20 Co 113/2022-162

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Zrůsta, Ph.D. a soudců JUDr. Miroslavy Follové a Mgr. Zory Telecké ve věci navrhovatele: [osobní údaje navrhovatele] proti odpůrci: [osobní údaje odpůrce] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o odepření uznání a odepření výkonu rozhodnutí, o odvolání odpůrce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2022, č.j. 41 C 23/2022-86, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I.stupně se ve výroku I. mění tak, že se zamítá návrh navrhovatele, aby bylo rozhodnuto, že elektronický platební rozkaz vydaný Tribunale di [jméno] dne [datum], RG n. [číslo] 2019 se podle ustanovení čl. 45, odst. 1, písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutích v občanských a obchodních věcech v České republice, neuznává.

II. Rozsudek soudu I.stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I.stupně se ve výroku III. mění tak, že navrhovatel je povinen zaplatit odpůrci na nákladech řízení o odepření uznání a odepření výkonu před soudy obou stupňů částku 10 242 Kč do 3 dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám zástupkyně odpůrce.

IV. Rozsudek soudu I.stupně se ve výroku IV. mění tak, že se zamítá návrh navrhovatele, aby bylo rozhodnuto, že výkon elektronického platebního rozkazu vydaného Tribunale di [jméno] dne [datum], RG n. [číslo] 2019, se podle ustanovení čl. 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v České republice, odpírá.

V. Rozsudek soudu I.stupně se ve výroku V. zrušuje.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 25. 2. 2022, č.j. 41 C 23/2022-86 rozhodl, že elektronický platební rozkaz vydaný Tribunale di [jméno] dne [datum], RG n. [číslo] 2019 se podle ustanovení čl. 45 odst. 1, písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v České republice neuznává (výrok I.). Navrhovateli bylo uloženo zaplatit ČR – Městskému soudu v Brně na soudním poplatku z návrhu na odepření uznání částku 2 000 Kč do 15 dnů od právní moci (výrok II.). Na náhradě nákladů řízení o odepření uznání byl odpůrce zavázán zaplatit navrhovateli částku 15 552 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce navrhovatele (výrok III.). Výrokem IV. byl odepřen výkon elektronického platebního rozkazu vydaného Tribunale di [jméno] dne [datum], RG n. [číslo] 2019 podle ustanovení čl. 46 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech v České republice a výrokem V. nebylo navrhovateli vůči odpůrci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o odepření výkonu.

2. Proti tomuto rozsudku, resp. proti výrokům I., III., IV. a V. podal odpůrce včasné odvolání. Uvedl, že soud I. stupně porušil právo na spravedlivý proces, když odpůrci nedoručil návrh navrhovatele s výzvou k podání vyjádření a rozhodl jen na základě tvrzení navrhovatele a jím předložených listinných důkazů. Tím upřel odpůrci právo účastnit se řízení, vyjádřit se k prováděným důkazům, jakož i právo, aby věc byla projednána při veřejném jednání a ústně. Soud I. stupně si přitom byl vědom probíhající exekuce vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 EXE 2013/2021, v níž odpůrce vyjádřil své stanovisko k argumentaci navrhovatele uplatněné v návrhu na zastavení exekuce, jež je v podstatě stejná jako v tomto řízení. Dle odpůrce byl platební rozkaz vydán v souladu s italskými právními předpisy, nabyl právní moci a je vykonatelný, neboť byl navrhovateli řádně doručen a navrhovatel měl celých 50 dní (tedy delší lhůtu než podle českých právních předpisů) k tomu, aby se u italského soudu bránil v souladu s italským právem. Pokud si nevzal italského advokáta, potažmo advokáta poskytujícího právní služby v oblasti italského práva, jednal v rozporu s čl. 82 italského občanského soudního řádu (Codice di [příjmení] [příjmení]) a jde to k jeho tíži. Kromě toho navrhovatel nedoručil odpor proti platebnímu rozkazu odpůrci, jak předpokládá čl. 645 italského občanského soudního řádu, nedodržel tedy pravidla a povinnosti stanovené příslušnými italskými právními předpisy pro řádné podání odporu proti platebnímu rozkazu. Platebním rozkazem přiznaná částka představuje součet jistiny a kapitalizovaných úroků z prodlení, proto se liší od jistiny požadované v žalobním návrhu, nebylo však přiznáno více, než odpůrce ve svém žalobním návrhu nárokoval. Výhrada veřejného pořádku (v tomto případě výhrada procesního veřejného pořádku dle navrhovatele) by měla být vznesena pouze v případě zásadních procesních vad spočívajících ve skutečnosti, že účastníku (navrhovateli) nebyla dána možnost uplatnit jeho procesní práva. Liší-li se procesní předpisy státu uznání, například v pravidlech pro určení příslušnosti, nemožnosti vznést námitky předběžné vykonatelnosti rozhodnutí, apod., nelze dle judikatury Evropského soudního dvora v žádném případě z odlišnosti interpretovat a usuzovat rozpor s procesním veřejným pořádkem. Jelikož zdůvodnění rozsudku soudu I. stupně je dle odpůrce nedostatečné, řízení trpí vadami, které činí rozsudek nepřezkoumatelný a vydaný v rozporu s českými právními předpisy, jsou dány důvody pro zamítnutí návrhu navrhovatele na uznání a odepření výkonu platebního rozkazu, jakožto cizozemského rozhodnutí. Odvolací soud by tak měl napadený rozsudek zrušit co do výroků I., III., IV. a V. a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odpůrce také doplnil, že navrhovatel se jen snaží vyhnout se své povinnosti hradit dluh odpůrci, o čemž svědčí i to, že přijal rozhodnutí jediného společníka o vstupu do likvidace poté, co mu byla doručena výzva k plnění ze strany odpůrce.

3. Navrhovatel se k odvolání odpůrce nevyjádřil.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) a směřuje proti rozhodnutí, vůči kterému zákon odvolání připouští (§ 202 odst. 1 o.s.ř. a contr.), přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně i řízení mu předcházející, a to v celém rozsahu, neboť i výslovně nenapadený výrok II. je výrokem o nákladech řízení, tedy výrokem závislým, který podléhá přezkumu odvolacího soudu spolu s ostatními výroky.

5. Z obsahu spisu vyplývá, že řízení o odepření uznání a výkonu rozhodnutí – elektronického platebního rozkazu vydaného soudem v Miláně (Tribunale di [jméno]) dne [datum], R.G. n. [číslo] 2019, jímž byla navrhovateli uložena povinnost zaplatit odpůrci do 40 dnů ode dne doručení částku 149 528,83 EUR s úroky a náklady řízení, bylo zahájeno dne [datum]. Soud I. stupně tento návrh nejdříve zamítl usnesením ze dne 9. 4. 2021, č.j. 41 Nc 801/2021-22 jako předčasný (s odůvodněním, že žádné vykonávací řízení v České republice dosud zahájeno nebylo), k odvolání navrhovatele bylo toto rozhodnutí usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 2021, č.j. 20 Co 116/2021-37 zrušeno a věc byla vrácena se závazným právním názorem soudu I. stupně k dalšímu řízení. Soud I. stupně vyzval navrhovatele k doplnění jeho návrhu a následně rozhodl nyní přezkoumávaným rozsudkem. Z jeho odůvodnění vyplývá, že návrh na odepření uznání a návrh na odepření výkonu elektronického platebního rozkazu vydaného Tribunale di [jméno] dne [datum], R.G. n. [číslo] 2019 se významově dílem překrývají, proto nebyl žádný důvod některý z uplatněných návrhů vylučovat k samostatnému projednání. Soud I. stupně se především zabýval tím, zda argumentace navrhovatele ohledně včasného doručení odporu Tribunale di [jméno] byla pravdivá a zda navrhovatel při podání odporu postupoval v souladu s poučením daným navrhovateli v elektronickém platebním rozkazu Tribunale di [jméno]. Z listin předložených navrhovatelem soud I. stupně vyvodil, že elektronický platební rozkaz byl navrhovateli doručen dne [datum], dle poučení měl navrhovatel lhůtu 50 dnů od tohoto data k podání odporu, přičemž lhůta k podání odporu uplynula navrhovateli dne [datum]. Jelikož odpor k Tribunale di [jméno] podal navrhovatel jak prostřednictvím DHL i prostřednictvím Městského soudu v Brně včas a odpor byl dne [datum] nepřijat, je jasné, že tvrzení navrhovatele o porušení jeho práv je důvodné. Z ničeho nelze dovodit, že by odpor měl být nedostatečný nebo neúplný. Pokud pak na elektronickém platebním rozkazu byla italským soudem vyznačena doložka právní moci a vykonatelnosti (v rozporu s poučením daným navrhovateli ze strany italského soudu) a v důsledku řádně a včas podaného odporu nebyla věc řádně veřejně projednána, bylo navrhovateli odepřeno právo na soudní ochranu a spravedlivý proces, což je v rozporu s veřejným pořádkem České republiky. Ze stejných důvodů soud I. stupně vyhověl i návrhu na odepření výkonu rozhodnutí. S dalšími námitkami uplatněnými navrhovatelem (rozpor mezi částkou nárokovanou a částkou soudním rozhodnutím přiznanou, nepříslušnost italského soudu či námitka zápočtu nebo vzájemného návrhu z titulu existující protipohledávky) se soud I. stupně neztotožnil s odkazem na zásadu zákazu přezkoumávání rozhodnutí vydaného v některém jiném členském státě. Ze stejných důvodů odepřel soud I. stupně i výkon předmětného rozhodnutí s tím, že nedošlo-li k uznání účinků cizího rozhodnutí, nemůže to mít negativní dopad do majetkové sféry navrhovatele a nemůže na takovém základě být vůči němu vedena exekuce či výkon rozhodnutí. Za návrh na odepření uznání byl podle položky 1, bod 4, písm. c) Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyměřen navrhovateli soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, návrh na odepření výkonu zpoplatněn není. Náklady řízení o návrhu na odepření uznání byly přiznány plně úspěšnému navrhovateli podle § 142 odst. 1 o.s.ř., náklady řízení o návrhu na odepření uznání již navrhovateli přiznány nebyly (za využití § 150 o.s.ř.).

6. Jelikož řízení o vydání elektronického platebního rozkazu u Tribunale di [jméno] bylo zahájeno v roce 2019, rozhodný právní režim pro posuzovanou věc představuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) – dále jen„ nařízení Brusel I bis“. Tato úprava má aplikační přednost před vnitrostátní úpravou.

7. Vzhledem k tomu, že nařízení Brusel I bis je postaveno na přímém výkonu rozhodnutí, vykonatelnost rozhodnutí vydaného v jiném členském státě nastává ipso iure. Dochází tak k obrácení pozic, kdy se věřitel již nemusí vykonatelnosti domáhat, ale aktivní musí být naopak dlužník, chce-li vykonatelnost přeshraničního soudního rozhodnutí odvrátit (viz [příjmení], M.: Evropské mezinárodní právo soukromé, 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, s. 125). Ke své obraně má dlužník k dispozici instituty odepření uznání a odepření výkonu rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, přičemž – jak vyplývá z preambule nařízení Brusel I bis – smyslem těchto řízení je zajistit ochranu práv na obhajobu dotčené strany, neboť v případě výkonu cizího rozhodnutí již nevyžaduje prohlášení vykonatelnosti. Jak vyplývá z čl. 47 odst. 2 nařízení, postup pro odepření výkonu se řídí vnitrostátní úpravou dožádaného členského státu.

8. Protože zmíněný druh řízení české vnitrostátní předpisy samostatně neupravují, je nezbytné přiměřeně aplikovat § 18 zákona č. 91/2012Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“), jenž se vztahuje na charakterem příbuzné řízení o uznání rozhodnutí a z něhož vyplývá, že soud rozhoduje rozsudkem a nemusí nařizovat jednání (srov. rovněž BŘÍZA, P., BICHÁČEK, T., [příjmení], Z., [příjmení], P., PTÁČEK, L., SVOBODA, J. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 121). Tato úprava koresponduje s čl. 48 nařízení, podle něhož soud rozhodne o odepření uznání či výkonu rozhodnutí neprodleně.

9. V řízení, které je oproti uznávání cizozemských rozhodnutí opačně polarizováno, a lze tím spíše předpokládat jeho spornost, soud na I. stupni přihlédne, nemaje v omezeném čase pro rozhodnutí jinou možnost, (toliko) ke znění návrhu a k obsahu návrhem dotčeného rozhodnutí, případně i k dalším připojeným listinným důkazům, načež vyhodnotí, zda je dán některý z důvodů, pro který lze odepřít uznání cizího rozhodnutí, či zda je třeba návrh zamítnout. Jestliže je však proti rozsudku soudu I. stupně podáno odvolání, v němž se odvolatelé domáhají svého práva být slyšeni, zpochybňují dosavadní skutkový stav, z něhož soud I. stupně vycházel, a navrhují ke svým rozhodným tvrzením provést důkazy, nelze již se zřetelem ke sporným momentům, nichž se odvolací soud – na rozdíl od soudu I. stupně – ve svém přezkumném řízení dozvěděl, rozhodnout bez nařízení jednání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 702/2021-1460 či ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 705/2021-1350).

10. Nelze tedy přisvědčit námitce odpůrce, že soud I. stupně porušil zásadu rovnosti stran a právo odpůrce na spravedlivý proces, neboť úkolem soudu I. stupně bylo rozhodnout neprodleně a na základě obsahu spisu (bez jednání, tudíž bez provádění dokazování). Rozhodoval pak správně rozsudkem, který byl veřejně vyhlášen. Právo odpůrce účastnit se řízení, přednést svá tvrzení a důkazní návrhy, vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, jakož i právo, aby věc byla projednána při veřejném jednání a ústně, bylo zcela naplněno u odvolacího jednání, kde teprve bylo provedeno dokazování a byl vytvořen prostor, v jehož rámci mohl odpůrce svými tvrzeními a navrženými důkazy zpochybnit závěry soudu o důvodech pro odepření uznání či odepření výkonu rozhodnutí. Je pak věcí odvolacího soudu, aby se námitkami a argumenty uplatněnými odpůrcem zabýval a vypořádal se s nimi.

11. Z provedeného dokazování, a to z návrhu odpůrce na vydání platebního rozkazu ze dne [datum] (předloženém jak v originále, tak i v úředním překladu do českého jazyka), odvolací soud zjistil a vzal za prokázané, že tento návrh byl podán prostřednictvím právního zástupce odpůrce, přičemž adresa pro účely doručování v rámci tohoto řízení byla zvolena v sídle advokátní kanceláře [jméno] [příjmení], [jméno], [příjmení] Sant’Angelo 1, [PSČ]. Řádný soud v [jméno] (Tribunale ordinario di [jméno]) vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz R.G. n. [číslo] 2019, jímž uložil navrhovateli ([právnická osoba] s.r.o.) zaplatit odpůrci ([příjmení] [příjmení] [jméno]) částku ve výši 149 528,83 EUR spolu s úroky dle podané žádosti a náklady řízení ve výši 2 500 EUR za odměny a 406,50 EUR za náklady a dále 15% jako poplatek za náhradu paušálních výdajů dle čl. 2 ministerské vyhlášky 55/ 2014 a příslušenství v zákonné výši. Z poučení vyplývá, že proti tomuto platebnímu rozkazu lze podat odpor ve lhůtě 50 dní od jeho doručení podle čl. 641 odst. 2 „insolvenčního zákona“, jinak bude přistoupeno k výkonu rozhodnutí. I toto rozhodnutí bylo předloženo (oběma stranami) jak v originále, tak i v úředním překladu do českého jazyka. Dle doručenky a dalších dokladů založených ve spise na č.l. 128-129 bylo rozhodnutí Tribunale di [jméno] se žádostí o doručení navrhovateli doručeno prostřednictvím advokátní kanceláře [jméno] [příjmení] dne [datum] Městskému soudu v Brně jako soudu dožádanému, který jej dle obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 28 Cd 1272/2019 doručil do datové schránky navrhovatele dne [datum]. Dále má odvolací soud za prokázané, že navrhovatel podal dne [datum] proti doručenému platebnímu rozkazu odpor ze dne [datum], jednak prostřednictvím přepravní [právnická osoba] (viz doklady na č.l. 47-48) a vedle toho prostřednictvím Městského soudu v Brně (viz spis Městského soudu v Brně sp. zn. 28 Cd 1272/2019). Odpor adresovaný Tribunale di [jméno] prostřednictvím Městského soudu v Brně nebyl [příjmení] d’Apello di [jméno] přijat a dne [datum] se zásilka vrátila Městskému soudu v Brně z neznámých důvodů zpět, jak bylo zjištěno ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 28 Cd 1272/2019. Na první straně odporu podaného v italském jazyce ze dne [datum] (č.l. 50 verte) je ručně vepsaná poznámka„ pervenuto“ [datum], v překladu znamenající doručeno [datum]. Dne [datum] bylo v Úředním věstníku uveřejněno rozhodnutí o vykonatelnosti exekučního titulu proti [právnická osoba] a na žádost odpůrce bylo Tribunale di [jméno] k R.G. n. [číslo] 2019 vydána dne [datum] doložka vykonatelnosti, jak vyplývá z doložky vykonatelnosti ze dne [datum] (ve spise na č.l. 129 verte, 130). Z prohlášení o vykonatelnosti platebního rozkazu Tribunale di [jméno] ze dne [datum] (originál na č.l. 49, úřední překlad na č.l. 72) pak bylo zjištěno, že soudce rozhodl o návrhu dle článku 647 italského občanského soudního řádu podaného [příjmení] [příjmení] [jméno], jelikož ve lhůtě nebyl podán žádný odpor proti platebnímu rozkazu, resp. písemnost doručenou do soudní kanceláře nelze právně kvalifikovat; ručně pak bylo dne [datum] dopsáno, že odpor je neúplný a nebyl přijat, neboť jej nelze právně kvalifikovat. Stejná ručně psaná poznámka s datem [datum] je na první straně odporu navrhovatele v českém jazyce, ve spise založeném na č.l.

50. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne [datum] odvolací soud dále zjistil, že právní zástupkyně odpůrce vyzvala navrhovatele k zaplacení dlužné částky vyplývající z vykonatelného platebního rozkazu R.G. n. [číslo] 2019. Jelikož k úhradě nedošlo, zahájil odpůrce na majetek navrhovatele exekuci vedenou u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 75 EXE 2013/2021. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 16. 12. 2021, č.j. 75 EXE 2013/2021-74 bylo zjištěno, že provedení exekuce bylo odloženo do pravomocného rozhodnutí o návrhu na odepření uznání a výkonu rozhodnutí. Z úředně přeloženého občanského soudního řádu italské republiky (zákon [číslo] ze dne [datum]), konkrétně článku 82, 641 a 645, má odvolací soud za prokázané, že v řízeních před italskými soudy, kde předmět řízení přesahuje částku 1 100 EUR, musí být účastníci před soudem I. i II. stupně právně zastoupeni (kromě případu, kdy soudce na základě žádosti účastníka rozhodne, že může jednat samostatně). Lhůta k podání odporu činí obecně 40 dnů, může být zkrácena až na 10 dní či prodloužena na 60 a je-li dlužník rezidentem v některém z ostatních států Evropské unie, činí tato lhůta 50 dnů a může být zkrácena až na 20 dní. Odpor proti platebnímu rozkazu (opposizione) je nutno podat soudu, kterému náleží soudce, jenž platební rozkaz vydal, a to společně s předvoláním (citazione), které bylo doručeno žalobci na adresu dle čl.

638. Příslušný soudní úředník je povinen současně informovat o podaném odporu spisovnu, která podání odporu vyznačí na rozhodnutí o platebním rozkazu. V důsledku podaného odporu je následně zahájeno běžné soudní řízení vedené u příslušného soudu podle platných předpisů.

12. Již výše odvolací soud uvedl, že ve smyslu článků 36 a 39 nařízení Brusel I bis jsou vykonatelná rozhodnutí vydaná v jiném členském státě uznávána a vykonávána bez dalšího (zvláštního řízení, resp. aniž je vyžadováno prohlášení vykonatelnosti). K odepření uznání, potažmo k odepření výkonu cizího rozhodnutí pak může dojít tehdy, je-li takové uznání či výkon takového rozhodnutí zjevně v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu (článek 45 odst. 1 písm. a) a článek 46 nařízení Brusel I bis).

13. Výhrada veřejného pořádku byla stěžejní námitkou, kterou navrhovatel ve svém návrhu na odepření uznání a odepření výkonu rozhodnutí uplatnil. Má totiž zato, že italský soud porušil jeho základní procesní práva, když nezohlednil jím podaný odpor a věc neprojednal z hlediska námitek v odporu uplatněných.

14. Rozpor s veřejným pořádkem je shledáván tehdy, jestliže by přiznání účinku vykonatelnosti cizího rozhodnutí odporovalo základním principům ústavního a právního řádu, společenského zřízení a veřejného pořádku vůbec, přičemž by se jednalo o porušení takového zájmu, na kterém je třeba zcela jednoznačně a v každém ohledu trvat. Rozpor s veřejným pořádkem se týká případů, kdy v řízení, z něhož příslušné rozhodnutí cizozemského soudu vzešlo, byla porušena základní práva účastníka řízení; trvání na ochraně základních práv jednotlivce bezpochyby k takovým základním principům právního řádu v České republice náleží (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 189/10). Ustálená soudní praxe Soudního dvora k tomu doplňuje, že výhradu veřejného pořádku jako důvod pro neuznání rozhodnutí lze použít jen ve výjimečných případech, ve kterých by uznání účinků cizího rozhodnutí, nikoliv uznání rozhodnutí jako takového, bylo ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem státu, ve kterém má k uznání dojít (rozsudek Soudního dvora [příjmení] ze dne [datum], ve věci [číslo] H. L., M. H. proti A. K.). Konkrétně z rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C [číslo], Krombach v . Bamberski, nebo C [číslo] Régie Nationale des [právnická osoba] v . Mexicar Spa a Orazio Formento) se podává, že rozpor s veřejným pořádkem se týká případů, kdy v řízení, z něhož příslušné rozhodnutí cizozemského soudu vzešlo, byla porušena základní práva účastníka řízení, přičemž daný rozpor musí být takového stupně, že porušuje základní principy právního řádu členského státu, ve kterém je podán návrh na uznání. Z rozsudku C [číslo], [právnická osoba] proti [právnická osoba] Soudního dvora pak nevyplývá nic jiného než možnost – nadto pouze„ s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci“ – ověřit, zda řízení předcházející vydání vykonávaného rozhodnutí nepředstavovalo„ zjevný a nepřiměřený zásah“ do práva na spravedlivý proces. Současně je zde opakovaně zdůrazňován princip vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti, na němž je nařízení Brusel I bis postaveno.

15. Nutno zdůraznit, že pojem veřejného pořádku zahrnuje jen základní normy procesního práva zaručující stranám právo na spravedlivý proces, zejména právo být slyšen; jelikož i náprava procesních vad je záležitostí soudů státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, lze ve státě uznání zohlednit jen zcela zásadní procesní vady spočívající zejména v tom, že ve státě původu nebyla účastníku vůbec dána příležitost svá procesní práva uplatnit ([jméno] Vaške: Uznání a výkon cizích rozhodnutí v České republice, 1. vydání, [obec a číslo]). Zda cizí orgán (soud) omezil účastníka řízení v možnosti řádně uplatnit svá práva, lze zjistit posouzením procesních předpisů orgánu, který rozhodnutí vydal.

16. V posuzovaném případě nelze dovodit, že by rozhodnutí Tribunale di [jméno] porušovalo základní principy našeho právního řádu, resp. že by představovalo zjevný a nepřiměřený zásah do práva na spravedlivý proces. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl odvolací soud k závěru, že navrhovatel sice využil své možnosti a podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu Tribunale di [jméno] ze dne [datum], R.G. n. [číslo] 2019 odpor, který sice byl podán včas (dle ručně psané poznámky byl doručen poslední den 50denní lhůty, tj. dne [datum]), avšak nebyl řádný. Dle italských procesněprávních předpisů totiž řádný odpor v případě, kdy je předmětem řízení částka přesahující 1 100 EUR, musí být podán prostřednictvím právního zástupce (nerozhodl-li na návrh účastníka soud jinak), navíc primárně musí být doručen žalobci (na adresu pro doručování) a až s potvrzením o doručení žalobci se podává soudu, kterému náleží soudce, jenž platební rozkaz vydal. Tento postup však navrhovatel nedodržel, v řízení před italskými soudy nebyl právně zastoupen, a tak jeho odpor dle italského občanského soudního řádu nevyvolal žádné právní účinky.

17. Obecně platí, že není bez dalšího v rozporu s veřejným pořádkem, pokud cizozemské právní normy přiznají v rámci tamních řízení konkrétním osobám určitá práva, popřípadě povinnosti, jež se potom promítají v možnosti stát se účastníkem řízení o výkon tohoto rozhodnutí v jiném státě, přestože právní úprava stran sporu ve státu uznání či výkonu je odlišná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. 20 Cdo 981/2018). Pouhá odlišnost právní úpravy, jejíž účinky v zemi výkonu rozhodnutí nevyvolají specificky negativní důsledky pro právní řád jako celek (nikoli jen vůči jednotlivému majetkovému institutu), výhradu rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu nařízení Brusel I bis nezakládá. [příjmení] by vedl ve svých důsledcích k nepřípustnému přezkoumání věcné správnosti cizozemského rozhodnutí (viz čl. 52 nařízení Brusel I bis).

18. Odvolací soud je toho názoru, že v řízení před italským soudem byly zkoumány veškeré relevantní skutečnosti, jež by bránily vydání potvrzení o vykonatelnosti vydaného elektronického platebního rozkazu. Pokud podle italských procesních předpisů odpor navrhovatele ze dne [datum] nebyl podán v souladu italským občanským soudním řádem, tedy řádně a včas, nelze dospět k závěru o rozporu s českým veřejným pořádkem jen proto, že český občanský soudní řád má jiná pravidla. Pouhá odlišnost právní úpravy ve státu uznání a výkonu nemůže představovat zjevný a nepřiměřený zásah do práva na spravedlivý proces, a to zejména s ohledem na princip vzájemné důvěry ve výkon spravedlnosti panující mezi jednotlivými členskými státy EU. I s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci lze jen konstatovat, že navrhovatel měl možnost v řízení před italskými soudy svá procesní práva uplatnit, pakliže je ale neuplatnil řádně, zákonné důsledky s tím spojené je třeba respektovat a nemohou samy o sobě zakládat rozpor s veřejným pořádkem.

19. Další námitky navrhovatele, které uplatnil jak v podaném odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu Tribunale di [jméno] ze dne [datum], R.G. n. [číslo] 2019, tak i v podaném návrhu ze dne [datum], k navrhovanému odepření uznání a odepření výkonu vést také nemohou. Tvrzení, že návrh na zahájení řízení před Tribunale di [jméno] byl navrhovateli doručen až současně s vydaným elektronickým platebním rozkazem, nikoli v dostatečném časovém předstihu, který by mu umožňoval přípravu obhajoby, jako důvod odepření neobstojí, když takový postup je vlastní řízení o vydání platebního rozkazu. Veškerou obhajobu bylo třeba uplatnit při prvním úkonu, který žalovanému (navrhovateli) přísluší, a to ve lhůtě 50 dnů od doručení platebního rozkazu, přičemž se jedná o lhůtu z prodlouženou, která zohledňuje, že se jedná o účastníka z jiného státu EU, který potřebuje pro přípravu obhajoby více času. Na svých právech tak navrhovatel nebyl nijak krácen. Namítá-li pak navrhovatel mezinárodní nepříslušnost italského soudu, stejně jako rozpor mezi částkou žalobním návrhem nárokovanou a platebním rozkazem přiznanou, jde o výhrady proti vedení řízení před italským soudem, které soudu v zemi výkonu již nepřísluší věcně hodnotit (v souladu se zákazem věcného přezkumu podkladového rozhodnutí). Čl. 45 bod 3 nařízení Brusel I bis pak výslovně stanoví, že příslušnost soudu původu již nelze přezkoumat, toto ustanovení tedy výslovně odnímá možnost soudu ve státě výkonu, aby mezinárodní příslušnost státu vedoucího původní řízení přezkoumával, neboť musí převážit důvěra, že soud původu aplikoval (většinou jednotná) pravidla při posuzování své jurisdikce řádně a správně. Rozpor mezi výší částky přiznané a nárokované navíc již ve svém odvolání dostatečně vysvětlil odpůrce.

20. Lze tedy shrnout, že odvolací soud po řádném zjištění skutkového stavu a jeho právním posouzení neshledal žádný důvod pro odepření uznání a odepření výkonu rozhodnutí Tribunale di [jméno] ze dne [datum], R.G. n. [číslo] 2019, přičemž jak již uvedl soud I. stupně, důvody tohoto rozhodnutí jsou stejné jak pro rozhodování o návrhu na odepření uznání, tak i návrhu na odepření výkonu rozhodnutí, jež jsou z důvodu tzv. objektivní kumulace spojeny ke společnému projednání.

21. Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně ve výroku I. a IV. podle ust. § 220 odst. 1, písm. b) o.s.ř. změnil tak, že návrh navrhovatele na odepření uznání elektronického platebního rozkazu Tribunale di [jméno] ze dne [datum], R.G. n. [číslo] 2019, stejně jako návrh na odepření jeho výkonu zamítl.

22. Ve výroku II. o povinnosti navrhovatele zaplatit soudní poplatek bylo rozhodnutí soudu I. stupně jako správné potvrzeno, neboť poplatková povinnost dosud nebyla navrhovatelem splněna.

23. Výrokem III. bylo úspěšnému odpůrci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 224 odst. 1, 2 o.s.ř.), a to jak za řízení před soudem I. stupně, tak i před soudem odvolacím. Náklady odpůrce spočívají v zaplaceném soudním poplatku za odvolání a nákladech právního zastoupení, které tvoří mimosmluvní odměna advokáta, náhrada hotových výdajů, náhrada za promeškaný čas a cestovné k odvolacímu jednání. Ve spojeném řízení o obou návrzích navrhovatele je třeba analogicky dle § 8 odst. 3 a § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, za tarifní hodnotu považovat částku 10 000 Kč (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3078/2015). Zástupkyně navrhovatele v řízení učinila celkem 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. sepis odvolání, včetně jeho odůvodnění a 3. účast u odvolacího jednání), za něž jí náleží odměna dle § 7 bod 4 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč za každý úkon právní služby, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby a 21% DPH (právní zástupkyně povinného je plátcem DPH), celkem tedy 6 534 Kč. Za cestu z [obec] do [obec] a zpět náhrada za promeškaný čas představuje za 10 započatých půlhodin (§ 14 odst. 3 advokátního tarifu) částku 1 000 Kč + 21% DPH. Náhrada za cestovné činí částku 498 Kč za doložené jízdné autobusem (2 x 249 Kč). Spolu se zaplaceným soudním poplatkem za odvolání ve výši 2 000 Kč tak činí celkové náklady řízení, které odpůrce vynaložil k účelnému bránění svého práva proti navrhovateli, který ve věci úspěch neměl, částku 10 242 Kč Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvod pro stanovení delší lhůty odvolací soud neshledal. Vzhledem k tomu, že o nákladech řízení (spojeného řízení o návrhu na odepření uznání i návrhu na odepření výkonu rozhodnutí) bylo rozhodnuto ve výroku III., výrok V. usnesení soudu I. stupně byl výrokem V. jako nadbytečný výslovně zrušen.

Poučení