28 Co 140/2021-739

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Štolbové a soudkyň Mgr. Šárky Hájkové a Mgr. Aleny Zemkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupena advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 797 672,80 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 12. 2020, č.j. 9 C 46/2011-610, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění v napadené části výroku I. tak, že se žaloba o zaplacení 76 593,76 Kč zamítá, ve zbývající napadené části výroku I. ohledně částky 41 893,19 Kč se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 198 500,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10 471,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Rozsudkem ze dne 18. 12. 2020, č.j. 9 C 46/2011-610, Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 623 924 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 1 173 748,80 Kč, zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 148 137,03 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyloučil nároky požadované žalobcem k samostatnému projednání z řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc.č.st. [číslo], na němž stojí stavba [adresa], k pozemku parc.č.st. [číslo] a k pozemku parc. [číslo] vše zapsáno pro obec a [katastrální uzemí]; spoluvlastnictví účastníků bylo zrušeno a vypořádáno rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 19. 10. 2011, č.j. 9 C 127/2010-133, který nabyl právní moci dne 9. 12. 2011.

3. Pokud jde o jednotlivé nároky žalobce, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne [datum] s [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jim byla poskytnuta částka 1 000 000 Kč, a žalobce a žalovaná se zavázali čerpaný úvěr spolu s úroky společně a nerozdílně ve splátkách bance vrátit, dále soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření se [právnická osoba] – stavební spořitelna a.s., a žalobce k závazku z této úvěrové smlouvy přistoupil jako další dlužník vedle žalované. Na základě této smlouvy vznikl žalobci a žalované závazek vrátit společně a nerozdílně věřiteli částku 400 000 Kč spolu s příslušenstvím. Dále žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o zaměstnaneckém úvěru s [právnická osoba], poskytnuta jí byla částka 400 000 Kč; celý úvěr byl žalovanou splacen, žalovaný jako ručitel na něj neuhradil ničeho. Žalobce dále uzavřel dne [datum] s [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] na jím základě byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč a žalobce se ho zavázal splácet ve splátkách. Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce platil pojistné ke společným nemovitým věcem, a to na základě pojistné smlouvy [číslo] dále dodávky elektřiny, plynu, vodné a stočné a služby [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] (pevný telefon).

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně věc posoudil podle § 511, § 137, § 139, § 101 a § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Uzavřel, že žalobce má právo na zaplacení části uplatněných nároků z titulu regresu mezi solidárně zavázanými účastníky a odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3603/2015. Konstatoval, že stejný princip je nutné uplatnit i u nákladů na společnou nemovitou věc, přičemž podíl na nemovitých věcech byl u obou účastníků stejný, tedy jedna polovina. Smlouvy ohledně pojištění, dodávek elektřiny, plynu, vody a pevného telefonu uzavřel pouze žalobce a sám také tyto dodávky platil, uvedené smlouvy je však nutné považovat za právní úkony týkající se společné věci ve smyslu § 139 odst. 1 obč. zák., z nichž jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně. Soud prvního stupně uvedl, že zákon váže rozsah povinnosti výlučně na velikost spoluvlastnického podílu, tedy na holé spoluvlastnictví, z hlediska této povinnosti je otázka užívání předmětné nemovité věci irelevantní. Náklady na společnou věc hradí ten ze spoluvlastníků, který s dodavateli uzavřel smlouvu, podle velikosti podílu má však povinnost tyto náklady plátci hradit i ten spoluvlastník, který třeba věc ani nikdy neužíval. Žalovaná uplatnila námitku promlčení nároku žalobce; soud prvního stupně zhodnotil, že se v tomto případě nejedná o bezdůvodné obohacení, ale o speciální nárok podle § 511 odst. 3 obč. zák., u něhož platí obecná promlčecí doba podle § 101 obč. zák. V této souvislosti soud prvního stupně poznamenal, že žalobce poprvé požadoval nároky z širšího vypořádání v podání ze dne 16. 9. 2010, když uvedl, že je třeba v rámci vypořádání majetku započíst do aktiv a pasiv půjčky a hypotéky a náklady na provoz domu. Toto vyjádření však soud prvního stupně nehodnotil jako vzájemný návrh, neboť se jednalo o nesprávný požadavek na započtení, které nebylo možné. Příslušný procesní úkon učinil žalobce podle soudu prvního stupně až při jednání dne 11. 5. 2011 a toto datum považoval soud prvního stupně za rozhodující pro posouzení promlčení nároku žalobce.

5. Pokud jde o smlouvu o hypotečním úvěru [číslo] uzavřenou účastníky s [právnická osoba], soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce na tento úvěr po 11. 5. 2008 zaplatil celkem částku 397 739,54 Kč, dcera žalobce [jméno] [příjmení] zaplatila 636 800 Kč a pod jménem [jméno] [příjmení] [jméno] další částku 40 925 Kč, celkem 677 725 Kč. [jméno] [příjmení] postoupila pohledávku ve výši 636 800 Kč [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který ji uplatnil v insolvenčním řízení, a tam byla také uspokojena (došlo k upokojení této pohledávky v rozsahu 93,203%, tedy ve výši 593 518,18 Kč), ostatní pohledávky žalobce zaplatil [jméno] [příjmení] sám. Celkem podle soudu prvního stupně žalobce zaplatil na úvěr částku 1 075 464,54 Kč, zatímco žalovaná uhradila pouze částku 9 000 Kč. Rozdíl činí 1 066 232 Kč, regresní nárok žalobce podle § 511 odst. 3 obč. zák. vůči žalované činí 533 232 Kč a tuto částku soud prvního stupně žalobci přiznal.

6. Dále soud prvního stupně přiznal žalobci právo na zaplacení částky 5 109 Kč z titulu smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, kterou se stavební spořitelnou [anonymizováno] – stavební spořitelna a.s. uzavřela žalovaná a žalobce k ní přistoupil, neboť dospěl k závěru, že po 11. 5. 2008 žalobce zaplatil částku 103 600 Kč, dále částku 187 560,06 Kč zaplatil v insolvenčním řízení insolvenční správce [anonymizováno] [příjmení], celkově žalobce plnil 291 160,06 Kč, zatímco žalovaná plnila pouze 246 614,34 Kč. Ručitel [anonymizováno] [jméno] [příjmení] uhradil na úvěr částku 41 035 Kč, z toho částku 34 327 Kč vymohl na žalované, soud prvního stupně proto uzavřel, že platby žalované činily celkem 280 941,34 Kč, rozdíl činí 10 218,72 Kč a regresní nárok žalobce podle § 511 odst. 3 obč. zák. činí 5 109 Kč.

7. Dále soud prvního stupně posuzoval nárok žalobce ze smlouvy o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalobci poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč. Tuto smlouvu podle soudu prvního stupně uzavřel žalobce sám a sám úvěr rovněž splatil, žádný regresní nárok mu ze smlouvy nevznikl a soud prvního stupně tak jeho požadavek na zaplacení částky 288 192 Kč zamítl.

8. Pokud jde o smlouvu o úvěru (zaměstnaneckém) č. [bankovní účet], kterou uzavřela žalovaná s [právnická osoba], žalovaná na jejím základě získala částku 400 000 Kč. Žalobce se zavázal tento závazek splatit z titulu ručení, celý úvěr však zaplatila žalovaná a žalobci tudíž žádný regresní nárok nevznikl. Žalobce v tomto případě vznesl nárok na zaplacení částky 135 000 Kč, která by podle soudu prvního stupně mohla být hodnocena podle pravidel o bezdůvodném obohacení, s ohledem na vznesenou námitku promlčení však nebylo možné se tímto nárokem žalobce zabývat a soud prvního stupně ho rovněž zamítl.

9. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobce uzavřel s [právnická osoba] pojistnou smlouvu na pojištění budov a staveb na adrese [adresa], roční pojistné bylo sjednáno ve výši 2 295 Kč. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce zaplatil od května 2008 na pojistném celkem částku 8 123 Kč, z titulu regresu podle § 511 odst. 3 obč. zák. má právo, aby mu žalovaná zaplatila částku 4 107 Kč.

10. Soud prvního stupně dále hodnotil nárok žalobce na platby za sdružené služby dodávky elektřiny do společných nemovitých věcí, uvedl, že žalobce za období od května 2008 do listopadu 2011 zaplatil celkem 37 898,57 Kč, z titulu regresu podle § 511 odst. 3 obč. zák. má právo na úhradu částky 18 949 Kč žalovanou.

11. Žalobce uzavřel rovněž smlouvu na sdružené dodávky plynu do společných nemovitých věcí, za období od května 2008 do listopadu 2011 zaplatil celkem částku 9 823,41 Kč, má proto podle soudu prvního stupně právo na úhradu poloviny částky žalovanou z titulu regresu podle § 511 odst. 3 obč. zák., a to ve výši 49 412 Kč.

12. Pokud jde o vodné a stočné ve společných nemovitých věcech, žalobce uzavřel smlouvu se [právnická osoba] s. r. o., v řízení prokázal, že od května 2008 do listopadu 2011 uhradil celkem 11 814 Kč, soud prvního stupně proto uzavřel, že má podle § 511 odst. 3 obč. zák. právo na zaplacení poloviny této částky ve výši 5 907 Kč žalovanou.

13. Nakonec soud prvního stupně zjistil, že žalobce uzavřel smlouvu na pevný telefon ve společné nemovité věci se [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], za období od května 2008 do listopadu 2011 zaplatil za tyto služby celkem 14 415 Kč, podle soudu prvního stupně tak má nárok na úhradu poloviny této částky rovněž z titulu regresu podle § 511 odst. 3 obč. zák.

14. Celkem soud prvního stupně shledal důvodným nárok žalobce ve výši 623 924 Kč, sestávající z částky 533 232 Kč představující polovinu splátek na hypoteční úvěr uzavřený s [právnická osoba], z částky 5 109 Kč za úvěr ze stavebního spoření [anonymizována dvě slova] – stavební spořitelny a.s., z částky 4 107 Kč za pojištění společných nemovitých věcí, z částky 18 949 Kč za platby dodávek elektřiny, z částky 49 412 Kč za platby dodávek plynu, 5 907 Kč za vodné a stočné a z částky 7 208 Kč za platby pevného telefonu. Ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně částky 1 173 748,80 Kč, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Pokud jde o náklady řízení, soud prvního stupně o nich rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení úspěšnější žalované. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalované v řízení činí podle soudu prvního stupně 30,59%, celkové náklady řízení žalované vyčíslil částkou 484 266,19 Kč, proto soud prvního stupně přiznal žalované právo na náhradu nákladů ve výši 148 137,03 Kč.

16. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti části výroku I. a proti výroku III., podala včasné odvolání žalovaná, která se domáhala jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta ještě co do částky 118 486,95 Kč a že žalobce bude povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 426 269,42 Kč.

17. Žalovaná uvedla, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy vztahující se k hypotečnímu úvěru u [právnická osoba], číslo smlouvy [číslo], a dopustil se i početních chyb. Podle žalované se soud prvního stupně nezabýval dostatečně otázkou platnosti jednání žalobce, který požádal o mimořádnou splátku úvěru, jež mu byla povolena, což mělo za následek, že se platila sankce za mimořádnou splátku. Dále žalovaná namítla, že pokud jde o další nároky, soud prvního stupně nesprávně aplikoval judikaturu a nesprávně posoudil otázku promlčení vztahující se k nákladům na služby a výši nákladů na služby spojené s užíváním nemovitých věcí.

18. Pokud jde o shora uvedený hypoteční úvěr u [právnická osoba], je podle žalované třeba vycházet z toho, že od května 2008 na úhradu dluhu z tohoto úvěru byla zaplacena do června 2012 částka 397 739,54 Kč, z toho žalovaná zaplatila částku 9 000 Kč. Pokud žalobce uplatňoval vůči žalované regresní nárok související s touto hypotékou z částky uspokojení zaplaceného věřiteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který přihlásil částku 636 800 Kč, pak mohl uplatnit pouze částku ve výši mimořádné splátky, nikoli již úplaty, kterou za mimořádnou splátku zaplatil (15 522,36 Kč). Dále uvedla, že soud prvního stupně pochybil, pokud při svých výpočtech zohlednil celou částku uplatněnou v insolvenci, nikoli pouze částku, která byla [anonymizováno] [příjmení] vyplacena v insolvenčním řízení v rámci rozvrhu. Dále podle žalované nelze zohlednit částku 40 925 Kč, kterou za žalovaného měla zaplatit jeho dcera [jméno] [příjmení]. Její výpověď o tom, že jí žalobce uvedené finanční prostředky vrátil, je podle žalované nutno hodnotit jako účelovou a v rozporu s výpovědí ze dne 28. 2. 2018.

19. Dále žalovaná uvedla, že soud prvního stupně při hodnocení věci nesprávně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3603/2015, namísto správného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2466/2018. Kvůli tomu došlo k nesprávné aplikaci promlčecí lhůty, a to tříleté lhůty namísto lhůty dvouleté. Soud prvního stupně podle žalované zcela pominul, že spoluvlastník vyloučený z užívání nemovité věci je povinen podílet se pouze na nákladech nutných pro trvalé zachování podstaty společné věci podle výše spoluvlastnického podílu. Uvedla, že náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování společné věci, jsou náklady spojené se správou nemovité věci. V tomto případě takovým nákladem byla platba pojistného, kterou by byla ochotna hradit, ale pouze za nepromlčené období od 11. 5. 2009 do konce listopadu 2011. Dále uvedla, že lze uvažovat o podílení se na platbě za plyn, který sloužil k topení, za nepromlčené období od května 2009 do listopadu 2011, tato platba má však povahu smíšenou, zčásti představuje náklad na zachování společné věci, zčásti teplo slouží jen tomu, kdo v domě bydlí, k pohodě bydlení. Proto má za to, že soud by mohl přiznat maximálně 10 % žalobcem požadované částky. Podle žalované však do nákladů, které by měla hradit, nespadají platby za telefon, vodu a elektřinu. Žalovaná dále brojila proti výroku o nákladech řízení, neboť podle ní soud prvního stupně účelově snížil náklady řízení o pět úkonů, aniž by řádně odůvodnil rozhodnutí v této věci a konkretizoval, o které úkony se mělo jednat. Podle žalované byl žalobci dán neobyčejný prostor k tomu, aby opakovaně doplňoval a měnil svoje podání, řada jednání byla odročována, aniž by bylo možné cokoli projednat pro chaotická podání žalobce. Dále namítla, že soud prvního stupně nesprávně vypočítal náklady řízení, neboť vycházel pouze z tarifní hodnoty 1 797 672,80 Kč. Uvedená částka se však stala tarifní hodnotou nejdříve 13. 12. 2019, poté, co žalobce vzal zpět žalobu ohledně částky 1 654 Kč. Žalovaná uvedla, že bylo povinností soudu prvního stupně počítat náklady řízení podle částek, které byly předmětem řízení v průběhu celého řízení. Nakonec uvedla, že soud prvního stupně nerozhodl správně o nákladech řízení za úkony, které trvaly déle než dvě hodiny a nepřiznal za ně odměnu.

20. Žalobce k odvolání žalované uvedl, že odvolání nepovažuje za důvodné. Rozsudek sice nepovažuje za spravedlivý, ale s ohledem na délku řízení dal přednost ukončení sporu a sám proti němu nebrojil. Žalobce uvedl, že pokud žalovaná někdy uhradila nějaké faktury, byly jí vynaložené prostředky žalobcem na její účet nebo účet jejího syna uhrazeny, resp. započteny. Nákup nemovitých věcí žalované zaplatil žalobce fakticky sám, tím došlo k bezdůvodnému obohacení žalované. Veškeré finanční operace zařizovala žalovaná, která byla ohledně uzavírání úvěrů kvalifikovaná. Žalovaná nesplácela ani své půjčky, které používala výhradně pro svou spotřebu, a nechávala je splácet žalobcem nebo ručiteli. Žalobce namítl, že jako jeho vzájemný návrh by mělo být hodnoceno již jeho podání z 16. 9. 2010, a promlčecí lhůta by tak měla započít 16. 9. 2007. Dále namítl, že spoludlužník může podle § 511 obč. zák. požádat o regresní náhradu v okamžiku, kdy zaplatí nejméně polovinu závazku, je proto nespravedlivé, aby započala běžet promlčecí doba dříve, než byla polovina závazku zaplacena, a to zejména když spolu účastníci žili ve společné domácnosti. Domáhat se během vztahu osob blízkých regresu považuje žalobce za amorální. Upozornil, že žalovaná byla spoluvlastníkem nemovitých věcí, po rozchodu v domě ubytovávala svou známou, která měla dítě. Ve znaleckém posudku zachycená zapomenutá dětská postýlka prokazuje, že žalovaná užívala dům i po rozchodu účastníků. Žalovaná si podle žalobce vyhradila užívání dvou třetin domu, měla by se tak podle žalobce podílet dvěma třetinami na nákladech, zejména za situace, kdy v době, po kterou v domě nebyla, bylo otevřené okno a naplno puštěné plynové topení. Žalobce uvedl, že veškeré jednání žalované je v rozporu s dobrými mravy, a proto by měla nést jeho důsledky.

21. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek v napadené části a řízení, jež mu předcházelo, podle § 212 ve spojení s § 212a odst. 1, odst. 5 o. s. ř. a odvolání shledal zčásti důvodným. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně odvoláním napaden nebyl a nabyl samostatně právní moci.

22. Odvolací soud zopakoval a doplnil podle § 213 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dokazování níže označenými důkazními prostředky.

23. Z potvrzení [právnická osoba], ze dne 8. 2. 2016 a výpisů zaměstnance za období 2009 - 2012 odvolací soud zjistil, že žalovaná pracovala v [právnická osoba], od 16. 1. 2006 do 31. 12. 2013, a od 1. 5. 2009 do 31. 12. 2012 u ní byla prováděna srážka ze mzdy za ubytování.

24. Z potvrzení Střední umělecké školy v [právnická osoba] ze dne 10. 9. 2021 odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození], studoval od 1. 9. 2004 do 31. 8. 2009 na uvedené škole obor Propagační výtvarnictví, jednalo se o denní studium.

25. Z potvrzení Technické univerzity v [obec], Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické, ze dne 7. 9. 2021 odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl studentem od 1. 9. 2010 do 7. 5. 2011.

26. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 15. 4. 2009 odvolací soud zjistil, že žalovaná při podání vysvětlení uvedla, že se zdržuje u své matky na adrese [adresa], na tuto adresu si přála zasílat veškerou korespondenci. Zároveň uvedla, že ještě celý rok 2008 bydlela v domě s žalobcem, na víkendy jezdila do [obec] nebo [anonymizováno], od Vánoc 2008 již byla většinou v [obec] a přes týden přespávala u kamarádky v [obec], jednalo se o období ledna a února.

27. Z výpisu z účtu ke kreditní kartě č. [bankovní účet] ke dni 25. 1. 2011 odvolací soud zjistil, že tento výpis z účtu byl adresován [jméno] [příjmení], adresou [adresa]

28. Ze smlouvy o dílo ze dne [datum], uzavřené mezi [anonymizována dvě slova], [ulice] odbornou školou a [právnická osoba], a [jméno] [příjmení] [jméno], odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] [jméno] uvedla jako své bydliště [obec a číslo], okres [okres].

29. Z rozhodnutí o přijetí dítěte do mateřské školy ze dne 29. 4. 2010 odvolací soud zjistil, že Mateřská škola [příjmení], [obec], přijala k docházce [jméno] [příjmení] [jméno], narozenou 4. 9. 2004, bytem [adresa].

30. Z potvrzení Mateřské školy [příjmení], [obec], ze dne 1. 6. 2021, odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] [jméno] navštěvovala uvedenou mateřskou školu ve školním roce 2010 2011.

31. Z dopisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 1. 10. 2008 odvolací soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] jako zástupce žalobce oslovil žalovanou se žádostí o upravení užívání domu, neboť v něm žijí společně a vznikají mezi nimi problémy o tom, co kdo bude užívat. Navrhl, kdo z účastníků by užíval konkrétní místnosti v domě.

32. Z faktury [právnická osoba], z 21. 2. 2005, odvolací soud zjistil, že za období od 4. 11. 2004 do 3. 2. 2005 byla vyúčtována spotřeba elektrické energie za odběrné místo [adresa], nedoplatek činil 19 606,50 Kč. Z výpisu účtu žalované ze dne 14. 4. 2005 odvolací soud zjistil, že uvedená částka byla placena z účtu žalované dne 18. 4. 2005.

33. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2012 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2012 (správně 15. 1. 2013) odvolací soud zjistil, že [jméno] [příjmení] postoupila pohledávky za [anonymizováno] [jméno] [jméno] [příjmení] v celkové výši 92 475 Kč [anonymizováno] [jméno] [příjmení]; jednalo se o pohledávky z titulu půjček na opravu domu na adrese [ulice a číslo] v [obec], na zakoupení vybavení domu, na doplatek za plyn, na splátky hypotéky apod.

34. Svědkyně [jméno] [příjmení] při svém výslechu před odvolacím soudem uvedla, že žalobci poskytla asi částku 560 000 Kč na splacení úvěru a nějaké další peníze do domácnosti, na hrazení některých splátek. Pohledávku následně postoupila strýci [anonymizováno] [příjmení], částku, která mu byla vyplacena v insolvenci, jí vrátil. Svědkyně uvedla, že vše to, co dávala žalobci, jí žalobce vrátil, přesné údaje si kvůli časovému odstupu nepamatovala. Svědkyně uvedla, že v domě nejprve žili žalobce s žalovanou, následně se žalovaná odstěhovala, bylo to někdy v době, kdy byla dcera svědkyně na základní škole. Svědkyně se do domu přestěhovala v době, kdy její dcera byla asi ve druhé třídě. V roce 2016 koupili nemovité věci v dražbě, ale již předtím v domě žili, uvedla, že určitě v domě žili již v roce 2012. Dále uvedla, že někdy mezi roky 2007 a 2011 bydlela v domě přítelkyně žalované s dítětem, syna žalované v domě viděla asi jen dvakrát. Svědkyně dále uvedla, že v domě účastníků se k topení používal plyn, k vaření se používal elektrický sporák. Svědkyně pomáhala žalobci doplácet faktury za energie, půjčovala mu na to, podle svědkyně jí žalobce půjčené prostředky vrátil. Svědkyni nebylo známo, zda v místnostech, které užívala žalovaná, bylo otevřené topení, uvedla, že místnosti nahoře zřejmě byly vytápěné, je to velký dům a byla tam velká spotřeba. Dále svědkyně uvedla, že jednou s manželem objevili, že se svítí v malé šatně za jedním pokojem, který užívala žalovaná, zkontrolovat to ale nemohli, neboť pokoj byl zamčený.

35. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že žalovaná u ní bydlela v lednu a únoru 2009, několik dnů tam byla i v březnu 2009, ale to už nebylo pravidelně. Bydlela u ní během pracovních dnů, na víkend jezdila za synem a matkou do [obec]. V té době si podle svědkyně žalovaná našla práci v [obec], nesehnala jiný podnájem a měla složitou situaci doma. Důvodem, proč žalovaná bydlela u svědkyně, bylo i to, že do nového zaměstnání nastoupila v zimě, tak aby nemusela v tomto období dojíždět každý den z [obec]. Dále svědkyně vypověděla, že v následujícím období bydlela žalovaná právě v [obec], ubytovnu od zaměstnavatele měla dojednanou asi od května 2009. Pokud jde o syna žalované, svědkyně uvedla, že toho neznala, má za to, že bydlel u matky žalované.

36. Z vyúčtování sdružených služeb dodávek elektřiny z 10. 2. 2009 odvolací soud zjistil, že za období od 13. 2. 2008 do 31. 12. 2008 bylo vyúčtováno (vše bez daně z přidané hodnoty v sazbě 19%) 1 111,53 Kč jako stálý měsíční plat za příkon, dále 294,44 Kč jako cena za systémové služby, částka 81,17 Kč jako cena na podporu výkupu elektrické energie z [anonymizováno], částka 9,46 Kč jako cena za činnost zúčtování, dále 423,44 Kč jako pevná cena za silovou elektřinu a 56,37 Kč jako daň z elektřiny. Za spotřebu elektřiny ve vysokém tarifu bylo vyúčtováno 2 547,39 Kč a 2 821,91 Kč, a 13,10 Kč a 553,05 Kč v nízkém tarifu. Dále za období od 1. 1. 2009 do 9. 2. 2009 bylo vyúčtováno 149,27 Kč jako stálý měsíční plat za příkon, dále 45,83 Kč jako cena za systémové služby, 16,96 Kč jako cena na podporu výkupu elektrické energie z [anonymizováno], 1,54 Kč jako cena za činnost zúčtování, dále 52,84 Kč jako pevná cena za silovou elektřinu a 9,20 Kč jako daň z elektřiny. Za spotřebu elektřiny ve vysokém tarifu bylo vyúčtováno 364,17 Kč a 428,27 Kč, a za spotřebu v nízkém tarifu 3,30 Kč a 158,12 Kč.

37. Z vyúčtování sdružených služeb dodávek elektřiny z 25. 2. 2010 odvolací soud zjistil, že za období od 10. 2. 2009 do 31. 12. 2009 bylo vyúčtováno (vše bez daně z přidané hodnoty v sazbě 19%) 1 206,73 Kč jako stálý měsíční plat za příkon, dále 241,13 Kč jako cena za systémové služby, 89,23 Kč jako cena na podporu výkupu elektrické energie z OZE, 8,12 Kč jako cena za činnost zúčtování, dále 427,16 Kč jako pevná cena za silovou elektřinu a 48,39 Kč jako daň z elektřiny. Za spotřebu elektřiny ve vysokém tarifu bylo vyúčtováno 2 361,60 Kč a 2 777,29 Kč, a 11,07 Kč a 530,37 Kč v nízkém tarifu. Dále za období od 1. 1. 2010 do 24. 2. 2010 bylo vyúčtováno (vše bez daně z přidané hodnoty ve výši 20%) 209,84 Kč jako stálý měsíční plat za příkon, dále 58,27 Kč jako cena za systémové služby, 62,38 Kč jako cena na podporu výkupu elektrické energie z [anonymizováno], 1,78 Kč jako cena za činnost zúčtování, dále 74,28 Kč jako pevná cena za silovou elektřinu a 10,61 Kč jako daň z elektřiny. Za spotřebu elektřiny ve vysokém tarifu bylo vyúčtováno 479,69 Kč a 475,64 Kč, a 3,63 Kč a 121,27 Kč v nízkém tarifu. Celkem bylo za uvedené období na pevných platbách vyúčtováno 2 020,76 Kč (s daní z přidané hodnoty ve výši 2 404,70 Kč) a 417,16 Kč (s daní z přidané hodnoty 500,59 Kč) a dále bylo za uvedené období vyúčtováno za spotřebu elektrické energie 5 680,33 Kč (s daní z přidané hodnoty 6 759,60 Kč) a 1 080,23 Kč (s daní z přidané hodnoty ve výši 1 296,27 Kč).

38. Z vyúčtování sdružených služeb dodávek elektřiny z 14. 2. 2011 odvolací soud zjistil, že za období od 25. 2. 2010 do 31. 12. 2010 bylo vyúčtováno (vše bez daně z přidané hodnoty v sazbě 20%) 1 146,16 Kč jako stálý měsíční plat za příkon, dále 251,59 Kč jako cena za systémové služby, 269,30 Kč jako cena na podporu výkupu elektrické energie z [anonymizováno], 7,69 Kč jako cena za činnost zúčtování, dále 405,72 Kč jako pevná cena za silovou elektřinu a 45,82 Kč jako daň z elektřiny. Za spotřebu elektřiny ve vysokém tarifu bylo vyúčtováno 2 024,91 Kč a 2 007,84 Kč, a 16,87 Kč a 547,69 Kč v nízkém tarifu. Dále za období od 1. 1. 2011 do 14. 2. 2011 bylo vyúčtováno 180 Kč jako stálý měsíční plat za příkon, dále 48,17 Kč jako cena za systémové služby, 114,70 Kč jako cena na podporu výkupu elektrické energie z [anonymizováno], 1,47 Kč jako cena za činnost zúčtování, dále 60 Kč jako pevná cena za silovou elektřinu a 8,77 Kč jako daň z elektřiny. Za spotřebu elektřiny ve vysokém tarifu bylo vyúčtováno 334,37 Kč a 305,05 Kč, a 4,63 Kč a 139,73 Kč v nízkém tarifu. Celkem bylo za uvedené období na těchto platbách vyúčtováno 2 539,39 Kč (s daní z přidané hodnoty ve výši 3 047,26 Kč) a dále bylo za uvedené období vyúčtováno za spotřebu elektrické energie 5 381,09 Kč (s daní z přidané hodnoty ve výši 6 457,31 Kč).

39. Z vyúčtování sdružených služeb dodávek elektřiny z 15. 2. 2012 odvolací soud zjistil, že za období od 15. 2. 2011 do 31. 8. 2011 bylo vyúčtováno (vše bez daně z přidané hodnoty v sazbě 20%) 780 Kč jako stálý měsíční plat za příkon, dále 187,41 Kč jako cena za systémové služby, 446,22 Kč jako cena na podporu výkupu elektrické energie z [anonymizováno], 5,73 Kč jako cena za činnost zúčtování, dále 260 Kč jako pevná cena za silovou elektřinu a 34,13 Kč jako daň z elektřiny. Za spotřebu elektřiny ve vysokém tarifu bylo účtováno 1 685,68 Kč a 1537,86 Kč (celkem 3 223,54 Kč), v nízkém tarifu 11,64 Kč a 350,81 Kč (celkem 362,45 Kč). Dále za období od 1. 9. 2011 do 31. 12. 2011 bylo vyúčtováno 480 Kč jako stálý měsíční plat za příkon (za tři měsíce částka 360 Kč), dále 135,66 Kč jako cena za systémové služby (za tři měsíce 101,74 Kč), 323,01 Kč jako cena na podporu výkupu elektrické energie z [anonymizováno] (za tři měsíce 242,25 Kč), 4,15 Kč jako cena za činnost zúčtování (za tři měsíce 3,11 Kč), dále 200 Kč jako pevná cena za silovou elektřinu (za tři měsíce 150 Kč) a 24,71 Kč jako daň z elektřiny (za tři měsíce 18,53 Kč). Za spotřebu elektřiny ve vysokém tarifu bylo účtováno 1 115,88 Kč (za tři měsíce 836,91 Kč) a 1 018,02 Kč (za tři měsíce 763,51 Kč) (za tři měsíce celkem 1 600,42 Kč), v nízkém tarifu 10, 17 Kč (za tři měsíce 7,62 Kč) a 306,22 Kč (za tři měsíce 229,66 Kč) (celkem za tři měsíce 237,28 Kč). Celkem bylo za uvedené období na těchto platbách vyúčtováno 2 589,11 Kč (s daní z přidané hodnoty 3 106,93 Kč) a dále bylo za uvedené období vyúčtováno za spotřebu elektrické energie 5 423,69 Kč (s daní z přidané hodnoty 6 508,43 Kč).

40. Z faktury č. 140221 ze dne 2. 9. 2008 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 1 402 Kč za vodné a stočné za období od 1. 6. 2008 do 31. 8. 2008. Z faktury č. 166671 ze dne 10. 3. 2009 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], doúčtovala žalobci k faktuře č. 166393 částku 843 Kč za vodné a stočné za období od 1. 12. 2008 do 28. 2. 2009. Z faktury č. 177392 ze dne 2. 6. 2009 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 874 Kč za vodné a stočné za období od 1. 3. 2009 do 31. 5. 2009. Z faktury č. 203163 ze dne 1. 12. 2009 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 1 009 Kč za vodné a stočné za období od 1. 9. 2009 do 30. 11. 2009; tato částka byla žalobcem uhrazena 12. 12. 2009. Z faktury č. 215079 ze dne 1. 3. 2010 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 812 Kč za vodné a stočné za období od 1. 12. 2009 do 28. 2. 2010; žalobce uvedenou fakturu uhradil 20. 3. 2010. Z faktury č. 229016 ze dne 2. 6. 2010 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 1 086 Kč za vodné a stočné za období od 1. 3. 2010 do 31. 5. 2010; fakturu žalobce uhradil dne 20. 8. 2010. Z faktury č. 241959 ze dne 1. 9. 2010 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], s. r. o., vyúčtovala žalobci částku 611 Kč za vodné a stočné za období od 1. 6. 2010 do 31. 8. 2010; fakturu žalobce uhradil dne 16. 9. 2010. Z faktury č. 255968 ze dne 2. 12. 2010 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 1 357 Kč za vodné a stočné za období od 1. 9. 2010 do 30. 11. 2010; fakturu žalobce uhradil dne 17. 12. 2010. Z faktury č. 268808 ze dne 1. 3. 2011 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 1 099 Kč za vodné a stočné za období od 1. 12. 2010 do 28. 2. 2011; fakturu žalobce uhradil dne 14. 3. 2011. Z faktury č. 283063 ze dne 2. 6. 2011 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 1 408 Kč za vodné a stočné za období od 1. 3. 2011 do 31. 5. 2011; fakturu žalobce uhradil dne 2. 7. 2011. Z faktury č. 296161 ze dne 5. 9. 2011 odvolací soud jistil, že [právnická osoba], [anonymizováno], vyúčtovala žalobci částku 1 056 Kč za vodné a stočné za období od 1. 6. 2011 do 31. 8. 2011; fakturu žalobce uhradil dne 17. 9. 2011. Z poštovních poukázek dále odvolací soud zjistil, že žalobce uhradil [právnická osoba], [anonymizováno], dne 29. 1. 2009 částku 1 097 Kč za fakturu č. 153688 a dne 30. 5. 2009 částku 1 173 Kč za fakturu č. 166393. Placení uvedených faktur bylo prokázáno poštovními poukázkami.

41. Z vyúčtování sdružených služeb dodávky plynu ze dne 21. 5. 2009 odvolací soud zjistil, že za období od 16. 5. 2008 do 19. 5. 2009 činila kapacitní složka ceny 2 258,58 Kč, cena za odebraný plyn 18 400,49 Kč, z toho za období do 31. 12. 2008 činila kapacitní složka ceny 1 290,89 Kč, cena za odebraný plyn v období do 31. 12. 2008 činila 7 212,36 Kč (vše bez daně z přidané hodnoty v sazbě 19%). S daní z přidané hodnoty bylo vyúčtováno za období do 31. 12. 2008 jako kapacitní složka ceny 1 536,15 Kč, za odebraný plyn do 31. 12. 2008 bylo vyúčtováno 8 582,70 Kč, za období od 1. 1. 2009 do 19. 5. 2009 bylo vyúčtováno 11 422,83 Kč.

42. Z vyúčtování sdružených služeb dodávky plynu ze dne 25. 5. 2010 odvolací soud zjistil, že za období od 20. 5. 2009 do 24. 5. 2010 činila kapacitní složka ceny 3 074,77 Kč, za odebraný plyn 22 819,33 Kč. S daní z přidané hodnoty bylo vyúčtováno jako kapacitní složka ceny 2 113,09 Kč (za období do 31. 12. 2009, kdy sazba daně z přidané hodnoty činila 19%) a 1 558,87 Kč (za období od 1. 1. 2010, kdy sazba daně z přidané hodnoty činila 20%), za odebraný plyn bylo vyúčtováno 13 148,36 Kč a 14 124,35 Kč.

43. Z vyúčtování sdružených služeb dodávky plynu ze dne 24. 5. 2011 odvolací soud zjistil, že za období od 25. 5. 2010 do 22. 5. 2011 činila kapacitní složka ceny 3 242,23 Kč, za odebraný plyn 25 088,79 Kč (vše bez daně z přidané hodnoty v sazbě 20%). S daní z přidané hodnoty bylo vyúčtováno za uvedené období jako kapacitní složka ceny 3 890,67 Kč, za odebraný plyn 30 106,55 Kč.

44. Z vyúčtování sdružených služeb dodávky plynu ze dne 5. 10. 2011 odvolací soud zjistil, že za období od 23. 5. 2011 do 30. 9. 2011 činila kapacitní složka ceny 1 162,46 Kč, za odebraný plyn 1 868,81 Kč (vše bez daně z přidané hodnoty v sazbě 20%). S daní z přidané hodnoty bylo vyúčtováno za uvedené období jako kapacitní složka ceny 1 394,95 Kč, za odebraný plyn 2 242,57 Kč.

45. Z vyúčtování sdružených služeb dodávky plynu ze dne 30. 5. 2012 odvolací soud zjistil, že za období od 1. 10. 2011 do 6. 11. 2011 činil stálý měsíční plat 113,88 Kč, za odebraný plyn bylo účtováno 1 658,10 Kč. Za období od 7. 11. 2011 do 30. 11. 2011 činil stálý měsíční plat 75,92 Kč, za odebraný plyn bylo účtováno 1 833,69 Kč. Za distribuci plynu bylo za období od 1. 10. 2011 do 30. 11. 2011 účtováno 783,51 Kč, stálý měsíční plat za rezervovanou kapacitu ve výši 239,56 Kč a za zúčtování 4,68 Kč (vše bez daně z přidané hodnoty v sazbě 20%). Celkem bylo za uvedené období účtováno za služby 434,04 Kč (s daní z přidané hodnoty 520,84 Kč) a za odebraný plyn a jeho distribuci 4 275,30 Kč (s daní z přidané hodnoty 5 130,36 Kč).

46. Z poštovních poukázek odvolací soud zjistil, že na vyúčtování za plyn uhradil žalobce dne 24. 6. 2009 částku 7 574 Kč, dne 21. 6. 2010 částku 6 165 Kč a dne 14. 6. 2011 částku 7 797 Kč.

47. Z pojistky k pojistné smlouvě [číslo] odvolací soud zjistil, že pojištění se vztahuje k budově na adrese [adresa], pojistné období bylo dohodnuto v délce 12 měsíců, které začíná vždy k 22. 3. každého roku. Pojistné na pojistné období bylo sjednáno ve výši 2 295 Kč.

48. Z poštovních poukázek odvolací soud zjistil, že pojistné za období 22. 3. 2008 – 21. 3. 2009 bylo zaplaceno dne 19. 7. 2008, pojistné za období 22. 3. 2009 – 21. 3. 2010 bylo zaplaceno dne 24. 4. 2009, pojistné za období 22. 3. 2010 – 21. 3. 2011 bylo zaplaceno dne 21. 5. 2010, pojistné za období 22. 3. 2011 – 21. 3. 2012 bylo zaplaceno dne 16. 7. 2011.

49. Ze seznamu splátek úvěru [číslo] odvolací soud zjistil, že splátky od 1. 4. 2005 platil žalobce, dne 28. 12. 2009 zaplatila splátku 9 000 Kč žalovaná, splátky od 14. 6. 2012 v celkové výši hradila [jméno] [příjmení] (některé pod jménem [jméno] [příjmení] [jméno]). Dne 22. 6. 2012 provedla splátku 636 800 Kč, další splátky byly provedeny ve výši 40 925 Kč, celkem dcera žalobce uhradila 677 725 Kč.

50. Odvolací soud nedoplnil dokazování dalšími účastníky navrženými důkazy pro nadbytečnost, neboť skutkový stav měl za náležitě zjištěný z důkazů provedených (zejména se jedná o čestná prohlášení a výslechy svědků, kteří měli vypovídat ohledně bydlení syna žalované v předmětných nemovitých věcech).

51. Odvolací soud po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci společně užívali dům na adrese [adresa], který byl v jejich spoluvlastnictví, do konce roku 2008, což vyplynulo nejen z vyjádření účastníků (i žalobce v řízení uvedl, že se s žalovanou rozešli v roce 2008, do té doby tam bydlela každodenně, následně užívala jen vyhrazené místnosti, v roce 2009 uváděl, že neví, zda se žalovaná v domě zdržuje), ale i z listinných důkazů (korespondence zástupců účastníků z roku 2008) a toto zjištění lze dovodit i z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení].

52. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdil, že žalovaná v domě bydlela a že ho užívala až do listopadu 2011, byl odvolacím soudem poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzván, aby označil důkazy k prokázání tohoto tvrzení, což však přes výzvu a poučení odvolacího soudu o následcích neuposlechnutí této výzvy neučinil. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaná v domě bydlela až do listopadu 2011 nebo že by v uvedeném období umožnila v domě bydlet jiným osobám, a bylo by proto na místě, aby se na platbách za užívání domu podílela jiným způsobem, než bude uvedeno níže.

53. Odvolací soud na základě provedených důkazů naopak uzavřel, že od ledna 2009 žalovaná již v domě nebydlela, zůstaly tam uschované pouze její věci, které odstěhovala na konci listopadu 2011, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení]. Stejně tak tam nebydlel ani její syn [jméno] [příjmení]. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že žalovaná u ní bydlela od počátku roku 2009, a to v lednu a únoru, následně u své matky v [obec], což vyplynulo nejen z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], ale i z úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne 15. 4. 2009, neboť žalovaná při podání vysvětlení nejen uvedla, že se zdržuje u své matky na adrese [adresa], ale na tuto adresu si přála zasílat veškerou korespondenci. Od května 2009 pak žalovaná bydlela na ubytovně, kterou jí poskytl její zaměstnavatel, [právnická osoba]

54. Pokud jde o užívání nemovitých věcí synem žalované, v období po 1. 1. 2009 v nemovitých věcech rovněž nebydlel, jak vyplynulo z provedených důkazů, studoval v [obec], z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] vyplynulo, že tam i bydlel, neboť uvedla, že za ním žalovaná jezdila na víkendy. Užívání nemovitých věcí synem žalované nebylo prokázáno ani výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že v domě syna žalované viděla asi dvakrát. Skutečnost, že by v domě bydlel, nelze dovodit pouze z toho, že na výpisech z banky byla jako jeho bydliště uvedena adresa předmětných nemovitých věcí, jedná se o formální označení, které nemusí odpovídat faktickému bydlišti klienta banky. Zároveň je nutné poukázat i na vyjádření žalobce ze dne 20. 4. 2012, adresované soudu, ve kterém uvedl, že žalovaná vyživovala svého syna na studiích, který bydlel v [obec] a bylo nutné hradit mu živobytí a bydlení.

55. Pokud jde o tvrzení žalobce, že žalovaná umožnila v domě bydlet své přítelkyni s dítětem, což bylo tvrzení, které žalobce uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně (při jednání, které se konalo dne 4. 2. 2020), žalobce přes poučení odvolacího soudu podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. nedoplnil svá tvrzení k této skutečnosti a neoznačil žádné důkazy, kterými by svá tvrzení mohl prokázat, a toto jeho tvrzení tak nemohl odvolací soud při svém rozhodování zohlednit.

56. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odst. 3 téhož ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. S ohledem na uvedené odvolací soud věc posuzoval podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013.

57. Podle § 137 odst. 1 obč. zák. podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly všech spoluvlastníků stejné.

58. Podle § 454 obč. zák. se bezdůvodně obohatí i ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

59. Výše bezdůvodného obohacení je dána, pokud jde o investici na nutné opravy nebo údržbu, podílem neinvestujícího spoluvlastníka na investici odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu ke společné věci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 599/99).

60. Náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování společné věci, jsou povinni platit všichni spoluvlastníci jednotky, bez ohledu na to, zda ji užívají či nikoliv, přičemž nedohodli-li se jinak, je v jejich vzájemném vztahu podíl na platbách dán výši jejich spoluvlastnických podílů. Platba za dodávky tepla má povahu smíšenou, když zčásti představuje náklad na zachování společné věci a zčásti slouží jen tomu, kdo jednotku užívá. Proto se na nákladech na vytápění bytu v rozsahu nezbytné míře nutné k jeho zachování musí podílet i ten spoluvlastník, který byt neužívá. Stanovení poměru, v jakém se budou účastníci podílet na platbách za teplo, záleží na úvaze soudu, která nesmí být zjevně nepřiměřená (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2466/2018).

61. V poměrech posuzované věci je nutné rozlišovat náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování společné věci, resp. vlastnického práva k ní na straně jedné, a náklady spojené se skutečným užíváním nemovitých věcí na straně druhé. Z tohoto důvodu se odvolací soud neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že otázka užívání předmětných nemovitých věcí je pro posouzení věci irelevantní.

62. S ohledem na uvedená pravidla odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že žalovaná je povinna platit podle velikosti spoluvlastnických podílů náklady nutné pro zachování společné věci i za období, kdy nemovité věci neužívala, náklady spojené s užíváním věci však pouze za období, kdy nemovité věci užívala. Pokud jde o posouzení povahy nároku žalobce v této části, ze shora citované judikatury vyplývá, že vynaložil-li spoluvlastník bez dohody s druhým spoluvlastníkem náklad nutný na zachování společné věci, má vůči ostatním spoluvlastníkům právo na úhradu částky, která na něj podle výše jeho podílu připadá, a to z titulu bezdůvodného obohacení.

63. Podle § 100 odst. 1 obč. zák. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

64. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

65. Podle § 103 věta prvá obč. zák. bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti.

66. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

67. Podle § 112 obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.

68. S ohledem na námitku promlčení uplatněnou žalovanou i námitky obou účastníků k posouzení této otázky soudem prvního stupně, se odvolací soud zabýval v první řadě otázkou, kdy žalobce uplatnil svůj vzájemný návrh. Žalobce (v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 9 C 127/2010 v postavení žalovaného) podáním ze dne 16. 9. 2010, které bylo soudu prvního stupně doručeno 17. 9. 2010, požadoval, aby v rámci řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem byly do aktiv a pasiv obou účastníků řízení započteny rovněž půjčky a hypotéky účastníků, které obecně označil názvy bank, jež úvěry poskytly, vyslovil přesvědčení, že je třeba vypořádat dluhy z hypotečních a dalších úvěrů, které žalobce splácí, a že je rovněž třeba vypořádat dlužnou částku, která byla na provoz domu za poslední tři roky vynaložena pouze ze strany žalobce. Z tohoto důvodu tedy navrhl, aby mu žalovaná (v původním řízení v postavení žalobkyně) zaplatila z konkrétně vyjmenovaných úvěrů a hypoték částku, která bude určena soudem. Podle odvolacího soudu uplatnil žalobce vzájemný návrh již tímto podáním, nikoliv až dne 11. 5. 2011, jak uzavřel soud prvního stupně, neboť požadoval, aby mu žalovaná zaplatila částky odpovídající vypořádání z úvěrů a aby byly vypořádány náklady vynaložené na provoz domu; formulace, aby byly do aktiv a pasiv„ započteny“ rovněž půjčky a hypotéky účastníků, je požadavkem na zohlednění těchto položek, jejich zahrnutí do okruhu toho, co je mezi účastníky nutno vypořádat, nikoliv požadavkem na započtení těchto pohledávek vůči přiměřené náhradě, kterou by žalobce měl vyplatit žalované v případě zrušení spoluvlastnictví ke společným věcem a jejich vypořádání.

69. Pro úplnost je nutné v této souvislosti upozornit na § 42 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném ke dni 11. 5. 2011), podle kterého bylo možné podání učinit písemně nebo ústně; ústně do protokolu bylo možné podání učinit, pouze pokud neobsahovalo návrh na zahájení řízení, u žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení jen v taxativně vypočtených případech (návrh na zahájení řízení o povolení uzavřít manželství, o určení a popření rodičovství, o určení, zda je třeba souhlasu rodičů dítěte k jeho osvojení, osvojení a řízení, které lze zahájit i bez návrhu, a návrhy na výkon rozhodnutí v těchto řízeních vydaných).

70. Pokud jde o účinek žalobcem podaného vzájemného návrhu, podle ustálené judikatury mají i neúplné nebo nesprávné žaloby hmotněprávní účinek v podobě stavení promlčecí doby působící od jejich podání tehdy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny a v řízení je řádně pokračováno. Pokud žalobce neúplnost nebo nesprávnost žaloby odstraní (ať z podnětu soudu, nebo z vlastní iniciativy), případně alespoň odstraní ty z vad, které brání dalšímu pokračování v řízení, je možné žalobu v řízení projednat a rozhodnout ve věci samé; v takovém případě platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad již od počátku (ode dne, kdy byla podána u soudu) (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 26 Cdo 4802/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3573/2020).

71. Z uvedeného plyne, že byť byl žalobce soudem prvního stupně opakovaně vyzván k odstranění vad jeho návrhu, přesto jeho návrh vyvolal předpokládané důsledky, tedy stavení promlčecí doby, již svým podáním. Proto odvolací soud posuzoval námitku promlčení a běh promlčecí doby odlišně než soud prvního stupně, nicméně je třeba upozornit, že žalobce nepodal ve věci odvolání a závěr soudu prvního stupně o tom, že je nutné zamítnout všechny nároky žalobce, které se vztahují k platbám provedeným před 11. 5. 2008, nenapadl, proto odvolací soud z tohoto stavu při svém rozhodování vycházel. Zároveň je nutné v této souvislosti, s ohledem na odvolací námitky žalované, doplnit, že odvolací soud nemohl s ohledem na uvedené přisvědčit názoru žalované prezentovanému v odvolání, že jsou promlčeny všechny nároky žalobce do května 2009.

72. S ohledem na jednotlivé odvolací námitky žalované se odvolací soud dále zabýval níže uvedenými nároky.

73. Splátky hypotečního úvěru u [právnická osoba], číslo smlouvy [číslo]

74. Pokud jde o uvedený hypoteční úvěr, žalovaná brojila proti rozsudku soudu prvního stupně pouze ohledně částky 42 630, 64 Kč (rozdíl mezi částkou 533 232 Kč, která byla žalobci z titulu shora popsaného úvěru přiznána napadeným rozsudkem, a částkou 490 601,36 Kč, která měla podle žalované být soudem prvního stupně přiznána); podle žalované mohl žalobce požadovat pouze regresní nárok odpovídající mimořádné splátce, nikoli však ceně za mimořádnou splátku ve výši 15 522,36 Kč. Dále mělo být zohledněno, že [anonymizováno] [příjmení] byla v rámci rozvrhu vyplacena pouze částka 593 518,18 Kč a neměly být naopak zohledněny splátky úvěru provedené dcerou žalobce, svědkyní [jméno] [příjmení].

75. V první řadě je nutné uvést, že soud prvního stupně posoudil tento nárok žalobce správně, včetně správného určení délky promlčecí doby, u níž však určil počátek dnem 11. 5. 2008. Správně konstatoval i to, že pokud žalobce a žalovaná plnili věřiteli ve splátkách, regresní nárok mezi nimi vznikal ohledně každé splátky samostatně. Pokud jde o splátky úvěru, které žalobce zaplatil před tímto datem, soud prvního stupně s ohledem na námitku promlčení nárok žalobce ohledně těchto splátek učiněných před 11. 5. 2008 zamítl, v této části zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nenapaden.

76. Z provedených důkazů je zřejmé, že žalovaná uhradila na úvěr splátku 9 000 Kč, dcera žalovaného, svědkyně [jméno] [příjmení], uhradila mimořádnou splátku ve výši 636 800 Kč, následně další splátky ve výši 40 925 Kč. Pohledávka ve výši 636 800 Kč byla postoupena [anonymizováno] [příjmení], byla uplatněna v insolvenčním řízení a při rozvrhu byla uspokojena ve výši 593 518,18 Kč. V období od 11. 5. 2008 do 1. 5. 2012 žalobce na úvěr zaplatil celkem 397 739,54 Kč Odvolací soud přisvědčil žalované, že pokud jde o část dluhu z úvěru, kterou platil žalobce, lze kromě splátek, které provedl žalobce sám, dále zohlednit částku 593 518,18 Kč, která byla zaplacena ze zpeněžení majetku žalobce v průběhu insolvence a byla vyplacena věřiteli [anonymizováno] [příjmení].

77. Neztotožnil se však s námitkou žalované, že není možné zohlednit rovněž splátky úvěru provedené svědkyní [jméno] [příjmení]. Ta vypověděla, že částky, které zaplatila za žalobce na dluh z úvěru, byly poskytnuty žalobci jako půjčka, a žalobce jí všechny tyto prostředky následně vrátil. Žalovaná namítala, že z výpovědí svědkyně nelze vycházet, neboť v průběhu řízení svou výpověď měnila. Proto je nutné uvést, že poprvé svědkyně vypovídala při jednání, které se konalo dne 28. 2. 2018, a uvedla, že žalobce půjčku nesplácel, proto pohledávku postoupila [anonymizováno] [příjmení], ke splácení uvedla, že jí nic nezaplatil ani žalobce, ani [anonymizováno] [příjmení]. Následně vypovídala 9. 12. 2020, potvrdila, že s žalobcem uzavřela dohodu, že jí poskytnuté finanční prostředky vrátí. Uvedla, že [anonymizováno] [příjmení] jí za postoupení nedal nic, ale poté, co obdržel peníze v insolvenci, jí je vrátil, nebyl jí uhrazen pouze rozdíl. Pokud jde o další finanční prostředky, které žalobci poskytla, o těch uvedla, že je žalobce již vrátil, bylo to podle ní v době, kdy se prodal v insolvenci jeho dům, uvedla, že se mohlo jednat o rok 2017. Při jednání, které se konalo dne 2. 9. 2021, svědkyně uvedla, že všechny finanční prostředky půjčené žalobci na splátky úvěru žalobce již vrátil. Pokud jde o rozpory ve výpovědích, jde-li pohledávku, kterou svědkyně postoupila [anonymizováno] [příjmení], v případě prvního výslechu dosud nebylo přijato usnesení v insolvenční věci žalobce o rozvrhu zpeněžení majetkové podstaty, to bylo vydáno až 27. 8. 2018. Pokud jde o její tvrzení z 28. 2. 2018, že jí žalobce na půjčku dosud nic neuhradil, ač později tvrdila, že k vrácení části finančních prostředků došlo pravděpodobně v roce 2017, je nutné vzít při hodnocení její výpovědi to, že tvrzení o neplacení půjčky žalobcem bylo uvedeno v kontextu dotazů na pohledávku postoupenou [anonymizováno] [příjmení], kterou skutečně žalobce nikdy nesplácel. Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že z výpovědi svědkyně lze vyjít a splátky, které provedla svědkyně [jméno] [příjmení] v celkové výši 40 925 Kč, je nutné rovněž jako platbu žalobce zohlednit.

78. Nakonec odvolací soud dospěl k závěru, že není možné vyhovět ani námitce žalované, že by neměla být zohledněna cena za mimořádnou splátku ve výši 15 522,36 Kč. V první řadě je nutné uvést, že ze seznamu splátek úvěru [číslo] nevyplývá, že by jakákoliv splátka úvěru byla použita na uhrazení poplatku v uvedené výši. Dále je třeba připomenout, že poplatek za mimořádnou splátku byl bankou vyčíslen pro případ, že dojde k uhrazení celé zbývající (mimořádné) splátky úvěru. K tomu však nedošlo, jak vyplývá ze seznamu splátek úvěru, neboť po zaplacení splátky ve výši 636 800 Kč byl úvěr i v následujícím období splácen. Z provedených důkazů tedy nevyplynulo, že k uhrazení uvedeného poplatku došlo a není důvod, aby suma plateb žalobce byla o tuto částku snížena.

79. Celkem tedy za období od 11. 5. 2008 žalobce uhradil částku 1 032 182,72 Kč, žalovaná pouze částku 9 000 Kč, kterou započetla proti platbám žalobce. Každý z účastníků by tedy na dluh z úvěru měl zaplatit částku 511 591,36 Kč (1 032 182,72 Kč – 9 000 Kč = 1 023 182,72 Kč / 2). Protože soud prvního stupně považoval za důvodný nárok žalobce z tohoto titulu ve výši 533 232 Kč, odvolací soud co do rozdílu této částky a částky 511 591,36 Kč žalobu zamítl (21 640,64 Kč).

80. Platby spojené s užíváním společných nemovitých věcí 81. Odvolací soud se dále zabýval odvolací námitkou žalované, která zpochybňovala částky, které jí soud prvního stupně uložil platit v souvislosti s jejím spoluvlastnictvím nemovitých věcí a jejich užíváním. Jak bylo shora uvedeno, v tomto směru je nutné rozlišovat náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování společné věci, resp. vlastnického práva k ní na straně jedné, a náklady spojené se skutečným užíváním nemovitých věcí na straně druhé. Právo na úhradu nákladů nutných na zachování společné věci, ve výši, která na spoluvlastníka podle výše jeho podílu připadá, bylo posuzováno podle pravidel o bezdůvodném obohacení.

82. Odvolací soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že nákladem, jehož vynaložení je předpokladem pro zachování společné věci, je v první řadě pojištění společné nemovité věci. V řízení bylo zjištěno, že nemovité věci byly pojištěny na základě pojistné smlouvy [číslo] pojistné období bylo dohodnuto v délce 12 měsíců, které začíná vždy k 22. 3. každého roku. Pojistné na pojistné období bylo sjednáno ve výši 2 295 Kč. Zároveň bylo zjištěno, že žalobce za období od 22. 3. 2008 do 21. 3. 2012 zaplatil celkem 9 180 Kč. S ohledem na námitku promlčení odvolací soud dospěl k závěru, že není možné přiznat žalobci právo na zaplacení části pojistného, které uhradil dne 19. 7. 2008, neboť uvedeného dne věděl, že žalovaná se tím, že nezaplatila polovinu pojistného za období od 22. 3. 2008 – 21. 3. 2009, bezdůvodně obohatila na jeho úkor, začala mu běžet dvouletá promlčecí doba, žalobce však svůj nárok uplatnil až 17. 9. 2010, tedy po jejím uplynutí. Žalobci proto lze přiznat pouze nárok na náhradu části pojistného za období 22. 3. 2009 – 21. 3. 2010, které bylo zaplaceno dne 24. 4. 2009, a za období 22. 3. 2010 – 21. 3. 2011, které bylo zaplaceno dne 21. 5. 2010. Dále není možné přiznat mu právo na uhrazení celého pojistného za období 22. 3. 2011 – 21. 3. 2012, neboť žalobce vzájemným návrhem požadoval, aby mu žalovaná uhradila poměrnou část plateb, které provedl do konce listopadu 2011 (žalovaná navíc již od konce listopadu 2011 v domě nebydlela a dne 9. 12. 2011 nabyl právní moci rozsudek, jímž bylo zrušeno a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem). Z toho důvodu vyšel odvolací soud v případě tohoto období pouze z částky 1 530 Kč odpovídající osmi měsícům pojištění. Celkem tak žalobce uhradil na pojistném částku 6 120 Kč (2 x 2 295 Kč + 1 530 Kč), žalovaná je povinna uhradit mu její polovinu ve výši 3 060 Kč, ve zbývajícím rozsahu, tedy co do částky 1 047 Kč, není nárok žalobce důvodný.

83. Dále jsou takovým nezbytným nákladem náklady na dodávky plynu, neboť plyn byl používán k vytápění nemovitých věcí. V tomto případě dospěl odvolací soud k závěru, že je nutné posuzovat samostatně období do 31. 12. 2008, kdy žalovaná nemovité věci sama užívala, a období následující, kdy již nemovité věci k bydlení neužívala a užíval je pouze žalobce.

84. Pokud jde o období do 31. 12. 2008, z jednotlivých vyúčtování bylo zjištěno, že žalobci bylo vyúčtováno od května 2008 do prosince 2008 celkem za kapacitní složku ceny 1 536,15 Kč, za odebraný plyn 8 582,70 Kč (oboje s DPH), a žalovaná je povinna za uvedené období uhradit polovinu z těchto částek, celkem tedy 5 059,44 Kč.

85. Pokud jde o následující období od 1. 1. 2009 do 30. 11. 2011, z jednotlivých vyúčtování je zřejmé, že žalobce zaplatil za odebraný plyn celkem 75 319,93 Kč (včetně DPH) (11 422,80 Kč + 13 148,36 Kč + 14 124,35 Kč + 30 106,55 Kč + 2 242,57 Kč + 4 275,30Kč). Vzhledem k tomu, že v uvedeném období již žalovaná nemovité věci neužívala, nicméně plyn byl nutný nejen k zajištění komfortu bydlení žalovaného, ale i k vytápění objektu, aby nedošlo k jeho poškození či zhoršení jeho stavu vlivem mrazu či vlhkosti, dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě, aby žalovaná byla zavázána k úhradě poměrné částky za odebraný plyn v rozsahu 10%, což činí 7 531,99 Kč. Pokud jde o stálé měsíční platy související s dodávkou a odběrem plynu, za uvedené období bylo žalobci vyúčtováno celkem 9 649,38 Kč Odvolací soud dospěl k závěru, že tyto platby je třeba hradit bez ohledu na odběr plynu, neboť se jedná o stálé platby, je tedy na místě, aby je žalovaná hradila podle velikosti svého podílu, tedy jednou polovinou. Celkem tato částka činí 4 824,69 Kč.

86. S ohledem na shora uvedené tak dospěl odvolací soud k tomu, že pokud jde o platby související s odběrem plynu, má žalovaná povinnost nahradit žalobci částku 17 416,12 Kč (4 824,69 Kč + 7 531,99 Kč + 5 059,44 Kč), co do rozdílu částky, kterou přiznal soud prvního stupně (49 412 Kč) však nárok žalobce v částce 31 995,88 Kč důvodný není.

87. Pokud jde o náklady spojené s odběrem elektrické energie, odvolací soud opět posuzoval samostatně období do 31. 12. 2008, kdy žalovaná nemovité věci sama užívala, a období následující, kdy již nemovité věci k bydlení neužívala a užíval je pouze žalobce.

88. Pokud jde o období do 31. 12. 2008, za stálé měsíční platy a služby a za spotřebu ve vysokém a nízkém tarifu bylo vyúčtováno celkem 3 131,96 Kč (včetně DPH). Za toto období je žalovaná povinna žalobci nahradit částku odpovídající velikosti jejího podílu ve výši 1 565,98 Kč, neboť v uvedeném období nemovité věci rovněž užívala.

89. Pokud jde o období od 1. 1. 2009, za stálé měsíční platy a služby bylo vyúčtováno celkem 9 387,50 Kč (včetně DPH) a za spotřebu elektřiny ve vysokém a nízkém tarifu celkem 22 156,69 Kč (včetně DPH) (1 135,08 Kč + 6 759,60 Kč + 1 296,27 Kč + 6 457,31 Kč + 6 508,43 Kč). Odvolací soud dospěl k závěru, že i pro období od 1. 1. 2009, kdy žalovaná nemovité věci neužívala, je třeba mezi náklady nutně vynaložené na zachování společné věci zařadit náklady související s odběrem elektrické energie (ta byla nutná minimálně pro fungování plynového kotle, dále pro běžnou údržbu objektu sloužící k zachování stavu společné věci). S ohledem na to, že však většinově spotřeba elektrické energie sloužila žalobci, který nemovité věci užíval k bydlení, je na místě uložit žalované zaplatit pouze jejich poměrnou část, kterou odvolací soud považoval za nutnou k zachování věci, a to ve výši 5 %, jíž odpovídá částka 1 107,80 Kč. Pokud jde o stálé měsíční platy související s dodávkou a odběrem elektrické energie, odvolací soud dospěl i v tomto případě k závěru, že tyto platby je třeba hradit bez ohledu na odběr elektrické energie, neboť se jedná o stálé platby, je proto na místě, aby je žalovaná hradila podle velikosti svého podílu, tedy jednou polovinou. Celkem tato částka činí 4 693,75 Kč Celkem je žalovaná povinna nahradit žalobci za odběr elektrické energie částku 7 367,52 Kč, co do rozdílu ve výši 11 581,48 Kč oproti částce, která byla přiznána soudem prvního stupně (18 949 Kč), je nárok žalobce nedůvodný.

90. Pokud jde o platby za vodné a stočné, je nutné je shodně jako v předchozím případě samostatně posuzovat období, kdy žalovaná společné nemovité věci užívala (do 31. 12. 2008), a období, kdy již společné nemovité věci obýval pouze žalobce (leden 2009 – listopad 2011). V tomto případě soud prvního stupně jednak zamítl nárok žalobce na uhrazení části plateb, které předcházely 11. 5. 2008, jednak žalobci nepřiznal ani nárok na zaplacení částky 1 402 Kč za období od 1. 6. 2008 do 31. 8. 2008, neboť mu přiznal pouze právo na zaplacení částek, které platil za rok 2009 (viz bod 45. napadeného rozsudku); v této části zůstal rozsudek soudu prvního stupně nenapaden. Z faktury č. 166671 ze dne 10. 3. 2009 odvolací soud zjistil, že [právnická osoba], s. r. o., doúčtovala žalobci k faktuře č. 166393 částku 843 Kč za vodné a stočné za období od 1. 12. 2008 do 28. 2. 2009 (z toho za období do 31. 12. 2008 částku 304,27 Kč), dále zjistil, že na fakturu č. 153688, která byla vystavena dne 29. 1. 2009 a týká se tedy spotřeby vody a stočného za přecházející období roku 2008, zaplatil žalobce částku 1 097 Kč; celkem za období do 31. 12. 2008 zaplatil částku 1 401,27 Kč, žalovaná je povinna uhradit z této částky polovinu, tedy 700,64 Kč. Pokud jde o následující období, žalobce uhradil na vodném a stočném celkem 10 412 Kč (3 594 Kč za rok 2009, 3 255 Kč za rok 2010, 3 563 Kč za rok 2011); odvolací soud dospěl k závěru, že i pro období od 1. 1. 2009 je nutné mezi náklady nutně vynaložené na zachování společné věci zařadit náklady vynaložené na vodné a stočné (voda je nutná pro funkci systému vytápění, pro běžnou údržbu objektu apod.), s ohledem na to, že většinově spotřeba vody a související platby za její vypouštění do kanalizace sloužila žalobci, který nemovité věci užíval k bydlení, uložil žalované zaplatit pouze jejich poměrnou část, kterou považoval za nutnou k zachování věci, a to ve výši 5 %, jíž odpovídá částka 520,60 Kč Celkem je tedy žalovaná povinna žalobci uhradit za vodné a stočné částku 1 221,24 Kč, ve zbývajícím rozsahu bylo namístě žalobu zamítnout (co do rozdílu 4 685,76 Kč oproti rozsudku soudu prvního stupně).

91. Pokud jde o platby za telefon, odvolací soud posuzoval tento nárok žalobce podle shodných pravidel, jako ostatní nároky. Dospěl však k závěru, že žalobkyně je povinna zaplatit žalobci pouze polovinu nákladů souvisejících s užíváním telefonu za období do 31. 12. 2008, za další období ji už žádná povinnost nahradit část těchto plateb nestíhá, neboť se nejedná o náklad, který by byl nutný k zachování podstaty společné věci. Soud prvního stupně zjistil, že žalobce od května 2008 do prosince 2008 zaplatil za pevný telefon částku 7 664 Kč, z toho v období od 17. 9. 2008 do 31. 12. 2008 částku 3 130 Kč, žalovaná je tak povinna nahradit žalobci polovinu této částky, celkem 1 565 Kč. Ve zbývajícím rozsahu je nárok žalobce z důvodů shora uvedených nedůvodný (rozdíl oproti částce přiznané soudem prvního stupně činí 5 643 Kč).

92. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ohledně části plateb z titulu smlouvy o úvěru č. ve výši 21 640,64 Kč, ohledně části plateb za vodné a stočné ve výši 4 685,76 Kč, ohledně části plateb za elektrickou energii ve výši 11 581,48 Kč, ohledně části plateb za plyn ve výši 31 995,88 Kč, ohledně části plateb za pojištění ve výši 1 047 Kč a ohledně části plateb za pevný telefon ve výši 5 643 Kč změnil, a žalobu ohledně částky 76 593,76 Kč zamítl; ve zbývající části napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

93. Protože byl rozsudek soudu prvního stupně částečně změněn, rozhodoval odvolací soud za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodl i o nákladech odvolacího řízení, přičemž žalované byla podle § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznána poměrná část náhrady účelně vynaložených nákladů řízení dle poměru jejího úspěchu v řízení.

94. Na tomto místě je třeba uvést, že žalobce v průběhu odvolacího řízení vyslovil své přesvědčení, že by odvolací soud měl postupovat podle § 150 o. s. ř. a právo na náhradu nákladů řízení žalované nepřiznat, neboť pokud žalovaná cokoli požaduje, je to v rozporu s dobrými mravy, žalovaná v minulosti nic neplatila, a pokud ano, vždy jí to bylo žalobcem poukázáno zpátky.

95. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

96. Ustanovení § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2728/2015).

97. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá práva či právem chráněné zájmy (a v řízení byl úspěšný), obdržel náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud například v usnesení ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, v němž dále vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Nemůže však jít o libovolné okolnosti řízení, nýbrž o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Soud musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit. V postupu, který není odpovídajícím způsobem vysvětlen, lze spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. III. ÚS 727/2000).

98. V tomto případě odvolací soud důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal. Pokud žalobce uváděl, že je v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná cokoli požaduje, že v minulosti nic neplatila, a pokud ano, vždy jí to bylo žalobcem poukázáno zpět, je nutné uvést, že obecně není jednáním proti dobrým mravům, pokud účastník v řízení v rámci své obrany poukazuje na své vlastní pohledávky za druhým z účastníků, stejně jako dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017). V tomto případě je z obsahu spisu zřejmé, že soužití účastníků skončilo nejpozději v roce 2008 a že mezi nimi již v minulosti vznikaly problémy, žalobce však v řízení netvrdil žádnou okolnost, která by mu za takové situace bránila jeho nároky včas uplatnit.

99. Za řízení před soudem prvního stupně náleží žalované náhrada nákladů řízení, které spočívají v náhradě nákladů zastoupení žalované advokátem. Zástupkyni žalované náleží odměna podle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za následující úkony právní služby: 1/ převzetí a příprava zastoupení, 2/ vyjádření ze dne 18. 1. 2012, 3/ vyjádření ze dne 6. 4. 2012, 4/ vyjádření ze dne 7. 6. 2012, 5/ vyjádření ze dne 3. 4. 2013, 6/ účast na jednání soudu dne 23. 1. 2018 (v délce přesahující dvě hodiny), 7/ účast na jednání soudu dne 28. 2. 2018, 8/ vyjádření ze dne 27. 3. 2018, 9/ účast na jednání soudu dne 4. 4. 2018, 10/ účast na jednání soudu dne 2. 5. 2018, 11/ vyjádření ze dne 3. 8. 2018, 12/ účast na jednání soudu dne 9. 1. 2019, 13/ vyjádření ze dne 7. 2. 2019, 12/ účast na jednání soudu dne 9. 7. 2019, 13/ účast na jednání soudu dne 17. 9. 2019 (v délce přesahující dvě hodiny), 14/ účast na jednání soudu dne 10. 12. 2019, 15/ účast na jednání soudu dne 4. 2. 2020, 16/ účast na jednání soudu dne 9. 6. 2020, 17/ účast na jednání soudu dne 23. 9. 2020 (v délce přesahující dvě hodiny), 18/ účast na jednání soudu dne 9. 12. 2020.

100. Podle § 8 odst. 1 věta první advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci nebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu.

101. V tomto případě žalobce svým podáním z 27. 10. 2011 požadoval, aby mu žalovaná uhradila celkem částku 1 846 867,40 Kč (odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 15 700 Kč), návrhem ze dne 24. 5. 2012 požadoval, aby mu žalovaná uhradila částku 1 021 114,50 Kč (odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 12 420 Kč), návrhem ze dne 6. 2. 2013 znovu upravil svůj návrh a požadoval, aby mu žalovaná zaplatila celkem 2 049 151 Kč (odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 16 500 Kč), podáním ze dne 20. 11. 2017 požadoval zaplacení částky 1 852 002,88 Kč (odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 15 740 Kč), na základě rozhodnutí o částečném zastavení řízení ze dne 23. 1. 2018 zůstala předmětem řízení částka 1 799 326,88 Kč (odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí 15 500 Kč) a nakonec po částečném zpětvzetí návrhu ze dne 10. 12. 2019 zůstala předmětem řízení částka 1 797 672,80 Kč (odměna za jeden úkon právní služby z této tarifní hodnoty činí rovněž 15 500 Kč).

102. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že za převzetí a přípravu věci, za vyjádření ze dne 18. 1. 2012 a ze dne 5. 4. 2012 činí odměna za jeden úkon právní služby 15 700 Kč, za vyjádření ze dne 7. 6. 2012 činí odměna za jeden úkon právní služby 12 420 Kč, za vyjádření ze dne 3. 4. 2013 činí odměna 16 500 Kč a za všechny zbývající úkony činí odměna 15 500 Kč za jeden úkon právní služby. Celkem tak odměna zástupce činí 370 520 Kč (3x 15 700 Kč, 1x 12 420 Kč, 1x 16 500 Kč, 19x 15 500 Kč).

103. Dále žalované náleží náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby (celkem 7 200 Kč), dále náhrada za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby za účast při jednání, které bylo odročeno bez projednání věci podle § 14 odst. 2 advokátního tarifu za účast na jednání dne 25. 4. 2012 (ve výši z 15 700 Kč), 9. 1. 2013 (ve výši z 12 400 Kč) a 25. 10. 2017 (ve výši z 16 500 Kč), celkem 22 310 Kč, částka 961,50 Kč jako náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, odst. 5 advokátního tarifu za cestu k soudu dne 25. 4. 2012 na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 142 km, osobním vozem [registrační značka], při průměrné spotřebě ve výši 8,8 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 34,9 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činila u osobních silničních motorových vozidel 3,70 Kč, částka 962,30 Kč jako náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, odst. 5 advokátního tarifu za cestu k soudu dne 9. 1. 2013 na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 142 km, osobním vozem [registrační značka], při průměrné spotřebě ve výši 8,8 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 36,10 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činila u osobních silničních motorových vozidel 3,60 Kč, částka 922,40 Kč jako náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, odst. 5 advokátního tarifu za cestu k soudu dne 25. 10. 2017 na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem 142 km, osobním vozem [registrační značka], při průměrné spotřebě ve výši 8,8 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 29,50 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činila u osobních silničních motorových vozidel 3,90 Kč, částka 3 796,50 Kč jako náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, odst. 5 advokátního tarifu za cesty k soudu dne 23. 1. 2018, 28. 2. 2018, 4. 4. 2018 a 2. 5. 2018 na trase [obec] – [obec] a zpět, každá cesta 142 km, osobním vozem [registrační značka], při průměrné spotřebě ve výši 8,8 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 30,50 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činila u osobních silničních motorových vozidel 4 Kč, částka 3 983,20 Kč jako náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, odst. 5 advokátního tarifu za cesty k soudu dne 9. 1. 2019, 9. 7. 2019, 17. 9. 2019 a 10. 12. 2019 na trase [obec] – [obec] a zpět, každá cesta 142 km, osobním vozem [registrační značka], při průměrné spotřebě ve výši 8,8 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 33,10 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činila u osobních silničních motorových vozidel 4,10 Kč, a částka 3 985,10 Kč jako náhrada cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, odst. 5 advokátního tarifu za cesty k soudu dne 4. 2. 2020, 9. 6. 2020, 23. 9. 2020 a 9. 12. 2020 na trase [obec] – [obec] a zpět, každá cesta 142 km, osobním vozem [registrační značka], při průměrné spotřebě ve výši 8,8 l /100 km, průměrné ceně pohonných hmot 32 Kč za 1 litr a za použití základní sazby náhrady za 1 km jízdy, která podle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, činila u osobních silničních motorových vozidel 4,20 Kč, celkem 14 611 Kč. Dále náklady řízení představuje částka 6 000 Kč jako náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu za 60 půlhodin času promeškaného cestami na jednání u soudu prvního stupně, a nakonec náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 88 334,61 Kč.

104. Celkem náklady řízení žalované před soudem prvního stupně činily 508 975,60 Kč. Žalobce byl se svým návrhem úspěšný ohledně částky 547 330,23 Kč (30,50%), ve zbývajícím rozsahu byla jeho žaloba zamítnuta nebo vzal žalobce svůj návrh zpět nikoliv pro chování žalované (69,50% úspěch žalované), proto je povinen úspěšnější žalované uhradit její náklady řízení v rozsahu 39%, které činí 198 500,50 Kč.

105. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů za vyjádření ze dne 17. 1. 2018, neboť toto podání bylo soudu zasláno krátce před jednáním 23. 1. 2018, žalovaná nebyla k podání vyjádření soudem vyzvána a nic jí nebránilo, aby své stanovisko při tomto jednání přednesla.

106. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, odst. 2 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř.. Žalovaná byla se svým odvoláním úspěšná ohledně částky 76 593,76 Kč, což představuje 64,64% z předmětu odvolacího řízení, jímž byla částka 118 486,95 Kč, v rozsahu 35,36% byla s odvoláním neúspěšná. Má proto právo, aby jí žalobce nahradil náklady řízení v rozsahu 29,30% Náklady odvolacího řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 5 925 Kč a náklady na zastoupení účastníka advokátem, tedy odměna za čtyři úkony právní služby dle § 6, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d), g) a k) advokátního tarifu, ve výši 5 860 Kč za odvolání, vyjádření z 22. 9. 2021, účast při jednání u odvolacího soudu dne 2. 9. 2021 a 21. 10. 2021, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý z uvedených úkonů právní služby, a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21% ve výši 5 175 Kč Celkem náklady žalované za odvolací řízení činí 35 740 Kč, z toho 29,3% představuje 10 471,80 Kč.

107. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), náhrada nákladů řízení na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení