29 Co 26/2025 - 109

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Vejnara a soudkyň JUDr. PhDr. Aleny Novotné, Ph. D. a JUDr. Lucie Bičákové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], IČO [IČO žalovaného A] sídlem [Adresa žalovaného A] za vedlejší účasti: [Jméno žalovaného B]., IČO [IČO žalovaného B] sídlem [Adresa žalovaného B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B], [tituly za jménem]., sídlem [Adresa advokáta B] o náhradu škody ve výši 10 349 129 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. března 2024, č. j. 20 C 95/2023-56 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku I. o věci samé mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 349 129 Kč s 15% úrokem z prodlení[Anonymizováno]od 20. 8. 2022 do zaplacení, to vše do 30 dnů od právní moci rozsudku, ve zbývajícím rozsahu, co do 15% úroku prodlení z částky 10 349 129 Kč za dobu od 9. 8. 2022 do 19. 8. 2022 se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 1 536 953,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

Rozhodnutí soudu I. stupně 1. Soud I. stupně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 349 129 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 8. 2022 do zaplacení (výrok I). Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Žalobci uložil zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 176 998,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III).

2. Předmětem řízení je náhrada škody. Žalobkyně tvrdí, že jí vinou žalovaného byla sankčně zkrácena schválená dotace na veřejnou zakázku malého rozsahu s názvem „[nazev]“ o částku 10 349 129 Kč. Dne 28. 2. 2014 uzavřela žalobkyně se žalovaným příkazní smlouvu, předmětem smlouvy byla příprava zadávací dokumentace a administrace zadávacího řízení. [orgán] (dále také jen [orgán]) při kontrole plnění díla zjistilo nedostatek spočívající v neuveřejnění oznámení o zadávacím řízení v Úředním věstníku Evropské unie (Tenders Electronic Daily, zkráceně TED). Jako sankci za toto pochybení [orgán] rozhodlo dne 22. 5. 2015 o krácení ve výši 25% z celkové výše dotace použité na financování této zakázky, tj. 10 349 129,70 Kč, a dne 9. 7. 2015 [orgán] přijalo opatření k postupu uplatnění této sankce (dále také jen Opatření z 9. 7. 2015).

3. Žalobkyně následně podala dvě správní žaloby proti [orgán], a to na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a proti rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný chybu při zpracování veřejné zakázky uznal a následně uplatnil škodu způsobenou žalobkyni ve výši 10 349 129 Kč u [právnická osoba]., u níž má pojištěnu svou profesní odpovědnost za škodu. Pojišťovna dne 28. 12. 2015 sdělila, že nemůže pojistné plnění vyplatit, přestože podmínky pro vyplacení pojistného plnění byly splněny, a to do skončení soudních řízení, která v té době probíhala. Zároveň uvedla, že dosud není známa konečná výše škody a nebyly vyčerpány všechny prostředky ke snížení či eliminaci uplatněné škody. Správní soud rozhodnutí [orgán] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [orgán] dne 5. 2. 2019 zaslalo žalobci nové oznámení o sankci za nesplnění povinnosti ve výši 10 350 061 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 5. 2. 2019 námitky, rozhodnutím [orgán] byla sankce dne 7. 5. 2020 potvrzena. Proti rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, tu správní soud zamítl, stejně jako NSS kasační stížnost (rozsudkem ze dne 9. 8. 2022). Poté žalobkyně dne 16. 8. 2022 vyzvala žalovaného k náhradě způsobené škody. Žalovaný znovu uplatnil nárok u pojišťovny, ta odmítla pojistné plnění vyplatit, neboť dle jejího názoru došlo k promlčení práva žalobkyně na náhradu škody nejpozději ke dni 9. 7. 2018. Vycházela z počátku běhu tříleté promlčecí lhůty ode dne vydání Opatření ze dne 9. 7. 2015.

4. Žalovaný se žalobnímu nároku bránil námitkou promlčení Dále uvedl, že mezi škodou a jeho pochybením není příčinná souvislost.

5. Žalobkyně argumentovala tím, že v době 3 let od vydání opatření ze dne 9. 7. 2015 nebylo možné se práva domoci, neboť až do 9. 8. 2022 nebyla jasná výše škody, která jí vznikla a kterou by měla po žalovaném požadovat. Namítla porušení dobrých mravů ze strany [právnická osoba]. a žalovaného, kteří ve vzájemné součinnosti uvedli žalobkyni v omyl, že pro výplatu pojistného plnění musí být vyčerpány všechny prostředky (soudní) obrany.

6. Soud I. stupně na zjištěný skutkový stav aplikoval ustanovení § 2955 a § 620 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., (dále jen o. z.). Opřel své posouzení o rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]. Od vydání prvního rozhodnutí správního orgánu, z něhož bylo patrno, že vinou žalovaného jako advokáta zastupujícího žalobkyni došlo k pochybení, které bude mít za následek uložení sankce představující škodu vzniklou v majetkových poměrech žalobkyně. Žalobkyně nabyla povědomí o tom, že vznikla škoda a kdo za ni odpovídá z rozhodnutí [orgán]. Rozhodnutí správního orgánu o snížení dotace bylo poprvé vydáno dne 9. 7. 2015, promlčecí lhůta tudíž uplynula dne 9. 7. 2018. Žalobu o náhradu škody, kterou žalobkyně podala dne 12. 4. 2023, soud I. stupně shledal opožděnou. Uplatněný nárok posoudil po právní stránce podle ust. § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii. Hlubší právní posouzení v rozsudku není z důvodu vyhovění námitce promlčení uvedeno. Zamítnutí nároku soud I. stupně zdůvodnil aplikací ust. §§ 609, 610, 619, 620, 629 o. z.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že úspěšnému žalovanému nebyla náhrada přiznána, neboť ten se jí vzdal. Úspěšnému vedlejšímu účastníku soud přiznal vůči neúspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). Odvolání žalobkyně 8. Žalobkyně podala proti zamítavému rozsudku včasné odvolání, namítala nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř. Žalovaný nárok není podle názoru žalobkyně promlčen, promlčecí lhůta začala běžet nejdříve dne 7. 5. 2020 vydáním Rozhodnutí ze dne 7. 5. 2020, případně až dne 9. 8. 2022, tedy vydáním rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. [spisová značka]. Žalobkyně má za to, že až v tomto okamžiku došlo k určení výše škody dostatečně určitě. Zdůraznila, že Opatření ze dne 9. 7. 2015 bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 31. 5. 2018, č. j. [spisová značka], ještě před koncem tříleté promlčecí lhůty, jejíž počátek stanovil soud I. stupně ke dni 9. 7. 2015. Ke konci promlčecí lhůty (mezi dny 31. 5. 2018 a 9. 7. 2018) by tak žalobkyně ani nemohla žalobu podat, neboť pro nárok na náhradu škody chyběl v té době právní titul. Žalobkyně má z tohoto důvodu za to, že promlčecí doba nemohla začít plynout od vydání později zrušeného Opatření dne 9. 7. 2015.

9. Žalobkyně dále připomněla, že vznik a výše škody byly závislé na uvážení dotačního orgánu. Podle § 14e odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech: „Poskytovatel nemusí vyplatit dotaci nebo její část, domnívá-li se důvodně, že její příjemce v přímé souvislosti s ní porušil povinnosti stanovené právním předpisem nebo nedodržel účel dotace nebo podmínky, za kterých byla dotace poskytnuta; je-li stanoven nižší odvod za porušení rozpočtové kázně podle § 14 odst. 5, výše nevyplacené části dotace musí být stanovena v rámci částek vypočítaných podle § 14 odst.

5. Přitom v rámci procentního rozmezí přihlédne poskytovatel k závažnosti porušení a jeho vlivu na dodržení účelu dotace. Nevyplatit dotaci nebo její část nelze při nedodržení povinnosti podle § 14 odst. 4 písm. i).“ K této otázce odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2023, sp.[Anonymizováno]zn. III. ÚS 1344/23, podle něhož musí správní orgán při krácení dotace vždy provést správní uvážení. Výsledkem takového správního uvážení může být škála krácení dotace od nulového krácení po plnou výši, je nutno přihlédnout ke specifickým okolnostem.

10. Žalobkyně proto neměla jasnou představu o výši škody, neboť věděla, že dle metodiky se sankce za porušení povinnosti žalovaného pohybuje v rozmezí 5 - 10%, případně 25 - 30%. Správní orgán mohl v rámci správního uvážení rozhodnout, že sankce za porušení povinnosti žalovaného bude rovna 0%, potom by žalobci nevznikla žádná škoda, případně mohla činit jakoukoli částku mezi 0,1% - 30% z celkové výše dotace. Názor, že spodní hranice sankce v předmětné věci činí 0%, vyjádřil rovněž Městský soud v [adresa] v rozsudku ze dne 31. 5. 2018, č. j. [spisová značka], kterým zrušil Opatření ze dne 9. 7. 2015: „Jak bylo shora uvedeno, Kategorizace nedostatků v poznámce pod čarou k bodu IV. obsahovala ustanovení, že při porušení jiných povinností týkajících se uveřejňování v případě, že identifikované porušení pravidel pro zadávání zakázek má pouze formální charakter bez případného finančního dopadu, pak platí, že spodní hranice procentního rozpětí dosahuje hodnoty nula (jinak rozpětí činí 25% - 30%).“ 11. [orgán] po zrušení Opatření ze dne 9. 7. 2015 vydalo nové rozhodnutí dne 5. 2. 2019. Proti němu žalobkyně brojila námitkami. Správnost uložení sankce byla potvrzena Rozhodnutím ze dne 7. 5. 2020. Dle názoru žalobkyně tak promlčecí lhůta mohla začít běžet nejdříve dne 7. 5. 2020, a tedy skončila nejdříve dne 7. 5. 2023. Žaloba byla podána dne 12. 4. 2023, jednoznačně před uplynutím promlčecí lhůty.

12. Jednání vedlejšího účastníka i žalovaného je podle žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Z vyjádření pojišťovny ze dne 28. 12. 2015 vyplývá, že bez skončení řízení vedeného u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. [spisová značka] a bez rozhodnutí soudu v tomto řízení nemohlo vůbec k výplatě pojistného plnění dojít, protože v době před skončením posledního řízení ve věci nebyla známa skutečná výše škody. Pojišťovna rovněž uvedla, že pro poskytnutí pojistného plnění musí být nejprve vyčerpány všechny prostředky obrany, které je možné uplatnit ve vztahu k výši vzniklé škody. Pojišťovna tak vyslovila požadavek na to, aby žalobkyně škodu zpochybnila u [orgán] a uplatnila vůči žalovanému škodu až po skončení soudních řízení vedených u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] (a analogicky následně po skončení soudních řízení vedených u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka], která se týkala nově určené sankce). Teprve tehdy mělo být také podle ní postaveno na jisto, zda škoda žalobci skutečně vznikla a v jaké výši, a současně dojde k vyčerpání všech prostředků ke snížení výše škody či eliminaci škody. Tato vyjádření pojišťovny dal žalovaný žalobkyni k dispozici, žalobkyně se jimi řídila. Nyní však pojišťovna i žalovaný účelově tvrdí, že skutečná výše škody byla známa již ode dne 9. 7. 2015.

13. Žalobkyně poukázala na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2018, č. j. [spisová značka]: „V rozporu s dobrými mravy může být také uplatnění subjektivního práva spočívajícího v námitce promlčení, a to obzvláště tehdy, kdyby tato námitka byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, a kdyby tyto okolnosti byly naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“ Proto má žalobkyně za to, že námitka promlčení uplatněná ze strany žalovaného a vedlejšího účastníka je v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný a Pojišťovna záměrně manipulovali žalobkyní tak, aby žalobu podala až po uplynutí promlčecí lhůty.

14. Žalobkyně závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Stanovisko žalované strany k odvolání 15. Vedlejší účastník na straně žalovaného podal k odvolání písemné stanovisko. Setrval na námitce promlčení s argumentací, kterou uplatnil před soudem I. stupně. Odmítl, že by byla vznesena v rozporu s dobrými mravy.

16. Žalovaný ve stanovisku k odvolání uvedl, že nárok je promlčen, a odmítl, že by měl na běh promlčecí lhůty vliv. Odkázal na rozhodnutí NS 25 Cdo 1510/2019. Odmítl, že by promlčení zavinil žalovaný nebo vedlejší účastník. Argument rozhodnutím NS 21 Cdo 4499/2017 je podle něj nepřiléhavý. Není pravdou, že by spolu se žalovaným záměrně manipulovali žalobkyní tak, aby podala žalobu až po uplynutí promlčecí lhůty. Odvolací přezkum 17. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Po provedeném jednání dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

18. Soud I. stupně zamítl žalobu z důvodu promlčení nároku žalobkyně v subjektivní tříleté promlčecí lhůtě, jejíž počátek spatřuje v datu 9. 7. 2015, kdy [orgán] stanovilo žalobkyni sankci za pochybení, za něž odpovídá žalovaný. Toto rozhodnutí však bylo zrušeno. Žalobkyně správně argumentuje tím, že tento potenciální titul pro nárok na náhradu škody zanikl před uplynutím 3 let. Další vývoj mohl, ale nemusel vést k udělení finanční sankce za pochybení při zadávání veřejné zakázky. Žalobkyně tudíž neměla vědomost o skutečně vzniklé škodě dříve než dne 5. 2. 2019, kdy o ní [orgán] rozhodl nepravomocně, rozhodnutí pak bylo pravomocně potvrzeno rozhodnutím ze dne 7. 5. 2020. V řízení už nebylo podstatné, kdy toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno, neboť před uplynutím tříleté subjektivní promlčecí lhůty od jeho vydání, konkrétně dne 12. 4. 2023, podala žalobkyně žalobu o náhradu škody.

19. O této změně právního posouzení námitky promlčení odvolací soud žalovanou stranu poučil v souladu s ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. při svém jednání. V návaznosti na toto právní posouzení se pak již odvolací soud blíže nezabýval otázkou souladu uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy.

20. Soud I. stupně před tím, než vyhověl námitce promlčení, provedl dokazování ve věci samé, jak to postihl na straně 4 až 6 svého rozsudku. Provedl důkaz rozhodnutími [orgán] a správních soudů ve věci sankce uložené žalobkyni, příkazní smlouvou, písemnou komunikací žalobkyně a žalovaného a žalobkyně a vedlejšího účastníka.

21. Na straně 5 odůvodnění rozsudku formuloval závěr o skutkovém stavu takto: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 28. 2. 2014 uzavřena příkazní smlouva, jejímž obsahem byla povinnost žalovaného jako příkazníka zajistit pro příkazce přípravu zadávací dokumentace a administrace zadávacího řízení v rámci veřejné zakázky „Rozšíření centra pro výzkum a vývoj netermických metod dekontaminace“, součástí byla rovněž žádost žalobkyně o dotaci u poskytovatele dotace [právnická osoba]. Poté, co [orgán] provedlo kontrolu plnění díla a všech dokumentů, zjistilo nedostatek spočívající v neuveřejnění oznámení v Úředním věstníku Evropské unie (TED), o čemž byl vyhotoven protokol ze dne 23. 4. 2015, který konstatuje porušení § 146 odst. 1, písm. b) zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách. Jako sankce byla podle shora uvedené Metodiky uložena srážka ve výši 25% z poskytnuté dotace ve výši 42 349 381 Kč, která činila 10 349 129,70 Kč. Žalobkyně dne 6. 5. 2015 podala proti protokolu o výsledku kontroly námitky, které byly vyřízeny rozhodnutím ze dne 22. 5. 2015 tak, že jim nebylo vyhověno. Žalobkyně proti postupu [orgán] podala dvě správní žaloby k Městskému soudu v [adresa], jedna byla podána na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu a byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a druhá brojila proti rozhodnutí správního orgánu a byla vedena pod sp. zn. [spisová značka]. Městský soud následně rozsudkem shora uvedeným zrušil oznámení ze dne 22. 5. 2015 a opatření ze dne 9. 7. 2015 a věc vrátil [orgán] k dalšímu řízení. Bylo shledáno, že zrušená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, neboť správní orgán neuvedl úvahy, kterými byl veden při rozhodování o nevyplacení části dotace a bylo mu uloženo tento nedostatek nepravit. Nově [orgán] rozhodlo v únoru 2019 oznámením o úpravě částky dotace, kdy bylo opětovně rozhodnuto o krácení dotace o 25%. Na základě námitek žalobkyně [orgán] rozhodlo dne 7. 5. 2020 tak, že se jim nevyhovuje, a rozhodnutí bylo potvrzeno. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu k MS v [adresa], která byla projednávána pod sp. zn. [spisová značka] a soud ji rozsudkem č. j. [spisová značka] ze dne 24. 2. 2022[Anonymizováno]zamítl s tím, že správní orgán odstranil nedostatky spočívající v nepřezkoumatelnosti a ztotožnil se s jeho argumentací odůvodňující rozhodnutí. Žalobkyně dále podala proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost, která byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR č. j. [spisová značka] ze dne 9. 8. 2022 zamítnuta, s tím, že v rozhodnutí [orgán] a následně MS v [adresa] neshledal žádné nedostatky. Žalobkyně brojila proti uvedeným rozhodnutím mj. i argumentací použitou v tomto řízení, která byla shledána jako lichou. V dokumentu „Kategorizace nedostatků při zadávání zakázek se stanovením výše odvodu za porušení rozpočtové kázně“ č. j. [číslo] jako přílohy „Páteřního manuálu OPPI“ platného od 1. 9. 2012 je v kategorii zakázek, při jejichž zadávání je příjemce dotace povinen dle zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, za porušení „jiných povinností týkajících se uveřejňování oznámení o zahájení zadávacího řízení“ stanovena sankce ve výši 25 – 30% částky dotace použité ve financování předmětné zakázky, v méně závažných případech 5 - 10%. Žalovaný byl dne 16. 8. 2022 žalobkyní vyzván k náhradě škody uplatněné v tomto řízení. Žalovaný dne 25. 5. 2015 oznámil škodnou událost u vedlejšího účastníka s tím, že k pochybení zakládajícímu nárok na výplatu pojistného plnění z odpovědnosti za škodu výkonem advokátní činnosti došlo dne 3. 10. 2014 a odhad výše škody činí částku 10 349 129 Kč, kdy žalobkyně tuto škodu u žalovaného uplatnila výzvou k úhradě a žalovaný své pochybení uznal, nicméně brojí opravnými prostředky proti výši uložené sankce. Vedlejší účastník žalovanému sdělil, že prozatím nelze pojistné plnění vyplatit, neboť ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o konečné výši škody a je třeba vyčkat meritorním soudním rozhodnutím o oprávněnosti nároku poškozené na náhradu škody vůči jeho osobě. Pokud poškozená takovou žalobu na osobu žalovaného podá, je povinen tuto skutečnost vedlejšímu účastníkovi včas oznámit z důvodu jeho oprávněného zájmu na výsledku řízení, aby se mohl rozhodnout, zda vstoupí do řízení jako vedlejší účastník na jeho straně. Dále žalovaný požádal o výplatu pojistného po vedlejším účastníkovi opětovně po rozhodnutí NSS ČR a vedlejší účastník mu sdělil, že považuje právo poškozeného (žalobkyně) za promlčené, neboť k pochybení žalovaného došlo dne 3. 10. 2014 a k případnému vzniku škody na straně poškozené došlo dne 9. 7. 2015, kdy bylo rozhodnuto o krácení dotace [orgán], a pokud nebyl nárok uplatněn vůči němu soudně, došlo nejpozději ke dni 9. 7. 2018 k promlčení nároku.

22. Žalovaný ve stanovisku k žalobě ze dne 16. 10. 2023 namítl vůči žalobnímu nároku v prvé řadě promlčení. Dále také namítl nedostatek příčinné souvislosti, což zdůvodnil tím, že výše škody byla stanovena úvahou dotačního orgánu, který nezohlednil malou závažnost konkrétního porušení a z toho vyplývající nepatrný vliv na dodržení podmínek dotace. Argumentoval tím, že informace o veřejné zakázce byla veřejně dostupná na internetu. Rozebral funkci TED (Tenders Electronic Daily), uvedl statistiky nízké účasti zahraničních dodavatelů na tuzemských projektech na podporu názoru, že ani po zveřejnění v TED by nebylo pravděpodobné, že se bude o veřejnou zakázku ucházet zahraniční dodavatel. Tuto pravděpodobnost vyjádřil jako 0,8% v případě dodavatelů ze zemí EU a jako 0,5% pro případ dodavatelů ze zemí mimo EU. Namítl rovněž, že rozhodnutí o krácení dotace bylo nepřezkoumatelné. Před vyhlášením rozsudku soudem I. stupně byli účastníci poučeni dle ust. § 119a o. s. ř. Při jednání odvolacího soudu žalovaný žádné další tvrzení ani důkazní návrhy neuplatnil.

23. Odvolací soud převzal skutkové závěry soudu I. stupně o vzniklé škodě a její výši. Vznik škody spatřuje odvolací soud ve skutečnosti, kdy [orgán] žalobci uložilo pravomocně sankci, tj. 7. 5. 2020. Žalovaný své pochybení v podobě porušení příkazní smlouvy nikterak nezpochybnil. Zpochybnil výši stanovené sankce za toto pochybení, to však nemá vliv na skutečnou výši škody. Žádný liberační důvod, který by jej vyvinil z objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu advokacie, neuvedl. Skutečnost, že kontrola zadávání veřejných zakázek se na faktory transparentnosti zaměřuje, je všeobecně známá. Pokud žalovaná strana poukazovala na rozsudek NS 25 Cdo 1510/2019, je odvolací soud názoru, že jeho závěry nejsou na projednávanou věc přímočaře uplatnitelné pro odlišnost ve skutkových okolnostech. Ve věci posuzované v dotčeném řízení šlo o dopravní nehodu ze dne 6. 1. 2014, po níž poškozená dne 7. 2. 2014 uhradila svou škodu. Od doby tohoto jednoznačného vzniku škody jí plynula promlčecí lhůta k uplatnění nároku na náhradu škody, resp. na pojistné plnění, ačkoli neměla jistotu o tom, kdo škodu zavinil (přestupkové řízení skončilo zastavením). Nárok na pojistné plnění uplatněný po uplynutí tří let, tj. po 7. 2. 2017, byl shledán soudy všech tří stupňů promlčeným. V projednávané věci došlo k porušení smluvní povinnosti žalovaným v roce 2015, v důsledku něj poté byla žalobkyni uložena sankce až dne 7. 2. 2020, a tím došlo ke škodě v podobě újmy na jejích majetkových poměrech. Podání žaloby dne 12. 4. 2023 reflektující konečné rozhodnutí Nejvyššího správního soudu proběhlo v otevřené tříleté promlčecí lhůtě.

24. Z provedených důkazů plyne, že pokud by žalovaný splnil řádně povinnost, která mu vyplývala z písemné příkazní smlouvy a z jeho odpovědnosti advokáta za poskytování služby v souladu s právními předpisy a zadání veřejné zakázky bylo řádně publikováno v evropském věstníku TED, ke krácení dotace by nedošlo, a žalobkyni by tudíž škoda nevznikla. Z toho vyplývá, že mezi pochybením žalovaného a vznikem škody je příčinná souvislost, a proto žalovaný za způsobenou škodu dle ust. §24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii odpovídá. Jedná se o odpovědnost objektivní.

25. Škoda vznikla ve výši 10 350 061 Kč, protože však žalobkyně uplatnila touto žalobou škodu nižší, a to ve výši 10 349 129 Kč, soud jí přiznal žalovanou částku. Co se týče příslušenství pohledávky, žalobkyně je žádá ode dne 9. 8. 2022, toto datum koresponduje se dnem vydání konečného rozsudku NSS ve věci krácení dotace. Tímto dnem však prodlení žalovaného s náhradou škody nezapočalo. Žalobkyně uvádí, že vyzvala žalovaného k náhradě škody dne 16. 8. 2022. Odvolací soud shledal nárok na úrok z prodlení oprávněným od třetího dne následujícího po odeslání výzvy (předpokládané dojití písemnosti), tj. od 20. 8. 2022 do zaplacení. Část uplatněného příslušenství za dobu od 9. 8. 2022 do 19. 8. 2022 proto zamítl.

26. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně postupem dle ust. § 220 odst. 1, písm. a) o. s. ř. změnil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 349 129 Kč s 15% úrokem z prodlení od 20. 8. 2022 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu podle § 219 o. s. ř. zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř.

28. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náhrada nákladů řízení žalobkyně zahrnuje zaplacený soudní poplatek ze žaloby ve výši 517 457 Kč, zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 517 457 Kč a náklady na zastoupení advokátem vypočtené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. odměnu za advokáta za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 23. 11. 2023 a ze dne 22. 2. 2024 na výzvu soudu, účast na jednání soudu I. stupně dne 12. 3. 2024, sepis odvolání proti rozsudku soudu I. stupně, účast při jednání odvolacího soudu dne 10. 4. 2025 po 48 460 Kč dle ust. § 7, bod 7, § 11 odst. 1, písm. a), d), g) a k) vyhlášky, poloviční odměnu za odvolání proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení dle ust. § 11 odst. 2, písm. c) ve výši 24 230 Kč a 8 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024 a 1 x paušální náhradu hotových výdajů advokáta 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025. Odvolací soud nepřiznal žalobci náhradu za reakce na vyjádření žalovaného a vedlejšího účastníka k odvolání, neboť tyto úkony nepovažoval za účelně vynaložené. Dále k náhradě náleží dle ust. § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. 21% daň z přidané hodnoty, jejíž je právní zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 87 099,60 Kč.

29. Výpočet: 2 x 517 457 + 8x 48 460 + 24 230 + 8x 300 + 450 + 21% ze 414 760 = 1 536 953,60 (Kč)

30. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.