21 C 169/2022- 232

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Šímové a soudkyň JUDr. Věry Jakubové a JUDr. Hany Sedláčkové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalované], narozená dne [datum] bytem [adresa žalované] obě zastoupeny advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení 34 928,50Kč s příslušenstvím a 39 393,50 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. září 2023, č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že první žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 111 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývající části se výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění tak, že druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 111 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve zbývající části se výrok V. rozsudku soudu prvního stupně potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit první žalované náhradu nákladů řízení v částce 6 253 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce první žalované.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VII. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované náhradu nákladů řízení v částce 6 839 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce druhé žalované.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit první žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 154 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce první žalované.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 3 571 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce druhé žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení ve vztahu k druhé žalované do částky 2 626,25 Kč (výrok I.), uložil první žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 998,25 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 Kč ročně jdoucím od [datum] do zaplacení (výrok II.), druhé žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 489,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok III.), zamítl žalobu vůči první žalované co do částky 30 930,25 Kč (výrok IV.), zamítl žalobu vůči druhé žalované co do částky 34 141 s příslušenstvím (výrok V.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, a to první žalované v částce 22 517,32 Kč (výrok VI.) a druhé žalované v částce 18 981,31 Kč (výrok VII.). Rozhodl tak o žalobách podaných původně samostatně proti oběma žalovaným dne [datum] (žaloba vůči druhé žalované byla zapsána pod sp. zn. [spisová značka]), které byly usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 11. 2022 č. j. [číslo jednací] spojeny ke společnému řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně se proti každé žalované domáhala zaplacení částky 39 393,50 Kč s tvrzením, že se jedná o náklady vynaložené v souvislosti s nemovitostí, jejímž je žalobkyně podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedné poloviny a každá z žalovaných je spoluvlastníkem v rozsahu jedné čtvrtiny. V rámci péče o nemovitost žalobkyně vynaložila náklady v celkové výši 166 512,10 Kč, sestávající z částky 4 720 Kč (oprava a servis společného plynového kotle, podíl každé žalované 1 180 Kč), částky 500 Kč (prohlídka nemovitosti kominíkem, podíl každé žalované 125 Kč), částky 45 030,04 Kč (náklady na plyn pro provoz společného plynového kotle za období od [datum] do [datum], podíl každé žalované 10 011 Kč s ohledem na užívání celkem 4 pokojů oběma žalovanými), částky 42 663,64 Kč (náklady na plyn pro provoz společného plynového kotle za období od [datum] do [datum], podíl každé žalované 9 480 Kč), částky 41 159,46 Kč (náklady na plyn pro provoz společného plynové kotle za období od [datum] do [datum], podíl každé žalované 9 146,50 Kč), částky 14 585,96 Kč (náklady na spotřebovanou vodu za období od [datum] do [datum], podíl každé žalované 3 646,49 Kč), částky 13 923 Kč (pojištění nemovitosti, podíl každé žalované 3 480,75 Kč), částky 3 930 Kč (úhrada daně z nemovitosti za roky 2019 a 2020, podíl každé žalované 982,50 Kč), a částky 2 x 1 347,50 Kč (podíl na přeplatku na zaplacených zálohách za vodu v celkové výši 5 390 Kč). V průběhu řízení, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 7. 2022 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení vůči první žalované pro zpětvzetí žaloby co do částky 4 465 Kč s příslušenstvím zastaveno. Předmětem řízení vůči první žalované tedy zůstala částka 34 928,50 Kč s příslušenstvím a vůči druhé žalované částka 39 393,50 Kč s příslušenstvím.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování včetně výslechu účastnic a svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, dospěl k závěru, že žaloby vůči žalovaným jsou důvodné pouze částečně, a to vůči první žalované v rozsahu částky 3 998,25 Kč sestávající z částky 517,50 Kč (částka 1 180 Kč za servis kotle po odečtení částek 446,25 Kč a 216,25 Kč, pro něž bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno) a z poměrné částky za pojištění v částce 3 480,75 Kč; vůči druhé žalované pak shledal žalobu důvodnou v rozsahu částky 4 489,50 Kč sestávající z částky 517,50 Kč (částka 1 180 Kč za servis kotle po odečtení částek 446,25 Kč a 216,25 Kč, pro něž byla žaloba vzata zpět a řízení bylo zastaveno výrokem I. napadeného rozhodnutí), dále z poměrné částky za pojištění v částce 3 480,75 Kč a dále z částky 491,25 Kč (daň z nemovitosti ve výši 982,50 Kč po odečtení částky 491,25 Kč, pro niž byla žaloba vzata zpět). Povinnost k zaplacení uvedených částek soud prvního stupně posoudil dle ust. § [číslo] odst. 1 a § 1136 občanského zákoníku. Soud prvního stupně naopak neshledal žalobu důvodnou v rozsahu nákladů požadovaných za spotřebu plynu a vody, neboť ačkoliv žalobkyně prokázala vynaložení nákladů, nepodařilo se jí prokázat, že žalované předmětnou nemovitost skutečně užívaly a tedy plyn a vodu v tvrzeném rozsahu spotřebovávaly. Soud prvního stupně konstatoval, že k prokázání svých tvrzení o užívání nemovitosti žalovanými předložila žalobkyně soudu fotografie, videonahrávky a výpis z poplachu u hlavních dveří dokládající, že žalované skutečně nemovitost navštěvovaly, z těchto důkazů však nevyplývá, že žalované nemovitost fakticky užívaly a komodity spotřebovávaly, byť i dle tvrzení samotných žalovaných chodily do nemovitosti větrat. Žalobkyní navržený důkaz kamerovými záznamy tedy soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že se nejednalo o důkaz pořízený zákonným způsobem, současně se však jedná o důkaz nadbytečný, neboť kamery byly umístěny pouze ve společných prostorách a nemohou tak sloužit ke zjištění skutečného užívání nemovitosti žalovanými, a pokud jím mělo být prokázáno, že žalované pravidelně do nemovitosti docházely, toto bylo patrno již z vyjádření žalovaných. Obdobně soud prvního stupně uvedl k výpisu z poplachu u hlavních dveří, kterým měly být prokázány vstupy žalovaných do objektu.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, a to proti jeho výrokům IV., V., VI. a VII. V doplnění odvolání pak namítla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, v daném případě důkaz kamerovými záznamy k prokázání tvrzení žalobkyně, že obě žalované předmětné nemovitosti užívají. Žalobkyně považuje za nelogické tvrzení žalovaných, že do nemovitosti docházely pouze větrat, neboť docházely pravidelně a nemovitosti neužívaly pouze za tímto účelem, současně skutečnost tvrzená žalovanými nemůže dokazovat to, že v předmětných částech netopí a nespotřebovávají žádnou vodu. V případě, že by se odvolací soud neshodoval s uvedenou argumentací, pak žalobkyně dále namítla, že soud prvního stupně věc nesprávně právně posoudil, když se posouzením nároku žalobkyně na zaplacení nákladů vynaložených na vodu a teplu odchýlil od ustálené judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 22 Cdo 2466/2018). I v tomto případě tím, že žalobkyně vytápí své části nemovitosti, se podílí na zachování nemovitosti jako společné věci, a proto je povinností žalovaných se na nákladech za dodávky tepla, tj. v tomto konkrétním případě plynu, podílet. Celý dům má pouze jeden plynový kotel, na který je napojené ústřední topení pro celý dům, trubky vedou nejprve do spodní části nemovitosti užívané žalovanými a až poté do patra užívaného žalobkyní. Plynový kotel je napojený na jeden plynoměr, který je evidován na žalobkyni a žalobkyně tak hradí celou spotřebu sama. Konečně žalobkyně nesouhlasila ani s výroky o náhradě nákladů řízení, kdy soud prvního stupně vycházel z nesprávné tarifní hodnoty 74 322 Kč, tj. ze součtu obou žalovaných částek ve vztahu ke každé žalované. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalované s odvoláním žalobkyně nesouhlasily. Zcela se ztotožnily se závěry soudu prvního stupně a navrhly potvrzení napadeného rozsudku. Poukázaly na to, že důkaz kamerovými záznamy nebyl proveden především z důvodu jejich nezákonného pořízení, kdy žalované nikdy nedaly souhlas k tomu, aby je žalobkyně a její syn natáčeli, naopak opakovaně uvedly, že si nepřejí být nezákonně sledovány, a vyzvaly žalobkyni, aby od tohoto protiprávního jednání upustila. Současně bylo prokázáno, že žalované předmětnou bytovou jednotku neužívají, neboť je neobyvatelná, což vyplývá též z předloženého vyúčtování elektřiny, kdy od úmrtí právního předchůdce žalovaných není v daném odběrném místě prakticky žádná spotřeba. Ani pokud jsou žalované přítomny v předmětné nemovitosti, či uklízí/pracují na zahradě, samo o sobě neznamená, že spotřebovávají plyn nebo vodu. Dle názoru žalovaných se v daném případě neuplatní ani žalobkyní poukazovaná judikatura Nejvyššího soudu, která se zabývala spoluvlastnictvím dvou osob k jedné bytové jednotce, v tomto případě však není vytápěna celá společná nemovitost, nýbrž pouze bytová jednotka užívaná žalobkyní. Ohledně nákladů řízení žalované poukázaly na ust. § 12 odst. 3 advokátního tarifu.

5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i předchozí průběh řízení podle § 212 občanského soudního řádu, posoudil důvody odvolání, přihlédl k vyjádření žalovaných, částečně zopakoval dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.

6. Soud prvního stupně provedl důkazy předloženými listinami, jakož i výslechem všech účastnic a navrženého svědka [jméno] [příjmení], a na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků dospěl ke skutkovým zjištěním podrobně popsaným v odstavci 13 odůvodnění napadeného rozhodnutí. V průběhu odvolacího řízení odvolací soud pouze částečně zopakoval dokazování, a to předloženými vyúčtováními za plyn, z nichž zjistil, že náklady vynaložené za plyn za období [datum] až [datum] v celkové výši 45 030,04 Kč sestávaly z položek nezávislých na množství v částce 4 445,35 Kč a dodávky plynu v ceně 40 584,69 Kč, náklady za období [datum] až [datum] v celkové částce 42 663,64 Kč sestávaly z položky nezávislé na množství 4 441,92 Kč a ceny dodávky plynu 38 221,72 Kč a náklady na plyn v období [datum] až [datum] v celkové částce 41 159,46 Kč sestávaly z položek nezávislých na množství v částce 4 459,84 Kč a nákladů na dodávky plynu v ceně 36 699,61 Kč (vyúčtování za plyn – daňové doklady [číslo] [číslo] [číslo]). V ostatním odvolací soud zcela odkazuje na skutková zjištění učiněná již soudem prvního stupně.

7. Skutková zjištění soudu prvního stupně vztahující se k otázce užívání předmětné nemovitosti žalovanými odvolací soud považuje za správná a odpovídající provedenému dokazování. Místnosti, k jejichž užívání jsou žalované oprávněny na základě dohody spoluvlastníků, byly v předmětném období fakticky neobyvatelné, jak vyplynulo z předložených fotografií i z vyjádření žalobkyně v průběhu řízení, tomuto závěru nasvědčuje rovněž prokázaná zcela minimální spotřeba elektřiny žalovanými v uvedeném odběrném místě. Současně již v e-mailu ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně uvádí, že žalované nemovitost neužívají. Odvolací soud se ztotožňuje i s postupem soudu prvního stupně, který zamítl provedení důkazu navrženého žalobkyní spočívajícího v kamerových záznamech, jimiž žalobkyně hodlala prokázat užívání předmětných místností žalovanými. V řízení bylo zjištěno, že žalované s umístěním kamer v nemovitosti nesouhlasily, a že k pořízení (obrazových) záznamů zachycujících žalované při vstupu do nemovitosti došlo bez svolení žalovaných. I v případě nesouhlasu dotčené osoby je za určitých okolností možné použití zvukového či obrazového záznamu s ohledem na výkon a ochranu jiných subjektivních soukromých práv (§ 88 odst. 1 občanského zákoníku), toto omezení je však nutno vykládat restriktivně. Základním kritériem je přitom poměřování chráněných práv a zájmů, které se v soukromé sféře střetávají, tj. zájmu na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje a posléze použije. S ohledem na to, že se jedná o výjimečný prostředek, použití jako důkazu v občanském soudním řízení může připadat v úvahu pouze tam, kde má vést k prokázání skutečnosti, kterou není možné prokázat jinak pomocí důkazů nezasahujících do absolutních osobnostních práv dotčené osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018 sp. zn. 21 Cdo 1267/2018). V projednávané věci měla žalobkyně v úmyslu kamerovými záznamy prokázat, že žalované vstupovaly do prostor určených k jejich užívání s tím, že z těchto zjištění by bylo možno, s ohledem na četnost vstupů, dovodit, že do nemovitosti nechodily pouze větrat. Za dané situace však, kdy z dokazování jednoznačně vyplynulo, že nemovitost a příslušné místnosti byly žalovanými vyklizeny již na počátku roku 2019 v souvislosti s jednáním všech spoluvlastnic o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ve spojení se zcela marginální či nulovou spotřebou elektřiny v daných prostorech, nelze žalobkyni přisvědčit, že by uvedené důkazy její důkazní pozici jakkoli zlepšily a že by z nich bylo možno dovodit tvrzený rozsahu užívání místností žalovanými. Tedy ani odvolací soud neshledal důvody pro provedení tohoto navrhovaného důkazu a hodnotí jej, ve shodě se soudem prvního stupně, jako zcela nadbytečný. Za daného stavu pak postupu ani závěru soudu prvního stupně, který dovodil neunesení důkazního břemene žalobkyní v části týkající se skutečného rozsahu užívání nemovitosti žalovanými, nelze ničeho vytknout; odvolací soud v této souvislosti konstatuje, že ohledně nutnosti prokázat svá tvrzení v tomto směru byla žalobkyně v souladu s § 118a odst. 3 o. s. ř. řádně soudem při ústním jednání poučena. V návaznosti na uvedené pak je rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že nelze žalovaným uložit povinnost k úhradě komodit spotřebovaných v souvislosti se samotným užíváním nemovitosti.

8. Odvolací soud však přisvědčuje žalobkyni, že je nutno rozlišovat náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování společné věci, resp. vlastnického práva k ní, na straně jedné (§ 1136 občanského zákoníku) a náklady spojené se skutečným užíváním nemovitých věcí na straně druhé. Právo na úhradu nákladů nutných na zachování společné věci ve výši, která na spoluvlastníka podle výše jeho podílu připadá, pak je namístě posuzovat podle pravidel o bezdůvodném obohacení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018 sp. zn. 22 Cdo 2466/2018 či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021 sp. zn. 28 Co 140/2021). Jak vyplývá i z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu, platba za dodávky tepla má povahu smíšenou, neboť zčásti přestavuje náklad na zachování společné věci (zejména je-li zřejmé, že bez vytápění v zimě by mohlo dojít k poškození nebo k chátrání bytu především mrazem a vlhkostí); z části však teplo slouží jen tomu, kdo v bytě bydlí, k pohodě bydlení. Proto se na nákladech na vytápění bytu v rozsahu nezbytně nutném k jeho zachování musí podílet i ten spoluvlastník, který byt neužívá. Ačkoliv citované rozhodnutí řeší náklady vynaložené v souvislosti s vytápěním bytové jednotky, jeho závěry se uplatní i v případě jiné nemovité věci ve spoluvlastnictví (srov. např. již výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2021 sp. zn. 28 Co 140/2021, který posuzoval náklady vynaložené v souvislosti s užíváním domu ve spoluvlastnictví účastníků). Lze tedy shrnout, že náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování společné věci, jsou povinni platit všichni spoluvlastníci nemovitosti bez ohledu na to, zda ji užívají či nikoli, přitom nedohodli-li se jinak, je v jejich vzájemném vztahu podíl na platbách dán výší jejich spoluvlastnických podílů. Takovým nezbytným nákladem na zachování společné věci jsou nepochybně dodávky plynu, neboť plyn byl dle skutkových zjištění soudu prvního stupně používán k vytápění nemovitosti, byl tedy nutný nejen k zajištění komfortu bydlení žalobkyně, ale též k vytápění celého objektu, aby nedošlo k jeho poškození či zhoršení jeho stavu vlivem mrazu či vlhkosti; není přitom rozhodné, jaké konkrétní prostory jednotliví spoluvlastníci užívají, neboť je nepochybné, že vytápěním celé nemovitosti, jejímž jsou všechny účastnice tohoto řízení podílovými spoluvlastníky, je tato nemovitost udržována. Ostatně, jak vyplývá i z průběhu řízení před soudem prvního stupně, samy žalované, byť uvedly, že ve své části nemovitosti netopí, připustily, že k nezamrzání vody a topení dochází právě z toho důvodu, že svojí část nemovitosti vytápí žalobkyně a tím temperuje i tu jejich. Žalované jako spoluvlastnice nemovitosti tedy jsou z uvedených důvodů povinny platit náklady nutné pro zachování společné věci i za období, kdy nemovitou věc neužívaly, a to z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 občanského zákoníku). Stanovení poměru, v jakém se budou účastníci podílet na příslušných platbách, pak záleží na úvaze soudu, která nesmí být zjevně nepřiměřená. S ohledem na konkrétní okolnosti této věci, kdy žalované předmětnou nemovitost neužívaly, odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě, aby každá žalovaná byla zavázána k úhradě poměrné částky za odebraný plyn v rozsahu 5 %, což činí v jednotlivých obdobích částky 2 029 Kč (z ceny za dodávku plynu v období [datum] až [datum] ve výši 40 584,69 Kč), 1 911 Kč (z ceny za dodávku plynu v období od [datum] do [datum] ve výši 38 221,72 Kč) a 1 835 Kč (z ceny na dodávku plynu v období od [datum] do [datum] ve výši 36 699,61 Kč). Uvedený podíl, v němž jsou žalované povinny se podílet na spotřebě plynu k topení za účelem zachování celé věci, který byl odvolacím soudem stanoven v případě každé z žalovaných ve výši 5 %, odvolací soud považuje za zcela přiměřený skutečnosti, že žalované jsou každá čtvrtinovým spoluvlastníkem celé nemovitosti, dohromady tedy jejich podíly tvoří jednu polovinu a žalobkyni se tak dostane částka 10 % z ceny zaplacené na dodávky plynu, kdy tato částka dle názoru odvolacího soudu je zjištěným skutečnostem zcela přiměřená. Pokud jde o stálé měsíční platby související s dodávkou a odběrem plynu, tj. položky nezávislé na množství (částka 4 445,35 Kč za období [datum] až [datum]; částka 4 441,92 Kč za období [datum] až [datum] a částka 4 459,84 Kč za období [datum] až [datum]), zde dospěl odvolací soud k závěru, že tyto platby je třeba hradit bez ohledu na odběr plynu, neboť se jedná o stálé platby s údržbou nemovitosti související. Je proto namístě, aby je žalované hradily podle velikosti svého podílu, tedy každá žalovaná jednou čtvrtinou, tj. za období [datum] až [datum] podílu každé žalované odpovídá částka 1 111 Kč, za období [datum] až [datum] částka 1 110 Kč a za období [datum] až [datum] částka 1 115 Kč. Jak z výše uvedeného vyplývá, každá žalovaná je povinna žalobkyni v souvislosti s dodávkami plynu uhradit částku 9 111 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatily ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Protože uvedené částky žalované žalobkyni dosud neuhradily, byl v tomto rozsahu změněn rozsudek soudu prvního stupně (§ 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.) a tato povinnost byla každé z žalovaných uložena, a to spolu s povinností zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z těchto částek v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku v návaznosti na předloženou předžalobní upomínku, a to ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

9. Ve zbylé části odvolací soud z důvodů již výše uvedených neshledal odvolání žalobkyně důvodným, a proto v příslušném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně v souladu s § 219 o. s. ř jako věcně správný a zákonu odpovídající potvrdil. Výroky I. až III. napadeného rozsudku přitom nebyly odvoláním dočteny a samostatně nabyly právní moci.

10. Důvodným odvolací soud shledal též odvolání žalobkyně do výroků o nákladech řízení. V daném případě byly žalované samostatnými společníky, kdy předmětem řízení mezi žalobkyní a první žalovanou byla nejprve částka 39 393,50 Kč a po právní moci usnesení o zastavení řízení ([datum]) částka 34 928,50 Kč; předmětem řízení mezi žalobkyní a druhou žalovanou byla až do rozhodnutí soudu prvního stupně částka 39 393,50 Kč. Jak vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu z 24. 4. 2014 sp. zn. 25 Cdo 302/2014, při stanovení mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího více účastníků, z nichž každý uplatňuje v jednom řízení jím žalovanou částku sám pro sebe, náleží za každou takto zastupovanou osobu samostatná odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadajícího na každého žalobce snížená o 20 %; v takovém případě se neužije pravidlo § 12 odst. 3 advokátního tarifu, které se vztahuje na případ více nároků uplatněných v jednom řízení jedním účastníkem nebo více účastníky oprávněnými společně a nerozdílně nebo vystupujícími v řízení jako nerozluční společníci. Uvedené je zcela aplikovatelné i v tomto případě, kdy žalované byly samostatnými procesními společníky. Je tedy vyloučeno určení mimosmluvní odměny součtem odměn za všechny projednávané nároky v předmětné věci, neboť v daném případě se jedná o odlišné samostatné nároky obou žalovaných, byť jsou projednávány ve společném řízení. S ohledem na poměr procesního úspěchu žalovaných a jejich procesního neúspěchu v řízení před soudem prvního stupně v návaznosti na korekci provedenou odvolacím soudem, tak jak bylo popsáno výše, je namístě při určení náhrady nákladů řízení postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; 1. žalované tedy náleží 34 % vynaložených nákladů (původní předmět řízení 39 393,50 Kč), kdy procesní úspěch první žalované spočívá v částečném zastavení řízení co do částky 4 465 Kč a zamítnutí částky 21 819,25 Kč a její procesní neúspěch v uložení povinnosti k zaplacení částek 3 998,25 Kč a 9 111 Kč, druhé žalované pak náleží 30 % vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně, kdy procesně úspěšná byla co do částky 2 626,25 Kč (zastaveno v důsledku zpětvzetí, aniž se tak stalo pro chování druhé žalované) a v částce 23 166,75 Kč a naopak procesně neúspěšná byla co do částky 4 489,50 Kč a co do částky 9 111 Kč Náklady vynaložené první žalovanou v řízení před soudem prvního stupně sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 2 x 2 700 Kč (z tarifní hodnoty 39 393,50 Kč) podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen AT (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření k žalobě), odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 4 x 2 500 Kč, snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 AT (z tarifní hodnoty 34 928,50 Kč) podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast při 4 ústních jednáních), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 6 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady vynaložené účelně první žalovanou v řízení před soudem prvního stupně činí 18 392 Kč, z čehož 34 % činí 6 253 Kč Náklady vynaložené druhou žalovanou pak sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 2 700 Kč (z tarifní hodnoty 39 393,50 Kč) podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) AT (příprava a převzetí zastoupení, 2 x sepis vyjádření ve věci), odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 4 x 2 700 Kč snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 AT (z tarifní hodnoty 39 393,50 Kč) podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) AT (účast při 4 ústních jednáních), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 7 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady vynaložené druhou žalovanou činí 22 796,40 Kč, z čehož 30 % činí 6 839 Kč. Z důvodů uvedených výše tedy v rozsahu nákladů před soudem prvního stupně odvolací soud přistoupil ke změně těchto výroků a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích III. a IV. tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění v tomto případě byla stanovena jako obecná třídenní dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a místem plnění byl určen zástupce obou žalovaných v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy předmětem odvolacího řízení již byly pouze částky 30 930,25 Kč v případě první žalované a částka 32 277,75 Kč v případě druhé žalované (zde odvolací soud pouze konstatuje, že ačkoli v napadeném výroku V. byla zamítnuta žaloba vůči druhé žalované co do částky 34 141 Kč s příslušenstvím, jednalo se zjevně o početní pochybení soudu prvního stupně, neboť byla-li předmětem řízení vůči druhé žalované částka 39 393,50 Kč, pak po odečtení částky 2 626,25 Kč, v níž bylo řízení zastaveno, a částky 4 489,50 Kč, která byla druhé žalované uložena k úhradě, nebylo žalobě fakticky vyhověno v částce 32 277,75 Kč, tato částka tedy byla předmětem odvolacího řízení). Bylo-li žalobě odvolacím soudem vyhověno v částce 9 111 Kč vůči každé z žalovaných, pak první žalovaná byla neúspěšná v rozsahu 30 % a úspěšná v rozsahu 70 %, má tedy právo na úhradu nákladů v rozsahu 40 %; druhá žalovaná byla neúspěšná v rozsahu 28 % a úspěšná v částce 23 166,75 Kč, tj. 72 % celkového předmětu odvolacího řízení, má tak právo na úhradu nákladů v rozsahu 44 % Náklady vynaložené v odvolacím řízení první žalovanou sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 2 340 Kč snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 AT (z tarifní hodnoty 30 930,25 Kč) podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), písm. g) AT (sepis vyjádření k odvolání a repliky k vyjádření žalobkyně, účast při odvolacím jednání), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy činí 7 884,36 Kč, z čehož 40 % činí 3 154 Kč; náklady druhé žalované sestávají z odměny za zastoupení účastníka advokátem ve výši 3 x 2 420 Kč snížené o 20 % podle § 12 odst. 4 AT (z tarifní hodnoty 32 277,75 Kč) podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d), písm. g) AT (sepis vyjádření k odvolání a repliky k vyjádření žalobkyně, účast při ústním jednán), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy náklady vynaložené druhou žalovanou činí 8 116,68 Kč, z čehož 44 % činí 3 571 Kč Lhůta k plnění byla i v tomto případě určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a místem plnění byl určen zástupce obou žalovaných podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Poučení