21 C 115/2021-37

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Andrey Grycové a přísedících JUDr. Jindřicha Jabornického a Mgr. Dagmar Junkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru takto:

Výrok

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením dané žalobkyni dne [datum], je neplatné.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 20 801,02 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovanou dne [datum], je neplatné. Žalobkyně je u žalované zaměstnána na pracovní pozici pracovník [anonymizována dvě slova] na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]. Náplní práce žalobkyně na dané pozici bylo [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], nasnímání [anonymizována dvě slova] snímačem do systému a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na daný čas. Dne [datum] obdržela žalobkyně od žalované okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zák. práce“), které odůvodnila tím, že žalobkyně byla dne [datum] na pracovišti pozitivně testována (dechovou zkouškou) na přítomnost alkoholu v krvi s výsledkem 0,704 o/oo. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] oznámila žalované nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru a trvá na tom, aby ji žalovaná nadále zaměstnávala. Okamžité zrušení pracovního poměru považuje žalobkyně za neplatné, neboť má za to, že intenzita porušení pracovních povinností nedosahuje takové úrovně, aby se dalo hovořit o porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Dále žalobkyně uvedla, že je třeba také přihlédnout k jejímu celkovému přístupu k plnění pracovních úkolů, kdy žalobkyně byla vždy hodnocena kladně - poslední rok hodnocením A, nikdy nebyly k její práci žádné výhrady a dále k tomu, že se jednalo o porušení pracovní povinnosti ojedinělé, přičemž nedošlo k žádné škodě. Nadto uvedla, že obdobně případy porušení pracovní povinnosti byly u jiných zaměstnanců ze strany zaměstnavatele dlouhodobě tolerovány bez jakýchkoli sankcí. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že provedení dechové zkoušky je vždy orientační a jestliže má zaměstnavatel důvodné podezření, že je zaměstnanec v pracovní době pod vlivem alkoholu, je třeba provést i odborné lékařské vyšetření, které dokáže určit hladinu alkoholu v krvi zaměstnance s maximální přesností.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, neboť pracovní poměr žalobkyně k žalované byl platně ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru, jelikož důvody okamžitého zrušení jsou natolik závažné, že nebylo možno postupovat jinak. Žalovaná si je vědoma, že pozitivní výsledek na zjištění alkoholu v těle zaměstnance není per se důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce a vždy je nutné přihlížet k dalším aspektům dané situace. V tomto směru poukázala žalovaná na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4733/2015, kdy výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek, vždy je třeba hodnotit tato hlediska ve vzájemné souvislosti a se zřetelem k jejich významu v konkrétní posuzované věci. Žalobkyně se dne [datum] hodinu po začátku její noční pracovní směny podrobila na výzvu vedoucího zaměstnance, schváleným a kalibrovaným analyzátorem alkoholu v dechu, dechové zkoušce ke zjištění, zda je pod vlivem alkoholu, případně jiných návykových látek. Při první dechové zkoušce v čase 19:05 byl žalobkyni naměřen pozitivní výsledek ve výši 0,747 g (o/oo) a při druhé dechové zkoušce v čase 19:20 byl žalobkyni naměřen pozitivní výsledek ve výši 0,704 g (o/oo) alkoholu v dechu. Měření proběhlo s jedním opakováním po uplynutí 5 minut a mezi výsledky měření není rozdíl větší než 10 o/oo, tudíž měření proběhlo v souladu s pracovním postupem Českého metrologického institutu č. 114-MP-C008C08 a výsledky lze brát jako akceptovatelné. Dvakrát zjištěný pozitivní výsledek dechové zkoušky u žalobkyně znamená pro žalovanou, že ze strany žalobkyně došlo k jednoznačnému porušení pracovněprávních povinností vyplývajících ze zákoníku práce, tak i z vnitřních předpisů žalované, konkrétně z pracovního řádu [anonymizováno 5 slov] [číslo] o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Provedení odběru krve žalobkyně odmítla. Žalovaná dále zkoumala zavinění žalobkyně ve vztahu k porušení její pracovněprávní povinnosti. Žalobkyně do protokolu o provedení orientační dechové zkoušky uvedla, že po obědě si dala 0,2 l bílého vína. Dle žalované se toto tvrzení jeví jako nepravdivé s tím, že dospěla k závěru, že žalobkyně zcela vědomě požila před nástupem na noční pracovní směnu alkohol, ačkoli si byla vědoma, resp. měla si být vědoma své povinnosti nevstupovat pod vlivem alkoholických nápojů na pracoviště zaměstnavatele. Žalobkyně se dále zabývala vlivem zjištěného množství alkoholu v dechu na jí vykonávanou práci jako pracovník poštovní přepravy, kdy se v průběhu výkonu práce pohybuje bezprostředně v provozu zaměstnavatele, na pracovišti manipuluje s přepravními klecemi, a především přichází do kontaktu se stroji a zařízeními určenými k třídění a přepravě zásilek. U žalobkyně se jedná o výkon práce, při které je potřeba zvýšené opatrnosti, přičemž se klade důraz na její rozpoznávací a orientační schopnosti, které byly vlivem alkoholu značným způsobem sníženy a zcela evidentně zvýšila riziko vzniku úrazu nejen sobě, ale i dalším zaměstnancům, jelikož výkon práce kontaktu se stroji a zařízeními s sebou přináší i zvýšené riziko úrazu. Svým jednáním žalobkyně významně zvýšila riziko vzniku škody zaměstnavatele, ke které sice nedošlo, ale povinností zaměstnavatele a rovněž zaměstnance je také předcházet vzniku újmy zaměstnancům či škody na jejich majetku či majetku zaměstnavatele. Zároveň žalovaná podotkla, že kontrolní dechová zkouška u žalobkyně byla provedena na počátku její noční pracovní směny, kdy ihned po zjištění pozitivního výsledku zkoušky byla žalobkyně s neomluvenou absencí poslaná domů, tak ke vzniku škody nebyl objektivně prostor. Žalovaná vzala také v úvahu dosavadní postoj žalobkyně k plnění pracovních úkolů, kdy z výsledků hodnocení zaměstnance ze dne [datum], jakožto i předchozích hodnocení dospěla k závěru, že žalobkyně je průměrnou zaměstnankyní, u které doposud nedošlo k obdobnému případu porušení. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od dubna 2018, tedy v okamžiku skončení pracovního poměru žalobkyně pracovala u žalované necelé 3 roky. Žalovaná tak po zvážení všech uvedených skutečností dospěla k závěru, že porušení povinností žalobkyně vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práce dosáhlo zákonem požadované intenzity pro rozvázání pracovního poměru v souladu s ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce okamžitým zrušením pracovního poměru.

3. Mezi účastníky řízení byly nesporné následující skutečnosti. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] pracovní smlouvu na dobu neurčitou se sjednaným druhem práce pracovník [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně byla dne [datum] testována na přítomnost alkoholu, přičemž byla dvakrát provedena dechová zkouška s pozitivním výsledkem 0,747 o/oo a podruhé 0,704 o/oo. Dne [datum] žalovaná doručila žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce.

4. Mezi účastníky řízení bylo sporné, zda byl naplněn důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, resp. zda porušení povinnosti žalobkyně spočívající ve vstupu na pracoviště a výkonu práce pod vlivem alkoholu lze v daném případě považovat za porušení povinností zvlášť hrubým způsobem.

5. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Potvrzením zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že zaměstnání žalobkyně u žalované trvalo od [datum] do [datum]. Hodnocením zaměstnance má soud za prokázané, že žalobkyně byla dne [datum] hodnocena písmenem A ve všech kritériích hodnocení (klientský přístup, výkonnost, odpovědnost, flexibilita a spolupráce), toto hodnocení žalobkyně převzala dne [datum]. Protokolem o provedení orientační dechové zkoušky na přítomnost alkoholu nebo přítomnost jiné návykové látky (dále jen„ Protokol“) má soud za prokázané, že dne [datum] byla žalobkyni provedena orientační dechová zkouška na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky v 19:05 s pozitivním výsledkem 0,747 o/oo a v 19:20 s pozitivním výsledkem 0,704 o/oo. V Protokolu je výslovně uvedeno, že žalobkyně nesouhlasí s odběrem krve ke zjištění alkoholu (v protokolu je přeškrtnuto slovo„ souhlasí“) a zároveň je uvedeno, že žalobkyně jakožto kontrolovaná osoba nežádá odběr krve. V Protokolu je uvedeno vyjádření žalobkyně:„ Po obědě jsem si dala 0,2 l bílého vína“. Protokol je podepsán žalobkyní a nezúčastněnou osobou panem [jméno] [příjmení] jakožto směnařem [anonymizováno], který potvrdil pravdivost údajů v Protokolu. Kalibračním protokolem ze dne [datum] a dne [datum] má soud za prokázané, že měřidlo analyzátor alkoholu v dechu (digitální) v době kalibrace vyhovuje. Záznamem o porušení pracovní kázně má soud za prokázané, že v tomto záznamu je uvedeno, že žalobkyně dne [datum] hrubým způsobem porušila pracovní kázeň, kdy při kontrole dechové zkoušky bylo zjištěno požití alkoholu s výsledem první zkoušky pozitivní stav číselníku 0,747 v 19:05 a výsledkem druhé zkoušky pozitivní stav číselníku 0,704 v 19:

20. Záznam podepsala žalobkyně a vedoucí pracovník [jméno] [příjmení].

6. Pracovním řádem žalované účinného od 19. 11. 2012 má soud za prokázané, že dle bodu 5 odst. 1 písm. c) je povinností zaměstnance žalované nepožívat alkoholické nápoje a návykové látky na pracovišti a v pracovní době i mimo pracoviště a nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště. Směrnicí o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – směrnice SM [číslo] účinné od 15. 2. 2021 má soud za prokázané, že dle bodu 5 odst. 4 písm. e) mají zaměstnanci žalované mimo jiné povinnost nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích žalované a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště žalované a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci.

7. Projednáním výpovědi z pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce má soud za prokázané, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce bylo dne [datum] projednáno s Odborovým svazem zaměstnanců [anonymizováno 5 slov]. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná žalobkyni okamžitě zrušila pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobkyní vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem tím, že dne [datum] v 19:05 hod se na výzvu oprávněného zástupce žalované podrobila schváleným a kalibrovaným analyzátorem alkoholu v dechu dechové zkoušce ke zjištění, zda není pod vlivem alkoholu, případně jiných návykových látek a žalobkyni byl naměřen pozitivní výsledek 0,747 o/oo a po opakované dechové zkoušce výsledek 0,704 o/oo. Výsledek dechové zkoušky stvrdila žalobkyně svým podpisem.

8. Přípisem žalobkyně ze dne [datum] včetně doručenky má soud za prokázané, že žalobkyně oznámila žalované, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí, neboť má za to, že intenzita porušení pracovní povinnosti nedosahuje takové úrovně, aby se dalo hovořit o porušení pracovní povinnosti zvlášť hrubým způsobem. S ohledem na to považuje rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením za neplatné a oznámila žalované, že v souladu s § 69 zák. práce trvá na dalším zaměstnání podle sjednané pracovní smlouvy ze dne [datum].

9. Pěti anonymizovanými okamžitými zrušeními pracovního poměru má soud za prokázané, že žalovaná ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce se zaměstnanci, u kterých byla při provedené dechové zkoušce zjištěna přítomnost alkoholu. Ve čtyřech případech se jednalo o pracovníky, do jejichž náplně práce patří řízení motorového vozidla, přičemž ve dvou těchto případech dokonce dotyční zaměstnanci motorové vozidlo pod vlivem alkoholu fakticky řídili a jeden případ byl pracovník na pozici [anonymizována tři slova], který v průběhu práce manipuluje s listovními zásilkami, finanční hotovostí a přichází do styku s klienty.

10. Výslechem svědka [jméno] [celé jméno svědka], zaměstnance žalované na pozici vedoucí oddělení provozu, má soud za prokázané následující. Svědek jako nadřízený žalobkyně s žalobkyní nikdy žádný problém neměl, do práce chodila včas. Písemná výtka za porušení povinností žalobkyni do dne [datum] nebyla dána. Svědek hodnotil žalobkyni jako průměrnou zaměstnankyni, hodnocení zaměstnanců u žalované je od stupně A+ až do písmene C. Hodnocení A je dle svědka průměrné hodnocení, nejlepší je hodnocení A+, písmeno C je nevyhovující hodnocení zaměstnance a písmeno B mají zaměstnanci, jímž je dán čas dvou až tří měsíců na zlepšenou, pokud by tak nenastalo, pak byl by s nimi rozvázán pracovní poměr. Hodnocení B+ není. Žalobkyně byla hodnocena písmenem A. Náplní práce žalobkyně bylo [anonymizována dvě slova], tyto jsou přivezeny v pytli, nožem se odstraní plomba, [anonymizováno] se vysypou a jsou tříděny [anonymizována dvě slova], při třízení se skenují. Žalobkyně pracovala v tzv. vyšším pracovišti, kde se třídily zásilky vyšších hodnot, či expresní zásilky, či zásilky, které mohou obsahovat finanční hotovost. Žalobkyně neměla oprávnění pracovat s motorovými stroji, tedy nejezdila s tzv. ještěrkami, pracovala s přepravními klecemi, což jsou velké klece na kolečkách a s valníky, nejsou na elektrický pohon, jedná se o manuální pohyb. Přepravní klec je z kovu a má rozměry 1,5 m na šířku a 1,9 m na výšku. Dne [datum] si svědek zavolal žalobkyni k podpisu určitých dokumentů, poté co přišla, cítil i přes respirátor alkohol a dle očí poznal, že zřejmě požila alkohol. Žalobkyně svědkovi podepsala potřebné dokumenty a po odchodu zavolal směnaři a dispečerovi. Poté byla 2x provedena dechová zkouška, v obou případech s pozitivním výsledkem. Žalobkyně protokol podepsala, směnař ji poslal domů. U provádění dechové zkoušky svědek již nebyl. V jeho přítomnosti se žalobkyně chovala normálně, nedošlo k žádným excesům typu agresivního chování, nemotala se, pokud by necítil alkohol, podezření na požití alkoholu by neměl.

11. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků řízení. Soud dále pro nadbytečnost zamítl provedení ostatních v řízení navržených důkazů, neboť dle názoru soudu byl provedeným dokazováním zjištěn skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Pokud jde o výpověď zaměstnance žalované [jméno] [celé jméno svědka], pak jeho výpověď považuje soud za věrohodnou a autentickou, byť se jedná o zaměstnance žalované, když tato výpověď byla i v souladu s provedenými listinnými důkazy. Soud se neztotožňuje s názorem žalované a svědka, že pokud je zaměstnanec hodnocen písmenem A, jde o průměrné hodnocení. Z logiky věci, pokud má stupnice hodnocení A+, A, B, C, přičemž navíc žalobkyně měla hodnocení písmene A i ve všech dílčích kategorií, pak toto nelze považovat za průměrné hodnocení.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Žalobkyni vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] dle § 33 zákoníku práce pracovní poměr. Podle § 48 odst. 1 zák. práce pracovní poměr může být rozvázán jen: a) dohodou, b) výpovědí, c) okamžitým zrušením, d) zrušením ve zkušební době. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Podle § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkové vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

13. V daném případě se soud nejprve zabýval otázkou, zda okamžité zrušení pracovního poměru po formální stránce splňuje zákonné náležitosti tohoto jednostranného právního jednání a dospěl k právnímu závěru, že ano, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo v souladu s ust. § 60 zák. práce učiněno v písemné formě a zaměstnavatel dostatečně určitě vymezil, že v daném případě se jedná o důvod dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a zároveň tento důvod dostatečně vymezil i po skutkové stránce způsobem, že nebylo pochyb, v čem zaměstnavatel spatřoval porušení povinností ze strany žalobkyně zvlášť hrubým způsobem (žalobkyně byla pozitivně testována přítomnost alkoholu v dechu v době pracovní směny s výsledkem 0,704 o/oo), přičemž žalovaná dodržela i dvouměsíční lhůtu dle § 58 odst. 1 zák. práce. Mezi účastníky pak bylo nesporné, že žalovaná žalobkyni toto okamžité zrušení pracovního poměru doručila dne [datum], tudíž žalobkyně podala žalobu na neplatnost v zákonné dvouměsíční lhůtě dle § 72 zák. práce.

14. Dále se soud zabýval naplněním důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru. V daném případě je zřejmé, že žalobkyně porušila povinnosti vyplývající z ust. § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce, dle něhož je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru, a dále povinnosti vyplývající z ust. § 301 písm. a), c) zák. práce, dle něhož je zaměstnanec povinen řádně pracovat podle svých sil, znalostí a schopností (písm. a), dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané (písm. c) a dále ust. § 106 odst. 4 písm. e) zák. práce, dle něhož je zaměstnanec povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci. Zaměstnanec je povinen nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele.

15. Zásadní spornou otázkou v daném řízení bylo, zda jednání žalobkyně spočívající v tom, že se jako pracovník poštovní přepravy dne [datum] dostavila na pracoviště žalované pod vlivem alkoholu, když žalobkyni byl naměřen pozitivní výsledek a to 0,747 o/oo v 19:05 hod., resp. 0,704 o/oo v 19:20 hod., lze považovat za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností či nikoli. Zákoník práce nedefinuje pojem porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem, ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou a vymezení hypotézy právní normy tak závisí na konkrétních okolnostech případu. V souladu s konstantní judikaturou je třeba při hodnocení intenzity porušení povinností přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 379/2000). Dle právního závěru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozhodnutí ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 3019/2000 platí, že„ Zákoník práce rozlišuje z hlediska stupně intenzity porušení pracovní kázně (§ 46 odst. 1 písm. f) a § 53 odst. 1 písm. b) zák. práce) mezi porušením pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, závažným porušením pracovní kázně a méně závažným porušením pracovní kázně. Nižší stupeň intenzity porušení pracovní kázně než je méně závažné porušení zákoník práce neupravuje; každé porušení pracovní kázně, které nedosahuje intenzity porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem nebo závažného porušení pracovní kázně, je proto vždy méně závažným porušením pracovní kázně.“ 16. V daném případě je evidentní, že porušení povinnosti nevstupovat na pracoviště pod vlivem alkoholu a nekonat práci pod vlivem alkoholu, není méně závažným porušením pracovní kázně, a to zejména s ohledem na účel a smysl porušené právní normy. Zbývá tedy posoudit, zda se v daném případě jednalo ze strany žalobkyně o závažné porušení povinností vztahujících se k vykonávané práci či o porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. S ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu je pak třeba posuzovat dané porušení povinnosti v kontextu konkrétní situace, přičemž tento právní závěr jednoznačně vyplývá i z žalovanou citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4733/2015, z něhož zároveň vyplývá, že jednotlivá kritéria, v jejichž kontextu je intenzita porušení povinnosti posuzována, nemusí být vždy stejně významná, neboť výsledné posouzení intenzity porušení pracovních povinností není jen aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek. Dle právního závěru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozhodnutí ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5727/2015 pak:„ Se zaměstnancem, který porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, lze okamžitě zrušit pracovní poměr jen tehdy, dosáhlo-li jednání zaměstnance (na základě posouzení všech rozhodných okolností) intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem a odůvodňují-li okolnosti případu závěr, že se zaměstnancem nelze rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) části věty před středníkem zák. práce, neboť po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby.“ 17. V daném případě soud při posuzování intenzity porušení považuje za zásadní několik níže uvedených skutečností. Zaprvé náplně práce žalobkyně, kdy tato pracovala na pozici pracovník [anonymizována dvě slova] s náplní práce třídění [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], nasnímání [anonymizována dvě slova] snímačem do systému a výprava [anonymizována dvě slova] na daný čas. V rámci náplně práce tak žalobkyně vykonávala fakticky rutinní manuální práci, v rámci níž žalobkyně manipulovala jen s mechanickými zařízeními (valníky a přepravními klecemi na kolečkách), tudíž se rozhodně nejedná o výkon práce, při níž je zapotřebí zvýšené opatrnosti, jak v řízení tvrdila žalovaná. Ze strany žalobkyně ani nebylo dáno zvýšené riziko vzniku škody žalované ať již na majetku či újmě na zdraví, jak by tomu hrozilo v případě výkonu pracovní pozice např. lékaře, řidiče či pracovníka s motorovými (elektrickými) zařízeními či pracovníka nakládajícími s finanční hotovostí, dále rovněž nemohlo dojít k přímému poškození dobrého jména žalované, jak by tomu bylo u pracovníka, jehož náplní práce je kontakt se zákazníky (např. [anonymizována dvě slova] či pracovník [anonymizováno] přepážky). Z tohoto důvodu tak nejsou zcela přiléhavá anonymizovaná okamžitá zrušení pracovních poměrů, jež žalovaná v rámci dokazování předložila. Dále soud přihlédl ke skutečnosti, že z porušení povinnosti žalobkyní žalované nevznikla žádná škoda. Především však soud zhodnotil, že ze strany žalobkyně se jednalo o zcela ojedinělý exces v plnění jejích pracovních povinností, když žalobkyně byla v předchozím období kladně hodnocena, kdy ve všech kritériích hodnocení byla hodnocena písmenem A. Ojedinělost porušení povinností žalobkyní potvrdil rovněž svědek [celé jméno svědka], jenž byl nadřízeným žalobkyně a potvrdil, že s žalobkyní nebyl nikdy žádný problém. Zatřetí soud přihlédl i ke stupni opilosti žalobkyně (0,747 o/oo a 0,704 o/oo). Byť hodnota není nízká, tak v rámci hodnocení opilosti na podnapilost, mírný (lehký) stupeň, střední stupeň a výraznou opilost, se naměřená hodnota považuje za lehký stupeň opilosti, jejímž následkem je (jak všeobecně známo) spíše veselost, uvolněnost a nikoli výraznější ovlivnění reakcí či pohybu člověka. To ostatně potvrzuje i svědek [celé jméno svědka], který potvrdil, že se žalobkyně chovala standardně, nedošlo k žádným excesům typu agresivního chování, nemotala se, a kdyby nebyl cítit alkohol z dechu, tak by svědek nepojal podezření. Ostatně ani směnař jako nadřízená osoba žalobkyně podezření nepojal, když od počátku směny do provedení dechové zkoušky žalobkyně pracovala. Žalobkyně rovněž byla schopna podpisu listin, které jí předložil svědek [jméno] [celé jméno svědka]. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k právnímu závěru, že se u žalobkyně jednalo o závažné porušení pracovních povinností, avšak nikoliv o porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. V daném případě se, jak již soud uvedl výše, jednalo o ojedinělý exces a na žalované bylo možno spravedlivě požadovat, aby žalobkyni zaměstnávala po dobu výpovědní doby. Ostatně i žalovaná žalobkyni ještě několik dnů po předmětném porušení povinností zaměstnávala nikoli, že by ihned byl pracovní poměr ukončen okamžitým zrušením. Vzhledem ke skutečnosti, že porušení pracovních povinností nedosahovalo intenzity zvlášť hrubého porušení, soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci a příprava zastoupení, oznámení dle ust. § 69 zákoníku práce včetně předžalobní výzvy, žaloba, replika ze dne [datum], porada s klientkou dne [datum], účast na jednání dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada [částka] za [anonymizováno] ujetých km v částce [částka] (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., při průměrné spotřebě [anonymizováno] l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání [anonymizováno] × 30 minut v částce [částka] podle § 14 a. t.

Poučení