20 C 92/2018

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní [celé jméno řešitele] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 188 250 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 118.895,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z této částky ode dne 7. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 91 443 Kč. Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce podal dne 23. 5. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 1 žalobu o zaplacení částky 188.895,20 Kč s přísl. proti žalované. Tvrdil, že dne 26. 10. 2005 podal u Městského úřadu v Říčanech, odboru stavebního úřadu žádost o vydání stavebního povolení, které se týkalo změny dočasné stavby skladu stavebního materiálu na pozemku [parcelní číslo], zapsáno vše na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ na stavbu trvalou. Dne 12. 3. 2008 a 23. 1. 2011 doplnil svou žádost, podanou u stavebního úřadu podáním s tím, že obsahem byla žádost o zahájení řízení o povolení změny v užití stávající stavby skladové haly na prodejnu bazaru, použitého zboží, jako stavby nerušících služeb v dané oblasti. Městský úřad v Říčanech, odbor stavební úřad, vydal dne 3. 7. 2015 rozhodnutí pod č. j. 59878/2013/ČV o změně v užívání stavby, kterou povolil změnu v užívání stavby na dobu neurčitou. Rozhodnutí nabylo právní moci až dne 15. 10. 2017, a to doručením tehdejšímu právnímu zástupci žalobce. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v tom, že po dobu téměř 12 let nebylo Městským úřadem v Říčanech, odborem stavební úřad, vydáno pravomocné rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Svým jednáním žalobce žádným způsobem nemařil průběh řízení, ani nijak nepřispěl k nárůstu jeho délky. V průběhu celého řízení upozorňoval orgány státní správy na nesprávnost jejich postupu. V důsledku nepřiměřené délky trvání správního řízení a nesprávného úředního postupu stavebního úřadu Městského úřadu v Říčanech, se žalobce obrátil dne 6. 6. 2017 na Ministerstvo spravedlnosti s nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 228.000 Kč, neboť samotné konstatování porušení práva v dané věci nemohlo být pro něho již dostačující. Učinil tak v době, kdy mu nebylo známo, že ve věci došlo k vydání rozhodnutí, které mu nebylo doručeno. Zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13, odst. 1, věty 3 a § 22, odst. 1, věty 3 zákona [číslo], nebylo doposud pravomocně skončeno. Ministerstvo spravedlnosti postoupilo žádost příslušnému Ministerstvu pro místní rozvoj dne 14. 6. 2017, tedy žalovanému. Žalovaná částečně žádosti žalobce vyhověla přípisem ze dne 12. 12. 2012, poskytnutím plnění ve výši 31.750 Kč. Předmětem žaloby, kterou žalobce podal u zdejšího soudu je nárok na přiměřené zadostiučinění jako náhradu nemajetkové újmy, spočívající v nepřiměřené délce správního řízení v důsledku nesprávného úředního postupu v celkové výši 188.250 Kč. Následně žalobce žalobu omezil s tím, že požaduje částku 118.895,20 Kč s přísl. s tím, že ve zbytku bylo řízení zastaveno. Příslušný úřad v [obec] rozhodnutím č. j. V [číslo] 2005 ze dne 5. 3. 2006 podle ustanovení § 88, odst. 1, písm. b starého stavebního zákona, dodatečně povolil stavbu, nazvanou jako„ Skladová hala [obec], [ulice], [adresa]“, a to dne 15. 3. 2006. Podle ustanovení § 82, odst. 1 starého Stavebního zákona tuto povolil užívat. Proti tomuto rozhodnutí dne 10. 4. 2006 podala jako opomenutý účastník [jméno] [příjmení] odvolání. [ulice] úřad na základě tohoto odvolání rozhodnutím, č. j. Výst. 4341/70006/2005/MA-ZR ze dne 15. 6. 2006 podle ustanovení § 57, odst. 1 starého správního řádu zrušil své rozhodnutí ze dne 15. 3. 2006. Po novém projednání stavební úřad rozhodnutím, č. j. Výst. 4341/70006/2005/MA-2 ze dne 7. 9. 2006 předmětnou stavbu podle ustanovení § 87, odst. 1, písm. b a § 82, odst. 1 starého Stavebního zákona opět dodatečně povolil a povolil užívat. Proti tomuto rozhodnutí podala [jméno] [příjmení] odvolání. Odvolací správní orgán rozhodnutím [číslo jednací], (sp. zn. SZ [číslo] USŘ/AB) ze dne 28. 2. 2007 odvoláním napadené rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 9. 2006 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Důvodem pro zrušení rozhodnutí bylo to, že Krajský úřad shledal, že stavební úřad chybně použil ustanovení § 88, odst. 1 starého Stavebního zákona, neboť v daném případě se nejedná o stavbu, postavenou bez stavebního povolení, či ohlášení, nebo v rozporu s ním, nýbrž o stavbu povolenou rozhodnutím odboru výstavby MěNV [obec], č. j. Výst. 19/81-332/1 ze dne 10. 2. 1981 s dobou trvání 10 let. Jde o stavbu dle ustanovení § 88, odst. 1, písm. d stavebního zákona, u níž k datu 31. 12. 1995 uplynula stanovená doba jejího trvání. Odvolací správní orgán dále zjistil, že rozhodnutí nebylo doručeno všem účastníkům řízení, a to konkrétně [právnická osoba] 95, a. s., čímž tomuto účastníku byla odňata možnost se proti předmětnému rozhodnutí odvolat. [ulice] úřad na základě rozhodnutí odvolacího správního orgánu, rozhodnutím č. j. Výst. 4341/70006/2005/MA-3 ze dne 10. 8. 2007 s odkazem na § 88, odst. 1, písm. b a d starého Stavebního zákona, předmětnou stavbu skladové haly opět dodatečně povolil a podle ustanovení § 82, odst. 1 ji povolil užívat. [jméno] [příjmení] opět podala odvolání a Krajský úřad svým rozhodnutím, [číslo jednací], sp. zn. [číslo] [spisová značka] ze dne 23. 1. 2008 rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10. 8. 2007 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání s tím, že důvodem zrušení byla nesprávná aplikace ustanovení § 88, odst. 1, písm. b starého Stavebního zákona a dále nesoulad stavby s platnou územně právní dokumentací. Dne 12. 3. 2008 žalobce podal u stavebního úřadu žádost o povolení změny využití stávající stavby skladové haly na prodejnu bazaru-použitého zboží-jako stavby nerušících služeb v dané oblasti. Zároveň požádal o přerušení řízení o odstranění stavby do doby vyřešení předběžné otázky, tj. rozhodnutí, o jeho žádosti o povolení změny v užívání. [ulice] úřad rozhodnutím č. j. [číslo] 2010 OSÚ/0029 ze dne 27. 1. 2010 s odkazem na ustanovení § 88, odst. 1, písm. d starého stavebního zákona nařídil stavbu skladové haly odstranit s tím, že dodatečné povolení stavby nelze v tomto případě vydat, neboť skladová hala byla povolena jako stavba dočasná a již uplynula stanovená doba jejího trvání. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání a Krajský úřad rozhodnutím, [číslo jednací], sp. zn. [číslo] 2010 [spisová značka] ze dne 7. 6. 2010 rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Krajský úřad zjistil pochybení v tom, že po celou dobu řízení o odstranění stavby je předmět řízení chybně označován jako„ skladová hala [adresa]“ v k. ú. [obec] u [obec]„ neboť skladová hala s [adresa] se nachází na sousedním pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a je vedena na LV [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] 95, a. s., a to jako stavba trvalá. To znamená, že není tou stavbou skladové haly bez č. p., či ev. na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ve vlastnictví žalobce, jejíž dočasnost skončila. Dále bylo shledáno pochybení stavebního úřadu také v tom, že ve výroku rozhodnutí ze dne 27. 1. 2010 uvedl identifikační údaje povinné osoby, které nebyly ničím podloženy, a vytkl stavebnímu úřadu, že se nezabývá tím, že povinný subjekt udává jinou adresu pro doručování, než jaká je jeho skutečná adresa trvalého bydliště, v čemž Krajský úřad shledal rozpor s ustanovením § 3, odst. 4 starého správního řádu. Dne 26. 1. 2011 žalobce znovu učinil podání, jehož obsahem byla žádost o zahájení řízení o povolení stavby s účelem využití prodejny bazaru, použitého zboží, jako stavby nerušících služeb v oblasti. Po novém projednání věci stavební úřad rozhodnutím, č. j. [číslo] 2011 [spisová značka] ze dne 7. 3. 2011 nařídil odstranit stavbu, nazvanou jako„ skladová hala“ na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Žalobce podal dne 1. 6. 2011 proti tomuto rozhodnutí odvolání s tím, že namítal, že nejsou dány důvody pro nařízení odstranění stavby a že její odstranění je neekonomické a neopodstatněné. Namítal, že se stavební úřad nezabýval jeho žádostmi a předloženými doklady, prokazujícími, že je stavba v souladu s právními předpisy, a to konkrétně v souladu s technickými požadavky na stavby, že nezkoumal ekonomickou stránku odstranění a že své rozhodnutí vydal pouze s odkazem na uplynulou dobu trvání stavby, navrhoval, aby před vlastním rozhodnutím ve věci bylo provedeno zkoumání, zda je opodstatněné stavbu odstranit. [ulice] orgán rozhodnutím ze dne 2. 9. 2011 odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil rozhodnutím sp. zn. [číslo] 2011 REG/KJ, č. j. 168989/2011/KÚSK. Proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 2. 9. 2011 uplatnil žalobce u Ministerstva pro místní rozvoj ČR podnět k provedení přezkumného řízení, kterému Ministerstvo pro místní rozvoj, č. j. 43529/2011-83/3139 ze dne 9. 8. 2012 vyhovělo a rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje zrušilo. Následně vydal stavební úřad ve věci další rozhodnutí, a to 26. 3. 2014 pod č. j. [číslo] MÚRI/OSÚ/00617, sp. zn. [číslo] s tím, že zamítl žádost o změnu užívání skladové haly z dočasné stavby na stavbu trvalou. Žalobce proti tomu podal odvolání, předložil listinné důkazy a poukazoval na skutečnost, že stavba nikomu nevadí a nikoho neohrožuje. Krajský úřad Středočeského kraje, č. j. 135573/2014/KÚSK ze dne 24. 9. 2014 odvolání žalobce vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k Městskému úřadu Říčany k novému projednání. Městský úřad v Říčanech, odbor stavební úřad vydal konečné rozhodnutí 3. 7. 2015 pod č. j. 59878/2013/ČV o změně užívání stavby, kterou povolil změnu v užívání stavby na dobu neurčitou. Toto nebylo žalobci doručeno a stalo se pravomocným až ke dni 15. 10. 2017. V odůvodnění rozhodnutí se Krajský úřad Středočeského kraje ztotožnil s právním názorem Ministerstva pro místní rozvoj o tom, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 3. 2011 nemělo být vydáno, resp. řízení o odstranění stavby nemělo být vůbec zahájeno a vedeno, neboť tomu bránila překážka litispendence na základě žádosti žalobce ze dne 26. 10. 2005, které bylo podané předtím, než bylo zahájeno předmětné řízení o odstranění stavby, které nemělo být vůbec zahájeno a vedeno, neboť tomu bránila překážka litispendence, a to na základě žádosti žalobce ze dne 26. 10. 2005 o povolení změny předmětné stavby skladové haly, jako stavby dočasné v trvalou, byť až uplynutím doby jejího trvání, stanovené v rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10. 2. 1981, resp. prodloužené rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 9. 12. 1991 Krajský úřad tím, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 3. 2011 z důvodu existence překážky zahájeného řízení nezrušil a řízení nezastavil, přestože na tuto skutečnost žalobce v odvoláních upozorňoval, navíc porušil ustanovení § 59, odst. 2 starého správního řádu, podle kterého odvolací správní orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu a jsou-li pro to důvody, odvoláním napadené rozhodnutí změní nebo zruší. Dle žalovaného i Krajského úřadu, měl příslušný stavební úřad rozhodnout nejen o žádosti žalobce ze dne 26. 10. 2005, ale také o jeho žádosti o povolení změny užívání předmětné stavby ze dne 12. 3. 2008 a 26. 1. 2011, což neučinil. Žalobce poukazuje na Listinu základních práv a svobod v tom smyslu, že každý má právo, aby v případě, že je účastníkem jakéhokoliv řízení, bylo vydáno rozhodnutí ve věci v přiměřené lhůtě. Jestliže se tomu tak nestane a ve věci jsou shledány průtahy v řízení, vzniká žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou morální újmu, neboť nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu, neboť ta vzniká samotným porušením práva. Žalobce má za to, že se jedná o zásah do vlastnického práva k nemovité věci, které je řazeno mezi základní práva dle Listiny základních práv a svobod, článku 11 a dále je jeho ochrana garantována jako institut civilního práva v § 1040 následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Má tudíž za to, že na danou věc je třeba aplikovat článek 6, odstavec 6 Úmluvy. Žalovaná tento závěr nezpochybnila s tím, že částečně již plnila. Pokud se týká konkrétních okolností, žalobce poukazuje na celkovou dobu délky řízení, které trvalo téměř 12 let, rozhodnutí v uvedené věci nebylo vydáno v přiměřené době, přičemž se nejednalo o zvlášť složitou věc. Žalobce na základě výzvy dle ustanovení § 118a, odst. 1 a 3 o. s. ř. ze dne 9. 1. 2019 dotvrdil význam řízení pro žalobce s tím, že věc velmi těžce psychicky nesl. Význam řízení pro něho v žádném případě nebyl bagatelní, neboť měl negativní vliv do jeho osobnostní sféry a výsledek řízení mohl mít zcela určující význam pro výkon jeho vlastnického práva, potažmo práva získat svobodné prostředky na obživu. Je přesvědčen, že jestliže správní řízení bylo vedeno cca 12 let, nelze tvrdit, že takové řízení nemělo na žalobce negativní dopad. Žalobce v důsledku neustálého oddalování vydání konečného rozhodnutí, začal trpět stresem, nespavostí a bolestmi hlavy, což mělo nepříznivý vliv i na jeho osobní a rodinné stavy, neboť docházelo ke sporům ohledně výhodnosti zainvestovaných finančních prostředků, možnosti dalšího využití stavby, obživy žalobce, ale i využívání dalších finančních prostředků, které byl žalobce nucen vynakládat v důsledku postupu správních orgánů. Žalobce se musel celou záležitostí opakovaně zabývat a věnovat jí svůj čas. Průtahy v řízení pociťoval žalobce o to závažněji, neboť v té době musel snášet v té době těžkou životní situaci, kdy družka žalobce, se kterou žil 20 let ve společné domácnosti, trpěla leukémií a v roce 2010 zemřela. Stav nejistoty a psychická zátěž byly prohloubeny ještě tím, že správní úřad, aniž by bylo rozhodnuto o původní žádosti žalobce, nepředvídatelně zahájil řízení o odstranění stavby. Tím žalobce nabyl dojmu, že je tím více ohrožen výkon jeho vlastnického práva. Jednalo se o správní řízení, jež zásadním způsobem ohrožovalo jeho základní existenční jistoty. Skladovou halu zakoupil pro účely své podnikatelské činnosti a 12 let byl vystaven nejistotě, jaké dopady bude mít správní rozhodnutí na výkon jeho budoucího podnikání, byl udržován ve stavu nejistoty, zda investice do nemovité věci nebude zmařena. Žalobce do zakoupení stavby investoval nemalé finanční prostředky za účelem jejich zúročení. V případě, že by bylo žádosti žalobce vyhověno, mohl žalobce nemovitou věc užívat tak, že by ji pronajal a tímto způsobem získal výnos v podobě nájmu nemovité věci. V opačném případě by pak žalobce musel stavbu odstranit a pozemek, na kterém stavba stála, mohl užít minimálně k jinému účelu. Absence rozhodnutí, kterým by došlo ke změně dočasné stavby na trvalou a současně za existence nepravomocného rozhodnutí o odstranění stavby, žalobce nemohl s nemovitou věcí volně nakládat v plném rozsahu, zejména z ní nemohl brát plody a užitky v podobě nájemného, protože o takovou nemovitost nebyla na trhu s nemovitými věcmi poptávka. Stav nejistoty ohledně možnosti výkonu a samotné existence jeho vlastnického práva k nemovité věci proto žalobce po celou dobu řízení významně tížil. Žalobce dále poukazuje na to, že samotná žalovaná ve svém vyjádření ze dne 22. 12. 2017 potvrdila, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž byla splněna i podmínka pro presumpci vzniku nemajetkové újmy.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že ve správním řízení se jednalo o posouzení změny užívání dočasné stavby„ skladové haly“ na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] na stavbu trvalou. Povolení k užívání této dočasné stavby skončilo v roce 1995. Tuto stavbu žalobce nabyl do svého vlastnictví až poté, co lhůta k dočasnému užívání na dobu určitou již uplynula a žalobcem proto neměla být stavba vůbec užívána. Přesto žalobce stavbu k jejímu nezměněnému účelu dále užíval a žádost o změnu užívání dané stavby na stavbu trvalou uplatnil u stavebního úřadu až dne 26. 10. 2005, tedy více jak po 9 letech ode dne nabytí jejího vlastnictví. Žalobcem tvrzený nárok byl podle ustanovení § 14 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem uplatněn u Ministerstva spravedlnosti, následně byl postoupen dne 14. 6. 2017 k vyřízení žalované. Žalovaná dopisem, č. j. MMR-25957/2017-83/1824 ze dne 22. 12. 2017 nárok žalobce uspokojila co do výše 31.750 Kč a nárok ve zbytku, to znamená v částce 196.250 Kč, odmítla. Zásadní příčinou, která měla vliv na celkovou délku řízení o změně užívání dočasné stavby na stavbu trvalou, bylo stavebním úřadem zahájené řízení o odstranění předmětné stavby, u níž v době podání žádosti o změnu jejího užívání dne 26. 10. 2005 uplynula stanovená doba trvání. Okolnost, že stavební úřad vedl řízení o odstranění předmětné stavby, aniž by rozhodl ve věci žádosti o změnu jejího užívání, nelze dle názoru žalované přičítat k tíži stavebnímu úřadu, neboť dle do té doby ustálené právní praxe v případě takovýchto staveb, bylo možno rozhodnout pouze o jejich odstranění dle ustanovení § 88, odst. 1, písm. d starého Stavebního zákona. V průběhu řízení o odstranění stavby, v rámci něhož bylo rozhodnutí stavebního úřadu v dané věci několikrát zrušeno nadřízeným správním orgánem a věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí, došlo jak ke změně soudní judikatury, týkající se předmětné problematiky, tak i ke změně právních předpisů, to znamená stavebního zákona. Z těchto změn následně vyplynul opačný závěr, tedy, že vlastníkům staveb, u nichž uplynula stanovená doba jejich trvání, nelze vzít možnost požádat o prodloužení dočasnosti nebo o změnu v užívání stavby, popřípadě o změnu stavby z dočasné na trvalou. Z tohoto právního názoru pak vycházelo i rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2012 ve věci řízení o odstranění předmětné stavby skladu. Teprve v důsledku tohoto rozhodnutí žalované, bylo vzhledem k dosavadnímu odlišnému výkladu dané problematiky na jisto postaveno, jak má stavební úřad s předmětnou žádostí žalobce ze dne 26. 10 2005 naložit. Pokud se týká požadovaného zadostiučinění, žalovaná poukazuje na nejnovější judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že musela změnit svůj právní názor, uvedený v jejím dopise ze dne 22. 12. 2017 ohledně aplikace článku 6, odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a s tím související presumpci vzniku nemajetkové újmy, v tomto případě. Ke změně právního názoru žalované vedl konkrétní rozsudek Nejvyššího soudu, č. j. 30 Cdo 1174/2016-230 ze dne 21. 3. 2018, dle kterého„ pod ochranu článku 6, odstavec 1 Úmluvy nedopadá správní řízení samo o sobě, ale pouze tehdy, je-li jeho absolvování podmínkou pro přístup k soudu, tedy na něj navazuje soudní přezkum“. Z toho tedy vyplývá, že jelikož v projednávané věci na správní řízení soudní přezkum nenavazoval, článek 6, odst. 1 Úmluvy na tento případ nedopadá a nemajetková újma se zde tak nepresumuje. Případný nesprávný úřední postup musí být posuzován ve smyslu ustanovení § 13, odst. 1, věty 2 zákona č. 82/1998 Sb., nikoliv ve smyslu § 13, odst. 1, věty 3 uvedeného zákona. Dle názoru žalované, přichází v úvahu pouze odškodnění jednotlivých průtahů v řízení, nikoliv jeho celkové délky, přičemž žalobce navíc je povinen prokázat, jak vznik újmy, tak příčinnou souvislost mezi průtahy a vznikem nemajetkové újmy. Pokud se týká konkrétních průtahů, má žalovaná za to, že v tomto případě došlo pouze k jednomu závažnému průtahu ze strany stavebního úřadu, a to, když stavební úřad po vydání rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 24. 9. 2014, jímž bylo zrušeno rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 3. 2014 a věc mu byla vrácena k novému projednání písemnosti ze dne 12. 11. 2014 oznámil pokračování v řízení o žádosti žalobce ze dne 26. 10. 2005 o změnu užívání dočasné stavby na stavbu trvalou, avšak do doby předložení správního spisu žalované k předběžnému projednání uplatněného nároku, žalobce žádné rozhodnutí v dané věci nevydal. Vzhledem ke skutečnosti, že se původně jedná o stavbu dočasnou, kterou žalobce nabyl do vlastnictví v době, kdy již uplynula doba, po kterou mohla být tato stavba užívána, přičemž žádost o změnu užívání dané stavby na stavbu trvalou, žalobce podal u stavebního úřadu až po více jak 9 letech ode dne nabytí jeho vlastnictví a přičemž žalobce stavbu fakticky nepřetržitě a nerušeně užíval k nezměněnému účelu, kdy daná stavba ani nebyla od počátku v souladu s platným územním plánem, má žalovaná za to, že žalobci již přiznaná částka ve výši 31.750 Kč je jako zadostiučinění za tento zmíněný průtah v řízení dostatečná.

3. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl rozsudkem č. j. 20 C 92/2018 ze dne tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. Do rozsudku se v zákonné lhůtě odvolal žalobce a Městský soud v Praze usnesením čj. 23 Co 210/2021 rozsudek soudu 1. stupně zrušil s tím, že rozhodnutím Městského úřadu v Říčanech, odbor [ulice] úřad, bylo civilní právo žalobce vyplývající z vlastnického práva, které má základ v čl. 11 Listiny. Žalobce se domáhal změny užívání Stavby ze stavby dočasné na stavbu trvalou, pro žalobce se jednalo o spor, který byl pro něj velmi podstatný, tedy opravdový a vážný, jeho výsledek měl přímý vliv na existenci výkonu jeho vlastnického práva, které je právem civilní povahy. Řízení splňuje požadavky uvedené v čl. 6 Úmluvy a právo žalobce mělo být projednáno v přiměřené lhůtě. Z toho tedy vyplývá, že v posuzovaném správním řízení lze posuzovat jeho celkovou délku, nikoliv jen průtahy s vydáním rozhodnutí ve stanovené lhůtě. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku, že jím byla způsobena nemajetková újma, za kterou náleží přiměřené zadostiučinění. Napadený rozsudek byl vydán dříve, než došlo k rozhodnutí velkého senátu Nejvyššího soudu, ve světle nově přijatých právních názorů však nemůže právní posouzení věci soudem I. stupně obstát. V důsledku jiného právního názoru se soud I. stupně nezabýval relevantními skutečnostmi a neposuzoval věc z hlediska ust. § 13 odst. 1 věty třetí a § 31a odst. 3 OdpŠk. Odvolací soud nemohl přistoupit ke změně napadeného rozsudku, protože za situace, kdy se soud I. Stupně nezabýval otázkou přiměřenosti délky posuzovaného řízení z hlediska kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk, a tím zda žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu či nikoliv, Dle usnesení MS má být dále vyjasněno, zda žalobce požaduje odškodnit i řízení o jeho žádosti ze dne 12. 3. 2008 a 26. 1. 2011), neboť tyto řízení prozatím nebyly skončeny. Z žaloby nevyplývá, zda nárok na odškodnění těchto řízení byl u žalované uplatněn. K tomuto se žalobce vyjádřil tak, že další nárok již neuplatňuje.

5. V řízení soud v řízení vycházel z těchto důkazů: Z výpovědi žalobce vyplynulo, že předmětnou halu koupil zhruba v roce 1992. Vše opravil, zavedl inženýrské sítě, neboť se vše muselo odpojit, když koupil halu od [anonymizováno]. Vše musel předělat a začal podnikat, přičemž se jednalo o velkoobchod s alkoholem. Žalobce má střední odborné vzdělání jako elektromechanik. Podnikal do roku 2005, neboť mu říkali, že tam mohou být dále a najednou se objevily doklady, že se jedná o dočasnou stavbu, což žalobce nikdy nevěděl. V katastru to zaneseno nebylo. Zdálo se mu divné, že pokud se jednalo o něco takového, katastr na něho nemovitost vůbec převedl, když tedy stavba neexistovala a on ji koupil. Stavbu koupil od [právnická osoba], jednalo se dříve o státní podnik. Poté, co začal podnikat, najednou mu bylo sděleno, že mají halu zbourat. Začal psát žádosti, vždy mu něco schválili, zamítli, zase schválili a zase zamítli. Žalobce byl na tom fyzicky špatně a špatně celou záležitost nesla i jeho družka. To, že by měli bourat halu, považovala za ostudu, tvrdila, že se budou muset odstěhovat jinam, docházelo k hádkám, žalobce byl nervózní, vzteklý a jeho přítelkyně dostala mozkovou mrtvici. Zemřela potom v březnu 2010, to vše bylo po podání žádosti, což se vleklo od roku 2005. Mezitím byla zjištěna přítelkyni žalobce akutní leukémie, musel se o ni starat, nemohl podnikat, peníze neměl, neměl žádné příjmy a měl likvidovat halu. Vyřizoval všechny doklady a o přítelkyni se staral tak [číslo] hodin denně. Pokud se týká podnikání po zakoupení haly, žalobce si nestěžoval, má za to, že se jednalo o úspěšné podnikání, na výdělek si nepamatuje, špatně si nežili, sice investoval, měl náklady, kupoval auto, zavážel však celý Středočeský kraj. Žalobce měl psychické problémy, když mu v roce 2010 přítelkyně zemřela, šlo to s ním z kopce, v [obec] navštěvoval psychologa, psychiatra, protože se nechtěl dát hospitalizovat, dostal nějaké prášky, které však brát nechtěl, potom začal mít problémy s pravou nohou, upadl. Pokud se týká pana [příjmení], udělil mu plnou moc a ten mu pomáhal věci vyřizovat. Žalobce ve své výpovědi odkázal na doplnění žaloby s tím, že se z jeho pohledu jedná o jednotlivé průtahy při rozhodování správního orgánu. Dne 25. 11. 1996 podal původní vlastník, [anonymizována dvě slova], a. s. žádost o změnu kolaudačního rozhodnutí ze stavby provizorní na stavbu trvalou. Dne 29. 4. 1997 byla doručena na stavební úřad Městského úřadu v Říčanech žádost žalobce o změnu kolaudačního rozhodnutí ze stavby provizorní na stavbu trvalou, kdy odkazuje na žádost původní [právnická osoba] 95, a. s., o které již správní orgán včas nerozhodl. Dle obsahu správního spisu se touto žádostí příslušný správní orgán ani nezabýval. Dne 26. 10. 2005 byla doručena na Městský úřad v Říčanech, odbor stavební úřad, žádost žalobce o vydání stavebního povolení„ změna stavby dočasné na trvalou“. Dne 26. 10. 2005 bylo zahájeno správní řízení, ústní jednání bylo nařízeno na 14. 2. 2006. Žalobce má tudíž za to, že orgán měl rozhodnout ve lhůtě nejpozději do 60 dnů od zahájení řízení, byl tedy v prodlení od 28. 12. 2005 do 15. 3. 2006, kdy bylo vydáno rozhodnutí Městského úřadu v Říčanech, odbor stavební úřad o dodatečném povolení stavby a souhlas s užíváním stavby, [číslo jednací], tj. 78 dní. S poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018 činí jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nevydáním rozhodnutí v zákonné lhůtě částku 2.137,20 Kč. Dne 10. 4. 2006 podala paní [jméno] [příjmení] odvolání do rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a souhlas s užíváním stavby ze dne 15. 3. 2006. Dne 15. 3. 2006 bylo rozhodnuto o odvolání, dle žalobce měl odvolací správní úřad rozhodnout ve lhůtě nejpozději do 60 dnů od zahájení řízení a byl ve smyslu ustanovení § 71, odst. 2 správního řádu v prodlení od 10. 6. 2006 do 19. 6. 2006, tedy 9 dnů. Má za to, že nárok na náhradu nemajetkové újmy v této části činí 246,60 Kč. Dne 10. 8. 2006 bylo Městským úřadem v Říčanech, odbor stavební úřad, oznámeno zahájení nového řízení, 7. 9. 2006 bylo Městským úřadem v Říčanech, odbor stavební úřad, vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a souhlasu s užíváním stavby, [číslo jednací], 26. 9. 2006 podala paní [jméno] [příjmení] odvolání do rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a souhlasu s užíváním stavby, č. j. Výst. 4341/70006/2005/MA-2 ze dne 7. 9. 2006. Dne 28. 2. 2007 bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, [číslo jednací] [spisová značka] rozhodnuto o zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí stavebnímu úřadu. Rozhodnutí nabylo právní moci 30. 3. 2007. Podle žalobce byl správní úřad v prodlení od 28. 11. 2006 až do 12. 3. 2007, tj. 104 dnů, tudíž jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy, způsobené vydáním rozhodnutí v zákonné, resp. přiměřené lhůtě, činí částku 2.849,60 Kč. Dále 31. 5. 2007 bylo Městským úřadem Říčany, odbor stavební úřad, vydáno seznámení s podklady pro rozhodnutí. Dne 10. 8. 2007 bylo Městským úřadem Říčany, odbor stavební úřad, vydáno rozhodnutí o dodatečném povolení stavby a souhlas s užíváním stavby, [číslo jednací], kterým bylo podle ustanovení § 88, odst. 1, písm. b, d stavebního zákona, rozhodnuto o dodatečném povolení a současně podle ustanovení § 82, odst. 1 stavebního zákona, bylo vydáno povolení k užívání stavby, skladové haly v [obec]. Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání [jméno] [příjmení]. Žalobce má za to, že stavební úřad měl rozhodnout ve lhůtě 60 dnů a tudíž byl v prodlení od 12. 5. 2007 do 14. 8. 2007, tj. 95 dnů, má za to, že má nárok na náhradu nemajetkové újmy, způsobené nevydáním rozhodnutí v zákonné lhůtě částku ve výši 2.603 Kč. Dne 23. 1. 2008 bylo Krajským úřadem Středočeského kraje, odboru stavebního, v řízení vydáno rozhodnutí, kterým bylo o podaném odvolání [jméno] [příjmení] rozhodnuto, a to tak, že rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání a žalobce má za to, že v prodlení byl správní úřad od 30. 10. 2007 do 3. 3. 2008, tj. 125 dní, kdy činil jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy 3.425 Kč. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor územního a stavebního řízení, 23. 1. 2008, nabylo právní moci dne 15. 2. 2008 Městský úřad v Říčanech měl věc projednat a nově o ní rozhodnou do 60 dnů, tedy nejpozději do 16. 4. 2008. V řízení o odstranění stavby by bylo ze strany Ministerstva pro místní rozvoj vydáno v přezkumném řízení 9. 8. 2012 rozhodnutí, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 2. 9. 2011 Ministerstvo pro místní rozvoj v odůvodnění rozhodnutí vyslovilo závazný právní názor, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 3. 2011 nemělo být vydáno, resp. řízení o odstranění stavby nemělo vůbec být zahájeno a vedeno, neboť tomu bránila překážka litispendence. Další průtah žalobce spatřuje v tom, že 24. 9. 2014 bylo rozhodnutím Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor územního a stavebního řízení, [číslo jednací] rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Říčanech, odbor stavební úřad ze dne 26. 4. 2018, [číslo jednací] [spisová značka], jež nabylo právní moci 9. 10. 2014. Správní úřad měl vydat rozhodnutí ve lhůtě nejpozději do 60 dnů od podání odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu v Říčanech, odbor stavební úřad ze dne 26. 4. 2014, nejpozději do 6. 6. 2014. Byl však v prodlení do 9. 10. 2014, tj. 125 dní a nárok na náhradu nemajetkové újmy by v tomto případě činil 3.425 Kč. Dne 12. 11. 2014 byl žalobce vyrozuměn, že v řízení je pokračováno, o věci však rozhodnuto nebylo. Dne 3. 7. 2015 bylo Městským úřadem v Říčanech, odbor stavební úřad, vydáno rozhodnutí, č. j. 59878/2013/ČV, kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 26. 10. 2005 tak, že byla povolena změna v užívání stavby skladová hala, které nabylo právní moci dne 15. 10. 2017, a to z důvodu pochybení stavebního úřadu při doručování, správní úřad měl rozhodnout ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor územního a stavebního řízení ze dne 24. 9. 2014, [číslo jednací], jež nabylo právní moci dne 9. 10. 2014, nejpozději 8. 12. 2014. Správní orgán byl tedy v prodlení od 9. 12. 2014 do 15. 10. 2017, tedy [číslo] dní. Žalobce má za to, že náhrada nemajetkové újmy by měla činit 37.099,60 Kč, pokud je vycházeno ze závěrů Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1174/2016 prodlení správního orgánu při vydání rozhodnutí o jím podané žádosti ze dne 26. 10. 2005 u Městského úřadu v Říčanech, odbor stavební, úřad v zákonné, resp. v přiměřené lhůtě, činil v souhrnu [číslo] dní. Nárok žalobce tudíž činí v souhrnu částku 150.645,20 Kč, přičemž od této částky bylo odečteno plnění 31.750 Kč. Z výpovědi svědka, [jméno] [příjmení] vyplynulo, že žalobce zná z [obec], kde oba bydlí [číslo] let. Svědkovi jsou známy problémy, které měl žalobce se správním řízením. Celá záležitost dle názoru svědka začala před 15 lety, kdy žalobci umřela přítelkyně, potom chtěli zbourat halu a znemožnili mu podnikání. Poté začal mít žalobce zdravotní problémy a zůstal bez práce. Má za to, že toto bylo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Žalobce nemohl podnikat v objektu, který mu chtěli zbourat. Jaké měl zdravotní problémy, si nepamatuje, jednalo se hlavně o psychické problémy. Žalobce se svědkovi svěřoval, chodil k psychologovi, neví však, zda tam chodí dosud. Neví ani, zda se jednalo o psychiatra nebo psychologa, neboť žalobce nebyl psychicky v pořádku. To dovozuje z toho, že při setkání s žalobcem o této záležitosti, o tomto problému stále mluvil a vše se kolem problému s halou točilo. Svědek žalobci pomáhal se spoustou věcí, měl od žalobce plnou moc na vyřizování dokumentace, neboť žalobce nebyl schopen se o věc postarat. Bylo toho na něho moc, v podstatě měl problémy, jednu věc za druhou. Na podrobnosti s jednotlivými kroky, které podnikal žalobce, si svědek nepamatuje. Ví pouze o tom, že úřady mu házely klacky pod nohy, pokud se týká jednotlivých žádostí, podání, na vše měl hrozně krátkou dobu, oni měli na vše moc času. V důsledku jednání žalovaného, tedy v důsledku problémů s nemovitostí, se žalobce změnil, změnilo se jeho chování. Svědek má za to, že se jednalo pro žalobce o významnou událost, neboť mu úřady znemožnily podnikání, zlikvidovaly mu živnost, to, co ho živilo, trvalo to řádově 15 let a to může být zásadní problém pro život jakéhokoliv člověka. V případě života žalobce se vše začalo točit kolem této jedné záležitosti. Svědek nejedl, vykouřil 60 cigaret denně, vypil 15 káv a neustále se jen hrabal v papírech. Má pocit, že snad nastal i problém s alkoholem. Z výpovědi svědka, [jméno] [příjmení] vyplynulo, že zná žalobce od roku 1992 nebo 1995 z místa bydliště. O celém problému ví to, že se něco prodávalo, že žalobce to koupil a měl to využívat k nějakému podnikání. Jednalo se buď o pronájem haly, nebo skladů. Žalobce podnikal v obchodu s alkoholem, hala měla sloužit jako sklad. Celé řízení se táhlo dlouho, jednotlivé kroky svědek popsat nemůže. Žalobce měl s tím nervové problémy, navštěvoval psychologa nebo psychiatra. Žalobce tudíž v příčinné souvislosti s postupem žalovaného nemohl podnikat, byl nezaměstnaný, byl veden na Úřadu práce. Svědek ho zkoušel zaměstnat u sebe, svědek je OSVČ, avšak profese svědka pro žalobce není. Žalobce měl problémy také v souvislosti s tím, že mu zemřela družka na rakovinu, navštěvoval psychologa, věc měla pro žalobce důležitý význam, halu koupil za nějakých podmínek, tak ji chtěl využívat, ale má za to, že město mu to znemožnilo. Žalobce měl deprese, což dovozuje svědek i z toho, že mu třeba telefonoval v 10 hodin večer, aby k němu přijel, že má depresi. Žalobce se změnil, byl roztěkaný, špatně chodil. V podstatě od doby, kdy se začal zabývat problémy s halou, se jako člověk úplně změnil. Předtím byl v klidu, v pohodě a poté byl zakřiknutý. Z profesního životopisu žalobce vyplynulo, že je vzděláním elektromechanik pro rozvodná zařízení do 65 kW, čtyřletý obor. V letech 1980 1988 pracoval jako elektromechanik pro rozvodná zařízení KD [obec], dále 1988 1991 Stavoděl [obec] rekonstrukce elektroinstalací objektů, 1990 2011 OSVČ v oboru pojišťovnictví sociálních programů, v potravinářských činnostech, zaměřených pro zábavu dětí i dospělých a stavební činnosti, zaměřené na dokončování úpravy a rekonstrukce stavebních interiérů, od roku 1991 do současnosti právnická osoba, 2010 [číslo] zajištění rodinných a osobních záležitostí, 2014 2015 zajišťování bezpečnosti a ostrahy významných objektů a mezinárodních akcí a od roku 1915 [číslo] [právnická osoba], pomocný pracovník, pracovník montáže. Z kupní smlouvy, uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno], a. s. a žalobcem vyplynulo, že prodávající smlouvou prodává nemovitosti, a to parcelní pozemek [číslo] o výměře 511 m2, pozemek parc. [číslo] o výměře 69 m2 manipulační plochy a zastavěné plochy, parc. [číslo] o výměře 231 m2, na nichž je umístěna montovaná skladovací hala. Všechny pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí pro okres [okres], katastrální území Říčany, na [list vlastnictví]. Prodávající touto smlouvou podává žalobci tyto nemovitosti za dohodnutou kupní cenu 250.000 Kč Smlouva byla uzavřena dne 10. 1. 1987, podepsána za [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení] a žalobcem. Z výpisu z katastru nemovitostí pro okres [číslo] [okres], obec 078 [obec] u [obec], [list vlastnictví] vyplynulo, že žalobce je vlastníkem pozemku a stavby st. [číslo], 231 zastavěná plocha, ostatní stavební objekt, vlastnictví pozemku [číslo], 511 ostatní plocha a manipulační plocha; [číslo] ostatní plocha, manipulační plocha. Z notářského zápisu, a to stejnopisu N6/97, NZ5/97 ze dne 10. 1. 1997 vyplynulo, že dne 26. 5. 1994 byla uzavřena zástavní smlouva k nemovitostem mezi [právnická osoba], pobočkou [obec] Nonet jako zástavním věřitelem a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa žalobce], že předmětem zástavního práva se staly nemovitosti, zapsané na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu [okres] pro obec Říčany a katastrální území Říčany u Prahy, shora uvedené. Z přípisu Ministerstva pro místní rozvoj ČR, adresovaném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod č. j. MMR-25957/2017-83/1824 ze dne 22. 12. 2019 ve věci zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyplynulo, že žalobce uplatnil podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem nárok na zadostiučinění ve výši 228.000 Kč. Nemajetková újma měla žadateli vzniknout nesprávným úředním postupem Městského úřadu Říčany, odboru- stavební úřad ve věci změny užívání dočasné stavby„ skladové haly“ na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] na stavbu trvalou. Na základě zjištění, z listinných důkazů a ze spisu, dospěl žalovaný k závěru, že je na místě částečně uspokojit nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to v částce 31.750 Kč a ve zbytku v částce 196.250 Kč nárok zamítnout. Ve svém stanovisku žalovaný konstatoval, že stavební úřad prokázal snahu vyřídit žádost o změnu užívání dočasné stavby na stavbu trvalou v přiměřené lhůtě a vydal rozhodnutí o zamítnutí této žádosti poté, co bylo jeho rozhodnutí Krajským úřadem zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání. [příjmení] rozhodnutí v dané věci již nevydal. Tím zatížil dané řízení nepřiměřeným průtahem, z důvodu jehož existence konstatoval žalovaný, že toto řízení, zahájené dne 26. 10. 2005, trvá nepřiměřeně dlouho. Došlo tedy k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž byla splněna i podmínka pro presumpci vzniku nemajetkové újmy, neboť neexistuje okolnost, kterou by bylo možno vyvrátit domněnku vzniklé újmy, byly splněny podmínky pro vyhovění žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nesprávným úředním postupem. Ministerstvo se zabývalo tím, jaká výše zadostiučinění je s přihlédnutím ke složitosti řízení v poměrech konkrétních okolností daného případu přiměřená. Vycházelo z toho, že se základní částka přiměřeného zadostiučinění pohybuje v rozmezí mezi [číslo] za 1 rok řízení, tj. 1.250 Kč – 1.667 Kč za 1 měsíc řízení, přičemž je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli jen k době, po kterou došlo k průtahům v době nečinnosti stavebního úřadu. Podle stanoviska Nejvyššího soudu je však rozumné první dva roky řízení ohodnotit částkou o polovinu nižší, za 1 rok 7.500 Kč 10.000 Kč. V daném případě Ministerstvo s ohledem na charakter předmětu řízení přistoupilo k dolní hranici zmíněného intervalu, tj. 15.000 Kč za 1 rok řízení, resp. 1.250 Kč za 1 měsíc řízení. Celková délka řízení v době podání žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu byla 11 let a 7 měsíců a tudíž základní výše zadostiučinění činí 158.750 Kč jako součet částek 15.000 Kč (tj. 24 měsíců x 625 Kč) a 143.750 Kč (tj. 115 měsíců x 1.250 Kč). Toto Ministerstvo snížilo o 50%, tj. o 79.375 Kč s ohledem na složitost řízení, která v sobě zahrnuje jak procesní složitost, tj. že věc byla vyřizována na více instancích, konkrétně na 4 stupních, tak i výše zmíněnou složitost hmotně právní. Dále Ministerstvo snížilo základní výši zadostiučinění o dalších 30%, tj. o 47.625 Kč s ohledem na význam předmětu řízení pro žadatele, který je nízký, neboť ze stanoviska stavebního úřadu vyplývá, že žadatel tuto stavbu fakticky nepřetržitě a nepřerušeně užívá v nezměněném účelu, předmětnou stavbu nabyl vlastnictví v době, kdy již uplynula doba jejího trvání, přičemž žádost o změnu užívání dané stavby na stavbu trvalou, uplatnil u stavebního úřadu až po více jak 9 letech ode dne nabytí jejího vlastnictví. Nízkému významu pro žadatele svědčí i fakt, že žadatel mohl v řízení vyvíjet činnost alespoň teoreticky, směřující ke zkrácení délky řízení, např. uplatňovat podněty k odstranění nečinnosti stavebního úřadu, což však nečinil. Přiměřená částka činí tedy dle názoru žalované 31.750 Kč. Z informace o parcele vyplynulo, že stavební parcela [číslo] má výměru 233 m2, katastrální území Říčany u Prahy, [list vlastnictví], parcela v katastru nemovitostí. Dále parcela [číslo] výměra 443 m2 [obec] u [obec], katastrální území č. [list vlastnictví], parcela v katastru nemovitostí. Ze žádosti, adresované Ministerstvu spravedlnosti, odboru odškodňování ze dne 9. 5. 2017 vyplynulo, že žalobce podal žádost o náhradu škody ve smyslu ustanovení § 13, zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci, přičemž požadoval po Ministerstvu spravedlnosti částku 228.000 Kč. Ze žádosti žalobce ze dne 26. 10. 2005 vyplynulo, že žalobce podal žádost o změnu užívání stavby skladu stavebního materiálu ze stavby dočasné na stavbu trvalou. Z písemnosti stavebního úřadu, Výst. [číslo] 2005 ze dne 5. 12. 2005 vyplynulo, že stavební úřad oznámil s odkazem na ustanovení § 88 zákona č. 50/1976 o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů, zahájení řízení o odstranění dané stavby a současně nařídil projednání návrhu ústní jednání spojené s místním šetřením na den 14. 2. 2006. Z rozhodnutí ze dne 15. 3. 2006 podle ustanovení § 88, odst. 1, písm. b starého stavebního zákona vyplynulo, že dodatečně předmětnou stavbu povolil a současně ji podle ustanovení § 82, odst. 1 starého stavebního zákona povolil užívat. Z odvolání ze dne 10. 4. 2006 vyplynulo, že [jméno] [příjmení] podala prostřednictvím svého právního zástupce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako opomenutý účastník v řízení odvolání do citovaného ustanovení. Ze stavebního spisu dále vyplynulo, že stavební úřad na základě odvolání rozhodnutím č. j. Výst. 4341/70006/2005/MA-ZR ze dne 15. 6. 2006 podle ustanovení § 57, odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení ve znění pozdějších předpisů v autoremeduře své rozhodnutí ze dne 15. 3. 2006. Dále stavební úřad rozhodnutím, č. j. Výst. 4341/70006/2005/MA-2 ze dne 7. 9. 2006 předmětnou stavbu opětovně povolil podle ustanovení § 88, odst. 1, písm. b starého zákona, a to dodatečně povolil a podle ustanovení § 82, odst. 1 starého stavebního zákona ji povolil užívat. Z odvolání ze dne 7. 9. 2006 vyplynulo, že [jméno] [příjmení] podala opět odvolání do citovaného rozhodnutí. Z rozhodnutí Krajského úřadu, č. j. 24428/2007/KÚSK (sp. zn. SZ [číslo] ÚSŘ/AB) ze dne 28. 2. 2007 rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 9. 2006 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V souvislosti s tím vytknul stavebnímu úřadu, že nesprávně postupoval podle ustanovení § 88, odst. 1, písm. b starého stavebního zákona na místo § 88, odst. 1, písm. d starého stavebního zákona a neoznámil předmětné rozhodnutí všem účastníkům řízení. Z rozhodnutí stavebního úřadu, č. j. Výst. 4341/70006/2005/MA-3 ze dne 10. 8. 2007 vyplynulo, že stavební úřad stavbu skladové haly dodatečně povolil a zároveň ji povolil užívat. Z odvolání vyplynulo, že [jméno] [příjmení] opět podala odvolání. Z rozhodnutí Krajského úřadu, č. j. 10926/2008/KÚSK, sp. zn. [číslo] ÚSŘ/VIK ze dne 23. 1. 2008 vyplynulo, že úřad rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 10. 8. 2007 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, a to opětovně z důvodu nesprávné aplikace ustanovení § 88, odst. 1, písm. b starého stavebního zákona a z důvodu nesouladu předmětné stavby, splatnou územně plánovací dokumentací. Z podání ze dne 12. 3. 2008 vyplynulo, že žalobce požádal o zahájení řízení o povolení stavby, resp. změnu využívání stávající stavby skladové haly na prodejnu bazaru – použitého zboží jako stavby nerušících služeb v dané oblasti. Zároveň požádal o přerušení řízení o odstranění stavby do doby vyřešení předběžné otázky, tj. rozhodnutí o jeho žádosti o povolení změny v užívání. Z podání ze dne 14 3. 2008 vyplynulo, že žalobce uplatnil u Městského úřadu Říčany návrh na změnu územního plánu města Říčany, spočívající v zahrnutí jeho pozemků, parc. [číslo] st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a to území nerušící výroby a služeb, aby tato změna legalizovala současný faktický stav. Z rozhodnutí stavebního úřadu, č. j. [číslo] 2010 OSÚ/00029, sp. zn. [číslo] 2010 ze dne 27. 1. 2010 nařídil stavební úřad s odkazem na § 88, odst. 1, písm. d starého stavebního zákona předmětnou stavbu skladové haly odstranit s tím, že dodatečné povolení stavby nelze v tomto případě vydat, neboť skladová hala byla povolena jako stavba dočasná, v níž uplynula stanovená doba jejího trvání. Z odvolání ze dne 27. 1. 2010 vyplynulo, že žalobce podal odvolání. Z rozhodnutí Krajského úřadu, č. j. 088922/2010/KÚSK, sp. zn. SZ [číslo] 2010 REG/KO ze dne 7. 6. 2010 vyplynulo, že rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 27. 1. 2010 zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, a to z důvodu, že po celou dobu řízení o odstranění stavby je předmět řízení označován chybně jako„ skladová hala [adresa] v k. ú. [obec] u [obec]“, neboť skladová hala [adresa] se nachází na sousedním pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a je vedena na LV [právnická osoba], spol. s. r. o. a [anonymizováno] 95, a. s., a to jako stavba trvalá. To znamená, že není tou stavbou skladové haly bez č. p., či ev. na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] ve vlastnictví žalobce, jejíž dočasnost skončila. Krajský úřad vytkl stavebnímu úřadu, že se nezabýval tím, že povinný subjekt udává jinou adresu pro doručování, než jaká je jeho skutečná adresa trvalého bydliště, v čemž Krajský úřad shledal rozpor s § 3, odst. 4 starého správního řádu. Ze žádosti žalobce ze dne 26. 1. 2011 vyplynulo, že opětovně požádal o zahájení řízení o povolení stavby. Z rozhodnutí stavebního úřadu, č. j. [číslo] 2011 MÚR/OSÚ/00029, sp. zn. [číslo] 2010 ze dne 7. 3. 2011 vyplynulo, že stavební úřad nařídil předmětnou stavbu skladu odstranit. Z odvolání ze dne 1. 6. 2011 vyplynulo, že žalobce podal proti rozhodnutí odvolání. Z rozhodnutí Krajského úřadu, č. j. 168989/2011/KÚSK, sp. zn. [číslo] 2011 REG/KJ ze dne 2. 9. 2011 vyplynulo, že Krajský úřad odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 7. 3. 2011 potvrdil. K posouzení námitek žalobce, týkajících se posouzení, zda je nutné stavbu odstranit, odkázal Krajský úřad na předešlé rozhodnutí ze dne 23. 1. 2008 a na právní názor v něm vyslovený, tj. že se jedná o stavbu dočasnou se stanovenou dobou jejího trvání do 31. 12. 1995 a že v takovém případě musí stavební úřad postupovat dle § 88, odst. 1, písm. d starého stavebního zákona. Dále uvedl, že s ohledem na nesoulad stavby skladové haly s územně plánovací dokumentací se odvolacímu orgánu jeví možnost legalizace stavby jako nereálná, a to ani v případě postupu podle ustanovení § 88, odst. 1, písm. b starého stavebního zákona. Z podnětu žalobce ze dne 2. 9. 2011 vyplynulo, že tento dal podnět k provedení přezkumného řízení dle § 94 a násl. správního řádu. Z rozhodnutí Ministerstva, č. j. 43529/2011-83/139 ze dne 9. 8. 2012 vyplynulo, že toto zrušilo rozhodnutí s účinky zastavení správního řízení, které bylo tímto zrušeným rozhodnutím ukončeno. Důvodem pro zrušení rozhodnutí Krajského úřadu ze dne 2. 9. 2011 byla překážka již zahájeného řízení na základě žádosti podatele ze dne 26. 10. 2005 o povolení změny předmětné stavby skladové haly jako stavby dočasné na stavbu trvalou. Ministerstvo s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vyslovilo názor, že poté, co bude pravomocně rozhodnuto o žádosti žalobce ze dne 26. 10. 2005 a též o jeho žádosti o povolení změny užívání předmětné stavby ze dne 12. 3. 2008 a 26. 1. 2011 a za situace, že změněným žádostem nebude vyhověno přistoupit ze strany stavebního úřadu k zahájení, resp. provedení řízení o odstranění dané stavby, a to dle platných právních předpisů. Dne 9. 8. 2012 podala [jméno] [příjmení] proti rozhodnutí ministra rozklad, který byl zamítnut jako opožděný. Z písemnosti, č. j. 59878/2013/ČV ze dne 17. 7. 2013 oznámil stavební úřad pokračování v řízení, dne 26. 8. 2013 vyzval žadatele k odstranění nedostatků jeho žádosti ze dne 26. 10. 2005 o změnu užívání dočasné stavby na stavbu trvalou. Žádost byla doplněna 30. 12. 2013. Rozhodnutím stavebního úřadu, č. j. 59878/2013/ČV ze dne 26. 3. 2014 byla žádost zamítnuta, jako důvod bylo uvedeno, že užívání uvedené dočasné stavby skončilo v roce 1995, čímž se nachází ve stavu, v němž již nelze prodloužit dobu jejího užívání, resp. změnit její dočasnost. Dne 7. 4. 2014 podal žalobce proti rozhodnutí odvolání. Z rozhodnutí Krajského úřadu, č. j. 135573/2014/KÚSK, sp. zn. [číslo] 2014 REG/BÚ ze dne 24. 9. 2014 vyplynulo, že rozhodnutí bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k novému projednání s tím, že s ohledem na právní názor Ministerstva vyslovený v jeho rozhodnutí ze dne 9. 8. 2012 bude nutné posoudit, zda lze stavbu dodatečně povolit jako trvalou a zda je v souladu, či v rozporu s územním plánem města Říčany. Písemností č. j. [číslo] 2014 MÚR/OSÚ/00617, sp. zn. [číslo] ČV ze dne 12. 11. 2014 oznámil stavební úřad pokračování v řízení.

6. Soud při svém rozhodování vycházel z těchto právních předpisů a judikatury: Podle článku 6 Úmluvy, každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho dočasných právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu. Podle rozsudku Nejvyššího soudu, [číslo] právo na přiměřenou délku řízení garantované článkem 6, odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, se vztahuje výlučně na řízení soudní, k jehož celkové délce lze přičíst délku správního řízení tehdy, pokud absolvování správního řízení bylo podmínkou přístupu k soudu a zároveň obě řízení probíhala ve věci spadající do věcné působnosti uvedeného ustanovení. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., odst. 1 ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách, jednají jménem státu Ministerstva a jiné ústřední správní úřady. Úřadem podle odst. 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu, došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13, odst. 1, věty 2 a 3 a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení. Podle ustanovení § 13, odst. 1 a 2 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. (2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. (3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Ústavní soud v nálezu z 23. 7. 2019 sp. zn. I. ÚS 2872/18 konstatoval, že právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručené v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje i na správní řízení, a to bez vazby na navazující soudní řízení. Současně vyslovil, že z rozhodovací praxe Ústavního soudu lze dovodit, že právo na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručené v článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod se vztahuje jak na řízení soudní, tak na řízení správní, a to i tehdy, pokud na správní řízení již další soudní řízení nenavazuje. Právo na projednání věci v přiměřené lhůtě garantované v článku 6 odst. 1 Úmluvy a v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dopadá nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, ve kterých správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků. Závěr o tom, zda konkrétní správní řízení spadá pod ochranu článku 6 odst. 1 Úmluvy, a tudíž zda na něj lze aplikovat závěry vyplývající ze stanoviska Nejvyššího soudu z 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010“), záleží na posouzení, zda v daném správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku a jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 9. 2015 sp. zn. 30 Cdo 344/2014).

7. Soud hodnotil ve světle změny judikatury znovu provedené důkazy podle ustanovení § 132 o. s. ř., a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl k tvrzení účastníků a věc posuzoval z hlediska ust. § 13 odst. 1 věty třetí a § 31a odst. 3 OdpŠk. písm. a) o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci. Nesprávný úřední postup spatřoval v postupu správních orgánů s tím, že žalovaná existenci uplatněného nároku sama uznala a částečně na nárok žalobce plnila. Stanovila základní výši zadostiučinění na částku 158.750 Kč jako součet částek 15.000 Kč, tj. 24 měsíců x 625 Kč 143.750 Kč, tj. 115 měsíců x 1.250 Kč. Žalobce tudíž měl za to, že předmětem sporu by měla být toliko skutečnost, jestli výše zadostiučinění nemajetkové újmy byla ponížena ze strany žalované oprávněně, či nikoliv. Soud má za prokázáno, že žalobce dne 26. 10. 2005 podal u Městského úřadu v Říčanech, odboru stavební úřad žádost o vydání stavebního povolení. Tato změna se měla týkat změny dočasné stavby skladu stavebního materiálu, umístěném na pozemku, parcela [číslo] zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-východ na stavbu trvalou. Dne 12. 3. 2008 a 23 1. 2011 žalobce svou žádost doplnil podáním, jehož obsahem byla žádost o zahájení řízení o povolení stavby, resp. změny využití stávající stavby skladové haly na prodejnu bazaru – použitého zboží, jako stavby nerušících služeb v dané oblasti. Žalobce tvrdí, že rozhodnutí, kterým mu bylo vyhověno, nabylo právní moci až 15. 10. 2017, kdy bylo doručeno tehdejšímu právnímu zástupci žalobce a v tom, že po dobu 12 let nebylo Městským úřadem v Říčanech, odborem stavebního úřadu, vydáno pravomocné rozhodnutí, spatřoval žalobce nesprávný úřední postup, a to z důvodu nevydání rozhodnutí v zákonné, resp. v přiměřené lhůtě. Pravdou je, že předmětné stavební řízení probíhalo po dobu, jak tvrdí žalobce. V tomto správním řízení se jednalo o posouzení změny užívání dočasné stavby skladové haly na pozemku st. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec] na stavbu trvalou. [příjmení] uvedených nemovitostí se stal žalobce na základě kupní smlouvy, uzavřené mezi jím jako kupujícím a prodávajícím, [právnická osoba] 95, a. s., 10. 1. 1997. Jednalo se o dočasnou stavbu, jejíž užívání skončilo v roce 1995, tj. ještě předtím, než žalobce uzavřel kupní smlouvu. Nabyl ji do svého vlastnictví až poté, co lhůta k dočasnému užívání na dobu určitou uplynula a soud je toho názoru, že žalobcem neměla být stavba vůbec užívána. Žalobce stavbu dále k nezměněnému účelu užíval, bránil se tím, že o tom vůbec nevěděl. Žádost o změnu užívání stavby na stavbu trvalou uplatnil tedy až po 26. 10. 2005 u stavebního úřadu. To znamená, že tuto stavbu užíval 9 let ode dne nabytí jejího vlastnictví. Tvrzený nárok byl podle ustanovení § 14 zákona [číslo] o odpovědnosti za škodu uplatněn u Ministerstva spravedlnosti a 14. 6. 2017 postoupen k vyřízení žalované, jakožto věcně příslušnému úřadu. Žalovaná zaslala žalobci dne 22. 12. 2017 dopis, týkající se nároku žalobce, tento uspokojila ve výši 31.750 Kč a ve zbytku, to znamená v částce 196.250 Kč, nárok žalobce odmítla s podrobným odůvodněním. Tvrdila, že zásadní příčinou, která měla vliv na celkovou délku řízení o změně užívání dočasné stavby na stavbu trvalou, bylo stavebním úřadem zahájené řízení o odstranění předmětné stavby, u níž v době podání žádosti o změnu jejího užívání dne 26. 10. 2005 již uplynula stanovená doba trvání. [ulice] úřad vedle řízení o odstranění stavby nerozhodl ve věci žádosti o změnu jejího užívání. Došlo ke změně ustálené správní praxe, kdy v případě takovýchto staveb bylo možno rozhodnout pouze o jejich odstranění dle ustanovení § 88, odst. 1, písm. d starého stavebního zákona. V průběhu řízení o odstranění stavby bylo rozhodnutí stavebního úřadu v uvedené věci několikrát zrušeno nadřízeným správním orgánem, věc mu byla vrácena k novému rozhodnutí. V té době došlo ke změně soudní judikatury, týkající se předmětné problematiky i ke změně právních předpisů. Z toho pak vyplynul opačný závěr, to znamená, že vlastníkům staveb, u nichž již uplynula stanovená doba jejich trvání, nelze vzít možnost požádat o prodloužení dočasnosti nebo o změnu v užívání stavby, popř. o změnu stavby z dočasné na trvalou. Z tohoto názoru pak vycházelo i rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2012 ve věci řízení o odstranění stavby skladu. Teprve v důsledku tohoto rozhodnutí žalované bylo vzhledem k dosavadnímu odlišnému výkladu dané problematiky najisto postaveno, jak má stavební úřad s předmětnou žádostí žalobce ze dne 26. 10. 2005 naložit. Pokud se týká požadavku žalobce o přiznání nároku, byl uspokojen, pokud se týká částky 31. 750 Kč. Žalobce v projednávané věci uplatnil nárok na náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou v souvislosti s délkou správního řízení vedeného u Městského úřadu v Říčanech, odbor [ulice] úřad. Je zřejmé, že rozhodnutí ohledně změny užívání Stavby ze stavby dočasné na stavbu trvalou, má přímý vliv na způsob výkonu vlastnického práva žalobce, předmětem posuzovaného správního řízení je tedy spor opravdový a vážný, přičemž jde o právo soukromoprávní povahy, které má svůj základ ve vnitrostátním právu. Za tohoto stavu věci dospívá soud k závěru, že posuzované správní řízení spadá pod ochranu článku 6 odst. 1 Úmluvy a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dopadají na něj tedy závěry vyplývající ze Stanoviska sp. zn. Cpjn 206/2010, respektive lze se dovolávat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a uplatní se rovněž vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení. Skutečnost, že na posuzované správní řízení nenavazovalo řízení soudní, nelze při respektování citované aktuální judikatury Ústavního soudu považovat za rozhodnou. Z provedeného dokazování vyplývá, že posuzované řízení bylo zahájeno u Městského úřadu v Říčanech dne 26. 10. 2005. Řízení bylo skončeno dne 3. 7 2015 rozhodnutím stavebního úřadu, kterým byla povolena změna v užívání stavby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci až 15. 10. 2017, jelikož nebylo doručeno žalobci. Délku posuzovaného správního řízení přesahující dvanáct let lze s ohledem na předmět řízení a skutečnost, že v řízení opakovaně nebyly správními orgány dodrženy zákonem stanovené lhůty pro vydání rozhodnutí, považovat za nepřiměřenou, a tedy za nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, za kterou jí podle ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. náleží odškodnění ve formě přiměřeného zadostiučinění. Při úvaze o formě přiměřené satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu je nutno vzít v úvahu, že posuzované řízení se přímo dotýkalo soukromoprávní sféry žalobkyně a způsobu výkonu jejího vlastnického práva k dotčeným pozemkům. Význam posuzovaného řízení pro žalobkyni tak nelze hodnotit jako nepatrný, a tudíž v zájmu poskytnutí přiměřené formy satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu je namístě žalobkyni poskytnout zadostiučinění v peněžité formě. Při stanovení výše peněžitého zadostiučinění je pak dle názoru soudu třeba vycházet ze základní částky 15 000 Kč za první dva roky řízení a poté za každý další rok započitatelné délky řízení. Základní částka 15 000 Kč, stanovená při dolní hranici judikaturou Nejvyššího soudu České republiky doporučeného rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok řízení (srovnej Stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010), se jeví jako odpovídající celkové délce posuzovaného řízení, kterou sice lze považovat za nepřiměřenou, nikoliv však za extrémně nepřiměřenou. Součinem základní částky 15 000 Kč za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení na polovinu), respektive základní částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení, a celkové započitatelné doby posuzovaného řízení 12 let (2x 7 500 (za první dva roky) + 10x 15 000 Kč (za následujících 10 let)) je pak vyčíslena základní částka peněžitého zadostiučinění za celou započitatelnou délku řízení ve výši 165 000 Kč. Žalovaná již žalobci vyplatila částku 31 750 Kč. Zbývá tedy částka 133 250 Kč. Peněžité zadostiučinění v této výši pak lze s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu považovat za přiměřenou a spravedlivou formu odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně, kompenzující účinně stav nejistoty, ve které byla nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení udržována.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, která představuje účelně vynaložené náklady za zastoupení advokátem v celkové výši 91 443 Kč Náklady tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2000 Kč, dále náklady dle ust. § 11/1 AT sazba za úkon 5.860 Kč celkem bez DPH 70.320 Kč + 21% DPH celkem 85.087,20 Kč za 12 úkonů, dle § 11/ 2 2930 Kč RP po 300 Kč celkem bez DPH 3600 Kč DPH 756 Kč celkem 4.356 Kč. Na zastoupení 89.443 Kč.

Poučení