21 C 102/2020-416

Rubrum

Okresní soud v Hradci Králové rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Šubovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupen advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 10 213,60 EUR s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 698 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 206 EUR za období od 16. 6. 2019 do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky 2 492 EUR za období od 13. 1. 2020 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 6 515,60 EUR spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 254 EUR za období od 16. 7. 2019 do 12. 1. 2020 a z částky 6 515,60 EUR od 13. 1. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 40 849 Kč k rukám zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Hradci Králové na náhradě nákladů řízení částku 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice k rukám Okresního soudu v Hradci Králové na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 5. 2020 domáhal zaplacení částky 10 213,60 EUR s příslušenstvím, a to jako součtu nároků plynoucích ze Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 13. 12. 2018 (dále též jen„ Smlouva“), na jejímž základě vykonával pro žalovaného činnost obchodního zástupce. Tvrdil, že v červnu 2019 došlo ze strany žalovaného k nedůvodnému krácení odměny žalobce za měsíc květen 2019. Přestože byl následně odměnový list opraven, odměna nebyla vyplacena. Žalovaný současně od té doby zamezil žalobci přístup do elektronického interního systému, čímž mu znemožnil výkon činnosti dle Smlouvy. Žalobce přesto vykonával v průběhu června 2019 svoji činnost, neboť smluvní vztah mezi účastníky nebyl ukončen. Na základě této činnosti uplatnil žalobce u žalovaného nárok na ušlý zisk za měsíc červen. Protože žalovaný neposkytl žalobci součinnost k plnění Smlouvy a neuhradil mu ani dlužné odměny, dopisem doručeným žalovanému dne 2. 1. 2020 žalobce odstoupil od Smlouvy a vyzval žalovaného k úhradě nevyplacené odměny za květen 2019, ušlého zisku za měsíce červen až prosinec 2019 a k úhradě zvláštní odměny, žalovaný však tyto nároky odmítl. Žalobce dále uvedl, že si není vědom žádných výhrad s jeho výsledky a činností ze strany žalovaného; nikdy nebyl upozorněn ústně ani písemně na porušování smluvních povinností. Odstoupení od smlouvy zaslané mu žalovaným dne 2. 8. 2019 žalobce neuznal za důvodné a platné, proto trval na plnění smluvních povinností. Žalobce se proto žalobou domáhal zaplacení částek 1 206 EUR (nezaplacená odměna za květen 2019), 1 254 EUR (ušlý zisk za červen 2019), 7 753,6 EUR (zvláštní odměna dle § 2514 a násl. občanského zákoníku rovnající se průměrné roční provizi žalobce za dobu trvání zastoupení).

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Tvrdil, že náplň práce žalovaného spočívala jednak v akvizici nových klientů, jednak ve správě dosavadního portfolia; při zahájení spolupráce se žalobcem byla pod jeho správu převedena část klientely žalovaného sídlící v lokalitě činnosti žalobce. Na přelomu let 2018 2019 byla ve funkci nová nadřízená žalobce, která od počátku svého působení vyjadřovala nespokojenost s výkony žalobce, a to jak navenek, tak ve vztahu k žalovanému. Činnost žalobce neodpovídala buď vůbec, či způsobem/měrou/kvalitou povinnostem plynoucím ze Smlouvy o obchodním zastoupení. Opakovaně a bez omluvy se nedostavil na sjednané schůzky, neposkytoval nadřízené součinnost, nepřebíral od klientů listiny či dokumentaci nepředával žalovanému. Určité pozitivní výsledky jeho činnosti se odvíjely především od té části klientského portfolia, která mu byla svěřena do správy již při zahájení zastoupení, tj. nezískal ji sám svou činností. Žalovaný se rozhodl spolupráci se žalobcem ukončit, proto mu na konci května 2019 zablokoval vstup do interního systému, který dle žalovaného žalobce řádně nepoužíval ani dříve – za měsíc květen neměl v systému zaznamenanou jedinou schůzku, za měsíc červen nepředložil žádné důkazy o své činnosti, za kterou by mu měla náležet odměna. Odstoupení od Smlouvy bylo žalobci doručeno nejpozději 2. 8. 2019. Žalovaný nesouhlasil s vyčíslením odměny požadované žalobcem. Vysvětlil, že první složka odměny je určena podle počtu nově uzavřených smluv při minimálním počtu obchodů novým klientem, druhá složka je určité procento z obratu klientů spravovaných obchodním zástupcem. Pokud jde o zvláštní odměnu, tato náleží za mimořádný přínos obchodního zástupce pro zastoupeného. To v případě žalobce dle žalovaného neplatí, neboť nezískal takový objem nových zákazníků, ani nerozvinul vztahy s dosavadními natolik, aby bylo možno jej považovat za podstatný přínos. Nad to žalobce opakovaně porušoval své povinnosti a svou činnost vykonával nedbale.

3. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav.

4. Ze Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 13. 12. 2018 uzavřené mezi žalobcem jako obchodním zástupcem a žalovaným jako zastoupeným vzal soud za prokázanou smluvní úpravu práv a povinností obchodního zástupce i zastoupeného, odměňování a ustanovení smlouvy o jejím trvání, zániku a práva na odstoupení. Dle čl. III. Smlouvy mezi povinnosti obchodního zástupce patřilo vynaložení odborné péče, jednání v souladu s rozumnými pokyny zastoupeného a sdělování nutných informací (odst. 1), dodržování závazných postupů týkajících se propagace a nabízení produktů zastoupeného (odst. 2), jednání výhradně podle pokynů zastoupeného a v souladu s jeho vnitřními předpisy (odst. 3), bez zbytečného odkladu předávat zastoupenému uzavřené smlouvy a veškerou další dokumentaci (odst. 5), umožnit zastoupenému sledovat a kontrolovat výkon vlastní činnosti (odst. 9), podávat zastoupenému zprávu o aktuálním stavu své činnosti (odst. 10), řídit se vnitřními předpisy (odst. 15), včas a dostatečně informovat žalovaného (odst. 16), pravidelně se seznamovat se žalovaným uveřejněnými dokumenty a bezodkladně zapisovat veškeré potřebné údaje (o schůzkách, telefonátech) do informačně-evidenčního systému (odst. 19), péče o klienta a poskytnutí veškeré nezbytné a pravidelné péče (odst. 20). Dle čl. IV. odst 2 Smlouvy je zastoupený povinen poskytnout obchodnímu zástupci nezbytnou součinnost a potřebnou dokumentaci a obstarat mu informace nezbytné k plnění jeho závazku. Odměňování bylo sjednáno v čl. V Smlouvy včetně systému odměn s odkazem na přílohy smlouvy. Z Přílohy [číslo] ke Smlouvě o obchodním zastoupení platné pro žalobce soud vzal za prokázaný systém odměn obchodního zástupce, sestávající se z odměny za nového aktivního klienta ([příjmení]), reaktivovaného aktivního klienta ([příjmení]) a odměny za výkon portfolia. Z Přílohy [číslo] ke Smlouvě o obchodním zastoupení platné pro žalobce soud vzal za prokázaný systém stanovení klíčových ukazatelů výkonnosti jakožto další složky plnění plánu při hodnocení odměny. Dále byl ujednán nárok na odstoupení od smlouvy o obchodním zastoupení, a to v čl. VII odst. 3 Smlouvy, dle kterého může zastoupený od smlouvy odstoupit, poruší-li obchodní zástupce ustanovení týkající se předmětu smlouvy, doručování, či jeho práv a povinností. Účinky odstoupení nastávají dnem, ve kterém bylo písemné oznámení o odstoupení doručeno druhé straně. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce pro žalovaného vykonával činnost obchodního zástupce již od roku 2015, dne 13. 12. 2018 byla po výpovědi smluv se všemi obchodními zástupci pro Slovenskou republiku uzavřena mezi účastníky nová smlouva o obchodním zastoupení.

5. Z Procesní knihy [číslo] upravující postup při uzavírání rámcové smlouvy soud zjistil, že dle čl. 7 je povinností obchodního zástupce vkládat do interního systému informace o klientovi před zahájením spolupráce i v jejím průběhu, což spočívá i v provádění pravidelné kontroly dat a informací. Zástupce vyplňuje k tomu určený formulář alespoň 1x za rok.

6. Z Procesní knihy [číslo] upravující postup interního zpracování rámcových smluv soud zjistil, že do interního systému se vkládají data klienta, dále zaměstnanec k tomu pověřený stanoví na základě dokladů a informací předaných obchodním zástupcem rizikový profil klienta. U stávajících klientů je prováděna aktualizace rizikového profilu dle AML zákona (zákona č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu) mimo jiné minimálně 1x ročně na základě sdělení obchodního zástupce, který klienta navštíví. Dle čl. 10 může být platnost rámcové smlouvy s klientem pozastavena, pokud je důvodné podezření, že informace o klientovi jsou neúplné.

7. Z e-mailové komunikace ze dnů 12. 6. 2019 a 13. 6. 2019 soud vzal za prokázané, že žalobce reklamoval výši odměny za měsíc květen 2019, načež mu byl ze strany žalovaného zaslán upravený odměnový list s částkou k fakturaci 1 206 EUR. Fakturou č. 2019 žalobce účtoval žalovanému částku 1 206 EUR s datem splatnosti 15. 6. 2019.

8. Z odměnových listů a faktur za období let 2015 – 2019 soud zjistil výši odměny žalobce v jednotlivých měsících trvání smlouvy o obchodním zastoupení a předchozí smlouvy o obchodním zastoupení. V roce 2019 šlo o částky 1 376 EUR (leden 2019, faktura 2019), 1 055 EUR (únor 2019, faktura 2019), 1 191 EUR (březen 2019, faktura 2019), 1 442 EUR (duben 2019, faktura 2019).

9. Z tabulky srovnání obchodních zástupců soud zjistil, že žalobce měl v období měsíců leden až červen 2019 celkem 44 aktivních klientů, s profitem 740 422 Kč. Dalších 6 obchodních zástupců zanesených v tabulce mělo za stejné období [číslo] aktivních klientů, s profitem nejméně 1 mil. Kč. Ze statistiky smluv soud zjistil, že žalobci bylo při nástupu k žalovanému přiděleno 122 rámcových smluv, z toho 25 obchodujících; v roce 2017 mu do portfolia byly přiřazeny další neaktivní rámcové smlouvy. Z tabulek plnění plánů v období roku 2019 soud zjistil, že žalobcův obrat ze smluv byl vždy nad stanoveným měsíčním plánem. Z plnění výkonových plánů soud zjistil, že v položce následné péče žalobce splnil plán na 98 % v lednu 2019, na 105 % v únoru 2019, na 115 % v březnu 2019, na 93 % v dubnu 2019, na 95 % v květnu 2019 E-mailem ze dne 10. 6. 2019 zaslal žalobce smlouvu nového klienta.

10. Z listin označených jako prezenční listiny a Výsledky (založeno v přílohách žalovaného) soud zjistil, že žalovaný školil obchodní zástupce v oblasti AML zákona, přičemž minimálně na prezenční listině z roku 2017 a na listině Výsledky je podpis žalobce, jak potvrdil sám žalobce.

11. Z e-mailů ze dne 18. 12. 2018 a 10. 1. 2019 zaslaného [jméno] [příjmení], tehdejší nadřízenou žalobce, soud zjistil, že obsah e-mailů informuje o neochotě žalobce změnit styl oblékání na formálnější, o neochotě žalobce značit schůzky do elektronického kalendáře a o jeho neochotě spolupráce s nadřízenou. Z týdenních přehledů elektronického kalendáře za období od 14. 1. 2019 do 2. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce měl v přehledu zapsáno pouze 6 schůzek (18. 1., 6. 2., 1. 3., 21. 3., 29. 4., 2. 5.).

12. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zaměstnance žalovaného, soud zjistil, že nepanovala spokojenost s výsledky práce žalobce, neplnil základní podmínky vyplývající ze smlouvy o obchodní spolupráci a z interních předpisů. To potom vedlo k ukončení smlouvy. Přílohou odstoupení od smlouvy byl seznam asi 180 klientů, u nichž docházelo k zanedbávání péče. Šlo zejména o povinnost mít aktuální údaje o klientovi související s jeho dodavatelskými vztahy a jeho zázemím, neboť se hodnotí vnitřní bonita klienta. Činnost obchodního zástupce sestávala z nabídky služeb žalovaného, z osobního setkávání a vyčíslení možných úspor klienta, z následné péče v minimální roční periodě, kdy je nutné aktualizovat údaje klienta, neboť jsou dodávány ČNB při auditu. Nespokojenost se žalobcem spočívala v nedostatečném plánování času, vykazování činnosti v aplikaci a v zanedbávání péče o klienty. Žalobci vytýkala nedostatky jeho přímá nadřízená paní [příjmení] a poté ředitelka pro obchodní trh paní [příjmení]. Žalovaný se snažil uzavřít se žalobcem nejprve dohodu o ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, což vyplývá též z návrhu dohody ze dne 27. 5. 2019, který byl předán osobně paní [příjmení] žalobci dne 20. 6. 2019. Na konci května 2019 žalovaný odpojil žalobce od interních systémů. Nakonec bylo přistoupeno k odstoupení od smlouvy. Odstoupení od smlouvy bylo žalobci zasláno e-mailem.

13. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bývalého nadřízeného žalobce, soud zjistil, že v době jeho zaměstnání u žalovaného byly k práci žalobce ústní výhrady – týkaly se nových smluv a výkonnosti. [příjmení] o klienty spočívala v kontaktování klienta, představení produktů žalovaného a aktualizaci údajů ve smlouvách. U obchodujících klientů bylo nepsané pravidlo je jedenkrát za půl roku kontaktovat. U neobchodujících klientů probíhal kontakt sporadicky. Smlouvy sepsané s klienty se posílaly nejdříve poštou, poté vznikla praxe odevzdat smlouvu osobně na poradách (čtvrtletně); převzetí smluv se nijak nepotvrzovalo. Žalobce za 4 roky podepsal přibližně 100 smluv, z toho zhruba polovina klientů byla nových. Obecně nejlepší obchodníci by za stejnou dobu uzavřeli [číslo] smluv, ti nejhorší pak [číslo]. Při nástupu k žalovanému obdržel žalobce portfolio klientů, nebyli ale všichni aktivně obchodující. Z dohody o ukončení smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 9. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný ukončil se svědkem [příjmení] smlouvu o obchodním zastoupení dohodou, a to z důvodu porušování smlouvy obchodním zástupcem v rozsahu a míře odůvodňující odstoupení od smlouvy.

14. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], přímé nadřízené žalobce, soud zjistil, že měla střety se žalobcem od prvního setkání, a to kvůli výtce k jeho oblékání. Dále po něm požadovala, aby změnil systém práce – zapisoval jednání do systému, aby se jich mohla rovněž účastnit. Žalobce toto odmítl. Setkání se žalobcem proběhlo již v prosinci 2018. Žalobce poté několikrát zapsal plánované setkání, ale až v den jeho konání. Žalobce rovněž odmítal zasílat měsíční report o své činnosti.

15. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že měl v portfoliu přiděleno velké množství klientů, z toho i neobchodující, nebylo v jeho silách dělat pravidelnou následnou péči v roční frekvenci. Všiml si výtek ke konkrétní smlouvě, ale nebral to jako nedostatek dle AML, šlo např. o požadavky doplnění smlouvy, což bral jako administrativní požadavek. Soud neuvěřil výpovědi žalobce v té části, ve které uvedl, že o povinnostech plynoucích z AML zákona nevěděl, neboť z prezenční listiny a výsledku testu vyplývá, že se podrobil školení organizovaného žalovaným týkajícího se právě AML zákona, plnění povinností dle AML zákona obchodním zástupcem bylo přitom výslovně zmíněno i ve smlouvě o obchodním zastoupení (např. článek III. odst. 5).

16. Z Odstoupení od Smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 8. 7. 2019 soud zjistil, že žalovaný odstoupil od smlouvy z důvodu porušení čl. III odst. 1, 2, 3, 5, 9, 10, 15, 16, 19, 20 Smlouvy žalobcem. Konkrétně bylo žalobci vytknuto zanedbání pravidelné péče o klienty spočívající v zanedbání kontroly klientů vyplývající z legislativy upravující boj proti praní špinavých peněz. Žalobce ke dni odstoupení od smlouvy nevykonal pravidelnou roční péči o minimálně 175 klientů z cca 450 klientů jeho portfolia. Součástí odstoupení byl v příloze zaslaný výčet konkrétních smluv, u kterých žalovaný neprovedl povinnou péči. Dále byly žalobci vytknuty u 8 klientů závažné nedostatky v klientské dokumentaci. Těchto 8 smluv nebylo blíže v odstoupení od smlouvy ani v jeho příloze specifikováno. Odstoupení od smlouvy bylo odesláno žalobci na e-mail dne 9. 7. 2019 s tím, že důvody jsou podrobně rozepsány v přiloženém dokumentu. Z příloh představující printscreeny z interního systému smluv soud dále zjistil, že u 132 smluv, u kterých je evidován jako obchodní zástupce žalobce, je jako datum poslední aktivity uvedeno 1. 1. 1900. V e-mailu ze dne 7. 8. 2019 žalobce potvrdil doručení odstoupení písemnou formou dne 2. 8. 2019.

17. Z dopisu ze dne 30. 12. 2019 zaslaného právním zástupcem žalobce žalovanému soud zjistil, že žalovaný potvrdil přijetí listiny Odstoupení od smlouvy s datem doručení 2. 8. 2019, avšak žalovanému sdělil, že jej neuznává a považuje jej za neplatné z důvodu neurčitosti a nedůvodné. Tímto dopisem sám žalobce odstoupil od smlouvy a vypočítal dlužnou částku. Dopis s výzvou k úhradě požadovaných nároků do 10 dnů od doručení byl žalovanému doručen dne 2. 1. 2020. Žalovaný v reakci ze dne 21. 1. 2020 neuznal vznesený nárok, nad to požadoval úhradu smluvní pokuty. Dopisem ze dne 17. 3. 2020 žalobce nárok na smluvní pokutu neuznal.

18. Z dalších důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

19. Z provedených důkazů soud učinil skutkový závěr, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 13. 12. 2018 smlouvu o obchodním zastoupení, přičemž žalobce žalovaného zastupoval na základě předchozí smlouvy o obchodním zastoupení již od roku 2015. Při výkonu činnosti obchodního zástupce pro žalovaného však žalobce neplnil všechny své povinnosti a neřídil se pokyny nadřízené, zejména žalobce výrazně zanedbával u klientů ve svém portfoliu péči na úseku pravidel boje proti praní špinavých peněz (AML). Žalobce nevykonal pravidelnou roční péči u minimálně 132 klientů, ač bylo jeho povinností provádět ji minimálně 1 x ročně, tuto kontrolu neprovedl ani jednou. Součástí této péče mělo být kontaktování klienta a provedení aktualizace informací a vložení informací do systému žalovaného, konkrétně popis charakteru podnikání klienta, u fyzických nepodnikajících osob doplnění zaměstnání klienta, informace o vazbách do dalších společností, důvod, proč chce klient spolupracovat, informace o dodavatelích/odběratelích, osobní informace relevantní ve vztahu k AML, datum prvního obchodu, předpokládaný měsíční objem FX operací, měnové páry, které bude klient obchodovat, informace o konkurenci, případně marži, záznam o poskytnutí informací k termínovým obchodům. Žalobce rovněž neaktualizoval interní systém tak, aby jeho nadřízení měli povědomí o jeho činnosti a schůzkách. Přestože měsíční plány plnil, nedostačovalo to k vyhovění požadavkům u každého klienta nejméně jedenkrát ročně provést aktualizaci, jak vyplynulo z výpisů z interního systému. Žalobce byl o postupech u žalovaného proškolen, povinnosti žalobce byly podrobně popsány v čl. III. Smlouvy a ve vnitřních předpisech žalovaného, tzv. procesních knihách, rovněž s ním jeho nadřízená [jméno] [příjmení] o jeho povinnostech opakovaně jednala. Žalovaný kvůli zjištěným nedostatkům v činnosti žalobce přistoupil k zablokování jeho přístupu do interního systému od června 2019, následně dne 8. 7. 2019 odstoupil od smlouvy, odstoupení doručil žalobci nejpozději dne 2. 8. 2019. Přestože žalovaný zaslal žalobci odměnový list za květen 2019 znějící na částku 1 206 EUR, tuto odměnu žalobci nevyplatil. Za období ledna do dubna 2019 činila průměrná měsíční odměna žalobce 1 207 EUR.

20. Tento skutkový závěr soud posoudil po právní stránce takto.

21. Podle § 2489 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o.z.“) obchodní zástupce vykonává svou činnost s odbornou péčí. Dbá zájmů zastoupeného, postupuje ve shodě s pověřením a rozumnými pokyny zastoupeného a sdělí mu nezbytné údaje, které se dozvěděl v souvislosti s plněním svých povinností a které s tímto plněním souvisí. Podle odst. 2 téhož ustanovení obchodní zástupce sdělí zastoupenému údaje o vývoji trhu a všech dalších okolnostech důležitých pro oprávněné zájmy zastoupeného, zejména pro jeho rozhodování souvisící s uzavíráním obchodů.

22. Podle § 2496 odst. 1 o.z. zastoupený poskytne obchodnímu zástupci nezbytnou dokumentaci vztahující se k předmětu obchodů. Dle odst. 2 zastoupený předá obchodnímu zástupci všechny podklady a věci potřebné pro plnění jeho povinností. Předané podklady a věci zůstávají ve vlastnictví zastoupeného; obchodní zástupce je po ukončení obchodního zastoupení zastoupenému vrátí, ledaže byly vzhledem k své povaze při obchodním zastoupení spotřebovány.

23. Dle § 2501 odst. 1 o.z. obchodní zástupce má právo na provizi za úkony provedené při obchodním zastoupení, byl-li obchod uzavřen v důsledku jeho činnosti nebo byl-li obchod uzavřen s třetí osobou, kterou obchodní zástupce za účelem uskutečnění tohoto obchodu získal před účinností smlouvy.

24. Právo na zvláštní odměnu upravuje § 2514 o.z. Dle § 2517 písm. a) o.z. však toto právo nevznikne, ukončil-li zastoupený obchodní zastoupení pro takové porušení povinnosti obchodním zástupcem, které by ho opravňovalo k odstoupení od smlouvy.

25. Dle § 2001 o.z. obecně platí, že od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

26. Podle § 2913 odst. 1 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

27. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce pro žalovaného vykonával činnost na základě platné smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 13. 12. 2018 uzavřené mezi žalobcem jako obchodním zástupcem a žalovaným jako zastoupeným, přičemž již před tímto datem od roku 2015 vykonával žalobce shodnou činnost obchodního zástupce na základě předcházející smlouvy o obchodním zastoupení. Rovněž bylo nesporné, že žalobci byl žalovaným zamezen přístup do interního systému žalovaného od června 2019. [příjmení] bylo, kdy došlo k odstoupení od smlouvy o obchodním zastoupení a zda je toto platné, tudíž zda žalobci vznikly požadované nároky.

28. Soud shledal odstoupení od smlouvy učiněné žalovaným za platné v části týkající se důvodu nevykonávání pravidelné roční péče o klienty. Přestože žalobce sporoval oprávněnost tohoto odstoupení, soud této námitce nepřisvědčil, neboť porušení povinností žalobce jakožto obchodního zástupce bylo takového charakteru, že naplnilo podmínky pro odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného. Ve Smlouvě si účastníci ujednali povinnosti obchodního zástupce i zastoupeného, včetně možnosti odstoupení od Smlouvy v případě jejich porušení. Nejpodstatnější porušení povinností žalobce bylo prokázáno v části zanedbání péče o klienty, a to jak výpovědí svědků [příjmení]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], tak zejména přílohou odstoupení od smlouvy, konkrétně seznamem smluv, u nichž je poslední aktualizace 1. 1. 1900, tedy je zjevné, že aktualizaci žalobce neprovedl u těchto 132 klientů vůbec žádnou. Ostatně sám žalobce připustil, že nebylo v jeho silách aktualizovat údaje o klientech jedenkrát ročně. Tato povinnost mu však plynula též z Procesních knih upravujících postupy obchodních zástupců. Bývalý nadřízený žalobce, svědek [jméno] [příjmení], dokonce potvrdil pravidlo kontaktovat obchodujícího klienta jedenkrát za půl roku a též neobchodujícího alespoň sporadicky. Žalobce tak porušil zejména čl. III. odst. 1, 3, 15 a 20 Smlouvy. Žalobce byl přitom prokazatelně proškolen, výhrady s ním řešil bývalý i současný nadřízený zaměstnanec, nad to se žalobce v oboru pohyboval mnoho let. Veškeré úkony představovaly naplnění odborné péče obchodního zástupce dle čl. III. odst. 1 Smlouvy. V řízení bylo dostatečně prokázáno, že se nejednalo o drobná administrativní pochybení, ale o zásadní povinnosti, jejichž neplnění mohlo vést k porušení ustanovení, která žalovanému ukládají zákony týkající se předcházení využívání finančního systému k legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo financování terorismu. Neznačením svých schůzek do interního kalendáře dále žalobce žalovanému znemožnil jeho činnost kontrolovat a sledovat, přestože tak bylo ujednáno v čl. III odst. 9 Smlouvy.

29. Trvání žalovaného na plnění výše uvedených povinností lze považovat za rozumné pokyny žalovaného, kterými byl žalobce povinen se řídit dle § 2489 o.z. K odstoupení od smlouvy proto došlo v této části oprávněně, soud toto odstoupení posoudil jako platné a určité ve smyslu smluvního ujednání mezi účastníky (zejména čl. III odst. 1, 3, 9, 10, 15 a 20 Smlouvy), tj. i dle § 2001 o.z. V části odstoupení od smlouvy pro závažné nedostatky u 8 klientů v klientské dokumentaci soud považuje odstoupení od smlouvy za neurčité, neboť z odstoupení od smlouvy nevyplývá, o jaké klienty mělo jít. V této části je odstoupení od smlouvy neplatné. Tato neplatnost však nemá vliv na zbývající část odstoupení od smlouvy, která je dostatečně konkrétní a určitá, když k odstoupení od smlouvy byl doložen konkrétní výčet smluv, u nichž došlo k zanedbání péče. Odstoupení od smlouvy bylo žalobci doručeno dne 2. 8. 2019, toto datum potvrdil sám žalobce ve své korespondenci se žalovaným. Smluvní vztah mezi účastníky tak zanikl odstoupením od smlouvy ke dni 2. 8. 2019. Odstoupení od smlouvy učiněné žalobcem dne 30. 12. 2019 je tak neplatné, neboť v době odstoupení již smluvní vztah mezi účastníky netrval.

30. Žalovaný však ještě v průběhu trvání smlouvy zamezil od června 2019 žalobci přístup do informačního systému žalovaného. Zamezením vstupu žalobce do interního systému žalovaný porušil svou povinnost dle čl. IV. odst. 2 Smlouvy a dle § 2496 o.z., neboť žalobci neposkytl veškeré podklady k výkonu činnosti. Nutnost přístupu do interního systému pro řádný výkon činnosti vyplývá ze samotné Smlouvy, podle níž je zástupce povinen v tomto systému pracovat a zadávat do něj data. Ostatně nedostatečné užívání systému žalobcem bylo jedním z důvodů odstoupení od Smlouvy ze strany žalovaného, proto není pochyb o tom, že znemožnění přístupu je překážkou ve výkonu činnosti zástupce (srov. bod 21 rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2021, sp. zn. 39 Co 305/2020).

31. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému v souladu s § 2913 odst. 1 o.z. povinnost k úhradě škody vzniklé žalobci porušením povinnosti žalovaným dle Smlouvy, která spočívá v ušlém zisku žalobce za dobu, po kterou pokračovalo zamezení jeho přístupu do systémů v době trvání Smlouvy. S ohledem na to, že škodu v podobě ušlého zisku lze jen obtížně vyčíslit, soud ji určil dle vlastního uvážení jako odměnu, na kterou by žalobci při obvyklém výkonu jeho činnosti vzniklo právo, když soud při této úvaze vycházel z průměru odměn za předchozí čtvrtletí. Průměr odměn za poslední čtvrtletí činil 1 207 EUR měsíčně. Tato částka tak náleží žalobci za měsíc červen a měsíc červenec 2019. Za dva dny v měsíci srpnu 2019 jde o poměrnou částku 78 EUR. Za květen 2019 pak soud ponechal výši odměny 1 206 EUR, jak vyplynula z korespondence mezi účastníky po reklamaci odměnového listu, neboť žalovaný zjevně reklamaci uznal a zaslal žalobci opravený odměnový list na částku požadovanou žalobcem, došlo tak k dohodě účastníků o výši odměny za tento měsíc. Na základě této dohody o odměně byla žalobcem vystavena faktura se splatností 15. 6. 2020. Dohromady tedy nevyplacená odměna a ušlý zisk činí částku 3 698 EUR (součet částek [číslo] + [číslo] + [číslo] + 78).

32. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 1970 o.z. v návaznosti na nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalobce žalovanému vystavil fakturu na částku 1 206 EUR se splatností 15. 6. 2020, tedy od 16. 6. 2020 byl žalovaný s úhradou této částky v prodlení; dále žalobce žalovaného vyzval k náhradě další škody ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy, výzva k úhradě byla žalovanému doručena dne 2. 1. 2020, od 13. 1. 2020 byl tedy žalovaný v prodlení s úhradou 2 492 EUR.

33. Na základě výše uvedených závěrů soud žalobu ve zbývající části výrokem II. zamítl, neboť po dni platného odstoupení smlouvy o obchodním zastoupení žalobci dále nevznikal nárok na ušlý zisk. S ohledem na využití institutu odstoupení od smlouvy byla naplněna situace předvídaná ust. § 2517 písm. a) o.z., tedy žalobci nemohlo vzniknout právo ani na zvláštní odměnu dle § 2514 o.z. Soud se tedy dále nezabýval množstvím aktivit žalobce, potažmo jeho přínosem pro žalovaného, když nárok na zvláštní odměnu dle § 2514 o.z. z důvodu platného odstoupení od smlouvy žalovaným zamítl v celém rozsahu.

34. Výrokem III. soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozdělil náklady řízení podle úspěchů účastníků ve věci, kdy z 64 % měl úspěch žalovaný, z 36 % měl úspěch žalobce, tedy soud přiznal žalovanému právo na 28 % nákladů řízení. Náklady žalovaného představuje odměna advokáta, při jejímž určení soud vycházel z tarifní hodnoty představované výší peněžitého plnění v cizí měně (10 213,60 EUR), které za tímto účelem přepočítal směnným kurzem vyhlášeným Českou národní bankou ke dni, kdy advokát učinil zmíněný úkon právní služby (dostupné na [webová adresa]). Úkon; Datum úkonu; Směnný kurz dle ČNB; Tarifní hodnota v CZK; Odměna za úkon převzetí právního zastoupení; 29. 6. 2020; 26,850; 274 235; 9 420 vyjádření; 1. 7. 2020; 26,670; 274 397; 9 420 ; 7. 10. 2020; 27,065; 276 431; 9 420 ; 30. 11. 2020; 26,920; 274 950; 9 420 ; 28. 6. 2021; 25,500; 260 447; 9 380 ; 1. 10. 2021; 25,310; 258 506; 9 340 účast na jednání soudu; 11. 11. 2020; 26,445; 270 099; 9 420 ; 14. 4. 2021; 25,935; 264 890; 2x 9 380 ; 9. 6. 2021; 25,375; 259 170; 2x 9 340 ; 1. 9. 2021; 25,410; 259 528; 9 340 ; 13. 10. 2021; 25,370; 259 119; 4 670 Celkem 117 270 Kč Soud přiznal odměnu celkem ve výši 117 270 Kč za 10 úkonů podle § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen„ AT“), 1 úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) AT; dvojnásobnou odměnu za účast na jednání soudu odůvodňuje jejich trvání více než 2 hodiny. Soud nepřiznal odměnu za úkon spočívající ve vyjádření ze dne 3. 12. 2020, neboť toto posoudil jako jeden úkon s vyjádřením ze dne 30. 11. 2020, kterým žalovaný vyhověl výzvě soudu uložené mu na jednání, pouze tak učinil ve dvou podáních. Advokátovi dále náleží náhrada paušálních výdajů za 11 úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 3 300 Kč. K celkové odměně dále náleží 21 % DPH, jehož je advokát plátcem. Celkem činí náklady advokáta žalovaného 145 890 Kč, soud proto výrokem III. uložil žalobci uhradit 28 % z této částky, tj. 40 849 Kč Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. třídenní.

35. Výroky IV. a V. vychází z ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Soud náklady státu spočívající v zaplaceném svědečném 1 250 Kč rozdělil mezi účastníky podle jejich úspěchu ve věci. Lhůtu k plnění soud určil v souladu s § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. třídenní.

Poučení