21 C 14/2022

Rubrum

Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Šlapalem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s tím, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně (dříve nazvaná„ [právnická osoba]“ a„ [právnická osoba]“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] to elektronickými prostředky komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Ve smlouvě žalobkyně jako úvěrující sjednala s žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce [částka]. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalovaného za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného [právnická osoba] Credit Bureau a teprve až po vyhodnocení získaných informací přistoupila k uzavření smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému [částka] dne [datum] (datum odepsání úvěru z účtu žalobkyně) převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši [částka] a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] rovněž i nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaný žalobkyni ani přes předžalobní upomínku neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádala soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutečnosti: Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že byla vyhotovena listina smlouvy o úvěru datovaná [datum], kde jako úvěrující je označena žalobkyně a jako úvěrovaný žalovaný, předmětem je spotřebitelský úvěr ve výši [částka] se způsobem poskytnutí na bankovní účet žalovaného (účet č. [bankovní účet]), jsou zde uvedeny podmínky poskytnutí úvěru a jeho splácení včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] (výše poplatku po uplatnění slevového kódu), s tím, že celkovou částku [částka] má žalovaný uhradit nejpozději do 28 dnů od jeho poskytnutí. Smlouva není opatřena řádným podpisem žalovaného, u jména žalovaného je uvedeno„ elektronický kód zaslaný pomocí SMS: [číslo]“. Z listiny označené jako REPI Credit Report Pool + ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný měl ke dni [datum] jeden neuhrazený závazek (závazek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]) s plánovaným datem ukončení [datum], částka po splatnosti činila [částka]. Žalobkyně dále předložila dokument označený jako EUCB REQUEST: 2020 [číslo], který obsahuje údaje o žalovaném (e-mail, mobilní telefon, IP adresa) a informace o půjčkách, které žalovaný v minulosti čerpal, zároveň bylo z této listiny zjištěno, že žalovaný ke dni [datum] neměl vůči žalobkyni žádný závazek. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byla z účtu žalobkyně (účet č. [bankovní účet]) odeslána ve prospěchu účtu č. [bankovní účet] částka ve výši [částka] se zprávou pro příjemce„ úvěr dle smlouvy [číslo] [webová adresa]“. Z předložené fotokopie občanského průkazu soud ověřil totožnost žalovaného. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému byla v srpnu 2020 vyplacena mzda ve výši [částka], v září 2020 mzda ve výši [částka], v říjnu 2020 mzda ve výši [částka] a v listopadu mzda ve výši [částka]. Z výpisu z běžného účtu žalovaného (účet č. [bankovní účet]) se soud seznámil s pohybem plateb na účtu žalovaného v období od [datum] do [datum]. Z výpisu z obchodního rejstříku soud ověřil právní subjektivitu žalobkyně. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] měl být žalovaný ze strany právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky, k této upomínce však nebyl předložen doklad o odeslání. Ani listina označená jako výpis z e-mailové komunikace nedokládá, že by žalovanému byla odeslána předžalobní upomínka ze dne [datum]. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně odeslala dne [datum] na účet žalovaného (účet č. [bankovní účet]) finanční prostředky ve výši [částka]. Žalobkyně navrhla provést jako důkaz rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], soud však tento návrh na provedení důkazu zamítl pro nadbytečnost.

5. Po skutkové stránce má soud za prokázané tyto skutečnosti zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že žalobkyně dne [datum] poukázala na účet žalovaného (účet č. [bankovní účet]) platbu ve výši [částka]. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] měl být žalovaný ze strany právního zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky, žádná z předložených listin však neprokazuje, že by se tato výzva dostala do dispoziční sféry žalovaného.

6. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

7. Podle § 104 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.

8. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

9. Podle § 562 odst. 1 o. z., je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

10. Podle § 1841 o. z., smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Otázkou zůstává otázka splnění požadavku písemnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Obecně lze uvést, že pojem písemnosti zahrnuje textové či obrazové informace zachycené nejen v listinné, ale též v elektronické či jakékoliv jiné podobě, která umožňuje trvalý a písemný záznam dané informace s možností její autentizace, tj. přičitatelnosti určitému subjektu. Písemná forma je tak naplněna i tehdy, pokud bylo určité právní jednání provedeno za pomoci elektronických prostředků, jako je internet, elektronická pošta apod. Avšak v kontextu posuzované věci je stěžejní otázkou naplnění požadavku autentizace. Tomuto účelu nejlépe slouží podpis, díky němuž lze identifikovat jednající subjekt a současně ověřit, že skutečně jednal ten, kdo se podepsal.

15. Na základě zjištěného skutkového stavu věci a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že písemná forma smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] tak jak požaduje zákon, nebyla zachována. Písemná forma vyžaduje zachycení obsahu jednání včetně označení (identifikace) jednající osoby v písmenech a číslech a také podpis, tedy ověření (autentizaci) jednající osoby ve vztahu k obsahu písemnosti. Písemný projev tedy musí být podepsán a je platný až po podpisu jednající osoby bez ohledu na to, zda byl zachycen v listinné nebo elektronické podobě. Z formálního hlediska se za podpis považuje pouze takové technické provedení identifikace osoby, které umožňuje objektivně (tedy samo o sobě, ze svých vlastností) ověřit identitu osoby, která jej provedla. V případě zachycení písemného projevu v listinné podobě je nahrazení vlastnoručního podpisu užitím mechanických prostředků zcela výjimečné, zejména jedná-li se o podpis spotřebitele. Soud nevidí důvod, proč by v případě zachycení písemného projevu v elektronické podobě měla být míra spolehlivosti při určení jednající osoby nižší než je tomu v podobě listinné. Naopak v situaci, kdy ve světě elektronických dokumentů je padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů mnohem snazší, než je tomu u listinných dokumentů, je potřeba důsledně vyžadovat, aby byl elektronický dokument podepsán takovým podpisem, který zaručuje jak to, že dokument nebyl po připojení podpisu změněn, tak identitu podepisující osoby. Je evidentní, že zaručený elektronický podpis je založený na kvalifikovaném certifikátu (vytvořen pomocí prostředku pro bezpečné vytváření elektronického podpisu). Pouze takový elektronický podpis zaručuje integritu podepsaných dat i identitu podepsané osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 2009 sp. zn. 33 Cdo 3210/2007).

16. Žalobkyně neprokázala a nenabídla soudu důkazy k prokázání tvrzení, zda a kdy se žalovaný (osoba s jeho elektronickou identitou) do systému žalobkyně přihlásil a jaké konkrétní dokumenty odsouhlasil a v jakém znění, tedy, zda smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla žalovanému skutečně zobrazena v nyní předloženém znění nejen na webových stránkách žalobkyně, ale i v uživatelském rozhraní žalovaného (byla mu adresována) a autentizována (podepsána), a že žalovaný odsouhlasil právě soudu předložené znění smlouvy kliknutím na virtuální tlačítko„ clickthrough smlouva“ (či jiným způsobem a jakým, zde zřejmě zasláním SMS zprávy, a že se jednalo právě o osobu žalovaného, kdo SMS zprávu zaslal).

17. Úvěrová smlouva nebyla platně uzavřena ani podle § 562 odst. 2 o. z., tedy za použití elektronických nebo jiných technických prostředků umožňující zachycení obsahu právního jednání a určení jednající osoby. Žalobkyně neprokázala, že žalobkyní ovládané elektronické prostředí, ve kterém mělo dojít k právnímu jednání s žalovaným, samo o sobě umožňuje zachycení obsahu jednání a určení osoby jinak než elektronickým podpisem alespoň se značnou úrovní důvěry odpovídající míře identifikace a autentizace na základě vlastnoručního podpisu či zaručeného elektronického podpisu založeného na kvalifikovaném certifikátu.

18. Prokazovanou skutečnost lze mít za prokázanou, jestliže lze bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala (že je pravdivá); nestačí, lze-li usuzovat pouze na možnost její pravdivosti (na její pravděpodobnost) – např. 21 Cdo 2682/2013. V dané věci dospěl soud k závěru, že nedošlo k řádnému ujednání o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] mezi účastníky učiněné elektronickými prostředky. Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] není opatřena řádným podpisem žalovaného, a soudu nebyla doložena ani žádná odpovídající písemná korespondence mezi účastníky zachycující její obsah. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by smlouva mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena. K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího, tedy vlastnoruční podpis jednajícího nebo podpis právního jednání učiněného elektronickými prostředky ve smyslu zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, tj. způsobem umožňujícím jednoznačné ověření identity podepsané osoby ve vztahu k datové zprávě nebo že podpis byl nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Uvedené lze považovat za splněné například při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví, zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, kdy finanční instituce již dříve klienta identifikovala, přičemž pro další komunikaci s ním mu přidělila personalizované údaje, jejichž prostřednictvím se spotřebitel přihlašuje do internetového bankovnictví, pokud následně v kontraktační fázi učiní další úkon, ze kterého je zřejmá jeho vůle být smluvně vázán. Elektronická značka (ve smyslu zákona o elektronickém podpisu) není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. V řízení tedy nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva opatřená písemným podpisem žalovaného nebyla soudu předložena a nebylo ani prokázáno, že by ji žalovaný podepsal elektronicky dle zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, a změně některých dalších zákonů. Soudu tak nezbylo, než konstatovat, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dotčené smlouvy.

19. Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř., a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.

20. Soud se zabýval tím, zda nebylo ze strany žalobkyně poskytnuto žalovanému plnění bez právního důvodu. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] vyplývá, že účet, na který byla dne [datum] připsána částka [částka], patří žalovanému. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaný byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení dříve, než žalobou ve věci. Žaloba byla žalovanému doručena dne [datum], [datum] měl žalovaný plnit (lhůta k plnění 3 dny) a od [datum] je tak žalovaný v prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ostatní žalobní nároky plynoucí ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uvedené ve výroku II. soud zamítl z důvodu neplatnosti smlouvy (úroky jdoucí před výzvou, smluvní pokuta, sjednané poplatky). Ty nelze přiznat, neboť uvedené nároky jsou povahou akcesorické a váží se k hlavnímu závazku (úvěrovému vztahu), který byl neplatně sjednán.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 21,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 39,08 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Je nutno konstatovat, že dle dlouhodobě ustáleného názoru Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012), úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.

23. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu odměny a výdajů advokáta spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř.), neboť tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Předžalobní výzva je zákonné dobrodiní, jež poskytuje žalovanému, resp. dlužníkům obecně, poslední možnost ke splnění právní povinnosti bez nutnosti hrazení nákladů spojených se soudním řízením. Předžalobní výzvu by proto měl zásadně sepsat (a dlužníku odeslat) sám věřitel, a to předtím, než věc předá advokátu k dalšímu postupu. Pokud by soud přiznal žalobkyni náhradu odměny advokáta za sepis předžalobní výzvy, popřel by smysl a účel § 142a o. s. ř., neboť kvůli tomuto ustanovení, které má vůči žalovanému působit velkoryse, by se jeho postavení zhoršilo, a to tím, že by se zvýšila jeho celková platební povinnost. Žalovaný by tak ve své podstatě byl sankcionován za to, že nabídnutého dobrodiní nevyužil. Přitom v době před účinností § 142a o. s. ř., který se stal součástí právního řádu„ v zájmu dlužníků“, mu taková sankce nehrozila, ačkoliv věřitelé (a jejich zástupci – advokáti) i tehdy dlužníkům pravidelně zasílali výzvy k plnění v dostatečném předstihu před podáním žaloby. Povaha (smysl, účel a funkce) institutu předžalobní výzvy tudíž obecně vylučuje, aby se jeho užití v konkrétním případě negativně odrazilo v povinnosti dlužníka hradit věřiteli zvýšené náklady řízení. Fakt, že odměnu za předžalobní výzvu k plnění výslovně upravuje advokátní tarif, a priori nezakládá nutnost ji promítnout do rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v konkrétní věci. Tento podzákonný, tj. nikoliv absolutně závazný, právní předpis primárně dopadá na právní vztah mezi advokátem a jeho klientem a je jen na klientovi, zda advokáta pověří též sepisem předžalobní výzvy, anebo tak učiní sám (což má být obecným pravidlem zejména u věřitelů typu žalobkyně). Pověří-li tím přesto advokáta, je mu povinen – nedohodnou-li se jinak – zaplatit mimosmluvní odměnu a paušální náhradu dle advokátního tarifu. Takový postup je však výhradně rozhodnutím klienta (žalobkyně) a nemá se negativně odrazit v majetkové sféře dlužníka.

24. Řízení bylo, jak soud vyhodnotil, v souladu s právním názorem Krajského soudu v Ústí nad Labem prezentovaném v rozhodnutí č. j. 17 Co 666/2015-143 zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku [částka], a to z titulu porušení smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem. Pokud jde o opakovanost podání, pak okresní soud vychází z konstantní rozhodovací praxe odvolacího soudu, kdy splněním podmínky jsou alespoň 3 srovnatelné návrhy. Porovnáním obsahu těchto návrhů s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výší poskytnutého úvěru, sazbou úroků, daty zesplatnění úvěrů a výší dlužných částek (dále jen proměnné skutečnosti). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ (např. řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 322/2021, 8 C 249/2021, 20 C 196/2021, 20 C 262/2020, 7 C 272/2020, 21 C 176/2019, 21 C 237/2021 a další). Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) a. t., tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci.

25. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

Poučení