20 Co 62/2025 - 165

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Markéty Čermínové v právní věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované A]., IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 427 301,58 Kč k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8.8.2024 č.j. 8C 120/2022-113 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce a žalovaná navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 28 734 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 427 301, 58 Kč a žalobci uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 2 100 Kč a vedlejší účastnici 79 000 Kč. Žalobce se domáhal uvedené částky z titulu náhrady škody, kterou mu měl způsobit společník žalované advokát [tituly před jménem] [jméno FO] tím, že nepodal odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] č. j. [spisová značka], na jehož základě musel žalobce uhradit žalobci v uvedeném řízení [jméno FO] jistinu 183 800 Kč, úrok z prodlení 8,05 % ročně z jistiny od 12. 4. 2014 do 25. 11. 2020 ve výši 98 058,31 Kč a náklady řízení ve výši 145 439,40 Kč. Tento nárok byl žalovanému přisouzen z titulu dlužné úhrady části ceny díla a žalobce dovozoval, že by byl v případě včas podaného odvolání proti rozsudku v řízení úspěšný a žaloba by byla zamítnuta. Žalovaná i vedlejší účastnice navrhly zamítnutí žaloby. Nesporovaly nepodání odvolání uvedeným advokátem v předmětném řízení, oproti žalobci však dovozovaly jeho neúspěšnost.

2. Žalobce tvrdil, že soud v původním řízení nesprávně zjistil skutkový stav a věc nesprávně správně posoudil, nezkoumal, zda bylo dílo provedeno řádně a včas a zda bylo převzato, ignoroval jeho odstoupení od smlouvy, své závěry založil na nesprávném znaleckém posudku a nesprávně zhodnotil kompenzační námitku jako nejistou a neurčitou. Znaleckému posudku vytýkal, že vycházel z nejasného zadání, rozsah provedených prací si určil znalec sám a použil nesprávnou metodu ocenění položkovým rozpočtem namísto porovnávací metody. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 6. až 26. rozsudku a na podkladě § 16 a 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii a §§ 2586, 2593,2610 odst.1, 2604, 2605, 2613, 2615 odst. 2, 2106 odst. 1 písm. d) a 2107 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) konstatoval, že odpovědnost advokáta za škodu, způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie, je objektivní a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. V řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že společník žalované, advokát [tituly před jménem] [jméno FO], který v předmětném řízení zastupoval žalobce coby stranu žalovanou, nepodal v rozporu s jeho pokynem odvolání proti rozsudku, jenž žalobci ukládal povinnost k plnění, a ten tak nabyl dne 19. 11. 2020 právní moci. Tím, že společník žalované nepodal z pokynu svého klienta (žalobce) odvolání do rozsudku, porušil povinnost advokáta při chránění oprávněných zájmů klienta, čímž došlo k naplnění první podmínky vzniku odpovědnosti žalované za škodu žalobce podle § 24 odst. 1 a 3 zákona č. 85/2016 Sb. o advokacii. Žalobci zaplacením částky [částka] [jméno FO] na základě pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 9. 2020 č. j. [spisová značka] vznikla majetková újma ve výši žalované částky.

3. Pro účely posouzení příčinné souvislosti mezi výkonem advokacie a vznikem škody soud I. stupně s odkazem na judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1515/2007, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 72/2009, sp. zn. 25 Cdo 644/2005) zkoumal jako otázku předběžnou, zda by při řádném postupu společníka žalované došlo k zamítnutí předmětné žaloby proti žalobci. Dospěl k závěru, že uvedený rozsudek je věcně správný a nejsou dány důvody, pro které by jej odvolací soud rušil či měnil ve prospěch žalobce. Konstatoval, že rozsudek zcela vyhovuje podmínkám přezkoumatelnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2018 sp. zn. I. ÚS 4093/17) a nejsou důvody pro zásah odvolacího soudu do hodnocení důkazů a skutkových zjištění Obvodního soudu pro [adresa] (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). Na právním posouzení věci by nic nezměnilo, i kdyby byl ve smyslu tvrzení žalobce sjednán termín dokončení prací do konce února 2014, vady byly zhotoviteli v průběhu zhotovování díla vytknuty a k předání/převzetí díla nedošlo, přičemž i s těmito eventualitami Obvodní soud pro [adresa] v rozsudku pracoval. Zásadní bylo to, že žalobce rekonstrukční práce bez dalšího dne 16. 3. 2014 předal [jméno FO], který vady po [jméno FO] odstranil (což bylo v řízení jednoznačně prokázáno výpovědí svědků [jméno FO] a [jméno FO] a vyplývá to i ze samotných tvrzení žalobce) a fakticky tak [jméno FO] znemožnil, aby dílo řádně dokončil, odstranil vady, resp. dílo řádně předal (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2009 sp. zn. 23 Cdo 4092/2007). Z tohoto důvodu nemůže žalobce důvodně odmítat zaplacení ceny díla (práce, včetně zhotovitelem dodaného materiálu).

4. Soud I. stupně doplnil, že pokud by k předání díla nedošlo, nelze uplatňovat práva z vadného plnění, a právní konstrukt odstoupení od smlouvy, který žalobce do předmětného řízení vnesl až v jeho závěru (dne 3. 8. 2020), z provedených důkazů neplyne. S odkazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Odon 102/97 sp. zn. 22 Cdo 1374/98, sp. zn. 22 Cdo 2794/2000) poukázal na to, že takové právní jednání musí být učiněno dostatečně zřetelně a v zásadě explicitně tak, aby z něho druhá smluvní strana mohla bez pochybností vyvodit, že je vykonáváno právo odstoupit od smlouvy. V předmětné věci z ničeho nevyplývá, že by žalobce od smlouvy o dílo platně a účinně odstoupil. Zhotovitel zaslal žalobci po ukončení spolupráce dne 13. 3. 2014 závěrečné souhrnné vyúčtování, na něž žalobce reagoval dne 14. 3. 2014 požadavkem na podrobnější rozpis hodinových sazeb, který mu zhotovitel dne 16. 3. 2014 zaslal, na což již žalobce nijak nereagoval. Z toho nelze usuzovat na to, že by žalobce účinně projevil vůli od smlouvy odstoupit, z jeho samotných tvrzení mimo to vyplývá, že nezaplatit uvedené vyúčtování se rozhodl až poté, co stavbu převzal dne 16. 3. 2014 p. [jméno FO], který mu sdělil, že práce, provedené zhotovitelem ve třetí etapě, jsou nekvalitní a bude nutné je předělat. To však žalobce zhotoviteli žádným způsobem nesdělil a pouze vyúčtování bez jakéhokoli sdělení a vytknutí vad, požadavku na opravu díla, slevu z ceny díla či explicitního sdělení, že od smlouvy odstupuje, nezaplatil. Smlouva o dílo tedy nezanikla odstoupením od smlouvy, ale tím, že žalobce zhotoviteli znemožnil, aby dílo řádně dokončil, resp. řádně předal, když rekonstrukční práce bez dalšího předal dne 16. 3. 2014 panu [jméno FO], který v díle pokračoval. Stejný závěr by byl na místě i v případě, že by dílo bylo předáno a žalobce by vady díla řádně vytkl, neboť zhotoviteli prokazatelně nesdělil, jakým způsobem chce ve smyslu § 2106 odst. 3 o. z. vadu odstranit a znemožnil mu, aby vady odstranil ve smyslu § 2107 odst. 2 o.z. podle své volby, když rekonstrukční práce bez dalšího dne 16. 3. 2014 předal panu [jméno FO]. Takový postup, jak správně konstatoval i Obvodní soud pro [adresa] v předmětném řízení, není řádným uplatněním práv z vadného plnění a zhotovitel má tedy právo na zaplacení ceny díla (srov. rozsudek Vrchního soudu ze dne 11. 2. 2000 sp. zn. [spisová značka]).

5. Dále soud I. stupně odmítl nové tvrzení žalobce, že smlouva o dílo měla povahu fixního závazku ve smyslu § 1980 o. z., který uplynutím 28. 2. 2014 zanikl, neboť žalobce měl evidentně zájem na dokončení rekonstrukce bytu i po datu 28. 2. 2014 (jak vyplývá z jeho tvrzení, do zrekonstruovaného bytu se nastěhovali na přelomu dubna/května 2014). K námitce, že se Obvodní soud pro [adresa] v předmětném řízení nezabýval tím, jaké práce byly zhotovitelem [jméno FO] skutečně provedeny a v jaké kvalitě, uvedl, že žalobce nerozlišuje mezi provedením prací a bezvadným provedením prací. Vzhledem k tomu, že žalobce práva z vad řádně neuplatnil, je třeba na dílo provedené [jméno FO] pro žalobce na základě ústně uzavřené smlouvy o dílo pohlížet jako na dílo provedené bez vad. To, že zhotovitel pro žalobce provedl (bez ohledu na vady) v rámci rekonstrukce bytu bourací a přípravné práce, zbudování příček, zbroušení a přípravu podlahy, zajištění a montáž sádrokartonových desek a zhotovení elektroinstalace, jednoznačně vyplývá z provedeného dokazování i ze samotných tvrzení žalobce, že tyto práce pan [jméno FO] provedl, avšak vadně – z tohoto rozsahu pak správně vycházel i znalec při vypracování znaleckého posudku. Ohledně prací na rekonstrukci koupelny byla žaloba vzata zpět a ani znalec tyto práce a materiál do ocenění nezahrnul.

6. Závěry znaleckého posudku soudního znalce z oboru stavebnictví [tituly před jménem] [právnická osoba], ze kterého Obvodní soud pro [adresa] v předmětném řízení vycházel, shledal soud I. stupně přesvědčivými a správnými. Zdůraznil, že je na znalci, aby v souladu s poznatky z oboru, v němž působí, zvolil metodu, kterou pro ocenění použije, neboť otázka správnosti stanovení ceny věci k tomu povolaným znalcem není otázkou právní, ale skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2045/2009 či usnesení 4 sp. zn. 22 Cdo 4409/2014) a na znalcem zvolené metodě určení obvyklé ceny prostřednictvím položkového rozpočtu v cenové úrovni 2014 podle ceníků a [právnická osoba]. neshledal nic nezákonného. Primárnímu určení ceny ve smyslu § 2586 odst. 2 věty druhé o. z. odpovídá použití porovnávacího způsobu (porovnání předmětu ocenění s totožným nebo srovnatelným předmětem), pokud však např. předmět, který má sloužit k porovnání, nebude v potřebném rozsahu zjistitelný, připadá v úvahu i použití jiných oceňovacích způsobů. V rozsudku ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. 32 Cdo 5698/2016 Nejvyšší soud konstatoval, že pokud nelze pro absenci relevantního trhu zjistit cenu obvyklou, odpovídá zadání znaleckého posudku volba takové metody ocenění, která pokud možno co nejvíce zohlední tržní vlivy. V předmětném řízení znalec [tituly před jménem] [jméno FO][Anonymizováno]použití jiné metody náležitě odůvodnil, když akcentoval, že nebylo možné porovnávat obdobné práce přímým porovnáním, neboť se nejednalo o celou rekonstrukci bytu a nebyl by schopen nalézt stejně vedené práce ve stejném rozsahu a stejném období, které by mohl porovnávat. Zvolil proto položkovou metodu cenotvorby, používanou na trhu se stavebními pracemi, která vychází z porovnávání konkrétních realizovaných stavebních prací v daném období a kterou značil za nejpodrobnější. Znalcem použitá metoda položkového rozpočtu, kalkulovaného cenami z cenové soustavy [právnická osoba], která je uceleným a běžně používaným systémem pro oceňování stavební produkce v České republice a je bez výhrad dlouhodobě akceptována i v praxi soudů, je způsobilá k určení ceny placené za totéž nebo srovnatelné dílo ve smyslu § 2586 odst. 2 věty druhé o. z. Soud I. stupně odmítl námitku žalobce, že znalec si pro účely znaleckého posudku nepřípustně domýšlel rozsah provedených prací, které Obvodní soud pro [adresa] v zadání posudku náležitě nespecifikoval. Zadání posudku - aby znalec stanovil obvyklou cenu díla coby stavebních prací (bourací práce, zhotovení sádrokartonů, oprava vodoinstalace, oprava elektroinstalace), provedených žalobcem bytě žalovaného (žalobce v tomto řízení) v období prosinec 2013 až březen 2014, shledal s poukazem na skutečnost, že znalec měl k dispozici veškerý spisový materiál a poznatky z místního šetření, dostatečně určitým. Provedení bouracích a přípravných prací, zbudování příček, zbroušení a přípravy podlahy, zajištění a montáže sádrokartonových desek a zhotovení elektroinstalace vyplývá z provedeného dokazování i ze samotných tvrzení žalobce. Nad rámec uvedených prací znalec nic neoceňoval a stejně tak neoceňoval práce, ke kterým neměl dostatek podkladů, oceňoval tak spíše méně než více. Žalobce v rámci uvedené námitky směšuje rozsah provedených prací, který byl dostatečně prokázán, a rozsah bezvadně provedených prací, který však v předmětném řízení není relevantní. Není rovněž pravda, že by znalec do ocenění zahrnul i materiál, který na díle nebyl použit nebo jej zakoupil přímo žalobce, nebo práce osob, které nebyly subdodavateli pana [jméno FO], ale přímo žalobce (konkrétně se mělo dle žalobce jednat o pana [jméno FO], jenž prováděl až samotné nášlapné konstrukce, které však znalec oproti zhotovitelem provedenému zbroušení a přípravě podlah neoceňoval).

7. Konečně soud I. stupně shledal správným odmítnutí kompenzační námitky žalobce uplatněním pohledávek na náhradu škody, vzniklých z nákladů na nájemné za březen a duben 2014 ve výši 43 000 Kč a nákladů na opravu vad díla ve výši 170 000 Kč, jako pohledávek nejistých a neurčitých a tedy nezpůsobilých ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. k započtení. Poukázal k tomu na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, sp. zn. 31 Cdo 684/2020), podle níž je takovou pohledávkou zpravidla pohledávka co do základu nebo výše sporná (nejistá) a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. V projednávané věci by oprávněnost tvrzených pohledávek žalobce s ohledem na řadu relevantních námitek zhotovitele (prodlení s dílem z důvodu na straně žalobce, skutečnost, že i v upravovaném bytě by žalobce musel hradit náklady, spojené s jeho užíváním, nepřiměřeně vysoké náklady na odstranění vad panem [jméno FO], neúčelnost provedení opravných prací) musela být složitě prokazována. Z popsaných důvodů soud I. stupně uzavřel, že rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 16. 9. 2020 č. j. [spisová značka] je věcně správný a žalobce byl povinen [jméno FO] zaplatit doplatek obvyklé ceny díla, která byla řádně stanovena znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO]. S ohledem na tento závěr konstatoval, že neexistuje příčinná souvislost mezi porušením povinnosti společníka žalované nepodáním odvolání v původním řízení a majetkovou újmou žalobce. Z důvodu nesplnění podmínek pro vznik odpovědnosti žalované za škodu, způsobenou žalobci, podle § 24 odst. 1 a 3 zákona o advokacii soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalované a vedlejší účastnici přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 59. rozsudku.

8. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání a soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Namítl, že v původním rozsudku soud dovodil skutkový stav, který nevyplynul z provedeného dokazování, ale převzal dedukce a spekulace znalce, čímž porušil jeho procesní práva, a nesprávně posoudil otázku odstoupení od smlouvy a kompenzační námitku. Soud v původním řízení nezjistil rozsah díla, který měl být předmětem ocenění, a oceňované práce si znalec specifikoval sám, čímž se pasoval do role soudu. Žalobce v původním řízení (zhotovitel) nebyl s to prokázat dostatečnou specifikaci předmětu díla, žaloba měla být tudíž zamítnuta. Není pravda, že žalobce neposkytl zhotoviteli lhůtu k odstranění vytýkaných vad, vady mu byly pravidelně vytýkány panem [jméno FO] v rámci dozoru nad prováděním díla, a žalobcem a jeho manželkou již od začátku února a měl čas je odstranit až do 7.3.2014, kdy s ním žalobce pro nespokojenost ukončil spolupráci. Odstoupení od smlouvy faktickým jednáním žalobce pro podstatné porušení smlouvy podle § 2593 o.z. bylo dostatečně prokázáno a žalobce měl být případně v tomto směru poučen podle § 118a odst. l a3 o.s.ř., aby uvedl další tvrzení a důkazy. Žalobce je spotřebitel, proto byl soud povinen interpretovat právní předpisy a smluvní ujednání v jeho prospěch. Konečně žalobce nesouhlasil s odmítnutím kompenzační námitky s přesvědčením, že jeho pohledávka, vycházejí z nákladů nájmu a nákladů na odstranění vad díla, je dostatečně určitá a prokazatelná, případně měl být v souvislosti s ní rovněž poučen podle § 118a odst. l a 3 o.s.ř. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. K odvolání se vyjádřila vedlejší účastnice a navrhla potvrzení napadeného rozsudku s přesvědčením, že soud I. stupně správně vyřešil předběžnou otázku výsledku původního řízení. Uvedla, že již v původním rozsudku byl práce na rekonstrukci bytu žalobce (tehdy žalovaného) konkretizovány a soud shledal, že žalobce neumožnil zhotoviteli opravit případné vady. To shledal zásadním i soud I. stupně v tomto řízení a zároveň se velmi podrobně zabýval obsahem znaleckého posudku, zpracovaného v původním řízení, a přesvědčivě vysvětlil, proč jej považuje za správný. Nepřijetím kompenzační námitky nemohl žalobce utrpět žádnou škodu, neboť započítávaná pohledávka mu zůstala zachována.

10. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř v nepřítomnosti zástupce žalované v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Odvolací soud ve shodě s vedlejší účastnicí shledává posouzení předběžné otázky výsledku sporu, vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp.zn. [spisová značka], soudem I. stupně správným. Na podrobné a přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku, v němž se tento soud s odkazem na přiléhavou judikaturu vypořádal se všemi v odvolání pouze opakovanými námitkami žalobce proti rozsudku ze dne [datum] č. j. [spisová značka], lze proto pro stručnost převážně odkázat. V uvedeném řízení provedl soud dostatečné dokazování a učinil správná skutková zjištění, která též správně právně posoudil. Opakované tvrzení žalobce, že rozsah plnění v uvedeném řízení žalujícího zhotovitele určil znalec vychází z nepochopení funkce znaleckého posudku. V řízení bylo od počátku zřejmé, jaké práce zhotovitel pro žalobce na jeho bytě prováděl v období od prosince 2013 do března 2014 (bourací práce, zhotovení sádrokartonů, vodoinstalační a elektroinstalační práce a příprava podlah) a žalobce v postavení žalovaného jejich provedení nezpochybňoval, jeho obrana spočívala v tvrzení o tom, že nebyly provedeny včas a v řádné kvalitě. Předmět znaleckého zkoumání byl usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 27.11.2018, č.j. [spisová značka], dostatečně specifikován a v jeho rámci znalec ocenil konkrétní práce zhotovitele, které byly podloženy doklady. Postupu soudu ani znalce nelze nic vytknout a žalobce se prostřednictvím námitek proti znaleckému posudku pouze účelově snaží zpochybnit předmět původního řízení. K námitkám proti použitému způsobu výpočtu ceny prací se již vyčerpávajícím způsobem vyjádřil soud I. stupně včetně poukazu na to, že volba znalecké metody je věci znalce v rámci jeho odbornosti a v daném případě znalec také použitou metodu dostatečně vysvětlil a obhájil.

11. Soud I. stupně také podrobně vyložil, že z okolností ukončení prací zhotovitelem nelze dovodit účinné projevení vůle žalobce od smlouvy o dílo odstoupit, které by bylo ve smyslu jím zmíněné konstantní judikatury zřejmé zhotoviteli. Žalobce tu paradoxně opakuje konstrukci, vytvořenou jeho původním advokátem coby společníkem v tomto řízení žalované strany v závěru původního řízení, která nemá žádnou oporu ani v jeho předchozích obranných tvrzeních a ze soudem I. stupně zmíněné emailové korespondence účastníků, zejména reakce žalobce na provedené vyúčtování, v němž není o odstoupení od smlouvy zmínka, je zjevná její nedůvodnost. Žalobce tento účelový konstrukt (prostřednictvím svého nyní žalovaného advokáta) vytvořil „interpretací“ skončení spolupráce se zhotovitelem ke dni 7.3.2014 a nebyl proto důvod, aby jej soud poučoval o jeho prokazování. Žalobci by konečně případné odstoupení od smlouvy v jeho pozici v původním řízení nijak významně neprospělo, neboť i pak by měl zhotovitel na zaplacení provedených prací nárok z titulu náhrady za bezdůvodné obohacení žalobce podle § 2993 o.z. Tvrzení žalobce, že v průběhu prací zhotovitele upozorňoval sám či prostřednictvím třetí osoby na vady jeho díla, je ve vztahu k jeho nároku z vadného plnění po předání díla (skončení prací) zhotovitelem ve smyslu §§ 2106 a 2107 o.z. irelevantní. V tomto směru lze odkázat na výklad uplatnění nároku z odpovědnosti za vady, podaný soudem I. stupně v odstavcích 46 až 49 rozsudku se zásadním závěrem, že jakékoliv odstranění vad díla bylo zhotoviteli znemožněno tím, že žalobce si bezprostředně po ukončení prací zhotovitelem nechal následné práce, včetně odstranění tvrzených vad díla zhotovitele, provést třetí osobou.

12. Žádné výhrady nemá odvolací soud ani k posouzení nezpůsobilosti kompenzační námitky žalobce, vznesené jím v postavení žalovaného též v závěru řízení v podání ze dne 3.8.2020, z důvodu nejistoty jeho pohledávek na náhradu škody, spočívající ve vynaloženém nájemném a nákladech na opravu vad díla ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. V tomto směru již Obvodního soudu pro [adresa] v rozsudku ze dne 16.9.2020 dostatečně v souladu s judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 5711/2017, sp.zn. 31 Cdo 684/2020) vyložil, že s ohledem na relevantní námitky žalobce proti započítávaným pohledávkám by si jejich prokazování vyžádalo obsáhlé dokazování (soud by musel zkoumat, jaké poplatky by musel žalovaný hradit v novém bytě, důvodnost víceprací a oprav, provedených panem [jméno FO]). Jednalo se tak zjevně o situaci, kdy by uplatnění pohledávek žalobce v postavení žalovaného formou námitky započtení vyvolalo namísto jednoznačného oběma stranami akceptovaného zániku obou pohledávek (v rozsahu, v jakém se kryjí), další spory o existenci či výši započítávaných pohledávek coby pohledávek nejistých ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. Obvodní soud pro [adresa] v uvedeném rozsudku současně zmínil nesplatnost pohledávek žalovaného (žalobce v tomto řízení) ve smyslu § 1982 odst. l o.z., neboť žalobce (zhotovitel) nebyl žalovaným vyzván k jejich úhradě. Nezpůsobilost pohledávek žalobce coby žalovaného k započtení vychází z jejich charakteru a žádného poučování žalobce ve smyslu § 118a o.s.ř. nebylo pro tento závěr zapotřebí.

13. Na výše uvedené závěry nemá žádný vliv skutečnost, že žalobce byl v předmětném právním vztahu v postavení spotřebitele, neboť ve věci nevyvstala potřeba hodnocení obsahu smlouvy ve smyslu § 1811 až 1819 o.z. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v původním řízení by žalobce v postavení žalovaného ani v odvolacím řízení se svou obranou proti žalobnímu nároku při vědomí nemožnosti uplatnění nových skutečností a důkazů ve smyslu § 205a o.s.ř. neuspěl. Za této situace mu z jednání jeho advokáta nemohl vzniknout nárok na náhradu škody proti žalované ve smyslu § 24 zákona o advokacii a žaloba není důvodná. Odvolací soud proto napadený rozsudek, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

14. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. mají procesně úspěšné žalovaná a vedlejší účastnice právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žalované však náklady v této fázi řízení nevznikly. Náhradu nákladů vedlejší účastnice představuje náhrada odměny advokáta podle §§ 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 2 úkony právní služby po 10 020 Kč (vyjádření a účast na jednání) s paušální náhradou hotových výdajů po 450 Kč na úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrada za – 6 úkonů po 300 Kč, náhrada advokáta za promeškaný čas na cestě podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu za 7 půlhodin po 150 Kč a náhrada cestovného podle § 13 odst.. 5 advokátního tarifu ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce a vyhl.č. 475/2024 Sb. za cestu na jednání odvolacího soudu ze [adresa] a zpět, celkem [hodnota] km, vozidlem [nazev] s průměrnou spotřebou nafty 4.3 litry/100 km při ceně nafty 34,70 Kč a pevné sazbě 5,80 Kč podle vyhl.č. 475/2024 (o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2025) ve výši 1 757 Kč a s 21 % náhradou za daň z přidané hodnoty z těchto částek.

Poučení