20 Co 243/2025 - 136

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 721 765 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. 2. 2025, č. j. 25 C 128/2024-56 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I stupně se ve výroku o věci samé ohledně částky 721 765 Kč potvrzuje a dále se mění tak, že se žaloba o zaplacení 15% úroku z prodlení ročně z částky 383 736 Kč od [datum] do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 154 080 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobci 721 765 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 383 736 Kč od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení 93 053 Kč. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky z titulu dluhu žalovaného ze zápůjčky, poskytnuté mu žalobcem dne [datum] ve výši 600 000 Kč (splatné do [datum]), dne [datum] ve výši 600 000 Kč (splatná do [datum]) a dne [datum] ve výši 200 000 Kč (splatné [datum]). Žalovaná na tento dluh uhradil 1 400 000 Kč až dne [datum] a následně účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu o narovnání, podle níž měl žalovaný dále žalobci uhradit na úrocích do [datum] celkem 721 765 Kč, což neučinil a je tudíž povinen zaplatit žalobci i 15 % úrok z prodlení ze smluvních úroků v celkové výši 383 736 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že dohoda o narovnání je ohledně ujednání o úroku z prodlení neurčitá a že ji podepsal v době, kdy se v [právnická osoba] léčil ze [podezřelý výraz], dokumentu nevěnoval pozornost a uvěřil žalobci, že jde o potvrzení, že si účastníci nic nedluží. Dále uvedl, že částka 1 400 000 Kč byla z jeho účtu žalobci poukázána bez jeho vědomí a souhlasu a žalobce mu jejím odčerpáním způsobil škodu, jejíž náhradu do výše žalované částky namítl k započtení. Požadavek na úrok z prodlení z částky 383 736 Kč je neoprávněný, neboť nelze požadovat úrok z úroku.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, popsaných v odstavcích 10. až 15. napadeného rozsudku, na jejichž základě konstatoval, že účastníci uzavřeli tři smlouvy o zápůjčce a žalobce jimi poskytl žalovanému celkem 1 400 000 Kč. Dne [datum] pak uzavřeli dohodu o narovnání v souladu s § 1903 odst. 1 o. z., kterou si upravili dosud sporná práva a povinnosti vyplývající ze smluv o zápůjčkách a dosavadní závazky ze smluv o zápůjčkách byly nahrazeny závazkem novým, vyplývajícím z dohody o narovnání. Žalovaný jej však nesplnil, když žalobci do [datum] nezaplatil smluvní úrok ve výši 8 % z částky 600 000 Kč od [datum] do [datum], tj. 181 347 Kč, smluvní úrok ve výši 8 % p. a. z částky 600 000 Kč od [datum] do [datum], tj. 202 389 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 600 000 Kč od [datum] do [datum], který činí 196 495 Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 600 000 Kč od [datum] do [datum], který činí 141 534 Kč.

3. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 574, § 1903 odst. 1, § 1968, § 1970, § 1987 odst. 1, § 2390, § 2392 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dohodu o narovnání ze dne [datum] neshledal ani částečně neurčitou, přestože v jejím čl. II. odst. 2 písm. c) a d) je uveden toliko termín „zákonný úrok“. Poukázal na to, že na právní jednání je nutné hledět spíše jako na platné než neplatné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a nálezy Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 625/03, sp. zn. I. ÚS 436/05, sp. zn. II. ÚS 658/18) a lze dovodit, že smluvní strany měly na mysli zákonný úrok z prodlení. V čl. II. odst. 2 dohody o narovnání se vedle pojmu „zákonný úrok“ vyskytuje i pojem „smluvní úrok“, specifikovaný sazbou 8 % p. a., která odpovídá úroku sjednanému ve smlouvách o zápůjčce jako ceně peněz (též zvanému „obchodní úrok“). Jelikož byl žalovaný v prodlení s placením svých závazků, je logické, že termínem „zákonný úrok“ účastníci označili zákonný úrok z prodlení, jehož úroková sazba nebyla specifikována a je daná zákonem. Je sice neobvyklé sjednat placení úroku z prodlení od okamžiku poskytnutí půjčky, tedy ještě před vznikem prodlení žalovaného, avšak úprava úroku z prodlení je dispozitivní a v rámci smluvní volnosti je možné nejen sjednání úroku z prodlení od dřívějšího data, ale i z celé částky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Pro případ, že výše úroku z prodlení sjednána nebude, se podle § 1970 o. z. považuje za ujednanou výše určená nařízením vlády. Soud I. stupně dále dovodil, že na platnost dohody o narovnání ze dne [datum] nemá podstatný vliv ani skutečnost, že v době jejího uzavření byl žalovaný hospitalizován v [právnická osoba]. Žalovaný byl v tomto zdravotnickém zařízení od [datum] do [datum] na protialkoholním léčení a dohoda byla uzavřena přibližně v polovině jeho hospitalizace, takže byl v tuto dobu již zaléčen a asi měsíc abstinoval. Lze tak usuzovat, že ji uzavřel střízlivý, mohl si ji náležitě rozmyslet a svým podpisem tak projevil svou svobodnou a vážnou vůli být dohodou o narovnání vázán. Žalobce může podle § 1806 o. z. požadovat i úroky z úroků, pokud to bylo ujednáno.

4. Dohodou o narovnání byla nahrazena dosavadní sporná práva a povinnosti účastníků novými, vyplývá z ní nový závazek žalovaného zaplatit žalobci smluvní úroky nejpozději do [datum], a žalobci tak nic nebrání, aby požadoval z částky 383 736 Kč, představující kapitalizované smluvní úroky, a též zákonný úrok z prodlení. K platbě 1 400 000 Kč dne [datum] na účet žalobce soud I. stupně uvedl, že je obecně možné, aby ji zadal někdo jiný než žalovaný (např. na jeho pokyn) a samotná skutečnost, že byl dne [datum] v čase [datum] přivezen do nemocnice v ebrietě, ještě neprokazuje, že nebyl schopen tentýž den v čase [datum] platbu zadat předmětnou platbu. Pokud by ji zadal žalobce, mohlo by se sice jednat o náhradu škody či bezdůvodného obohacení, žalobce se však nedomáhá vrácení zápůjček, ale jiných nároků a proto není podstatné, kdo platbu skutečně zadal. Případná pohledávka žalovaného na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení není ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. způsobilá k započtení, takovou pohledávku je nezbytné považovat prakticky vždy za nejistou (snad s výjimkou, je-li uznána). S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a žalobci přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) plnou náhradu nákladů řízení, vyčíslenou celkem ve výši 93 053 Kč.

5. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Setrval na námitce neurčitosti dohody o narovnání stran zákonného úroku a dovozoval, že ujednáním, obsaženým v čl. II. odst. 2 písm. c) a d) ve spojení s čl. III. odst. 3, žalobce mohl zamýšlet smluvní úrok bez výslovně ujednané výše ve smyslu § 1802 o. z., což by však bylo v logickém rozporu s čl. II. odst. 2 písm. a) a b) dohody. Pro ujednání o zákonném úroku z prodlení nesvědčí samotné označení úroku ani počátek jeho plynutí a v poslední části čl. II. odst. 2 dohody je pod písmenem f) zákonný úrok z prodlení explicitně zmíněn jako další nárok nad rámec čl. II odst. 2 písm. a) až f), jehož úhrada byla v rámci narovnání prominuta, neboť není v čl. III. odst. 3 vymezena (též čl. III. odst. 4). Dohoda tak obsahuje sporné ujednání o blíže nespecifikovaném zákonnému úroku, jehož povaha a právní následky nejsou objektivně zřejmé a ani výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, na čem se účastníci měli dohodnout. Ve smyslu judikatury (rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 939/2018, 33 Cdo 4001/2014) se pravidlo priority výkladu nezakládajícího neplatnost právního jednání uplatní pouze v případech, kdy je takový výklad vůbec možný a nejde o nahrazování, měnění nebo doplňování projevu vůle. Soud I. stupně označil za neobvyklé nesjednání úrokové sazby u potencionálního smluvního úroku, třebaže občanský zákoník podpůrně tuto sazbu v § 1802 stanovuje, a naopak nepřiměřeným způsobem hledal argumentaci, která by ospravedlnila neobvyklé sjednání počátku běhu zákonného úroku z prodlení. Soud I. stupně provedeným výkladem smluvního ujednání nepřípustně nahradil projev vůle, čímž porušil právo žalovaného na spravedlivý proces. Žalovaný dále zdůraznil, že se na sepsání dohody nikterak nepodílel a v době jejího podpisu se nacházel v psychiatrické nemocnici, kde se léčil pro závislost na alkoholu a kde jej žalobce aktivně vyhledal proto, aby údajně písemně potvrdili, že si nic nedluží a jejich vzájemné závazky jsou zcela vypořádány. Žalovaný i vzhledem ke svému stavu uvěřil tomuto tvrzení žalobce a dohodu bez dalšího podepsal. Lze tak dovodit, že dohoda o narovnání neodráží společnou vůli jednajících stran. Žalobce nemá právo na zákonný úrok z prodlení z částky 383 736 Kč, která představuje smluvní úroky, tedy příslušenství pohledávky ve smyslu § 513 o. z., neboť podle zákona nelze požadovat příslušenství z příslušenství, pokud to není výslovně ujednáno. Závěr, že pohledávka žalovaného na náhradu škody není způsobilá k započtení je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), nehledě na to, že rozpor jednostranného započtení s § 1987 odst. 2 o. z. zakládá toliko relativní neplatnost, jíž se žalobce nedovolal (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný po změně právního zastoupení odvolání opakovaně doplňoval. Rozvíjel zejména své tvrzení o tom, že žalobce mu z účtu neoprávněně odčerpal 1 400 000 Kč zneužívajíc jeho bezvládného stavu v důsledku opilosti a toto jeho jednání je aktuálně předmětem šetření policie (k tomu dokládal usnesení státního zástupce, jímž bylo zrušen usnesení policie o odložení věci podezření ze spáchání [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz], jehož se měl dopustit neznámý pachatel). Žalobce mu tím způsobil škodu, neboť nemohl uhradit závazky ke společnosti [právnická osoba]., a pohledávku na její náhradu soud I. stupně chybně posoudil jako nezpůsobilou k započtení v rozporu s judikaturou, jde o nespravedlivou situaci a přehnaný formalismus ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Žalovaný dále nově dokládal lékařské zprávy a odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] o stavu po [podezřelý výraz] a dovozoval, že žalobce zneužil jeho zdravotního stavu ([diagnóza]) i při podpisu předmětné dohody o narovnání. Soudu I. stupně vytkl, že neprovedl důkaz jeho účastnickým výslechem stran jeho stavu v době podpisu dohody. Žalovaný zdůraznil, že žalobce jej připravil o 1 400 000 Kč a ještě ho donutil podepsat dohodu o narovnání, přestože mu hradí měsíční splátky po 10 000 Kč a považuje za krajně nespravedlivé, aby mu měl přes jeho nemorální a protiprávní jednání hradit další částky.

7. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, který správně výkladem odstranil domnělou vadu dohody o narovnání, v níž bylo úmyslem smluvních stran upravit i úhradu zákonného úroku z prodlení. S odkazem na § 574 o. z. zdůraznil, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné a poukázal na to, že obsah dohody o narovnání byl žalovanému znám a měl dostatek času se s ní seznámit. Okolnost, že se v době jejího podpisu nacházel v [adresa] na tom nic nemění, žalovaný byl na [podezřelý výraz] a v okamžiku podpisu dohody jeho hospitalizace trvala již 25 dní, byl zaléčen, střízlivý a nacházel se v dobrém stavu. Jedno vyhotovení dohody zůstalo v jeho držení. Žalobce má právo na zákonný úrok z prodlení z částky 383 736 Kč, tedy ze smluvních úroků ze zapůjčené částky, neboť žalovaný smluvní úrok v dohodnuté době splatnosti neuhradil. Smluvní úrok představuje odměnu věřitele za zapůjčení finančních prostředků a nedojde-li ve lhůtě splatnosti k jeho úhradě, je žalobce oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení. Není důvod vyjímat z tohoto obecného pravidla smluvní úrok ze zapůjčené částky. Námitka započtení je zcela nedůvodná a jedná se ve smyslu § 1987 o. z. jde o pohledávku nejistou a neurčitou, tvrzení žalovaného o vzniku škody jsou pouhou spekulací, která není podpořena žádnými důkazy. Vrácení zápůjčky provedl osobně žalovaný po výzvě žalobce, kterého opakovaně ujišťoval, že mu peníze vrátí z prodeje nemovitosti své matky, jež to však popřela. Tvrzení žalovaného, že žalobce zneužil jeho bezvadného stavu, jsou absurdní a nesmyslná a jeho údajná pohledávka neexistuje. Vrácení zápůjčky ve výši 1 400 000 Kč není předmětem tohoto řízení, žalobce se domáhá pouze svých nároků z dohody o narovnání ze dne [datum], kterou žalovanému nikdy neprezentoval jako potvrzení o neexistenci vzájemných závazků a byla uzavřena měsíc poté, co žalovaný peníze žalobci vrátil, byl zaléčen a v dobrém zdravotním stavu. Žalovaný by stěží takový dokument podepsal, kdyby vratku zápůjčky provedl žalobce proti jeho vůli a tato jeho argumentace je ryze účelová, trestní oznámení učinil až po vydání napadeného rozsudku, a naopak tento jeho přístup je nemravný a nepoctivý. Samotná obrana žalovaného, který uznává, že žalobci dlužil 1 400 000 Kč a tuto částku mu do [datum] nezaplatil (včetně tvrzení o promlčení dluhu) koliduje s poctivým jednáním. Tvrzení, že žalovaný po 25 dnech protialkoholní léčby nebyl schopen posoudit, co podepisuje, je nedůvodné, nehledě na to, že žalovaný se sám uvedl do stavu alkoholového opojení a nejedná se ani o případ podle § 581 o. z. Žalobce popřel, že by mu žalovaný cokoliv splácel a k jeho novému tvrzení uvedl, že účet, na který hradí splátky 10 000 Kč měsíčně, je účtem společnosti [právnická osoba]., s níž měl žalovaný obchodní vztahy.

8. Z obsahu odvolání žalobce se podávají odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však shledal převážně nedůvodným. Soud I. stupně provedl ve věci dostatečné dokazování, z provedených důkazů učinil správná skutková zjištění, své závěry podrobně a přiléhavě zdůvodnil a k jeho právnímu posouzení má odvolací soud jen dílčí výhrady. Odvolací soud nemá ve shodě se soudem I. stupně žádnou pochybnost o výkladu žalovaným sporovaných ujednání čl. II a III dohody účastníků o narovnání ze dne [datum]. Jazykový a systematický výklad v čl. II dohody použitého termínu „zákonný úrok“ nedává podklad pro jiný závěr, než ten, že se jedná o úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. Smluvní úrok coby odměna za půjčení peněz ve smyslu § 2392 odst.1 o.z. je v dohodě vymezen samostatně v čl. II. odst. 2 písm. a) a b) dohody a jiný další úrok, uvedený v čl. II. odst. 2 písm. c) a d) dohody, než úrok z prodlení, pro nějž se s ohledem na zákonnou úpravu jeho výše nařízením vlády č. 351/2013 Sb. vžilo označení “zákonný úrok“, nepřichází pro daný případ v úvahu. Na tom nic nemění zmínka o zákonném úroku z prodlení jako o dalším nároku v čl. II. odst. 2 písm. f) dohody o narovnání, jež se s odkazem na nároky ze smluvních vztahů, uvedených v čl. I. dohody, zjevně mohla týkat úroku z prodlení souvisejícího s opožděným plněním smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], které bylo splatné do [datum]. Účastníci dohody tak nemohli mít pochybnosti o tom, co daný termín vyjadřuje a soud I. stupně případně zdůraznil aktuálně i zákonem (dříve již zejména judikaturou Ústavního soudu) preferovanou zásadu priority výkladu právního jednání jako platného (§574 o.z.).

9. Odvolací soud se pouze neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že v rámci smluvní volnosti lze sjednat placení úroku z prodlení i před počátkem prodlení (zde od poskytnutí zápůjčky), neboť by to bylo v rozporu s účelem tohoto úroku ve smyslu § 580 o.z. Ustanovení § 1970 o. z. smluvním stranám umožňuje sjednat toliko výši úroku z prodlení, nikoli dobu vzniku práva na úrok z prodlení, jejíž počátek je ve smyslu dikce tohoto ustanovení vázán toliko na prodlení, jež v daném případě nastalo nejdříve dnem [datum] (u smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]), resp. dnem [datum] (u smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]). Dohodu o narovnání proto odvolací soud shledává v ujednání o placení úroku z prodlení (coby zákonného úroku) od přijetí zápůjčky neplatnou, jde však o část právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit ve smyslu § 578 o.z. Žalobce konečně předmětnou žalobou žádá o zaplacení úroku z prodlení až ode dne jeho prodlení s vrácením zapůjčených částek.

10. Výhrady žalovanéhomu proti relevantnímu obsahu dohody účastníků ze dne [datum] proto odvolací soud shledává účelovými a shodně účelové je i jeho tvrzení o tom, že nevěděl, co podepisuje, protože byl v procesu protialkoholní léčby. Jak výstižně uvedl soud I. stupně, dohoda byla uzavřena zhruba v polovině jeho hospitalizace, kdy již byl zaléčen, téměř měsíc abstinoval a byl schopen projevit vážnou a svobodnou vůli. Žalovaný v této souvislosti netvrdil v řízení před soudem I. stupně žádné okolnosti, které by tomuto závěru odporovaly, neboť pouze uvedl, že dokumentu nevěnoval pozornost a žalobci uvěřil, že jde o potvrzení o tom, že si nic nedluží. Taková skutečnost jde však plně k jeho tíži, neboť netvrdil žádný důvod, který by mu coby gramotné osobě nejméně průměrného rozumu bránil seznámit se s obsahem žalobcem předložené dohody. Tvrzení žalovaného o důvěře ve slova žalobce o obsahu dokumentu je ostatně krajně nevěrohodné při vědomí rozsahu dohody o narovnání, jejíž text přesahuje tři strany a je tak na první pohled zřejmé, že dokument takového rozsahu nemůže obsahovat jen konstatování, že si strany nic nedluží. Žalovaný tak měl možnost seznámit se s dohodou, jejímž obsahem byla ostatně jeho povinnost k úhradě příslušenství z titulu jemu poskytnutých zápůjček, a pokud jí z vlastní vůle nevyužil, vylučuje opodstatněnost jeho aktuálního tvrzení o uvedení v omyl, nepoctivosti žalobce či jeho postupu proti dobrým mravům. Skutečnost, že byl v době podpisu dohody o narovnání ve stavu nezpůsobilém k vyhodnocení obsahu dohody, počal žalovaný tvrdit až v rámci odvolacího řízení. Jedná se tak o nové tvrzení, které není ve smyslu § 205a o.s.ř. přípustným odvolacím důvodem a nelze k němu přihlédnout, shodně jako k listinným důkazům, žalovaným k jeho prokázání nabízeným. Odvolací soud proto pouze zopakoval v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz propouštěcí zprávou žalovaného z [právnická osoba]. ze dne [datum] (předloženou již v řízení před soudem I. stupně), z níž se podává, že žalovaný byl téhož dne přijat po několikadenním [diagnóza], při pobytu na JIP došlo k úpravě stavu vědomí, byl při přijetí orientován všemi kvalitami, dobře spolupracoval a byl motivován k protialkoholní léčbě. Lze uzavřít, že soud I. stupně již s ohledem na tvrzení samotného žalovaného a obsah uvedené zprávy neměl důvod podrobněji zkoumat jeho zdravotní stav v době podpisu dohody o narovnání.

11. Žalovaný se v rámci odvolacího řízení soustředil na argumentaci o tom, že žalobce měl zneužít jeho bezvládného stavu při poukázání platby 1 400 000 Kč. Tato skutečnost však nemá z hlediska samotného předmětu sporu, vycházejícího z obsahu dohody o narovnání ze dne [datum], sjednané podle § 1903 a násl. o.z. ohledně příslušenství dluhu ze zápůjček, k jehož úhradě se žalovaný nově zavázal, žádný význam. Konečně tvrdí-li žalovaný důvěru v ujištění žalobce, že podpisem dohody o narovnání jsou vyrovnáni a nic si nedluží, současně tím fakticky potvrzuje vrácení částky 1 400 000 Kč žalobci, čímž zároveň zpochybňuje své tvrzení o spornosti úhrady této částky. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o tom, že žalovaným vznesená námitka započtení jeho údajného nároku na náhradu škody, jež mu měla vzniknout touto úhradou, nemůže vyvolat zamýšlené účinky, neboť se typicky jedná o pohledávku neurčitou a nejistou ve smyslu 1987 odst. 2 o.z., jež se jeví jako žalovaným účelově pro tento spor smyšlená. To je zřejmé z toho, že žalovaný ani nespecifikoval co má na žalobci požadovaná částka, přesně kopírující žalobní nárok, konkrétně představovat. V daném případě se tak uplatní judikatorní závěry, z nichž se podává, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá namísto jednoznačného, oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí, spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Námitka započtení byla mimo to uplatněna až v průběhu prvního jednání, při němž bylo rozhodnuto ve věci samé a posouzení nároku žalovaného, včetně příčinné souvislosti, vzniku a výše škody by si vyžádalo další obsáhlé dokazování. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5711/2017, sp.zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 37/2021). Žalobce ve vyjádření k odvolání na nezpůsobilost údajné pohledávky žalovaného z náhrady škody k započtení poukázal, čímž se relativní neplatnosti jeho kompenzačního úkonu dovolal.

12. Dokládal-li žalovaný potvrzením [právnická osoba]. (převážně nově v rozporu s § 205a o.s.ř.) v odvolacím řízení, že žalobci splácí 10 000 Kč měsíčně, je toto jeho tvrzení zjevně nepravdivé, neboť, jak bylo odvolacím soudem zjištěno (výpis z [webová stránka]), účet č. [č. účtu], na který jsou tyto splátky poukazovány, je účtem společnosti [právnická osoba]. Obraně žalovaného tak odvolací soud přisvědčil pouze ohledně úroků z prodlení, požadovaných žalobcem ze smluvních úroků v kapitalizované výši 383 736 Kč. Dohodou o narovnání nebyl změněn charakter tohoto nároku, neboť účastníci opakovaně a jasně uvedli, že žalovaný dluží žalobci smluvní úrok z obou zápůjček. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2006 odmítl tzv. anatocismus, když uvedl, že právo požadovat po dlužníku příslušenství z příslušenství (zde úroky z prodlení ze smluvených úroků) pak věřitel nemá proto, že ani občanský ani obchodní zákoník mu tuto možnost nepřiznávají. Jinak řečeno, ani obchodní ani občanský zákoník nezakotvují majetkové sankce pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky. V § 1806 o. z. je pak stanoveno, že úroky z úroků lze požadovat, bylo-li to ujednáno, toto ustanovení je obecného charakteru a dopadá i na úrok z prodlení. V dohodě o narovnání ze dne [datum] nebylo dohodnuto, že má žalobce právo i na úroky z prodlení ze smluvních úroků (z částky 383 736 Kč). Odvolací soud proto v tomto rozsahu výrok napadeného rozsudku o věci samé podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl, ve zbývající části jej však jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. náleží žalobci plná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť měl neúspěch jen v nepatrné části předmětu řízení. Tato náhrada sestává z náhrady soudního poplatku ve výši 36 089 Kč a odměny advokáta za osm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemná výzva k plnění, žaloba, písemné podání z [datum], [datum], [datum], účast na jednání dne [datum], [datum]) po 11 220 Kč podle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) s paušální náhradou jeho výdajů za tři úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do [datum] a za pět úkonů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném od [datum], z náhrady za dvanáct půlhodin promeškaného času po 150 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve znění, účinném od [datum], z náhrady cestovného za dvě cesty k soudnímu jednání po 1 696 Kč na trase [adresa] a zpět v délce 220 km osobním automobilem [podezřelý výraz] při základní sazbě 5,80 Kč/km, průměrné spotřebě 5,5 l/100 km a ceně nafty 34,70 Kč/l a z 21% náhrady za daň zpřidané hodnoty ve výši 19 889 Kč, celkem 154 080 Kč.

Poučení