20 C 95/2023 - 56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Helenou Gregorovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO: [IČO žalobce] se sídlem [Adresa žalobce] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A], se sídlem [Adresa advokáta A] žalovaný: [Jméno žalovaného A], IČO: [IČO žalovaného A] se sídlem [Adresa žalovaného A] za vedlejšího účastenství: [Jméno žalovaného B]., IČO: [IČO žalovaného B], se sídlem [Adresa žalovaného B], zastoupeného [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno advokáta B] [Anonymizováno] o náhradu škody ve výši 10 349 129 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky ve ýši 10 349 129 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9.8.2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 176 998,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky po žalovanému s tím, že uzavřel s žalovaným jako advokátem dne 28.2.2014 příkazní smlouvu k plnění veřejné zakázky malého rozsahu s názvem „Rozšíření centra pro výzkum a vývoj netermických metod dekontaminace“. Předmětem této smlouvy byla příprava zadávací dokumentace a administrace zadávacího ířzení. Na základě výběrového řízení pak byly podepsány smlouvy se zhotoviteli, zrealizována veřejná zakázka a podána žádost o dotaci u poskytovatele dotace [právnická osoba]. MPO provedlo kontrolu plnění díla zhotovitelem a v rámci ní byl mimo jiné zjištěn nedostatek spočívající v neuveřejnění oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (TED), o čemž byl vyhotoven protokol. Jako sankce za toto pochybení byla podle Metodiky stanovena sankce ze strany MPO ve výši 25% z částky dotace použité na financování této zakázky, tedy ve výši 10 349 129,70 Kč. Žalobce dne 6.5.2015 podal proti protokolu o výsledku kontroly č. [hodnota] námitky, když se domníval, že výše sankce neodpovídala charakteru a faktickému dopadu nedostatku. Dne 19.5.2015 bylo žalobci doručeno vyřízení námitek, které byly shledány jako nedůvodné a nebylo jim vyhověno. Žalobci tak vinou žalovaného byla zkrácena výše schválená dotace o částku 10 349 129 Kč, což mu bylo sděleno oznámením o úpravě dotace ze dne 22.5.2015 a opatřením k postupu ze den 9.7.2015. Žalobce následně podal dvě správní žaloby proti MPO, a to na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a proti rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný chybu při zpracování veřejné zakázky uznal a následně uplatnil žalobci způsobenou škodu ve výši 10 349 129 Kč u [Jméno žalovaného B]., u které měl pojištěné odpovědnosti za škodu způsobenou v rámci advokacie. Pojišťovna dne 28.12. 2015 sdělila, že nemůže pojistné plnění vyplatit, přestože podmínky pro vyplacení pojistného plnění byly splněny, a to do okamžiku skončení soudních řízení, která v té době probíhala s tím, že do okamžiku rozhodnutí není známa konečná výše škody a dosud nebyly vyčerpány všechny možné prostředky nápravy směřující ke snížení či eliminaci uplatněné škody. Městský soud v Praze následně rozsudkem zrušil rozhodnutí MPO a věc mu vrátil k dalšímu řízení. MPO následně dne 5.2.2019 zaslalo žalobci nové oznámení, ve kterém byla sankce za nesplnění povinnosti stanovena na částku ve výši 10 350 061 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 5.2.2019 námitky, oznámení však bylo potvrzeno rozhodnutím MPO ze den 7.5.2020. Proti rozhodnutí podal žalobce žalobu ze dne 7.5.2020, která byla zamítnuta rozsudkem MS v Praze. Proti němu podal žalobce kasační stížnost, která byla zamítnuta NSS rozsudkem ze dne 9.8.2022. V návaznosti na toto rozhodnutí žalobce opět vyzval žalovaného k náhradě způsobné škody a to dopisem ze dne 16.8.2022. Žalovaný následně znovu uplatnil nárok u pojišťovny, tak však odmítla pojistné plnění vyplatit, neboť dle jejího názoru došlo k promlčení práva žalobce na náhradu škody a to nejpozději ke dni 9.7.2018. když vycházela z počátku běhu tříleté promlčecí lhůty ode dne vydání opatření MPH dne 9.7.2015. Žalobce má však za to, že nárok promlčen není. Promlčecí lhůta začíná běžet v okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o vzniku škody, přičemž nepostačí, že se dozvěděl o tom, že vznikla, nýbrž musí také vědět, jakého druhu a v jaké výši vznikla, aby ji mohl vůbec uplatnit. Žalobce se nemohl o existenci a výši škody dozvědět dne 9.7.2015, když k tomuto dni nebyla skončena soudní řízení vedená mezi žalobcem a MPO, na jejichž provedení pojišťovna pokynem ze dne 28.12.2015. Předmětem těchto řízení byla mimo jiné právě existence škody, kterou žalovaný žalobci způsobil. Pokud by soud totiž zrušil všechna rozhodnutí, která krátí výši dotace žalobce, škoda by vůbec nevznikla. Až teprve vydáním rozhodnutí NSS ze den 9.8.2022, tedy posledního rozhodnutí ve věci, se žalobce dozvěděl, že škoda skutečně vznikla, když její vznikl potvrdil soud. Předmětem soudních řízení byla také výše způsobené škody. Vydáním posledního soudního rozhodnutí se také žalobce dozvěděl o její skutečné výši. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí lhůta začala běžet dne 9.8.2022. Běh promlčecí lhůty tatkéž nelze odvozovat od rozhodnutí, které bylo v rámci řízení zrušeno, jak argumentuje pojišťovna, neboť v okamžiku tohoto zrušení škoda neexistovala. Z vyjádření samotné pojišťovny vyplývá, že bez skončení řízení a bez rozhodnutí soudu nemohlo vůbec k výplatě pojistného plnění dojít, protože v době před jeho skončením nebyla známa skutečná výše škody. Pojišťovna dále uvedla, že pro poskytnutí pojistného plnění musí být nejprve vyčerpávny všechny prostředky obrany, které je možné uplatnit ve vztahu k této škodě s tím, že teprve po té bude postaveno na jisto, zda škoda žalobci skutečně vznikla, v jaké výši a současně dojde k vyčerpání všech možných prostředků obrany směřujících k snížení výše škody či úplné eliminaci škody. Zároveň navrhl vstup vedlejšího účastníka-Generali ČP, a.s. do řízení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uplatnil námitku promlčení a uvedl, že dle jeho názoru není přítomna příčinná souvislost mezi škodou a pochybením žalovaného. K případnému vzniku škody na straně žalobce došlo dne 9.7.2015, když MPO opatřením rozhodlo o snížení dotace o 25% a ačkoliv byla proti tomuto rozhodnutí vedena dvě správní rozhodnutí, jejichž výsledek mohl vést ke změně konešné výše škody, nemění to nic n a skutečnosti, že ke vzniku škody došlo již rozhodnutím o krácení dotace. K promlčení práva na náhradu škody došlo nejpozději 9.7.2018. Nedostatek příčinné souvislosti spatřoval žalovaný v tom, že výše škody byla stanovena úvahou dotačního orgánu, který nerespektoval stanovená pravidla dotačního programu ani právní úpravu, neboť nezohlednil závažnost porušení a jeho vliv na dodržení dotace, nevypořádal se s otázkou finančního dopadu pochybení, nezohlednil skutečnost, že pochybení se týká pouze části veřejné zakázky, která se skládala ze dvou částí a samo rozhodnutí, kterým došlo ke krácení dotace, je pro neurčitost nepřezkoumatelné, uložená sankce je nepřiměřená, kdy výše sankce musí odpovídat závažnosti porušení povinnosti, když správní orgán se výbec nezabýval relevantními hledisky pro stanovení výše sankce, když v obdobném případě řešeném ÚOHS byla uložena sankce 100 000 Kč, tedy 1% ze zákonného rozpětí (šlo rovněž o administrativní chybu, kdy v elektronické žádosti o zveřejnění oznámení nevyznačil zadavatel požadavek na odeslání do TED), v němž se příslušný orgán při svých úvahách pohyboval. ÚOHS uložil pokutu při spodní hranici zákonné sazby, když maximální částka mohla činit až 10 000 000 Kč a uzavřel, že s ohledem na zvažovaná kritéria a zákonný limit vyhovuje uvedená pokuta podmínce přiměřenosti a nemůže nijak zvlášť negativním způsobem ovlivnit ekonomickou situaci žadatele. Co se týká zveřejnění, pak žalobce má za to, že ve smyslu judikatury SDEU pokud zadavatel zveřejnil informace prostřednictvím sítě internet, pak obsah těchto informací je rovnocený s uveřejněním v TED. Hlavním významem TED je ve zvýšení uživatelského komfortu a nikoliv v zpřístupnění, jde o třetí způsbo uveřejnění informací, které již jsou obsaženy jinde a nejsou unikátní či dosažitelné pouze jeho prostřednictvím. Je vysoce nepravděpodobné, že by jakýkoliv dodavatel využíval k získávání informací o veřejných zakázkách pouze TED, svoji roli hraje také to, zda se jedná o dodavatele z ČR či ze zahraničí. Dále se ve vyjádření zabýval argumenty k tomuto tvrzení vycházeje ze statistických údajů se závěrem, že pravděpodobnost, že zakázka čk její část bude zadána dodavateli ze zemí EU je statisticky 289:34731, tedy 1:120,176470588, což je 0.83210964268%. Pravděpodobnost, ž zakázak či její část bude zadána dodavateli ze zemí mimo EU je statisticky 190:34731, tedy 1:182,794736842, což je 0.5470617028%. Z hlediska statistiky nepatří uveřejnění v TED k významným faktorům ovlivňujícím účast zahraničních dodavatelů v zadávacích řízeních v ČR. Dále poukázal na to, že ani v posledním svém rozhodnutí správní orgán nerespektoval výtky soudu a jeho rozhodnutí zůstalo nepřezkoumatelným.

3. Žalobce k námitce promlčení vznesené žalovaným ve vyjádření k žalobě se odkázal na svá žalobní tvrzení a dále uvedl, že v době 3 let od vydání opatření ze dne 9.7.2015 nebylo možné pro žalobce se svého práva vůbec domoci, neboť až do 9.8.2022 nebyla jasná výše škody, která žalobci vznikla a kterou by měl po žalovaném požadovat. V takovém případě by bylo možno dovozovat porušení dobrých mravů ze strany Generali ČP, a.s. a žalovaného, kteří ve vzájemné součinnosti uvedly žalobce v domnění, že pro výplatu pojistného plnění musí být nejprve vyčerpány všechny prostředky obrany, které je možné uplatnit ve vztahu k výši vzniklé škody, tedy včetně soudního řízení u NSS. Oba tak vmanipulovali žalobce do situace, kdy by již nemohl své právo uplatňovat pod pohrůžkou, že pokud bude postup žalobce jiný, nebude na vyplacení pojistného plnění nárok. Co se týká další argumentace žalovaného, ta nikterak nesouvisí s existencí příčinné souvislosti mezi porušením jeho povinnosti a vznikem škody. Tato argumentace mohla být použita v rámci správního řízení, kdy bylo správním orgánem rozhodováno o výši škody. Nyní je již postaveno na jisto, že žalovaný pochybil a jeho jednání je v příčinné souvislosti se vznikem škody na straně žalobce, neboť bez tohoto pochybení by žalobci uvedená škoda nevznikla.

4. Vedlejší účastník k žalobě uvedl, že nárok žalobce neuznává. Učinil nesporným popis skutkových okolností uvedených v žalobě, vznesl však námitku promlčení, kterou odůvodnil tak, že k promlčení nároku došlo dle jeho názoru dne 9.7.2018 uplynutím tříleté subjektivní promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody. K uplatnění nároku na náhradu škody je vyžadováno kumulativní splnění dvou podmínek a to jednak vědomost poškozeného o osobě škůdce a za druhé pak dostatečně určitý závěr o škodě a jejím rozsahu a odkázal se na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1510/2019. V projednávaném případě získal žalobce dostatečně pravděpodobnou vědomost o možné osobě škůdce již dne 24.4.2015, kdy MPO v rámci své následné kontroly č. [hodnota] ze dne 23.4.2015 ve znění protokolu ze stejného dne zjistilo pochybení ohledně nezveřejnění veřejné zakázky v TED. Žalovaný od počátku své pochybení při administraci veřejné zakázky činil nesporným. Dostatečně určitou vědomost o způsobené škody a jejím rozsahu pak získal žalobce dne 9.7.2015, kdy MOP opatřením k postupu dle § 14e zák. č. 218/2015 Sb. rozhodl o snížení dotace ve výši 25% z hodnoty dotace, tj. ve výši 10 349 129 Kč. V dokumentu nazvaném 17_78_M_“Kategorizace nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně stanoví jasnou a určitou výši sankce v procentním rozpětí 25-30% částky dotace použité na financování předmětné zakázky. Jakmile se žalobce dozvěděl o pochybení žalovaného při administraci veřejné zakázky spočívající v nezveřejnění zakázky v TED, věděl nade vší pochybnost, že sankce za toto pochybení bude nejméně 25% částky dotace odpovídající tak částce 10 349 129 Kč, která je také předmětem tohoto řízení. V daném případě je také třeba důsledně odlišovat odpovědnostní vztah mezi žalobcem a žalovaným (tj. nárok na náhradu škody) a vztah mezi žalovaným a vedlejším účastníkem (tj. nárok na pojistné plnění), když šetření škodné události ze strany pojistitele nestaví promlčecí lhůtu pro uplatnění nároku na náhradu škody poškozeného vůči škůdci. Poškozený má pak nárok na náhradu škody vůči škodci, ale nemá přímý nárok na pojistné plnění proti pojistiteli škůdce. Jestliže správní a soudní řízení o výši škody nebylo skončeno, měl se i přesto žalobce domáhat náhrady škody po žalovaném, byť do skončení správního řízení mohl navrhnout přerušení řízení. Navrhl zamítnutí žaloby a přiznání nákladů vedlejšímu účastníkovi.

5. Žalobce k vyjádření vedlejšího účastníka uvedl, že nesouhlasí s jeho tvrzení o tom, že nárok je promlčen. Žalobce také nemohl vědět, že sankce za pochybení žalovaného bude ve výši 25% z částky dotace, tj. ve výši 10 349 129 Kč. Žalobce se totiž v řízeních před správními orgány i soudy domáhal zrušení rozhdonutí, kterým byla sankce stanovena. Řízení tudíž mohlo být skončeno rozhodnutím, kterým by sankce byla jednak zrušena, případně snížena. Poukázal dále na to, že ze samostného vyjádření pojišťovny ze dne 28.12.2015 vyplývá, že „v době před skončením posledního řízení ve věci nebyla známa skutečná výše škody“ a bez rozhodnutí soudu nemohlo být pojistné plnění vyplaceno. Dále poukázal na zvláštní ujednání v pojistné smlouvě, že pokud advokát sám uzná nebo částečně plní škodu, tak pojišťovna má právo takové pojistné plnění jako sankci nepřiznat.

6. Z žaloby podané Městskému soudu v Praze s návrhem na zrušení rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum], z Oznámení o nevyplacení části dotace Opatřením ředitele odboru implementace strukurálních fondů ze dne [datum], z Oznámení o úpravě požadované částky dotace MPO ze dne [datum] s příslušným výpočtem nepřiznané částky, z listiny označené jako „Vyřizování námitek podle § 14 zák. č. 255/2012 Sb. o kontrole ze dne [datum] MPO s doručenkou z datové schránky, z námitek žalobce proti protokolu o výsledku kontroly č. [hodnota] u projektu číslo [spisová značka] ze dne [datum] ze dne [datum], z protokolu o výsledku kontroly vypracovaného MPO, sekce fondu EU provedené u příjemce dotace ze dne [datum], ze zprávy vedlejšího účastníka žalovanému o vyřizování škodní události ze dne 13.12.2022, z příkazní smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]., IČO [IČO žalobce]) a žalovaným ze den 28.2.2014, z rozsudku NSS čj. [spisová značka] ze den 9.8.2022, z výzvy k náhradě škody ze strany žalobce vůči žalovanému ze dne 16.8.2022, z rozhodnutí MPO o námitkách ze dne 7.5.2020, z rozsudku MS v Praze čj. [spisová značka] ze dne 24.2.2022, z Oznámení MPO o úpravě částky dotace požadované k proplacení z února 2019, z rozsudku MS v Praze jč. [spisová značka] ze dne 31.5.2018, ze zprávy vedlejšího účastníka žalovanému ke škodní události ze dne 28.12.2015, z oznámení škodné události k rámcové pojistné smlouvě č. [hodnota], z žaloby proti rozhodnutí MPO čj. [Anonymizováno] ze dne 13.8.2020, z žaloby proti rozhodnutí MPO ze dne [datum], [datum] a [datum], z listiny „Kategorizace nedostatku při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně platné od 1.9.2012 soud zjistil tento skutkový stav, který ani nebyl žádným z účastníků zpochybněn: Mezi právním přechůdcem žalobce a žalovaným byla dne 28.2.2014 uzavřena příkazní smlouva, jejímž obsahem byla povinnost žalovaného jako příkazníka zajistit pro příkazce přípravu zadávací dokumentace a administrace zadávacího řízení v rámci veřejné zakázky „Rozšíření centra pro výzkum a vývoj netermických metod dekontaminace“, součástí byla rovněž žádost žalobce o dotaci u poskytovatele dotace [právnická osoba]. Po té, co MPO provedlo kontrolu plnění díla a všech dokumentů, zjistilo nedostatek spočívající v neuveřejnění oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (TED), o čemž byl vyhotoven protokol ze dne 23.4.2015, který konstatuje porušení § 146 odst. 1 písm. b) zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách. Jako sankce byla podle shora uvedené Metodiky uložena srážka ve výši 25% z poskytnuté dotace ve výši 42 349 381 Kč, která činila 10 349 129,70 Kč. Žalobce dne 6.5.2015 podal proti protokolu o výsledku kontroly námitky, které byly vyřízeny rozhodnutím ze dne 22.5.2015 tak, že jim nebylo vyhověno. Žalobce proti postupu MPO podal dvě správní žaloby k Městskému soudu v Praze, jedna byla podána na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a druhá brojila proti rozhodnutí správního orgánu a byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Městský soud následně rozsudkem shora uvedeným zrušil oznámení ze dne 22.5.2015 a opatření ze dne 9.7.2015 a věc vrátil MPO k dalšímu řízení. Bylo shledáno, že zrušená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť správní orgán neuvedl úvahy, kterými byl veden při rozhodování o nevyplacení části dotace a bylo mu uloženo tento nedostatek nepravit. Nově MPO rozhodlo v únoru 2019 oznámením o úpravě částky dotace, kdy bylo opětovně rozhodnuto o krácení dotace o 25%. Na základě námitek žalobce MPO rozhodlo dne 7.5.2020 tak, že se jim nevyhovuje a rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí žalobu k MS v Praze, která byla projednávána pod sp. zn. [spisová značka] a soud ji rozsudkem čj. [spisová značka] ze dne 24.2.2022 zamítl s tím, že správní orgán odstranil nedostatky spočívající ve nepřezkoumatelnosti a ztotožnil se s jeho argumentací odůvodňující rozhodnutí. Žalobce dále podal proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR čj. [spisová značka] ze dne 9. 8. 2022 zamítnuta, s tím, že v rozhodnutí MPO a následně MS v Praze neshledal žádné nedostatky. Žalobce brojil proti uvedeným rozhodnutím mj.i argumentací použitou v tomto řízení, která byla shledána jako lichou. V dokumentu „Kategorizace nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně“čj. [Anonymizováno] jako přílohy „Páteřního manuálu OPPI“ platného od 1.9.2012 je v kategorii zakázek, při jejichž zadávání je příjemce dotace povinen dle zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, za porušení „jiných povinností týkajících se uveřejňování oznámení o zahájení zadávacího řízení“ stanovena sankce ve výši 25-30% částky dostace použité ve financování předmětné zakázky, v méně závažných případech 5-10%. Žalovaný byl dne 16.8.2022 žalobcem vyzván k náhradě škody uplatněné v tomto řízení. Žalovaný dne 25.5.2015 oznámil škodnou událost u vedlejšího účastníka s tím, že k pochybení zakládajícímu nárok na výplatu pojistného plnění z odpovědnosti za škodu výkonem advokátní činnosti došlo dne 3.10.2014 a odhad výše škody činí částku 10 349 129 Kč, kdy žalobce tuto škodu u žalovaného uplatnil výzvou k úhradě a žalovaný své pochybení uznal, nicméně brojí opravnými prostředky proti výši uložené sankce. Vedlejší účastník žalovanému sdělil, že prozatím nelze pojistné plnění vyplatit, neboť ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o konečné výši škody a je třeba vyčkat meritorním soudním rozhodnutím o oprávněnosti nároku poškozené na náhradu škody vůči jeho osobě. Pokud poškozená takovou žalobu na osobu žalovaného podá, je povinen tuto skutečnost vedlejšímu účastníkovi včas oznámit z důvodu jeho oprávného zájmu na výsledku řízení, aby se mohl rozhodnout, zda vstoupí do řízení jako vedlejší účastník na jeho straně. Dále žalovaný požádal o výplatu pojistného po vedlejším účastníkovi opětovně po rozhodnutí NSS ČR a vedlejší účastník mu sdělil, že považuje právo poškozeného (žalobce) za promlčené, neboť k pochybení žalovaného došlo dne 3.10.2014 a k případnému vzniku škody na straně poškozené došlo dne 9.7.2015, kdy bylo rozhodnuto o krácení dotace MPO a pokud nebyl nárok uplatněn vůči němu soudně, došlo nejpozději ke dni 9.7.2018 k promlčení nároku.

7. Soud zjištěný a nesporný skutkový stav následně hodnotil právně:

8. Podle § 24 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb. o advokacii advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie a to i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvl. předpisů tím není dotčena. Tato odpovědnost je založena na objektivním principu, tedy bez zřetele na zavinění. Jedná se o ustanovení speciální k obecné právní úpravě obsažené v občanském zákoníku.

9. Předpokladem vzniku odpovědnosti advokáta je založena na současném splnění podmínek a to 1) výkonu advokacie, 2) vznik újmy na straně klienta a 3) existence příčinné souvislosti mezi 1) a 2). Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná v penězích. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie. Příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Dalším nezbytným předpokladem je, že škoda vznikla klientovi advokáta.

10. Podle § 609 obč. zák. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle § 610 odst.1 obč. zák. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

11. Podle § 619 odst. 1,2 obč. zák. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

12. Podle § 620 odst. 1 obč.zák. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její úhradě.

13. Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 1510/2019 „znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná. Vědomost poškozeného o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon spojuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby, nepředpokácá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpvoědné za vznik škody. Najisto lze odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve podáním žaloby, tedy uplatněním nároku u soudu, zahájeno. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou“.

14. Ve smyslu rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 151/2016 „se poškozený dozví o škodě tehdy, jakmila zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích). Pro podání žaloby o náhradu škody postačuje totiž i jen orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody, což vyplývá i z toho, že výše škody nemusí být zřejmá ani po provedení opravy, nýbrž že se zjišťuje (je-li sporná) v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku“.

15. Podle § 629 odst. 1 obč. zák. promlčecí lhůta trvá tři roky.

16. Ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a judikatury lze uzavřít, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo konkrétně je škůdcem. Vůči takovému pravděpodobnému škůdci od takového okamžiku běží poškozenému subjektivní promlčecí lhůta, po kterou může svůj nárok uplatnit u soudu, aniž by se vystavil námitce promlčení. Ve výjimečných případech nelze výši reálné škody určit s obvyklou mírou přesnosti, nebo dokonce vůbec. Za takových okolností je namístě vycházet z předpokladu, že blíže nespecifikovatelná škoda se promlčuje ode dne, kdy poškozený získá vědomost o povaze škody a rámcovou představu o jejích následcích. S ohledem na uvedené i na existenci § 2955 obč. zák. nelze uzavřít, že blíže neurčitelná škoda se nepromlčuje.

17. Soud se v otázce promlčení nároku žalobce ztotožnil s argumentací strany žalované v tom, že od vydání prvního rozhodnutí správního orgánu, z něhož bylo patrno, že vinou žalovaného jako advokáta zastupujícího žalobce došlo k pochybení, které bude mít za následek uložení sankce žalobci představující škodu vzniklou v jeho majetkových poměrech (neboť nedošlo k čerpání finančního plnění-dotace, které by jinak mohlo být čerpáno, kdyby nedošlo k pochybení žalovaného), žalobce nabyl povědomí o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Rozhodnutí správního orgánu o snížení dotace žalobci bylo vydáno dne 9.7.2015, promlčecí lhůta by tudíž uplynula dne 9.7.2018. Pokud by soud zohlednil argument, že toto rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné a jako důvodné bylo zrušeno, pak však další rozhodnutí vydané správním orgánem v únoru 2019 (bez uvedeného přesného dne), kterým byla sankce žalobci opětovně v téměř nezměněné výši uložena. Toto rozhodnutí již mělo všechny náležitosti stanovené vyššími orgány a splňovalo podmínky přezkoumatelnosti, jak bylo následně shledáno i v následném soudním řízení. Pokud by soud počítal promlčecí lhůtu od vydání tohoto rozhodnutí, pak by uplynula v únoru 2022. Žaloba o náhradu škody byla podána dne 12. 4. 2023, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. K námitkách žalobce ohledně plynutí promlčecí lhůty až od pravomocném rozhodnutí NSS ČR dne [datum] soud uvádí, že nejsou na místě, neboť pro uplatnění nároku na náhradu škody, jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení a judikatury, není zapotřebí vědět, jaká je přesná výše škody, avšak postačuje pouze vědomí poškozeného o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, dále pak postačuje pouze orientační povědomí o její výši. O tom, že žalobci bude uložena finanční sankce, musel mít žalobce povědomí jednak z probíhajícího řízení, kdy se vůbec neuvažovalo o tom, že uvedené pochybení zůstane bez finančního postihu, pouze se nejprve řešilo odstranění nedostatku spočívajícího v nedostatečném zdůvodnění sankce uložené v konkrétní výši a po odstranění nepřezkoumatelnosti rozhodnutí se řešily námitky žalobce k výši uložené sankce, která se dle metodiky (jistě žalobci známé) mohla pohybovat v rozmezí 5-10% v případě méně závažných pochybení, až po 25-30% v ostatních případech (kam rovněž spadal případ žalobce). Jak bylo řečeno shora, k podání žaloby o náhradu škody není třeba povědomí o přesné výši škody, postačí orientační představa, když konečná výše je následně stanovena v soudním rozhodnutí, jiným způsobem nelze běh promlčecí lhůty zastavit. V případě potřeby (kdy je vedeno jiné řízení mající vliv na rozhodnutí soudu viz § 109 o.s.ř.) mohlo být řízení o náhradu škody přerušeno. S ohledem na úspěšně uplatněnou námitku promlčení soud žalobu zamítl.

18. Nad rámec uvedeného lze pouze souhlasit s argumentem vedlejšího účastníka, který namítl, že výplata pojistného plnění škůdci nemá žádného významu ve vztahu k výplatě škody žalovaným žalobci, jedná se o vztah mezi pojistitelem a pojištěným a s ohledem na § 635 odst. 2 obč.zák. promlčením práva na náhradu škody, došlo i promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu. Skutečnost, že žalobce včas neuplatnil své nároky na náhradu škody u soudu a tím nezabránil promlčení nároku na náhradu škody, nelze klást vedlejšímu účastníkovi k tíži.

19. Soud s ohledem na plný úspěch vedlejšího účastníka ve věci stojícího ve sporu na straně žalované mu soud přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku, který měl ve věci plný úspěch, oproti účastníku, který úspěch neměl. Náklady řízení vedlejšího účastníka tvoří náklady právního zastoupení za 3 úkony právní pomoci po 48 460 Kč a 3x režijní paušál po 300 Kč, plus DPH 21%, celkem tedy 176 998,80 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

20. Ve vztahu mezi úspěšným žalovaným a žalobcem soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. proto, že žalovaný po žalobci náhradu nákladů řízení nepožadoval.