25 C 128/2024 - 56

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [Jméno žalobce A], narozeného [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], zastoupeného [Jméno žalobce B], advokátem sídlem [Anonymizováno], proti žalovanému [Jméno žalovaného A], narozenému [Datum narození žalovaného A], bytem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], o zaplacení 721.765,- Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 721.765,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p. a. z částky 383.736,- Kč od 1.1.2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladu řízení částku 93.053,- Kč k rukám právního zástupce žalobce [Jméno žalobce B], advokáta se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 17.7.2024 došlou zdejšímu soudu dne 19.7.2024 domáhá na žalovaném zaplacení částky 721.765,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p. a. z částky 383.736,- Kč od 1.1.2023 do zaplacení.

2. V návrhu uvádí, že mezi účastníky byla dne 1.8.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce (dále též „půjčka“), na jejímž základě žalobce zapůjčil žalovanému částku 600.000,- Kč, přičemž splatnost zápůjčky byla sjednána do dne 31.12.2018 (dále jen „zápůjčka č.[hodnota]“). Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % p. a. Tento závazek byl zajištěn směnkou vlastní a sjednanou smluvní pokutou. Dne 22.2.2018 byla mezi účastníky uzavřena další smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil žalovanému částku 600.000,- Kč, přičemž splatnost zápůjčky byla sjednána do dne 31.12.2019 (dále jen „zápůjčka č.[hodnota]“). Úroková sazba byla sjednána ve výši 8 % p. a. Tento závazek byl rovněž zajištěn směnkou vlastní a sjednanou smluvní pokutou. Dne 27.3.2018 byla mezi účastníky uzavřena ústní smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil žalovanému bezúročně částku 200.000,- Kč, přičemž splatnost zápůjčky byla sjednána do dne 31.12.2019 (dále jen „zápůjčka č.[hodnota]“). Žalovaný uhradil žalobci dne 12.5.2022 bezhotovostně částku 1.400.000,- Kč a následně dne 12.6.2022 účastníci uzavřeli dohodu o narovnání, v níž potvrdili, že zápůjčky č.[hodnota], č.[hodnota] a č.[hodnota] byly co do jejich celkové výše 1.400.000,- Kč dne 12.5.2022 uhrazeny. Jako sporné účastníci vymezili nárok žalobce na úhradu smluvního úroku ze zapůjčené částky u zápůjčky č.[hodnota], smluvního úroku ze zapůjčené částky u zápůjčky č.[hodnota], zákonného úroku z prodlení u zápůjčky č.[hodnota], zákonného úroku z prodlení u zápůjčky č.[hodnota], smluvní pokuty ze zápůjčky č.[hodnota] a smluvní pokuty ze zápůjčky č.[hodnota]. V dohodě o narovnání se účastníci dohodli, že narovnají sporná práva a povinnosti v dohodě označená a nahrazují je v plném rozsahu právy a povinnostmi dle čl. III dohody. Bylo sjednáno, že žalovaný není povinen žalobci uhradit smluvní pokuty ze zápůjčky č.[hodnota] a č.[hodnota]. Dále bylo sjednáno, že je žalovaný povinen uhradit žalobci ve lhůtě do 31.12.2022 smluvní úrok ze zapůjčené částky u zápůjčky č.[hodnota] a č.[hodnota] a zákonný úrok z prodlení u zápůjčky č.[hodnota] a č.[hodnota]. Tj. smluvní úrok ve výši 8 % p.a. z částky 600.000,- Kč od 1.8.2018 do 12.5.2022, jenž činí 181.347,- Kč, smluvní úrok ve výši 8 % p. a. z částky 600.000,- Kč od 22.2.2018 do 12.5.2022, jenž činí 202.389,- Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 600.000,- Kč od 1.1.2019 do 12.5.2022, který činí 196.495,- Kč, a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 600.000,-Kč od 1.1.2020 do 12.5.2022, který činí 141.534,- Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby žádnou z výše uvedených částek žalobci neuhradil, celkem tak dluží žalobci částku 721.765,- Kč. Dle čl. III odst. 3 dohody o narovnání byl žalovaný povinen uhradit uvedenou částku žalobci nejdéle do 31.12.2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil žalobci v ujednané lhůtě smluvní úrok ze zapůjčené částky u zápůjčky č.[hodnota] a č.[hodnota] v celkové výši 383.736,- Kč, vznikl žalobci nárok též na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p.a. z této částky od 1.1.2023 do zaplacení. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dne 26.6.2023 a 4.7.2024, avšak neúspěšně.

3. Dne 20.10.2024 soud pod č. j. 25 C 128/2024-21 vydal platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. Žalovaný považuje nárok žalobce za nedůvodný. Poukázal na částečnou neurčitost dohody o narovnání ze dne 12.6.2022, resp. neurčitost pohledávky žalobce z této dohody vyplývající. Neurčitost dohody spatřuje žalovaný v ustanoveních zabývajících se utvrzením dlužného příslušenství z poskytnutých zápůjček. V čl. II. odst. 2 písm. c) a d) ve spojení s čl. III. odst. 3 dohody je utvrzena povinnost žalovaného uhradit tzv. zákonný úrok, který byl sjednán od poskytnutí zápůjček žalovanému do jejich splacení. Bez přihlédnutí ke smluvnímu úroku utvrzenému v čl. II. odst. 2 písm. a) a b) by se čistě izolovaně s ohledem na formulaci daných ustanovení [čl. II. odst. 2 písm. c), d)] nabízel výklad, že se jedná o úrok smluvní bez výslovně ujednané výše, tedy smluvní úrok v zákonem stanovené výši ve smyslu § 1802 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Jelikož je však v čl. II. odst. 2 písm. a) a b) dohody utvrzen smluvní úrok v konkrétní procentuální výši, lze tento výklad pro zjevný logický rozpor vyloučit. Dle žalovaného nelze přisvědčit ani výkladu, že tato ustanovení by měla pojednávat o zákonném úroku z prodlení, a to jednak pro samotné označení úroku, výslovnou formulaci počátku plynutí předmětného úroku a jednak z toho důvodu, že v poslední části čl. II. odst. 2 dohody (pod písm. f) je zákonný úrok z prodlení explicitně zmíněn jako další nárok – nad rámec čl. II. odst. 2 písm. a) až f), vyplývající ze smluvních vztahů uvedených v čl. I. dohody. Úhrada těchto dalších nároků, včetně zákonných úroků z prodlení ze smluv o zápůjčkách, přitom byla v rámci narovnání prominuta, neboť není v čl. III. odst. 3 vymezena (viz též čl. III. odst. 4 dohody, ve kterém se žalobce v této souvislosti vzdává jakýchkoliv dalších plnění). Dohoda o narovnání tedy rozlišuje 3 druhy úroků – tj. smluvní úrok ve výši 8 % ročně, zákonný úrok z prodlení, kterého se v rámci narovnání žalobce vzdal, a blíže nespecifikovaný zákonný úrok uvedený v č. II. odst. 2 písm. c) a d), jehož povaha a právní následky s ním spojené nejsou vůbec zřejmé. Dle žalovaného je dohoda co do těchto ustanovení natolik vnitřně rozporná, že ani výkladem nelze dospět k nepochybnému poznání, na čem se účastníci měli dohodnout. Pakliže v důsledku neurčitosti není možno stanovit právní následky, které má určité ustanovení dohody vyvolat, nelze jej ve smyslu § 553 o. z. považovat za jiné než zdánlivé. Žalovaný tudíž naprosto účelově uplatněný nárok žalobce ve výši 338.029,- Kč, odpovídající údajnému kapitalizovanému úroku z prodlení, shledává jako neopodstatněný a v tomto rozsahu jej neuznává. Žalovaný se na zpracování obsahu dohody nijak nepodílel. O uzavření takové dohody a jejím obsahu se žalovaný dozvěděl až v září 2023 v souvislosti s podáním žaloby. Ke dni podpisu dohody se žalovaný nacházel v Psychiatrické nemocnici [adresa], kde se léčil pro závislost na alkoholu. Žalobce aktivně žalovaného vyhledal a navštívil ho v nemocnici, aby si údajně písemně potvrdili, že nic nedluží a jejich vzájemné závazky jsou zcela vypořádány. I s přihlédnutím ke stavu, ve kterém se žalovaný nacházel, uvěřil žalovaný tvrzení žalobce, že se jedná o potvrzení o neexistenci vzájemných závazků, nevěnoval danému dokumentu pozornost a tento bez dalšího podepsal.

4. Žalovaný rovněž neuznává požadované příslušenství z části žalované částky, tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 383.736,- Kč od 1.1.2023 do zaplacení. Žalobce při uplatnění tohoto nároku sice vychází z čl. III. odst. 3 dohody, ve kterém je sjednána splatnost utvrzeného závazku k 31.12.2022, avšak zcela opomíjí právní povahu takového závazku, kterým jsou smluvní úroky. Z právního hlediska jsou úroky dle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky. Příslušenství z příslušenství nicméně požadovat nelze, pokud si to strany výslovně neujednají. Žalovaný si je vědom podstaty a účelu právního institutu narovnání, který slouží především k odstranění sporností či pochybností vzájemných práv a povinností. Narovnání přitom může, ale nemusí vést k faktické změně práv a povinností subjektů závazkového vztahu. Protože narovnáním se odstraňují pochybnosti a spornost práv a povinností, mohou strany svůj závazek narovnat i tak, že se dohodnou na stejném obsahu, jaký měl závazek dosavadní. V kontextu uzavřené dohody nedošlo k jakékoliv změně práv a povinností v souvislosti s uhrazením smluvních úroků. Vzhledem k tomu, že dohoda žádné ujednání o možnosti úročení úroků neobsahuje, považuje žalovaný tento nárok uplatněný žalobcem za neoprávněný. Částka ve výši 1.400.000,- Kč (viz též čl. I. odst. 3 dohody) byla dne 12.5.2022 poukázána z účtu žalovaného na účet žalobce, nikoliv však s vědomím a souhlasem žalovaného. U žalovaného minimálně týden před dnem 12.5.2022 nastal nekontrolovaný alkoholový relaps, a to v takové intenzitě, že po celou tuto dobu byl žalovaný pohřešovaný, přičemž dne 12.5.2022 byl nalezen ve stavu bezvědomí, kdy s ohledem na vážnost jeho zdravotního stavu byla nutná neprodlená kardiopulmonální resuscitace a následná hospitalizace. Žalovaný zcela rozhodně nebyl způsobilý zadat zmíněný platební příkaz s popisem „Vyrovnání zápůjčky, směnky“ a zcela rozhodně to ani neměl v úmyslu. Žalovaný v tomto období na základě pachtovní smlouvy provozoval rekreační středisko [jméno FO] s tím, že na účtu, z něhož byla předmětná platba ve výši 1.400.000,- Kč poukázána, byly kumulovány prostředky od zákazníků toho střediska. Dané peněžní prostředky pak měly sloužit zejména k úhradě závazků vůči propachtovateli, tj. společnosti [právnická osoba]. Z důvodu provedení dané platby ovšem žalovaný nemohl tyto závazky splnit, došlo k ukončení pachtovní smlouvy a žalovanému v konečném důsledku vznikl vůči společnosti [právnická osoba]. dluh přesahující částku, která byla dne 12.5.2024 žalobci odeslána. Dle žalovaného to byl právě žalobce, který dne 12.5.2024 zneužil bezvládného stavu žalovaného, dal pokyn paní [jméno FO], tehdejší společné účetní žalobce a žalovaného, k provedení platebního příkazu a autorizoval danou transakci prostřednictvím mobilního telefonu žalovaného, jenž měl žalovaný u sebe. Pohnutkou žalobce byla zřejmě skutečnost, že zápůjčky včetně veškerého příslušenství, byly tou dobou již promlčeny, a žalobce si byl vědom, že by se jich zákonnou cestou již nedomohl. Nezákonným odčerpáním částky ve výši 1.400.000,- Kč z účtu žalovaného došlo k významnému zásahu do práv žalovaného, kterému byla odepřena možnost právní obrany, v důsledku čehož mu vznikla tomu odpovídající škoda. Žalovaný je nucen vůči žalobci vznést svůj nárok z výše zmíněného titulu náhrady škody a pro případ, že mu žalobce částku 721.765,- Kč neuhradí, přistoupí žalovaný k započtení své pohledávky. Vypořádání se s pohledávkou žalovaného v rámci tohoto řízení je přitom nezbytné pro poctivé a spravedlivé uspořádání vztahů mezi účastníky řízení. Nelze přehlížet, že proti případnému právu žalobce na uhrazení pohledávky zde stojí právo žalovaného na to, aby dříve, než bude eventuálně nucen uhradit svůj dluh, byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých měl dluh vzniknout.

5. Podáním ze dne 4.2.2025 žalobce k odporu žalovaného uvedl, že nesouhlasí s námitkou žalovaného týkající se částečné neurčitosti dohody o narovnání. Ujednání čl. II odst. 2 písm. a) a b) ve spojení s čl. III odst. 3 dohody o narovnání nesporně upravují povinnost žalovaného uhradit smluvní úrok ze zapůjčené částky ve výši 8 % p.a. Tato ujednání jsou určitá a srozumitelná, nepřipouštějící žádné pochybnosti o jejich obsahu a významu. Žalovaný ostatně neuvádí žádné konkrétní argumenty, z nichž by měla vyplývat neurčitost tohoto ujednání. Ujednání čl. II odst. 2 písm. c) a d) žalovaný zpochybňuje pro neurčitost, neboť je označen jako zákonný úrok, aniž by bylo uvedeno, že se jedná o zákonný úrok z prodlení. Dle žalobce lze výkladem odstranit tuto domnělou vadu dohody o narovnání, když úmyslem smluvních stran bylo upravit úhradu zákonného úroku z prodlení, který je žalobou požadován. Žalovaný byl v prodlení s vrácením zápůjčky a požadavek na úhradu zákonného úroku z prodlení za dobu prodlení s vrácením zápůjčky je důvodný. Obsah dohody o narovnání byl žalovanému znám, měl dostatek času se s tímto seznámit. Skutečnost, že se nacházel v Psychiatrické nemocnici [adresa] na tomto nic nemění. Žalovaný byl na protialkoholním léčení, nicméně v okamžiku podpisu dohody byl zaléčen a nacházel se v dobrém stavu, obsah dohody s ním byl projednán, žalovaný byl seznámen s tím, co podepisuje, a podepsal ji na zcela svobodně. Jedno vyhotovení dohody zůstalo v jeho držení. Pokud sám uvádí, že dokumentu nevěnoval pozornost, nelze to vykládat jinak než k jeho tíži. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 383.736,- Kč, tj. ze smluvních úroků ze zapůjčené částky, neboť žalovaný smluvní úrok v dohodnuté splatnosti neuhradil. Smluvní úrok ze zapůjčené částky představuje odměnu věřitele za zapůjčení finančních prostředků. Nedojde-li ve lhůtě splatnosti k úhradě smluvního úroku z prodlení, je žalovaný v prodlení, a žalobce je oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení. Nedůvodnou považuje žalobce argumentaci žalovaného týkající se okolností, za nichž vrátil dne 12.5.2022 zápůjčku ve výši 1.400.000,- Kč žalobci. Vrácení zápůjčky provedl osobně žalovaný po výzvě žalobce. Žalovaný opakovaně žalobce ujišťoval, že mu peníze vrátí z prodeje nemovitosti své matky, nicméně matka žalovaného toto popřela, a proto jej žalobce vyzval k vrácení zápůjčky. Po cca 3 dnech od této výzvy žalovaný zápůjčku vrátil. Žalobce v tomto směru jednal zcela v souladu s právními předpisy. Spekulace žalovaného, že žalobce zneužil jeho bezvládného stavu, jsou zcela nesmyslné. Žalobci není známo, zda měl žalovaný jiné závazky, které v důsledku vrácení zápůjčky nebyl schopen splnit. Žalobce nicméně nenese žádnou odpovědnost za dluhy žalovaného ve vztahu ke třetím subjektům a v této souvislosti považuje za nedůvodný jakýkoliv nárok žalovaného vůči žalobci z titulu náhrady škody, který žalovaný uvedl ve svém vyjádření.

6. Při jednání dne 28.2.2025 žalobce uvedl, že mezi stranami není sporu, že žalobce poskytl žalovanému tři zápůjčky, které byly nakonec žalovaným uhrazeny. Předmětem řízení jsou úroky ze zápůjček a zákonné úroky z prodlení, které žalobce uplatňuje na základě dohody o narovnání, kterou spolu uzavřeli účastníci. Žalovaný měl dostatek času pro seznámení se s obsahem dohody o narovnání, měl možnost si vše rozmyslet. Dohodu podepsal po zralé úvaze a jeden stejnopis dohody mu zůstal k dispozici. Žalovaným popisované okolnosti, za kterých měl odeslat žalobci platbu, kterou byly zápůjčky uhrazeny, se míjí s podstatou věci, neboť není sporné, že došlo k úhradě zápůjček a předmětem řízení jsou úroky a úroky z prodlení. Žalobou je úrok z prodlení požadován nikoli z úroku z prodlení, ale z obchodního úroku, coby ceny peněz, který byl v uzavřených smlouvách o zápůjčkách sjednán. Byla sjednána i splatnost tohoto obchodního úroku a žalovaný jej v dohodnuté lhůtě nezaplatil. Žalobci proto vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z tohoto obchodního úroku.

7. Žalovaný uvedl, že nijak nepopírá, že mu ze strany žalobce byly poskytnuty tři zápůjčky, a to dvě po 600.000,- Kč a jedna po 200.000,- Kč. Není mu známo, zda byl sjednán úrok ze zápůjček. Dle jeho názoru by se soud měl zabývat i nárokem žalovaného na náhradu škody, na který žalobce neuhradil ničeho, a žalovaný jej tedy započítává proti nároku žalobce v případě, že soud nepřistoupí na ostatní argumentaci žalovaného.

8. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: smlouva o zápůjčce mezi [jméno FO] [Anonymizováno] a [Jméno žalovaného A] z 22.2.2018 včetně prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem; oznámení [právnická osoba]. o provedení příkazu k úhradě; dohoda o narovnání z 12.6.2022; výzva k zaplacení právního zástupce žalobce žalovanému ze 4.7.2024 včetně podací stvrzenky ze 4.7.2024; potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalovaného; potvrzení o hospitalizaci žalovaného v Psychiatrické nemocnici [adresa] ze 4.10.2023; potvrzení o platbě od Fio Banky a.s. z 12.5.2022; lékařská zpráva Nemocnice s Poliklinikou [adresa] a.s. z 12.5.2022 a propouštěcí zpráva NsP [adresa] a.s. ze 17.5.2022; smlouva o zápůjčce z 1.8.2018 jakož i připojený spis zdejšího soudu sp. zn. 22 C 346/2023 ve věci žalobce [Jméno žalobce A] proti žalovanému [Jméno žalovaného A] o zaplacení 721.765,- Kč s příslušenstvím.

9. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Ze smlouvy o zápůjčce z 22.2.2018 včetně prohlášení o pravosti podpisu na listině nesepsané advokátem soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 600.000,- Kč, kterou se mu žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8 % p. a. nejpozději do 31.12.2018.

10. Ze smlouvy o zápůjčce z 1.8.2018 soud zjistil, že se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 600.000,- Kč, kterou se mu žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8 % p. a. nejpozději do 31.12.2019.

11. Z oznámení [právnická osoba]. o provedení příkazu k úhradě a z potvrzení o platbě od Fio Banky a.s. z 19.1.2023 soud zjistil, že žalovaný zaslal na bankovní účet žalobce dne 12.5.2022 v čase 14:47:41 částku 1.400.000,- Kč. Ve zprávě pro příjemce bylo uvedeno „Vyrovnání zápůjčky, směnky“.

12. Z dohody o narovnání z 12.6.2022 soud zjistil, že účastníci potvrdili, že mezi nimi existuje smluvní vztah vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 1.8.2018, smlouvy o zápůjčce ze dne 22.2.2018 a ústní smlouvy o zápůjčce ze dne 27.3.2018, a tedy, že žalobce poskytl žalovanému celkem finanční prostředky ve výši 1.400.000,- Kč, které žalovaný dne 12.5.2022 bezhotovostně uhradil žalobci. Dle čl. II. odst. 2 dohody je mezi účastníky sporný nárok žalobce na a) smluvní úrok ve výši 8 % p.a. z částky 600.000,- Kč od 1.8.2018 do zaplacení zápůjčky, b) smluvní úrok ve výši 8 % p.a. z částky 600.000,- Kč od 22.2.2018 do zaplacení zápůjčky, c) zákonný úrok z částky 600.000,- Kč od 1.8.2018 do jejího zaplacení, d) zákonný úrok z částky 600.000,- Kč od 22.2.2018 do jejího zaplacení, e) sjednanou smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč denně dle smlouvy ze dne 1.8.2018 z částky 600.000,- Kč a f) sjednanou smluvní pokutu ve výši 1.000,- Kč denně dle smlouvy ze dne 22.2.2018 z částky 600.000,- Kč. V čl. III. odst. 1 dohody si žalobce a žalovaný narovnávají všechna sporná práva a povinnosti uvedená v čl. II dohody a nahrazují je v plném rozsahu právy a povinnostmi tak, jak je uvedeno v tomto článku. Dle čl. III. odst. 2 dohody není žalovaný nadále povinen uhradit závazek specifikovaný v čl. II. odst. 2 písm. e) a f) dohody (smluvní pokuty). Dle čl. III. odst. 3 dohody je žalovaný nadále povinen uhradit žalobci závazek specifikovaný v čl. II. odst. 2 písm. a), b), c) a d) dohody (smluvní a zákonný úrok), a to nejdéle do 31.12.2022.

13. Z výzvy k zaplacení právního zástupce žalobce žalovanému z 4.7.2024 včetně podací stvrzenky z 4.7.2024 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k zaplacení dluhu dle čl. III. odst. 3 uzavřené dohody o narovnání ze dne 12.6.2022 v celkové částce 721.765,- Kč sestávající z a) smluvního úrok ve výši 8 % p. a. z částky 600.000,- Kč, jenž ke dni 12.5.2022 činí 181.347,-Kč, b) smluvního úrok ve výši 8 % p. a. z částky 600.000,- Kč, jenž ke dni 12.5.2022 činí 202.389,- Kč, c) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky 600.000,- Kč, jenž ke dni 12.5.2022 činí 196.495,- Kč, a d) zákonného úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 600.000,-Kč, jenž ke dni 12.5.2022 činí 141.534,- Kč.

14. Z potvrzení o hospitalizaci z 4.10.2023 soud zjistil, že žalovaný byl v době od 18.5.2022 do 18.7.2022 hospitalizován v Psychiatrické nemocnici [adresa].

15. Z lékařské zprávy Nemocnice s Poliklinikou [adresa] a.s. z 12.5.2022 a propouštěcí zprávy Nemocnice s Poliklinikou [adresa] a.s. z 17.5.2022 soud zjistil, že žalovaný byl přivezen dne 12.5.2022 v čase 17:13 do nemocnice v ebrietě a byl hospitalizován do 17.5.2022 pro mj. těžkou intoxikaci alkoholem.

16. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly žádný vliv.

17. Žalobce žádné další důkazy nenavrhoval. Pokud žalovaný navrhoval výslech [tituly před jménem][jméno FO], který žalovaného dne 12.5.2022 přijal v nemocnici v [adresa], výslech ošetřujícího lékaře žalovaného v nemocnici v [adresa] [tituly před jménem][Anonymizováno], praktického lékaře žalovaného [právnická osoba], který je se zdravotním stavem žalovaného důkladně obeznámen, výslech právního zástupce společnosti [právnická osoba]. [tituly před jménem][jméno FO], který s žalovaným jednal ve věci jeho dluhu vůči uvedené společnosti z důvodu nesplnění závazků z pachtovní smlouvy uzavřené dne 9.3.2022, výslech účetní žalobce a žalovaného [jméno FO], jakož i výslech spoluprovozovatelů rekreačního střediska [jméno FO] [jméno FO] a [jméno FO], kteří by měli objasnit situaci vzniklou dne 12.5.2022, soud tyto důkazy neprováděl, neboť je považuje za nadbytečné, když skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí vyplývá z provedených důkazů. Žalovaným navržené důkazy se totiž vztahují k tvrzením žalovaného ohledně částky, kterou jako považuje za škodu a kterou započítává vůči nároku žalobce.

18. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

20. Podle § 1903 odst. 1 o. z. lze dosavadní závazek nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

21. Podle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele 22. Podle § 574 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.

23. Podle § 1987 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Podle odst. 2 pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

24. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Mezi účastníky řízení není sporné, že uzavřeli tři smlouvy o zápůjčkách, na jejichž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 1.400.000,- Kč. Dne 12.6.2022 účastníci uzavřeli dohodu o narovnání ve smyslu § 1903 odst. 1 o. z., kterou si upravili dosud sporná práva a povinnosti vyplývající ze smluv o zápůjčkách. Dosavadní závazky ze smluv o zápůjčkách byly tedy nahrazeny závazkem novým vyplývajícím k uzavřené dohody o narovnání, tj. došlo k novaci. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný své závazky z uzavřené dohody o narovnání nesplnil, když žalobci ve lhůtě do 31.12.2022 nezaplatil smluvní úrok ve výši 8 % p. a. z částky 600.000,- Kč ode dne poskytnutí zápůjčky do jejího zaplacení (tj. od 1.8.2018 od 12.5.2022) v částce 181.347,- Kč, smluvní úrok ve výši 8 % p. a. z částky 600.000,- Kč ode dne poskytnutí zápůjčky do jejího zaplacení (tj. od 22.2.2018 od 12.5.2022) v částce 202.389,- Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky 600.000,- Kč ode dne prodlení s vrácením zápůjčky do jejího zaplacení (tj. od 1.1.2019 od 12.5.2022) v částce 196.495,- Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 600.000,-Kč ode dne prodlení s vrácením zápůjčky do jejího zaplacení (tj. od 1.1.2020 od 12.5.2022) v částce 141.534,- Kč.

27. Pokud žalovaný namítal částečnou neurčitost dohody o narovnání ze dne 12.6.2022 (neurčitost pohledávky z této dohody vyplývající), dospěl soud k závěru, že tato námitka není důvodná. V čl. II odst. 2 písm. c) a d) dohody o narovnání je uvedeno toliko „zákonný úrok“, což dle žalovaného není dostatečně určité. Soud však má za to, že lze výkladem dovodit, jaký zákonný úrok měly strany na mysli při uzavírání narovnání. Občanský zákoník maximálně zohledňuje autonomii vůle subjektů soukromoprávních vztahů. Jedná se o jednu ze stěžejních zásad soukromého práva, a proto je na právní jednání nutné hledět spíše jako na platné než neplatné (§ 574 o. z.). Soud je přesvědčen, že v daném případě lze výkladem dovodit, co je obsahem dohody o narovnání, a to včetně pojmu „zákonný úrok“, na který zejména poukazuje žalovaný. V čl. II odst. 2 dohody o narovnání se totiž vedle pojmu „zákonný úrok“ vyskytuje pojem „smluvní úrok“, jenž je specifikován sazbou 8 % p. a., která odpovídá úroku sjednanému ve smlouvách o půjčce jako ceně peněz (též zvanému „obchodní úrok“). Jelikož byl žalovaný v prodlení s placením svých závazků, je logické, že „zákonným úrokem“ účastníci mysleli zákonný úrok z prodlení. Tomuto závěru totiž odpovídá i skutečnost, že v narovnání uvedený „zákonný úrok“ nebyl blíže specifikován úrokovou sazbou, což je typické právě pro zákonný úrok z prodlení, kde je úroková sazba daná zákonem. Je sice neobvyklé, že placení úroku z prodlení je sjednáno od okamžiku poskytnutí půjčky, tedy ještě před vznikem prodlení žalovaného, nicméně v rámci smluvní volnosti je možné nejen sjednání úroku z prodlení od dřívějšího data, ale i z celé částky (tedy nejen z částky, se kterou je dlužník v prodlení - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.3.2023 č.j. 23 Cdo 3120/2021-224). Nejvyšší soud ČR totiž již v rozsudku ze dne 22.9.2020 sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 uvedl a blíže odůvodnil závěr, dle kterého lze při výkladu právní úpravy úroku z prodlení v poměrech právní úpravy účinné od 1.1.2014 vycházet přiměřeně z judikatorních závěrů, které se týkaly úroku z prodlení v režimu obchodního zákoníku. Dle ustanovení § 1970 o. z. je úprava úroku z prodlení dispozitivní, obdobně jak tomu bylo dříve v případě ustanovení § 369 odst. 1 obch. zák. Umožňuje smluvně sjednat jeho výši a pro případ, že výše úroku z prodlení sjednána nebude, stanoví, že se za ujednanou považuje výše určená nařízením vlády (jedná se o nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích). Ostatně i z důvodové zprávy k občanskému zákoníku vyplývá, že právní úprava úroku z prodlení vychází z pojetí v obchodním zákoníku a co do myšlenkového základu ji přejímá (srov. důvodovou zprávu k zákonu z. 89/2012 Sb., zvláštní část k § 1968 až 1979). Odchylná pravidla přitom platí například pro sjednávání úroku z prodlení ve vztazích ze spotřebitelských úvěrů, v nichž nelze dohodnout úroky z prodlení ve vyšší než nařízením vlády stanovené sazbě (srov. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25.1.2010 sp. zn. 23 Cdo 1462/2008 potom dovolací soud uvedl, že výši úroku z prodlení za pozdní placení jednotlivých plateb podle smlouvy včetně způsobu jejího výpočtu si mohou smluvní strany dohodnout odchylně od zákonného ustanovení. Základem pro výpočet výše smluveného úroku z prodlení nemusí být pouze výše částky, s jejímž splacením je dlužník v prodlení, ale i jiná částka, a to i celková výše pohledávky. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 9.3.2017 sp. zn. 21 Cdo 4172/2016 uvedl, že právní úprava neplatnosti právních jednání vychází ze zásady (formulované v § 574 o. z.), že je namístě hledat spíše důvody pro platnost právního jednání než pro jeho neplatnost, která – jak se uvádí v důvodové zprávě k § 574 až 579 o. z. – odpovídá povaze soukromého práva a rozumné potřebě běžných soukromých občanských styků. Současně Ústavní soud ve své judikatuře vymezil jeden ze základních principů výkladu smluv, kterým je priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady. Je tak vyjádřen a podporován princip autonomie smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená společenská a hospodářská funkce smlouvy. Není ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu taková praxe, kdy obecné soudy upřednostňují výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy, před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím (např. nálezy Ústavního soudu ze 14.4.2005 sp. zn. I. ÚS 625/03, ze dne 10.7.2008 sp. zn. I. ÚS 436/05, či ze dne 22.5.2018 sp. zn. II. ÚS 658/18). Soud proto považuje narovnání ze dne 12.6.2022 za dostatečně určité.

28. Na platnost dohody o narovnání ze dne 12.6.2022 nemá podle mínění soudu I.stupně podstatný vliv ani skutečnost, že v době uzavření dohody o narovnání dne 12.6.2022 byl žalovaný hospitalizován v Psychiatrické nemocnici [adresa], ba spíše naopak. Žalovaný totiž byl v uvedeném zdravotnickém zařízení hospitalizován od 18.5.2022 do 18.7.2022 na protialkoholním léčení. K uzavření dohody o narovnání došlo přibližně v polovině jeho hospitalizace, takže žalovaný byl v tuto dobu již dostatečně zaléčen a zejména přibližně již měsíc abstinoval, takže lze usuzovat, že v době jejího uzavření byl střízlivý. Proto si uzavření dohody o narovnání mohl žalovaný náležitě rozmyslet a svým podpisem předmětné dohody o narovnání tak projevil svou svobodnou a vážnou vůli být uzavíranou dohodou vázán.

29. Rovněž považuje soud za nedůvodnou námitku žalovaného, že žalobce nemůže požadovat zákonný úrok z prodlení z částky 383.736,- Kč, protože by se jednalo o příslušenství z příslušenství. Podle § 1806 o. z. lze požadovat i úroky z úroků, pokud to bylo ujednáno. Uzavřená dohoda o narovnání, jak již bylo uvedeno, nahradila dosavadní sporná práva a povinnosti mezi účastníky právy novými. Ve své podstatě se tedy jedná o nový závazek. Kromě toho v dohodě o narovnání byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit žalobci mj. uvedené smluvní úroky nejpozději do 31.12.2022, a proto nic nebrání tomu, aby žalobce mohl z částky 383.736,- Kč představující kapitalizované smluvní úroku za sjednané období požadovat rovněž zákonný úrok z prodlení, neboť se tak nejedná o úrok z prodlení z úroku z prodlení, ale zákonný úrok z prodlení z obchodního úroku.

30. Konečně pokud žalovaný sporuje, že učinil dne 12.5.2022 platbu na účet žalobce ve výši 1.400.000,- Kč představující vrácení jistin poskytnutých zápůjček, tak soud připouští, že je obecně možné, aby platbu zadal někdo jiný než majitel účtu, a to zvláště v případě, kdy byla platba provedena prostřednictvím elektronického bankovnictví, neboť i další osoby mohou být oprávněny disponovat s bankovním účtem. Lze tedy připustit, že danou úhradu nemusel provést přímo žalovaný. Nicméně samotná skutečnost, že žalovaný byl dne 12.5.2022 v čase 17:13 přivezen do nemocnice v ebrietě, ještě neprokazuje, že by nebyl schopen tentýž den v čase 14:47 zadat předmětnou platbu. Kromě toho mohla ji zadat třetí osoba na pokyn žalovaného. Pokud by předmětnou platbu skutečně zadal žalobce, mohl by být dovozován vznik nároku žalovaného na náhradu škody či na vydání bezdůvodného obohacení, jelikož platba je ve své podstatě právním jednáním. V každém případě je však mezi stranami v tuto chvíli nesporné, že platba proběhla a žalobce se nedomáhá zaplacení půjček, ale jiných nároků, pro které není podstatná otázka, kdo platbu skutečně zadal. Případná pohledávka žalovaného na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení však není dle přesvědčení soudu způsobilá k započtení, neboť podle § 1987 odst. 2 o. z. není k započtení způsobilá pohledávka nejistá nebo neurčitá. Pohledávku na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení je nezbytné považovat prakticky vždy za nejistou (snad s vyjímkou, pokud ji protistrana uznává), a tudíž za pohledávku nezpůsobilou k započtení. I pokud by tedy žalovaný vůči žalobci skutečně disponoval pohledávkou na náhradu škody či na vydání bezdůvodného obohacení, tak by v rámci probíhajícího soudního řízení nebyla taková případná pohledávka žalovaného vůči žalobci způsobilá k započtení.

31. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci žalovanou částku. O úroku z prodlení z dlužných kapitalizovaných smluvních úroků v částce 383.736,- Kč pak soud rozhodl podle § 1968 a § 1970 o. z. za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.

32. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 36.089,- Kč, z odměny advokáta podle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 4 úkony právní služby po 11.220,- Kč za úkon (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu, písemné podání z 4.2.2025, účast na jednání dne 28.2.2025), 2 režijní paušály po 300,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného do 31.12.2024, 2 režijní paušály po 450,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného od 1.1.2025, z náhrady za tři hodiny promeškaného času ve výši 450,- Kč (tj. 3 hodiny strávené na cestě na jednání po 150,- Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a z paušální náhrady ve výši 300,- Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za předžalobní výzvu, neboť soud má za to, že k jejímu sepisu není třeba právního zastoupení a nejedná se proto o účelný úkon. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 9.834,- Kč (počítáno z částky 46.830,- Kč). Náklady právního zastoupení tak činí 56.964,- Kč, celkem pak žalobci náleží náhrada nákladů řízení (vč. soudního poplatku) ve výši 93.053,- Kč. Soud žalobci nepřiznal cestovné za cestu k jednání dne 28.2.2025 z [adresa] a zpět v částce 1.563,87 Kč (220 km vozidlem Toyota V Proace při spotřebě 5,5 l/100 km, ceně nafty 34,70 Kč/litr a sazbě základní náhrady 5,8 Kč za 1 km jízdy) podle § 13 odst. 5 advokátního tarifu a vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025, neboť žalobce nepředložil doklad o vlastnictví či užívání konkrétního vozidla, když předložil pouze anglicky psaný dokument prohlášení o shodě.

33. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení