48 C 52/2024 - 90

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za niž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 94 887,50 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 250 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 1 250 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 93 637,50 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 94 887,50 Kč od [datum] do [datum] a z částky 93 637,50 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne [datum] na žalované domáhal odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), ve výši 94 887,50 Kč, z toho 50 000 Kč coby odškodnění za nemajetkovou újmu a 44 887,50 Kč coby náhradu za náklady vynaložené na obhajobu, oba nároky v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí v trestním řízení. Žalobce uvedl, že usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.], byla trestní věc žalobce postoupena Úřadu městské části [adresa], neboť by mohlo jít o přestupek. Žalobce se vedle nároku na odškodnění nemajetkové újmy domáhal náhrady nákladů obhajoby v rozsahu těch úkonů právní služby, které žalovaná v rámci předběžného projednání neuznala. Žalobce dále uvedl, že nároky uplatnil u žalované, která reagovala stanoviskem ze dne [datum], přičemž žalobci přiznala omluvu a na nákladech obhajoby 8 712 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní nároky uplatnil dne [datum] ve výši 50 000 Kč na nemajetkové újmě a ve výši 12 523,50 na náhradě nákladů obhajoby. Žalovaná nároky projednala dne [datum], kdy žalobci přiznala 8 712 Kč za 4 úkony právní služby po 1 500 Kč (za vyjádření k návrhu na potrestání a účast na HL dne [datum], [datum] a [datum]) 4 režijní paušály a náhradu za 21% DPH. V zbylém rozsahu žalobou požadovaných nákladů na obhajobu žalovaná namítla, že žalobce nárok neuplatnil u žalované a v tomto rozsahu není splněna podmínka pro projednání věci před soudem a v rozsahu 3 811,50 kč je nárok nedůvodný. Žalovaná po stručné rekapitulaci posuzovaného trestního řízení poukázala na právní moc usnesení ze dne [datum]. Žalovaná namítla, že žádost o předběžné projednání nároku jí sice byla doručena dne [datum], tedy v poslední den šestiměsíční promlčecí doby, nicméně nároku u soudu se žalobce domáhá až po jejím uplynutí, neboť žalovaná nárok žalobce projednala dne [datum] a dnem následující promlčecí doba opět začala běžet. Žalovaná se podané žalobě v části nároku na odškodnění nemajetkové újmy bránila námitkou promlčení a navrhla, aby soud žalobu v tomto rozsahu zamítl.

3. Soud o podané žalobě rozhodl při jednání. Soud neprovedl důkazy, které byly navrženy k prokázání vzniku a intenzity nemajetkové újmy žalobce pro nadbytečnost, když soud shledal důvodnou námitku promlčení, kterou vznesla k tomuto uplatněnému nároku žalovaná.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] podalo Obvodní státní zastupitelství pro [adresa] na žalobce návrh na potrestání č.j. [sp. zn.]-12. Návrh na potrestání byl žalobci společně s trestním příkazem ze dne [datum] doručen dne [datum]. Unesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum] byla věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena Úřadu Městské části [adresa], neboť uvedený skutek není trestným činem, avšak by mohl být posouzen jako přestupek. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Nesporné bylo, že úkony právní služby byly obhájcem žalobce vykonány, že žalobce žalobou uplatněné nároky ve výši 50 000 Kč a 12 523,50 Kč u žalované uplatnil žádostí doručenou žalované dne [datum] s tím, že předběžné projednání žádosti žalobce žalovaná ukončila stanoviskem ze dne [datum], kterým částečně nároky žalobce uspokojila, a to částkou 8 712 Kč, kdy bylo současně konstatováno nezákonné rozhodnutí a vyslovena omluva. [adresa] 712 Kč byla žalobci vyplacena dne [datum].

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými nespornými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje. Bylo prokázáno, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] a pravomocně skončeno bylo dne [datum]. Nárok u žalované žalobce uplatnil dne [datum]. Nárok žalobce žalovaná projednala dne [datum]. Žaloba soudu došla dne [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení). Bylo též prokázáno, že žalobce byl při podání žádosti o předběžné projednání nároku zastoupen advokátem, kterému bylo stanovisko žalované doručeno do datové schránky dne [datum] (zjištěno z potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 32). Bylo rovněž prokázáno, že žalobcem požadované úkony advokáti žalobce vykonali (zjištěno z nesporných tvrzení) a že jim žalobce za poskytnuté právní služby zaplatil (zjištěno z výpisu z účtu u [Anonymizováno] na č. l. 47, z detailu úhrady z účtu [č. účtu] na č. l. 48, z faktury č. [hodnota] na č. l. 50, z faktury č. [hodnota] na č. l. 52, z faktury č. [hodnota] na částku 40 837,50, z faktury č. [hodnota] na č. l. 64)

6. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

7. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

8. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

9. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

13. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle odstavce 4 ustanovení platí, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

15. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

16. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). K námitce žalované, že žalobce neuplatnil u žalované veškeré požadované náklady na obhajobu, soud konstatuje, že nejpozději k uplatnění došlo v okamžiku, kdy byla žaloba (z [datum]), resp. její doplnění doručeno žalované, a to proto, že přinejmenším v určitém rozsahu žalobce u žalované nárok na náhradu nákladů obhajoby uplatnil a vyjádřil tak požadavek na úhradu těchto nákladů. Žalovaná tím, že nárok žalobce uspokojila pouze zčásti dala najevo, že více plnit nehodlá ani poté, co se žalobce obrátil na soud a trvání na uplatnění nároku u žalované v celém rozsahu by bylo zbytečným formalismem. Neuplatnění celého nároku v rámci předběžného projednání se tak nanejvýše může promítnout v závěru soudu o důvodnosti požadovaného příslušenství, kdy od doručení žaloby žalované plyne opět lhůta 6 měsíců k případnému uspokojení nároku, pokud by žalovaná měla zájem žalobci plnit.

18. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

19. Žalobce se v tomto řízení domáhala dvou nároků, a to v souvislosti s návrhem na potrestání, na které se v důsledku pozdějšího vydání usnesení o postoupení věci k případnému vyvození přestupkové odpovědnosti hledí jako na nezákonné rozhodnutí.

20. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu uvádí, že návrh na potrestání podle § 179c odst. 2 písm. a) trestního řádu je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je návrh státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] ze dne [datum], jehož doručením žalobci dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, které bylo odklizeno usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], jímž byla trestní věc podle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena Úřadu Městské části [adresa], neboť uvedený skutek není trestným činem, avšak by mohl být posouzen jako přestupek. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

21. Nárok ve výši 50 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. V průběhu soudního řízení žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku na odškodnění nemajetkové újmy.

22. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, kterou vznesla k žalovaná k tomuto uplatněnému nároku. O vznesené námitce promlčení soud uvážil takto. Trestní řízení žalobce bylo pravomocně skončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o postoupení trestní věci ÚMČ [adresa]. Judikatura je ustálena v závěru, že obviněný z trestného činu, který je posléze obžaloby zproštěn se o jemu v souvislosti s trestním stíháním způsobené újmě dozvídá postupně během trestního řízení tím, že ji pociťoval, přičemž okamžik vzniku nemajetkové újmy nelze zaměňovat s okamžikem, kdy se poškozený dozví o tom, kdo za tuto újmu odpovídá, tedy dnem nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku. Z hlediska vědomosti žalobce o vzniku nemajetkové újmy proto nemá okamžik právní moci zprošťujícího rozsudku žádný právní význam. Žalobce u žalované nárok na odškodnění nemajetkové újmy uplatnil prostřednictvím advokáta dne [datum], tedy v poslední den šestiměsíční promlčecí doby. Došlo tak k jejímu stavení, nejdéle však na dobu šesti měsíců. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná nárok žalobce projednala již dne [datum], kdy dnem následujícím promlčecí doba opět pokračovala, přičemž uplynula dne [datum], což také byl poslední den k uplatnění nároku žalobce u soudu. K podání žaloby však došlo až dne [datum]. Nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí je tak v celém rozsahu promlčen.

23. Soud současně nedospěl k závěru, že námitka promlčení vznesená žalovanou by byla v rozporu s dobrými mravy. Shora soudem popsaný způsob počítání běhu promlčecí doby rovněž není žádnou novinkou, která by žalobkyni, resp. jejímu zástupci nebyla či neměla být známa. Je pravdou, že šestiměsíční promlčecí lhůta stanovená v § 32 odst. 3 OdpŠk je v kontextu právního řádu poměrně přísná. Uvedenou právní úpravu, jak byla zákonodárcem stanovena, je však soud povinen respektovat, současně je však třeba velmi pečlivě a s uvážením všech okolností dané věci, a to včetně krátkosti uvedené promlčecí lhůty zvažovat, zda nejsou dány výjimečné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr o rozporu námitky promlčení s dobrými mravy (srov. k tomu nález Ústavního soudu ze [datum], sp. zn. I ÚS 3391/2015). Obecně platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V tomto kontextu by přitom bylo namístě námitku promlčení považovat za rozpornou s dobrými mravy tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku znamenal, že žalobce v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I ÚS 5321/16, nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp.zn. II ÚS 76/2017 či nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp.zn. I ÚS 2330/2016, či z recentní judikatury srov. usnesení Ústavního soudu, sp.zn. III ÚS 3429/22).

24. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. Žalobce byl v době, kdy trestní řízení probíhalo zastoupen advokátem. Rovněž žádost o předběžné projednání nároku byla žalobcem podána prostřednictvím advokáta a stejně advokátovi žalobce bylo doručeno stanovisko žalované. Advokát žalobce měl vědět, že uplatnění nároku žalobcem podléhá promlčení a jak dlouhá je promlčecí doba. Měl rovněž žalobce poučit o tom, že žádost o předběžné projednání je podávána poslední den promlčecí doby a že na podání žaloby bude mít žalobce v případě vyřízení žádosti v 6měsíční lhůtě pouhý jeden den. Žalobce se nemohl spoléhat na to, že žalovaná nárok nestihne projednat a počítat s podáním žaloby dne [datum]. Naopak je třeba vycházet z toho, že lhůty se dodržují a že žalovaná nárok žalobce projedná včas. Bylo věcí žalobce, že s touto alternativou nepočítal. Rozpornou s dobrými mravy by tak mohla být situace, kdy by se poškozený o nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku dozvěděl až v době, kdy by již nárok reálně uplatnit nemohl. Nic na tom nemůže změnit případně chybný úsudek žalobce o tom, od kdy počne promlčecí doba běžet, či kdy je třeba podat žalobu u soudu. Institut korektivu dobrých mravů tak má místo v situaci, kdy konkrétní skutkové okolnosti svědčí tomu, že poškozený reálně nemohl svůj nárok uplatnit, nikoli v situaci, kdy došlo k chybnému právnímu úsudku o běhu promlčecí doby či k opomenutí podat žalobu včas. Soud proto neshledal žádný důvod, pro který by vznesená námitka promlčení měly být rozporná s dobrými mravy (z recentní judikatury srov. např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21.3.2024, č.j. 17 Co 50/2024- 90).

25. Jelikož je nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmy v celém rozsahu promlčen, soud žalobu v rozsahu částky 50 000 Kč jako nedůvodnou bez dalšího zamítl (výrok II).

26. Nárok žalobce na náhradu škody ve výši 44 887,50 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu nákladů řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí. Podmínka existence odpovědnostního titulu je splněna, jak výše vysvětleno a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti. O tomto nároku soud uvážil takto.

27. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují však pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen „AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

28. Mezi účastníky zůstalo sporné, zda má žalobce nárok na poskytnutí odškodnění za následující úkony právní služby: - [datum] - Sepis odporu proti trestnímu příkazu - 1 250 Kč. Jde o úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT a žalobci by za něj náležela náhrada za jeden úkon právní služby a za jeden režijní paušál, celkem [hodnota] (1 500 + 300). Žalobce požadoval 1 250 Kč, které mu soud přiznal. - [datum] - Sepis oznámení o převzetí právního zastoupení, žádost o zaslání trestního příkazu a návrhu na potrestání – 625 Kč, [datum] - [právnická osoba] se soudem - 416,67 Kč, [datum] - [právnická osoba] s klientem - 416,67 Kč, [datum] - E-mailová komunikace s klientem, doručeno sdělení Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] - 416,67 Kč, [datum] Sepis vyjádření podezřelého, žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu dle § 157a TŘ - 7 500 Kč, [datum] - [právnická osoba] s klientem – 625 Kč, [datum] - Studium podkladů doložených klientem - 1 250 Kč, [datum] - [právnická osoba] klientem – 625 Kč. Ohledně všech těchto požadovaných úkonů právní služby soud dospěl k závěru, že byly učiněny ještě před doručením návrhu na potrestání dne [datum] a nemohly tak vynaloženy na změnu či zrušení nezákonného rozhodnutí, které v tu dobu ještě nebylo vydáno, resp. doručeno žalobci. Chybí proto příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou, tedy jedna ze tří kumulativních podmínek pro vyvození odpovědnosti žalované za škodu (srov. též závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.4.2024 č.j. 72 Co 344/2023- 387, zejm. odst. 29). Žalobci odškodnění nenáleží. - [datum] - vyjádření k návrhu na potrestání - 5 000 Kč, účast na hlavním líčení dne [datum] (1:15 hodin), dne [datum] (1:40 hodin) a dne [datum] (0:45 hodin) – 3 750 Kč, 3 750 Kč a 1 250 Kč. Náhradu za tyto úkony právní služby již žalobci přiznala žalovaná v celkové výši 8 712 Kč (4*1 500+4*300 * 1,21), jak plyne z jejího stanoviska, jehož obsah byl mezi účastníky nesporný. Žalovaná postupovala v souladu s advokátním tarifem, kdy za každý úkon přiznala žalobci náhradu ve výši 1 500 Kč s režijním paušálem 300 Kč a náhradu za 21% DPH. Soud poukazuje na to, že výše odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, bez ohledu na to, jakou vyšší částku (smluvní) případně žalobce zaplatil svému advokátovi. Žalobci odškodnění nenáleží. - Příprava na hlavní líčení dne [datum], dne [datum] a dne [datum] – 3 * 2 500 Kč. Náhradu za tyto 3 úkony právní služby soud žalobci nepřiznal, neboť příprava na hlavní líčení je již zahrnuta v mimosmluvní odměně za úkon právní služby účasti na hlavní líčení. Nejedná se o samostatný úkon právní služby podle AT. Žalobci odškodnění nenáleží. - Odvolání dne [datum] – 1 250 Kč. V řízení byl nesporné, že trestní stíhání pravomocně skončilo dne [datum]. Odvolání, které žalobce požadoval po žalované uhradit, tak nemohlo být v žádném případě vykonáno v rámci trestního stíhání žalobce a absentuje tak příčinná souvislosti mezi odpovědnostním titulem a škodou. Patrně jde o odvolání v rámci přestupkového řízení, které však rovněž není v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Žalobci odškodnění nenáleží. - [datum] - uplatnění náhrady škody u Ministerstva spravedlnosti– 7 500 Kč. Nárok není důvodný v poukazem na § 31 odst. 4 OdpŠk, který stanoví, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Žalobci odškodnění nenáleží.

29. V souhrnu soud žalobě vyhověl co do částky 1 250 Kč (výrok I.), ve zbytku, ohledně částky 93 637,50 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

30. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I), a to z přiznané částky 1 250 Kč, avšak až od [datum] do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 12,75 %. Ve zbytku (i za období od [datum] do [datum]) soud nárok na požadované příslušenství zamítl. Žalovaná se totiž v tomto případě dostala do prodlení až uplynutím šesti měsíců od podání žaloby, neboť žalobce soudem přiznaný konkrétní úkon právní služby u žalované výslovně neuplatnil. K uplatnění tak došlo až podáním žaloby dne [datum], když žalované znovu započala běžet šestiměsíční lhůta k projednání nároku. Platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení. K prodlení žalované proto došlo až marným uplynutím další šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne podání žaloby, a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum] (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30 Cdo 727/2011).

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 a 3 o.s.ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V tomto případě byl úspěch žalobce nepatrný v rozsahu 1,32 % (1 250/94 887,50 * 100). Soud proto přiznal žalované, která neuspěla je v nepatrné části právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši tří režijních paušálů po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., a to za písemné vyjádření ze dne [datum] k žalobě, za přípravu na jednání a účast na jednání dne [datum] (podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb.), celkem 900 Kč.

32. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje. Lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.