20 C 328/2021-62

Rubrum

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 14 748 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení vlastnického práva k pozemku specifikovanému ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. st. [číslo], o výměře 202 m2, jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v obci [obec], k. ú. [obec] u [obec] (dále jen„ pozemek parc. č. st. [číslo]“). Žalovaná je vlastníkem žalovaného pozemku parc. č. st. [číslo]. Žalobce a jeho právní předchůdci dlouhodobě užívali pozemek žalované, na tomto hospodařili a starali se o něj, neboť se důvodně domnívali, že se tento pozemek nachází ve výlučném vlastnictví žalobce, resp. jeho předchůdců. Dne [datum] rozhodla žalovaná o prodeji části původního pozemku (odpovídající v současnosti žalovanému pozemku) právní předchůdkyni žalobce paní [jméno] [příjmení]. Na základě tohoto rozhodnutí zajistil manžel paní [příjmení] veškeré právní formality s žalovanou, o čemž následně paní [příjmení] informoval, tj. že je vše vyřízeno a žalovaný pozemek je jejich. Kopií kupní smlouvy, k jejímuž uzavření mělo dojít bezprostředně po rozhodnutí zastupitelstva (tj. do konce roku 1994) však žalobce nedisponuje. Právní předchůdci žalobce se od tohoto okamžiku důvodně domnívali, že jsou právoplatnými vlastníky žalovaného pozemku, došlo k připlocení žalovaného pozemku, byl obhospodařován a nakládali s ním jako s vlastním. Dne [datum] přešlo vlastnické právo k žalovanému pozemku na otce žalobce, pana [jméno] [celé jméno žalobce], který vycházel ze sdělení paní [příjmení] a jejího zesnulého manžela v tom smyslu, že součástí domu je i žalovaný pozemek, který tvořil funkční celek. Pozemky byly společně oploceny. Obdobně se k žalovanému pozemku chovala paní [jméno] [příjmení], která však byla v průběhu roku 2007 upozorněna žalovanou, že žalovaný pozemek se nenachází v jejím vlastnictví a že žalovaná pouze umožnila jej užívat. V roce 2007 proto přistoupila k žádosti o odkoupení žalovaného pozemku do svého osobního vlastnictví. V roce 2007 nevyhledala právní pomoc a přistoupila na informaci, že není vlastníkem žalovaného pozemku. Ve snaze zachovat své vlastnické právo k žalovanému pozemku, se pokusila pozemek získat za úplatu. Žalovaná do roku 2007 neprojevila zájem o žalovaný pozemek, neprováděla jeho údržbu a neužívala. Ničeho nenamítala ani proti oplocení žalovaného pozemku. V období od [datum] do [datum] tak došlo k vydržení vlastnického práva k žalovanému pozemku. Žalobce nabyl vlastnické právo ke svému pozemku na základě kupní smlouvy v roce 2021, domníval se však, že tím nabývá vlastnické právo i k sousednímu pozemku, který je zapsán ve vlastnictví žalované. Smlouva byla připravena advokátem, a proto sousední pozemek nebyl do smlouvy zařazen. Jelikož si žalobce nebyl vědom, jakým způsobem jsou pozemky v katastru nemovitostí uvedeny před uzavíráním smlouvy, katastr nemovitostí nekontroloval, nesdělil ani advokátovi, aby tento pozemek rovněž do smlouvy zařadil. Žalobce se stále domníval, že pozemky tvoří funkční celek. O skutečnosti, jakým způsobem jsou pozemky v katastru nemovitostí zapsány, se dozvěděl až ve chvíli, kdy chtěl nemovitost rekonstruovat, kontaktoval architekta a až v této souvislosti danou skutečnost zjistil. [příjmení] se proto na žalovanou s nabídkou odkupu daného pozemku, což však žalovaná odmítla. V rámci rodiny se vždy tvrdilo, že veškeré pozemky, patří do rodiny, tuto informaci měl žalobce od své babičky [jméno] [příjmení]. Tuto skutečnost se domníval i přesto, že v roce 2007 byla paní [jméno] [příjmení], což je teta žalobce, upozorněna žalovanou na skutečnost, že předmětný pozemek je v katastru nemovitostí zapsán ve vlastnictví žalované. Žalobce se totiž o této komunikaci mezi paní [jméno] [příjmení] a žalovanou dozvěděl až v rámci jednání o případném odprodeji pozemku mezi žalobcem a žalovanou. Původní kupní smlouvu uzavřenou v roce 1994 nemá žalobce k dispozici, neví, tedy ani kdo byly smluvní strany této smlouvy, domnívá se, že kupujícími byli manželé [příjmení] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení]. Předmětem byl nákup daného pozemku p. č. st. [číslo], o čemž byl žalobce svou babičkou informován, přesné datum uzavření smlouvy neví. Bylo to však někdy bezprostředně poté, kdy obec rozhodla o prodeji pozemku. Tato kupní smlouva nebyla nikdy do katastru nemovitostí zapsána. Žalobce neví, z jakého důvodu k tomuto zápisu nedošlo a neví to ani jeho babička paní [jméno] [příjmení], ani nikdo z rodiny. Podrobnější informace o darovací smlouvě z roku 1996 žalobce nemá. [jméno] smlouvou byl darován rodinný dům včetně obou pozemků tvořící jeden funkční celek, žalobce nemá povědomí, kdo tyto nemovitosti daroval, tj. zda to byli manželé [celé jméno žalobce] či pouze paní [jméno] [příjmení]. Stejně je to i v případě darovací smlouvy v roce 2000 O odprodeji nemovitostí žalobce se svou tetou komunikoval v roce 2021, neboť chtěl nemovitost zrekonstruovat, bydlel tam a bydlí se svou rodinou. Dohodli se tedy na podmínkách odprodeje. Teta mu nic bližšího k těmto pozemkům nesdělovala. Kupní cena byla určena dohodou v rámci rodiny, nevypracovával se tam žádný odborný posudek. Žalobce si již od svého dětství myslel, že veškeré pozemky patří rodině, stejně tak si to pamatoval i jeho otec. Když se o této skutečnosti žalobce dozvěděl, mluvil o tom se svou tetou paní [jméno] [příjmení], která mu sdělila, že v návaznosti na uzavření této kupní smlouvy má informaci od žalované, že si předmětný pozemek vyžádá zpět, což jí překvapilo. Nájemní smlouva na daný pozemek zapsaný v katastru nemovitostí na žalovanou nebyla nikdy uzavřena. [příjmení] [příjmení] se domnívala, že v budoucnu bude pozemek p. č. st. [číslo] včetně stavby odkoupen žalovanou. [příjmení] [příjmení] nemá právní vzdělání, této problematice nerozuměla, a proto žalobci sdělila, aby se v dané věci obrátil na advokáta, za ní tyto otázky řešil její přítel, který právní vzdělání má, resp. se v této problematice pohybuje.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala s tím, že žalovaná se stala vlastníkem pozemku ze zákona a je majetkem v evidenci obce. Tento údaj o vlastnictví obce je uveden ve veřejně dostupném rejstříku pro každou osobu. Z kupní smlouvy je zřejmé, jaký konkrétní pozemek žalobce nabyl. Není z této kupní smlouvy patrný jakýkoliv náznak o převodu i související zahrady. Tvrzení žalobce o tom, že se domníval, že nabývá i pozemek žalované, jsou pouze účelová. Žalobce si jistě v katastru nemovitostí ověřil, jaké pozemky skutečně nabývá. Pouze případné rozhodnutí obce o uvažovaném prodeji předmětného pozemku právnímu předchůdci žalobce nemohlo bez dalšího znamenat převod vlastnického práva. K převodu vlastnického práva je nutné uzavřít smlouvu a učinit vklad do katastru nemovitostí. Takový záměr by rovněž musel být obcí zveřejněn. Žádný z těchto úkonů učiněn nebyl. Žalobce nemůže žádnou takovou kupní smlouvou disponovat, neboť žádná taková kupní smlouva neexistuje. Pozemek nadále užívala se souhlasem žalované paní [jméno] [příjmení], jakož i další vlastníci pozemku. K oplocení pozemku ze strany paní [příjmení] došlo se souhlasem žalované. Žádosti paní [jméno] [příjmení] o koupi pozemku svědčí o jejím vědomí, že pozemek nevlastní, že jej pouze užívá se souhlasem žalované. To, že žalovaná nechala pozemek oplotit právními předchůdci žalobce a užívat jej, tak byla pouze její dobrá vůle, která je nyní žalobcem zneužívána. Žalovaná tento souhlas udělila zejména ve vztahu k paní [jméno] [příjmení] a zachování dobrých sousedských vztahů. Právní předchůdci žalobce tak ani nikdy neplatili daň z této nemovité věci. [obec] víra právních předchůdců žalobce spočívala pouze v tom pozemek užívat, nikoliv že by se mohli domnívat, že jej vlastní. V dané věci tak nelze shledat oprávněnost držby.

3. Z provedených listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků učinil soud následující skutková zjištění: V katastru nemovitostí je evidován jako vlastník pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 202 m2, druh pozemku zastavěná stavba a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek] (dále jen„ pozemek parc. č. st. [číslo]“) žalobce. S tímto pozemkem bezprostředně sousedí pozemek parc. č. st. [číslo] o výměře 250 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, způsob využití společný dvůr (dále jen„ pozemek parc. č. st. [číslo]“), jehož vlastníkem je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná obec. Vlastnictví žalované bylo zapsáno na základě souhlasného prohlášení o nabytí vlastnictví (zák. č. 172/1991 Sb.) ze dne [datum]. Oba pozemky spolu sousedí, bezprostředně na sebe navazují a mají rovný pravidelný tvar /viz informace o pozemku na č. l. 19 - 22 spisu, výpis z registru ekonomických subjektů na č. l. 23 spisu, výpis z katastru nemovitostí na č. l. 41 spisu a shodná tvrzení účastníků/. Pozemek parc. č. st. [číslo] je oplocen a obhospodařován žalobcem, resp. předchozími zapsanými majiteli sousedního pozemku /viz dvě fotografie pozemky a shodná tvrzení účastníků/. Obecní úřad Ovčáry vydal dne [datum] rozhodnutí, v němž uvedl, že obecní zastupitelstvo žalované na svém jednání dne [datum] rozhodlo o prodeji části pozemku patřícího k domu [adresa] – [ulice] úřad (zahrádka – část) paní [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že je pozemek za hranicí kůlny patřící obecnímu úřadu a obecní úřad jej dlouhá léta neužíval, užívala ho paní [jméno] [příjmení]. Jelikož souvisí s její zahrádkou a tvoří prakticky jeden celek, do vyřešení a provedení převodu kupní smlouvou zůstává pozemek nadále v užívání paní [příjmení] /viz citované rozhodnutí na č. l. 10 spisu/. [příjmení] [jméno] [příjmení] požádala dopisem ze dne [datum], došlým obci dne [datum], starostu žalované o koupi žalovaného pozemku parc. č. st. [číslo] do jejího osobního vlastnictví s tím, že pozemek sousedí s jejím pozemkem a několik let ho má v pronájmu od žalované /viz dopis ze dne [datum] na č. l. 11 a 39 spisu/. Žalovaná dopisem ze dne [datum] sdělila paní [jméno] [příjmení], že nehodlá předmětný pozemek prodávat /viz dopis ze dne [datum] na č. l. 38 spisu/. Další žádost o odkup pozemku zaslala paní [jméno] [příjmení] dne [datum], v níž uvedla, že pozemek před tím řadu let užívala její matka paní [jméno] [příjmení] s tím, že pozemek užívali se souhlasem místního úřadu, ale nebyl nikdy odkoupen /viz dopis ze dne [datum] na č. l. 40 spisu/. Žalovaná opakovaně dopisem ze dne [datum] sdělila, že nesouhlasí s odprodejem pozemku /viz dopis ze dne [datum] na č. l. 46 spisu/. Dne [datum] podepsali paní [jméno] [příjmení] v postavení prodávající a žalobce v postavení kupujícího kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [číslo] o výměře 202 m2, jehož součástí je stavba [adresa], v k. ú. [obec] u [obec], [územní celek], za kupní cenu 800 000 Kč. [příjmení] [příjmení] nabyla dle ujednání ve smlouvě vlastnické právo k tomuto pozemku darovací smlouvou ze dne [datum], právní účinky vkladu dne [datum] /viz kupní smlouva na č. l. 12 – 15 spisu a shodná tvrzení účastníků/. Dne [datum] zaslal žalobce žádost žalované o odprodej pozemku, v níž uvedl, že jeho právní předchůdci již více než 50 let užívali pozemek parc. č. st. [číslo], který je ve výlučném vlastnictví žalované. Vzhledem k oprávněné držbě právních předchůdců lze mít za to, že je vlastnické právo již vydrženo, neboť byl užíván v dobré víře po dobu více než 10 let. Požádal proto o možnost odkoupení daného pozemku, který je ve výlučném vlastnictví žalované za cenu odpovídající skutečnosti, že vlastnické právo k pozemku je fakticky vydrženo /viz žádost o odprodej pozemku na č. l. 16 spisu/. Na tuto žádost reagovala žalovaná dopisem ze dne [datum], v němž uvedla, že zastupitelstvo na svém zasedání konaném dne [datum] žádost projednalo a nevyhovělo jí s tím, že pozemek je třeba ponechat ve vlastnictví žalované a využít pro její potřeby. Pozemek nebyl vydržen, neboť byl užíván se souhlasem žalované. Právní předchůdci žalobce si byli po celou dobu vědomi této skutečnosti, o čemž svědčí jejich opakované žádosti o odprodej pozemku. Starosta žalované učinil před třemi lety nabídku paní [příjmení] na koupi celé její nemovitosti, bude-li ji chtít prodat. Naopak v případě prodeje jiné osobě, uplatní žalovaná své vlastnické právo k danému pozemku a bude požadovat ukončení jeho užívání. K uplatnění svého vlastnického práva žalovaná nepřistoupila ze solidárních a etických důvodů k paní [příjmení]. Žalovaná tak odvolala souhlas s dalším užíváním žalovaného pozemku parc. č. st. [číslo] a vyzvala žalobce k vyklizení a předání tohoto pozemku nejpozději do [datum]. Dopis byl žalobcem osobně převzat dne [datum] /viz dopis ze dne [datum] na č. l. 17 – 18 a na č. l. 47 – 48 spisu/.

4. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: V katastru nemovitostí je evidován jako vlastník pozemku parc. č. st. [číslo] žalobce. S tímto pozemkem bezprostředně sousedí pozemek parc. č. st. [číslo], jehož vlastníkem je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná obec, je oplocen a obhospodařován žalobcem, resp. předchozími zapsanými majiteli sousedního pozemku. [stát. instituce] vydal dne [datum] rozhodnutí, v němž uvedl, že obecní zastupitelstvo žalované na svém jednání dne [datum] rozhodlo o prodeji části pozemku patřícího k domu [adresa] – [ulice] úřad (zahrádka – část) paní [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení], která nabyla pozemek parc. č. st. [číslo] dle ujednání v kupní smlouvě darovací smlouvou ze dne [datum], právní účinky vkladu dne [datum], opakovaně žádala žalovanou (první dopis datován ze dne [datum]) o odprodej pozemku parc. č. st. [číslo]. V žádostech uváděla, že je pozemek užíván se souhlasem žalované. Žalovaná tyto žádosti o odprodej pozemku vždy odmítla. Dne [datum] podepsali paní [jméno] [příjmení] v postavení prodávající a žalobce v postavení kupujícího kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [číslo] za kupní cenu 800 000 Kč. Dne [datum] zaslal žalobce žádost žalované o odprodej pozemku parc. č. st. [číslo] s tím, že se lze domnívat, že je již vlastnické právo vydrženo. Žalovaná tento odprodej odmítla rovněž s tím, že nemá za to, že k vydržení pozemku parc. č. st. [číslo] žalobcem, resp. jeho právními předchůdci došlo, neboť byl vždy užíván se souhlasem žalované.

5. Soud s ohledem na níže uvedené právní hodnocení zjištěného skutkového stavu ve spojitosti s tvrzeními, o která žalobce svůj nárok opíral, neshledal za účelné a hospodárné provedení ostatních žalobcem označených důkazů (svědecký výslech paní [jméno] [příjmení], pana [jméno] [celé jméno žalobce] a paní [jméno] [příjmení] a darovací smlouvy z roku 1996 a 2000), a proto tyto návrhy zamítl. Nadto je třeba zdůraznit, že žalobce je primárně povinen splnit svou povinnost tvrzení. K provedení důkazů soud přistoupí pouze za předpokladu, že je třeba tato tvrzení prokázat, nikoliv za předpokladu, že již na základě těchto tvrzení nelze shledat daný nárok za důvodný. Předpokladem důkazní povinnosti je tedy tvrzení skutečností účastníkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2082/2020).

6. Zabývá-li se soud otázkou vydržení vlastnického práva žalobcem je třeba s ohledem na datum uzavření kupní smlouvy aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Naopak pro posouzení vydržení jeho právními předchůdci je rozhodná právní úprava obsažená v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ obč. zák.“).

7. Dle § 980 odst. 1 o. z. je-li do veřejného seznamu zapsáno právo k věci, neomlouvá nikoho neznalost zapsaného údaje. Stanoví-li to právní předpis, zapíše se do veřejného seznamu kromě věcného práva i právo užívání nebo požívání, jakož i omezení rozsahu nebo způsobu užívání nebo požívání věci spoluvlastníky. Dle odst. 2 téhož ustanovení je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje.

8. Dle § 992 odst. 1 o. z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

9. Dle § 993 o. z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

10. Dle § 994 o. z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

11. Dle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

12. Dle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

13. Dle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

14. Dle § 1092 o. z. do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

15. Dle § 3036 o. z. podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

16. Dle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

17. Dle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

18. Dle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 3 téhož ustanovení se do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

19. Při právním hodnocení věci se soud předně zabýval tím, zda mohl mít žalobce při koupi pozemku parc. [číslo] ve smyslu § 992 odst. 1 o. z. z přesvědčivého důvodu za to, že je i vlastníkem pozemku parc. [číslo] že tedy byl poctivým držitelem předmětného pozemku, resp. že se jeho držba ve smyslu § 1990 odst. 1 o. z. zakládá na právním důvodu, který by postačoval ke vzniku vlastnického práva. Žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku parc. [číslo] kupní smlouvou, kterou uzavřel se svou tetou [jméno] [příjmení], jak v řízení sám uvedl. Judikatura obecně připouští, že nabyvatel nemovitosti, který se chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části s tím, že oprávněnou držbu (terminologie platná za obč. zák.) nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (například půjde-li o pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu, nebo držitel byl do omylu uveden znalcem). Nelze tak stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004). Při porovnání výměry pozemků v daném případě tak předně nelze přehlédnout, že žalobce nabyl kupní smlouvou pozemek o výměře 202 m2, avšak skutečně užívá pozemky o celkové výměře 452 m2. Tedy pozemky o výměře více než dvojnásobně vyšší, než který skutečně kupní smlouvou nabyl. Pozemky jsou nadto pravidelného tvaru a z náhledu do katastru nemovitostí je jejich rozložení a vlastnictví bez pochyb zřejmé. Pozemky nadto nabýval od své tety, která měla informaci o tom, jak je vlastnictví pozemků do katastru nemovitostí zapsáno. Žalobce tak ani nemohl být utvrzen o větším rozsahu převádějících pozemků prodávajícím, tj. jeho příbuznou, kdyby se o tuto skutečnost zajímal. Konečně sám žalobce v řízení uvedl, že kupní smlouva byla připravena advokátem. Smluvní strany mu tak i musely předat informaci, co má být předmětem kupní smlouvy. Je proto i těžko představitelné, že by toto nebylo v rámci komunikace s advokátem při přípravě kupní smlouvy dále řešeno. Na druhou stranu je pravdou, že pozemky jsou společně oplocené a rodinou žalobce po řadu let společně užívané. Při posouzení toho, zda je žalobce poctivým držitelem, pak nelze vyjít pouze ze subjektivního přesvědčení žalobce, které v řízení předestírá, nýbrž je třeba zvážit, zda mu nemělo být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Je tak třeba vycházet z toho, zda při zachování náležité opatrnosti, kterou lze s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu po každém subjektu práva požadovat, měl anebo mohl mít pochybnosti, že mu věc nebo právo patří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4024/2010). V daném případě je soud toho názoru, že tak významný rozdíl ve velikosti pozemku, který žalobce nabyl kupní smlouvou, a pozemků, které fakticky užívá, by mělo v nabyvateli vyvolat pochybnosti o faktickém stavu. Nadto i s ohledem na skutečnost, že žalobce kupní smlouvou nabyl pouze jeden pozemek, ačkoliv je užíván dům se zahradou, což rovněž vyvolává jisté pochybnosti o rozsahu, který je smlouvou převáděn. Ostatně neznalost zapsaného údaje do veřejného seznamu nikoho, jak uvádí § 980 odst. 1 o. z., neomlouvá. Vezme-li k tomu soud do úvahy, kým byla smlouva připravena a kdo byla osoba prodávající, nelze mít za to, že žalobce měl přesvědčivý důvod se domnívat, že mu vlastnické právo náleží, a to přesto, že pozemky jsou oploceny a rodinou žalobce dlouhodobě užívány.

20. Soud k tomuto závěru dodává, že v rámci řízení k některým shora nastíněným otázkám neprováděl další podrobnější dokazování, neboť právní závěr bylo možné postavit již na samotných tvrzeních žalobce, a proto nebylo třeba jejich dalšího dokazování. Nadto je třeba dodat, že soud další důkazy neprováděl a rozhodné skutečnosti k této otázce dále nezjišťoval i z následujícího důvodu. I kdyby totiž byl přijat opačný závěr, tj. že žalobce má domnělý, tzv. putativní právní titul (v podobě dané kupní smlouvy), na základě kterého pozemek parc. č. st. [číslo] drží jako poctivý držitel, nemohla žalobci ve smyslu § 1091 odst. 1 o. z. uplynout desetiletá doba, po kterou zákon předpokládá, že musí poctivý držitel právo nepřerušeně držet. Kupní smlouva totiž byla uzavřena dne [datum] a již dne [datum] adresoval žalobce žádost žalované o odprodej pozemku. Byl si tak již vědom stavu zapsaného do katastru nemovitostí. Do vydržecí desetileté doby žalobce nelze v daném případě ve smyslu § 1092 o. z. započíst ani držbu jeho předchůdkyně (paní [jméno] [příjmení]), neboť ta se nejpozději od října roku 2007 nemohla domnívat, že drží právo řádně a poctivě. Svým dopisem totiž dala právní předchůdkyně žalované jednoznačně najevo, že si je vědoma stavu zapsaného, jakož i že předmětný pozemek užívá pouze se souhlasem žalované. Rovněž žalovaná tento stav svým postojem opakovaně potvrzovala, když uváděla, že pozemek je užíván s jejím souhlasem a nechce jej prodávat. I kdyby tedy bylo dalším dokazováním prokázáno, že před rokem 2007 došlo k vydržení předmětného pozemku paní [jméno] [příjmení], pak je zřejmé, že této skutečnosti by si nebyla vědoma ani paní [příjmení], ani žalovaná. Nejpozději od roku 2007 se naopak obě domnívaly, že vlastnické právo k předmětnému pozemku svědčí žalované. Tento stav obě strany deklarovaly. Za takového stavu tak nelze přehlédnout, že i kdyby před rokem 2007 došlo z jakéhokoliv důvodu ke změně vlastnického práva (což však v řízení rovněž nebylo dostatečně tvrzeno, jak je uvedeno níže), pak by to byla naopak žalovaná, která by nepřetržitým výkonem svého vlastnického práva od roku 2007 do roku 2021 toto vlastnické právo vydržela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4089/2019). Zvláště odpovídal-li i takový stav stavu zapsanému do katastru nemovitostí, což by i žalovanou utvrzovalo v jejím vlastnickém právu. [obec] víra na její straně tak ani nebyla ničím zpochybněna. K tomu je třeba dodat, že pokud pozemek užívá třetí osoba se souhlasem vlastníka pozemku, neztrácí tím majitel své vlastnické právo. Smyslem vydržení je sjednotit dlouhotrvající faktický stav se stavem právním. Na straně žalobce, resp. jeho právních předchůdců však takový dlouhotrvající stav v posledních deseti letech nelze spatřovat.

21. Konečně pak ale ani žalobce na straně jeho právních předchůdců, resp. paní [jméno] [příjmení] netvrdil takové skutečnosti, pro které by mohlo být uvažováno o dobré víře paní [příjmení], že je oprávněný držitelem daného práva. Tato dobrá víra měla vycházet z jejího přesvědčení, že v roce 1994 byla s žalovanou podepsána kupní smlouva, kterou byl předmětný pozemek na ni převeden. Pomine-li soud, že žalobce nebyl schopen tvrdit základní náležitosti takové smlouvy (mj. smluvní stany smlouvy), je rozhodující, že žalobce v řízení uvedl, že tato kupní smlouva nebyla nikdy do katastru nemovitostí zapsána. Již tato skutečnost však vylučuje jakoukoliv případnou dobrou víru právní předchůdkyně žalobce, neboť dle tehdy platného § 133 odst. 2 obč. zák. se vlastnické právo k nemovité věci převáděné na základě smlouvy nabývalo vkladem do katastru nemovitostí. Nedošlo-li k takovému vkladu, ač tehdy platný a účinný zákon s tímto vkladem spojoval převod vlastnického práva, nemohla být právní předchůdkyně žalobce v dobré víře (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4742/2014). Totéž je pak nutně třeba uzavřít i ve vztahu k otci žalobce, panu [jméno] [celé jméno žalobce], na kterého byl převeden pozemek parc. č. st. [číslo] v roce 1996. Je těžko udržitelný závěr, že předmětem takové převodní smlouvy mohl být i pozemek parc. č. st. [číslo], je-li do současnosti vlastnické právo v katastru nemovitostí k tomuto pozemku zapsáno na žalovanou. Pokud si nikdo z rodiny neověřil, zda k uzavření takové kupní smlouvy s žalovanou v roce 1994 došlo a pouze věřili členu jejich rodiny, ačkoliv si byla rodina vědoma, že k zápisu takové tvrzené kupní smlouvy do katastru nemovitostí nikdy nedošlo, pak nelze ani v této době uzavřít, že by rodina již v devadesátých letech mohla mít dobrou víru, že jim vlastnické právo i k tomuto žalovanému pozemku z přesvědčivého důvodu náleží.

22. S ohledem na vše shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že je na místě žalobu pro její nedůvodnost zamítnout, neboť nebylo možné uzavřít, že by na straně žalobce, popř. jeho právních předchůdců došlo k vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku. V řízení totiž nebyl tvrzen žádný právní důvod, pro který by se žalobce, popř. jeho právní předchůdci mohli domnívat, že jim takové právo patří (výrok I. tohoto rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši celkem 14 748 Kč. Náhrada nákladů řízení je tvořena odměnou za zastupování advokátkou v celkové výši 12 400 Kč za čtyři úkony právní služby po 3 100 Kč úkon (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání konaném dne [datum] v délce přesahující dvě hodiny a odpovídající tedy dvěma úkonům právní služby), dále paušální částkou náhrady hotových výdajů v celkové výši 1 200 Kč za 4 úkony právní služby po 300 Kč a náhrady za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět ve výši 400 Kč za 4 i započaté půlhodiny po 100 Kč (jedna cesta trvá cca 45 minut), to vše dle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1 a 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.“). Soud dále přiznal náhradu cestovného ve výši 748 Kč za cestu k jednání soudu a zpět na trase Litoměřice – Mělník v celkové délce 101 km vozem [registrační značka] se spotřebou 7,3 l /100 km při vyhláškové ceně benzinu 37,10 Kč/1l a paušální sazbě základních náhrad 4,7 Kč km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. Soud pro úplnost dodává, že nepřiznal náhradu za poradu zástupkyně s žalovaným dne [datum] včetně vyúčtovaného cestovného spojeného s touto poradou, když neshledal takový úkon za účelný. V úkonu právní služby„ převzetí a příprava zastoupení“ byla přiznána náhrada za seznámení zástupkyně žalované s věcí a předání nezbytných dokladů v souvislosti s tímto zastoupením, během tohoto úkonu mohla i proběhnout prohlídka na místě samé, považovala-li by to žalovaná a její zástupkyně za nezbytné. Od vyjádření žalované k žalobě do konání jednání ve věci nedošlo v řízení k žádné změně, žalobce se ve věci nově nijak nevyjadřoval, a proto nebylo nezbytné konat další poradu zástupce s jeho klientem před takovým jednáním. Pokud považovala žalovaná takovou poradu za nezbytnou, pak se jedná o náklad, který je povinna nést sama a nelze jej klást k tíži žalobce. Zaplacení náhrady nákladů soud uložil žalobci ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a k rukám zástupkyně žalované jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).