20 C 29/2022-103

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] [anonymizována dvě slova] [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 90 700 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 89 479,50 Kč od 17. 3. 2022 do 15. 8. 2022 do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 80 700 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 89 479,50 Kč od 16. 3. 2022 do 17. 3. 2022 a zákonný úrok z prodlení z částky 19 965,50 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 75 %, ve výši 32 742 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované původně domáhal zaplacení částky 109 445 Kč s příslušenstvím a částky 90 700 Kč s tím, že se jedná v částce 90 700 Kč o finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu a v částce 109 445 Kč o majetkovou škodu v podobě vynaložených nákladů na obhajobu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnost činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“ nebo„ OdpŠk“), vše vzniklé v příčinné souvislosti s trestním stíháním, které proti němu bylo vedeno v rámci trestního řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“). Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 22. 9. 2020 pro skutek právně kvalifikovaný jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku. Rozsudkem ze dne 28. 4. 2021 byl žalobce obžaloby zproštěn. V důsledku nezákonného trestního stíhání byl žalobce nucen na svou obhajobu vynaložit částku 109 445 Kč. Dále žalobci vznikla nemajetková újma zásahy do jeho osobnostních práv, když trestní stíhání pro něj bylo velkou psychickou zátěží a v případě odsouzení mu hrozil zákaz činnosti řízení vozidla, což by mu zkomplikovalo jeho práci. Žalobce se od počátku cítil nevinen, dle jeho názoru neměla být obžaloba vůbec podána a policejní orgán řádně nezdokumentoval dopravní nehodu.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že u ní žalobce dne 16. 9. 2021 uplatnil nárok v celkové částce 200 145 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání vedeného v rámci posuzovaného řízení. Žalovaná krátce zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že v případě žalobce došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona, za které lze s ohledem na výsledek trestního řízení považovat usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 9. 2020 O nárocích žalobce žalovaná rozhodla stanoviskem ze dne 11. 8. 2022. Žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovila omluvu, což se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné, neboť tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána. Žalobce byl trestně stíhán za přečin těžkého ublížení na zdraví, kde trestní sazba nepodmíněného trestu odnětí svobody se pohybuje v rozmezí od 6 měsíců do 4 let, délka trestního stíhání činila 9 měsíců a objektivně ji nelze hodnotit jako nepřiměřenou. Tvrzení o zásazích do osobnostní sféry nebyla žalobcem dostatečně doložena, ani z trestního spisu nevyplývají. Ohledně nároku na náhradu majetkové škody žalovaná uvedla, že na tento plnila částku 51 364,50 Kč a 38 115 Kč, ve zbytku nárok žalobce odmítá pro nedůvodnost. Dále žalovaná poukázala na to, že do případného prodlení se mohla dostat až dne 17. 3. 2022. Na základě uvedeného žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Usnesením ze dne 2. 11. 2022, č.j. 20 C 29/2022-51 bylo řízení částečně v rozsahu nároku na náhradu majetkové škody v částce 109 445 Kč zastaveno, a to v části 89 479,50 Kč pro plnění žalované a v části 19 965 Kč pro souhlas žalobce s krácením náhrady. Předmětem řízení zůstal zákonný úrok z prodlení z nároku na náhradu majetkové škody, tj. z částky 109 445 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení a dále nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním žalobce v částce 90 700 Kč.

4. Při jednání konaném dne 20. 3. 2023 účastníci učinili nesporným, že k předběžnému uplatnění nároku žalobce u žalované došlo dne 16. 9. 2021 a že k částečnému plnění částky 89 479,50 Kč na nárok na náhradu majetkové škody došlo dne 15. 8. 2022. Sporné tak mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a žalobcem tvrzené dopady do jeho osobnostní sféry.

5. Při jednání konaném dne 20. 3. 2023 žalobce po poučení soudu ve smyslu § 118odst. 1, 3 o.s.ř. doplnil svá skutková tvrzení a důkazní návrhy ke konkretizaci zásahu do jeho osobnostní sféry tak, že úkony trestního řízení vůči němu probíhaly již od 10. 12. 2018, následně byla věc policejním orgánem odložena, což bylo zrušeno, a došlo k zahájení trestního stíhání. Celé to tak trvalo dlouho a mělo to vliv na psychiku žalobce. Žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou, zabývá se vodoinstalatérstvím, k čemuž potřebuje dojíždět autem, a chová 18 husky psů, se kterými se účastní závodů po Evropě, kam dojíždí rovněž autem. V roce 2020 bylo žalobci vydáno stavební povolení na dům v okrese [obec], kam se chtěl se psy přestěhovat, protože tam budou lepší podmínky pro jejich chov než ve městě. Žalobce tak ke svému životu nezbytně potřebuje řidičský průkaz, bez něj by byl vyloučen ze svých aktivit a zaměstnání, proto jej reálná hrozba zákazu činnosti řízení vozidel psychicky zasáhla. Tuto hrozbu žalobce vnímal jako zásadní, jeho obavy se přenášely i do rodinného života, doma se o tom bavili a narušovalo to rodinnou pohodu.

6. Soud vzal v řízení ze shodných tvrzení účastníků a stanoviska ze dne 11. 8. 2022 za prokázané, že žalobce dne 16. 9. 2021 uplatnil své nároky z nezákonného trestního stíhání u žalované. Žalovaná ve stanovisku ze dne 11. 8. 2022 konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], za vydání tohoto rozhodnutí se žalovaná žalobci omluvila a na nároku na náhradu majetkové škody přiznala žalobci částku 89 479,50 Kč, která byla žalobci uhrazena dne 15. 8. 2022.

7. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 10. 12. 2018 byl sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci dopravní nehody ze dne 22. 5. 2018. Dne 18. 12. 2018 žalobce podal vysvětlení. Usnesením policejního orgánu ze dne 25. 7. 2019 byla věc odložena, protože ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Ke stížnosti poškozeného bylo dané usnesení usnesením státního zástupce [anonymizována čtyři slova] [obec] ze dne 17. 10. 2019 zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Usnesením policejního orgánu ze dne 22. 9. 2020 bylo ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Usnesení bylo žalobci doručeno 12. 10. 2020. Usnesením státní zástupkyně [anonymizována čtyři slova] [obec] byla stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuta pro nedůvodnost. Dne 10. 12. 2020 a 5. 1. 2021 byl proveden výslech žalobce. Dne 30. 3. 2021 byla podána obžaloba, kdy státní zástupce navrhl žalobci uložit peněžitý trest a dále trest zákazu řízení motorových vozidel. Dle výpisu z evidence rejstříku trestů k osobě žalobce byl tento bezúhonnou osobou. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, při němž byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby. Při hlavním líčení byl vyslechnut žalobce, který k osobním, rodinným a majetkovým poměrům uvedl, že zdravotně je fyzicky v pořádku, má problémy se zády, zhoršil se mu zrak. Psychicky je v pořádku, není závislý na alkoholu, drogách ani hazardních hrách, finanční prostředky k obživě obstarává jako OSVČ v oboru instalatér. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci 5. 6. 2021.

8. Z výpisu z živnostenského rejstříku platného ke dni 19. 3. 2023 soud k osobě žalobce zjistil, že tento má mj. živnostenské oprávnění k předmětu podnikání vodoinstalatérství od 15. 9. 1992.

9. Z oznámení o povolení stavby, rozhodnutí ze dne 5. 8. 2019 a smlouvy o hypotéčním úvěru ze dne 17. 5. 2018 soud zjistil, že rozhodnutí bylo vydáno [stát. instituce] pro stavebníka žalobce a [jméno] [příjmení] [anonymizována čtyři slova] v [obec] s termínem dokončení [datum] a na financování byl sjednán hypotéční úvěr ve výši 850 000 Kč s měsíční splátkou 5 915,02 Kč, resp. 5 552,40 Kč, který byl poskytnut [jméno] [příjmení] bank žalobci, [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce].

10. Z nedatovaných fotografií ze závodů psích spřežení a zahrady a platebního výměru za veterinární činnost a dokladu o objednávce krmiva soud zjistil, že žalobce se účastnil závodů psích spřežení a chová větší množství psů, kdy v záři 2022 za vakcinaci uhradil 8 820 Kč a v březnu 2023 za krmivo 2 965 Kč.

11. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce měl obavu ze ztráty řidičského průkazu z důvodu, že by neměl možnost vydělávat peníze, musel by se přihlásit na úřad práce a nemohl by ani provozovat svůj koníček, který ho držel při životě, a dostavět dům. Žalobce začal stavět dům v [obec], protože předtím měl soudní spory kvůli rušení klidu ze strany jeho psů a chtěl se přesunout někam, kde štěkot a vytí nebude nikomu na obtíž. Žalobce věc vnímal tak, že trvala 4 roky a při zákazu řízení by se mu svět zhroutil. Žalobce se účastní závodů psích spřežení na dlouhé vzdálenosti, trénuje a nemohl si nic plánovat, nevěděl, co bude. Když možnou ztrátu řidičského oprávnění oznámil doma manželce, manželka byla na mrtvici, protože ona dojíždí za prací do [obec] a nemohla by vozit žalobce nikam, zároveň rodina splácela hypotéku na dům. Žalobce navíc musel vynakládat peníze na platbu nákladů obhajoby. Situaci doma žalobce probíral s manželkou, cítil psychický tlak, ale psychologa nenavštívil a léky nebral, odreagovával se u svých psů. Rodina žalobce podporovala, ale s manželkou se hádali, co by bylo se psy, když by žalobce přišel o řidičské oprávnění. Zároveň měla rodina obavy o finanční stránku v situaci, kdy by žalobce nemohl vykonávat své zaměstnání. V době trestního stíhání se žalobce žádných závodů neúčastnil, byla pandemie spojená s onemocněním Covid-19, ale po celou dobu trénoval, aby nedošlo ke ztrátě formy. Když žalobce u hlavního líčení vypověděl, že se cítí psychicky v pořádku, myslel tím, že není blázen, ale nervy mu vibrovaly. Žalobce se cítil jako lump, když teď má vymáhat po žalované peníze z trestního stíhání, je zvyklý si vydělávat peníze sám, ale nechápe, jak někdo může říct, že se mu nic v důsledku trestního stíhání nestalo, když byl stíhán za něco, co není pravda.

12. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud blíže nehodnotil důkazy týkající se nesporných skutečností, duplicitní důkazy k provedenému trestnímu spisu a důkazy týkající se nároku na obhajné, který již nebyl předmětem řízení, nebyly provedeny.

13. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

15. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

16. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

17. V posuzovaném případě se jednalo o usnesení [stát. instituce] ze dne 22. 9. 2020, kterým bylo ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Sdělení obvinění bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán uvedený trestný čin a byly důvody k podezření, že jej spáchala konkrétní osoba, tj. žalobce. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Žalobce sice podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání, ta ovšem byla zamítnuta, neboť nebyla shledána důvodnou. Trestní stíhání žalobce bylo zakončeno rozsudkem [název soudu] ze dne 28. 4. 2021, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) trestného řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moc nastala dne 5. 6. 2021. Existenci odpovědnostního titulu žalovaná ani nesporovala.

18. Nárok z titulu obhajného ve výši 89 479,50 Kč žalovaná dobrovolně odškodnila, avšak po podání žaloby a lhůtě pro předběžné projednání nároku, předmětem řízení tak po částečném zpětvzetí zůstal pouze požadovaný úrok z prodlení z této částky od 16. 3. 2022 do zaplacení. Důvodnost nároku má soud za prokázanou z dobrovolného plnění žalované, která v daném rozsahu nárok žalobce uznala, proto žalobci přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 89 479,50 Kč ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., uhrazené žalovanou v průběhu řízení dne 15. 8. 2022, a to od 17. 3. 2022, neboť teprve od tohoto dne se stát s ohledem na § 15 OdpŠk ocitl v prodlení (tj. 6 měsíců od uplatnění nároku dne 16. 9. 2021), do 15. 8. 2022. Ve zbylé části úroku z prodlení, jež žalobce požadoval z této částky za období, kdy žalovaná ještě v prodlení nebyla, a z částky 19 965,50 Kč, o kterou vzal žalobce žalobu zpět z důvodu změny stanoviska, soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok I., II.).

19. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

20. Soud se tak dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

21. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

22. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

23. Pokud jde o povahu trestní věci, žalobce byl stíhán za trestný čin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kterého se měl dopustit při dopravní nehodě a za který mu hrozila trestní sazba v trvání 6 měsíců až 4 léta, peněžitý trest a trest zákazu řízení motorových vozidel. Žalobce byl osobou bezúhonnou, lze tak uvažovat o uložení spíše trestu peněžitého a zákazu řízení motorových vozidel. Žalobce nebyl trestně stíhán pro závažnější trestný čin jako by tomu bylo např. u trestných činů sexuálních nebo proti životu. Pokud jde o délku trestního řízení, toto trvalo po dobu 9 měsíců, když nelze přihlížet k období před zahájením trestního stíhání. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, tyto byly následně zjišťovány z účastnické výpovědi samotného žalobce a listinných důkazů. Soud dále tato kritéria zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou, délkou a dopady.

24. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání konkrétně spočívající v tom, že cítil psychický tlak a nejistotu ohledně výsledku řízení zejména z důvodu obavy o znemožnění výkonu zaměstnání v oboru vodoinstalatérství a provozování jeho koníčka v podobě závodů psích spřežení při vyslovení zákazu řízení motorových vozidel, což bylo umocněno obavou z finančních dopadů na rodinu, která splácena hypotéční úvěr a starala se o 18 psů.

25. Soud uvěřil, že žalobce v důsledku trestního stíhání trpěl obavami o svou budoucnost, a to z provozování povolání, ke kterému je motorové vozidlo potřebné, a dále z provozování jeho koníčka, který mu pomáhal se odreagovat. Žalobce své obvinění a průběh vyšetřování vnímal citlivě, nechápal, jak může být stíhán za něco, co není pravda. Soud nedospěl k závěru o tom, že by orgány činné v trestním řízení ve věci žalobce postupovaly účelově, důkazy opatřené v přípravném řízení odůvodňovaly postavení žalobce před soud, neboť těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem a teprve po jeho provedení mohl soud dospět k závěru, že skutek není trestným činem. Soud rovněž uvěřil tomu, že informace o trestním stíhání a hrozbě trestu v rodině žalobce způsobila jistý tlak a hádky, a to zejména s ohledem na možné finanční dopady a zajištění chovu psů. Obecně je známo, že dlouhodobý stres působí negativně na zdraví a psychiku člověka. Zásadní dopady do rodinné či pracovní sféry žalobce soud neshledal, rodina stála za žalobcem, podporovala jej a věřila v jeho nevinu a ke ztrátě zaměstnání ve skutečnosti nedošlo.

26. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční, neboť trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce a nefinanční odškodnění náleží dle názoru soudu každé nezákonně trestně stíhané osobě, tj. i osobě, která žádné zásahy do osobnostní sféry (na rozdíl od žalobce) neprokázala.

27. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 28. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z následujících rozhodnutí.

29. Ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo trestní stíhání 2 roky a 4 měsíce, poškozený byl stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti při dopravní nehodě a věc byla postoupena k posouzení do přestupkového řízení. Poškozený se v důsledku trestního stíhání stal nekomunikativním, nepříjemným a smutným, což se promítlo i do rodinných vztahů, a došlo ke změně jeho osobnosti. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce až na dvě léta a zákaz činnosti. Poškozenému bylo přiznáno nefinanční odškodnění v podobě konstatování porušení práva z důvodu, že bylo prokázáno, že se poškozený dopustil porušení povinnosti při řízení motorového vozidla, při kterém došlo ke zranění jiné osoby, což poškozený stále odmítal, a že odpovědnost za přestupek zanikla v důsledku plynutí zákonných lhůt. Přiznání finančního odškodnění by bylo v rozporu s obecně vnímaným principem spravedlnosti. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu, nikoliv délkou trestního stíhání, okolnostmi spáchání činu a důvodem zproštění obžaloby, který je u žalobce příznivější. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění finanční.

30. Ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo trestní stíhání téměř 11 měsíců, poškozený byl stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti při dopravní nehodě. Poškozený byl obžaloby zproštěn z důvodu, že skutek není trestným činem. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce až na dvě léta a zákaz činnosti. Poškozený byl bezúhonnou osobou a profesionálním řidičem, hrozící trest zákazu činnosti u něj vyvolal obavu ze ztráty zaměstnání umocněnou nutností splácet úvěr. Profesní stránka narušena nebyla, ke ztrátě zaměstnání fakticky nedošlo. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění v částce 10 000 Kč. Případ je tak zcela srovnatelný povahou trestného činu, délkou trestního stíhání i důvodem zproštění obžaloby a prokázanými dopady do osobnostní sféry žalobce. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění totožné.

31. Ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] trvalo trestní stíhání téměř 4 roky, poškozený byl stíhán pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti při dopravní nehodě. Poškozený byl obžaloby zproštěn z důvodu, že skutek není trestným činem. Poškozenému hrozil trest odnětí svobody v délce až na dvě léta a zákaz činnosti. Poškozený byl ve stresu, hádal se s manželkou a trpěl psychickou nepohodou a úzkostí, těžce nesl nejistotu, zda v případě jeho odsouzení nebude jeho dcera trpět odloučením od otce, zda nedojde k přetrhání citových vazeb a zda mu nebude odebrán řidičský průkaz. Poškozený žije na malé vesnici, všichni si na nehodu pamatují a dívají se na jeho rodinu skrz prsty a posmívají se jí. V průběhu řízení došlo k pravomocnému odsouzení poškozeného, což se projevilo ostrakizací žalobce v místě bydliště a zvýšenými existenčními obavami také z důvodu podání žaloba na náhradu škody na zdraví. Rodina měla strach, co s nimi bude, protože splácela hypotéku. Poškozenému bylo přiznáno finanční odškodnění v částce 120 000 Kč. Případ je tak srovnatelný povahou trestného činu a důvodem zproštění obžaloby, nikoliv však délkou a prokázanými dopady, které jsou v tomto případě mnohem závažnější než případ žalobce. Porovnáním s tímto případem dospěl soud k závěru, že adekvátním odškodněním ve vztahu k žalobci je odškodnění přibližně ve výši 1/10.

32. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 10 000 Kč. Žalovaná žalobci neposkytla žádné finanční zadostiučinění, proto jí soud uložil zaplatit žalobci tuto částku a ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I., II.).

33. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. (výrok III.) V posuzovaném případě žalobce požadoval po žalované zaplacení 2 nároků. Ohledně nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl žalobce plně úspěšný, když žalovaná po podání žaloby a po uplynutí 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku jako kompenzaci za vzniklou újmu žalobci finanční odškodnění neposkytla a toto bylo žalobci přiznáno rozhodnutím soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), čímž procesně zavinila vedení řízení v tomto rozsahu. Ohledně nároku na náhradu nákladů vynaložených za obhajobu byl žalobce úspěšný pouze částečně, a to v částce 89 479,50 Kč, neúspěch měl žalobce co do zbylé částky 19 965,50 Kč, ve které vzal žalobu zpět pro změnu svého stanoviska. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je pak třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „advokátní tarif“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce procesně zavinil vedení řízení co do tarifní hodnoty 19 965,50 Kč (tarifní hodnota odpovídající nepřiznanému odškodnění majetkové škody), a tedy ze 12,5 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 139 479,50 Kč (tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu odpovídající odškodnění nemajetkové újmy 50 000 + tarifní hodnota odpovídající přiznanému odškodnění majetkové škody), a tedy z 87,5 %. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 75 % (odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované).

34. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč (1 000 Kč na zaplaceném soudním poplatku bylo žalobci soudem vráceno po částečném zpětvzetí žaloby), odměna advokáta podle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT za 3 úkony právní služby, každý po 7 500 Kč (z tarifní hodnoty 109 445 + 50 000; převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby), za 3 úkony právní služby, každý po 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000; účast na jednání soudu dne 20. 3. 2023 a 29. 3. 2023, porada s žalobcem dne 13. 3. 2023), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 800 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za 6 úkonů právní služby, každý po 300 Kč, a 21 % DPH ve výši 7 056 Kč Celkem tedy činí náhrada nákladů řízení 32 742 Kč (75 % z celkové částky 43 656 Kč), její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.

35. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

Poučení