20 Co 64/2025 - 119

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Markéty Čermínové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 94 887,50 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. 9. 2024, č. j. 48 C 52/2024-90, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky 90 037,50 Kč s příslušenstvím a zákonného úroku z prodlení z částky 94 887,50 Kč od 28. 2. 2024 do 28. 8. 2024 potvrzuje.

II. Dále se v zamítavém výroku o věci samé rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % z této částky od 29. 8. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobci 1 250 Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně 93 637,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 94 887,50 Kč od 28. 2. 2024 do 28. 8. 2024 a z částky[Anonymizováno]93 637,50 Kč od 29. 8. 2024 do zaplacení zamítl a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení žalované ve výši 900 Kč. Žalobce se žalobou, podanou 28. 2. 2024, domáhal na žalované zaplacení 44 887,50 Kč z titulu náhrady škody, spočívající v nákladech obhajoby, a částky 50 000 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež mu měly vzniknout nezákonným trestním stíháním, vedeným Obvodním soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], které skončilo postoupením věci Úřadu Městské části [adresa] k projednání přestupku. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že na náhradu nákladů obhajoby uhradila žalobci částku 8 712 Kč a ve zbývajícím rozsahu, který ani nebyl předběžně zcela uplatněn, je jeho nárok nedůvodný a namítla promlčení nároku na za zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, popsaných v odstavcích 4. a 5. napadeného rozsudku, která posuzoval podle § 1 odst. 1, § 5 písm. a), § 8 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31 odst. 1, 3, 4, § 31a, § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon). Konstatoval, že nárok na náhradu škody (nákladů obhajoby) byl žalobcem nejméně zčásti předběžně uplatněn, žalovaná jej uspokojila jen částečně a dala najevo, že více žalobci plnit nehodlá, a dovodil, že za takové situace by trvání na uplatnění nároku u žalované v celém rozsahu bylo zbytečným formalismem. Návrh na potrestání podle § 179c odst. 2 písm. a) tr. řádu ze dne 19. 9. 2022 shledal nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 náhradového zákona, jelikož trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením (rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka]). Doručením tohoto návrhu dne 10. 10. 2022 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, které bylo odklizeno usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 2. 2023, jímž byla trestní věc žalobce postoupena Úřadu Městské části [adresa] k projednání přestupku; toto usnesení nabylo právní moci dne 28. 2. 2023.

3. Nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu shledal soud I. stupně promlčeným. Konstatoval, že šestiměsíční promlčecí doba končila dnem 28. 8. 2023, kdy došlo k jejímu stavení uplatněním nároku u žalované. Žalovaná žádost projednala již dne 6. 2. 2024, kdy bylo její stanovisko doručeno zástupci žalobce, a následujícím dnem běh promlčecí doby pokračoval a uplynul dne 7. 2. 2024, kdy byl poslední den pro uplatnění nároku žalobce u soudu. Žalobce však podal žalobu až dne 28. 2. 2024 a jeho nárok na odškodnění nemajetkové újmy je v celém rozsahu promlčen. Soud I. stupně s odkazem na konstantní soudní judikaturou (rozhodnutí Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017, nálezy Ústavního soudu ze 14. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 3391/2015, ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 5321/16, ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/2017, ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 2330/2016, usnesení Ústavního soudu pod sp. zn. [spisová značka] rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. [spisová značka]) neshledal námitku promlčení rozpornou s dobrými mravy. K tomu uvedl, že způsob počítání běhu promlčecí doby není žádnou novinkou, která by žalobci, resp. jeho zástupci neměla být známa. Žalobce měl jeho advokát poučit o tom, že žádost o předběžné projednání nároku je podávána v poslední den promlčecí lhůty a že na podání žaloby tak mít v případě vyřízení žádosti v šestiměsíční lhůtě pouhý jeden den. Žalobce se nemohl spoléhat na to, že žalovaná nárok nestihne projednat a počítat s podáním žaloby dne 28. 2. 2024, neboť je třeba vycházet z toho, že lhůty se dodržují. Institut korektivu dobrých mravů má místo v situaci, kdy konkrétní skutkové okolnosti svědčí o tom, že poškozený reálně nemohl svůj nárok uplatnit, nikoli v situaci, kdy došlo k chybnému právnímu úsudku o běhu promlčecí doby či k opomenutí podat žalobu včas.

4. K nároku na náhradu škody soud I. stupně zdůraznil, že odškodnit lze jen náklady účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, tedy hotové výdaje a odměnu za zastupování, určené podle zvláštního právního předpisu – vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Z úkonů právní služby mezi účastníky sporných soud I. stupně shledal důvodným pouze nárok na náhradu odměny a výdajů advokáta za sepis odporu proti trestnímu příkazu dne 10. 10. 2022 ve výši 1 250 Kč, stanovené podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (odměna za úkon 1 500 Kč a režijní paušál 300 Kč). Žalobě nevyhověl ohledně náhrady za úkony advokáta, učiněné před doručením návrhu na potrestání dne 10. 10. 2022, a za odvolání dne 30. 6. 2023 v rámci přestupkového řízení, u nichž dovodil chybějící příčinnou souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. Konstatoval, že náhradu za úkony právní služby, uskutečněné dne 22. 11. 2022 - vyjádření k návrhu na potrestání, účast na hlavním líčení dne 30. 11. 2022, dne 25. 1. 2023 a dne 28. 2. 2023 žalovaná žalobci již uhradila v celkové výši 8 712 Kč v souladu s advokátním tarifem (ve výši 1500 Kč s režijním paušálem 300 Kč a náhradou DPH za úkon), neboť výše náhrady se určí podle předpisu o mimosmluvní odměně bez ohledu na to, jakou částku (smluvní odměny) zaplatil žalobce svému advokátovi. Dále dovodil, že za přípravu na hlavní líčení dne 29. 11. 2022, 24. 1. 2023 a 27. 2. 2023 žalobci náhrada nenáleží, neboť tato příprava je již zahrnuta v mimosmluvní odměně za úkon právní služby účasti na hlavním líčení a podle advokátního tarifu se nejedná o samostatný úkon právní služby. Náhradu za předběžné projednání nároku vylučuje § 31 odst. 4 náhradového zákona.

5. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl ohledně 1 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 29. 8. 2024 do zaplacení a ve zbývajícím žalobním požadavku, včetně úroku z prodlení za dobu od 28. 2. 2024 do 28. 8. 2024, žalobu zamítl. Doplnil, že prodlení žalované podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) nastalo až uplynutím šesti měsíců od podání žaloby, neboť žalobce soudem přiznaný úkon právní služby u žalované výslovně neuplatnil (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 727/2011). S ohledem na nepatrný procesní úspěch žalobce přiznal soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) žalované plnou náhradu nákladů řízení.

6. Proti zamítavému výroku rozsudku a proti výroku o náhradě nákladů řízení podal žalobce včasné odvolání. Dovozoval s odkazem na nález Ústavního soudu pod sp. zn. [spisová značka], že námitka promlčení jeho nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu je v rozporu s dobrými mravy, neboť trestní stíhání, vykonstruované jeho bývalou partnerkou, mělo na jeho život závažný negativní dopad, měl obavu z odsouzení, ze ztráty zaměstnání a z vývoje opatrovnického řízení ohledně jeho dětí. Původní incident vyvolala jeho bývalá partnerka, aby ho zdiskreditovala v rámci jejich dlouhodobých sporů ohledně výchovy společných dětí, a trestní řízení nemělo být vedeno. Soudu I. stupně žalobce vytýkal, že neprovedl jím navrhované důkazy k intenzitě jeho nemajetkové újmy a dovozoval, že měl být v souvislosti s uvedeným nárokem poučen ve smyslu § 118a o.s.ř. o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Dále namítl, že všechny jím popsané úkony právní služby, včetně těch, které se uskutečnily před doručením trestního příkazu, vedly ve svém souhrnu k vydání rozhodnutí o postoupení věci k projednání přestupku. Dovozoval, že mu náleží náhrada nákladů i za odvolání, podané v rámci přestupkového řízení, jelikož pochybení státu vyústilo v postoupení věci úřadu městské části a opětovné řešení věci v rámci správního řízení. Náklady, vynaložené na jeho právní zastoupení, jsou jasnou škodou, výše smluvní odměny nevybočuje z běžných standardů a výše odškodnění, uznaná žalovanou, představuje „extrémní rozpor s principy spravedlnosti“. Žalobce dovozoval, že má nárok i na náhradu nákladů za předběžné projednání věci, k čemuž argumentoval gramatickým výkladem § 31 odst. 4 náhradového zákona. Navrhl, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalovaná navrhla potvrzení odvoláním napadeným výroků rozsudku a ve vyjádření k odvolání se ztotožnila se závěry soudu I. stupně. Zopakovala, že nárok žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl ve smyslu § 32 odst. l a § 35 odst. l náhradového zákona ke dni podání žaloby promlčen a poukázala na to, že soud I. stupně posoudil námitku promlčení v souladu s aplikovanou judikaturou. Žalobci nenáleží náhrada nákladů za období před zahájením jeho trestního stíhání, neboť fáze prověřování v trestním řízení se nevede proti konkrétní osobě, ale pouze ve věci, byť může být určitá osoba označena jako podezřelá.

8. Žalobce v podaném odvolání uplatnil odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a o. s. ř., odvolání však shledal převážně nedůvodným. Jak již uvedl soud I. stupně, ustálená soudní judikatura dovodila, že stát odpovídá za škodu způsobenou (nemajetkovou újmu) zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu; zastavení trestního stíhání a zproštění obžaloby mají stejné důsledky jako zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání pro nezákonnost a nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání se proto posuzuje jako nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 1 Cz 6/90, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 35/1991, rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, sp. zn. 31 Cdo 2805/2011, uveřejněné v uvedené sbírce pod č. 121 a 122/2012). Soudní judikatura je ustálena i v tom, že za nezákonné je třeba považovat usnesení o zahájení trestního stíhání i v případě, kdy trestní stíhání skončí postoupením věci do přestupkového řízení, jehož výsledek je z hlediska splnění podmínek odpovědnosti státu za újmu způsobenou uvedeným trestním stíháním nerozhodný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4771/2017). Tato situace nastala i v případě žalobce, když usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 2. 2023, které nabylo právní moci téhož dne, byla věc podle § 222 odst. 2 trestního řádu postoupena Úřadu městské části [adresa] k projednání, neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Tímto rozhodnutím byla splněna zákonná podmínka odpovědnosti žalované za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 náhradového zákona, zakládajícího žalobci právo na náhradu škody a nemajetkové újmy, vzniklé nezákonným trestním stíháním.

9. Uvedené právo podléhá promlčení ve smyslu § 32 odst. 3 náhradového zákona a judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že subjektivní promlčecí doba u nároku na náhradu škody (újmy) způsobené trestním stíháním, které neskončilo odsuzujícím trestním rozhodnutím, počíná běžet od okamžiku, kdy obžalovanému bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl zproštěn obžaloby, nebo jímž bylo trestní stíhání zastaveno (srov. rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 962/2012, sp.zn. 25 Cdo 1029/2008). Žalobce byl účasten hlavního líčení dne 28.2.2023, na němž bylo oznámeno rozhodnutí o postoupení věci k přestupkovému řízení (které nabylo téhož dne ve smyslu § 139 odst. l trestního řádu právní moci) a od tohoto okamžiku mu začala běžet promlčecí lhůta k uplatnění nároků z nezákonného trestního stíhání (z nezákonného rozhodnutí). Soud I. stupně tak správně vycházel z počátku běhu šestiměsíční promlčecí doby dne 28. 2. 2023 a na jeho výstižné a zákonu odpovídající závěry o stavení a marném uplynutí promlčecí doby odvolací soud pro stručnost odkazuje. Vzhledem k uvedenému závěru nevznikla v řízení potřeba, aby žalobce stran běhu promlčecí doby něco tvrdil nebo prokazoval a soud I. stupně proto neměl důvod jej poučovat ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Za situace promlčení žalobcova nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu bylo rovněž nadbytečné provádět dokazování k intenzitě jeho nemajetkové újmy.

10. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že námitka promlčení, vznesená ze strany žalované, není rozporná s dobrými mravy ve smyslu § 547 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.). Samotná tato námitka dobrým mravům zásadně neodporuje, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Právo vznést tuto námitku nelze v obecné rovině upřít ani státu, jinak by ustanovení o běhu promlčecí doby § 32 náhradového zákona postrádalo smysl. Na tom nic nemění ani závěry žalobcem prosazovaného nálezu Ústavního soudu pod sp. zn. [spisová značka], který v daném konkrétním případě na základě jeho individuálních okolnosti (procesní komplikovanost řízení, úmrtí osoby blízké poškozenému) dovodil rozpor námitky promlčení s dobrými mravy. Z tohoto nálezu nelze činit obecný závěr o rozpornosti námitky promlčení, uplatněné státem proti nároku z nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu orgánu veřejné moci s dobrými mravy, naopak v jeho rámci i a ve své další judikatuře Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že každý případ je nutno posuzovat individuálně. Samotná délka promlčení doby daná § 32 odst. 3 náhradového zákona byla též podrobena přezkumu ústavnosti se závěrem, že ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. je ústavně konformní, nezakládá nerovnost mezi jednotlivými poškozenými, bezdůvodně neprivileguje stát a není projevem svévole zákonodárce, protože odchylnou úpravu otázky promlčení dovoluje specifický charakter uplatňovaného nároku, přičemž stanovená promlčecí lhůta poskytuje dostatečný časový prostor k jeho uplatnění.

11. Jak již uvedl soud I. stupně s odkazem na přiléhavou konstantní judikaturu, uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Takové podmínky ve věci splněny nejsou. Nelze dovodit, že by žalobce marné uplynutí promlčecí doby sám nezavinil, neboť měl dostatek času svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu uplatnit včas a při vědomí jeho uplatnění u příslušného orgánu v poslední den lhůty mohl podat žalobu ještě předtím, než se žalovaná k jeho nároku vyjádřila (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. [spisová značka]). Soud by v takovém případě vyčkal vyjádření příslušného orgánu, poté pokračoval v řízení a lhůta by byla zachována. Žalobci tak nebránily žádné závažné okolnosti v tom, aby nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z předmětného trestního stíhání uplatnil před jeho promlčením, k čemuž soud I. stupně případně poznamenal, že byl právně zastoupen jak v řízení trestním, tak i při předběžném uplatnění nároku. Jestliže žalobce zmeškal včasné uplatnění nároku u soudu jen svou nedostatečnou obezřetností, není prostor pro úvahu o rozporu žalovanou uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy. K poukazu žalobce na to, jak jej mělo trestní stíhání poškodit, odvolací soud podotýká, že žalobce byl stíhán pouhých 5 měsíců pro krádež podle § 251 odst. l písm. d) trestního zákona, hrozil mu minimální trest a nelze odhlédnout od skutečnosti, že se společensky zavrženíhodného jednání, jakkoliv nedosahovalo intenzity trestného činu, dopustil, neboť byl za ně pravomocným rozhodnutím Úřadu městské části [adresa] ze dne 10.10.2023 (jímž odvolací soud provedl důkaz v souladu s § 213 odst. 4 o.s.ř.) uznán vinným ze spáchání přestupku proti majetku a proti občanskému soužití podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich.

12. Výše nároku žalobce na náhradu majetkové újmy, spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v trestním řízení, se podle § 31 odst. 3 věta třetí náhradového zákona určuje podle ustanovení zvláštního předpisu o mimosmluvní odměně (advokátní tarif). Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl, že náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle náhradového zákona není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady. Za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny procesními předpisy nebo zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně. Náklady, vynaložené poškozeným na právní zastoupení, se proto nahrazují v rozsahu podle advokátního tarifu, a nikoliv tedy podle smluvní odměny za zastupování. Náhradu za část žalobcem namítaných úkonů právní služby mu žalovaná mimosoudně poskytla v řádné výši podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a výše smluvní odměny, sjednaná mezi žalobcem a jeho obhájcem, není z důvodů shora vyložených pro tento nárok významná. Soud I. stupně dále správně dovodil, že příprava na hlavní líčení není ve smyslu advokátního tarifu samostatným úkonem právní služby a že odvolání, podané dne 30. 6. 2023 v rámci přestupkového řízení, není v příčinné souvislosti s nezákonným trestním stíháním. Výkladu § 31 odst. 4 náhradového zákona, prosazovanému žalobcem, rovněž nelze přisvědčit. Účelem předběžného projednání nároku podle § 14 náhradového zákona je umožnit mimosoudní vyřešení sporu, jde o neformální řízení, a proto není potřeba, aby poškozený byl v jeho rámci právně zastoupen. Z tohoto důvodu zákon neumožňuje odškodnit náklady právního zastoupení vynaložené na předběžné uplatnění nároku. Uvedené ustanovení bylo rovněž podrobeno přezkumu jeho ústavnosti a návrh na jeho zrušení byl Ústavním soudem opakovaně zamítnut (srov. usnesení sp.zn. I.ÚS 701/10 a sp. zn. III. ÚS 3120/2011).

13. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu I. stupně pouze ohledně náhrady za úkony, které advokát žalobce učinil v době před doručením trestního příkazu žalobci dne 10. 10. 2022. V daném případě se jednalo o zkrácené přípravné řízení dle § 179a a násl. trestního řádu, které se vyznačuje zjednodušeným průběhem přípravného řízení, uplatňovaným u méně závažné a jednoduché trestné činnosti. Ve smyslu § 314b odst. 1 trestního řádu se v takovém případě trestní stíhání zahajuje doručením návrhu na potrestání soudu. Žalobci byl trestní příkaz doručen až 10. 10. 2022, avšak již dne 8. 9. 2022 mu bylo sděleno podezření ze spáchání přečinu. Od té doby měl podle § 179b odst. 2 trestního řádu postavení podezřelého se stejnými právy jako obviněný a mohl si zvolit obhájce. Úkony, vykonané obhájcem žalobce po uvedeném datu, tak byly provedeny účelně v bezprostřední souvislosti se zahájením trestního stíhání. Při opačném závěru by byl poškozený, v jehož případě se konalo jen zkrácené přípravné řízení, z hlediska odškodnění v horším postavení než obviněný při standardním průběhu trestního řízení. Ze žalobcem uváděných úkonů v období do 10. 10. 2022 představuje studium podkladů dne 19. 9. 2022 součást převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (žalobce požadoval za studium 1 250 Kč a 625 Kč za převzetí) a žádost o přezkoumání postupu [orgán] orgánu podle § 157a odst. 1 trestního řádu představuje úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu (žalobce požadoval 7 500 Kč). Odvolací dospěl k závěru, že žalobce má za tyto dva úkony právo na náhradu odměny advokáta vždy 1 500 Kč podle § 7 bodu 3 ve spojení s 10 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu a náhradu jeho paušálních výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem ve výši 3 600 Kč (daň z přidané hodnoty (DPH) nebyla podle dopisu obhájce žalobce ze dne 14. 10. 2022 žalobci účtována). Ostatní žalobcem jmenované náklady na obhajobu v tomto období nepředstavují úkony ve smyslu advokátního tarifu.

14. Odvolací soud z uvedených důvodů podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil zamítavý výrok rozsudku jen ohledně částky 3 600 Kč, kterou žalobci přiznal se zákonným úrokem od 29. 8. 2024 do zaplacení (k tomu odkazuje na správný závěr soudu I. stupně ohledně prodlení žalované a navazujícího práva žalobce na úrok z prodlení). Ve zbývajícím rozsahu zamítavý výrok rozsudku podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Žalobce byl finálně úspěšný jen v nepatrné části svého nároku, náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů proto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. náleží žalované. Tuto náhradu představuje paušální náhrada výdajů advokátem nezastoupeného účastníka řízení podle § 151odst. 2 o. s. ř. za šest procesních úkonů (vyjádření k žalobě, 2x příprava na jednání, 2x účast na jednání dne 6. 9. 2024 a 20. 3. 2025, vyjádření k odvolání) po 300 Kč podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu.

Poučení