21 C 128/2024 - 105

Rubrum

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: Česká republika - [Jméno žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o určení vlastnictví pozemku takto:

Výrok

I. Žaloba na určení vlastnictví pozemku parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 3 302,02 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a vyjádření účastníků 1) Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 17. 7. 2024 domáhá určení, že pozemek parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2, v k. ú. [adresa] (dále jen „předmětný pozemek“) je v jejím vlastnictví. 2) Žalobkyně je podle svých slov vlastníkem pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], jehož součástí je dům č. p. [Anonymizováno], část obce [adresa], parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota], zapsaným v katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], kat. území [adresa]. Předmětný pozemek drží žalobkyně a drželi jej i její předci – [Anonymizováno] [jméno FO] (dále jen „K. H.“) a [Anonymizováno] [jméno FO] (dále jen „[právnická osoba].“) – již 70 let jako komplex pozemků s pozemky parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota]. Před přečíslováním pozemků provedeném v katastru nemovitostí v únoru 2004 předmětný pozemek nesl parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemek parc. č. [hodnota] nesl parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], pozemek parc. č. [hodnota] nesl parc. č. st. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [hodnota] pak nesl parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. [právnická osoba]. nabyl vlastnické právo k nemovitým věcem vyjma pozemku parc. č. [hodnota] od K. H. darovací smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu dne [datum], NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], N [Anonymizováno]/[Anonymizováno]. Pozemek parc. [Anonymizováno]. [hodnota] nabyl [právnická osoba]. od K. H. kupní smlouvou ze dne 13. 7. 2005. Nemovité věci nabyla žalobkyně do vlastnictví od [právnická osoba]. darovací smlouvou uzavřenou dne 21. 10. 2012. 3) Žalovaná je dle evidence katastru nemovitostí vlastníkem předmětného pozemku. Příslušným subjektem hospodařit s tímto majetkem evidovaným v katastru nemovitostí jako vlastnictví České republiky je [Jméno žalovaného]. 4) Žalobkyni vzniklo vlastnické právo k předmětnému pozemku mimořádným vydržením dle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), které poskytuje ochranu dlouhodobým faktickým stavům, jejichž základ může být pochybný nebo sporný ve srovnání s přísnějšími požadavky pro klasické vydržení vlastnického práva. V tomto konkrétním případě faktický stav tohoto zcela přihrazeného pozemku k ostatnímu souboru nemovitostí žalobkyně existuje více než 70 let a po celou tuto dlouhou dobu nebyla žalobkyně, ani její právní předchůdci, v této držbě rušeni, ani nedošlo k žádné skutečnosti, která by zakládala tzv. nepoctivý úmysl držitelů. 5) Podle žalobkyně její právní předchůdci nenabyli předmětný pozemek vydržením zejména proto, že nebyly splněny zákonem vyžadované parametry dobré víry držitelů pro vydržení vlastnictví, když došlo k přihrazení zjevně celého pozemku zjistitelného z příslušné evidence katastru nemovitostí či předchozích obdobných evidencí a svoji významnou plochou rovněž v evidenci zachytitelný pozemek parc. č. [hodnota] sousedící s předmětným pozemkem parc. č. [hodnota] byl nabyt právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba]. teprve koupí v roce 2005. K tomu lze doplnit, že pozemek parc. č. [hodnota] mající hranici z pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] oddělenou shora zmiňovaným oplocením byl nabyt rovněž [právnická osoba]. v rámci pozemkových úprav realizovaných rozhodnutím pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě KPÚ-2/95. 441/97 RV-1/2004 D ze dne 12. 1. 2004, právní moc 20. 2. 2004. [právnická osoba]. pozemek nevydržel, neboť již v 80 letech existovaly pochybnosti o vlastnictví pozemku. [právnická osoba]. jako svědek uvedl, že si před dvěma lety rozpomněl na 25 let starý rozhovor s K. H., který mu sdělil spornost hranice pozemků, a tudíž zde od 80. let pochybnost byla. Jak [právnická osoba]. tak jeho otec mohli nabýt pochybnosti o jejich vlastnictví nahlédnutím do pozemkových knih, katastru nemovitostí, do katastrálních map, kde bylo vlastnictví žalované zjistitelné, a tudíž byla zpochybněna jejich dobrá víra. 6) Žalovaná uvedla, že s podanou žalobou nesouhlasí, neuznává nárok v ní uplatněný, a to ani z části. Právní předchůdce žalobkyně [jméno FO] (dále jen „[právnická osoba].“) podle ní pochybil, když oplotil část větší, než která je jasně vymezena v rozhodnutí Okresní správy politické v [adresa].[Anonymizováno] ze dne 4. 4. 1922. Pozemek parcelu číslo [Anonymizováno]/1 ve výměře [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl v rámci tohoto řízení ohraničen mezníky a předán v údržbu a užívání [právnická osoba]. jako vyvlastniteli. Právní předchůdce tedy nemohl být nikdy v dobré víře. 7) K. H. (pozn. soudu správně [právnická osoba].) nabyl do svého vlastnictví nemovitost č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa], část obce [adresa], k. ú. [adresa] s chlévem, dřevěnou kolnou, které jsou příslušenstvím objektu, studnou, venkovními úpravami a s pozemky parc. č. st. [Anonymizováno] zastavená plocha, na které je objekt postaven, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zahrada a pozemků ve zjednodušené evidenci – parcel původní pozemkový katastr, parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno]6, [Anonymizováno]/[Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], a to darovací smlouvou sepsanou ve formě notářského zápis NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], N [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 10. 6. 2000. Je tedy podle žalované zjevné, že věděl, že předmětný pozemek mu nepatří, když jsou v textu smlouvy uvedeny pozemky v označení původního PK. Předmět převodu je tedy definován zcela jednoznačně a není možné mít pochyby, co je předmětem převodu vlastnictví. Samotná darovací smlouva ve prospěch žalobkyně je datována dnem 21. 10. 2012 a v té době bylo s vysokou pravděpodobnostní nahlíženo do příslušné katastrální mapy, ze které je zjevné vklínění pozemku, které dárce nevlastnil, který rovněž toto musel vědět při zachování, byť jen minimální obezřetnosti, kterou lze na účastníky klást. II. Zjištěný skutkový stav 8) Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému stavu: i. Předmětný pozemek o výměře [Anonymizováno] m2 je zapsán v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalované a jeho tvar obráceného písmene L obtéká pozemek par. č. [hodnota]. Dále předmětný pozemek hraničí s pozemkem parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] – všechny k. ú. [adresa] (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV. č. [hodnota] a snímkem katastrální mapy). ii. Pozemky parc. č. [hodnota], zahrada o výměře [Anonymizováno] m2, parc. č. [hodnota] o výměře [Anonymizováno] m2 jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno], rod. dům, a pozemky parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] – všechny k. ú. [adresa] jsou zaspány v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí LV. č. [hodnota] a snímkem katastrální mapy). iii. Předmětný pozemek byl užíván spolu s pozemky par. č. [hodnota], zahrada a par. č. [hodnota] žalobkyní a jejím právními předchůdci již více než 60 let. Předmětný pozemek je minimálně od 50 let zastavěn kolnou a dalšími hospodářskými budovami užívanými společně s budovou č. p. [Anonymizováno]. Z leteckého snímku z roku 1954 a 1993 je znatelné oplocení předmětného pozemku z hranic pozemků parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] nikoli od hranic pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] (jedná se o nesporná tvrzení účastníků, které nad to vyplývají i z leteckých snímků). iv. Dne 30. 6. 1921 vydala politická správa v Blatné nález číslo 22.407, kterým vyvlastnila pozemkovou parcelu č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]o výměře [Anonymizováno] m2 k. ú. [adresa] pro [právnická osoba]., a to za účelem stavby rodinného domu (prokázáno tímto nálezem). v. Dne 13. 5. 1922 bylo na základě vyvlastňovacího nálezu politické správy v [adresa].[Anonymizováno] ze dne 30. 6. 1921 vloženo do pozemkových knih vlastnické právo [právnická osoba]. k pozemku parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] (tehdy oba č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]). Prokázáno z lustra z pozemkových knih. vi. Dne 15. 12. 1922 udělil stavební úřad v [Anonymizováno] [právnická osoba]. povolení k obývání budovy č. p. [Anonymizováno] na pozemku parc. č. st. [Anonymizováno][Anonymizováno]10 (prokázáno tímto povolením). vii. K. H. nabyl stavbu č. p. [Anonymizováno] s chlévem, dřevěněnou kolnou, pozemek parc. č. [hodnota] (tehdy parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), a parc. č. [hodnota] (tehdy parc. č. st. [Anonymizováno]) usnesením Lidového soudu v Příbrami ze dne 20. 12. 1954, č. j. D [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. [právnická osoba]. nabyl tyto nemovité věci darovací smlouvou darovací smlouvou ze dne 10. 6. 2000 uzavřenou ve formě notářského zápisu, NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], N [Anonymizováno]/[Anonymizováno] od K. H. jako dárce s právními účinky vkladu k 16. 6. 2000 (prokázáno darovací smlouvou ze dne 10. 6. 2000 a výpisem z katastru nemovitostí). Pozemek parc. č. [hodnota] nabyl [právnická osoba]. kupní smlouvou s úředně ověřenými podpisy dne 11. 5. 2005 (prokázáno příslušnou kupní smlouvou). viii. Žalobkyně nabyla pozemky parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota], parc. č. [hodnota] darovací smlouvou ze dne 21. 10. 2012 do [právnická osoba]. s právními účinky vkladu k 25. 10. 2012 (prokázáno darovací smlouvou a výpisem z katastru nemovitostí). ix. Žalovaná se stala vlastnicí předmětného pozemku (tehdy jako část pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) na základě výměru 17. 6. 1949 a je v katastru nemovitostí zapsána jako jeho vlastník (prokázáno příslušným výměrem a výpisem z katastru nemovitostí). x. Žalobkyně e-mailovou zprávou ze dne 22. 5. 2023 požádala žalovanou o prodej předmětného pozemku. xi. Z výpovědi svědka [právnická osoba]. bylo prokázáno, že mu jeho otec K. H. nabídl kolem roku 1980 k prodeji pozemek parc. č. [hodnota] (tehdy parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), a parc. č. [hodnota] (tehdy parc. č. st. [Anonymizováno]) a stavbu č. p. [Anonymizováno] a zároveň se mu zmínil o nesrovnalostech v hranicích pozemku, které blíže nekonkretizoval. Okolnost, že se jedná o spornost konkrétní hranice pozemku parc. č. [hodnota], si uvědomil před dvěma lety, když se dostavil podle jeho slov pán, který si hranici fotil. xii. Z jiných provedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodování ve věci samé podstatné skutečnosti. III. Právní posouzení věci 9) Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 10) Žalobkyně má na určení, že předmětný pozemek je v jejím vlastnictví, naléhavý právní zájem již jen z toho důvodu, že je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalované k předmětnému pozemku. Žalobkyně tedy nemá jinou možnost, jak se (proti vůli žalované) domáhat zapsání svého vlastnictví v katastru nemovitostí, než prostřednictvím žaloby na určení jejího vlastnického práva. 11) Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. 12) Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. 13) Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. 14) Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. 15) Podle § 1096 o. z. nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce (odstavec 1). Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího (odstavec 2). 16) Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou. 17) Podmínkou řádného vydržení podle § 1090 o. z. je, aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci, nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. 18) Soud dospěl k závěru, že [právnická osoba]. držel předmětný pozemek ode 16. 6. 2000, kdy se chopil držby pozemků parc. č. [hodnota] (tehdy parc. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), a parc. č. [hodnota] (tehdy parc. č. st. [Anonymizováno]) a stavby č. p. [Anonymizováno], se kterými byl pozemek užíván, do 25. 10. 2012, kdy nabyla vlastnické právo k právě uvedeným pozemkům žalobkyně (12 let 4 měsíce a 9 dní). Žalobkyně se předmětný pozemek chopila držby pozemků parc. č. [hodnota] a parc. č. [hodnota] dne 25. 10. 2012. K datu vydání rozsudku žalobkyně tedy drží 12 let 1 měsíc a 16 dní. 19) Právním důvodem držby žalobkyně je darovací smlouva ze dne 21. 12. 2012. Jelikož předmětný pozemek nebyl v této smlouvě vymezen, nepostačila by darovací smlouva jako právní důvod k nabytí jejího vlastnictví, a nelze tudíž aplikovat § 1090 o. z. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně nabyla vlastnictví předmětného pozemku mimořádným vydržením. 20) Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že podmínkami mimořádného vydržení nemovité věci je držba věci v období 20 let činěná držitelem s nikoli nepoctivým úmyslem. 21) Samotná doba držby žalobkyně k vydržení podle § 1095 o. z. nepostačuje, soud se proto zabýval tím, zda lze podle § 1096 o. z. započíst vydržecí dobu jejího předchůdce [právnická osoba]. 22) Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se podává, že vlastnické právo k věci nabude mimořádným vydržením držitel, který měl před 1. 1. 2019 věc po stanovenou dobu v držbě „nikoliv v nepoctivém úmyslu“, a to i se započtením stejně kvalifikované držby jeho předchůdce, pokud ovšem ten sám již vlastnické právo vydržením nenabyl. K započtení je způsobilá i doba držby před 1. 1. 2014. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, uveřejněný pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. [právnická osoba]. držel předmětný pozemek v době účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) ke zodpovězení otázky, zda předmětný pozemek [právnická osoba]. vydržel se použijí ustanovení tohoto právního předpisu. 23) Podle § 129 odst. 1, § 130 odst. 1 a § 134 odst. 1 obč. zák. je držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost (§ 129 odst. 1, § 130 odst. 1 a § 134 odst. 1 obč. zák.). 24) Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k otázce vydržení podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 podává: i. Oprávněný držitel tedy musí být objektivně, se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu náleží právo, které vykonává. „[adresa] víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. ii. Titulem (byť i domnělým, putativním), o který se opírá oprávněná držba, může být i rozhodnutí o vypořádání dědictví, a to i v případě, že zůstavitel ve skutečnosti nebyl vlastníkem věci; v případě pozemku lze takto nabýt oprávněnou držbu i tehdy, jestliže tento pozemek nebyl předmětem dědického řízení, avšak sousedí s pozemkem, který držitel nabyl v dědickém řízení, a to za předpokladu, že dědic se ujal jeho držby (resp. držby spoluvlastnického podílu) a přitom jednal v omluvitelném omylu, že jde o část pozemku, který zdědil (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1085/2010, publikovaný pod č. 90/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). iii. Oprávněnou držbu nemůže sama o sobě vyloučit skutečnost, že se držitelé při nabytí nemovitostí nepřesvědčili o hranici jimi nabývaných pozemků podle operátů tehdejší evidence nemovitostí. Ostatně tento závěr dovolacího soudu je v souladu s jeho judikaturou v případech držby nemovitostí ‘contra tabulas‘. Kdyby tomu tak nebylo, bylo by prakticky nemožné, aby držitel nemovité věci nabyté do držby na základě právního omylu v rozporu s údaji v katastru nemovitosti, mohl tuto věc vydržet (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1984/2009). V rozsudku ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2211/2000. 25) V rozsudku ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, Nejvyšší soud konstatoval: „Nejvyšší soud opakovaně vyslovil, že pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku… Nelze opomenout ani skutečnost dlouhodobé nerušené držby právních předchůdců žalobce“ (podobně již zmíněné R 90/2012). Judikatura připouští, že lze připustit omluvitelnost omylu v případě, že tento poměr dosahuje až 50 %, výjimečně i více (viz rozsudek ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007, a další rozhodnutí tam uvedená – v dané věci výměra pozemků patřících žalobci, a to parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] činila celkem [hodnota] m2 a výměra sporného pozemku parc. č. [hodnota] činila [Anonymizováno] m2). 26) V rozsudku ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1405/2013, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se oprávněná držba žalobce mohla opírat o dva putativní tituly – o dědické rozhodnutí vydané v řízení o dědictví po matce a o postupní smlouvu, kterou mu nemovitosti postoupila babička. I když se tyto právní skutečnosti sporné parcely přímo nedotýkaly, mohl být žalobce, jestliže vycházel z rozsahu držby svých předchůdců – rodinných příslušníků – se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že se stal jejich vlastníkem, zejména když žalovaný po celá desetiletí jeho držbu nijak nezpochybnil. Z tohoto hlediska se odvolací soud věcí nezabýval. 27) Z citované judikatury vyplývá, že skutečnost, že držitel nebyl v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník pozemku, neznamená, že by nebyl v dobré víře v oprávněnost své držby. K tomu je třeba zkoumat další okolnosti konkrétního případu. 28) V projednávané věci užíval předmětný pozemek, jako součásti pozemků dnes označených parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] již [právnická osoba]. ve 20. letech minulého století. Na pozemku vedeném dnes pod parc. č. [hodnota] postavil rodinný dům. V užívání pozemku pokračoval i K. H. od 50. let do roku 2000. V této době, kdy se [právnická osoba]. chopil držby předmětného pozemku, užívala jeho rodina předmětný pozemek téměř 80. let a to v minimálně třemi generacemi. Předmětný pozemek má rozměry [Anonymizováno] m2, zatímco rozměry pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno] činí celkem [hodnota] m2 ([Anonymizováno] m2 + [Anonymizováno] m2). Rozloha předmětného pozemku odpovídá 25 % celkové rozlohy pozemků parc. č. [hodnota] a [Anonymizováno]. Na základě těchto okolností soud dospěl k závěru, že [právnická osoba]. byl v dobré víře v oprávněnost své držby předmětného pozemku a jelikož tento pozemek držel 10 let, nabyl jeho vlastnictví vydržením. Tento závěr soud činí s výhradou předpokladu, že jej [právnická osoba]. nenabyl dříve z jiného právního titulu (např. jako dědic K. H.). Této otázce se soud pro nadbytečnost nevěnoval. 29) Na tomto závěru nic nemění ani to, že K. H. kolem roku 1980 sdělil [právnická osoba]., že jsou zde sporné hranice pozemku. Tato okolnost nemohla změnit dobrou víru [právnická osoba]., jednak proto, že nastala asi 20 let před tím, než se [právnická osoba]. chopil držby předmětného pozemku. Za uvedené období mohl K. H. předmětný pozemek vydržet, či jiným způsobem upravit své vlastnické vztahy. Dále informace získaná od K. H. nebyla natolik konkrétní (kvalifikovaná), aby dobrou víru [právnická osoba]. narušila. S ohledem na nekonkrétnost informaci mohl [právnická osoba]. v uvedeném období 20 let informaci zapomenout (průměrný člověk by tak učinil), a její znalost tak nemohla zpochybnit jeho dobrou víru [právnická osoba]. v oprávněnost držby pozemku. 30) Vycházeje těchto závěrů soud dospěl k tomu, že žalobkyně předmětný pozemek nenabyla vydržením podle § 1095 o. z., neboť nemohla být započtena doba držby jejího právního předchůdce [právnická osoba]., který vlastnictví předmětného pozemku nabyl vydržením, a neuplynula tak 20 let dlouhá doba nutná pro mimořádné vydržení. 31) Soud jako obiter dictum poznamenává, že uvedené závěry, neznamenají, že by se [právnická osoba]. či žalobkyně chopili držby předmětného pozemku v nepoctivém úmyslu. Takové okolnosti žalovaná netvrdila a v projednávané věci ani nevyšly najevo. Naopak všechny okolnosti projednávané věci o absenci jejich nepoctivého úmyslu svědčí. 32) O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Náhrada se skládá z 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, přípravy na dvě jednání, účast na dvou jednání, podání ze dne 6. 9. 2024 (§ 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.), tj. 1 500 Kč, cestovních náhrad za cestu na jednání konaná 5. 11. 2024 a 10. 12. 2024 a zpět vozidlem tov. zn. [jméno FO] [jméno FO], 58,50 km, sazba základní náhrady 5,60 Kč - 1 310,40 Kč, spotřeba PHM dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2024 (benzín: 38,20 Kč/l, průměrná spotřeba 5,50 l/100 km) tj. 491,63 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení