21 C 176/2023 - 108

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. et Mgr. Ivety Cvingráfové a přísedících Mgr. Petra Bully a Evy Adamové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 47 566,17 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (úroky z prodlení z nárokované částky od [datum] do zaplacení) představující rozdíl mezi jím dosaženou základní tarifní hrubou měsíční mzdou a základní tarifní hrubou měsíční mzdou srovnatelného zaměstnance, která by byla žalobcem dosažena, kdyby měl stejné mzdové podmínky, za období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že konkrétně mu vznikla škoda za měsíc září [Anonymizováno] ve výši [částka], říjen [Anonymizováno] ve výši [částka], listopad [Anonymizováno] ve výši [částka], prosinec [Anonymizováno] ve výši [částka], leden [Anonymizováno] ve výši [částka], únor [Anonymizováno] ve výši [částka], březen [Anonymizováno] ve výši [částka], duben [Anonymizováno] ve výši [částka], květen [Anonymizováno] ve výši [částka], červen [Anonymizováno] ve výši [částka], červenec [Anonymizováno] ve výši [částka], srpen [Anonymizováno] ve výši [částka], září [Anonymizováno] ve výši [částka], říjen [Anonymizováno] ve výši [částka], listopad [Anonymizováno] ve výši [částka], prosinec [Anonymizováno] ve výši [částka], leden [Anonymizováno] ve výši [částka], únor [Anonymizováno] ve výši [částka], březen [Anonymizováno] ve výši [částka], duben [Anonymizováno] ve výši [částka], květen [Anonymizováno] ve výši [částka], červen [Anonymizováno] ve výši [částka], červenec [Anonymizováno] ve výši [částka] a srpen [Anonymizováno] ve výši [částka]. Za srovnatelné zaměstnance žalobce označil zaměstnance žalované [jméno FO] [adresa], výše škody byla vyčíslena vůči zaměstnanci [jméno FO].

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce je na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnán u žalované na pozici řidič, tarifní stupeň [Anonymizováno]-[Anonymizováno], s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa], pravidelné pracoviště [adresa], a útvaru Dispečink dopravy OV, [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobce za období od října [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od dubna [Anonymizováno] činila [částka]. Dále uvedl, že srovnatelný zaměstnanec [jméno FO], nar. [datum], pracující na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, avšak na území [Anonymizováno], měl na základě výplatních pásek za období od srpna [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] základní tarifní hrubou měsíční mzdu ve výši [částka] a od dubna [Anonymizováno] do září [Anonymizováno] ve výši [částka]. Rovněž průměrná základní hrubá tarifní mzda byla v rozhodném období u zaměstnanců v [Anonymizováno] vyšší než u žalobce. Tento rozdílný přístup [právnická osoba] k zaměstnancům v rámci odměňování není odůvodněn v souladu se zákoníkem práce, výše měsíční mzdy vychází z místa výkonu práce, resp. sociálněekonomických podmínek v dané lokalitě. Typově jde o shodný případ, jenž řešil Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 2820/20 ze dne [datum], respektive Nejvyšší soud v rozsudku č.j. [spisová značka] ze dne [datum].

3. Žalobce doplnil, že skutečnost, že mzda je určena v souladu s vnitřními předpisy zaměstnavatele ještě neznamená, že k nerovnému zacházení nemůže dojít. Žalovaná měla již v minulosti problémy s nerovným odměňováním svých zaměstnanců. Dále namítl, že náročnost práce nelze posuzovat pouze podle počtu výměnišť či počtu zastávek zaměstnance žalované na pozici řidič, neboť nelze objektivně určit, zda je náročnější ujet delší trasu či častěji zastavit a vystoupit a nastoupit z a do vozu. Proces nakládky a vykládky je u řidičů obdobný, všichni musí nakládat zboží efektivně podle toho, v jakém pořadí jej budou vykládat. Nadto každý řidič do vozidla umístí zboží víceméně se stejnou hmotností. Zvýšenou namáhavost, respektive náročnost práce srovnatelného zaměstnance nelze vyvozovat ani z toho, že srovnatelný zaměstnanec údajně častěji jezdí mezi SPU [adresa] a jednotlivými pražskými depy, tj. přepravuje větší množství materiálu než žalobce a vykonává větší množství nakládek a vykládek než žalobce, což znamená vyšší fyzickou zátěž. Žalovaná u hodnocení fyzické zátěže dle žalobce pomíjí skutečnost, že žalobce v porovnání se srovnatelným zaměstnancem musel absolvovat delší přejezdy. Nadto není normou, že řidiči v rámci SPU [adresa] jezdí během jedné směny ke všem výměništím a pokud ano, výměniště jsou v jednom areálu oproti výměništím v menších městech, které jsou na jiném detašovaném pracovišti, proto je posouzení náročnosti individuální a pro každého může být složitější něco jiného. Dále uvedl, že v [Anonymizováno] jsou výměniště specializovaná, a proto je proces nakládky přehlednější a organizačně jednodušší. Žalobce dále nesouhlasí s žalovanou, že větší míra nehodovosti v [Anonymizováno] představuje větší náročnost práce, neboť není zřejmé, jakým způsobem dopadá na výkonnost pražského zaměstnance a dále z žádného předpisu nevyplývá, že tato skutečnost byla zohledněna při stanovení základní tarifní hrubé měsíční mzdy. Argument nemůže být přiléhavý ani z toho důvodu, že všichni řidiči se musí řídit stejnými právními předpisy a zachovávat dostatečnou opatrnost a bdělost. [právnická osoba] odlišné délce praxe žalobce oproti zaměstnanci [jméno FO] uvedl, že při srovnání zaměstnance [jméno FO] s ostatními [Anonymizováno] zaměstnanci je zřejmé, že délka praxe při odměňování nebyla zohledňována a k prokázání svého tvrzení a jako dalšího srovnatelného zaměstnance označil [adresa], jenž pracoval u žalované od [datum] a pobíral vyšší mzdu než zaměstnanec [jméno FO]. Zaměstnanec [právnická osoba] dle mzdového výměru ze dne [datum] pobíral základní tarifní hrubou měsíční mzdou ve výši [částka] a na základě mzdového výměru ze dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaná se tak svými tvrzeními snaží zastřít nerovné odměňování svých zaměstnanců s ohledem na místo výkonu práce, neboť uvedená kritéria v praxi při stanovování mzdy nezohledňuje. Další relevantní skutečnosti vyplývají z dalších řízení paralelně vedených nadepsaným soudem, když z dokládaných podkladů jasně vyplývá, že žalovaná mezi pražskými zaměstnanci nezohledňuje kritéria, jimiž odůvodňuje rozdílnost mezd mezi žalobcem a označeným hlavním srovnatelným zaměstnancem. V souvislosti s daným tvrzením žalobce navrhl uložení ediční povinnosti žalované spočívající v předložení informací o všech zaměstnancích pracujících na stejném pracovišti na stejné typové pozici a zařazených do stejného tarifního stupně jako označení srovnatelní zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO], o výši jejich mzdy, délce praxe, rozvržení pracovní doby, náplni práce, absolvovaných oborných kurzech, měsíčním nájezdu kilometrů a vysvětlení procesu tvorby a realizace mzdového systému u žalované, včetně doložení pracovněprávní dokumentace jednotných uvedených zaměstnanců. Žalobce dále uvedl, že z předkládaných vnitřních předpisů žalované vyplývá, že systém odměňování u žalované je postaven na principu zařazení zaměstnanců do jednotlivých pracovních pozic a tarifních stupňů, tedy pokud žalobce a označený srovnatelný zaměstnanec pracují na stejné typové pozici a jsou zařazeni do stejného tarifního stupně, měli by pobírat stejnou základní tarifní hrubou měsíční mzdu. Žalobce má za to, že žalovanou uváděná kritéria předvídaná ust. § 110 zákoníku práce jsou pouze účelovým krokem ze strany žalované, který má navodit dojem, že mzdový systém žalované je nastaven spravedlivě a nediskriminačně. Žalovaná kritéria pouze zpětně a selektivně aplikuje ve svůj prospěch na jednotlivé případy zaměstnanců domáhající se náhrady škody z titulu nerovného odměňování, čímž se snaží zastřít skutečnost, že k rozdílům v odměňování jejích zaměstnanců dochází zejména z důvodu rozdílného místa výkonu práce.

5. Žalovaná nárok žalobce zcela neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žaloba je co do výpočtu nárokované částky nesrozumitelná, neboť není zřejmé, jakým způsobem žalobce k nárokované částce dospěl. Žalovaná uvedla, že mzda žalobce byla stanovena v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy žalované, a to na základě v rozhodném období platné směrnice o odměňování zaměstnanců. Základní tarifní mzda je ve vnitřních předpisech stanovena jako mzda minimální, a proto je možné, aby zaměstnanci byla přiznána i základní tarifní mzda vyšší, a to i v případě totožné pracovní pozice v totožném tarifním stupni. Do konkrétní výše základní tarifní mzdy se promítají předpoklady a požadavky pro výkon práce (vzdělání, odborná způsobilost, délka praxe a širší kvalifikace zaměstnance) a rozdílné podmínky jednotlivých pracovišť u žalované. Dále uvedla, že žalobce byl v pracovním poměru u žalované od [datum] do [datum], na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno]. Mzdovým výměrem ze dne [datum] s účinností od [datum] byla žalobci stanovena základní tarifní mzda ve výši [částka] a ze dne [datum] s účinností od [datum] ve výši [částka]. Žalovaná dále uvedla, že mezi řidiči v [adresa] jsou rozdílné předpoklady, požadavky na zaměstnance a rozdílnost podmínek jednotlivých pracovišť, tedy i přes stejné pracovní pozice, jsou pracovní podmínky na některém pracovišti náročnější, a tyto náročnější podmínky je třeba kompenzovat jinou výší jejich mzdy.

6. Žalovaná uvedla, že práce řidiče v regionu [adresa] se vyznačuje větší složitostí, odpovědností a namáhavostí vyplývající z výjimečného postavení SPU [adresa] ve vztahu k SPU [adresa], respektive ve vztahu ke zbývajícím SPU v rámci republiky, a to s ohledem na jeho velikost, rozmístění provozu do několika částí, počty výměnišť a s tím související zvýšenou namáhavost práce řidiče (pohyb mezi nimi, výstup a nástup do vozidla, organizace nakládky a vykládky a s tím související vyšší fyzická náročnost i odpovědnost řidiče). Řidiči na SPU [adresa] musí zohledňovat naložení a vyložení materiálu v rámci všech výměnišť, přičemž nakládají a vykládají nákladní předměty na třídírně listovních zásilek, silniční rampě v případě nakládání předmětů některých poštovních kurzů, na poště - centrum oběhu hotovosti a cenin (COHC), na níž se nachází peněžní příděly a ceniny, a v kolejové hale, na které se nachází balíky z pracovišť ruční, strojní a I. technologické úrovně. Nadto do [datum] SPU [adresa] zahrnovalo i detašované pracoviště v Horních Počernicích, které sloužilo ke zpracování zásilek balík nadrozměr, a bylo vzdálené cca 10 km od rozsáhlého areálu SPU [adresa] v [Anonymizováno] a řidiči k němu zajížděli dle instrukcí dispečera sběrného přepravního uzlu (dále též „SPU“). SPU [adresa] zahrnuje jednodušší systém, je menší rozlohy, což má dopad i na fyzickou náročnost a odpovědnost řidiče. Jde o areál s jednou velkou bundovou a rampami, kde řidič na jednom místě vyloží/naloží veškerý materiál pro danou provozovnu, detašované pracoviště je vzdálené cca 4 km od areálu a nachází se na něm dopravní středisko, výdej vozidel a pomůcek k vozidlu, dále zde dochází k předání základních instrukcí k trase. Na řidiče v [Anonymizováno] je tak kladem vyšší nárok na orientaci v areálu SPU a zajištění hladkého průběhu při nakládkách či vykládkách.

7. Žalovaná uvedla, že řidič SPU [adresa] [jméno FO] ve srovnání s žalobcem, řidičem v SPU [adresa], nevykonává stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, má směny v nepravidelném režimu, občas v sobotu či neděli, realizuje trasy ve větším podílu oblastní sítě všemi typy vozidel žalované, práce je fyzicky náročnější, obsahuje více nakládek a vykládek, častější vystupování a nastupování do kabiny, častější couvání k rampám v rámci vykládky a nakládky a častější manipulaci se zdvižným čelem. Hlavní pracovní náplní zaměstnance [jméno FO] byla obsluha dep na území Hlavního města Prahy, tedy vozidlo se přemísťovalo v požadovaném čase se zátěží materiálu mnohokráte za směnu mezi SPU [adresa] a příslušnými depy. Naproti tomu žalobce pracoval v nepravidelném režimu (brzká ranní, odpolední, noční, neděle), realizuje trasy v podílu oblastní sítě, tzn. jízdní řád s 24 zastávkami a delšími přejezdy. Realizoval trasy všemi typy vozidel, občas pracoval přesčas. Žalobce měl klasickou fyzickou náročnost, 2-4 zastávky v jednom jízdním řádu, což ovlivňuje počet nastupování a vystupování z kabiny, počet couvání a manipulaci se zdvižným čelem. Zaměstnanec [jméno FO] má vysokou fyzickou zátěž s mnohdy oboustrannou výměnou materiálu 10krát až 12krát za směnu, předává a přebírá více zásilek I. TÚ (ceniny). Zaměstnanec [jméno FO] je zkušeným řidičem s letitou praxí, oproti žalobci měl o 34 let delší praxi. Řidič s delší praxí zná optimální trasy a umí lépe reagovat na dopravní situace, což vede k rychlejšímu a spolehlivějšímu doručení přepravovaných zásilek. Práce zaměstnance [adresa] je konaná na základě náročnějších pracovních podmínek, v hustším provozu oproti práci žalobce v menším městě a jeho okolí. Jízda v menším městě a mimo něj vyžaduje méně intenzivní soustředění a zvládání stresových situací než jízda ve velkém městě. Označený zaměstnanec rovněž manipuluje s větším množstvím poštovního materiálu, čelí složité logistice a vyšší fyzické náročnosti.

8. K dalšímu označenému srovnatelnému zaměstnanci [adresa] uvedla, že zaměstnanec [jméno FO] vykonával náročnější práci oproti žalobci, měl odlišně stanovenou pracovní dobu s častou prací v noci. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval na SPU [adresa], které je největším přepravním uzlem v ČR, v němž dochází ke zpracování, třídění a přepravě všech druhů zásilek. Práce na tomto pracovišti je jinak organizována a řidiči často vykonávají noční směny, zpravidla mezi 22:45 - 7:50 hodin. Tyto celonoční směny žalobce nevykonával. Žalobce v rámci rozhodného období vykonal 476 jízd v režimu práce mezi 22:00 až 06:00 hodinou, z toho 242 jízd mezi 22:00 a 06:00 hodinou, zatímco [jméno FO] vykonal 1 063 jízd v režimu práce v noci mezi 22:00 až 06:00 hodinou (více než dvojnásobný počet) a z toho 743 jízd mezi 22:00 až 04:00 hodinou (3x více oproti žalobci), a zaměstnanec [jméno FO] vykonal 936 jízd v režimu práce v noci mezi 22:00 až 06:00 hodinou (téměř dvojnásobný počet) a z toho 579 jízd mezi 22:00 a 04:00 hodinou (2x více oproti žalobci). Žalovaná dále uvedla, že žalobce nikdy nevykonal žádnou celou noční směnu, zatímco zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] v tomto rozsahu pracovali pravidelně. Žalobce prováděl jízdy v rámci města [adresa] a dále mezi [adresa] a menšími obcemi spadajícími do atrakčního obvodu SPU [adresa], v dopravních podmínkách hl. m. [adresa] vykonal jednu jízdu, v rámci krajského města [adresa] provedl 1 484 jízd. Označení zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] vykonávali zejména jízdy v [Anonymizováno], zaměstnanec [jméno FO] v intravilánu města [adresa] vykonal 2 616 jízd, přičemž je třeba zohlednit, že odpracoval méně dnů než žalobce s ohledem na pracovní neschopnost [jméno FO] v září [Anonymizováno] a dubnu [Anonymizováno] a na překážky v práci ve spojení s pozicí odborového funkcionáře, a zaměstnanec [jméno FO] 5 740 jízd, přičemž jízda nákladním vozidlem v rámci velkoměsta je náročnější než v provozu meziměstském. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období vykonal 6 243 jízd oproti 2 619 jízdám žalobce, nadto zajišťoval pravidelné svozy podání hromadných podavatelů. Z hlediska psychické zátěže je řízení nákladního vozu ve velkoměstě náročnější od meziměstských tras. Hustá městská doprava, s níž se řidiči v [Anonymizováno] musí denně potýkat, představuje vyšší psychickou a fyzickou zátěž. Zaměstnanec [jméno FO] měl v průměru 1020 zastávek denně, oproti tomu žalobce cca 5 zastávek za den. Rozdíly v počtu jízd a charakteru každodenních pracovních úkolů jednoznačně dokládají, že u zaměstnance [jméno FO] byla intenzita práce vyšší než u žalobce. Každá jízda zahrnuje nakládku či vykládku převážených zásilek, klecí a boxů, což má dopad na fyzickou náročnost. K pracovišti označených zaměstnanců [adresa] doplnila, že řidič je na přepravním uzlu SPU [adresa] povinen zastavit zvlášť v každém samostatném depu a na každém z těchto míst řeší vlastní nakládku a vykládku. Tuto činnost organizuje sám, musí vědět, v jakém pořadí je třeba zásilky vyložit a následně opět naložit, aby při dalším přejezdu nebylo nutné nakládku a vykládku opakovat. Řidič současně odpovídá za to, že veškeré zásilky budou skutečně určeny pro dané pracoviště a vede o tom příslušnou dokumentaci. V porovnání s SPU [adresa], kde se nakládka a vykládka odehrává zpravidla v rámci jediné rampy a probíhá centralizovaně, vyžaduje provoz SPU [adresa] větší úroveň organizačních schopností.

9. Žalovaná dále uvedla, že dle statistik je v [Anonymizováno] vyšší nehodovost oproti nehodovosti v [adresa], tedy jedná se o rizikovější oblast a zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] musí při výkonu práce věnovat zvýšenou pozornost svému okolí, což je psychicky a fyzicky náročnější. V [adresa], kde žalobce vykonával svou práci, došlo v uvedené době září [Anonymizováno] až srpen [Anonymizováno] k 5 933 nehodám, přičemž v roce [Anonymizováno] činila nehodovost na jeden milion ujetých km v [adresa] hodnotu 1,678125, zatímco v [Anonymizováno] došlo v témže období k 33 021 nehodám a nehodovost na jeden milion ujetých km činila 2,486029, z čehož je patrné, že dopravní riziko v [Anonymizováno] bylo téměř o polovinu vyšší a zároveň se promítlo do náročnosti práce řidiče. V místě výkonu práce žalobcem uváděného srovnatelného zaměstnance dochází k přibližně 48 % více nehodám než v místě výkonu práce žalobce. Vyšší nehodovost je pouze odrazem rizikovějších dopravních situací v [Anonymizováno] a tím i vyšší náročnosti práce řidiče. Hustější provoz vyžaduje zvýšenou pozornost a rychlé rozhodování, což zvyšuje kognitivní zátěž a může vést k [podezřelý výraz] únavě. Oproti tomu při jízdě mimo město se řidič setkává s menším dopravním provozem a méně častými změnami v dopravní situaci. Delší úseky bez nutnosti zastavování a snižování rychlosti umožňují řidiči snížit stres a udržet plynulý rytmus jízdy. Z celostátní statistiky serverů Portál řidiče vyplývá, že řidiči autobusů městské dopravy jsou průměrně o téměř 10 % lépe hodnoceni než řidiči přepravující osoby mimo město. Je tomu právě z důvodu, že řízení velkého vozidla ve městě je značně náročnější, není řízením velkého vozidla v plynulém provozu mimo město. O skutečnosti, že dopravní bezpečnost v [Anonymizováno] je vnímána jako jedno z nejméně bezpečných měst v Evropě svědčí průzkum společnosti Cyclomedia. Dalším významným faktorem je tlak spojený s dodržením časových limitů v hustém provozu, což rovněž působí na psychickou stránku zaměstnance. Žalovaná uvedla, že argumenty uplatněné v tomto řízení nebyly uplatněny, případně rozvinuty, v argumentaci v kauze Hradil, nadto charakter práce řidičů se od kauzy Hradil liší, neboť řidiči již minimálně provádí dálkové trasy, naopak přepravují zboží v rámci oblasti určeného SPU, a proto není možné uzavřít, že skutkově by měla být otázka řidičů precedenčně vyřešena. Žalobce za rozhodné období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] vykonal 32 dálkových jízd stejně jako zaměstnanec [jméno FO] a zaměstnanec [jméno FO] vykonal 14 dálkových jízd.

10. Žalovaná dále namítla, že uložením povinnosti dotvrdit a prokázat způsob stanovení mzdy žalobci a označeným zaměstnancům jsou na ni kladeny nepřiměřené procesní povinnosti. K porovnání stejnosti práce nejsou žádným způsobem relevantní rozpočty ani detailní matematický výpočet stanovení mzdy. Nejsou-li zaměstnanci srovnatelní, pak nemůže být rozhodné, jakou mzdu mají stanovenou, jakým způsobem a v jaké výši. Ke stanovení mezd zaměstnancům žalované uvedla, že se jedná o systematicky nastavený proces, který zajišťuje spravedlivé a zákonné hodnocení jednotlivých zaměstnanců u žalované. Pro každou typovou pozici žalované je předem stanoveno základní mzdové rozpětí, které definuje minimální a maximální výši základní měsíční hrubé mzdy pro tu, kterou typovou pozici. Toto rozpětí je navrženo s ohledem na požadavky náročnosti a odpovědnosti dané pozice, namáhavosti práce. Zmíněná rozpětí jsou v praxi také ovlivněna a omezena rozpočtem na daný rok určený pro mzdy. Určení výše základní hrubé měsíční mzdy konkrétního zaměstnance je v uvedeném rozpětí posuzováno individuálně pro každého takového zaměstnance, vedoucí pracovník je detailně obeznámen s konkrétními požadavky na danou pracovní pozici, navrhuje konkrétní výši mzdy konkrétnímu zaměstnanci, návrh mzdy zašle k posouzení tzv. HR Business Partnerovi, jenž prověřuje, zda návrh odpovídá právním předpisům a nastavením mezd u žalované. Pro hodnocení typových pozic využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací AHP.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

12. Žalobce [Jméno žalobce] byl u žalované zaměstnán od [datum] do [datum]. V žalovaném období pracoval na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno], s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa], pracoviště [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobce v rozhodném období od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od dubna [Anonymizováno] činila [částka]. Žalobce má mimo jiné řidičský průkaz skupiny C od roku [Anonymizováno], než byl zaměstnán u žalované pracoval u [Anonymizováno] [Anonymizováno] kraje. Žalobce pracoval v nerovnoměrně rozvržené pracovní době, s různými časy začátku a konce pracovní doby, v prvních třech měsících rozhodného období pracoval v denních či odpoledních směnách, odpolední směny zasahovaly do práce v noci v rozsahu od 22:00 do 04:20 hodin a ranní a odpolední směny se mu zpravidla střídaly po týdnu. Poté žalobce pracoval v nepravidelné pracovní době, v brzkých ranních (pracovní dobu nezačínal před 03:00 hodinou) a denních směnách, práci v noci téměř nevykonával, od února [Anonymizováno] měl zpravidla pracovní dobu od 06:45 do 14:45, 15:00 nebo 15:15 hodin. Výjimečně vykonal celonoční směnu, např. dne [datum] v čase od 20:50 do 06:50 hodin, občas pracoval v sobotu nebo neděli. Pracovní směna žalobce, která zasahovala i do práce v noci, nepřesahovala zpravidla délku 4 hodin práce v noci. Žalobce v rozhodném období vykonal celkem [hodnota] jízd, z toho 1 484 jízd ve městě [adresa] a 1 jízdu v [Anonymizováno] [adresa], 32 jízd nad 100 km, 476 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 242 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva žalobce s žalovanou ze dne [datum], mzdový výměr žalobce ze dne [datum] a dne [datum], výplatní pásky žalobce za září [Anonymizováno] až srpen [Anonymizováno], řidičský průkaz žalobce, karta řidiče, potvrzení o výkonu služby u [Anonymizováno] kraje, evidence pracovní doby žalobce za období září [Anonymizováno] až srpen [Anonymizováno], kniha jízd žalobce za rozhodné období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] vč. jednotlivých výňatků z knihy jízd žalobce za uvedené období)

13. Označený srovnatelný zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované od [datum] do [datum], v rozhodném období pracoval u žalované rovněž na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda zaměstnance [jméno FO] od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od [datum] činila [částka]. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval v ranních, odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu. Pravidelně vykonával celonoční směny mezi 22:00 hodin až 06:00 hodin. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] vykonal 2 616 jízd v rámci hlavního města [adresa] v délce nízkých desítek km s častými zastávkami, 32 jízd v délce nad 100 km, 1 063 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 743 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 04:00 hodin. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva [jméno FO] s žalovanou ze dne [datum] a dne [datum], dohoda o rozvázání pracovního poměru [jméno FO] s žalovanou ze dne [datum], potvrzení o zaměstnání ze dne [datum], mzdový výměr [jméno FO] ze dne [datum], mzdový výměr [jméno FO] ze dne [datum], výplatní pásky [jméno FO] za období srpen [Anonymizováno] až prosinec [Anonymizováno] a únor [Anonymizováno] až září [Anonymizováno], evidence pracovní doby [jméno FO] za období září [Anonymizováno] až srpen [Anonymizováno], kniha jízd [jméno FO] za rozhodné období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] vč. jednotlivé výňatků z knihy jízd [jméno FO] za uvedené období)

14. Označený zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované od [datum] na pozici řidič, s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa], pravidelné pracoviště [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda zaměstnance [adresa] od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od dubna [Anonymizováno] činila [částka]. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval v odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] vykonal 6 243 jízd, z toho 5 740 jízd v rámci hlavního města [adresa] v délce nízkých desítek km s častými zastávkami, 14 jízd v délce nad 100 km, 936 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 579 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 04:00 hodin. (nesporná tvrzení, pracovní smlouva [adresa] s žalovanou ze dne [datum], mzdový výměr [adresa] ze dne [datum], mzdový výměr [adresa] ze dne [datum], výplatní pásky [adresa] za období září [Anonymizováno] až srpen [Anonymizováno], evidence pracovní doby [adresa] za období září [Anonymizováno] až srpen [Anonymizováno], kniha jízd [adresa] za rozhodné období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] vč. jednotlivé výňatků z knihy jízd [adresa] za rozhodné období)

15. Žalobce v rozhodném období prováděl trasy v rámci [adresa] a Moravskoslezského kraje s 2 až 5 zastávkami na trase, zejména v rámci [adresa] a dále mezi [adresa], [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] atd. a [Anonymizováno], vše vozidlem Iveco Eurocargo, přičemž žalobce prováděl i manipulaci se zdvižným čelem. Žalobce konal jízdy s krátkými či středně dlouhými přejezdy, v rozhodném období vykonal 32 jízd nad 100 km. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v rámci [Anonymizováno], ale i mimo [Anonymizováno], například [adresa] a další, se 3 až 9 zastávkami na trase; jednalo se o svozy v rámci hlavní, okresní a oblastní přepravní sítě, od hromadných podavatelů. Zaměstnanec [jméno FO] denně opakovaně zajížděl na SPU [adresa] k nejméně 3 výměništím a dále na detašované pracoviště, dokud nebylo uzavřeno. Zaměstnanec [jméno FO] jezdil zejména vozidly řady Iveco Daily a Iveco EuroCargo, prováděl manipulaci se zdvižným čelem. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl jízdy s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami, dlouhé trasy nad 100 km vykonával příležitostně, v rozhodném období provedl 32 jízd nad 100 km. Zaměstnanec [právnická osoba] prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v rámci hlavního města Prahy v hlavní a oblastní přepravní síti, prováděl zejména jízdy s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami (10–20 zastávek), delší přejezdy vykonával výjimečně, v rozhodném období provedl 14 jízd nad 100 km, přejezdy nepřesahovaly délku nízkých desítek kilometrů. (kniha jízd žalobce za období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno], kniha jízd [jméno FO] za období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno], kniha jízd [adresa] od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno], příklady jízdních řádů žalobce [právnická osoba] [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno], [právnická osoba] [Anonymizováno] a [právnická osoba] [Anonymizováno]; příklady jízdních řádů [jméno FO] [adresa])

16. Průměrné základní mzdy zaměstnanců v pracovním poměru k [právnická osoba]. na uvedené typové pozici řidič s místem výkonu práce na území hl. m. Prahy byly v jednotlivých letech a měsících následující: Typová pozice leden únor březen duben květen rok [Anonymizováno] červen červenec srpen září říjen listopad prosinec [Anonymizováno] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] Typová pozice leden únor březen duben květen rok [Anonymizováno] červen červenec srpen září říjen listopad prosinec [Anonymizováno] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] [částka] Typová pozice leden rok [Anonymizováno] duben únor březen [Anonymizováno] [částka] [částka] [částka] [částka] (Odpověď na žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne [datum], č. j. ČP/[č. účtu]/SPI)

17. Ze Seznamu výměnišť sběrných přepravních uzlů pro poštovní kurzy silniční a snímků SPU [adresa] a detašovaného pracoviště a SPU [adresa] a detašovaného pracoviště vyplývá uspořádání areálu a rozložení výměnišť, které je následující: PSČ SPU Výměniště Adresa výměniště popis výměniště [adresa] [adresa] [adresa] SPU [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] KH [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] rampa [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] TLZ [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty Postkomplet [adresa] rampa v areálu pošty COHC - [adresa] [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] rampy ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] rampa v areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [Anonymizováno] [adresa] rampy ve dvoře areálu pošty [Anonymizováno] [adresa] dvůr areálu RDC Fáblovka, výměna u vrat haly [adresa] [adresa] [adresa] dvůr areálu pošty, výměna u vrat haly [adresa] [adresa] [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] rampa ve dvoře areálu pošty [adresa] [adresa] [adresa] jižní a severní rampa ve dvoře areálu pošty 18. SPU [adresa] je areál, ve kterém řidič při vjezdu zastaví před vjezdovou bránou, vyčká na otevření brány a přijede k rampě SPU. Určení pracovníci zajistí odemčení ložné plochy vozidla. Vozidlo přijede k příslušné rampě a řidič se účastní nakládky a vykládky. Po ukončení nakládky řidič uzavře ložnou plochu vozidla, vyčká na uzamčení vozidla určeným pracovníkem a na povolení k odjezdu od dispečera poštovní přepravy. Náplní práce řidiče je řídit a obsluhovat svěřené motorové vozidlo, provádět výměnu závěrů, provádět vykládku a nakládku zásilek, třídit nákladní předměty na instradovací skupiny, zajišťovat procesy spojené s podáním a dodáním stanovených druhů poštovních zásilek a plnit další úkoly dle dispozic nadřízeného. Řidič je dále povinen dodržovat všechna ustanovení daná zákonem o provozu na pozemních komunikacích, dodržovat jízdní řády a bezpečnostní přestávky. Řidič odpovídá za svěřené zásilky, při nástupu a po ukončení jízdy je povinen prohlédnout prostory vozidla, zda v něm nezůstaly zapomenuté zásilky. Řidič se přizpůsobuje aktuálním potřebám provozu, podílí se na odstraňování závad a nepravidelností zjištěných při zpracování a přepravě zásilek, vede záznam o výkonu vozidla a zodpovídá za bezpečnost vozidla a přepravovaný náklad. Po každém uzamčení vozidla zámkem systému CUK je povinen zkontrolovat správné uzamčení zámku, za svěřené klíče je zodpovědný, přičemž klíče od systému CUK má u sebe směnař nebo přímo řidič. Zjištěné nedostatky hlásí směnaři. Manipulaci se zdvižným čelem je oprávněn provádět po seznámení se s návodem k obsluze a v souladu s ním. Řidič odpovídá za zajištění všech vnějších dveří proti otevření. Přepravuje-li kurz bezpečnostních boxů, odpovídá za jejich řádné uložení, s bezpečnostními boxy není řidič oprávněn manipulovat. [Anonymizováno] kurzy silniční mají předepsanou trasu, pořadí zastávek a jízdní řád. Řidič kurzu je zodpovědný za to, že vozidlo není používáno pro soukromé účely. Ve vozidle mohou být přepravovány pouze osoby určené pro výkon služby nebo pracovníci pošty. Řidič při vjezdu do areálu cizího představenstva, konkrétně SPU [adresa], zastaví před vjezdovou vrátnicí, pracovník bezpečnostní agentury po ověření vozidla [právnická osoba] zvedne závoru, vozidlo popojede do dvora a vyčká na odemčení ložné plochy. Vozidlo přijede k rampám SPU dle jízdního řádu. Po ukončení nakládky a převzetí zásilek podle přepravního dokladu řidič uzavře ložnou plochu vozidla a vyčká na pokyn k odjezdu od dispečera SPU. (mapa SPU [adresa], domácí řád [adresa] ze dne [datum] vč. přílohy č. [hodnota] k domácímu řádu SPU [adresa])

19. SPU [adresa] je rozlehlý areál 5 budov, ve kterém řidič při výjezdu zastaví před vjezdovou vrátnicí, pracovník bezpečnostní [právnická osoba]) po identifikaci vozidla zvedne závoru, vozidlo popojede do dvora a vyčká na odemčení ložné plochy. Vozidlo přijede k rampám jednotlivých budov dle jízdního řádu, připraví zdvižené čelo k nakládce, naloží poštovní materiál daného pracoviště, řidič se účastní vykládky dle druhů zásilek. Po ukončení nakládky a převzetí zásilek podle přepravního dokladu uzavře ložnou plochu vozidla a vyčká na pokyn k odjezdu od dispečera. Po svolení k odjezdu zastaví řidič před závorou, předá zámek pracovníkovi BA, který provede uzamčení vozidla. Řidič je osobně přítomen uzamykání ložné plochy vozidla. Řidič před každou jízdou kontroluje stav vozidla, přebírá za vozidlo odpovědnost, je povinen dodržovat všechna ustanovení týkající se provozu silničních vozidel a povinnosti řidiče, dodržovat dopravní řád, třídí uzávěry a závěry, balíky a ostatní nákladní předměty na ložné ploše vozidla, řídí se pokyny dispečera poštovní přepravy, při manipulaci u vozidla se musí řídit platnými předpisy [právnická osoba] a [Anonymizováno] pravidly III., přejímá a vykládá nákladní předměty, po ukončení kurzu prohlédne ložnou plochu vozidla, zda tam nezůstaly zásilky nebo nákladní předměty, zúčastňuje se pravidelného školení. Pokud je na vozidle zdvižené čelo, musí být před jízdou proškolen o obsluze, musí se řídit pokyny k tomuto přídavnému zařízení. Při výkonu své práce se řidič řídí vnitřními předpisy ČP a obecně platnými právními normami. (mapa SPU [adresa], příloha č. [hodnota] DŘ SPU [adresa], odbor [Anonymizováno] kurzů)

20. Řidič v areálu [adresa] organizuje nakládku a vykládku na jednotlivých výměništích tak, aby na nácestných provozovnách mohlo být přepravované zboží vyloženo bez dalšího přejíždění. Řidič odpovídá za správné umístění a zajištění zásilek. V Praze Malešicích výměniště COHC [adresa] obsluhuje ceniny a hotovost; výměniště [adresa] SPU obsluhuje volně ložené cenné zásilky a pytle se zásilkami, klece s cennými zásilkami; výměniště [adresa] KH obsluhuje primárně balíky s nižší udanou cenou bez přepravních dokladů a výměniště [adresa] TLZ obsluhuje klece, palety, pytle, bedny s listovními zásilkami. Po příjezdu na COHC [adresa] řidič vykládá a nakládá klece, volně ložené bezpečnostní boxy a pytle s červenou vlaječkou. Tyto zásilky jsou vždy předávány s přepravním dokladem, řidič kontroluje, zda počty zásilek souhlasí s údaji v dokladech. Jakmile je vše naloženo či vyloženo, řidič ověří stav zásilek v dokladech, uzavře předávku a odjíždí na další zastávku. Po příjezdu na [adresa] SPU řidič primárně vykládá a nakládá klece, volně ložené cenné zásilky, pytle nebo bedny s červenou vlaječkou, opět předávané s přepravním dokladem. Při následujícím přejezdu na [adresa] KH řidič vykládá a nakládá klece, pytle, palety s balíky označenými žlutou vlaječkou s modrým křížením nebo bílou vlaječkou s modrým pruhem a případně volně ložené balíky s nižší udanou cenou. K těmto zásilkám se nepředává přepravní doklad, řidič přesto zkontroluje množství. Na výměništi [adresa] TLZ řidič vykládá a nakládá klece, palety s listovními zásilkami, volně ložené pytle či bedny označené bílou nebo modrou vlaječkou. Řidič dohlédne, aby žádné zásilky nezůstaly ve vozidle. Řidič pečlivě plánuje uložení zásilek na ploše vozidla už při odjezdu z první zastávky, aby v dalších zastávkách mohl bez přejíždění a překládání rychle naložit a vyložit vše potřebné. SPU [adresa] se výše uvedenou organizací práce odlišuje od jiných podobných uzlů, na kterých řidič nakládá či vykládá celý náklad na jedné rampě bez ohledu na druh zásilky. (čestné prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO], manažera útvaru logistika ze dne [datum], Areál [adresa] – organizace nakládky a vykládky kurzu na jednotlivých zastávkách ze dne [datum])

21. Směrnice systém odměňování zaměstnanců upravuje v oddíle 3.3.1. základní tarifní mzdu, která nesmí být nižší než minimum a vyšší než maximum vyplývající pro příslušnou typovou pozici z přílohy č. [hodnota] Katalog hlavních pracovních činností TP opatření Systém typových pozic. Pro hodnocení TP využívá zaměstnavatel metodu analytického hodnocení prací (AHP). Podstatou této metody je posouzení složitosti, odpovědnosti, namáhavosti práce, náročnosti na úroveň odborné přípravy a náročnosti na organizaci a řízení. Mezi další posuzovaná kritéria patří fyzická a intelektuální zátěž, odpovědnost a bezpečnost práce a tzv. zvláštní požadavky (např. racionalita myšlení, kombinační schopnosti, flexibilita apod.). Základem pro posouzení kritérií je popis pracovní činnosti pro TP. Popis pracovní činnosti se zpracovává na TP, případně na pracovní místo. Za zpracování popisu pracovní činnosti na pracovní místo odpovídá vedoucí zaměstnanec. Hodnocení TP zajišťuje úsek řízení lidských zdrojů (ULZ) ve spolupráci s tzv. gestorem změny pro TP (vedoucí zaměstnanec na úrovni [právnická osoba], nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, který metodicky řídí danou oblast), zástupcem útvaru bezpečnost, případně dalšími zaměstnanci dle projednávané odborné problematiky. V případě, že má zaměstnanec sjednanou kratší pracovní dobu, posuzuje se jeho tarifní mzda k minimální a maximální tarifní mzdě alikvotně podle poměru jeho sjednané týdenní pracovní doby vůči kratší týdenní pracovní době. Změny výše tarifních mezd se provádí k 1. 4. příslušného roku (GŘ může stanovit jiný termín) po projednání s odborovými organizacemi ve vazbě na schválený plán mzdových nákladů a ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců. V rámci schváleného plánu bude vedoucímu zaměstnanci přidělen objem na tarifní mzdy pro TP. Vedoucí zaměstnanec provede hodnocení dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců. Výši tarifní mzdy zaměstnanců ve stejné TP stanoví dle výsledků hodnocení v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků. Ke snížení tarifní mzdy zaměstnance může dojít pouze v případě, že výsledkem hodnocení je známka C, případně dojde ke snížení ze známky A, nebo A+ na známku B. Vedoucí zaměstnanec nestanoví mzdu ve vazbě na výstupy z ročního hodnocení zaměstnanců, pokud zaměstnavatel projedná s odborovými organizacemi jiný způsob navýšení mzdy. Změnu výše tarifní mzdy lze kromě výše popsaného případu provádět pouze v těchto případech: a) po ukončení zkušební doby s přihlédnutím k vyhodnocení adaptačního procesu (v relaci k ostatním zaměstnancům v rámci plánovaného objemu mzdových nákladů); b) při změně TP nebo přeřazení na jiné pracovní místo; c) v případě výrazného zhoršení nebo zlepšení pracovního výkonu po dobu nejméně tří po sobě jdoucích měsíců. V případech uvedených v odst. a) až c) lze změnu tarifní mzdy provést až po odsouhlasení příslušným zástupcem HR Business partner (z útvaru front office) a v návaznosti na schválený plán mzdových nákladů. (Systém odměňování zaměstnanců [právnická osoba], směrnice SM-1/2019 – verze 5.0 až 8.0 vč. přílohy č. [hodnota] Minimální mzda pro jednotlivé tarifní stupně)

22. Pro rozdělení práce žalované do jednotlivých 12 tarifních stupňů využívá žalovaná metodickou příručku Modul AHP. Jde o hodnocení pracovní činnosti, nikoli samotného pracovníka, a to na základě složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce a hodnocení její náročnosti na úroveň odborné přípravy, požadavků na odborné a měkké kompetence, složitosti objektu vykonávané práce, náročnosti práce na její organizaci a řízení, odpovědnosti za škody a bezpečnou práci, zátěže fyzické včetně rizika pracovního úrazu. Metodika vychází ze souboru kritérií doporučených Mezinárodní organizací práce (ILO) a splňuje veškeré požadavky Zákoníku práce na proces ohodnocení pracovních pozic a její implementace ve firmě je základním předpokladem pro nastavení interní spravedlnosti mzdového a motivačního systému. Umožňuje navrhovat zatřídění prací do systému tarifních stupňů. Hodnocení prací podle analytické bodovací metodiky je prováděno posuzováním práce z hlediska 4 kritérií a 16 subkritérií, spočívá ve výběru příslušných úrovní hodnocení u každého subkritéria a přiřazení příslušné bodové hodnoty této úrovni. Hodnota posuzované práce je dána celkovým bodovým skóre získané sumarizací bodů u všech hodnocených kritérií. Výsledné bodové skóre představuje hodnotu práce, která je měřítkem významu, důležitosti práce a jejího zatřídění v rámci podnikového tarifního systému. (MODUL AHP/Analytické hodnocení prací TREXIMA)

23. Vedoucí zaměstnanci byli školeni v oblasti odměňování zaměstnanců. Mzda jednotlivých zaměstnanců byla zpravidla stanovena: Mzdovým rozpětím pro příslušnou typovou pozici; Úrovní dosaženého vzdělání, znalostí a zkušeností; Organizační a řídící náročnosti; Odpovědností, množstvím a charakterem práce. V roce [Anonymizováno] a [Anonymizováno] došlo k plošnému navýšení mezd zaměstnanců. Toto navýšení mělo proběhnout u složek mzdy „měsíční tarifní“ a „výkonová prémie“ v roce [Anonymizováno] průměrně o [částka]; z toho [částka] paušálně každému zaměstnanci žalované jako tzv. fixní (garantované) navýšení, navýšení o [částka] mělo být realizováno vedoucím zaměstnancem dle výsledků ročního hodnocení, náročnosti práce a pracovního výkonu za rok [Anonymizováno]. V roce [Anonymizováno] mělo dojít k navýšení u složek mzdy „měsíční tarifní“ a „výkonová prémie“; z toho 50 % celkové částky navýšení připadlo paušálně každému zaměstnanci žalované jako tzv. fixní (garantované) navýšení, variabilní navýšení o dalších 50 % celkové částky navýšení mělo být realizováno vedoucím zaměstnancem dle výsledků ročního hodnocení, náročnosti práce a pracovního výkonu za rok [Anonymizováno]. (prezentace ODMĚŇOVÁNÍ (pro vedoucí) iTUTOR, Postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce [Anonymizováno], Postup pro vedoucí zaměstnance k navýšení tarifních mezd v roce [Anonymizováno])

24. V období od [datum] do [datum] došlo v [adresa] v silničním provozu k 43 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 268 nehodám s těžkým zraněním, 2 779 nehodám s lehkým zraněním, 29 931 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám. Oproti tomu v místě [adresa] došlo v období od [datum] do [datum] k 11 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 59 nehodám s těžkým zraněním, 790 nehodám s lehkým zraněním, 5 073 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám. Hustota provozu v roce [adresa] dosahovala vyšší intenzity, než hustota provozu v [adresa], a to téměř dvojnásobně. (Přehled nehod v silničním provozu v období od [datum] do [datum] pro [Anonymizováno], Přehled nehod v silničním provozu v období od [datum] do [datum] pro jednotku [adresa], ročenka dopravy velkých měst [Anonymizováno])

25. Mzdy zaměstnanců rostou v závislosti na počtu odpracovaných let, nejrychleji během prvních 10 let praxe, poté je vliv délky praxe na výši mzdy již výrazně nižší; zaměstnanci s 10letou praxí v roce [Anonymizováno] vydělávali v průměru o 38 % více hrubého oproti zaměstnancům, kteří byli v témže roce na počátku své kariéry. Mzda dosahuje svého maxima po odpracování zhruba 21-30 let. (publikace „Vliv délky praxe na výši mezd zaměstnanců v České republice od počátku hospodářské recese v roce 2009“ autorky [adresa])

26. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil u žalované dne [datum] nárok, jenž je předmětem tohoto řízení s lhůtou k plnění 7 dnů od doručení výzvy k plnění. (Oznámení o převzetí právního zastoupení a předžalobní výzva ze dne [datum], sp. zn. [IBAN] vč. dokladu o doručení)

27. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují níže uvedený zjištěný skutkový stav souzené věci. V souladu s ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků řízení. Svá skutková zjištění soud opřel dále o shora uvedené listinné důkazy, kdy další provedené důkazy nejsou pro posouzení věci podstatné, soud je proto v odůvodnění rozhodnutí neuváděl (zejména kopie článku Plat řidiče autobusu aneb kolik řidiči můžou a nemusí dostat a kopie článku [adresa] na chvostu v dopravní bezpečnosti, skončila mezi nejhoršími v Evropě, poštovní pravidla III, pracovněprávní dokumentaci zaměstnanců [adresa] mimo rozhodné období). Další navrhované důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl (zejména kolektivní smlouva [právnická osoba]. na léta 2011–2013, plán mzdových nákladů nadřízeného pracoviště žalobce, neboť z předmětné listiny nelze vyčíst ničeho konkrétního ke stanovení základní tarifní měsíční mzdy žalobce, a protokol o kontrole Oblastního inspektorátu práce pro [Anonymizováno] kraj a [Anonymizováno] kraj ze dne [datum]), neboť důkazy se nevztahují k rozhodnému období či pracovní pozici posuzované v předmětném řízení a jsou nadbytečné. Rovněž důkaz účastnickou výpovědí žalobce soud pro nadbytečnost neprováděl, a to s ohledem na rychlost a hospodárnost řízení, neboť provedeným dokazováním byl skutkový stav dostatečně zjištěn pro rozhodnutí ve věci. Soud dále nepřistoupil k uložení ediční povinnosti žalované, jak navrhoval žalobce v podání ze dne [datum], neboť navrhovaný rozsah ediční povinnosti, kdy žalobce navrhoval uložit žalované, aby uvedla všechny zaměstnance pracující v rozhodném období na pracovišti, na kterém působili označení srovnatelní zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO], s informacemi o výši jejich mzdy, délce praxe, rozvržení pracovní doby, náplni práce, absolvovaných oborných kurzech, měsíčním nájezdu kilometrů a vysvětlení procesu tvorby a realizace mzdového systému u žalované, včetně doložení pracovněprávní dokumentace jednotných uvedených zaměstnanců, by značným způsobem překročil předmět daného řízení a neúměrně by zatěžoval žalovanou, přičemž není zřejmé, zda žalovaná vůbec daným seznamem takového rozsahu disponuje, když žádný zákon žalované neukládá předmětné skutečnosti v žalobcem požadovaném rozsahu evidovat 28. O skutkovém stavu věci byl s ohledem na výše uvedené učiněn tento závěr:

29. Žalobce [Jméno žalobce] byl u žalované zaměstnán od [datum] do [datum]. V žalovaném období pracoval na pozici řidič, typová pozice 432050, tarifní stupeň 5, s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa], pracoviště [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda žalobce v rozhodném období od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od dubna [Anonymizováno] činila [částka]. Žalobce má mimo jiné řidičský průkaz skupiny C od roku [Anonymizováno], než byl zaměstnán u žalované pracoval u [Anonymizováno]. Žalobce pracoval v nerovnoměrně rozvržené pracovní době, s různými časy začátku a konce pracovní doby, v prvních třech měsících rozhodného období pracoval v denních či odpoledních směnách, odpolední směny zasahovaly do práce v noci v rozsahu od 22:00 do 04:20 hodin a ranní a odpolední směny se mu zpravidla střídaly po týdnu. Poté žalobce pracoval v nepravidelné pracovní době, v brzkých ranních (pracovní dobu nezačínal před 03:00 hodinou) a denních směnách, práci v noci téměř nevykonával, od února [Anonymizováno] měl zpravidla pracovní dobu od 06:45 do 14:45, 15:00 nebo 15:15 hodin. Výjimečně vykonal celonoční směnu, např. dne [datum] v čase od 20:50 do 06:50 hodin, občas pracoval v sobotu nebo neděli. Pracovní směna žalobce, která zasahovala i do práce v noci, nepřesahovala zpravidla délku 4 hodin práce v noci. Žalobce v rozhodném období vykonal celkem [hodnota] jízd, z toho 1 484 jízd ve městě [adresa] a 1 jízdu v hlavním městě [adresa], 32 jízd nad 100 km, 476 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 242 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 4:00 hodin. Označený srovnatelný zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované od [datum] do [datum], v rozhodném období pracoval u žalované rovněž na pozici řidič, typová pozice [Anonymizováno], tarifní stupeň [Anonymizováno]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda zaměstnance [jméno FO] od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od [datum] činila [částka]. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval v ranních, odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu. Pravidelně vykonával celonoční směny mezi 22:00 hodin až 06:00 hodin. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] vykonal 2 616 jízd v rámci hlavního města [adresa] v délce nízkých desítek km s častými zastávkami, 32 jízd v délce nad 100 km, 1 063 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 743 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 04:00 hodin. Označený zaměstnanec [jméno FO] pracoval u žalované od [datum] na pozici řidič, s místem výkonu práce Atrakční obvod SPU [adresa], pravidelné pracoviště [adresa]. Základní tarifní hrubá měsíční mzda zaměstnance [adresa] od září [Anonymizováno] do března [Anonymizováno] činila [částka] a od dubna [Anonymizováno] činila [částka]. Zaměstnanec [jméno FO] pracoval v odpoledních a nočních směnách, které se mu zpravidla střídaly po týdnu. Zaměstnanec [jméno FO] v rozhodném období od září [Anonymizováno] do srpna [Anonymizováno] vykonal 6 243 jízd, z toho 5 740 jízd v [Anonymizováno] [adresa] v délce nízkých desítek km s častými zastávkami, 14 jízd v délce nad 100 km, 936 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 579 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 04:00 hodin. Žalobce v rozhodném období prováděl trasy v rámci [adresa] a [Anonymizováno] kraje s 2 až 5 zastávkami na trase, zejména v rámci [adresa] a dále mezi [adresa], [Anonymizováno], [adresa], [Anonymizováno] atd. či [Anonymizováno], vše vozidlem Iveco Eurocargo, přičemž žalobce prováděl i manipulaci se zdvižným čelem. Žalobce konal jízdy s krátkými či středně dlouhými přejezdy, v rozhodném období vykonal 32 jízd nad 100 km. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v [Anonymizováno], ale i mimo [Anonymizováno], například [adresa] a další, se 3 až 9 zastávkami na trase; jednalo se o svozy v rámci hlavní, okresní a oblastní přepravní sítě, od hromadných podavatelů. Zaměstnanec [jméno FO] denně opakovaně zajížděl na SPU [adresa] k nejméně 3 výměništím a dále na detašované pracoviště, dokud nebylo uzavřeno. Zaměstnanec [jméno FO] jezdil zejména vozidly řady Iveco Daily a Iveco EuroCargo, prováděl manipulaci se zdvižným čelem. Zaměstnanec [jméno FO] prováděl jízdy s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami, dlouhé trasy nad 100 km vykonával příležitostně, v rozhodném období provedl 32 jízd nad 100 km. Zaměstnanec [právnická osoba] prováděl trasy mezi jednotlivými pracovišti žalované v [Anonymizováno] v hlavní a oblastní přepravní síti, prováděl zejména jízdy s krátkými přejezdy a častějšími zastávkami (10–20 zastávek), delší přejezdy vykonával výjimečně, v rozhodném období provedl 14 jízd nad 100 km, přejezdy nepřesahovaly délku nízkých desítek kilometrů. Práce řidiče zahrnuje kromě přepravy též převzetí zásilek a předání zásilek, tj. nakládku a vykládku. SPU [adresa] je největším SPU s pěti výměništi, řidiči mezi nimi musí přejíždět, v [adresa] se nakládá na jednom místě. V období od [datum] do [datum] došlo v [adresa] v silničním provozu k 43 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 268 nehodám s těžkým zraněním, 2 779 nehodám s lehkým zraněním, 29 931 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám. Oproti tomu v místě [adresa]-město-okres došlo v období od [datum] do [datum] k 11 nehodám, při kterých došlo k usmrcení osoby či osob, 59 nehodám s těžkým zraněním, 790 nehodám s lehkým zraněním, 5 073 nehodám bez zranění, tj. celkem [hodnota] nehodám. Hustota provozu v roce [adresa] dosahovala vyšší intenzity než hustota provozu v [adresa], a to téměř dvojnásobně. Systém odměňování žalované se opírá o zařazení zaměstnanců do typových pozic, v rámci typové pozice jsou zařazeni do tarifního stupně, pro který je stanoveno rozmezí výše minimální a maximální základní tarifní hrubé měsíční mzdy, která jim může být určena. Systém typových pozic je u žalované určován na základě komplexního analytického hodnocení prací dle metodické příručky Modul AHP. Individuální rozhodování o výši základní tarifní hrubé měsíční mzdy konkrétních zaměstnanců probíhá na úrovni jednotlivých pracovišť žalované. Je realizováno vedoucími zaměstnanci v rámci přiděleného objemu mzdových prostředků na základě hodnocení jednotlivých zaměstnanců dle směrnice Systém hodnocení zaměstnanců.

30. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

31. Projednávanou věc soud posoudil (vzhledem k období, za které se žalobce doplatku mzdy domáhá) podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zák. práce“).

32. Podle § 16 odst. 1 zák. práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

33. Podle § 109 odst. 1 zák. práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. Podle odst. 2 téhož ust. je mzda peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak. Podle odst. 4 téhož ust. se mzda a plat poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků 34. Podle § 110 odst. 1 zák. práce za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody. Podle odst. 2 téhož ust. stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce. Podle odst. 3 téhož ust. se složitost, odpovědnost a namáhavost práce posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a [podezřelý výraz] zátěže a působení negativních vlivů práce. Podle odst. 4 téhož ust. se pracovní podmínky posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Podle odst. 5 téhož ust. se pracovní výkonnost posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.

35. Podle § 265 odst. 1 zák. práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Podle odst. 2 téhož ustanovení je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci též škodu, kterou mu způsobili porušením právních povinností v rámci plnění pracovních úkolů zaměstnavatele zaměstnanci jednající jeho jménem.

36. Pro posouzení základu nároku žalobce tak, jak byl dle jeho základních skutkových tvrzení uplatněn v žalobě, se soud zabýval otázkou, zda je práce vykonávaná žalobcem, řidičem v tarifním stupni [Anonymizováno] v SPU [adresa] stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenými řidiči v tarifním stupni [Anonymizováno] v SPU [adresa] za vymezené rozhodné období. Ohledně této dílčí právní otázky učinil soud po posouzení zjištěného skutkového stavu věci dílčí právní závěr, že práce vykonávaná žalobcem v tarifním stupni [Anonymizováno] v SPU [adresa] není stejnou prací nebo prací stejné hodnoty jako práce vykonávaná označenými srovnatelnými zaměstnanci [adresa] (řidiči v tarifním stupni [Anonymizováno] v SPU [adresa]), a to s ohledem na níže uvedené závěry.

37. Soud vyšel ze skutečnosti, že žalobce stejně jako označení zaměstnanci [jméno FO] a [právnická osoba] pracovali u žalované dle pracovní smlouvy ve znění jejích dodatků na stejné pracovní pozici a ve stejném tarifním stupni, o čemž nebylo mezi účastníky ostatně sporu, tedy mohlo by se jevit, že jejich práce byla stejná či obdobná, a to s ohledem na vnitřní předpisy žalované a metodické příručky, dle kterých jsou zaměstnanci žalované zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně s ohledem na stejnou či obdobnou složitost, odpovědnost či namáhavost práce. Soudu je rovněž známo, že souzená věc je sice věcí skutkově obdobnou s věcí již projednávanou v řízení vedených [Anonymizováno] soudem pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] či sp. zn. [spisová značka], avšak dané závěry s ohledem na individualizaci sporu, jiné rozhodné období a nová tvrzení, zejména s ohledem na skutečnost, kdy již toliko neprováděny dálkové jízdy v rámci České republiky, ale zaměstnanci byli navázáni více na SPU, do kterého byly přiřazeni, tj. vykonávali jízdy zejména v rámci kraje, kde bylo SPU umístěno, nelze zcela paušalizovat a každý případ je třeba posuzovat individuálně.

38. Soud s ohledem na podstatu sporu musí v řízení zjišťovat, jaká je skutečná náplň práce a pracovní podmínky zaměstnanců, kteří jsou porovnáváni, jejich pracovní výkonnost související s namáhavostí, složitostí a odpovědností práce a pracovní podmínky a nestačí toliko vycházet ze skutečnosti, že byli zařazeni do stejné typové pozice a stejného tarifního stupně. Uvedená kritéria odlišné náplně práce, odlišného množství odvedené práce a odlišných pracovních podmínek jsou přitom definičními znaky stejné práce nebo práce stejné hodnoty dle § 110 odst. 2 zák. práce. Nenaplnění, byť jen jediného z nich, znamená, že není naplněna ani uvedená definice, resp. hypotéza normy § 110 odst. 1 zák. práce. Nárok žalobce je třeba posuzovat jako případnou újmu vzniklou žalobci v důsledku mzdové diskriminace, tedy jako specifický nárok plynoucí z ustanovení zákoníku práce o náhradě škody. Žalovanou proto stíhalo břemeno tvrzení a důkazní, že žalobce a označení srovnatelní zaměstnanci nekonali stejnou práci či práci stejné hodnoty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

39. V předmětném řízení vyplynulo, že náplň práce žalobce nebyla v rozhodném období shodná s náplní práce označených srovnatelných zaměstnanců [jméno FO] [adresa]. Žalobce postavil své tvrzení o konání stejné práce či práce stejné hodnoty s označenými srovnatelnými zaměstnanci [adresa] na tom, že všichni byli zařazeni na stejnou typovou pozici a do stejného tarifního stupně, tedy jejich práce měla být apriori stejná a stejně finančně hodnocená. Podstatou předmětného dokazování je zjištění skutečné náplně práce porovnávaných zaměstnanců, nikoli jejich formální zařazení do typových pozic a tarifních stupňů.

40. Podstatou argumentace žalované je odlišná délka praxe žalobce a zaměstnance [jméno FO], odlišnost pracoviště sběrného přepravního uzlu, na kterém působil žalobce a na kterém působili označení zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO], odlišný charakter jízd s odlišným počtem zastávek a odlišné pracovní podmínky s ohledem na prostředí, ve kterém žalobce a označení zaměstnanci práci vykonávali. Co se týče tvrzené odlišnosti v délce praxe mezi žalobcem a zaměstnancem [jméno FO], v řízení bylo zjištěno, že žalobce měl k počátku rozhodného období praxi 3 roky u žalované, zatímco zaměstnanec [jméno FO] měl praxi u žalované jako řidič 37 let a zaměstnanec [jméno FO] 8 let, přičemž délka praxe je legitimním důvodem pro odlišné odměňování, neboť zkušený zaměstnanec provádí práci s ohledem na jeho zkušenosti a znalosti rychleji a efektivněji, tedy žalované přináší větší hodnotu práce. V daném případě je zřejmé, že žalobce byl méně zkušeným řidičem, přestože měl řidičské oprávnění skupiny C od roku [Anonymizováno] a tvrdil, že předtím, než byl zaměstnán u žalované, rovněž vykonával práci řidiče. V daném případě však nelze pominout, že více než 10násobnou praxi a zaměstnanec [jméno FO] téměř trojnásobnou praxi oproti žalobci, přičemž díky této praxi, kterou měli žalobcem označení zaměstnanci oproti žalobci násobně větší vykonávali práci efektivněji a rychleji, neboť měli bohaté zkušenosti s organizací práce u žalované a znalosti pro efektivní výkon práce (znalost tras, obsluha dep, procesu nakládky a vykládky atd.). Délka praxe je legitimním důvodem pro odlišné stanovení mzdy dle § 110 zákoníku práce a mzda s ohledem na délku praxe nejstrměji roste v období prvních 10 let, přičemž žalobce měl teprve toliko 3letou praxi. Tyto uvedené odlišnosti proto nelze přehlížet. Soud dále konstatuje, že nepřisvědčil tvrzení žalobce, že žalovaná délku praxe u svých zaměstnanců nezohledňovala s odůvodněním, že zaměstnanec [jméno FO], jenž pracoval u žalované k počátku rozhodného období pouze 8 let, pobíral vyšší mzdu než zaměstnanec [jméno FO], neboť práce zaměstnance [adresa] se rovněž lišila, a to odlišným rozvržením pracovní doby, kdy zaměstnanec [jméno FO] pracoval v odpoledních a nočních směnách, zatímco zaměstnanec [jméno FO] i v ranních směnách. Dále zaměstnanec [jméno FO] vykonal větší počet celonočních směn, tedy pracoval v náročnějších pracovních podmínkách, oproti zaměstnanci [jméno FO], přestože zaměstnanec [jméno FO] provedl více jízd, které zasahovaly do práce v noci, avšak nikoli celonočních směn, a proto bylo legitimní, že měli stanovenou výši mzdy v odlišné výši. Nadto v předmětném řízení není úkolem soudu porovnávat označené srovnatelné zaměstnance k žalobci mezi sebou, ale toliko srovnávat označené zaměstnance, resp. jejich práci s prací žalobce.

41. Soud v řízení dále zjistil, že náplň práce žalobce a označených zaměstnanců byla co do základní podstaty stejná, a to převoz zboží a zásilek z bodu A do B. Odlišoval se však charakter nakládky a vykládky zboží na sběrném přepravním uzlu, na kterém žalobce a označení zaměstnanci působili, charakter samotných jízd, tedy kam bylo zboží a zásilky přepravováno, rozvržení jejich pracovní doby, zejména s ohledem na práci v noci, a prostředí, ve kterém žalobce a označení zaměstnanci pracovali. SPU [adresa] bylo odlišně uspořádáno oproti SPU [adresa], které se vyznačovalo jednoduší skladbou jedné budovy s rampami, zatímco SPU [adresa] se skládalo z 5 budov, na kterých byly nakládány a vykládány jednotlivé druhy přepravovaného zboží a řidiči museli dbát na správnost a efektivnost nakládky a vykládky, přičemž bylo zjištěno, že označení srovnatelní zaměstnanci zajížděli v rámci jedné pracovní směny pravidelně k více výměništím a častěji couvali s velkým vozidlem k příslušným rampám, což činilo jejich práci náročnější. Oproti tomu žalobce zajížděl pravidelně k jedné budově a na jedné rampě mu bylo celé přepravované zboží naloženo či vyloženo. Soud v řízení dále zjistil, že žalobce prováděl jízdy s delšími přejezdy a méně zastávkami, na kterých by manipuloval s přepravovaným zbožím, což mělo dopad na fyzickou náročnost práce. Nadto pražští zaměstnanci během jedné pracovní směny zajížděli častěji na SPU k nakládce a vykládce přepravovaného zboží oproti žalobci. Odlišnou systemizaci a organizaci práce, která byla na pracovišti SPU [adresa] oproti SPU [adresa] nelze opomíjet, neboť nároky na organizaci práce spojené se zajížděním k vícero výměništím a rampám jsou vyšší než v případě naložení přepravovaného zboží nakládaného či vykládaného na jedné rampě. S rozdílnými výměništi je spojena i odlišná obsluha vozidla, respektive otevření nákladového prostoru podle různých pro to které výměniště platných domácích a jízdních řádů a řidiči museli znát daná pravidla pro každé výměniště a tato dodržovat, což rovněž činilo jejich práci složitější a odpovědnější oproti práci žalobce, kterému postačovala znalost obsluhy nakládky a vykládky v rámci jedné budovy, neboť na detašovaném pracovišti docházelo toliko k vyzvedávání vozidla a pracovních pomůcek. S ohledem na uvedené byli zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] vystaveni většímu stresu a odpovědnosti při manipulaci s vozidlem na složitějším SPU a v intravilánu Prahy s ohledem na hustotu provozu a nehodovost, která byla téměř o polovinu větší než v [adresa] a okolí, oproti žalobci pracujícím na SPU [adresa] a vykonávajícím jízdy v [adresa] a okolí.

42. Dále soud zjistil, že žalobce prováděl jízdy jak v [adresa], tak v rámci [Anonymizováno] kraje, dálkové jízdy nad 100 km vykonával výjimečně, dálkových jízd provedl v rozhodném období 32, oproti tomu označení zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] prováděli jízdy v intravilánu [Anonymizováno], jednalo se o krátké přejezdy s několika zastávkami, přičemž častěji vystupovali a nastupovali z a do vozidla a na jednotlivých zastávkách manipulovali se zásilkami, což činilo jejich práci fyzicky náročnější. Dálkové jízdy vykonávali rovněž v minimálním rozsahu, zaměstnanec [jméno FO] provedl celkem [hodnota] jízd v délce nad 100 km a zaměstnance [jméno FO] 14 jízd nad 100 km. Jízdu mezi městy je třeba od krátkých přejezdů v [Anonymizováno] odlišovat i z hlediska psychické náročnosti, neboť jízda ve městě je náročnější s ohledem na manipulaci velkého vozidla v hustém provozu ve vztahu k dalším účastníkům provozu či chodcům, složitější je manipulace v zatáčkách v městských ulicích, couvání či parkování v městských ulicích, oproti jízdě z jednoho města do druhého vzdáleného několik vyšších desítek kilometrů po hlavní či okresní silnici, při které řidič vykonává spíše plynulou jízdu bez častého brždění či zastavování. Naopak s jízdou ve městě souvisí časté zastavování, brždění, což má dopad na soustředění a únavu a řízení v takovém provozu je psychicky náročnější, neboť hrozí větší riziko zpoždění přepravy zásilek a riziko dopravní nehody, což vyplývá i z průzkumu o počtu dopravních nehod za rozhodné období v [adresa]. Soud dále zjistil, že žalobce v rámci rozhodného období provedl 2 619 jízd, z toho 1 484 jízd v [adresa] a 1 jízdu v hl. městě [adresa], zatímco zaměstnanec [jméno FO] provedl v [adresa] jízd, tedy o 43 % více, což není zanedbatelný rozdíl. Zaměstnanec [jméno FO] provedl celkem [hodnota] jízd, z toho 5 740 jízd v intravilánu [Anonymizováno], z čehož vyplývá, že rovněž zaměstnanec [jméno FO] pracoval s větší intenzitou a prováděl fyzicky náročnější práci, neboť provedl téměř 4násobně více jízd ve velkém městě a celkově 3násobně více jízd, s čímž je spojeno, jak již soud uvedl častější nastupování do a vystupování z vozidla a manipulace se zásilkami. Dle soudu je třeba rovněž zohlednit, že zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] prováděli jízdy v hustším provozu [Anonymizováno], kde hrozilo větší riziko nehody či zpoždění řidiče s přepravou zásilek, což má vliv na psychickou stránku řidiče.

43. Soud dále zjistil, že žalobce až na výjimky nevykonával celonoční směny, jízdy prováděl v prvních třech měsících rozhodného období v denních či odpoledních směnách, odpolední směny zasahovaly do práce v noci v rozsahu od 22:00 do 04:20 hodin, ranní a odpolední směny se mu zpravidla střídaly po týdnu. Poté žalobce pracoval v brzkých ranních (pracovní dobu nezačínal před 03:00 hodinou) a denních směnách, práci v noci téměř nevykonával, od února 2021 měl stanovenou pracovní dobu zpravidla od 06:45 do 14:45, 15:00 nebo 15:15 hodin. Práci v noci vykonával výjimečně. Oproti tomu zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] konali celonoční směny pravidelně, neboť měli odlišně stanovenou pracovní dobu oproti žalobci, respektive konali práci v rozmezí 22:45 hodin až 7:00 hodin, tedy vyjma 45 minut po celou vymezenou dobu práce v noci. Pracovní doba se zaměstnancům [adresa] střídala po týdnu v ranních, odpoledních a nočních směnách, resp. u zaměstnance [jméno FO] v odpoledních a nočních směnách, zatímco žalobce zpravidla začínal a končil každý den v jinou hodinu a od února 2021 pracoval v denních směnách od 06:45 do 14:45, 15:00 nebo 15:15 hodin. Žalobce provedl 476 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 242 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 04:00 hodin, zatímco zaměstnanec [adresa] 063 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 743 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 04:00 hodin, a zaměstnanec [jméno FO] 936 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 06:00 hodin, z toho 579 jízd zasahujících do práce v noci v čase od 22:00 do 04:00 hodin. Z tohoto ukazatele je zřejmé, že zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] konali více jízd v noci oproti žalobci (o více než 50 %), což nelze při posuzování stejné práce či práce stejné hodnoty přehlížet, neboť práce v noci je prací v náročnějším pracovním režimu a danému zaměstnanci následně náleží vyšší mzda. Odlišné rozvržení pracovní doby je rovněž kritériem pro posouzení, zda srovnávaní zaměstnanci vykonávají stejnou práci či práci stejné hodnoty a v daném případě se ukázalo, že žalobce měl oproti označeným zaměstnancům odlišně rozvrženou pracovní dobu, od února [Anonymizováno] téměř nepracoval v noci, což činilo jeho práci odlišnou.

44. Dále bylo zjištěno, že žalobce pracoval s menší intenzitou než zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO], neboť žalobce v rámci rozhodného období provedl 2 619 jízd, zatímco zaměstnanec [jméno FO] stejný počet jízd provedl jen v [adresa] a dále jezdil i mimo [Anonymizováno], a zaměstnanec [jméno FO] oproti žalobci provedl 6 243 jízd (více než dvojnásobek), což rovněž nelze přehlížet, neboť větší počet jízd je spojen s vyšší námahou spojenou s nastupováním a vystupováním do a z vozidla a s častější manipulací se zásilkami, a to nelze opomíjet.

45. K argumentaci odlišného prostředí, že pro řidiče je více zatěžující jízda po [Anonymizováno] během dne ve srovnání s jízdou v menším městě či mimo město, v daném případě v [adresa] a [Anonymizováno] kraji, především z důvodu vyšší úrovně stresu spojené s intenzivnějším městským provozem, soud přisvědčil žalobci, že na řidiče v silničním provozu jsou sice kladeny stejné nároky, přičemž každý z řidičů musí udržovat bdělost a ostražitost a dodržovat předpisy silničního provozu, avšak jízda s velkým vozidlem v hustém provozu s větším počtem uzavírek, jednosměrek a dalších specifik je náročnější po psychické stránce člověka, neboť je větší riziko nepředvídatelných situací, na které bude třeba rychle reagovat, s čímž je spojena stoupající únava v kratším čase a riziko dopravní nehody. Tedy i pracovní podmínky spočívající v náročnosti prostředí, ve kterém je práce vykonávána, je třeba zohlednit a práce označených zaměstnanců byla v [Anonymizováno] náročnější oproti práci žalobce v [adresa] a [Anonymizováno] kraji.

46. Co se týče samotného stanovení mezd zaměstnancům pracujícím na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni, v řízení bylo zjištěno, že na stanovování mezd měli vliv vedoucí zaměstnanci žalované, kteří mzdy podřízených stanovovali toliko v rámci své kompetence, dle poskytnutých mzdových prostředků pro jednotlivá pracoviště a výkonnost jednotlivých zaměstnanců, co do kvality i kvantity odvedené práce s ohledem na daný typ pracoviště a pracovní podmínky, a následně byl jejich návrh na stanovení mzdy jednotlivému podřízenému zaměstnanci transparentně kontrolován z pozice HR bussiness partnera v rámci ČR. Žalovaná tedy mzdy svých zaměstnanců stanovovala s ohledem na náročnost, odpovědnost a složitost práce, se kterou jednoznačně souvisí náplň práce, pracovní prostředí a pracovní podmínky. Základní hrubá tarifní mzda proto může být zaměstnancům na stejné typové pozici a ve stejném tarifním stupni stanovena odlišně v rámci nastaveného rozpětí minimální základní tarifní hrubé měsíční mzdy odlišují-li se srovnávaní zaměstnanci v kritériích dle § 110 zák. práce, kdy mezi kritéria pro daný případ spadá, jak odlišný charakter práce v souvislosti s typem prováděných jízd a počtem zastávek, odlišné rozvržení pracovní doby, tak výkon práce v obtížnějších pracovních podmínkách, do kterých zajisté patří i náročnost práce spojená s obsluhou vozidla na rozsáhlejším a organizačně složitějším pracovišti SPU [adresa] či v náročnějším provozu intravilánu Prahy. Manipulace s velkým vozidlem v městských uličkách je bezesporu náročnější než manipulace s vozidlem na hlavní či okresní silnici, a to jak v rámci samotného provozu, tak zejména v případě couvání, parkování či jiné manipulaci s velkým nákladním vozidlem. Složitější manipulace s vozidlem má následně dopad na soustředěnost a psychiku zaměstnance, o to více v rušném prostředí. Žalovaná v daném případě tvrdila a vnitřními předpisy prokázala, že při stanovení základní tarifní hrubé měsíční mzdy u označených zaměstnanců dbala na odlišné stanovení výše jejich mezd s ohledem na náplň vykonávané práce, charakter jízd, organizační složitost pracovišť, pracovní podmínky a délku praxe zaměstnanců u žalované, jak ve vztahu k žalobci, tak ve vztahu k označeným zaměstnancům [adresa].

47. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že práce žalobce a označených srovnatelných zaměstnanců [jméno FO] [adresa] byla odlišná, a to nikoli v zanedbatelných intencích, přičemž při srovnání zaměstnanců postačuje toliko jedno odlišné kritérium uvedené v ust. § 110 zák, práce. Žalobce byl řidičem u žalované k počátku rozhodného období 3 roky, práci vykonával v SPU [adresa], přičemž jak uvedeno výše, logisticky se jednalo o jednodušší uspořádání pracoviště pro nakládku a vykládku přepravovaného zboží v rámci SPU, a dále prováděl jízdy s kratšími i středně dlouhými přejezdy a s méně zastávkami, dlouhých přejezdů nad 100 km vykonal 32 za celé rozhodné období.

48. Žalobce měl zpočátku nepravidelně stanovenou pracovní dobu, jízdy prováděl v prvních třech měsících rozhodného období v denních či odpoledních směnách, odpolední směny zasahovaly do práce v noci v rozsahu od 22:00 do 04:20 hodin, ranní a odpolední směny se mu zpravidla střídaly po týdnu. Poté žalobce pracoval v brzkých ranních (pracovní dobu nezačínal před 03:00 hodinou) a denních směnách, práci v noci téměř nevykonával, od února 2021 měl stanovenou pracovní dobu zpravidla od 06:45 do 14:45, 15:00 nebo 15:15 hodin. Práci v noci vykonával výjimečně. Oproti tomu zaměstnanec [jméno FO] měl k počátku rozhodného období praxi 37 let, pracoval na SPU [adresa], které bylo specifické svým uspořádáním a nakládka a vykládka probíhala na několika výměništích v rámci několika budov areálu a řidiči museli přesně znát, kde mají jaké přepravované zboží naložit a vyložit a danou nakládku či vykládku zorganizovat tak, aby došlo k účelnému vyložení či naložení zboží. Práce řidiče na depu [adresa] je proto objektivně náročnější a komplexnější vzhledem k většímu počtu budov a pracovišť, které je nutno obsloužit. Řidič koordinuje svoji činnost mezi pěti budovami a jedním detašovaným pracovištěm, přičemž v každé budově se nachází odlišný druh zásilek. Oproti tomu řidič v SPU [adresa] provádí nakládku na jedné rampě, což výrazně snižuje složitost plánování nakládky či vykládky. Dále zaměstnanec [jméno FO] prováděl jízdy s kratšími přejezdy, častějšími zastávkami a častěji manipuloval s přepravovaným zbožím, což činilo jeho práci náročnější po fyzické stránce. Vzhledem k tomu, že jízdy byly prováděny zejména v intravilánu [adresa], byla daná práce s ohledem na hustotu provozu a časté změny, uzavírky, riziko zpoždění či další nahodilosti složitější i po stránce psychické. Opomenout nelze ani skutečnost, že zaměstnanec [jméno FO] pracoval pravidelně v celonočních směnách (pozn. soudu v době od 22:45 – 7:00, což soud v předmětném řízení považuje s ohledem na vymezení práce v noci za celonoční směnu), které se mu střídaly se směnami ranními a odpoledními, rovněž provedl více jízd, které částečně zasahovaly do doby definované jako práce v noci, a to o více než 50 % oproti žalobci. Práce žalobce tedy nemůže být s ohledem na uvedené se zaměstnancem [jméno FO] srovnatelná. Stejné co u zaměstnance [jméno FO] platí rovněž u zaměstnance [jméno FO], neboť i zde se práce zaměstnance [jméno FO] odlišovala od práce žalobce s ohledem na odlišnost pracoviště, jeho složitost a specifičnost, odlišně rozvrženou pracovní dobu do odpoledních a nočních směn, které se po týdnu zpravidla střídaly, a odlišné pracovní podmínky v intravilánu [adresa], neboť zaměstnanec [jméno FO] prováděl zejména krátké přejezdy s mnoha zastávkami v rámci hlavního města [adresa], což mělo dopad na náročnost práce jak po fyzické (časté nastupování a vystupování z a do vozidla, častější nakládky a vykládky a manipulace s převáženým zbožím), tak psychické stránce (častější manipulace s nákladním vozidlem, parkování, couvání, a to vše v hustém provozu, riziko zpoždění). Rovněž zaměstnanec [jméno FO] oproti žalobci vykonal více jízd v noci, a to o více než 50 %, a dále pravidelně vykonával celonoční směny (pozn. soudu v době od 22:45 – 7:00, což soud považuje s ohledem na vymezení práce v noci za celonoční směnu). Dalším rozdílem mezi prací žalobce a označeného zaměstnance [jméno FO] byla odlišná intenzita práce, neboť zaměstnanec [jméno FO] provedl o 58 % více jízd, když žalobce provedl v rozhodném období 2 619 jízd, zatímco zaměstnanec [jméno FO] 6 243 jízd. Daná skutečnost mělo dopad na fyzickou náročnost práce, neboť zaměstnanec s narůstajícím počtem zastávek častěji nastupuje do a vystupuje z vozidla a častěji manipuluje se zásilkami. Takováto odlišnost rovněž není zanedbatelná a má vliv na náročnost práce po stránce fyzické. Skutečnost, že zaměstnanci [jméno FO] a [jméno FO] nebyli odměňováni stejně jako žalobce, je s ohledem na uvedené v daném případě legitimní, neboť jak výše uvedeno, jejich práce se v kritériích předvídaných § 110 zák. práce (délka praxe, druh práce s ohledem na charakter jízd, pracovní prostředí, rozvržení pracovní doby a pracovní podmínky) lišila, přičemž se jednalo o odlišnosti významné, které měly dopad na náročnost jejich práce. V posuzovaném případě je s ohledem na uvedené rozhodná zejména odlišná délka praxe u žalobce a zaměstnance [jméno FO] i zaměstnance [jméno FO], odlišná intenzita práce u žalobce a zaměstnanců [jméno FO] a zejména [jméno FO], odlišný počet vykonaných jízd ve velkém městě a v noci mezi žalobcem a označenými zaměstnanci a odlišné pracovní podmínky, co do složitosti uspořádání SPU v [adresa] a odlišných dopravních podmínek, ve kterých žalobce a označení zaměstnanci práci vykonávali. Soud souhlasí s žalobcem, že nelze najít zcela shodného zaměstnance k posouzení, zda práce žalobce a označeného zaměstnance je stejná či stejné hodnoty, tedy mohou existovat odlišnosti mezi srovnávanými zaměstnanci a jejich odměňování by mělo být stejné, avšak musí se jednat o odlišnosti zanedbatelné, nemající dopad na náročnost, složitost či odpovědnost jejich práce. Tomu tak v daném případě není, výše uvedené rozdíly v práci žalobce a označených zaměstnanců jsou značného charakteru, intenzita jejich práce, jak uvedeno výše, byla značně odlišná, a proto je legitimní, že měli odlišně stanovenou mzdu.

49. Soud uzavírá, že žalovaná v daném řízení prokázala důvody pro odlišné odměňování, proto soud dospěl k závěru, že žalobce neoznačil srovnatelného zaměstnance, naopak bylo zjištěno, že se jedná o zaměstnance nesrovnatelné a žalovaná se tak vůči žalobci nerovného zacházení v podobě odlišného odměňování za stejnou práci či práci stejné hodnoty nedopustila a nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka [částka] za každý úkon ve věci, v dané věci za 8 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření žalované ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání dne [datum], vyjádření žalované na výzvu soudu ze dne [datum] a doplnění právní argumentace ze dne [datum], přičemž tyto dva úkony s ohledem na účelnost soud vyhodnotil jako jeden úkon, neboť žalovaná mohla a měla doplnění právní argumentace uvést již v rámci vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření žalované na výzvu soudu ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) dle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

51. Soud pro úplnost dodává, že žalované nepřiznal žalovanou požadovaný úkon „příprava účasti na jednání“ před každým nařízeným jednáním ve věci, neboť soud tento požadavek neshledal důvodným a žalované přiznal toliko náhradu za jeden úkon přípravy účasti na jednání. Zásadní pro závěr o nedůvodnosti je, že smyslem vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 39/13, bylo nezastoupené účastníky zrovnoprávnit s účastníky zastoupenými, nikoli je privilegovat. Úkon „příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden a nezastoupeného účastníka není třeba privilegovat a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, naopak je třeba jej vnímat jako úkon „příprava na věc“ a v řízení jej přiznat toliko jedenkrát. (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1773/24).

52. Třídenní lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.