21 C 100/2022 - 711

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Šorbanovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozený [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] 2. [Jméno žalované B], narozená [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované A] 3. [Jméno žalované C], narozená [Datum narození žalované C] bytem [Adresa žalované C] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci takto:

Výrok

I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných č. 1, č. 2 a č. 3 k pozemku p. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], jehož součástí je budova č. p. 594, vše zapsané na LV č. [hodnota], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa].

II. Návrh žalovaných na odložení zrušení spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných k pozemku p. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], jehož součástí je budova č. p. 594, vše zapsané na LV č. [hodnota], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], na dobu dvou let, se zamítá.

III. Pozemek p. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], jehož součástí je budova č. p. [Anonymizováno], vše zapsané na LV č. [hodnota], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa], se přikazuje do podílového spoluvlastnictví žalovaných tak, že žalovaný č. 1 je spoluvlastníkem ideálního podílu ve výši 1/4, žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 vlastní ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl ve výši ideálních 3/8, žalovaná č. 3 je spoluvlastníkem ideálního podílu ve výši 3/8.

IV. Žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 18 050 000 Kč, a to do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 částku ve výši 5 504 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaní č. 1, č. 2 a č. 3 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na nákladech státu České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 částku ve výši 5 504 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 9. 6. 2022 domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a zaplacení částky 324 843 Kč, následně po rozšíření žaloby zaplacení částky 423 844 Kč z titulu náhrady škody. Soud usnesením ze dne 22. 6. 2023, č. j. 21 C 100/2022-488, z tohoto řízení vyloučil řízení v části, ve kterém se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 423 844 Kč, k samostatnému projednání, a to v řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem tohoto řízení je zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti – pozemku p. č. [hodnota], v k. ú. [adresa], jehož součástí je budova č. p. 594, vše zapsané na LV č. [hodnota], v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „Nemovitost“). Žalobkyně je vlastníkem 1/4 nemovitosti, žalovaný č. 1 je vlastníkem 1/4 nemovitosti, žalovaný č. 1 a žalovaná č. [hodnota] mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl na nemovitosti ve výši 1/8 a žalovaná č. 3 je spoluvlastníkem v rozsahu 3/8 nemovitosti. Žalobkyně nemovitost zdědila po svých předcích, zatímco žalovaní nemovitost nabyli za podivných okolností, kdy zdůrazňovala, že žalovaný č. 1 a žalovaná č. 3 nabyli každý nemovitosti na základě darovací smlouvy od [tituly před jménem] [jméno FO] a to nedlouho před jeho smrtí, navíc žalovaný č. 1ještě dříve i více nemovitostí od tohoto dárce. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že její práva ke správě společné věci jsou ze strany žalovaných soustavně porušována, když se o všech rozhodnutích spoluvlastníků dozvídá až ex post po zdlouhavých urgencích. Dle žalobkyně má každý spoluvlastník právo k celé věci, přičemž toto právo je zároveň omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka. Práva všech spoluvlastníků jsou totožná a žádný nemá zásadní přednost. Každý ze spoluvlastníků je proto oprávněn ke správě společné věci a zároveň by mezi spoluvlastníky měla panovat spoluvlastnická loajalita, kdy každý spoluvlastník nakládá se svým podílem podle své vůle, ale nečiní tak na újmu ostatním spoluvlastníkům. Žádný ze spoluvlastníků nesmí být vyloučen ze správy společné věci a většinový spoluvlastník je povinen menšinovému spoluvlastníku poskytnout prostor pro vyjádření názoru a předem ho seznámit se svými úmysly. Žalobkyně má za to, že žalovaní se společnou nemovitostí nenakládají v souladu s principy řádné správy a při dodržení péče řádného hospodáře. Žalovaní se sice rozhodli rekonstruovat alespoň některé byty, ale naprosto nekoncepčním způsobem, ve velmi špatné kvalitě a bez možnosti kontroly ze strany žalobkyně, která je vystudovanou stavební inženýrkou s dlouholetou praxí v oblasti nemovitostí a jejich správy, tedy má značné zkušenosti v oboru a může přispět svými realistickými návrhy. Celkový stav nemovitosti je zanedbaný, což dává žalovaným žalobkyně za vinu. Žalovaní pronajímají byty v průměru za 107 Kč/m2 měsíčně a nebytové prostory za 116 Kč/m2, tedy hluboko pod tržní cenou měsíčního nájemného v předmětné lokalitě, která přesahuje 300 Kč/m2, a dokonce pod cenou sociálního nájemného určeného radnicí MČ Prahy 5, které je ve výši 150 Kč/m2. Žalobkyně s tímto jednáním opakovaně vyjadřovala svůj nesouhlas, ale návrhy žalobkyně a jejího manžela na nájem prostor s vyšším nájemným žalovaní odmítli. Za těchto okolností, kdy není mezi všemi spoluvlastníky možná shoda či spolupráce, je pro žalobkyni velmi obtížné setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanými. Žalovaní soustavně ignorují žádosti žalobkyně o poskytnutí informací o strategii pro správu nemovitosti do budoucna a poskytnutí kopií všech uzavřených nájemních smluv. Jednáním žalovaných je dle názoru žalobkyně záměrně snižována hodnota jejího spoluvlastnického podílu a z jednání žalovaných lze důvodně usuzovat, že záměrem žalovaných je získat spoluvlastnický podíl žalobkyně pod tržní cenou. Žalobkyně žalovaným opakovaně navrhovala vedení konstruktivního jednání o vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti. Žalobkyně považuje za nejvýhodnější pro všechny prodej celé nemovitosti či rozdělení nemovitosti na bytové jednotky. Alternativně žalobkyně navrhovala žalovaným též odkoupení jejich spoluvlastnických podílů, nebo odkoupení jejího spoluvlastnického podílu, což byla jediná možnost, o které byli žalovaní ochotni jednat, ale žalobkyni navrhovali odkoupení jejího spoluvlastnického podílu za částku ne vyšší než 6 mil. Kč. Odborný odhad renomované realitní kanceláře (Engel Voelkers) přitom odhaduje, že se hodnota nemovitosti pohybuje v rozmezí 80–89 mil. Kč, spoluvlastnický podíl žalobkyně by tedy představoval hodnotu 20 mil. Kč. Žalobkyně má zato, že nemovitost je možno rozdělit, navrhla i konkrétní způsob. Eventuelně žalobkyně požadovala podle zákona, aby soud přikázal nemovitost do jejího vlastnictví s tím, že by jí byla uložena povinnost žalovanému č. 1 zaplatit částku 20 mil. Kč, žalovanému č. 1 a žalované č. 2 částku 10 mil. Kč a žalované č. 3 částku 30 mil. Kč. Jako třetí možný způsob rozhodnutí soudu navrhla přikázání nemovitosti do vlastnictví žalovaných a uložení povinnosti žalovaným zaplatit žalobkyni podle jednotlivých podílů celkem částku 20 mil. Kč.

2. Žalovaní ve svém vyjádření ze dne 22. 7. 2022 uvedli, že nepovažují žalobu za důvodnou a navrhli její zamítnutí. Žalovaní připustili, že v rámci spoluvlastnictví dochází mnohdy k názorovým střetům týkajících se způsobu užívání nemovitosti ve spoluvlastnictví a nutnosti investic, ale není úmyslem žalovaných působit úmyslně či neúmyslně škody na nemovitosti nebo snad přímo žalobkyni. Dále žalovaní uvedli, že si nejsou vědomi toho, že by porušovali své zákonné povinnosti vůči žalobkyni, když při rozhodování o běžné správě spoluvlastníci rozhodují většinou hlasů, při rozhodování o významných záležitostech jsou nezbytné dvě třetiny hlasů a pouze ve výjimečných případech je nutný souhlas všech spoluvlastníků. Žalovaní ve svém vyjádření uvedli, že zásadně nesouhlasí s rozdělením podílového spoluvlastnictví, tedy rozdělení domu na jednotky. Žalovaní považovali požadavek na přikázání nemovitosti do vlastnictví žalobkyně a uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalovanému č. 1 částku 20 mi. Kč, žalovanému č. 1 a žalované č. 2 částku 10 mil. Kč a žalované č. 3 částku 30 mil. Kč za nesmyslný, když žalobkyně nedokládá žádný znalecký posudek, který by stanovil cenu nemovitosti. Žalovaní uvedli, že žalobkyni nikdy za její spoluvlastnický podíl nenabídli 6 mil. Kč, protože jsou si vědomi cen nemovitostí v Praze. Všechny pokusy o domluvu se žalobkyní ale ztroskotaly z důvodu nerealistické představy žalobkyně o hodnotě jejího spoluvlastnického podílu. Žalovaní se o dům starají a v rámci možností ho rekonstruují, a to i z výnosů z nájmů, které si na rozdíl od žalobkyně nenechávají vyplácet.

3. Žalovaní učinili svým podáním ze dne 30. 3. 2023 vzájemný návrh, kterým ve smyslu § 1155 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako o. z.), navrhli, aby soud zrušení spoluvlastnictví odložil o dva roky, a to z důvodu zabránění majetkové ztrátě na straně žalovaných, kteří od okamžiku vzniku spoluvlastnictví investují do nemovitosti veškeré finanční prostředky vygenerované z pronájmů a postupně přistupují k rekonstrukci jednoho bytu za druhým. Do doby kompletního dokončení rekonstrukce nemohou žalovaní očekávat adekvátní návratnost své investice. Žalobkyně požaduje v rámci vypořádání přikázat do svého vlastnictví největší a nejmoderněji zrekonstruované byty č. 7, 8 a 9, což žalované jednoznačně poškozuje. Aby bylo možné spoluvlastnictví zrušit a vypořádat, je tedy dle žalovaných nutné počkat, až bude nemovitost kompletně zrekonstruovaná, což odhadují, že nastane za 24 měsíců. Předčasné rozdělení nemovitosti by podle žalovaných představovalo ztrátu žalovaných v řádech milionů korun a nemožnost kvůli neshodám rekonstrukci celé nemovitosti dokončit.

4. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 24. 4. 2023 uvedla, že s návrhem žalovaných nesouhlasí, když cílem rozdělení je mimo jiné narovnání dosavadních nefunkčních spoluvlastnických vztahů. Ve svém vyjádření ze dne 20. 7. 2023 dále uvedla, že tvrzení žalovaných o dokončení rekonstrukce nemovitosti v příštích dvou letech je zcela nepodložené a nerealistické, když žalovaní dle žalobkyně dosud neučinili žádné kroky k přípravě rekonstrukce. Žalovaní ani přes výzvu soudu neuvedli žádné konkrétní parametry údajně plánované rekonstrukce ani její cenový rámec, rozpočty jednotlivých prací a způsob financování. Žalovaní nepředložili žádný projekt, poptávku, cenovou nabídku ani žádné žádosti o veřejnoprávní povolení. Tvrzení žalovaných tak dle žalobkyně nemohou být důvodem pro odložení vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci, výslechem účastníků, znaleckým posudkem a výslechem znalce (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako o. s. ř.) ve spojení s § 125 o. s. ř., § 126 o. s. ř., § 127 o. s. ř. a § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. Za použití § 132 o. s. ř. soud učinil následující skutková zjištění: Není sporu, že žalobkyně je vlastníkem 1/4 Nemovitosti, žalovaný č. 1 je vlastníkem 1/4 Nemovitosti, žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl na Nemovitosti ve výši 1/8 a žalovaná č. 3 je spoluvlastníkem v rozsahu 3/8 Nemovitosti, a že mezi žalobkyní a žalovanými dochází k názorovým střetům ohledně způsobu využívání a nakládání s nemovitostí.

7. Žalovaný č. 1 a žalovaná č. 3 jsou spoluvlastníky Nemovitosti na základě darovací smlouvy ze dne 26. 3. 2007, kterou s nimi uzavřel [tituly před jménem] [jméno FO], s právními účinky ke dni 11. 4. 2007, a dále na základě kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2007, kterou uzavřeli ještě s manželkou žalovaného č. 1, žalovanou č. 2, s právními účinky ke dni 6. 3. 2008. Předmětná kupní smlouva, kterou uzavřeli všichni žalovaní s Městskou částí Praha 5, byla schválena Magistrátem hlavního města Prahy (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] ze dne 7. 6. 2022, darovací smlouvou ze dne 26. 3. 2007, kupní smlouvou ze dne 19. 12. 2007, schválení prodeje domu Magistrátem hlavního města Prahy ze dne 8. 1. 2008).

8. Žalobkyně je spoluvlastnicí na základě usnesení soudu o vypořádání SJM a o dědictví ze dne 19. 10. 2020, č. j. [spisová značka], s právními účinky ke dni 21. 10. 2020 s tím, že zůstavitel, po kterém nabyla svůj podíl na Nemovitosti zemřel dne 22. 5. 2020 (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] ze dne 7. 6. 2022, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 10. 2020, č. j. [spisová značka] s doložkou právní moci, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 3. 2018, č. j. [spisová značka]).

9. Nemovitost spravuje správcovská firma [právnická osoba]., která uzavírá nájemní smlouvy, a to na pokyn žalovaného č. [hodnota], který jedná za žalované č. [hodnota] a č. [hodnota], a všem spoluvlastníkům poskytuje půlroční vyúčtování, přičemž správcovská firma zastupuje žalované, nikoliv žalobkyni, která smlouvu se správcovskou firmou neuzavřela (prokázáno účastnickým výslechem žalovaného č. [hodnota], protokolem o svědecké výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO] – pracovnice správcovské firmy).

10. Žalobkyně nabyla svůj podíl na Nemovitosti po svém otci v květnu 2020 (prokázáno výslechem žalobkyně a usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 19. 10. 2020, č. j. [spisová značka]).

11. V Nemovitosti bydlela babička žalobkyně, za kterou od dětství chodila na návštěvy. Po její smrti podíl připadl na otce žalobkyně, a pak na žalobkyni v květnu 2020. Žalobkyně se snažila se žalovanými o diskusi, kdy spravuje majetek v řádech miliónů korun v rámci svého zaměstnání, aby mohli společnými kroky zlepšit stav Nemovitosti. Chce, aby dům byl rozdělen na bytové jednotky, kdy má tři děti, které jsou již dospělé s tím, že každý by pak měl jednu bytovou jednotku a nemusely by platit tržní nájemné. Dle ní k opravám domu nedochází koncepčně, Nemovitost dle ní je na první pohled neudržovaná. Dle žalobkyně rekonstruovat dům z pouhých výnosů z nájmů bytů není možné, kdy taková oprava by trvala po dlouhou dobu. Sama navrhovala odprodej půdy, kdy firma by získala půdu s tím, že by získala nějaký podíl na domě a za to by zrekonstruovala celý objekt, zajistila výstavbu výtahu, kdy výtah je potřeba s tím, že žalovaní tvrdí, že jejich nájemci výtah nepotřebují. Babička žalobkyně bydlela v Nemovitosti do roku 2013, kdy už nemohla po těch schodech chodit nahoru. V současnosti komunikace mezi spoluvlastníky utichla po podané žalobě. Od správcovské firmy žalobkyně nedostávala žádné informace, že se chystá oprava bytu č. 6, 7. Pak opravila, že o rekonstrukci bytu č. 7 se dozvěděla úplnou náhodou, kdy je pravdou, že tam bylo po její babičce klavírní křídlo, o kterém nevěděla. Informace o vyúčtování dostává, ale nedostává informace o rekonstrukci domu, pak ale sdělila, že když žádala o rozpočet rekonstrukce, tak ji byla sdělena cena opravy fasády s tím, že chtěla podrobnější rozpočet, bližší informace, přesně za kolik budou jednotlivé položky, to nedostala. Po rozdělení domu na bytové jednotky bude komunikace mezi ostatními spoluvlastníky lepší, z toho důvodu, že pokud bude mít každý byt svého majitele, odpadne tak snaha se její osoby zbavit a pak společnými silami všech spoluvlastníků dojde např. k vymalování celého domu, případně tedy rekonstrukci půdy s tím, že má za to, že jenom z výnosů z objektu se celková rekonstrukce nedá dělat. Má zájem o celou nemovitost (prokázáno výslechem žalobkyně).

12. Žalovaný č. 1 se stal spoluvlastníkem Nemovitosti v roce 2007, kdy dům byl přebrán ve špatné kondici. Na začátku výnosy z Nemovitosti byly ročně 180 000 až 200 000 Kč, následně ty výnosy ještě klesly na 80 000 Kč s tím, že někdy v roce 2008 až 2009 byt č. 1 se stal bytem bezdomovců, rovněž dům byl vykraden sběrači barevných kovů, byla poničena vstupní vrata. V současnosti je pronajato z devíti bytů sedm, osmý byt bude pronajat v nejbližší době. Z celkových devíti bytů jsou nyní výnosy přes 1 600 000 Kč ročně s tím, že 93 % těchto výnosů jdou do oprav domu. Ze strany správcovské firmy jsou žalovaní informováni stejně jako žalobkyně půlročními výpisy. Žalobkyně si po nabytí vlastnictví vyžádala dokumentaci k domu od správcovské firmy a ta ji poskytla. Ve vztahu k větším investicím, dohady probíhají emailovou formou, opravy se dějí na podkladě rozhodnutí většiny spoluvlastníků. V Nemovitosti žalovaný č. 1 nebydlí. Žalovaní se o Nemovitost starají, jak nejlépe jsou schopni s tím, že výnosy se zvedly vertikálně, jsou tam renovované všechny rozvody. Byty č. 2 a 6 byly realitní kanceláří prohlášeny za nepronajímatelné s tím, že nebyly dány do nabídky, proto byly pronajaty těmto osobám přes osobní kontakty. Na začátku na stavební práce žalovaní vyzkoušeli několik firem s tím, že jedna se osvědčila a s tou i nadále spolupracují. Žalovanými bylo strategicky rozhodnuto, že první budou opravovány všechny bytové jednotky s tím, že výjimkou byla fasáda domu do dvora, která byla v havarijním stavu. Plány ohledně využití půdních prostor v tuto chvíli nejsou, to je otázka budoucnosti. Nájemné se pravidelně zvyšuje a každá smlouva má inflační doložku. Ve vztahu ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, neměli v úmyslu nějak měnit vztahy v domě, ty představy se liší od paní žalobkyně, kdy za všechny tři žalované postupně se Nemovitost opraví z výnosů, které jsou s tím, že tak, jak navrhuje žalobkyně investici do domu odprodejem části té půdy, žalovaným nepřijde dobré, kdy si myslí, že během relativně krátké doby maximalizují výnosy z nájmu bytů a můžou to opravit. Ve vztahu k rozdělení domu na bytové jednotky rozdělení spravedlivě není možné. Vše řešili tedy s ostatními žalovanými pouze hypoteticky, kdy neznají soudní odhad. Má zájem o nemovitost (prokázáno účastnickým výslechem žalovaného č. 1).

13. Žalovaná č. 2 se spoluvlastnicí stala v roce 2008, v domě nebydlí. V době, kdy Nemovitost získali, se dohodli, že neobyvatelný dům dají do obyvatelného stavu, a bude pronajímán. Primárně to bylo postaveno tak, že dům bude opraven z výnosů. Žalovaní se dozvěděli, že se žalobkyně stala spolumajitelkou domu a následně probíhala nějaká komunikace, proběhlo společné setkání ve správcovské firmě, v rámci emailové korespondence od žalobkyně jsou návrhy, kdy je komunikace ukončena invektivami ve stylu špatného hospodaření žalovaných. Má zájem o nemovitost (prokázáno výslechem žalované č. 2).

14. Spoluvlastnický podíl na domě žalovaná č. 3 získala v roce 2007. V předmětném domě nebydlí. V srpnu 2020 na seznamovací schůzce, kdy začalo probíhat dědické řízení, tak na tomto jednání se mluvilo o klavíru s tím, že tedy tady je nepravdivé tvrzení žalobkyně, že říkala, že vyklidila a odvezla klavír, jakmile se to dozvěděla. Předtím byl na klavír upozorňován i její otec. Ve vztahu ke komunikaci mezi žalovanými komunikace probíhá, s paní žalobkyní probíhá emailem, kdy pokaždé je žalovaným něco vytknuto, žalovaní dle žalobkyně neustále dělají všechno špatně. K možnému vypořádání čím více spoluvlastníků, tím více je konfliktů. Ideální by bylo, kdyby byl jeden vlastník. Žalovaná na odkup ostatních spoluvlastnických podílů nemá (prokázáno výslechem žalované č. 3).

15. Svědkyně [jméno FO] pracuje jako referentka správcovské firmy [právnická osoba]., která spravuje Nemovitost. Nájemní smlouvy v Nemovitosti uzavírá na pokyn žalovaného č. 1, který jedná za ostatní žalované. Posledních 5 až 8 let nevyhledává pro spoluvlastníky Nemovitosti žádné nájemce. Pokud si žalovaní odsouhlasí konkrétní záměr v Nemovitosti, další komunikace už s žalobkyní neprobíhá. S [tituly před jménem] [jméno FO] komunikovala poté, co se stala spoluvlastnicí domu, kdy takto komunikovala s ní a jejím manželem. Z jejich strany bylo žádáno o informace a vyúčtování správy. Ve vztahu, pokud má dojít k prodloužení nějaké nájemní smlouvy, tak v tomto směru svědkyně komunikuje emailem s žalovanými. V tomto směru nezjišťuje názor či sdělení čtvrté spoluvlastnice. Pokud byla svědkyně se žalobkyní v kontaktu, informace jí byly poskytnuty. Zprostředkovatelská smlouva se správcovskou firmou byla nabídnuta žalobkyni [tituly před jménem] [jméno FO] k uzavření v době, kdy se stala spoluvlastnicí, uzavřena však nebyla (prokázáno protokolem o výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO]).

16. Manžel žalobkyně s ostatními spoluvlastníky jednal na základě emailové korespondence, a to na základě pokynu své manželky. Komunikace s ostatními spoluvlastníky začala tím, že zorganizovali setkání v době, kdy ještě nebylo uzavřeno dědické řízení. Svědek byl účasten korespondence týkající se žádosti o pronájem bytu č. 6 za vyšší nájemné, než má tedy [jméno FO], a žádosti manželky o pronájem bytu č. [hodnota] místo firmy [právnická osoba] Takhle byli osloveni spoluvlastníci samostatně či přes realitní kancelář, kdy ve vztahu k nabídce k bytu č. [hodnota] nabídka byla donesena do realitní kanceláře. Poté probíhala emailová komunikace ohledně prodloužení nájmu, kdy dostal informaci, že žalovaný č. 1. zakázal správcovské firmě poskytovat informace nad rámec jednoho půlročního vyúčtování. Svědek s manželkou se tedy dozvěděli o prodloužení nájemní smlouvy s [jméno FO] pouze implicitně, a to odhadem z předloženého vyúčtování, manželka mu nesdělila, že by byla vyrozuměna o tom, zda dojde k prodloužení nějakých nájemních smluv. Prodloužení nájemní smlouvy s [jméno FO], bylo zjištěno z půlročního vyúčtování. Na začátku svědek se žalobkyní měli originální přehled, který byl poskytnut nad rámec půlročního vyúčtování, jaké jsou zde nájemní smlouvy a do kdy tyto nájemní smlouvy platí (prokázáno protokolem o výslechu svědka [tituly před jménem] [jméno FO]).

17. Žalobkyně chtěla přistoupit ke smlouvě o zprostředkování, ale nedošlo k tomu z důvodu, že žalobkyně nesouhlasila s tím, že za všechny spoluvlastníky jedná žalovaný č.

1. Následně chtěla žalovaná uzavřít separátní smlouvu o zprostředkování, ale k tomu také nedošlo, protože správcovské firmě stačilo, že má uzavřenou smlouvu s majoritním spoluvlastníkem (prokázáno protokolem o výslechu svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], dopisem žalobkyně žalované č. 2 ze dne 29. 12. 2020).

18. Soudem ustanovený znalec ve svém znaleckém posudku po provedeném místním šetření stanovil cenu nemovitosti na částku 72 200 000 Kč s tím, že byl vypracován i návrh rozdělení nemovitosti na jednotky. Cena jednotlivých podílů u žalobkyně a žalovaného č. 1 byla stanovena ve výši 18 050 000 Kč u každého, spoluvlastnického podílu žalovaného č. [hodnota] a žalované č. 2 ve výši 9 025 000 Kč, a žalované č. 3 ve výši 27 075 000 Kč (prokázáno znaleckým posudkem č. [č. účtu]).

19. Rozdělení nemovitosti na jednotky je technicky možné, protože každý byt má vlastní odečet plynu a elektřiny, individuální vytápění elektrické, nebo plynové a bojler. Problematické by bylo spravedlivé uspořádání jednotek mezi účastníky, protože každý byt je v jiném stavu a bylo by třeba udělat další znalecký posudek a ocenit každou bytovou jednotku samostatně. Znalec vypověděl, že při místním šetření byli přítomni žalobkyně, žalovaný č. 1 a pán ze správcovské firmy. Mezi stranami panoval mírný nesoulad, nespolupracovaly, o správcovské firmě nepanuje dle znalce shoda. V nemovitosti se nachází více společných prostor. Co se týče půdy, tak tu znalec nechal jako společný prostor, protože její rozdělení mezi spoluvlastníky by bylo technicky značně problematické. Na půdu nejsou zavedeny sítě, není tam možný odečet elektřiny a plynu, není tam vodovod ani kanalizace. Znalci během místního šetření nebyl zpřístupněn byt č.

8. Znalecký posudek a jeho vypracování bylo nestandardní v tom směru, kdy nebyl zpřístupněn celý dům a dále existence stavby na dvorku, která by měla být dle znalce zapsána v katastru nemovitostí, což však není. (prokázáno výslechem znalce [tituly před jménem] [jméno FO]).

20. Společnosti [Anonymizováno] odhadla tržní cenu spoluvlastnického podílu žalobkyně, tedy nemovitosti, na 20 mi. Kč. Tento odhad následně aktualizovali na částku 22,25 mil. Kč, když celou nemovitost odhadli na 80-89 mil. Kč s tím, že s ohledem na případný prodej pouze menšinového podílu se cena podílu diskontuje. Při 75-80 % z ceny alikvotního podílu by se cena podílu žalobkyně pohybovala v rozpětí 16,7-17,8 mil. Kč (prokázáno vyjádřením společnosti Engel & Völkers Comercial a emailovou korespondencí mezi [tituly před jménem] [jméno FO], žalobkyní a manželem žalobkyně ze dne 14. 10. 2021).

21. Žalobkyně jedná o získání hypotečního úvěru na financování nákupu zbývající části nemovitosti ve výši 54 150 000 Kč a na následnou rekonstrukci nemovitosti ve výši 20 mil. Kč s tím, že banka tento proces potvrdila a žalobkyni sdělila, že na získání hypotečního úvěru jí tímto potvrzením nevzniká právní nárok a banka si vyhrazuje právo žádosti nevyhovět (prokázáno potvrzením společnosti [právnická osoba]. ze dne 27. 6. 2024).

22. Žalovaný č. 1 je dostatečně solventní ve vztahu k odkupu spoluvlastnického podílu žalobkyně. Žalovaný č. 1 jedná o získání hypotečního úvěru na financování nákupu spoluvlastnického podílu žalobkyně ve výši 18 mil. Kč s tím, že banka zhodnotila bonitu obou manželů, tedy žalovaných č. 1 a č. 2, jejich příjmy ze závislé činnosti, příjmy z nájmů a vlastní zdroje a vyhodnotila v rámci provedeného prescóringu žádosti, že je možné pokračovat ve sjednání hypotečního úvěru v požadované výši (prokázáno emailovou korespondencí s hypoteční specialistkou [právnická osoba] [jméno FO] ze dne 28. 6. 2024).

23. Mezi účastníky existují vzájemné rozpory a diametrálně odlišné představy o správě Nemovitosti, kdy žalobkyně upřednostňuje rychleji vedenou a celkovou rekonstrukci domu i cestou případného odprodeje části domu či případnou půjčkou, žalovaní upřednostňují postupnou opravu domu z vlastních zdrojů či výnosů z nájemného bez zadlužení, žalovaní č.1, č. 2 a č. 3 se shodnou v rámci správy domu. Z emailové korespondence vyplývá, že účastníci nejsou schopni se domluvit na většině věcí kolem domu, ze strany žalobkyně plyne absolutní nedůvěra v jakýkoliv postup žalovaných s tím, že žalobkyně považuje opravy žalovaných jsou nekoncepční, které bude nutné nákladně zlikvidovat, žalobkyni vzniká škoda v řádech miliónů korun za posledních 9 let, nesouhlasila s výběrem realitní kanceláře, s poskytnutými informacemi o vícepracích, které chtěla více dokladovat. Žalobkyně požadovala za situace, že právní zástupce žalovaných není dle ní nestranná osoba, doložení další emailové korespondence o schválení návrhů, žalobkyně požadovala po právním zástupci žalovaných podrobné informace týkající se správy domu s dokladováním každé opravy, podrobného rozpočtu, navrhovala odprodej půdy. Manžel žalobkyně označil činnost žalovaných a správce domu proti zájmům žalobkyně při prodejním procesu podílu na domě, z něhož vyplývá zájem žalobkyně svůj podíl prodat. Žalovaní či správcovská firma odpovídají věcně na požadavky žalobkyně či jejího manžela bez osobních invektiv, v tomto směru manžel žalobkyně a žalobkyně v rámci svých vyjádření v emailech hovoří o škodě, trestních oznámení, nákupu podílu žalovaných od Městské části Prahy 5 pod cenou, postupu žalovaných poškozujícím zájmy žalobkyně (prokázáno emailovou korespondencí mezi účastníky, jejich právními zástupci a manželem žalobkyně v roce 2020, 2021, 2022 na č.l. 41-68, 446-463).

24. Žalobkyně se následně neshody mezi účastníky snažila relativizovat, ale soud má tyto problémy v komunikaci za zcela prokázané i z dokazování v rámci řízení vedeného pod sp. zn. 21 C 106/2023, kdy žalobkyně požaduje náhradu škody za tvrzené porušení povinností žalovaných jako spoluvlastníků Nemovitosti. Soud se nezabýval zjišťováním skutkového stavu ohledně nabytí nemovitosti žalovanými, kdy žalobkyně tvrdí, že k nabytí jejich spoluvlastnictví darováním od [tituly před jménem] [jméno FO] došlo „za přinejmenším podivných okolností“, když tyto pouze dokládají vztah a postoj žalobkyně k žalovaným, aniž by způsob nabytí Nemovitosti žalovanými byl relevantním pro předmětný spor.

25. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Z ostatních předložených důkazů nezjistil soud žádné rozhodné skutečnosti relevantní pro toto řízení. Zejména se jedná o listinné důkazy týkající se nájemních vztahů a výše nájemného, které tedy byly relevantní pro řízení vedené pod. sp. zn. 21 C 106/2023 k posouzení žalované náhrady škody. A dále se jedná o svědecké výpovědi nájemníků nemovitosti, ze kterých rovněž nevyplývá nic relevantního pro toto řízení, když nájemníci s žalobkyní nebyli v žádném vztahu a nemohli tedy posoudit, jaké jsou mezi stranami vztahy či spory. Ve vztahu k neshodám mezi žalobkyní a žalovanými tedy soud vycházel zejména z rozsáhlé emailové korespondence a výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Obě výpovědi považoval soud za velmi věrohodnou bez snahy, jakkoliv pomoci jedné ze stran sporu. Výpověď svědka [jméno FO] pak byla hodnocena optikou skutečnosti, že svědek byl přítomen průběhu celého řízení a účasten na všech ústních jednání, kdy jeho výpověď nebyla hodnocena jako zcela nestranná, nýbrž je ovlivněna vztahem k žalobkyni a k předmětu sporu. [jméno FO] zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně je vlastníkem 1/4 Nemovitosti, žalovaný č. 1 je vlastníkem 1/4 Nemovitosti, žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2 mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl na Nemovitosti ve výši 1/8 a žalovaná č. 3 je spoluvlastníkem v rozsahu 3/8. Žalobkyně a žalovaní mají diametrálně odlišné představy ohledně způsobu využívání a nakládání s Nemovitostí, dochází k názorovým střetům mezi nimi, přičemž žalovaní jsou schopni se spolu mezi sebou domluvit, žalobkyně postup většinových spoluvlastníků ve vztahu ke správě nemovitosti považuje za velmi nehospodárný, má pocit, že se žalovaní žalobkyně chtějí zbavit, ona sama chtěla svůj podíl odprodat. Žalobkyně upřednostňuje rychleji vedenou rekonstrukci domu i cestou případného odprodeje části domu či případnou půjčkou, žalovaní upřednostňují postupnou opravu domu z vlastních zdrojů či výnosů z nájemného bez zadlužení. Nemovitost spravuje správcovská firma [právnická osoba]., přičemž správcovská firma zastupuje žalované, nikoliv žalobkyni, která smlouvu se správcovskou firmou neuzavřela. Znalec ve svém znaleckém posudku po provedeném místním šetření stanovil cenu nemovitosti na částku 72 200 000 Kč s tím, že byl vypracován i návrh rozdělení nemovitosti na jednotky. Cena jednotlivých podílů u žalobkyně a žalovaného č. 1 byla stanovena ve výši 18 050 000 Kč u každého, spoluvlastnického podílu žalovaného č. 1 a žalované č. 2 ve výši 9 025 000 Kč, a žalované č. 3 ve výši 27 075 000 Kč. Rozdělení nemovitosti na jednotky je technicky možné, protože každý byt má vlastní odečet plynu a elektřiny, individuální vytápění elektrické, nebo plynové a bojler. Problematické by bylo spravedlivé uspořádání jednotek mezi účastníky, protože každý byt je v jiném stavu a bylo by třeba udělat další znalecký posudek a ocenit každou bytovou jednotku samostatně, v Nemovitosti se nachází více společných prostor, a to i půda. Žalobkyně jedná o získání hypotečního úvěru na financování nákupu zbývající části nemovitosti ve výši 54 150 000 Kč a na následnou rekonstrukci nemovitosti ve výši 20 mil. Kč. Žalovaný č. 1 jedná o získání hypotečního úvěru na financování nákupu spoluvlastnického podílu žalobkyně ve výši 18 mil. Kč s tím, že banka zhodnotila bonitu obou manželů, tedy žalovaných č. 1 a č. 2, s tím, že je možné pokračovat ve sjednání hypotečního úvěru v požadované výši. Žalovaní přes výzvu dle § 118a odst.1 a 3 o. s. ř. nedotvrdili žádné konkrétní skutečnosti ani návrhy důkazů týkající se plánované rekonstrukce, které mohou být důvodem pro odložení vypořádání spoluvlastnictví k nemovitosti. Žalobkyně a žalovaní č. 1 a 2. mají zájem o nemovitosti, žalovaná č. 3 by souhlasila, pokud by nemovitost zůstala ve spoluvlastnictví žalovaných.

26. Z důkazů- vyúčtování správy domu za rok 2012 až 2022, fotografií částí domu, z obsahu znaleckého posudku o ceně nájemného řadového domu číslo [hodnota] v [adresa] pořízeném objednatelem posudku [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne 9. 11. 2006 soud nezjistil žádnou rozhodnou skutečnost ve vztahu k předmětu řízení.

27. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a s poukazem na zákonná ustanovení soud posoudil soud věc po právní stránce takto:

28. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

29. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

30. Podle § 1144 odst. 2 o. z. rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.

31. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

32. Podle § 1155 odst. 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky.

33. V řízení bylo prokázáno, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitosti, mezi kterými panují zásadní neshody a není možné se dohodnout na společné správě nemovitosti, kdy představy žalobkyně a žalovaných se zcela rozcházejí, a to jak ve výběru správcovské firmy a nájemníků, tak zejména v rekonstrukci Nemovitosti a s nakládáním s Nemovitostí. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že jsou tu naplněny důvody pro zrušení (výrok I) a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k Nemovitosti. Zároveň dospěl k závěru, že žalovaní neprokázali existenci majetkové ztráty nebo vážného ohrožení oprávněného zájmu žalovaných zrušením spoluvlastnictví účastníků k Nemovitosti, proto byl jejich návrh na odložení zrušení spoluvlastnictví zamítnut (výrok II).

34. Soud vázán zákonem ve vztahu ke způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví dle § 1143 a násl. o. z., pečlivě zvažoval a striktně postupoval dle zákona při jeho vypořádání, vzal v úvahu i rozhodnutí Nejvyššího soudu, rovněž zmíněná samotnou žalobkyní. Soud je proto povinen nejprve zkoumat, zda je možné reálné rozdělení společné věci, resp. v případě domu se samostatnými byty transformace na bytové spoluvlastnictví. To, že mezi sebou účastníci mají spory, obecně rozdělení domu na jednotky skutečně nebrání (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 347/2010), rovněž v rozsudku ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3242/2007, Nejvyšší soud vyložil, že hypotetická možnost komplikací při správě a údržbě domu, ke kterým by mohlo v budoucnu dojít, nemůže sama o sobě vyloučit dělení domu na jednotky. Samotná okolnost, že účastníci vedou spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je zpravidla důkazem toho, že vztahy mezi nimi nejsou optimální (ke stejným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil např. v usnesení ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008). Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4490/2018 z 23. 3. 2020, odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, s tím, že vypořádání podílového spoluvlastnictví rozdělením věci nebrání samotná existence špatných vztahů podílových spoluvlastníků. Existence sporů mezi podílovými spoluvlastníky může – v poměrech konkrétního případu – nicméně vést k závěru, že rozdělení domu na jednotky není možné. Takový závěr je však podmíněn uvedením konkrétních neshod mezi spoluvlastníky, aby bylo možno jejich intenzitu při úvaze, zda se jedná o takovou míru neshod, jež skutečně rozdělení domu na jednotky brání, přezkoumat (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 355/2012), rovněž v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 559/2004 Nejvyšší soud vyložil, že možnost vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu na jednotky posuzuje soud i z hlediska dalšího možného soužití účastníků v jednom domě. Soud pak přistoupí k takovému rozdělení jen v případě, že vztahy mezi účastníky jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody nevyžadují rozhodování soudu. Je tak z toho důvodu, že rozdělením budovy na jednotky se na podmínkách soužití účastníků (resp. dosavadních poměrech v užívání domu) zpravidla nic nemění a určitý rozsah podílového spoluvlastnictví se v případě daného řešení zachovává. Tyto závěry Nejvyšší soud přijal v kontextu zásady, že jednak nikdo by neměl být nucen setrvávat ve spoluvlastnictví s druhou osobou, a rovněž obdobně by neměl být nucen s ní k soužití nebo společnému řešení společných záležitostí v jednom domě.

35. Ze znaleckého zkoumání znalce [tituly před jménem] [jméno FO] plyne závěr, že technicky by nemovitost bylo možné rozdělit na jednotky, s ohledem na nesporné tvrzení účastníků o konfliktních vztazích mezi nimi a shora nastíněné úvahy Nejvyššího soudu, byť špatné vztahy mezi účastníky žalobkyně v průběhu řízení začala bagatelizovat s její výraznou snahou se s účastníky dohodnout, kteří však o dohodu s ohledem na jejich vzájemný dlouhodobý konflikt neměli zájem, se soud v prvé řadě zabýval tím, zda tyto spory nabývají takové intenzity, že není možné si představit budoucí setrvání účastníků v jednom domě a jejich budoucí možnou shodu na společné správě Nemovitosti. V řízení bylo prokázáno, že účastníci, respektive žalobkyně na jedné straně a žalovaní na druhé straně, nejsou až do současnosti schopni se domluvit prakticky na základních otázkách týkající se správy a péče o Nemovitost, dohodě o správcovské firmě, způsobu investic do Nemovitosti, kdy jejich představy jsou značně rozdílné, vztahy mezi žalobkyní a žalovanými od počátku jsou plny podezření a nedůvěry ze strany žalobkyně dosahující až osobních invektiv, kdy si soud nedokáže představit, že by do budoucna mohli tyto obtíže překonat, začít spolu komunikovat a dohodnout se alespoň v záležitostech správy společných částí nemovitých věcí, tedy zcela základních věcí, pokud má bytové spoluvlastnictví fungovat. Je třeba zdůraznit, že zejména ve sporech o vypořádání společných nemovitostí, jejichž součástí je dům, a případné „rozdělení“ by pouze nabylo podoby transformace na bytové spoluvlastnictví, ani nemusí být intenzita vzájemných sporů natolik vysoká jako tam, kde přichází v úvahu reálné dělení společné věci. V řízení, ani v řízení vedeném o náhradu škody pod sp. zn. 21 C 106/2023 navíc nebylo soudem zjištěno žádné jednání žalovaných, kteří by si počínali v rozporu s povinností řádných hospodářů, případně v rozporu s dobrými mravy proti žalobkyni, ačkoliv žalobkyně tento postup žalovaných stále namítá. V případě rozdělení Nemovitosti na bytové jednotky a jejich rozdělení by stále zůstalo velké množství společných prostor, o jejichž správě, užívání a rekonstrukci by se účastníci řízení museli domlouvat a najít shodu, což, jak v řízení bylo prokázáno, s ohledem na absolutně odlišné představy účastníků ve vztahu ke správě Nemovitosti a jejím nakládáním je zcela nemožné. Za těchto okolností, kdy se jedná o řízení iudicium duplex, tedy soud není vázán žalobním návrhem, protože způsob vypořádání vyplývá přímo ze zákona, soud dospěl k závěru, že není možné společnou nemovitost rozdělit s ohledem na prokázané negativní vztahy mezi žalobkyní a žalovanými, které by generovaly pouze jen a jen další spory mezi nimi, kdy nyní „jakési zmrazení vztahů“ podáním žaloby, neodstraní zásadně jiné představy účastníků ve vztahu ke správě Nemovitosti.

36. Žalobkyně poukázala na usnesení Nejvyššího soudu 22 Cdo 2595/2008 ze dne 1. 6. 2010, dle kterého rozdělení domu na bytové jednotky nebrání, že mezi spoluvlastníky existují špatné vztahy. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu, se kterým se soud plně ztotožňuje, však nelze vytrhávat z kontextu rozhodované věci Nejvyšším soudem, když v tomto řízení rozdělením nemovitosti na jednotky není možné rozdělit nemovitost zcela, jak tomu bylo v případě projednávaném Nejvyšším soudem, ale zůstane tu velká část společných prostor, takže by se současná situace příliš nezměnila a nic nevyřešila. Ze zmíněného usnesení plyne, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, umožňující s jistou mírou přesvědčivosti zdůvodnit přikázání věci každé ze stran sporu. Rozhodnutí ve věci je tak v zásadě na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Přičemž pro rozhodnutí soudu není rozhodující např. jen účelné využití věci, ale jde o souhrn skutečností, které jsou v dané věci relevantní. Nelze též řešit jako zásadní právní otázku, co se míní „účelným využitím věci“; kdyby bylo možno pro tento případ stanovit podrobnější pravidla, učinil by tak zákon. Ten však při vědomí složitostí možných situací přenechává řešení na úvaze soudu. Plány žalobkyně přenechat tři byty, které požadovala přikázat do svého vlastnictví, svým třem dětem k uspokojení jejich bytové potřeby, dle soudu jsou bez právní relevance, když soud řeší vztah mezi účastníky sporu a jejich vzájemné vztahy pro rozhodnutí ve věci. V rámci svého rozhodnutí soud i zvažoval, kdy vznikly konfliktní vztahy mezi účastníky a kdo je zapříčinil. V řízení bylo prokázáno a v tomto směru v průběhu řízení nedošlo k žádné změně, že žalovaní byli schopni se v otázce správy Nemovitosti na všem mezi sebou dlouhodobě dohodnout, žalobkyně pak i prostřednictvím svého manžela a písemné komunikace se žalovanými, v rámci nabytí spoluvlastnického podílu vstoupila do spoluvlastnictví s rozdílnými představami o hospodaření s Nemovitostí, kdy emailová korespondence žalobkyně a jejího manžela je vyostřenější, obsahující v sobě hrozbu trestních oznámení a invektiv v otázce nabytí spoluvlastnických podílů žalovaných a jejich jednání.

37. Žalobkyně, jak již bylo výše zmíněno, v závěru řízení bagatelizovala spory s žalovanými. Tvrdila, že míra neshod mezi spoluvlastníky není nikterak výjimečná, a i s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 437/2010 ze dne 30. 3. 2010 požadovala rozdělení věci, když samotné soudní řízení představuje spor mezi účastníky a nelze tak jen z důvodu existence sporu věc nerozdělit. K tomuto soud pouze podotýká, jak již bylo uvedeno výše, že žaloba mezi spoluvlastníky není jediným důvodem, proč soud nepřistoupil k rozdělení nemovitosti na jednotky. Nejvyšší soud v citovaném usnesení judikuje, že otázka, jaká míra neshod je ještě únosná pro to, aby bylo možno přistoupit k dělení domu na jednotky, nemůže být řešena obecně pro všechny druhy sporů, vždy záleží na individuálním posouzení. Soud proto tuto míru individuálně posoudil a to i ve vztahu k dlouhodobým vztahům mezi účastníky a velikosti společných prostor s úplně odlišnými představami žalobkyně a žalovaných o hospodaření s Nemovitostí.

38. Dále žalobkyně poukázala na usnesení Nejvyššího soudu 22 Cdo 3685/2008 ze dne 3. 2. 2010, dle kterého samotná skutečnost, že určitý způsob dělení nemovitosti není „optimální“, ještě neznamená, že by šlo o dělení nemožné. Reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo pokud by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Samotná skutečnost, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat „s určitým omezením oproti předchozímu stavu“ nebo že budou zřízena věcná břemena, není významná. Ani nesouhlas žalované s konkrétním způsobem rozdělení ještě nebrání tomu, aby soud takové rozdělení provedl, zejména když žádný z účastníků nenavrhne řešení lépe respektující zájmy obou stran. S názorem Nejvyššího soudu se soud také zcela ztotožňuje, ale poukazuje na skutečnost, že ve svém rozhodnutí o nemožnosti společnou věc rozdělit, se neopřel pouze o samotný nesouhlas žalovaných s rozdělením, ani o samotnou skutečnost existence špatných vztahů a neschopnosti se na čemkoliv shodnout, ale rozhodl právě na základě všech shora uvedených a posouzených faktorů.

39. Soud proto uzavírá, že rozhodl v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který mj. ve svém usnesení sp. zn. 22 Cdo 1438/2014 ze dne 3. 2. 2016 judikoval, že zákonná úprava vypořádání spoluvlastnictví je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. A dále, že rozdělení domu mohou bránit konfliktní až nenávistné vztahy účastníků, protože může nastat situace a soud má zato, že tomu tak je i v tomto sporu, kdy v případě rozdělení domu na bytové jednotky vzájemné vztahy současných spoluvlastníků nemovitostí vylučují reálnou možnost jejich spolupráce při správě společných částí domu, jakož i správu nemovitostí jako celku.

40. Žalobkyně namítala, že má k nemovitosti vztah z důvodu toho, že svůj podíl zdědila po předcích, zatímco žalovaní nabyli své podíly za podivných okolností. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní jsou spoluvlastníci nemovitostí na základě bezvadných právních titulů provedených při dokazování a žalobkyní pouze tvrzená, nikoli však prokázaná podivnost není navíc ani relevantní ve vztahu k předmětu tohoto sporu, navíc za situace, kdy žalovaní se stali vlastníky Nemovitosti dříve než samotná žalobkyně. Žalobkyně akcentovala vazby k nemovitosti přes rodinné příslušníky, přesto nevěděla, jak uvedla, o klavírním křídle v bytě po své babičce za situace, že klavír je poměrně nepřehlédnutelným artefaktem jakéhokoliv bytu s ohledem na svou velikost, bylo prokázáno, že chtěla svůj podíl v domě prodat. Vztah účastníků k Nemovitosti tak posoudil ve vztahu ke všem osobám shodný.

41. Při rozhodování o tom, komu soud část nemovitosti přikáže poté postupoval v souladu s citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, když přihlédl k velikosti podílů a k účelnému využití věci. Soud tedy rozhodl tak, že žalovaným č. 1 a 2, kteří dohromady vlastní největší podíl na nemovitosti, doložili svou solventnost a žalovaná č. 3 s tímto vyslovila souhlas, přikázal spoluvlastnický podíl žalobkyně, neboť všichni tři žalovaní jsou schopni se domluvit a bude v největší možné míře zachováno spoluvlastnictví těm osobám, které jsou schopny se domluvit a které již delší dobu schopny spolu ve vztahu ke spoluvlastnictví kooperovat. Žalovaný č. 1 a č. 2 doložili solventnost obou manželů s tím, že banka je, po zhodnocení všech příjmů manželů a jejich vlastních zdrojů, připravena přistoupit ke sjednání hypotečního úvěru ve výši 18 mil. Kč. Žalobkyně sice také doložila, že o hypotečním úvěru s bankou jedná, ale není tak daleko v jednáních, a to i s ohledem na výši úvěru, což je pochopitelné, jako žalovaný č. 1 a žalovaná č. 2, zároveň se takto soud rozhodl i s ohledem na zachování spoluvlastnictví tří žalovaných, kteří jsou dlouhodobě ve shodě a jsou schopni se domluvit na správě Nemovitosti a její postupné rekonstrukci, mají zájem o Nemovitost.

42. Vzhledem ke skutečnosti, že soud přikázal spoluvlastnický podíl žalobkyně do vlastnictví žalovaných č. 1 a č. 2, uložil těmto povinnost žalobkyni zaplatit společně a nerozdílně částku 18 050 000 Kč, stanovenou znalcem jako adekvátní hodnotě spoluvlastnického podílu žalobkyně, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.

43. Lhůtu k zaplacení této částky stanovil soud s ohledem na její výši a potřebu dojednání hypotečního úvěru v délce 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že s ohledem na povahu řízení, kdy nelze určit míru úspěšnosti jednotlivých účastníků řízení o vypořádání spoluvlastnictví, když je z majetkového hlediska srovnatelná, neboť v řízení v tomto ohledu objektivně není vítěze ani poraženého, a v souladu se sdělením Pléna Ústavního soudu ze dne 13. září 2023 pod sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23 rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. V řízení vznikly náklady státu spočívající ve znaleckém dokazování, a to ve výši 11 008 Kč. Soud proto povinnost uhradit státu tuto částku vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o řízení iudicium duplex, rozdělil mezi strany rovným dílem a uložil tak žalobkyni i žalovaným výrokem VI. a VII. zaplatit částku 5 5 04 Kč v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., a to v obecné pariční lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.

Poučení