20 Co 194/2025 - 645

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o úpravu správy části společného jmění manželů a o užívání nemovitosti k odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. 2. 2025, č.j. 7 C 28/2024-563 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích o věci samé I., II., IV., V. a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 21 510 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta B].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 soudní poplatek ze žaloby ve výši 8 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh žalobkyně na určení, že je oprávněna k samostatné výhradní správě a užívání bytové jednotky č. [hodnota] v bytovém domě č. p. [hodnota] na pozemku parc. č. [hodnota] včetně všech jejích součástí, příslušenství, spoluvlastnického podílu na společných částech bytového domu č.p. [hodnota] a na pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území ( k. ú.) [adresa] (Byt), v každém sudém týdnu a v červenci v kalendářním roce jednotky č. [hodnota] v budově č. e. [hodnota] na pozemku parc. č. [hodnota] a pozemku parc. č. [hodnota], vše v k. ú. [adresa]), v každém týdnu v kalendářním roce od úterý 8.00 hodin do středy 18.00 hodin jednotky č. [hodnota] v budově č. p. [hodnota] na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] (Kancelář) a jednotky č. [hodnota] - parkovací stání, dvorní objekt budovy č.p. [hodnota] v k. ú. [adresa] (Parkovací stání), veškerých finančních prostředků na bankovních účtech č. [č. účtu] na [Jméno žalovaného], č. [č. účtu] na [právnická osoba], č. [č. účtu] na K [právnická osoba], č. [č. účtu] na [Jméno žalovaného], č. [č. účtu] na [Jméno žalovaného], č. [č. účtu] a na dalších účtech na [Jméno žalovaného] u [právnická osoba], a specifikovaných uměleckých děl (výrok I.), dále, že je oprávněna k samostatné výhradní správě pohledávky účastníků ve výši 12 000 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení vůči [jméno FO], vzniklé tím, že žalovaný neoprávněně převedl 5 496 100 Kč do její dispozice a 6 503 900 Kč nainvestoval ke zhodnocení [adresa] (výrok II.), uložil žalovanému nechat vyměnit zámek ve vstupu do Bytu, na vlastní náklady nechat vyhotovit klíče v počtu šesti kusů a z toho čtyři kusy předat žalobkyni (výrok III.), zamítl vzájemný návrh žalovaného na určení, že žalobkyně je až do vypořádání společného jmění manželů (SJM) povinna podílet se z jedné poloviny na splátkách hypotečního úvěru, včetně jeho příslušenství, poskytnutého [právnická osoba] na základě smlouvy reg. č. [hodnota] ze dne [datum] a v plné výši hradit veškeré náklady za služby spojené s užíváním Bytu (výrok IV.) a žalobkyni uložil povinnost zdržet se užívání jednotky č. [hodnota] v budově č.p. [hodnota] v k.ú. [adresa] (Kancelář) (výrok V.) a nahradit náklady řízení žalovanému celkem ve výši 73 023 Kč (výrok VI.). Ž 2. Žalobkyně se domáhala uvedené úpravy správy a užívání vymezené části společného jmění účastníků jako manželů (SJM) s odůvodněním, že žalovaný žije marnotratným životem, utrácí společné finanční prostředky za drahé dárky, hotely, letenky a restaurace, odnesl z bytu umělecká díla a rozprodává je a jedná tím při správě SJM v rozporu se zájmy žalobkyně [právnická osoba] účastníků a žalobkyni zamezil v užívání [adresa] a Kanceláře. Žalovaný navrhla zamítnutí žaloby, popřel i tvrzení žalobkyně o své marnotratnosti, zdůraznil, že plní svou vyživovací povinnost, platí dětem školné a sám hradí hypoteční úvěr účastníků na koupi Bytu. Uvedl dále, že Kancelář, parkovací stání a Chalupa ani nejsou součástí SJM. Vzájemným návrhem se žalovaný domáhal uložení povinnosti žalobkyně podílet se jednou polovinou na úhradě úvěru na pořízení Bytu a platit náklady, spojené s jeho užíváním, vydání klíčů od Bytu, které od něj žalobkyně vylákala a brání mu v jeho užívání, a uložení povinnosti žalobkyni zdržet se užívání Kanceláře, jež nepatří do SJM.

3. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, popsaných v odstavcích 10. – 42. napadeného rozsudku. Na jejich základě konstatoval, že účastníci jsou manželé, kteří ukončili společné soužití na začátku roku 2024, kdy se žalovaný odstěhoval z Bytu a v současné době probíhá řízení o rozvod manželství. Účastníci mají zletilého syna a dosud nezletilou dceru a jejich vztahy jsou konfliktní, nejsou schopni se dohodnout. Za trvání manželství nabyli Byt, zatížený zástavním právem ve prospěch banky, která účastníkům poskytla hypoteční úvěr, jenž splácí žalovaný. Žalovaný dříve hradil i platby spojené s bydlením, včetně záloh elektřiny, které platí od srpna 2024, resp. od prosince 2024 (elektřina) žalobkyně. Do února 2024 využívala rodina účastníků k časté rekreaci Chalupu, která patří matce žalovaného, ale na začátku roku 2024 bylo žalobkyni znemožněno ji užívat. Žalovaný vykonává advokacii v Kanceláři, kterou nabyl zčásti za peníze od své matky a zčásti za hypoteční úvěr, který manželé vyloučili ze SJM, a kterou pronajímá společnosti [právnická osoba] Žalobkyně vykonává advokacii v sídle [adresa], v minulosti občas mívala schůzky s klienty i v Kanceláři. Po incidentu, kdy žalobkyně do Kanceláře vnikla s tím, že chtěla odnést knihy a obrazy jež měly patřit do SJM, což přerostlo v konflikt účastníků s přivoláním policie, má žalobkyně na základě soudem vydaného předběžného opatření zákaz vstupovat do této nemovitosti. Žalovaný žalobkyni opakovaně vyzýval k vydání klíče od bytu a k placení poloviny úvěru a veškerých nákladů bydlení, které žalobkyně poté začala hradit, splátky hypotéky ale platit odmítá.

4. Soud I. stupně s odkazem na § 687 odst. 1, § 708 odst. 1, § 709 odst. 1, 2, § 710, § 713, § 714, § 717 odst. 1, § 722, § 723 odst. 1, 2, § 728, § 1236, § 2205 písm. c), § 1042 a § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) konstatoval, že pro kladné rozhodnutí o předmětu žaloby je kromě absence smlouvy o správě SJM nezbytné zjištění, že žalovaný jedná ve zřejmém rozporu se zájmem žalobkyně, rodiny nebo rodinné domácnosti, samotné oddělené soužití manželů a nezájem o další zachování manželství (probíhající rozvodové řízení) k tomu nepostačují. V daném případě nebylo zjištěno, že by žalovaný jednal při správě SJM popsaným způsobem, žalovaný se nezadlužuje a nerozhýřil finanční prostředky např. v rámci závislosti na alkoholu nebo při gamblerství. Soud I. stupně dovodil, že v situaci, kdy je rodina v nesouladu, manželé žijí zvlášť a manželství sice ještě není rozvedeno, ale vztah manželů očividně spěje k zániku, nelze považovat za marnotratné chování, když každý z manželů žije svým vlastním životem, kupuje dárky, dovolené a cestuje. Žalovaný, který opustil společnou domácnost a Byt, v němž žije žalobkyně se společnými dětmi, hradí splátky hypotéky z finančních prostředků spadajících do SJM. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala existenci závažného důvodu (např. domácí násilí), na jehož základě by měl být žalovaný vyloučen z užívání Bytu. Žalovaný žalobkyni a děti v jeho užívání nijak neomezuje a není důvod jeho správu soudně upravovat. Chalupu vlastní [jméno FO] a žalovaný tedy není ve vztahu k ní pasivně legitimován. Rozhodnutí o správě SJM je možné pouze ve vztahu ke společným věcem bez ohledu na to, zda se v Chalupě též nacházela rodinná domácnost či ji rodina užívala na základě dohody s matkou žalovaného. [jméno FO] jako vlastnice nemovitosti s ní může nakládat zcela podle svého uvážení. Vlastnictví obou nemovitostí na [adresa] bude postaveno na jisto až v řízení o vypořádání SJM, nicméně soud I. stupně vyšel ze skutečnosti, že byly pořízeny žalovaným do jeho výlučného vlastnictví zčásti za darované finanční prostředky od [jméno FO] a zčásti z hypotečního úvěru, který účastníci vyloučili ze SJM při jeho zúžení a uzavřel, že ve vztahu k nim žalovaný rovněž není pasivně legitimován. Poukázal též na to, že tyto nemovitosti jsou pronajaty a pokud by se jednalo o společný majetek, budou výnosy zahrnuty do SJM. Žalobkyně vykonává advokacii v jiném sídle a nic jí nebrání v pracovní činnosti.

5. U části bankovních účtů sama žalobkyně uvedla, že nejsou vedeny pro žalovaného, který tak není ohledně nich pasivně legitimován. Bankovní účet č. [č. účtu] je účtem advokátní úschovy, nenacházejí se tedy na něm finanční prostředky žalovaného, ale jeho klientů. Žalovaného rovněž není možné ho vyloučit z užívání veškerých finančních prostředků na předmětných bankovních účtech. Ve vztahu k uměleckým dílům soud I. stupně neshledal marnotratné hýření se společným majetkem ze strany žalovaného a uzavřel, že není nutné upravovat jejich správu a předjímat či suplovat vypořádání tohoto společného jmění. Požadavek žalobkyně samostatně nakládat s pohledávkou vůči [jméno FO] shledal nadbytečným s poukazem na to, že právo domáhat se ochrany spoluvlastnictví vůči neoprávněným zásahům ze strany třetích osob náleží spoluvlastníkům společně a zároveň každému z nich samostatně, aniž by k tomu bylo zapotřebí souhlasu druhého spoluvlastníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

6. Soud I. stupně dále dovodil, že žalovaný je spoluvlastníkem Bytu, nebyl z jeho užívání soudem vyloučen a má tedy právo na klíč a právo do něj vstupovat při zachování soukromí žalobkyně a společných dětí. Vzhledem k tomu, že nebylo postaveno najisto, zda žalovaný klíče ztratil či je (podle jeho tvrzení) předal žalobkyni, soud I. stupně mu uložil na vlastní náklady vyměnit zámek a opatřit klíče tak, že žalovaný i žalobkyně budou mít po dvou kusech klíčů a každé z dětí jedno vyhotovení klíčů. Návrh žalovaného, aby žalobkyni byla uložena povinnost hradit polovinu úvěru a služby (náklady), spojené s užíváním Bytu, v plné výši soud I. stupně zamítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že bylo prokázáno aktuální hrazení nákladů na Byt žalobkyní a že žalovaný hradí splátky ze společných prostředků v SJM, neboť manželství dosud nebylo rozvedeno. K nemovitostem na [adresa] bylo zjištěno, že je žalovaný pronajímá společnosti [právnická osoba] a zároveň v nich sám vykonává advokacii, zatímco žalobkyně svou advokátní činnost vykonává v sídle [adresa]. Žalovaný je povinen zajistit nájemci nerušené užívání předmětu nájmu a z čestného prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] a úředního záznamu [Orgán veřejné moci] vyplývá, že žalobkyně toto užívání narušuje. Soud I. stupně proto ohledem na specifika výkonu advokacie nejen žalovaného, ale i třetí osoby, žalobkyni uložil povinnost zdržet se vstupu do Kanceláře.

7. O náhradě nákladů soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.), aniž shledal předpoklady pro výjimečné použití 150 o. s. ř. s poukazem na to, že v řízení nebylo prokázáno jednání žalovaného v rozporu se zájmy žalobkyně při správě SJM, ani (jiné) jeho zavrženíhodné jednání. Konstatoval, že předmětem sporu bylo 9 samostatných nároků, z čehož žalobkyně uplatnila 6 nároků a žalovaný vzájemným návrhem uplatnil 3 nároky. Žalovaný byl úspěšný v 8 nárocích, tedy měl úspěch v rozsahu 88,88 % a neúspěšný byl co do 11,11 %, má proto právo na náhradu 77,77 % nákladů řízení, kterou soud I. stupně podrobně specifikoval v odstavci 86 rozsudku.

8. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Žalobkyně se odvolala proti zamítavým výrokům ohledně žaloby I. a II., vyhovujícímu výroku o vzájemném návrhu V. a výroku o náhradě nákladů řízení (VI.). Soudu I. stupně vytkla nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci a dovozovala, že bylo prokázáno jednání žalovaného při správě společného jmění v rozporu se zájmy žalobkyně, rodiny či rodinné domácnosti, neboť ji vylučuje ze správy SJM a majetek užívá výhradně pro své potřeby k újmě ostatních členů rodiny. Poukázala na to, že žalovaný byl se svou přítelkyní od května 2023 do května 2024 16x na dovolené, kupuje jí drahé dárky, šperky, kabelky a letenky, investuje do nemovitosti své matky, při opuštění rodinné domácnosti vystěhoval vše hodnotné z Bytu a odklání naspořené finance mimo dispozici žalobkyně. Soud I. stupně se dostatečně nezabýval tím, že žalovaný prodává umělecká díla a finanční prostředky odklání neznámo kam, neposoudil, zda nejedná v rozporu s § 714 odst. 1 o. z., a jeho rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné. Žalobkyně dále dovozovala, že jí neměla být uložena povinnost zdržet se vstupu do Kancelář, neboť předmětem řízení je správa SJM a žalovaný se tohoto svého případného nároku měl domáhat samostatnou negatorní žalobou. Žalobkyně odmítla, že by měla do Kanceláře proniknout násilím a poukázala na to, že neměla možnost participovat na vzniku nájemního vztahu, rozhodnutím soudu I. stupně byla vyloučena z možnosti užívat část společného jmění a závěry soudu I. stupně označila za odporující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 1213/2024. Ve vztahu k nákladovému výroku žalobkyně tvrdila rozpor s rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2556/23 s přesvědčením, že předmětné řízení má povahu iudicium duplicis. Dovozovala, že je na místě aplikovat § 142 odst. 2 o.s.ř. v situaci, kdy žádný z účastníků nebyl se svým návrhem úspěšný, nebo přistoupit k aplikaci § 150 o. s. ř. s přihlédnutím k okolnostem případu, když žaloba byly podána proto, že účastníci nejsou schopni se o ničem dohodnout. Dále dovozovala, že soud I. stupně vycházel při stanovení výše náhrady nákladů řízení z chybné tarifní hodnoty a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp.zn. 23 Cdo 4609/2017) argumentovala tím, že předmětem žaloby byl jeden samostatný nárok a po podání vzájemného návrhu dva samostatné nároky. Soud I. stupně měl proto vycházet z tarifní hodnoty 20 000 Kč a po novelizaci advokátního tarifu ve výši 60 000 Kč, k čemuž žalobkyně poukázala na to, že jí byl vyměřen soudní poplatek za žalobu jen ve výši 2 000 Kč. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaný se odvolal proti zamítavému výroku o jeho vzájemném návrhu IV. Ohledně placení hypotéky dovozoval, že právní úprava i judikatura počítá s odděleným placením nákladů i během manželství (§ 712, § 1139, § 728 o. z., rozhodnutí sp.zn. 22 Cdo 398/2024) a zdůraznil, že splátky úvěru hradí sám, aniž by měl možnost Byt, od února 2024 užívaný výhradně žalobkyní s dětmi účastníků, užívat. Manželství účastníků je rozvráceno, společná domácnost zanikla a došlo tak k oddělení hospodaření manželů ve smyslu § 691 odst. 1 o. z. Postup soudu I. stupně vede k tomu, že spor o placení hypotečních splátek zůstal nevyřešen a soud tím zvýhodňuje nátlakové jednání žalobkyně. Nelze připustit, aby jeden z manželů byl dlouhodobě vyloučen z užívání společné věci bez odpovídající náhrady, žalovaný ze svých příjmů hradí i to, co spotřebovává pouze žalobkyně a je proto na místě, aby nesla poměrnou část nákladů, spojených s užíváním bytu. Žalobkyně začala platit zálohy na elektřinu až v reakci na vzájemný návrh, řádně v tom však nepokračovala, v březnu 2025 byla v Bytě odpojena elektřina a hrozí narůstání dluhů i ohrožení uživatelnosti bytu. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a jeho vzájemnému návrhu ohledně placení hypotéčního úvěru a nákladů na Byt vyhověl, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Odvolání žalobkyně žalovaný označil za nedůvodné a ve svém vyjádření k němu dovozoval, že účelem § 728 o. z. není revize hospodaření či široká reorganizace správy SJM, k níž návrh žalobkyně směřoval. Zdůraznil, že největší část SJM představuje Byt, užívaný výlučně žalobkyní, která se odmítá podílet na hypotečních splátkách. Tvrzení žalobkyně o jeho častých dovolených apod. zůstalo přes poučení soudu I. stupně zmatečné a neurčité, dovolávala se okolností až 7 let starých, případně týkajících se majetku osob, jež nejsou účastníky řízení. Tvrzení o prodeji uměleckých děl žalovaným nebylo specifikováno ani podloženo, žalovaný popírá, že by vyváděl prostředky ze SJM a nebylo prokázáno žádné jeho jednání, které by naplňovalo znaky zřejmého rozporu se zájmy žalobkyně či rodiny. Rozhodnutí soudu o povinnosti žalobkyně zdržet se vstupu do Kanceláře je zcela důvodné, žalobkyně nemá žádný vlastnický ani obligační titul, který by ji opravňoval k jejímu užívání, přesto do Kanceláře v průběhu roku 2024 opakovaně vnikla. Není důvod, proč by se měl tohoto nároku žalovaný domáhat samostatnou negatorní žalobou, když jej uplatnil vzájemným návrhem za použití § 1042 o. z. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 Nc 1213/2024 stálo jen na okolnosti, že Kancelář byla pořízena za trvání manželství, aniž by soud vzal v úvahu, že žalovaný ji pořídil ze svých výlučných prostředků. Žalovaný se ztotožnil i s výrokem o náhradě nákladů řízení a doplnil, že ani po pravomocném výroku rozsudku ohledně klíčů k Bytu mu žalobkyně neposkytla dostatečnou součinnost, aby měl do Bytu přístup.

11. Žalobkyně dovozovala správnost výroku IV. napadeného rozsudku a ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že jím zmíněná judikatura, jejímž předmětem byl spor po zániku SJM před jeho vypořádáním, kdy jeden z bývalých manželů vyloučil druhého z užívání společné věci, na projednávanou věc nedopadá. Pro uložení povinnost žalobkyni hradit polovinu splátek hypotečního úvěru v řízení o úpravu správy SJM není zákonný podklad a bylo by to v rozporu s dobrými mravy, neboť příjem žalovaného je mnohonásobně vyšší, ze SJM hradí i splátky hypotečního úvěru na nemovitosti, o nichž tvrdí, že jsou v jeho výlučném vlastnictví, ovládá veškeré finanční prostředky na bankovních účtech, jež odklání ze SJM, svévolně rozprodává obrazy a výlučně užívá osobní automobily v SJM. Žalobkyně se na hypotečních splátkách nepodílí proto, že žalovaný je hradí z prostředků SJM, jsou tak fakticky hrazeny i z jejích prostředků. Žalovaný také pomíjí, že soud v řízení o úpravě poměrů nezletilé dcery účastníků vzal zajištění její bytové potřeby prostřednictvím splátek hypotečního úvěru v úvahu při určení výše výživného, přičemž to byl žalovaný, kdo bezdůvodně opustil rodinnou domácnost. Žalobkyně se ohradila proti tvrzení o svém nátlakovém jednání, naopak žalovaný na ni podával trestní oznámení a zapříčinil odpojení elektřiny v Bytě, neboť neuhradil nedoplatek z doby, kdy platil zálohy na elektřinu a upomínky mu byly zaslány nepochybně před zářím 2024. Žalobkyně na sebe převzala povinnost hradit elektřinu v listopadu 2024 a od té doby zálohy hradí.

12. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř. v odvoláními napadeném rozsahu (vyjma výroku III). Napadený rozsudek není v žádné své části nepřezkoumatelný, soud I. stupně postupoval v souladu s § 132 a § 157 odst. 2 o. s. ř. a pro závěr o přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu není podstatné vypořádání se se všemi tvrzeními účastníků ani naplnění veškerých náležitostí odůvodnění rozhodnutí, ale především naplnění zájmu účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít odvolací důvody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2543/2011), což oba účastníci učinili. Po doplněném dokazování za použití § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř. odvolací soud dospěl k závěru, že podaná odvolání nejsou opodstatněná.

13. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování a z provedených důkazů učinil odpovídající skutková zjištění, která správně posoudil i po právní stránce. S ohledem na žalobní tvrzení postupoval především podle § 728 o. z., který však nelze aplikovat na majetek ve vlastnictví matky žalovaného (Chalupy) ani na nemovitosti, ohledně nichž byly v řízení předloženy důkazy, prokazující výlučné vlastnictví žalovaného (Kancelář a parkovací stání), neboť byly zakoupeny za trvání manželství účastníků z jeho výlučných prostředků, získaných darem (§ 709 odst. 1 písm. b) o. z.) a úvěrem, ohledně něhož bylo SJM účastníků zúženo (§ 717 odst. 1 o. z.). Žalobkyní zmíněné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 32 Nc 1213/2024 o předběžném opatření nevycházelo z uvedených podkladů a jeho závěry tak nejsou pro posouzení charakteru vlastnictví těchto nemovitostí rozhodné. Soud I. stupně tak učinil správný závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace stran žalovaného stran uvedených nemovitostí, jakož i ohledně účtů advokátní kanceláře [právnická osoba], [právnická osoba] a úschovního účtu žalovaného coby advokáta.

14. Ohledně majetku v SJM odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyní nebylo ani po zákonném poučení prokázáno chování žalovaného takové intenzity, jež by naplnilo skutkovou podstatu § 728 o. z. a bylo jednoznačně v rozporu se zájmy žalobkyně, rodiny či rodinné domácnosti. Jak soud I. stupně případně uvedl, manželství účastníků je rozvrácené, manželé spolu již přes rok nežijí, nevedou společnou domácnost a za této situace každý z nich užívá majetku v SJM samostatně, jak je k tomu oprávněn. Nelze dovodit, že by se žalovaný choval v rozporu se zájmem rodiny, jestliže nadále hradí splátky hypotéky na pořízení bytu, užívaného výlučně žalobkyní a společnými dětmi účastníků, hradil školné obou společných dětí (aktuálně pouze nezletilé dcery) a do nedávna hradil i platby, spojené s užíváním bytu. Jak případně uvedl soud I. stupně, v situaci manželského rozvratu nelze považovat za marnotratné jednání, jestliže žalovaný v situaci, kdy každý z manželů žije samostatně, vynakládá určité prostředky na vlastní dovolené či dárky pro svou přítelkyni, obdobně tak může činit i žalobkyně. Z vyčíslených měsíčních výdajů žalovaného v roce 2023, přesahujících 70 000 Kč, nelze s ohledem na majetkové poměry účastníků jednoznačně dovodit chování žalovaného ve smyslu uvedeného ustanovení s přihlédnutím k tomu, že oba účastníci řízení jsou movité osoby, vykonávající advokátní praxi s odpovídajícím výdělkem. Žalobkyně ve svých tvrzeních vycházela i z poměrně nízkých položek (okolo 10 000 Kč) a zmiňovala i částky spotřebované v letech 2018 – 2021, tedy dávno před rozpadem společného soužití manželů (začátek roku 2024). V rámci společného jmění má každý z manželů neomezené vlastnické právo k věcem, spadajícím do SJM, samotná držba uměleckých děl ze strany žalovaného tak není důvodem k žalobkyní požadovanému rozhodnutí, aby měla tyto věci ve výhradní správě. Konkrétní prodej takového díla žalovaným či takový jeho konkrétní záměr, žalobkyně netvrdila (v tomto směru tedy nebylo co prokazovat), s jejich případným prodejem by ostatně musela ve smyslu § 714 o.z. souhlasit, jinak by se mohla dovolat jeho neplatnosti. Lez shrnout, že skutkovými zjištěními soudu I. stupně není návrh, podle něhož by měl být žalovaný zcela vyloučen ze správy majetku v SJM účastníků, opodstatněný. Odvolací soud souhlasí rovněž se závěrem soudu I. stupně ohledně pohledávky vůči matce žalovaného a v tomto směru na odůvodnění napadeného rozsudku plně odkazuje.

15. Soud I. stupně si opatřil zásadně dostatečný skutkový podklad i pro rozhodnutí o vzájemném návrhu žalovaného, který odvolací soud doplněným dokazováním jen upřesnil. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 7. 2024, č.j.[Anonymizováno][spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2024, č.j. 28 Co 344/2024-992, vyplývá, že nezletilá dcera účastníků [jméno FO] byla pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno výživné celkem ve výši 25 000 Kč měsíčně. Soud při úvaze o výši výživného přihlédl k tomu, že žalovaný platí mimo jiné i hypotéku Bytu a veškeré náklady bydlení (odst. 60. a 72. odůvodnění prvostupňového rozsudku a odst. 27. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Je pravda, že ze závazků, převzatých za trvání manželství, jsou oba manželé zavázáni společně a nerozdílně (§ 713 odst. 2 o. z.), ovšem jejich výdaje, hrazené poté, co přestali sdílet společnou rodinnou domácnost, nelze posuzovat zcela izolovaně a bez ohledu na dosavadní fungování rodinné domácnosti. Tato domácnost byla vedena v Bytě, který byl pořízen za použití hypotečního úvěru, jehož splátky hradil od počátku žalovaný a tato okolnost měla význam i pro stanovení vyživovací povinnosti žalovanému pro nezletilou dceru. Stejným způsobem se žalovaný zjevně podílí nadále i na plnění vyživovací povinnosti vůči zletilému synovi, který rovněž v Bytě bydlí spolu se žalobkyní a nezletilou sestrou. Za těchto okolností není ani s ohledem na § 691 odst. 1 o. z., který zdůrazňuje i povinnost manželů navzájem si pomáhat a podporovat se, důvod ke změně dosavadní úpravy placení splátek hypotečního úvěru. Krom toho byl již pravomocným soudním rozhodnutím (výrok III. napadeného rozsudku) zajištěn přístup žalovaného do Bytu, jeho konkrétní realizace při žalovaným předestíraném trvajícím konfliktu účastníků je věcí případného výkonu rozhodnutí. Odvolací soud přisvědčuje rovněž názoru soudu I. stupně, že před rozvodem manželství jsou splátky hypotečního úvěru žalovaným prováděny z prostředků v SJM, tedy se na nich fakticky podílí i žalobkyně. Náklady, spojené s užíváním Bytu, spotřebovává výhradně rodinná domácnost žalobkyně, která by je měla také v celém rozsahu platit. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně tyto náklady od srpna, resp. prosince 2024 pravidelně hradí, byť i opožděně (detaily transakcí na jejím účtu u [právnická osoba] od ledna 2025. upomínka SVJ z 2. 7. 2025). Soud I. stupně proto správně uzavřel, že v tomto směru není vzájemný návrh důvodný.

16. Soud I. stupně naopak správně shledal ve smyslu § 1042 o. z. opodstatněným návrh žalovaného na uložení povinnosti žalobkyni zdržet se užívání Kanceláře a svoje rozhodnutí také výstižně odůvodnil. Kancelář je podle učiněných zjištění ve výlučném vlastnictví žalovaného, který ji tudíž byl oprávněn samostatně pronajmout a nájemci je povinen zajistit její nerušené užívání. Žalobkyně nemá žádný právní titul k jejímu užívání a na její adrese nemá ani sídlo své advokátní praxe. Žalovaný prokázal, že žalobkyně se dopouštěla jednání, jímž narušovala užívání Kanceláře, což vedlo i k nařízení předběžného opatření (viz usnesení soudu I. stupně ze dne 27. 6. 2024, č.j. 7 C 28/2024-133, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 8. 2024, č.j. 20 Co 271, 272/2024-258). Třebaže jde o návrh na ochranu výlučného majetku žalovaného, nikoli majetku v SJM, není rozumného důvodu, pro který by nemohl být projednán společně s předmětnou žalobou v rámci uplatněného vzájemného návrhu. Je nepochybně v souladu se zásadou hospodárnosti, aby byly společně projednány věci, které spolu skutkově souvisí (112 odst. 1 o. s. ř.), jako tomu je v tomto případě sporu účastníků o charakter a užívání jejich majetku.

17. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v odvoláním napadených výrocích o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl správně za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. a správně stanovil i její výšil. Předmět řízení nepředstavuje tzv. iudicium duplex a závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2556/2023 (týkající se řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v situaci, kdy žaloba není zamítnuta) se tu neuplatní. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně i v závěru, že ve věci nejsou dány podmínky pro odepření náhrady nákladů řízení převážně úspěšnému žalovanému výjimečnou aplikaci § 150 o. s. ř. a v tomto směru pro stručnost odkazuje na důvody, uvedené soudem I. stupně. Soud I. stupně rovněž správně identifikoval, že předmětem sporu bylo devět různých nároků (šest nároků žaloby a 3 nároky vzájemného návrhu) a při určení tarifní hodnoty postupoval správně podle § 12 odst. 3 a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 4609/2017 není případný, je jistě možné, aby žaloba i vzájemný návrh obsahovaly pouze jeden nárok, žalobkyně však pomíjí, že v žalobě i ve vzájemném návrhu lze uplatnit více nároků, které by jinak mohly být projednány v samostatném řízení, jak tomu je právě v tomto případě. Odvolací soud proto výrok o náhradě nákladů řízení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

18. Odvolací soud současně přisvědčil žalobkyni, že soud I. stupně uvedenou skutečnost opomněl zohlednit při vyměření soudního poplatku za žalobu, neboť žalobkyni vyzval při podání žaloby pouze k úhradě 2 000 Kč a k úhradě dalších 2000 Kč za rozšíření žaloby. V žalobě bylo spojeno ke společnému projednání 5 návrhů, odvolací soud proto žalobkyni uložil povinnost doplatit na soudním poplatku 4 x 2 000 Kč podle položky 4 bod 1. písm. c) Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch žalovaného, který měl převažující procesní úspěch. Předmětem odvolacího řízení bylo 8 nároků, žalovaný měl úspěch v 7 z nich (87,5%) a neúspěch v jednom nároku (12,5%), má proto právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 75%. Náhrada sestává ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z odměny advokáta za jeden úkon (odvolání) z tarifní hodnoty 30 000 Kč ve výši 2 300 Kč podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu, za jeden úkon (vyjádření k odvolání) z tarifní hodnoty 210 000 Kč (7 x 30 000 Kč) ve výši 9 140 Kč dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 advokátního tarifu, za jeden úkon (účast na jednání) z tarifní hodnoty 240 000 Kč (8 x 30 000 Kč) ve výši 9 260 Kč dle § 7 bodu 5, § 9 odst. 1, § 12 odst. 3 advokátního tarifu, ze tří režijních paušálů náhrady výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z 21 % DPH ve výši 4 631 Kč. Celkem činí 28 681 Kč, z čehož má žalovaný právo na 21 510 Kč (75%). Při vyčíslení náhrady nákladů žalovaného došlo při vyhlášení rozsudku odvolacího soudu k chybě v počtech a tato zřejmá nesprávnost byla opravena v souladu s § 164 ve spojení s § 211 o. s. ř. přímo v písemném vyhotovení rozsudku.

Poučení