21 C 184/2019-354

Rubrum

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít smlouvu o převodu pozemků dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, kterou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu nemovitých věcí (pozemků) ve vlastnictví [anonymizováno], ve znění uvedeném v petitu žaloby, a to ve vztahu k -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 4 349 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 60 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 11 495 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 9 136 m2, vše v k. ú. [obec], obci [obec], zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 13 759 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 8 724 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 987 m2, vše v k. ú. [obec], obci [obec], zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 951 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 32 837 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 113 251 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 110 839 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 37 548 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 9 202 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 34 455 m2, -) pozemku parcelní [číslo] o výměře 141 824 m2, vše v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce].

II. Nahrazuje se projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu nemovitých věcí (pozemků) ve vlastnictví [anonymizováno], a to v následujícím znění: Smlouva o bezúplatném převodu pozemků uzavřená mezi: [země] - [název žalované] se sídlem [adresa], [IČO] (dále jako„ Převodce“), a [celé jméno žalobce], [datum narození], bytem [adresa žalobce] (dále jako„ Nabyvatel“) 1. [země] – [název žalované] jako převodce spravuje mimo jiné nemovité věci: -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 2 479 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 8 038 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 8 594 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 6 783 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 8 566 m2, v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 818 m2, v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 25 505 m2, v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 63 579 m2, v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 1 772 m2, v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], -) pozemek parcelní [číslo] o výměře 7 520 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], 2. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod jiných pozemků z vlastnictví státu ve smyslu § 11a zákona o půdě.

3. Hodnota restitučního nároku, odvozeného od hodnoty původních pozemků Nabyvatele PK parc. [číslo] – výměra 1 394 m2, pozemek PK parc. [číslo] – výměra 5 488 m2, pozemek PK parc. [číslo] – výměra 737 m2, pozemek PK parc. [číslo] – 15 153 m2, vše v obci [obec] a k. ú. [část obce], které nelze podle zákona o půdě vydat, byla stanovena částkou 250 Kč za 1 m2, pročež hodnota nároku Nabyvatele činí ke dni 14. 3. 2022 dle evidence Převodce 1 350 598,74 Kč.

4. Převodce převádí do vlastnictví nabyvatele nemovité věci dle čl. 1 této smlouvy a Nabyvatel je přijímá do svého vlastnictví. Vlastnické právo Nabyvatele vzniká vkladem do katastru nemovitostí.

5. Tato smlouva se uzavírá jako bezúplatná. [země] – [název žalované] [celé jméno žalobce]

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku 117 902,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], LLM, advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 7. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu nemovitých věcí (pozemků) ve vlastnictví státu, ve znění uvedeném v petitu žaloby, a to k pozemkům nacházejícím se v k. ú. [obec], k. ú. [obec], k. ú. [obec] u [obec], k. ú. [obec], v žalobě konkrétně označeným. Žalobce tvrdil, že je restituentem, oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. Dne 12. 11. 1969 uzavřel jeho otec, [anonymizováno] [celé jméno žalobce], s [anonymizována tři slova] – Investorem pozemních staveb [anonymizováno] [obec] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemků PK parc. [číslo] o celkové výměře 22 772 m2 v k. ú. [část obce], [územní celek], za cenu sjednanou dle vyhl. č. 43/69 Sb. v částce 31 284 Kč. Účel výkupu pozemků,,pro výstavbu sídliště [část obce] – [ulice] [územní celek] [anonymizováno] byl uveden přímo v kupní smlouvě. Dne 23. 12. 1992 uplatnil žalobce, jako právní nástupce otce, který zemřel bez zanechání závěti dne [datum], ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen,,zákon o půdě") nárok na vydání pozemků dle PK [číslo], [číslo], [anonymizováno 5 slov] v k. ú. [část obce] (dále jen,,původní pozemky"). Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] úřadu – [anonymizována dvě slova] úřadu pro [územní celek] (dále jen,,SPÚ") až ze dne 13. 11. 2013, [číslo jednací] bylo určeno, že právní předchůdce žalobce pozbyl původní pozemky na základě smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek a že žalobce není jejich vlastníkem, neboť původní pozemky nelze vydat z důvodu jejich zastavěnosti, a že žalobci náleží náhrada – jiný pozemek podle § 11a zákona o půdě, popř. finanční náhrada poskytnutá podle § 16 zákona o půdě. Rozhodnutí v restituční věci žalobce bylo vydáno po 21 letech a nabylo právní moci dne 21. 11. 2012. Původní pozemky byly v době převodu na stát vedeny v pozemkovém katastru jako orná půda, avšak byly vykoupeny pro účel výstavby sídliště [část obce], a v souladu s ust. § 11a odst. 13 zákona o půdě měly být pro účely restitučního řízení SPÚ oceněny jako pozemky stavební, tj. cenou 250 Kč za 1m2. Výrokem I. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 8. 2018, který ve spojením s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 11. 2018, nabyl právní moci dne 15. 11. 2018, bylo určeno, že původní pozemky ke dni jejich přechodu na stát, tj. ke dni 12. 11. 1969, byly v celé rozloze pozemky určenými pro stavbu na území [územní celek] s cenou 250 Kč za 1 m2 a žalobce tedy vychází z toho, že dle Přehledu nároků oprávněné osoby § 11 vydaného žalobci na SPÚ dne 14. 6. 2019, který již reflektuje výše popsané závěry obsažené v rozhodnutích, činí zůstatek žalobcova restitučního nároku 5 045 206,14 Kč. Dle ustálené judikatury je třeba v případech, v nichž nebyl nárok podle zákona o půdě uspokojen, třeba zkoumat, zda se nejedná o libovůli či dokonce svévoli při plnění závazků státi uspokojit nároky oprávněných osob podle zákona o půdě. Žalobce má za to, že žalovaný postupoval při řešení jeho restitučního nároku liknavě až svévolně, neboť v přímé souvislosti s jednáním žalovaného dosažení adekvátního uspokojení restitučního nároku žalobce trvá již od konce roku 1992 a stále není skončeno. Žalovaný nesprávným pokynem k ocenění předmětných pozemků a soustavným odmítáním nápravy závadného stavu fakticky znemožnil žalobci domáhat se uspokojení žalobcových zákonných nároků v rámci veřejných nabídek. Žalobci bylo nesprávným oceněním původních pozemků znemožněno, aby i v případě, kdy by se účastnil veřejných nabídek, uspokojil svůj nárok v plné výši, neboť cena původních pozemků nebyla řádně a správně stanovena a žalobce by mohl uspokojit svůj nárok jen částečně. V důsledku jednání žalovaného navíc dochází i k diskriminaci žalobce jako osoby oprávněné dle zákona o půdě, když z důvodu nesprávného postupu žalovaného dochází při převodu majetku státu k upřednostňování jiných osob, než osob oprávněných dle zákona o půdě. Liknavost žalovaného spočívá i v dlouhodobé nedostatečnosti veřejných nabídek náhradních pozemků způsobilých uspokojit žalobcův restituční nárok a v stálém zmenšování jejich objemu. Kvantita nabízených pozemků nekoresponduje s kvalitou. V materiálním právním státě, který v rámci kontinuity státní moci přijímá odpovědnost za křivdy způsobené občanům před změnou režimu a snaží se o jejich nápravu (či alespoň zmírnění), není dle názoru žalobce možné tvrdit, že pozemky s výměrou 10, 20, 50 či 500 m2 jsou náhradou dostatečně způsobilou ke zmírnění minulých majetkových křivd, a nelze po žalobci spravedlivě žádat, aby svůj nárok uspokojil množstvím pozemků nepatrné rozlohy, které by nebylo možné efektivně hospodářsky využít.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobcem neuznal, přičemž nesporoval, že žalobce je oprávněnou osobou dle příslušného rozhodnutí [anonymizováno] úřadu, ani skutečnost, že žalobci vznikl nárok na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu, kdy zůstatek restitučního nároku žalobce žalovaný vyčíslil v aktuálním stavu k 14. 1. 2020 na částku 4 883 269,54 Kč. Namítal však, že pokud jde o požadované náhradní pozemky a jejich ocenění, Ústavní soud ve svých nálezech opakovaně vyslovil myšlenku, že ve vztazích vyplývajících z povinnosti poskytnout náhradu za nevydané pozemky, nedisponuje stát autonomií vůle. Ocenění pozemku musí výt provedeno podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., přičemž znalec musí vycházet ze stavu pozemků, v němž se vydávají, nikoliv ke dni 24. 6. 1991 či datu ještě dřívějšímu. Jsou zde také limity stran převoditelnosti pozemků, kdy žalovaný k žalobcem požadovaným pozemkům v okrese [obec] nemá v současné době kompletní prověření dle § 6 zákona č. 503/2012 Sb., nutné pro posouzení jejich převoditelnosti. Žalovaný dále namítal k tvrzené liknavosti a svévoli, že žalobce dosud neprokázal liknavost a svévoli ze strany žalovaného, které jsou dle ustálené judikatury podmínkami pro uplatnění nároku oprávněné osoby na převod konkrétních náhradních pozemků. Pojmovým znakem liknavosti je určitá neaktivita či zdánlivá aktivita, např. nezařazení vhodného pozemku do veřejné nabídky či nedostatek veřejných nabídek na území celé České republiky schopných uspokojit nároky oprávněné osoby, a svévole se může projevovat např. odmítnutím podpisu smlouvy s osobou řádně přihlášenou do veřejné nabídky z titulu nároku na převod náhradního pozemku či porušováním zákonem stanoveného postupu k převodu náhradních pozemků ze strany žalovaného či trvání na nutné účasti oprávněné osoby ve veřejné nabídce za současného nezahrnutí konkrétního vhodného pozemku do veřejné nabídky. Za projev svévole nebo liknavosti nelze dle žalovaného považovat to, že žalovaný neučinil žádnou„ soukromou“ nabídku náhradních pozemků přímo žalobci, neboť takový postup je zákonem o půdě vyloučen. Žalovaný má za to, že v dané věci není důvod a ani nebyly shledány výjimečné okolnosti, pro které by byl dán důvod pro odklon od zákonem stanoveného postupu při uspokojení nároku žalobce. Žalovaný tedy navrhl, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

3. Podáním ze dne 10. 7. 2020 žalobce opravil zřejmou nesprávnost v žalobě tak, že chybou v psaní je navrhováno nahrazení projevu vůle žalovaného mimo jiné k pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec], přičemž správně mělo být uvedeno parcelní [číslo] v k. ú. [obec]. Mezi účastníky pak nebylo sporu o tom, který pozemek žádá žalobce vydat, když žalovaný i ověřoval převoditelnost pozemku parcelní [číslo] nikoliv parcelní [číslo] v k. ú. [obec].

4. Při prvním jednání ve věci, které bylo soudem nařízeno, setrvali účastníci na svých návrzích, žalovaný doplnil své vyjádření k žalobě tak, že z jím předložených listin je zřejmé, že některé pozemky jsou s odkazem na zákon č. 503/2012 Sb. vyloučeny z převodu.

5. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu dvakrát částečně zpět, přičemž o částečném zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. 21 C 184/2019 - 174 ze dne 15. 10. 2020 (v právní moci dne 4. 11. 2020) a usnesením Okresního soudu v Teplicích č. j. 21 C 184/2019 - 321 ze dne 20. 7. 2021 (v právní moci dne 11. 8. 2021).

6. Při posledním jednání konaném dne 9. 3. 2022 vzal žalobce žalobu zpět v části, kterou se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu nemovitých věcí (pozemků) ve vlastnictví státu, ve znění uvedeném v petitu žaloby, a to ve vztahu k pozemkům specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku.

7. Podle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

8. Podle ust. § 96 odst. 2 věta první o. s. ř je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

9. S ohledem na skutečnost, že žalobce vzal žalobu částečně zpět, a žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil, rozhodl soud, jak je ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno, a řízení ve vztahu k pozemkům uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku podle ust. § 96 odst. 1, odst. 2 o. s. ř. zastavil.

10. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Z kupní smlouvy uzavřené dne 2. 11. 1969 vyplývá, že tato byla uzavřena mezi [anonymizováno] [celé jméno žalobce] jako prodávajícím a [anonymizována dvě slova] státem – Investorem pozemních staveb [územní celek], jako kupujícím, a jejím předmětem byl prodej pozemků dle PK [parcelní číslo] o výměře 1 394 m2, [parcelní číslo] o výměře 5 488 m2, [parcelní číslo] o výměře 737 m2 a [parcelní číslo] o výměře 15 153 m2, vše v k. ú. [část obce], za účelem výstavby sídliště [část obce] – [ulice] [územní celek]

8. Kupní cena byla stanovena částkou 31 284 Kč. Z podrobného územního plánu [anonymizováno] obytné čtvrti [spisová značka] soud zjistil, že byla naplánována výstavba [anonymizováno] města pro 130-140 000 obyvatel zahrnující čtvrť [anonymizována tři slova] a [anonymizováno]. Z Územního rozhodnutí o umístění stavby – 2. stavby sídliště [část obce] ze dne 21. 12. 1970 [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] a jeho přílohy soud zjistil, že na základě podrobného územního plánu pro území [část obce] schváleného usnesením rady NVP ze dne 17. 10. 1967 č. 233 a studie souboru staveb z 30. 5. 1970 bylo rozhodnuto o realizaci 2. stavby sídliště [část obce] mimo jiné na pozemcích dle PK p. [číslo] ve vlastnictví [anonymizováno] [celé jméno žalobce]. Ze situace pozemků, zákresu do katastrální mapy a rovněž srovnávacího sestavení parcel vyhotoveného Katastrálním úřadem [okres] bylo zjištěno, že předmětné pozemky p. [číslo] byly do výstavby sídliště [část obce] zahrnuty. Z rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu - Krajského [anonymizováno] úřadu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] ze dne 13. 11. 2013 č. j. [spisová značka] soud zjistil, že [název žalované] na základě dne 23. 12. 1992 žalobcem uplatněného nároku na vydání pozemků rozhodl, že žalobce jako oprávněná osoba ve smyslu ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě není vlastníkem mimo jiné pozemků PK [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že žalobcův otec [příjmení] [celé jméno žalobce], zemřelý dne [datum], pozbyl shora uvedené pozemky na základě smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, dále že pozemky dle PK [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] nelze vydat z důvodu zastavěnosti a že žalobci jako oprávněné osobě přísluší nárok na vydání náhradních pozemků, případně finanční náhrada. Z protokolu o nahlédnutí do spisu [anonymizována dvě slova] úřadu - Krajského [anonymizováno] úřadu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce dne 16. 10. 2013 nahlédl do spisu vedeného pod sp. zn. PÚ [číslo] o jeho nároku uplatněném podle zákona o půdě. Z dalšího protokolu o nahlédnutí do spisu Státního [anonymizována dvě slova] - Krajského [anonymizováno] úřadu pro [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] soud zjistil, že žalobce dne 13. 11. 2013 nahlédl do spisu vedeného pod sp. zn. PÚ [číslo] o jeho nároku uplatněném podle zákona o půdě. Ze stanovení BPEJ (bonitované půdně-ekologické jednotky) pozemku soud zjistil, že toto bylo vyhotoveno dne 9. 12. 2013 k ocenění pozemků pro náhradní restituce a že předmětné pozemky [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] byly v kolonce kultura označeny jako role s BPEJ kódem 2.02.

0. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 soud zjistil, že žalobci byl žalovaným k datu 20. 2. 2014 vyčíslen nárok dle rozhodnutí č. j. [spisová značka] ve výši 340 671,50 Kč. Dopisem ze dne 17. 2. 2014 žalobce požádal [název žalované] o správné ocenění nevydaných pozemků dle PK p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Dopisem ze dne 24. 3. 2014 sdělil [název žalované] žalobci, že pozemky dle PK p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] jsou sice vedené jako pozemky dotčené 2. stavbou sídliště [část obce], ale územní rozhodnutí bylo vydáno po přechodu pozemků na stát, stavební charakter pozemků ke dni přechodu na stát tedy nebyl prokázán a pozemky nelze přecenit jako pozemky určené pro stavbu. Dopisem ze dne 25. 11. 2014 požádal žalobce žalovaného o opravu zřejmé nesprávnosti v rozhodnutí [anonymizována dvě slova] úřadu - Krajského [anonymizováno] úřadu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno] ze dne 13. 11. 2013 č. j. [spisová značka], a to části odůvodnění. Dopisem ze dne 1. 4. 2015 sdělil [název žalované] žalobci, že jeho žádosti o opravu zřejmé nesprávnosti v odůvodnění rozhodnutí ze dne 13. 11. 2013 č. j. [spisová značka] z důvodu, že kupní smlouvy ohledně výkupu předmětných pozemků nebyly v rozporu s platnými předpisy registrovány státním notářstvím a jsou tudíž neplatné, nevyhovuje, neboť k platnosti přechodu vlastnického práva k pozemkům do socialistického vlastnictví nebyla registrace smluv státním notářstvím nezbytná. Z objednávky [číslo] ze dne 27. 3. 2014 soud zjistil, že [název žalované] objednal u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru ekonomika, cen a odhady nemovitostí zpracování znaleckého posudku na ocenění pozemků nevydaných dle rozhodnutí PÚ [obec] [číslo jednací], a to pozemků parcelní číslo dle PK [číslo], PK [číslo], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno] v k. ú. [část obce] s tím, že pouze pozemky parcelní číslo dle PK [číslo], PK [číslo] a PK [anonymizováno] mají být oceněny jako stavební. Z dopisu ze dne 17. 2. 2015 soud zjistil, že žalobce požádal o urgentní vyřízení své žádosti o přecenění předmětných pozemků podané dne 25. 11. 2014, a to s ohledem na informaci o záměru [stát. instituce] přestat poskytovat restituentům náhradní pozemky k datu 1. 1. 2016. Z dopisu ze dne 30. 6. 2015 soud zjistil, že žalobce opětovně požádal [název žalované] o správné ocenění předmětných pozemků dle PK [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 8. 2018, a to výrokem I. tohoto rozsudku, bylo určeno, že pozemky PK [anonymizováno] o výměře 1 394 m2, PK [anonymizováno] o výměře 5 488 m2, PK [anonymizováno] o výměře 737 m2 a PK [anonymizováno] o výměře 15 153 m2 v k. ú. [část obce], [územní celek], které ve smyslu § 11 zákona č. 229/1991 Sb. nelze vydat, byly ke dni jejich přechodu na [anonymizováno], tj. ke dni 12. 11. 1969, v celé rozloze pozemky určenými pro stavbu na území [územní celek] s cenou 250 Kč za 1 m2. Citovaný výrok I. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech nabyl ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 11. 2018 právní moci dne 15. 11. 2018. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 5. 2019 bylo dovolání žalovaného odmítnuto. Z přehledu veřejné nabídky pozemků pro oprávněné osoby ze dne 8. 3. 2019 soud zjistil, že nabídka obsahuje celkem 55 stran s nabídkou pozemků, přičemž prvních šestnáct stran obsahuje nabídku pozemků o rozloze do 500 m2. Z dalšího přehledu veřejné nabídky pozemků pro oprávněné osoby ze dne 5. 11. 2019 soud zjistil, že tato nabídka obsahuje celkem 26 stran s nabídkou pozemků, přičemž prvních devět stran obsahuje nabídku pozemků o rozloze do 500 m2. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 soud zjistil, že žalobci byla žalovaným k datu 14. 6. 2019 vyčíslena aktuální hodnota nároku dle rozhodnutí č. j. [spisová značka] na částku 5 045 206,14 Kč. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 soud zjistil, že žalobci byla žalovaným k datu 14. 1. 2020 vyčíslena aktuální hodnota nároku dle rozhodnutí č. j. [spisová značka] na částku 4 883 269,54 Kč. Z přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 soud zjistil, že žalobci byla žalovaným k datu 17. 2. 2022 vyčíslena aktuální hodnota nároku dle rozhodnutí č. j. [spisová značka] na částku 1 350 598,74 Kč. Z tabulky zpracované a předložené žalovaným vyplývá, že žalobce od roku 2014 účastnil veřejných nabídek pozemků ohledně přiznaného restitučního nároku, svůj nárok v rámci veřejných nabídek uspokojil pouze částečně. Soud ve věci dále provedl důkaz znaleckými posudky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které opatřili účastníci řízení, o ceně pozemků mimo jiné i parcelní [číslo] o výměře 2 479 m2, parcelní [číslo] o výměře 8 038 m2, parcelní [číslo] o výměře 8 594 m2, parcelní [číslo] o výměře 6 783 m2, vše v k. ú. [obec], obci [obec], zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], dále pozemků parcelní [číslo] o výměře 8 566 m2, parcelní [číslo] o výměře 818 m2, parcelní [číslo] o výměře 25 505 m2, parcelní [číslo] o výměře 63 579 m2, parcelní [číslo] o výměře 1 772 m2, vše v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], a pozemku parcelní [číslo] o výměře 7 520 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], zapsaný v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], které v průběhu řízení předložili oba účastníci. V průběhu řízení pak učinil účastníci nespornou hodnotu všech shora uvedených pozemků, a to pozemku parcelní [číslo] o výměře 2 479 m2 v k. ú. [obec] částkou 17 725 Kč, pozemku parcelní [číslo] o výměře 8 038 m2 v k. ú. [obec] částkou 57 472 Kč, pozemku parcelní [číslo] o výměře 8 594 m2 v k. ú. [obec] částkou 58 010 Kč, pozemku parcelní [číslo] o výměře 6 783 m2 v k. ú. [obec] částkou 23 173,24 Kč, pozemku parcelní [číslo] o výměře 8 566 m2 v k. ú. [obec] u [obec] částkou 29 594 Kč, pozemku parcelní [číslo] o výměře 818 m2 v k. ú. [obec] u [obec] částkou 755 Kč, pozemku parcelní [číslo] o výměře 25 505 m2 v k. ú. [obec] u [obec] částkou 117 879 Kč, pozemku parcelní [číslo] o výměře 63 579 m2 v k. ú. [obec] u [obec] částkou 308 407,35 Kč, pozemku parcelní [číslo] o výměře 1 772 m2 v k. ú. [obec] u [obec] částkou 5 499 Kč a pozemku parcelní [číslo] o výměře 7 520 m2 v k. ú. [obec] částkou 710 640 Kč. Z přehledu prověření pozemků soud zjistil, že pozemky parcelní [číslo] o výměře 2 479 m2, parcelní [číslo] o výměře 8 038 m2, parcelní [číslo] o výměře 8 594 m2, parcelní [číslo] o výměře 6 783 m2, vše v k. ú. [obec], obci [obec], dále pozemky parcelní [číslo] o výměře 8 566 m2, parcelní [číslo] o výměře 818 m2, parcelní [číslo] o výměře 25 505 m2, parcelní [číslo] o výměře 63 579 m2, parcelní [číslo] o výměře 1 772 m2, vše v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], ani pozemek parcelní [číslo] o výměře 7 520 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], nejsou vyloučeny z převodu dle ust. § 6 zákona o půdě, nejsou dotčeny privatizačním projektem, nebylo k nim uplatněno právo na nárokový převod. Některé z pozemků byly v minulosti zařazeny do veřejných nabídek a některé budou do těchto nabídek znovu zařazeny. Soud v průběhu řízení provedl i další listinné důkazy, zejména k prověření převoditelnosti pozemků, jejichž vydání se žalobce původně domáhal, nicméně s ohledem na skutečnost, že ve vztahu k některým pozemkům vzal žalobce v průběhu tohoto řízení žalobu částečně zpět, nezahrnul soud zjištění z těchto listin do odůvodnění tohoto rozhodnutí, neboť s ohledem na zastavení řízení nejsou zjištění učiněná z těchto listin podstatná pro posouzení věci.

11. Na základě provedených listinných důkazů, a s přihlédnutím k některým nesporným tvrzením účastníků, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 12. 11. 1969 uzavřel žalobcův otec [příjmení] [celé jméno žalobce] s [anonymizována tři slova] – Investorem pozemních staveb [územní celek] kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej pozemků dle PK [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] o celkové výměře 22 772 m2 v k. ú. [část obce], [územní celek], za účelem výstavby sídliště [část obce] – [ulice] [územní celek] [anonymizováno], za cenu 31 284 Kč. Otec žalobce zemřel dne [datum] bez zanechání závěti, jeho právním nástupcem se stal žalobce. Dne 23. 12. 1992 uplatnil žalobce podle ust. § 9 odst. 1 zákona o půdě nárok na vydání pozemků dle PK p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] úřadu - Krajského [anonymizováno] úřadu [anonymizována tři slova]. [anonymizováno] až ze dne 13. 11. 2013 č. j. [spisová značka] bylo určeno, že žalobcův otec pozbyl shora uvedené pozemky na základě smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, že pozemky dle PK p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] nelze vydat z důvodu zastavěnosti a že žalobci přísluší nárok na vydání náhradních pozemků, případně finanční náhrada. Všechny tyto skutečnosti pak mezi účastníky ostatně ani nebyly sporné. Výše restitučního nároku žalobce za nevydané pozemky byla původně odvozována od charakteru pozemků jako zemědělských částkou 10,50 Kč za 1 m2, výrokem I. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 8. 2018, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 11. 2018 nabyl právní moci dne 15. 11. 2018, bylo určeno, že pozemky PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] v k. ú. [část obce], [územní celek], byly ke dni jejich přechodu na stát, tj. ke dni 12. 11. 1969, v celé rozloze pozemky určenými pro stavbu na území [územní celek] s cenou 250 Kč za 1 m2. Žalovaný poté přistoupil k přecenění žalobcova restitučního nároku. Žalobce se přitom již od ledna 2014 dožadoval po žalovaném přecenění nevydaných pozemků (mimo jiné i dle PK [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] v k.ú. [část obce]) jako stavebních, současně se účastnil i veřejných nabídek pozemků, svůj nárok však v plné výši dosud neuspokojil. Ve veřejných nabídkách dochází k neustálému zmenšování objemu náhradních pozemků, a to i z hlediska kvality pozemků, kdy jsou nabízeny jako náhradní pozemky v rozsahu i pouhých desítek metrů čtverečních. Mezi účastníky dále nebylo sporné, že i v průběhu tohoto řízení docházelo k částečnému uspokojování žalobcova restitučního nároku, kdy k datu 14. 6. 2019 byla vyčíslena aktuální hodnota nároku dle rozhodnutí č. j. [spisová značka] na částku 5 045 206,14 Kč, ke dni 17. 2. 2022 již na částku 1 350 598,74 Kč, přičemž dle shodných tvrzení účastníků poslední vyčíslená hodnota restitučního nároku byla nezměněna i ke dni rozhodnutí soudu. Mezi účastníky nebyla sporná ani skutečnost, že všechny pozemky, které žalobce označil v žalobě a domáhal se nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít k nim smlouvu o bezúplatném převodu nemovitých věcí, jsou ve vlastnictví [anonymizováno] s právem hospodaření žalovaným. Nemovité věci - pozemky parcelní [číslo] o výměře 2 479 m2, parcelní [číslo] o výměře 8 038 m2, parcelní [číslo] o výměře 8 594 m2, parcelní [číslo] o výměře 6 783 m2, vše v k. ú. [obec], obci [obec], dále pozemky parcelní [číslo] o výměře 8 566 m2, parcelní [číslo] o výměře 818 m2, parcelní [číslo] o výměře 25 505 m2, parcelní [číslo] o výměře 63 579 m2, parcelní [číslo] o výměře 1 772 m2, vše v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], ani pozemek parcelní [číslo] o výměře 7 520 m2, v k. ú. [obec], obci [obec], nejsou vyloučeny z převodu dle ust. § 6 zákona o půdě, nejsou dotčeny privatizačním projektem, nebylo k nim uplatněno právo na nárokový převod. Hodnota všech těchto pozemků byla účastníky učiněna nespornou, a to pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] částkou 17 725 Kč, pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec], částkou 57 472 Kč, pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] částkou 58 010 Kč, pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] částkou 23 173,24 Kč, pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] částkou 29 594 Kč, pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] částkou 755 Kč, pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] částkou 117 879 Kč, pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] částkou 308 407,35 Kč, pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] u [obec] částkou 5 499 Kč a pozemku parcelní [číslo] v k. ú. [obec] částkou 710 640 Kč; celková hodnota předmětných pozemků tak činí 1 329 154,59 Kč.

12. Po právní stránce posuzoval soud věc zejména podle následujících ustanovení: Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen,,zákon o půdě"), oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Podle ust. § 4 odst. 2 zákona o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel. Podle ust. § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Podle ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby. Podle ust. § 11a odst. 13 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. Stejným způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11. Podle ust. § 14 odst. 1 věta druhá zákona o půdě náleží oprávněné osobě náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek. Podle odst. 8 téhož ustanovení se ceny stanoví podle cenových předpisů platných ke dni účinnosti zákona. Podle ust. § 28a zákona o půdě se náhrady oprávněným osobám poskytují v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Podle ust. § 6 odst. písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků převáděných podle § 3 odst. 4, § 7 nebo § 10 odst. 1, zemědělských pozemků již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování.

13. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků v žalobě označeným a soud s přihlédnutím k částečnému zpětvzetí žaloby a zastavení řízení v rozsahu zpětvzetí, shledal žalobou uplatněný nárok oprávněným. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je oprávněnou osobou dle ust. § 4 zákona o půdě a náleží mu náhrada za nevydané pozemky, které v rozhodném období přešly na stát. Rozhodnutím [anonymizována dvě slova] úřadu ze dne 13. 11. 2013, které bylo vydáno po více než dvaceti letech vedeného správního řízení, když nárok byl žalobcem uplatněn již dne 23. 12. 1992, bylo určeno, že žalobcův otec pozbyl pozemky na základě smlouvy uzavřené v tísni a za nápadně nevýhodných podmínek, přičemž pozemky v rozhodnutí označené (mimo jiné pozemky dle PK [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo]) nelze vydat z důvodu zastavěnosti a žalobci přísluší nárok na vydání náhradních pozemků, případně finanční náhrada. Žalobce se na základě tohoto rozhodnutí posléze přihlašoval se do procesu veřejných nabídek pozemků a jeho nárok byl také částečně uspokojen, s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku mu však bylo zkomplikováno dosáhnout uspokojení úplného, když výše restitučního nároku žalobce byla původně odvozována od charakteru nevydaných pozemků dle PK [parcelní číslo], [parcelní číslo], [parcelní číslo] a [parcelní číslo] jako zemědělských s cenou 10,50 Kč za 1 m2, a až na základě výroku I. rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 8. 2018, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 11. 2018 nabyl právní moci dne 15. 11. 2018, kterým bylo určeno, že pozemky PK [anonymizováno], PK [anonymizováno], PK [anonymizováno] a PK [anonymizováno] v k. ú. [část obce], [územní celek], byly ke dni jejich přechodu na stát v celé rozloze pozemky určenými pro stavbu na území [územní celek] s cenou 250 Kč za 1 m2, došlo žalovaným k přecenění a stanovení správné výše žalobcova restitučního nároku. Povinnost převádět náhradní pozemky za nevydané pozemky je upravena ust. § 11 zákona o půdě tak, že pozemkový úřad převádí náhradní pozemky na základě veřejných nabídek. Pouze v případě, že by bylo možné postup žalovaného kvalifikovat jako liknavý či svévolný a oprávněná osoba se přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv, může se oprávněná osoba domáhat uspokojení svého nároku způsobem vymykajícím se zákonem stanovenému postupu dle ust. § 11a zákona o půdě, tedy převodem konkrétního pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 117/2015, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 5389/2014, nález Ústavního soudu ČR I. ÚS 125/10). Uspokojení nároku oprávněné osoby jiným způsobem, než který je vymezen v ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě, má být tedy výjimečné, za situace, kdy je možné z konkrétních okolností dospět k závěru, že postup žalovaného lze posoudit jako liknavý či svévolný a oprávněná osoba se přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. V této souvislosti je třeba mít na zřeteli skutečnost, že nabídky náhradních pozemků by měly být takových kvalitativních a kvantitativních parametrů, aby náhrada byla poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce se na základě rozhodnutí, že mu přísluší náhrada za nevydané pozemky, přihlašoval do veřejných nabídek pozemků a jeho nárok byl také částečně uspokojen, s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku mu však bylo v podstatě znemožněno dosáhnout v přiměřené době poté, kdy žalovaný rozhodl, že je oprávněnou osobou dle ust. § 4 zákona o půdě, úplného uspokojení. Jen správní řízení o restitučním nároku žalobce trvalo více než dvacet let, což je doba zcela zjevně nepřiměřeně dlouhá, v rozporu s účelem restitučního zákonodárství, které směřovalo k tomu, aby majetkové křivdy byly napraveny co nejrychleji, a ještě dalších šest let poté se žalobce domáhal určení správné hodnoty (výše) svého restitučního nároku. Právě nesprávné ocenění restitučního nároku žalobce, kdy se jedná o rozdíl v řádech milionů korun českých, přitom znemožnilo žalobci účastnit se veřejných nabídek v celém rozsahu jeho restitučního nároku, znemožnilo mu úplné uspokojení, přičemž nabídka vhodných pozemků ve veřejných nabídkách je postupem času stále omezenější. Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalovaného při uspokojování nároku žalobce byl liknavý, a to nejen s ohledem na dobu, po kterou trvalo samotné správní řízení o restitučním nároku žalobce, ale i s ohledem na skutečnost, že do veřejných nabídek jsou zařazovány pozemky, které kvantitativně a kvalitativně stále méně odpovídají účelu restitucí, jsou malé, většinou s omezenou možností scelení a tím i využitelnosti. Z uvedených důvodů tedy shledal soud žalobou uplatněný nárok na nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků mimo veřejnou nabídku pozemků co do základu oprávněným a dále tedy posuzoval, zda u pozemků, které žalobce označil, není zákonná překážka pro jejich vydání. Žalobce při posledním jednání projevil zájem o vydání, resp. nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu nemovitých věcí - pozemků parcelní [číslo] o výměře 2 479 m2, parcelní [číslo] o výměře 8 038 m2, parcelní [číslo] o výměře 8 594 m2, parcelní [číslo] o výměře 6 783 m2, vše v k. ú. [obec], obci [obec], dále pozemků parcelní [číslo] o výměře 8 566 m2, parcelní [číslo] o výměře 818 m2, parcelní [číslo] o výměře 25 505 m2, parcelní [číslo] o výměře 63 579 m2, parcelní [číslo] o výměře 1 772 m2, vše v k. ú. [obec] u [obec], obci [obec], a pozemku parcelní [číslo] o výměře 7 520 m2, v k. ú. [obec], obci [obec]; ve zbývající části pak vzal žalobce žalobu zpět. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že žádný ze shora uvedených pozemků není vyloučen z převodu dle ust. § 6 zákona o půdě, není dotčen privatizačním projektem, ani k žádnému z pozemků nebylo uplatněno právo na nárokový převod. Není zde tedy žádná zákonná překážka pro vydání shora uvedených pozemků, pro kterou by nebylo možné i z tohoto hlediska vyhovět. Účastníci pak v průběhu řízení učinili nespornou hodnotu shora uvedených pozemků, která činí celkem 1 329 154,59 Kč, a soud vzal tuto částku za zjištěnou. Celkové hodnota pozemků pak nepřekračuje aktuální hodnotu žalobcova restitučního nároku, který byl ke dni 17. 2. 2022 vyčíslen částkou 1 350 598,74 Kč. Ze všech výše popsaných důvodů tedy soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení v celkové částce 107 902,40 Kč. Předmětem řízení bylo nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu nemovitých věcí a z procesního hlediska z pohledu předmětu řízení byl žalobce zcela úspěšný, když soud žalobě co do základu uplatněného nároku zcela vyhověl. Pokud bral žalobce v průběhu řízení žalobu opakovaně částečně zpět, neměla tato skutečnost vliv na posouzení oprávněnosti žalobou uplatněného nároku jako celku, neboť žalobce částečným zpětvzetím pouze omezil kvantitu pozemků, ve vztahu k nimž měl být projev žalovaného uzavřít se žalobcem smlouvu nahrazen. Nadto důvodem částečného zpětvzetí žaloby byla buď místní nepříslušnost soudu ve vztahu k některým pozemkům, jichž se žalobce domáhal, kdy soud však mohl tuto skutečnost sám posoudit, věc v této části postoupit místně příslušnému soudu, a z procesní hlediska by tak nebylo možné shledávat procesní zavinění na straně žalobce, či byla částečně žaloba vzata zpět ve vztahu k pozemkům, u nichž byla v průběhu řízení zjištěna překážka jejich převoditelnosti, kterou žalobce nemohl při zahájení řízení zjistit. Při posledním jednání ve věci samé pak žalobce bral žalobu zpět ve vztahu k pozemkům, jejichž hodnota již převyšovala výši žalobcova restitučního nároku, který měl být uspokojen, přičemž zcela nepochybně ke snížení hodnoty (výše) restitučního nároku žalobce došlo až v průběhu tohoto řízení. Náklady řízení v projednávané věci pak sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 329 155 Kč, částkou 13 620 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby uvedených v ust. § 11 odst. 1 a. t. (tj. příprava a převzetí zastoupení, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, písemné podání soudu ve věci samé – částečné zpětvzetí žaloby ze dne, písemné podání soudu ve věci samé – částečné zpětvzetí žaloby ze dne 10. 7. 2020, účast při jednání dne 23. 6. 2021, účast při jednání dne 25. 11. 2021 a účast při jednání dne 8. 3. 2022), včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 97 440 Kč částkou 20 462,40 Kč.

15. Žalobce byl v řízení zastupován advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř..

Poučení