21 C 2/2020-152

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou v právní věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] zastoupený obecnou zmocněnkyní [celé jméno žalobkyně], narozenou [datum] bytem [adresa žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o náhradu nemajetkové újmy, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 47 732,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni a) částku 117 267,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 102 267,60 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 50 717,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci b) částku 114 282,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 99 282,40 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 14 841,40 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 14 091,40 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu ve znění jejích doplněních se žalobci a) a b) domáhali odškodnění nemajetkové újmy, která jim dle jejich přesvědčení vznikla nepřiměřenou délkou dvou soudních řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a 21 C 73/2014, v nichž oba žalobci vystupovali jako nerozluční společníci na straně žalobců. V podané žalobě žalobci uváděli, se svou žádostí o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřené délky shora uvedených soudních řízení obrátili v rámci mimosoudního projednání věci na [stát. instituce], a to svým podáním ze dne 22. 8. 2019, doručeným žalované dne 27. 8. 2019, s tím, že žalovaná potvrdila přijetí této žádosti o mimosoudní projednání věci dnem 27. 8. 2019, avšak ke dni podání žaloby nebyla žalobcům ze strany [stát. instituce] náhrada nemajetkové újmy poskytnuta. Každý ze žalobců pak požadoval ve vztahu ke každému shora uvedenému řízení zaplacení částky 75 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení. V žalobě pak bylo k oběma řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a 21 C 73/2014 uváděno, že oba soudní spory spolu skutkově souvisely, přičemž předmětem obou byla vždy náhrada škody, která vznikla na bytové jednotce žalobců v důsledku demoličních prací a rekonstrukce v bytě žalovaných osob ve výše uvedených řízeních. Dále bylo v žalobě uváděno, že žalobci se byli nuceni obrátit na soud s pohledávkou ve výši 12 000 Kč za opravu malby po protečení a opravu trhlin ve zdech a stropech jejich bytu a dále s pohledávkou 50 000 Kč za rozbití obložení koupelny, přičemž obě řízení shora uvedená řízení však dle přesvědčení žalobců trvala nepřiměřeně dlouhou dobu a obě řízení trpěla průtahy.

2. Ve vztahu k řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 pak žalobci poukazovali na to, že délka tohoto řízení vedeného o náhradu škody ve výši 12 000 Kč byla zcela zjevně nepřiměřená, když řízení bylo zahájeno dne 31. 10. 2013, avšak pravomocně skončilo až dne 22. 7. 2019, resp. až rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, jímž byla ústavní stížnost podaná žalobci proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, odmítnuta. V této souvislosti pak tedy bylo poukazováno na to, že řízení trvalo téměř 6 let, tedy dobu, která byla dle přesvědčení žalobců zcela zjevně nepřiměřená. Ve vztahu k průběhu výše uvedeného řízení ve věci sp. zn. 13 C 268/2013 pak žalobci poukazovali zejména na to, že rozsudek soudu I. stupně byl rozhodnutím Městského soudu v Praze vydaným dne 27. 5. 2015 zrušen, bylo uloženo doplnění dokazování, které však dle přesvědčení žalobců bylo prováděno v nadbytečném rozsahu. Dále žalobci ve vztahu k postupu soudu vytýkali, že soud po zrušení rozhodnutí odvolacím soudem nařídil mediaci, bylo poukazováno na prodlevy mezi dobou, kdy soud informoval o ustanovení znalce a dobou, kdy byl spis znalci zaslán. Dále bylo ve vztahu k tomuto řízení poukazováno na to, že žalobci dne 4. 4. 2018 podali stížnost předsedovi soudu na průtahy v řízení a nevhodné chování soudkyně a návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu s tím, že v této souvislosti žalobci uváděli, že soud se stížností žalobců dle jejich přesvědčení relevantně nezabýval a nadřízený soud návrhu na určení lhůty nevyhověl. Dále bylo poukazováno i na to, že jednotlivé úkony v rámci shora uvedeného soudního řízení nebyly dle přesvědčení žalobců činěny v přiměřených lhůtách, když v této souvislosti bylo poukazováno na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR, č. j. 11 Kss 5/2017 -139, jakož i na další rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ČR, v nichž jsou v rámci kárných řízení uváděny lhůty, které lze již považovat za nečinnost soudce, kterou není možno akceptovat. V této souvislosti pak žalobkyně poukazovala na to, že je přesvědčena o průtazích v řízení v době od 1. 10. 2015 do 1. 6. 2016, dále od 2. 8. 2016 do 3. 10. 2016, dále od 27. 3. 2017 do 13. 4. 2017, dále od 15. 6. 2017 do 9. 10. 2017, dále od 9. 12. 2017 do 31. 1. 2018, dále od 1. 4. 2018 do 18. 7. 2018, dále od 19. 9. 2018 do 3. 10. 2018 a dále od 6. 4. 2019 do 29. 5. 2019. V žalobě pak bylo žalobci uváděno i to, že dle přesvědčení žalobců bylo řízení protahováno jen pro to, aby se svévolně a účelově hledaly další a další důkazy a to za situace, kdy doposud provedené důkazy se žalovaným v posuzovaném řízení nelíbily. Žalobci bylo ve vztahu k tomuto řízení vytýkáno i to, že zadaný znalecký posudek byl vzhledem na výši vymáhané pohledávky nehospodárný a soud dle přesvědčení žalobců flagrantně bránil nastolení spravedlivého a společensky přijatelného uspořádání věcí v přiměřené lhůtě.

3. Ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 pak bylo v žalobě a jejích doplněních uvedeno, že i toto řízení vedené o náhradu škody ve výši 50 000 Kč, v němž žalobci taktéž vystupovali v pozici žalobců, bylo vedeno nepřiměřeně dlouhou dobu, když bylo poukazováno na to, že v době podání žaloby ke zdejšímu soudu byla výše uvedená věc projednávána pouze na jedné soudní úrovni a v té době již řízení trvalo 5 let a 10 měsíců a 19 dnů, a to ačkoliv soud v rámci shora uvedeného řízení již dne 14. 5. 2015 informoval účastníky o tom, že má za prokázány všechny atributy odpovědnosti žalovaných v posuzovaném řízení za škodu způsobenou žalobcům s tím, že tedy předmětem řízení byla tedy nadále primárně otázka výše škody, přičemž k výši škody soud zadal znalecký posudek, přičemž přesto tedy opětovně výše uvedené řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu. V této souvislosti pak bylo poukazováno na prodlevy s odesláním spisu znalci, když spis byl odeslán znalci teprve 15. 12. 2015, přičemž následně došlo k situaci, že spis byl vrácen soudu zpět se žádostí o zproštění ustanovení znalce ze zdravotních důvodů, a proto musel být ustanovován nový znalec. Dále bylo žalobci zdůrazňováno, že dalším soudním znalcem nebyla dodržena lhůta pro vypracování znaleckého posudku, bylo poukazováno na to, že jednání byla opakovaně z různých důvodů rušena a odročována a že jednání byla nařizována s dlouhým časovým rozestupem. Posléze pak bylo v průběhu řízení žalobci ve vztahu k výše uvedenému řízení doplněno, že v průběhu kompenzačního řízení bylo řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014, zahájené dne 19. 2. 2014, skončeno, a to doručením usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 16. 10. 2020.

4. Dále bylo v žalobě a v jejích doplněních ve vztahu k oběma řízením uváděno, že s ohledem na výše popsané skutečnosti je zcela zřejmé, že obě výše uvedená soudní řízení, která probíhala u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenými spisovými značkami, byla řízení, která probíhala nepřiměřeně dlouhou dobu, bylo zdůrazňováno, že žalobci nikterak nepřispěli, vyjma využití dostupných opravných prostředků k účinné nápravě stavu, které však nelze přičítat k tíži žalobců, k průtahům v řízení, neboť naopak na průtahy v řízení poukazovali a žádali jejich nápravu, které se jim však nedostalo. Dále žalobci uváděli, že dle jejich přesvědčení soudy nedůvodně akceptovaly účelové vytváření průtahů ze strany žalovaných v posuzovaných řízeních a dále bylo zdůrazňováno i to, že význam těchto řízení byl pro žalobce podstatný, neboť se ve svém důsledku jednalo o řešení sousedských vztahů. Ve vztahu k žalobci b) pak byl zdůrazňován i jeho věk a zdravotní problémy, které dle přesvědčení odůvodňují navýšení odškodnění ve vztahu k jeho osobě. Dále bylo žalobci poukazováno i na to, že ačkoliv předmětem řízení ve věci vedené pod sp. zn. 13 C 268/2013 byla v podstatě bagatelní částka 12 000 Kč, náhrada nákladů řízení a nákladů státu pak byla pak v tomto řízení téměř ve výši 150 000 Kč, tedy v hrubém nepoměru k žalované pohledávce, přičemž náklady výše uvedeného řízení byly přiznány protistraně, což žalobci považovali za nemorální profit žalovaných z jejich protiprávní činnosti.

5. V reakci na vyjádření strany žalované pak žalobci v rámci doplňujícího vyjádření (mimo sporování vhodnosti odkazů žalovanou na příslušnou judikaturu ESLP či Nejvyššího soudu ČR) zejména zdůrazňovali, že nesouhlasí s hodnocením žalované, že v rámci výše uvedených řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenými spisovými značkami nedocházelo k průtahům v řízení a dále se žalobci vymezovali i k důvodnosti závěrů žalované o nepatrném významu řízení pro žalobce, a to zejména ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013, když bylo žalobci poukazováno na to, že v projednávané věci je nutno vzít v úvahu nejenom jistinu žalované částky, ale ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu ČR i příslušenství k plnění, které je předmětem řízení a tedy i náklady řízení, přičemž v této souvislosti bylo odkazováno zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 6056/2016 či rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1500/2018 a dále bylo žalobci v tomto doplnění znovu zdůrazňováno, že žalobci jsou přesvědčeni o důvodnosti svého požadavku ve vztahu k oběma výše uvedeným řízením a ve vztahu k žalobci b) pak bylo znovu poukazováno na vysoký věk žalobce b) a jeho zdravotní stav.

6. V průběhu řízení pak žalobci svým podáním ze dne 23. 11. 2021 požádali o rozšíření žaloby s tím, že pro každého ze žalobců žádali ještě o navýšení původně požadované celkové částky odškodnění o dalších 15 000 Kč pro každého ze žalobců, a to v souvislosti s délkou kompenzačního řízení vedeného před zdejším soudem, přičemž v tomto směru odkazovali na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5189/2016. Ve vztahu k tomuto požadavku na rozšíření žaloby žalobci uváděli, že žaloba na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhá soudní řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod výše uvedenými spisovými značkami byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 podána dne 9. 1. 2020, přičemž jednání, které bylo nařízeno na 7. 12. 2021 bylo odročeno a ke dni podání návrhu na rozšíření žaloby v souvislosti s délkou kompenzačního řízení nebylo tedy ve věci kompenzačního řízení rozhodnuto. (O připuštění změny žaloby pak bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaným dne 11. 1. 2022 pod sp. zn. 21 C 2/2020)

7. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě k věci uvedla, že je přesvědčena o nedůvodnosti podané žaloby a navrhla její zamítnutí. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobci se na ni se žádostí o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřené délky shora uvedených řízení, tedy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a pod sp. zn. 21 C 73/2014 obrátili svou žádostí ze dne 22. 8. 2019, [stát. instituce] došlou dne 27. 8. 2019. Dále bylo ve vyjádření žalované uvedeno i to, že v rámci mimosoudního projednání věci ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 [stát. instituce] dospělo k závěru o nepřiměřenosti délky tohoto soudního řízení, avšak s ohledem na konkrétní okolnosti případu pak nebyla přiznána žalobcům peněžitá náhrada, ale jako satisfakce bylo ze strany [stát. instituce] poskytnuto konstatování porušení práva žalobců na projednání jejich věci v přiměřené době, když tuto formu satisfakce vyhodnotilo [stát. instituce] jako dostačující. V této souvislosti bylo poukazováno na to, že výše uvedené řízení trvalo od října 2013 do července 2019, tedy 5 let a 8 měsíců a ačkoliv tedy délka řízení byla vyhodnocena jako nepřiměřená a bylo vycházeno z toho, že v takovém případě se vznik nemajetkové újmy presumuje, přesto bylo uzavřeno, že v daném případě se jednalo o nemajetkovou újmu nízké intenzity, když je zřejmé, že význam řízení pro žalobce byl dle nízký, a to za situace, kdy předmětem řízení byla částka 12 000 Kč, tedy částka téměř bagatelní, přičemž žalovaná v této souvislosti poukazovala i na to, že z obsahu výše uvedeného spisu vyplývá, že žalobci zvolili zcela neadekvátní způsob vymáhání tvrzené škody, přičemž nyní se v důsledku svého neúspěchu v řízení snaží svůj neúspěch saturovat na úkor státu. V této souvislosti bylo žalovanou zdůrazňováno, že poskytnuté odškodnění má kompenzovat stav nejistoty, ve kterém byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován, přičemž této újmě spojené s touto nejistotou má však odpovídat právě forma a případná výše odškodnění, přičemž je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby zadostiučinění přiznávané v penězích svou výší toto peněžité plnění přesahovalo, nadto několikanásobně, jak je žádáno žalobci. V této souvislosti žalovaná odkazovala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3412/2011. Dále bylo žalovanou poukazováno i na to, že i judikatura Evropského soudu pro lidská práva připouští, že v určitých případech délka řízení způsobuje jen nepatrnou, či dokonce nulovou morální újmu a že v takovýchto případech je dostatečnou formou satisfakce konstatování porušení práva bez přiznání peněžitého zadostiučinění. Dále žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že pokud žalobci poukazují na vysoké náklady soudního řízení, tyto však nejsou vůbec přičitatelné státu, neboť jejich vznik je důsledkem neúspěchu účastníků řízení a jejich neuváženým trváním na žalobě, to vše za situace, kdy se žalobci nemuseli v řízení navíc ani nechat zastupovat právním zástupcem, když sama žalobkyně má právní vzdělání. Co se pak týká samotného průběhu řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenou spisovou značkou, žalovaná k průběhu řízení uváděla, že řízení trvalo po dobu 5 let a 8 měsíců, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval dvakrát a soud II. stupně taktéž dvakrát, přičemž řízení bylo po stránce skutkové i právní složité, přičemž v průběhu řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy, byli vyslýcháni svědci a byl vypracováván i znalecký posudek na posouzení vzniku škod. Ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 pak žalovaná uvedla, že ke dni podání vyjádření trvalo toto posuzované řízení 6 let a 3 měsíce, přičemž žalovanou bylo poukazováno na to, že řízení bylo dle žalované po skutkové i právní stránce složité, bylo uváděno, že dle přesvědčení žalované se žalobci se na délce řízení významně podílí a to za situace, kdy žalobci ve věci podali pět návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu a dále stížnost na průtahy v řízení, přičemž jejich návrhy a podání však nebyly shledány důvodnými, avšak soudy se těmito procesními návrhy musely zabývat, což s sebou neslo skutečnost prodlužování možnosti přijetí meritorního rozhodnutí ve věci. Žalovaná dále ve svém vyjádření uváděla, že je přesvědčena o tom, že s ohledem na skutkovou i právní složitost věci a procesní aktivitu, zejména žalobců, nelze shora uvedené řízení považovat za nepřiměřeně dlouhé a to právě i v souvislosti s tím, že toto posuzované řízení se prodlužuje z důvodů na straně účastníků řízení a že byť tedy soud nemůže dávat k tíži účastníkům řízení podávání opravných prostředků a dalších procesních návrhů, je na druhou stranu zřejmé, že soudy se musí s těmito návrhy a opravnými prostředky řádně vypořádat, čímž se však nutně prodlužuje i délka řízení, přičemž toto prodloužení řízení, které tedy není přičitatelné účastníkům řízení, nemůže být však přičítáno ani k tíži státu.

8. Žalovaná poté, kdy žalobci požádali o rozšíření žaloby v souvislosti s namítanou délkou kompenzačního řízení, k věci uvedla, že požadavek na navýšení částky odškodnění nemajetkové újmy, která by měla být dle žalobců žalobcům přiznána v souvislosti s tvrzenými nepřiměřeně dlouhými řízeními vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenými spisovými značkami v důsledku délky kompenzačního řízení, považuje za zcela nedůvodný. V této souvislosti bylo žalovanou uvedeno, že žalovaná nepovažuje délku kompenzačního řízení za nepřiměřenou, když v této souvislosti bylo žalovanou upozorňováno na to, že žaloba o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřené délky řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 byla u Obvodního soudu pro Prahu 2 podána dva měsíce před ukončením lhůty pro mimosoudní projednání věci, že v průběhu roku 2020 a 2021 byl opakovaně vyhlašován nouzový stav, který v důsledku přijímaných opatření jednotlivými zaměstnavatelskými subjekty včetně státních institucí, ovlivňoval průběh řízení, když docházelo k nezbytnému omezení činností vyžadující fyzický kontakt osob, který byl v daném případě nezbytným, přičemž tato opatření se dotkla i činnosti soudů a že za těchto okolností tedy rozhodně nelze shledávat kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhým a z tohoto důvodu navyšovat případné odškodnění, které žalobci požadují za shora tvrzená nepřiměřeně dlouhá soudní řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenými spisovými značkami, to vše za situace, kdy žalovaná zdůrazňovala, že ani ve vztahu k těmto posuzovaným řízením nelze uzavřít, že by žalobcům vznikla nemajetková újma, kterou by bylo na místě odškodnit formou poskytnutí finančního plnění. V této souvislosti pak žalovaná odkazovala na skutečnost, že [stát. instituce] ve vztahu k řízení vedenému u OS pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 268/2013 v rámci mimosoudního projednání věci sice konstatovalo nepřiměřenou délku soudního řízení, avšak jako přiměřené zadostiučinění vyhodnotilo konstatování porušení práva žalobců na projednání jejich věci v přiměřené době, přičemž ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 pak žalovaná setrvávala na tom, že výše uvedené řízení není možno označit za nepřiměřeně dlouhé.

9. Na všech svých návrzích pak obě strany sporu setrvaly i po provedeném dokazování.

10. Z důkazů provedených v tomto řízení, a to z žádosti o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích ze dne 22. 8. 2019 ve spojení s přípisem [stát. instituce] dřívějšímu právnímu zástupci žalobců ze dne 27. 8. 2019 a ze stanoviska [stát. instituce] ze dne 15. 1. 2020 vzal soud za prokázané, že žalobci se podáním ze dne 22. 8. 2019, [stát. instituce] došlým dne 27. 8. 2019, obrátili na [stát. instituce] s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhá soudní řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a sp. zn. 21 C 73/2014, v nichž žalobci vystupovali v pozici žalobců ve výše uvedených řízení, přičemž předmětem řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 byl požadavek na náhradu škody ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím a předmětem řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 byl předmětem řízení požadavek na zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Dále bylo těmito listinami prokázáno, že žalobci v rámci mimosoudního projednání věci požadovali, aby každému z žalobců uhrazena za každé z výše uvedených řízení částka 75 000 Kč. Dále bylo shora uvedenými listinami prokázáno, že [stát. instituce] svým přípisem ze dne 27. 8. 2019 potvrdilo přijetí výše uvedené žádosti o mimosoudní odškodnění a že dne 15. 1. 2020 [stát. instituce] vydalo Stanovisko k požadavku žalobců na náhradu nemajetkové újmy za shora uvedená soudní řízení, přičemž v rámci tohoto Stanoviska konstatovalo porušení práva žalobců na rozhodnutí jejich věci vedené u OS pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 268/2013 v přiměřené době, přičemž s ohledem na konkrétní okolnosti případu i předmět řízení (12 000 Kč) však dospělo [stát. instituce] k závěru, že dostatečnou satisfakcí je v daném konkrétním případě právě poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobců na rozhodnutí jejich věci v přiměřené době.

11. Ze zprávy [ulice] [anonymizováno 6 slov] [datum] ve spojení s údaji ze spisu týkajícími se data narození žalobce b) vzal soud v řízení za prokázané, že žalobce b) je léčen ve výše uvedeném zdravotnickém zařízení, přičemž v průběhu kompenzačního řízení byl nadále léčen po prodělání onemocnění karcinomu močového měchýře. V době zahájení kompenzačního řízení byl ve věku 70 let.

12. Obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 vedeného pod sp. zn. 13 C 268/2013, zejména jednotlivými podáními účastníků řízení, jednotlivými rozhodnutími soudu, referáty soudců, jakož i obsahem dalších čtených listin, které jsou součástí spisu, vzal soud za prokázané, že žalobou podanou u Obvodního soudu Praha 6 (dále též jen„ OS Praha 6“) dne 31. 10. 2013 se žalobci domáhali po [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (dále též jen„ [příjmení]“,„ [příjmení]“ či„ [příjmení]“) zaplacení částky 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sem procentních bodů z žalované částky od 4. 10. 2013 do zaplacení, jakožto náhrady škody vzniklé dle žalobců v důsledku rekonstrukce bytové jednotky nacházející se nad bytovou jednotkou žalobců v období 1. 11. 2011 do 21. 5. 2013, a to za situace, kdy v důsledku rekonstrukce došlo dle žalobců ke vzniku prasklin v bytě a vytopení, přičemž žalobci nechali svůj byt na své náklady vymalovat malířskou firmou, přičemž v žalobě byla tvrzena potřeba též oprav stropů a zdí vytmelením a vybandážováním s tím, že vykonané práce pak byly vyúčtovány fakturami v celkové výši 12 000 Kč. Žalobci mj. v žalobě odkazovali na kontrolní prohlídku odboru výstavby Městské části Praha 6 dne 16. 5. 2013, ze kterého vyvozovali časovou souvislost s prováděnou rekonstrukcí bytu nad bytem užívaným jejich osobami. Soudní poplatek ve výši 1 000 Kč byl uhrazen spolu s podáním žaloby přiloženou kolkovou známkou. Dne 1. 11. 2013 byl vydán pokyn k lustraci žalovaných [příjmení] a k rozeslání žaloby spolu s výzvou k vyjádření k žalobě, referát byl kanceláří vypraven dne 10. 12. 2013 a žaloba byla žalovaným [příjmení] uložena a připravena k vyzvednutí na poště dne 12. 12. 2013. Podáním došlým soudu dne 27. 12. 2013 se žalovaná [příjmení] vyjádřila k žalobě tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, přičemž zdůraznila, že žalobkyně nijak neosvětlila, proč mělo dojít ke vzniklé škodě právě v období od 1. 11. 2011 do 21. 5. 2013 a proč se náhrady škody domáhá právě po žalovaných [příjmení], když ti předmětný byt neužívají od srpna roku 1988 s tím, že od roku 2007 byt užívá jejich syn [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je spolu se svou manželkou vlastníkem bytové jednotky ode dne 25. 3. 2013. Ve vyjádření žalovaná [příjmení] dále rozváděla situaci okolo zatékání vody do několika bytů budovy skrz terasu náležející k bytu paní [příjmení], které bylo způsobeno špatnou hydroizolací, jejíž oprava však byla řešena ze společných prostředků společenství vlastníků jednotek, a dále i možnost vzniku prasklin v bytě žalobců způsobených sesedáním základů domu. Dále bylo ve vyjádření uvedeno, že žalovaní [příjmení] rekonstrukci bytu v napadeném období nerealizovali, že rekonstrukce byla prováděna synem žalobců a že tato skutečnost musela být žalobcům dobře známa. Mimo to žalovaná [příjmení] sporovala, že by prováděnou rekonstrukcí byly způsobeny v žalobě popsané škody, přičemž především sporovala tvrzení žalobců o výsledku šetření odboru výstavby Městské části Praha 6 dne 16. 5. 2013 v rekonstruovaném bytě, když uváděla, že z tohoto šetření naopak nelze vyvodit žádné porušení povinností syna žalovaných [příjmení] při rekonstrukci bytu. Podáním došlým soudu dne 6. 1. 2014 se k věci vyjádřil též žalovaný [příjmení], který taktéž nárok uplatněný v žalobě v celém rozsahu neuznal a zopakoval, že žalovaní nebyli v době rekonstrukce bytu jeho vlastníky, ani jej neužívali, a tudíž nemohou za údajné škody nést odpovědnost. Žalovaný [příjmení] dále namítal, že žalobci nijak nedoložili souvislost mezi rekonstrukcí bytu a vzniklými škodami a poukazoval i na to, že rekonstrukce probíhala v souladu se stavebními předpisy, i předpisy společenství vlastníků jednotek předmětného domu. Dne 4. 2. 2014 byla rozeslána vyjádření žalovaných [příjmení] spolu s výzvou k vyjádření se zástupci žalobců. Podáním předloženým soudu dne 19. 2. 2014 žalobci odmítli tvrzení žalovaných a rozporovali skutečnost, že jim byla známa změna vlastníků bytové jednotky, o čemž se dle žalobců dozvěděli až z vyjádření žalovaných [příjmení]. Žalobci dále svým podáním změnili svůj žalobní petit stran výše úroku z prodlení, kdy namísto navýšení o sedm procentních bodů požadovali navýšení repo sazby stanovené Českou národní bankou o osm procentních bodů. Dne 24. 2. 2014 bylo nařízeno jednání na 28. 4. 2014. Dne 12. 3. 2014 do spisu nahlížel zástupce žalovaných [příjmení], a dne 22. 4. 2014 do spisu nahlížela žalobkyně [celé jméno žalobkyně]. Podáním došlým soudu dne 23. 4. 2014 žalobci doplnili své stanovisko k obraně žalovaných [příjmení] proti žalobě, kdy především navrhovali důkaz listinou - záznamu o prohlídce trhlin v bytě žalobců [příjmení] [příjmení], který měl dle žalobců vzniknout ex post pro účely tohoto soudního řízení. Podáním došlým soudu dne 25. 4. 2014 se pak ke stanovisku žalobců vyjádřili žalovaní [příjmení]. Při jednání konaném dne 28. 4. 2014 bylo žalobcům krátkou cestou doručeno vyjádření žalovaných [příjmení] ze dne 24. 4. 2014, smírné vyřešení věci bylo oběma stranami negováno, žalovaní trvali na tom, že nejsou pasivně legitimováni, neboť pokud k nějaké škodě došlo, nedošlo k ní v době, kdy byli vlastníky bytu ještě žalovaní [příjmení]. Žalobci byli soudem dle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. vyzváni k doplnění tvrzení o tom, jakého konkrétního protiprávního jednání se žalovaní [příjmení] dopustili, kdy k němu došlo, jaká konkrétní škoda, kde, kdy a v jakém rozsahu žalobcům na základě tohoto jednání žalovaných [příjmení] škoda vznikla. Jednání pak bylo za účelem doplnění skutkových tvrzení žalobci a případného navržení důkazů odročeno na 25. 6. 2014. Podáním došlým soudu dne 13. 5. 2014 žalobci požádali o zaslání protokolu z jednání dne 28. 4. 2014, protokol byl zástupcům účastníků zaslán dne 20. 5. 2014. Podáním předaným soudu dne 27. 5. 2014 žalobci předně rozporovali námitku pasivní legitimace s tím, že je zcela irelevantní, že od data 25. 3. 2013 již žalovaní [příjmení] nejsou vlastníky předmětného bytu, neboť do té doby měli vlastnické právo a spoluuživateli bytu byli výhradně jejich rodinní příslušníci, přičemž při šetření dne 16. 5. 2013 provedeném Městskou částí Praha 6 žalovaní [příjmení] z hlediska svého vlastnického práva k bytu úmyslně uvedli v omyl nejen žalobce, ale pracovníky správního orgánu. Žalobci tak podali podnět na zahájení řízení pro podezření ze spáchání přestupku proti pořádku ve státní správě a navrhli přerušení řízení do rozhodnutí správního orgánu o tomto podnětu. Dále žalobci v podání doplňovali svá tvrzení na výzvu soudu stran vzniku konkrétních škod na konkrétních místech v částech bytu s označením konkrétních dnů, kdy škoda měla vzniknout. Dále žalobci v podání odmítli tvrzení žalovaných [příjmení] v jejich vyjádření ze dne 24. 4. 2014. Podání žalobců bylo zástupci žalovaných [příjmení] odesláno dne 16. 6. 2014. Žalovaní [příjmení] se pak vyjádřili podáním ze dne 24. 6. 2014, ve kterém žalovaní [příjmení] k doplněným skutkovým tvrzením žalobců ze dne 27. 5. 2014 uvedli, že žalobci pouze znovu opakují tvrzení a důkazy, které již uvedli v předchozích podáních a nesplnili tak výzvu soudu. Žalovaní [příjmení] poukazovali na to, že žalobci pouze z jejich pohledu tvrdí údajně vzniklé škody v jednotlivých částech bytu, avšak že neuvedli žádnou příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaných a tvrzenou škodou. Při jednání konaném dne 25. 6. 2014 byl návrh žalobců na přerušení řízení do rozhodnutí správního orgánu zamítnut a jednání bylo odročeno na den 13. 8. 2014 za účelem výslechu svědků. Svědci [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byli k nařízenému jednání obesláni dne 1. 7. 2014. Dne 10. 7. 2014 byl zástupcům účastníků zaslán protokol z jednání ze dne 25. 6. 2014. Dne 17. 7. 2014 byl svědek [příjmení] obesílán k jednání na jiné adrese z důvodu vrácení původní zásilky soudu. Podáním došlým soudu dne 8. 8. 2014 se žalobci vyjádřili k předchozímu vyjádření žalovaných [příjmení] především tak, že ve vztahu k tvrzení o příčinné souvislosti mezi vznikem škody a rekonstrukcí bytu nad bytem žalobců žalobci odkázali na stavební deník vedený žalovanými [příjmení]. Při jednání konané dne 13. 8. 2014 byl proveden výslech svědka [jméno] [příjmení], který prováděl malířské a opravné práce v bytě žalobců. Výslech svědka [příjmení] [příjmení] nebyl proveden, neboť ten se bez omluvy k jednání nedostavil. Soud byl proto za účelem jeho opětovného předvolání odročen na 1. 10. 2014. [anonymizováno] [příjmení] byl obeslán dne 14. 8. 2014, protokol z jednání byl zástupcům účastníků odeslán dne 15. 8. 2014. Podáním došlým dne 29. 9. 2014 se žalovaní [příjmení] vyjádřili ke stanovisku žalobců ze dne 8. 8. 2014, tak, že o stavebním deníku nic nevědí, neviděli jej, nic do něj nepsali, neboť se jich netýkal a poukázali na to, že žalovaní [příjmení] nebyli účastníky předmětné smlouvy o dílo vztahující se rekonstrukci bytu, přičemž trvali na tom, že žalobci záměrně dezinterpretují zápisy ve stavebním deníku. Při jednání konaném dne 1. 10. 2014 byl vyslechnut svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], jednatel společnosti provádějící rekonstrukci bytu a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 10. 11. 2014. Podáním došlým soudu dne 27. 10. 2014 se žalobci negativně vyjádřili k věrohodnosti tvrzení žalovaných. Dne 5. 11. 2014 byl protokol z předchozího jednání, včetně vyjádření žalobců, rozeslán zástupcům účastníků. Při jednání konaném dne 10. 11. 2014 byl návrh žalobců na provedení důkazu spisem odboru výstavby Městské části Praha 6, jakož i řada návrhů žalobců na důkazy výpovědí svědků pro nadbytečnost zamítnuty. Dále bylo při jednání soudu provedeno k důkazu přes čtyřicet listin připojených ve spise. Jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 19. 11. 2014. Protokol z jednání byl zástupcům účastníků zaslán dne 18. 11. 2014. Při jednání konaném dne 19. 11. 2014 se k důkazu četl stavební deník o prováděné rekonstrukci, žalobci byli vyzváni k označení důkazů podporujících tvrzení, že předmětné praskliny a skvrny na stěnách a stropě v bytě žalobců vznikly v důsledku jednání žalovaných [příjmení], respektive stavební firmy a že toto jednání je tedy v přímé souvislosti se vzniklou škodou, k čemuž zástupce žalobců nové důkazy odmítl navrhnout, neboť veškeré možné důkazy již navrhl s tím, že část již soud provedl a část provést zamítl. Na to tedy byl při jednání soudu vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta a žalobcům bylo uloženo společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení státu, jejíž výše bude stanovena v písemném vyhotovení rozsudku. Podáním došlým dne 20. 11. 2014 žalobci vyčíslili své požadované nákladů řízení. Podáním došlým soudu dne 21. 11. 2014 vyčíslili své požadované náklady řízení žalovaní [příjmení]. Dne 18. 12. 2014 byla schválena žádost předsedy senátu projednávajícího věc k prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do 13. 2. 2015 z důvodu složitosti věci a nápadu žalob, dne 11. 2. 2015 bylo schváleno prodloužení lhůty do 17. 2. 2015. Písemné vyhotovení rozsudku pak bylo zástupcům účastníků odesláno dne 17. 2. 2015. Podáním přeloženým soudu dne 25. 2. 2015 se žalobci odvolali do vyhlášeného rozsudku v plném rozsahu s tím, že namítali především nesprávné skutkové a právní posouzení věci, kdy vyčítali soudu především výběr provedených důkazů, dokazování trpělo rozporností a nepředvídatelností, jakož i to, že soud, neprovedl aplikaci příslušné normy a její interpretaci na zjištění skutkový stav, soudní poplatek za podané odvolání ve výši 1 000 Kč byl uhrazen v kolcích spolu s jeho podáním. Odvolání bylo zasláno zástupci žalovaných [příjmení] dne 26. 2. 2015. Žalovaní se k odvolání vyjádřili podáním ze dne 12. 3. 2015. Spis byl dne 2. 4. 2015 předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání. Dne 23. 4. 2015 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na den 27. 5. 2015. Dne 3. 5. 2015 byla odvolacímu soudu doručena replika žalobců k vyjádření žalovaných [příjmení] k odvolání žalobců. Dne 27. 5. 2015 proběhlo jednání u odvolacího soudu, přepis protokolu nebyl vyhotovován, ve spise se nachází pouze záznam z jednání uložený na CD disku. Usnesením ze dne 27. 5. 2015, jehož písemné vyhotovení spolu se spisem bylo OS Praha 6 doručeno dne 30. 6. 2015, byl rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 11. 2014 zrušen a vrácen k dalšímu řízení s tím, že je třeba, aby soud prvního stupně doplnil dokazování v potřebném směru blíže specifikovaném v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v rámci něhož byla zvažována i možnost provedení dokazování znaleckým posudkem, a dále bylo soudu uloženo, aby po doplněném dokazování soud prvního stupně provedené důkazy ohodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Usnesení bylo účastníkům rozesláno dne 30. 6. 2015 a nabylo právní moci dne 5. 7. 2015. Dne 30. 6. 2015 byl spis předložen novému předsedovi senátu dle změny rozvrhu práce s účinností od 1. 7. 2015. Dne 26. 8. 2015 bylo nařízeno jednání na 7. 10. 2015. Při jednání konaném dne 7. 10. 2015 žalobci v rámci smírného řešení věci navrhli, že trvají na zaplacení jistiny, netrvají však na zaplacení příslušenství a ohledně náhrady nákladů řízení by byli ochotni, aby jim byla zaplacena jedna třetina, dále soud v souvislosti se změnou soudce zopakoval dosavadní přednesy a vyjádření účastníků ve věci, přičemž jednání bylo za účelem poskytnutí prostoru pro smírné řešení věci odročeno na 9. 11. 2015. Protokol z jednání byl účastníkům zaslán dne 16. 10. 2015. Podáním došlým soudu dne 30. 10. 2015 žalobci oznámili, že od žalovaných [příjmení] doposud neobdrželi žádnou reakci na navrhované smírné řešení, v důsledku čehož považovali za neúčelné i další pokusy o smírné řešení věci včetně mediace. Podáním ze dne 2. 11. 2015 žalovaní [příjmení] odmítli přistoupit na navrhované smírné řešení ze strany žalobců a navrhli smírné řešení tak, že by žalobcům zaplatili částku 2 000 Kč s tím, že odmítli, že by způsobili žalobcům tvrzenou škodu, nicméně tuto částku považují za adekvátní náhradu případné škody, která mohla manželům [příjmení] vzniknout v roce 2010 v souvislosti s prasknutím přívodu myčky v roce 2010, přičemž jsou ochotni v rámci smírného řešení nést část svých nákladů ve výši 20 000 Kč sami a zbytek, tj. částku 18 000 Kč po žalobcích nadále požadovali. Usnesením OS Praha 6 ze dne 4. 11. 2015 bylo účastníkům nařízeno první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin, s tím, že účastníci měli do 7 dnů navrhnout osobu mediátora a tuto oznámit soudu. Téhož dne pak bylo zrušeno jednání nařízené na 9. 11. 2015. Podáním došlým soudu dne 6. 11. 2015 žalobci oznámili, že určení osoby mediátora ponechávají na úvaze soudu, žalovaní [příjmení] pak v podání došlém soudu dne 12. 11. 2015 požádali, aby zapsaného mediátora určil soud s tím, že jejich návrh na mediátora byl žalobci odmítnut. Usnesením OS Praha 6 ze dne 26. 11. 2015 byl ustanoven mediátorem [příjmení] [jméno] [příjmení] a řízení bylo na dobu tří měsíců přerušeno. Usnesení nabylo právní moci dne 28. 11. 2015. Dne 11. 1. 2016 byl mediátor dotazován, zda pro provedení mediace požaduje zapůjčení spisu. Podáním došlým soudu dne 5. 2. 2016 se žalobci vyjádřili k proběhlé mediaci tak, že mediace byla zmařena v důsledku negativního stanoviska syna žalovaných [příjmení], který není ani účastníkem řízení, přičemž tedy navrhli pokračování přerušeného řízení, podání žalobců bylo protistraně odesláno dne 11. 2. 2016. Ke stanovisku žalobců o proběhlé mediaci se žalovaní [příjmení] vyjádřili podáním došlým soudu dne 23. 3. 2016 tak, že nezmařili účel mediace, neboť ani žalobci nepřistoupili na jejich návrh na smírné řešení věci a dále zopakovali, že žalobci neprokázali, že škodu způsobili žalovaní. Dne 11. 4. 2016 bylo nařízeno jednání na den 1. 6. 2016, zároveň byl vyžádán spis odboru výstavby Úřadu městské části Praha 6 sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok]. Podáním předloženým soudu dne 13. 5. 2016 žalobci doplnili listiny ve věci mediace, na které odkazovali ve svém podání ze dne 5. 2. 2016. Při jednání konaném dne 1. 6. 2016 soud zkonstatoval, že v mezidobí proběhla neúspěšně mediace, dále byl k důkazu čten připojený spis Úřadu Městské části Praha 6, a byli vyslechnuti svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], svědkyni [příjmení] bylo přiznáno svědečné. Jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 3. 10. 2016. Dne 9. 6. 2016 byl zaslán protokol z posledního jednání účastníkům a zároveň byli k nařízenému jednání předvoláni čtyři svědci. Dne 2. 6. 2016 byl soudu sdělen bankovní účet k zaslání přiznaného svědečného svědkyni [příjmení]. Dne 14. 7. 2016 byl vydán platební poukaz k proplacení svědečného, na němž je potvrzení účtárny o jeho provedení. Podáním došlým soudu dne 26. 9. 2016 se žalobci rozsáhle vyjádřili ke stavu řízení a obsahu dokazování v návaznosti na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015. Vyjádření žalobců bylo zástupci žalovaných [příjmení] zasláno dne 27. 9. 2016. Při jednání konaném dne 3. 10. 2016 byli vyslechnuti svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], přičemž po tomto dokazování soud zkonstatoval, že v souladu s pokynem Městského soudu v Praze má za to, že je vhodné ve věci zadání vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění příčin poškození v bytě žalobců, zástupci účastníků ponechali výběr znalce na soudu s tím, že byli zároveň vyzváni ve lhůtě 15 dnů zaslat otázky na znalce. Za účelem ustanovení znalce bylo jednání odročeno na neurčito. Protokol z jednání byl účastníkům zaslán dne 10. 10. 2016. Podáním došlým soudu dne 17. 10. 2016 se žalobci rozsáhle vyjadřovali k průběhu dokazování výslechy svědků navržených žalovanými [příjmení], zároveň žalobci předložili tři základní otázky s řadou podotázek s tím souvisejících, které by měli být položeny znalci. Podáním došlým soudu dne 18. 10. 2016 žalovaní [příjmení] předložili čtyři otázky na znalce. Podáním došlým soudu dne 19. 10. 2016 pak žalovaní [příjmení] vznesli námitky k formulaci otázek navrhovaných žalobci s tím, že jsou návodné k odpovědi. Usnesením ze dne 15. 12. 2016 soud ustanovil znalcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], kterému uložil zjistit příčiny poškození v bytě žalobců a zodpovězení dalších čtyřech otázek převzatých z návrhu žalovaných [příjmení] a případně uvedení dalších okolností důležitých pro posouzení věci, usnesení nabylo právní moci dne 28. 12. 2016. Podáním došlým soudu dne 23. 1. 2017 žalobci navrhli zrušení usnesení, kterým byl zadán znalecký úkol pro ustanoveného znalce s tím, že žalobci neměli možnost se k návrhu otázek na znalce ze strany žalovaných [příjmení] nijak vyjádřit, čímž byla narušena zásada rovného postavení účastníků, přičemž namítali znění zadaných otázek s tím, že neodpovídají výsledkům dosavadního dokazování a potřebě objasnění jen těch skutečností, které jsou významné pro rozhodnutí ve věci. Dne 9. 2. 2017 byl spis zaslán znalci k vypracování posudku. Spis byl spolu s vyjádřením ustanoveného znalce o odmítnutí vypracování znaleckého spisu ze zdravotních, jakož i časových, důvodů vrácen soudu dne 27. 2. 2017. Usnesením ze dne 21. 3. 2017 byl znalec [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] zproštěn povinnosti podat znalecký posudek a nově byl ustanoven [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], se stejnými otázkami jako v předešlém rozhodnutí, usnesení nabylo právní moci dne 28. 3. 2017. Dne 13. 4. 2017 byl spis odeslán znalci. Dne 27. 6. 2017 byl učiněn dotaz na Českou poštu, kdy byl spis doručen znalci. Dne 29. 6. 2017 znalec [příjmení] [příjmení] požádal o prodloužení termínu na zpracování posudku z důvodu vážného onemocnění jeho ženy, která vyžaduje nepřetržitou péči s tím, že posudek by mohl zpracovat až v měsíci září 2017. Dne 12. 7. 2017 došla soudu odpověď pošty s tím, že zásilku s podacím číslem [anonymizováno] v systému neevidují. Dne 18. 7. 2017 Česká pošta soudu sdělila, že zásilka [anonymizováno] byla vyzvednuta na poště dne 28. 4. 2017. Usnesením ze dne 24. 7. 2017 byla lhůta k vypracování znaleckého posudku prodloužena do 30. 9. 2017. Dne 9. 10. 2017 byl soudu vrácen spis spolu se znaleckým posudkem č. [číslo]. Ze závěrů znaleckého posudku vyplývá, že vznik trhlin a skvrn v bytě žalobců lze hodnotit jako související s prováděnou rekonstrukcí v bytě žalovaných [příjmení]. Znalecký posudek s výzvou k vyjádření se k němu byl účastníkům rozeslán dne 13. 10. 2017. Žalobci se k němu vyjádřili podáním došlým soudu 29. 10. 2017, žalovaní [příjmení] podáním došlým soudu 20. 11. 2017. Dne 24. 11. 2017 bylo nařízeno jednání na 31. 1. 2018. Usnesením ze dne 5. 12. 2017 byla znalci [příjmení] [příjmení] přiznána odměna za zpracování znaleckého posudku ve výši 15 358 Kč. Podáním ze dne 25. 1. 2018 se žalobci ohrazovali proti vyjádření žalovaných [příjmení] ke znaleckému posudku a vyjadřovali se k jednotlivým bodům vyjádření žalovaných. Při jednání konaném dne 31. 1. 2018 byl vyslechnut znalec a jednání bylo za účelem zhodnocení dosud provedeného dokazování s výhradou důkazů dalších a eventuálně přednesení závěrečných návrhů odročeno na 4. 4. 2018. Podáním došlým soudu dne 20. 2. 2018 žalovaní [příjmení] požádali o zaslání protokolu z jednání, který byl oběma účastníkům zaslán dne 27. 2. 2018. Podáním ze dne 28. 2. 2018 znalec vyúčtoval náklady za účast při jednání, usnesením ze dne 1. 3. 2018 byla přiznána odměna ve výši 1 750 Kč a stejného dne byl vydán platební poukaz k proplacení znalečného přiznaného za vypracování znaleckého posudku. Poukaz byl účtárnou soudu přijat dne 6. 3. 2018. Podáním ze dne 12. 3. 2018 žalobci podali námitky k výslechu znalce a protokolu z jednání dne 31. 1. 2018 s tím, že jeho průběh neodpovídal obsahu znaleckého posudku. Ve dnech 15. 3. a 27. 3. 2021 byly námitky spolu s výzvou k vyjádření rozeslány žalovaným [příjmení] a znalci. Podáním došlým soudu dne 26. 3. 2018 žalobci vyjádřili své závěrečné stanovisko k věci a provedenému dokazování s tím, že trvali na tom, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení. Podáním došlým soudu dne 26. 3. 2018 se žalovaní [příjmení] vyjádřili k námitkám žalobců k výslechu znalce tak, že s ohledem na obsah znaleckého posudku, jeho vadám a rozporům, na které upozornili při jednání žalovaní [příjmení], navrhují provedení nového znaleckého posudku a požádali soud, aby jednání nařízené na 4. 4. 2018 bylo odročeno na pozdější termín, aby mohli předložit nový znalecký posudek. Podáním došlým soudu dne 1. 4. 2018 žalobci nesouhlasili s revizním posudkem a blíže odůvodnili nedůvodnost takového postupu. Dne 3. 4. 2018 bylo jednání nařízené na 4. 4. 2018 zrušeno z důvodu vypracování znaleckého posudku žalovaných [příjmení] a jeho předložení soudu. Podáním došlým soudu dne 4. 4. 2018 žalobci podali návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to aby Městský soud v Praze určil OS Praha 6 lhůtu ke splnění poučovací povinnosti soudem dle § 118a o. s. ř., tak aby byly odstraněny narůstající průtahy v řízení a nebyl nedůvodně soudem na žádost žalovaných kontinuálně rozšiřován rozsah dokazování pro skutkový závěr o věci. Dne 10. 4. 2018 byl spis předložen Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o určení lhůty k provedení procesního úkonu. Usnesením ze dne 2. 5. 2018 byl návrh žalobců na určení lhůty OS Praha 6 zamítnut. Spis byl OS Praha 6 vrácen dne 10. 5. 2018. Podáním došlým Městskému soudu v Praze dne 12. 4. 2018 žalovaní [příjmení] do spisu založili znalecký posudek [číslo] [rok] zpracovaný [anonymizováno] [jméno] [jméno], [anonymizováno], jehož závěr hovořil o tom, že neexistuje způsob, jak přesně určit konkrétní způsob vzniku nebo stáří prasklin ani skvrn. Dne 18. 5. 2018 bylo nařízeno jednání na 18. 7. 2018. Podáním došlým soudu dne 21. 5. 2018 se žalobci vyjádřili k závěrům znaleckého posudku předloženého žalovanými [příjmení], kdy namítali především nesplnění zákonných podmínek pro znalecký posudek a považovali výslech znalce [příjmení] [jméno] za nadbytečný. Podáním ze dne 23. 5. 2018 žalobci mj. po soudu požadovali vyjádření, zda dle názoru soudu znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] splňuje potřebné náležitosti či jde o prostý listinný důkaz. Podáním došlým soudu dne 31. 5. 2018 žalovaní [příjmení] požádali o slyšení znalce [příjmení] [jméno] při nařízeném jednání. Při jednání konaném dne 18. 7. 2018 soud zkonstatoval, že znalecký posudek založený žalovanými [příjmení] splňuje veškeré náležitosti ustanovení § 127 o. s. ř. a je na něj třeba nahlížet jako na znalecký posudek, který byl poté k důkazu čten, následně byl ve věci dovyslechnut [anonymizováno] [jméno] [příjmení], a jednání bylo za účelem vyjádření účastníků k provedenému dokazování, zhodnocení dosud provedeného dokazování s výhradou důkazů dalších a event. přednesení závěrečných návrhů odročeno na 3. 10. 2018. Podáním došlým soudu dne 20. 8. 2018 žalobci rozporovali doplňující výslech svědka [příjmení] [příjmení] pro jeho zájem na věci. Při jednání konaném dne 3. 10. 2018 bylo skončeno dokazování a účastníci přednesli své závěrečné návrhy s tím, že žalobci pouze doplňovali své závěrečné vyjádření ze dne 26. 3. 2018, žalovaní [příjmení] odkázali na písemné vyhotovení svého závěrečného vyjádření, který krátkou cestou založili do spisu. Po krátkém přerušení žalobkyně vznesla námitku podjatosti předsedkyně senátu, na což soud zkonstatoval, že vznesení námitky v této fázi řízení nemá vliv na vyhlášení rozsudku ve věci samé a byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta a žalobcům bylo uloženo společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů žalovaným [příjmení] a náhradu nákladů státu ve výši 17 108 Kč. Podáním došlým soudu dne 5. 10. 2018 žalovaní [příjmení] soudu předložili vyúčtování svých nákladů řízení. Podáním došlým soudu dne 7. 10. 2018 žalobci podrobně odůvodnili vznesenou námitku podjatosti vůči předsedkyni senátu. Podáním došlým soudu dne 21. 10. 2018 žalovaní [příjmení] doplnili svůj výpočet nákladů řízení. Podáním došlým soudu dne 27. 10. 2018 žalobci vyčíslili své náklady řízení a vyjádřili se k vyčíslení nákladů řízení žalovanými [příjmení]. Dne 2. 11. 2018 bylo vyhověno žádosti předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí do 2. 1. 2019 z důvodu obsáhlosti rozhodnutí. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům rozesláno dne 9. 11. 2018. Podáním předloženým soudu dne 16. 11. 2018 žalobci podali v plném rozsahu proti rozsudku ze dne 3. 10. 2018 odvolání, které bylo podrobně odůvodněno v rozsahu 23 stran; kolek ve výši 1 000 Kč byl připojen k odvolání. V odvolání žalobci navrhli, aby Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně změnil a jejich žalobě vyhověl a přiznal jim náhradu nákladů řízení. Odvolání spolu s výzvou k vyjádření se bylo žalovaným [příjmení] odesláno dne 29. 11. 2018, k odvolání žalobců se žalovaní [příjmení] vyjádřili podáním došlým soudu dne 27. 12. 2018. Dne 3. 1. 2019 se předsedkyně senátu vyjádřila k námitce podjatosti tak, že účastníky ani jejich zástupce nezná, nemá žádný zájem na výsledku řízení a necítí se být podjatá a v obdobném smyslu se pak vyjádřili i zástupci předsedkyně senátu během měsíce ledna 2019. Spis byl Městskému soudu k rozhodnutí o odvolání a námitce podjatosti předložen dne 7. 2. 2019. Žalobci se pak vyjadřovali k podání žalovaných k jejich podanému odvolání, a to podáním došlým soudu dne 11. 2. 2019. Dne 12. 3. 2019 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na 10. 4. 2019, na což zástupce žalovaných zareagoval žádostí o odročení jednání z důvodu kolize jednání, kterou k výzvě soudu doložil v podání došlém dne 25. 3. 2019. Žádosti bylo vyhověno a jednání bylo odročeno na 29. 5. 2019 jednání bylo konáno a písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2019, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, bylo spolu se spisem OS Praha 6 doručeno dne 2. 7. 2019, rozsudek nabyl právní moci dne 26. 7. 2019. Žalobci uhradili náklady řízení státu na účet soudu dne 23. 7. 2019. Ve vztahu k výše uvedenému řízení pak účastníci kompenzačního řízení učinili nesporným, že proti rozhodnutí ve věci vedené u OS pro Prahu 6 sp. zn. 13 C 268/2013 byla žalobci podána ústavní stížnost, která byla pravomocně odmítnuta dnem 22. 10 2019.

13. Obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 vedeného pod sp. zn. 21 C 73/2014, zejména jednotlivými podáními účastníků řízení, jednotlivými rozhodnutími soudu, referáty soudců, jakož i obsahem dalších čtených listin, které jsou součástí spisu, vzal soud za prokázané, že žalobou podanou u Obvodního soudu Praha 6 (dále též jen„ OS Praha 6“) dne 19. 2. 2014 se žalobci domáhali po [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] (dále též jen„ žalovaní vlastníci bytu“) a společnosti [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ žalovaná společnost“) zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o osm procentních bodů z žalované částky od 24. 9. 2013 do zaplacení, jakožto náhrady škody vzniklé v důsledku prováděné rekonstrukce bytové jednotky nacházející se nad bytovou jednotkou žalobců v období 18. 3. 2013 do 1. 9. 2013, a to za situace, kdy v důsledku rekonstrukce prováděné žalovanou společností vznikla žalobcům dle jejich skutkových tvrzení škoda spočívající v rozbití obložení koupelny v bytě žalobců, když žalovaní při rekonstrukci nezajistili v úrovni svého bytu instalační šachtu tak, aby vyseknuté zdivo neprolétlo šachtou do bytu žalobců, kde poničilo obložení koupelny žalobců. Žalobci výši škody odůvodňovali tím, že výstavba nové koupelny je vyšla na 200 000 Kč, samotný náklad obkladu včetně prací činil dle faktury částku 64 000 Kč a že tedy požadovaná náhrada škody pokrývá jen zlomek celkových nákladů na výstavbu nové koupelny. Žalobci mj. odkazovali na kontrolní prohlídku odboru výstavby Městské části Praha 6 dne 16. 5. 2013, ze které vyvozovali časovou souvislost s prováděnou rekonstrukcí bytu žalovaných. Soudní poplatek ve výši 2 500 Kč byl uhrazen spolu s podáním žaloby přiloženou kolkovou známkou. Dne 21. 2. 2014 byl vydán platební rozkaz, kterým bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobcům žalovanou částku a náklady řízení. Součástí byla i kvalifikovaná výzva k vyjádření se k podané žalobě ve 30 denní lhůtě ode dne uplynutí lhůty pro podání odporu pro případ, že by žalovaní podali odpor. Dne 28. 2. 2014 podala proti platebnímu rozkazu odpor žalovaná stavební společnost. Dne 12. 3. 2014 do spisu nahlížel právní zástupce žalovaných vlastníků bytu, jehož prostřednictvím podali proti platebnímu rozkazu dne 12. 3. 2014 odpor. Žalovaná společnost pak dne 28. 3. 2014 soudu doručila vyjádření k žalobě, v rámci něhož požadavek na náhradu škody v uplatněném rozsahu neuznala, když uvedla, že uplatněná výše škody je vysoce nadhodnocená, neboť došlo k poškození obkladu sloužícího jako dvířka do instalační šachty, avšak žalobci přes poškození jediného obkladu požadovali reparaci v rozsahu 200 000 Kč, tedy v ceně odpovídající pořízení zcela nové koupelny s tím, že došlo k poškození celého rázu koupelny. Žalovaná společnost dále uváděla, že žalobcům navrhla nahrazení původního poškozeného obkladu v koupelně obkladem novým, s čímž však žalobci nakonec nesouhlasili. Žalovaná společnost tedy v rámci řízení navrhla zamítnutí žaloby, případně ve vztahu k zjištění míry poškození a rozsahu vzniklé škody požadovala její určení znaleckým posudkem. Podáním došlým soudu 10. 4. 2014 se k žalobě vyjádřili žalovaní vlastníci bytu s tím, že nárok uplatněný v žalobě neuznali, když poukazovali na to, že žalobci se domáhají náhrady škody za jednu rozbitou obkladačku v místnosti, kde mají umístěno WC a zároveň se ohradili proti tomu, že by při rekonstrukci nepostupovali v souladu se stavebními předpisy nebo že by porušili jakékoli právní předpisy. Dále žalovaní vlastníci bytu uváděli, že nemohli žádným způsobem ovlivnit skutečnost, že žalovaná společnost při obsekávání potrubí kanalizace ponechá dvířka do instalační šachty otevřena a navíc v tento okamžik dojde k uvolnění kusu betonu, který do šachty spadne. Žalovaní vlastníci bytu také poukazovali na to, že nemohli ovlivnit skutečnost, že žalobci v rozporu s právními předpisy nemají otvor do instalační šachty osazen dvířky s požadovanou požární odolností. Žalovaní vlastníci bytu tak ve vztahu k podané žalobě ve svém vyjádření konstatovali, že tvrzenou škodu nezavinili a nejsou za ni odpovědní. Žalovaní vlastníci bytu dále rozporovali výši požadované náhrady škody, když poukazovali na to, že výše ceny jedné obkladačky s názvem PL 6750 Pallanza o rozměrech 25 x 33,3 cm, která byla v bytě žalobců poničena, byla v době pořízení ve výši 67,34 Kč, přičemž cenu zvláštní obliby zákon č. 40/1964 Sb. neumožňuje. Proto žalovaní vlastníci bytu požadovali zamítnutí žaloby. Odpory včetně vyjádření všech žalovaných spolu s výzvou ke stanovisku žalobců k těmto podáním bylo zástupci žalobců doručeno dne 5. 5. 2014, na což žalobci odpověděli podáním došlým dne 19. 5. 2014. Dne 22. 5. 2014 bylo nařízeno jednání na 21. 8. 2014. Podáním došlým soudu dne 8. 8. 2014 žalobci navrhli doplnění důkazů, a to zejména stavebním deníkem žalované stavební společnosti. Podání bylo ostatním účastníkům rozesláno dne 13. 8. 2014. Podáním došlým soudu dne 20. 8. 2014 se žalovaní vlastníci bytu blíže vyjadřovali k podání žalobců ze dne 19. 5. 2014, ve kterém apelovali na žalobce, aby za situace, kdy žalovaná stavební společnost uznala svoji odpovědnost za škodu vůči žalobcům a měla a má vůli škodu adekvátně nahradit, přičemž se pouze se žalobci neshodne na výši náhrady, nevedla vícestranný spor i vůči žalovaným vlastníkům bytu. Při jednání konaném dne 21. 8. 2014 byl učiněn neúspěšný pokus soudu o smír, dále byl čten žalobní návrh a stanoviska žalovaných a k důkazu se četla řada listin založených ve spisu, včetně listin ze stavebního deníku. Žalovaní byli vyzváni k označení důkazů, že instalační šachta je úsekem, který vyžaduje instalaci požárních dvířek z každé bytové jednotky, na což žalovaná společnost reagovala odkazem na normu ČSN č. 730802 týkající se konstrukčního řešení bytových domů. Žalobci pak byli vyzváni k doplnění skutkových tvrzení a předložení důkazů k výpočtu náhrady škody ve výši 50 000 Kč a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 13. 11. 2014. Protokol z jednání byl účastníkům rozeslán dne 1. 9. 2014. Podáním došlým soudu dne 8. 9. 2014 žalobci doplnili svá tvrzení stran požadované výše náhrady škody a doplnili výši nákladů na zhotovení kopie rozbité obkladačky firmou [právnická osoba] a jejího řemeslného osazení [právnická osoba] v celkové výši 47 543 Kč. Žalobci dále ve svém podání odůvodňovali vedení řízení proti žalovaným vlastníkům bytu jejich solidární odpovědností se stavební společností. Podáním došlým soudu dne 18. 9. 2014 žalovaní vlastníci bytu opět zopakovali, že nezpochybňují existenci škody – jedné rozbité obkladačky, avšak požadovanou náhradu škody označili za zcela neadekvátní. Dále odkázali na technickou normu ČSN 73 0802, která v článku 5.3.2 písm. c) PBS uvádí, že instalační šachty musí vždy tvořit samostatný požární úsek s tím, že články 8.5 a 8. 6 pak podrobně stanovují požadavky na požární uzávěry otvorů a postupy. Podáním došlým soudu dne 18. 9. 2014 žalovaná stavební společnost dokládala cenovou nabídkou zpracovanou [právnická osoba] [anonymizováno], s tím, že náklady na opravu v tomto případě nepřesahují částku 1 000 Kč. Usnesením ze dne 13. 10. 2014 byla účastníkům nařízena mediace v rozsahu 3 hodin a řízení bylo přerušeno na dobu 3 měsíců. Usnesení nabylo právní moci dne 20. 10. 2014. Spolu s rozesláním usnesení pak bylo zrušeno i jednání nařízené na 13. 11. 2014. Podáními došlými dne 22. a 23. 10. 2014 žalobci a žalovaní vlastníci bytu požádali o určení osoby mediátora. Podáním došlým soudu dne 23. 10. 2014 žalobci reagovali na vyjádření žalovaných ze dne 19. 9. 2014 s tím, že žalobci nemají zákonnou povinnost opatřit přístup šachty požárním uzávěrem, což dokládali protokolem o pravidelné prohlídce požární ochrany s tím, že předmětná šachta je společnou částí domu. Usnesením ze dne 3. 11. 2014 byla ustanovena mediátorkou [příjmení] [jméno] [příjmení]. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 11. 2015. Podáním došlým dne 15. 11. 2014 žalobci namítali obstrukční jednání žalovaných, kteří dle žalobců opakovaně zmařili domluvené setkání s mediátorkou a navrhovali soudu, aby pokračoval v řízení pro neúčelnou mediaci, nebo aby účastníkům ustanovil jiného mediátora. Podáním předaným soudu dne 20. 11. 2014 se mediátorka ve věci vyjádřila tak, že byla ze strany žalobkyně [celé jméno žalobkyně] obviněna z narušení rovnováhy při mediaci a sdělila, že tedy z důvodu narušení nezbytné důvěry a pochybností žalobců o její nepodjatosti, mediaci nezahájí. Dne 1. 12. 2014 bylo nařízeno jednání na 17. 3. 2015. Podáním došlým soudu dne 8. 3. 2015 žalobci reagovali na zprávu mediátorky s tím, že trvali na porušení její neutrality. Dne 9. 3. 2015 se z jednání omluvil žalovaný [jméno] [příjmení]. Podáním došlým soudu dne 12. 3. 2015 se žalovaní vlastníci bytu vyjádřili ke stanovisku žalobců a k průběhu nařízené mediace tak, že dokládali komunikaci ohledně stanovení termínu jednání, kterou žalobci nakonec ukončili bez dalšího formou obviněním mediátorky z narušování neutrality, což naopak žalovaní považovali za zatěžování řízení zbytečnými obstrukcemi. Při jednání konaném dne 19. 3. 2015 byla připuštěna změna žaloby a změna skutkových tvrzení tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům částku 47 543 Kč z titulu náhrady škody rozbité dlaždice a částku 2 457 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy se zákonným úrokem z prodlení z částky 50 000 Kč od 24. 9. 2013 do zaplacení. Při jednání pak byla k důkazu čtena řada listin založených do spisu s tím, že bylo vyhlášeno, že v jednání bude pokračováno dne 14. 5. 2015. Protokol z jednání byl stranám rozeslán dne 29. 4. 2015. Dne 11. 5. 2015 žalobci soudu předložili další vyjádření ve věci, kde blíže odůvodňovali zejména vznik nemajetkové újmy, způsobené žalobcům, když způsob prováděné rekonstrukce zasáhla do jejich práv na zdraví a soukromí. Při jednání konaném dne 14. 5. 2015 byla čtena k důkazu další sada řady listin, přičemž soud v rámci předvídatelnosti rozhodnutí zkonstatoval, že má za prokázaná tvrzení o porušení právní povinnosti ze strany žalovaných, o vzniku škody, které vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinností žalovaných a zavinění, avšak že doposud nemá za prokázaná skutková tvrzení o výši škody způsobené žalobcům. Jednání bylo odročeno na neurčitu za účelem vypracování znaleckého posudku. Na výzvu soudu k vyjádření se k soudem vybranému znalci [jméno] [příjmení] žalobci v podání došlém soudu dne 10. 6. 2015 vyjádřili námitky s tím, že nemá dostatečnou odbornost, kterou vyžaduje zkoumání v projednávané věci. Zároveň navrhli otázky na znalce. Žalovaní vlastníci bytu proti navrhované osobě znalce neměli námitky a v podání došlém 15. 6. 2015 dále navrhli své otázky na znalce. Od 5. 6. 2015 do 17. 8. 2015 předsedkyně senátu čerpala dovolenou a byla v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Usnesením ze dne 8. 9. 2015, které nabylo právní moci dne 10. 9. 2015, soud ustanovil znalcem [jméno] [příjmení] a uložil mu zodpovědět na otázky uvedené v usnesení a předložit znalecký posudek ve lhůtě 60 dnů od doručení spisu. Podáním došlým soudu dne 13. 10. 2015 žalobci podali námitky k vymezení předmětu znaleckého posudku. Pokyn zaslání spisu ke znalci ze dne 29. 10. 2015 byl vypraven dne 16. 12. 2015. Spis byl znalcem vrácen soudu dne 18. 1. 2016 s tím, že ze zdravotních důvodů nemůže znalecký posudek zpracovat. Dne 21. 1. 2016 byla věc po dobu nepřítomnosti předsedající soudkyně do 30. 6. 2016 přidělena k provedení potřebných úkonů [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 18. 2. 2016, které nabylo právní moci dne 28. 2. 2016, byl znalec [jméno] [příjmení] zproštěn povinnosti podat znalecký posudek a byl ustanoven [jméno] [příjmení] stejným zadáním. Podáním došlým soudu dne 21. 2. 2016 byly doručeny znovu námitky žalobců proti osobě znalce a vymezení předmětu znaleckého posudku. Dne 14. 3. 2016 byl spis odeslán ke znalci. Přípisem ze dne 29. 7. 2016 byl znalec vyzván k předložení znaleckého posudku, na co reagoval žádostí o prodloužení lhůty o měsíc. Usnesením ze dne 31. 8. 2016 byla znalci prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku prodloužena do 30. 9. 2016. K další žádosti znalce z důvodu místního šetření byla usnesením ze dne 22. 9. 2016 lhůta k vypracování znaleckého posudku prodloužena do 31. 10. 2016. Znalecký posudek spolu s vyúčtováním byl soudu předložen dne 3. 11. 2016, účastníkům byl rozeslán dne 4. 11. 2016. Podáním došlým dne 14. 11. 2016 se žalobci vyjádřili ke znaleckému posudku tak, že ačkoliv nesouhlasí s některými postupy znalce a nepřesnostmi znaleckého posudku zvlášť při zpracování vstupních údajů, znalec dospěl k vyšší částce náhrady škody, než je částka požadovaná touto žalobou, přičemž nepožadovali výslech znalce. Dne 14. 11. 2016 bylo nařízeno jednání na 2. 2. 2017. Žalovaná společnost a žalovaní vlastníci bytu v podáních došlých ve dnech 22. 11. 2016 a 2. 1. 2017 uvedli, že trvají na výslechu znalce, který byl k jednání předvolán dne 1. 12. 2016. K žádosti zástupce žalovaných vlastníků bytu došlé soudu dne 9. 1. 2017 o odročení jednání z důvodů kolize, bylo jednání dne 11. 1. 2017 odročeno na 14. 2. 2017. Usnesením ze dne 12. 1. 2017 bylo znalci [příjmení] přiznáno znalečné ve výši 12 262 Kč. K žádosti zástupce žalobců došlé soudu dne 12. 1. 2017 o odročení jednání z důvodů kolize, bylo jednání dne 17. 1. 2017 odročeno na 28. 2. 2017. Podáním došlým soudu dne 23. 2. 2017 se žalovaná společnost vyjádřila ke znaleckému posudku, kdy požadovala doplnění znaleckého posudku o průkazné zjištění existence či neexistence patrových přepážek v instalační šachtě a aby v případě potřeby soud zadal i revizní posudek či ustanovil jiného znalce nebo znalecký ústav. Dne 27. 2. 2017 bylo jednání z důvodu nepřítomnosti soudkyně odročeno na neurčito. Podáním došlým soudu dne 28. 2. 2017 žalobci podali návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to k nařízení jednání a zároveň určení lhůty k rozhodnutí o podané žalobě žalobců. Dne 3. 3. 2017 bylo jednání nařízeno na 30. 3. 2017. Spis byl Městskému soudu v Praze předložen k rozhodnutí o návrhu na určení procesní lhůty dne 7. 3. 2017, přičemž tento návrh žalobců byl usnesením ze dne 14. 3. 2017 zamítnut s tím, že posouzení úplnosti zjištění skutkového stavu, potřeby provádění důkazů a doplnění provedeného dokazování je výhradně věcí soudu prvního stupně, a spis byl OS Praha 6 vrácen dne 21. 3. 2017. Podáním předaným soudu dne 23. 3. 2017 se žalobci vyjadřovali k podání žalované společnosti ze dne 23. 2. 2017, v němž především vyjadřovali nesouhlas se zadáním revizního posudku či doplnění vypracovaného znaleckého posudku. Dne 29. 3. 2017 bylo jednání nařízené na 30. 3. 2017 zrušeno z důvodů úrazu a následné hospitalizace předsedkyně senátu a z důvodu změny předsedy senátu s ohledem na odchod stávající předsedkyně senátu k Městskému soudu v Praze. Podáním došlým soudu dne 8. 4. 2017 žalobci podali návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to k nařízení jednání. Spis byl Městskému soudu v Praze předložen k rozhodnutí o návrhu na určení procesní lhůty dne 13. 4. 2017, přičemž tento návrh žalobců byl usnesením ze dne 18. 4. 2017 zamítnut s tím, že k průtahům řízení nedochází, a spis byl OS Praha 6 vrácen dne 25. 4. 2017. Dne 13. 5. 2017 byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí dalšímu soudci. Dne 30. 5. 2017 soudu došlo usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 18. 5. 2017, jímž bylo rozhodnuto o ústavní stížnosti proti rozhodnutím Městského soudu v Praze o určení lhůty k provedení procesního úkonu, která byla pro zjevnou neopodstatněnost odmítnuta. Dne 4. 7. 2017 bylo nařízeno jednání na 15. 11. 2017 a zároveň byl vydán platební poukaz k proplacení znalečného přiznaného ve výši 12 262 Kč. Dne 7. 11. 2017 bylo zrušeno jednání z důvodu nemoci předsedkyně senátu, která byla v pracovní neschopnosti od 30. 10. 2017 do 5. 3. 2018. Dne 18. 4. 2018 nařízeno jednání na 18. 5. 2018. Při jednání konaném dne 18. 5. 2018 žalovaní nabídli uhradit žalobcům částku 5 000 Kč, což žalobci odmítli s tím, že částka je nepřiměřeně malá. Při jednání byl vyslechnut znalec [příjmení] a bylo mu přiznáno znalečné ve výši 2 800 Kč za účast při jednání, přičemž žalobci navrhli důkaz znaleckým posudkem [anonymizována dvě slova] a spisem OS Praha 6 sp. zn. 13 C 268/2013. Jednání tak bylo za účelem připojení tohoto spisu odročeno na 7. 9. 2018. Podáním došlým soudu dne 13. 8. 2018 se žalobci vyjádřili k výslechu znalce a stavu řízení. Dne 31. 8. 2018 bylo jednání odročeno na 26. 9. 2018 ze zdravotních důvodů soudce a zároveň byl vydán platební poukaz k proplacení znalečného ve výši 2 800 Kč. Při jednání konaném dne 26. 9. 2018 byl proveden důkaz spisem 13 C 268/2013, přičemž jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyjádření se účastníků k dosud provedenému dokazování. K provedenému dokazování se na výzvu soudu dne 25. 10. 2018 vyjádřila žalovaná společnost s tím, že požadovaná částka je zcela nepřiměřená. Podáním došlým 26. 10. 2018 žalovaní vlastníci bytu navrhli důkaz výslechem znalce [příjmení] [jméno] [jméno], [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] a dále navrhovali, aby soud případně nařídil ohledání na místě. Podáním došlým soudu dne 28. 10. 2018 žalobci trvali na požadované částce 50 000 Kč s tím, že tato částka nemůže vyvážit újmu spojenou s nemožností uvést koupelnu do stavu před poškozením z důvodu její jedinečnosti a dále se odkazovali na všechna svá předešlá podání ve věci. Dne 22. 11. 2018 bylo nařízeno místní šetření v bytě žalobců na den 28. 2. 2019. V podání došlém soudu dne 27. 11. 2018 žalobci podali námitky do protokolu z jednání dne 26. 9. 2018 s tím, že při tomto jednání byli zavázáni soudem dopravit na příští jednání k ohledání kus předmětného rozbitého obkladu, přičemž tato skutečnost není ve vyhotovení protokolu uvedena a s ohledem na to, že lze provést ohledání obkladu přímo u soudu, navrhli zrušení místního šetření, a to i s ohledem na jejich dlouhodobě plánovaný pobyt mimo Prahu v tomto termínu a dále se vyjádřili v tom smyslu, že je pouze na žalobcích, jak si následně koupelnu po škodném zásahu žalovaných opraví. Podáním došlým soudu dne 9. 12. 2018 žalobci podali návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, a to ke zrušení místního šetření jako nehospodárného a nepřípustného důkazu a k nařízení jednání. Dne 11. 12. 2018 bylo místní šetření nařízené na den 28. 2. 2019 zrušeno a zároveň bylo nařízeno jednání na 23. 1. 2019. Dne 19. 12. 2019 se žalobci dotazovali na to, zda již byl spis postoupen k Městskému soudu v Praze za účelem rozhodnutí o jejich návrhu na určení lhůty. Návrh byl Městskému soudu v Praze předložen k rozhodnutí dne 15. 1. 2019. Při jednání konaném dne 23. 1. 2019 bylo provedeno ohledání rozbité dlaždice s tím, že žalobci odmítli žalovanými nabízenou dlaždici, neboť je z jiného materiálu, jiného odstínu a na obou dlaždičkách jsou jiné kresby. Nový termín jednání nebyl stanoven s tím, že účastníci byli ve lhůtě 20 dnů vyzváni k předložení závěrečných návrhů, neboť bylo skončeno dokazování ve smyslu § 119a o. s. ř. Návrh žalobců na určení lhůty ze dne 9. 12. 2018 byl usnesením ze dne 28. 1. 2019 zamítnut s tím, že soud ve lhůtě 30 dnů provedl všechny procesní úkony, jejichž provedení se žalobci domáhali, a usnesení bylo OS Praha 6 předloženo dne 5. 2. 2019. Dne 27. 2. 2019 bylo nařízeno jednání na 31. 5. 2019. Ve dnech 12. 2. 2019, 15. 3. 2019, a 25. 3. 2019 účastníci předložili svá závěrečná vyjádření ve věci. Žalobci trvali na podané žalobě v plném rozsahu s odkazem na vypracovaný znalecký posudek ve věci, žalovaná společnost odmítla požadovanou výši materiální škody, nemajetková újma dle žalované společnosti nebyla nijak specifikována ani prokázána, a proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Žalovaní vlastníci bytu zopakovali, že škoda byla způsobena též zaviněním žalobců, přičemž žalovaní vlastníci bytu sami škodu nezavinili a nejsou za ni zodpovědní, výši náhrady škody a náhradu ceny zvláštní obliby považovali za požadavek neoprávněný a ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy pak žalovaní vlastníci bytu namítali, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi tvrzenými útrapami a jednáním žalovaných. V době od 2. 4. 2019 do 26. 4. 2019 byla předsedkyně senátu v pracovní neschopnosti. V podání došlém soudu dne 21. 4. 2019 se žalobci vyjadřovali k závěrečným návrhům žalovaných. Z důvodu pracovní neschopnosti předsedkyně senátu od 28. 5. 2019 bylo jednání nařízené na 31. 5. 2019 zrušeno, na což reagovali žalobci dalším návrhem na určení lhůty k provedení procesního úkonu došlým soudu dne 22. 7. 2019, kde se dožadovali určení lhůty k nařízení jednání. Dne 24. 7. 2019 bylo nařízeno jednání na 4. 9. 2019, na což reagoval zástupce žalovaných vlastníků bytu žádostí o odročení jednání z důvodu kolize, jehož žádosti však nebylo vyhověno s tím, že jednání bylo nařízeno za účelem čtení závěrečných návrhů a vyhlášení rozsudku. Při jednání konaném dne 4. 9. 2019 byly do spisu založeny stručné zhodnocení věci a závěrečný návrh jako reakci na repliku žalobců ze strany žalovaných vlastníků bytu, dále byly předneseny závěrečné řeči účastníků a na to byl vyhlášen rozsudek, jímž bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku 6 755 Kč s příslušenstvím, ve zbytku byla žaloba zamítnuta, účastníkům byla uložena povinnost uhradit náklady řízení státu a žalobcům bylo uloženo společně a nerozdílně uhradit žalovaným náklady řízení ve výši 73 %. Dne 5. 9. 2019 bylo vyhověno žádosti předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 2. 12. 2019 z důvodu problematiky sporu, dovolené v měsících září a říjen. Podáními došlými soudu ve dne 8. 9. 2019 a 9. 9. 2019 účastníci vyčíslili své náklady, žalobci v částce celkem 90 709 Kč, žalovaná společnost v částce celkem 62 230 Kč, a žalovaní vlastníci v částce celkem 127 824 Kč. Dne 2. 10. 2019 do spisu nahlížela žalobkyně [celé jméno žalobkyně]. Žalobci se v podání došlém soudu dne 12. 10. 2019 vyjádřili k nákladům řízení vyčíslenými žalovanými, jejichž výši a účelnost rozporovali. Dne 15. 11. 2019 se Ústavní soud dotazoval, zda již bylo rozhodnuto o návrhu žalobců na určení lhůty k provedení procesního úkonu ze dne 22. 7. 2019, na což mu bylo odpověděno přípisem předsedkyně senátu ze dne 27. 11. 2019 s tím, že návrh na určení k provedení procesního úkonu – nařízení jednání – nebyl Městskému soudu v Praze předložen z důvodu, že návrh došel dne 22. 7. 2019 a dne 24. 7. 2019 bylo ve věci nařízeno jednání. Písemné vyhotovení rozsudku včetně vyčíslených nákladů řízení, které měli být žalobci povinni nahradit žalovaným, bylo účastníkům rozesláno dne 27. 11. 2019. Proti rozsudku podali žalobci u soudu dne 6. 12. 2019 odvolání, a to v rozsahu zamítavého výroku a nákladů řízení. Soudní poplatek ve výši 2 500 Kč byl u soudu zaplacen téhož dne v kolcích. Dne 11. 12. 2019 bylo odvolání žalobců spolu s výzvou k vyjádření se k němu rozesláno žalovaným. Žalovaní vlastníci bytu dne 31. 12. 2019 požádali o prodloužení lhůty k vyjádření do 6. 1. 2020, které pak tohoto dne soudu předložili. Spis byl Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o odvolání předložen dne 28. 1. 2020. Podáním došlým Městskému soudu v Praze dne 2. 2. 2020 se žalobci vyjadřovali k vyjádření žalovaných vlastníků bytu k podanému odvolání žalobců. Dne 3. 2. 2020 bylo Městskému soudu v Praze přeposláno vyjádření žalované společnosti k odvolání žalobců ze dne 24. 1. 2020. Dne 13. 5. 2020 bylo nařízeno jednání u odvolacího soudu na 1. 7. 2020, na což reagoval zástupce žalovaných vlastníků bytu žádostí o odročení z důvodu kolize, přičemž jeho žádosti bylo vyhověno a jednání bylo nařízeno na 15. 7. 2020. Podáním došlým soudu dne 15. 5. 2020 podali žalobci své závěrečné vyjádření v řízení před odvolacím soudem O jednání konaném u Městského soudu v Praze dne 15. 7. 2020 nebyl pořizován přepis protokolu. Písemné vyhotovení rozsudku Městského soudu v Praze z téhož dne bylo OS Praha 6 doručeno dne 13. 8. 2020 a nabylo právní moci dne 19. 8. 2020 Městský soud v Praze výrok o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení státu potvrdil, výrok o nákladech řízení pozměnil stran stanovení výše těchto náhrad a uložil žalobcům nahradit náklady odvolacího řízení žalovaným. Ve vztahu k výše uvedenému řízení pak účastníci kompenzačního řízení učinili nesporným, že proti rozhodnutí ve věci vedené u OS pro Prahu 6 sp. zn. 21 C 73/2014 byla žalobci podána ještě mimo předchozí ústavní stížnost vyplývající z obsahu spisu i ústavní stížnost týkající se nákladů řízení s tím, že tato ústavní stížnost byla pravomocně odmítnuta dnem 16. 10 2020.

14. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

16. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon k provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédne se při stanovení výši přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) k celkové délce řízení b) k složitosti řízení c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) k postup orgánů veřejné moci během řízení, e) k významu předmětu řízení pro poškozeného.

18. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že daném případě byla žaloba o náhradu nemajetkové újmy způsobená nepřiměřenými délkami soudních řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a sp. zn. 21 C 73/2014 co do základu podána oběma žalobci důvodně. V této souvislosti soud uvádí, že při rozhodování této právní věci se soud zabýval především tedy tím, zda byl v řízení prokázán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce shora uvedených soudních řízení, a to za situace, kdy v případě, že soudní řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s případně zjištěným nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení je v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 presumován. V daném případě pak soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013, stejně tak jako řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 je třeba vyhodnotit jako řízení trvající nepřiměřeně dlouhou dobu, to vše za situace, kdy i sama žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci vyhodnotila řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 jako nepřiměřeně dlouhé.

19. V souvislosti s řízením vedeným u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 pak soud uvádí, že řízení ve výše uvedené věci bylo zahájeno podáním žaloby ze strany žalobců dne 31. 10. 2013, přičemž skončilo až doručením rozhodnutí o Ústavní stížnosti žalobcům dne 22. 10. 2019, tedy trvalo po dobu 6 let, přičemž samo [stát. instituce] pak v rámci mimosoudního projednání nároku žalobců vyhodnotilo, že toto řízení trvalo již nepřiměřeně dlouhou dobu, s čímž se po provedeném dokazování tedy ztotožnil i zdejší soud, a to právě i s přihlédnutím k tomu, že takto byla délka výše uvedeného řízení vyhodnocena i samotnou stranou žalovanou. Za situace výše uvedeného závěru se pak tedy soud dále ve vztahu k tomuto posuzovanému řízení zabýval zejména tím (a to za situace, kdy se vznik nemajetkové újmy na straně účastníků řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, presumuje), jakou formu satisfakce je v daném případě na místě žalobcům poskytnout. V tomto směru soud tedy posuzoval, zda za situace, kdy v rámci mimosoudního projednání věci bylo žalobcům ve vztahu k tomuto řízení jako forma zadostiučinění poskytnuto konstatování porušení jejich práv na rozhodnutí jejich věci v přiměřené době, je toto konstatování dostačující satisfakcí, či zda je v daném případě na místě přiznat žalobcům odškodnění i formou finančního plnění, a pokud ano, v jakém rozsahu. Po provedeném dokazování soud vyhodnotil, že se nelze ztotožnit se závěrem strany žalované, že dostatečnou satisfakcí je v daném případě toliko konstatování porušení práva žalobců na rozhodnutí jejich věci v přiměřené době, jak učinila žalovaná, a to zejména s poukazem na předmět řízení, jímž byl v daném případě požadavek žalobců na náhradu škody ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím. Soud si je sice vědom skutečnosti, že předmětem řízení tedy byla částka, která se svým rozsahem blížila částce bagatelní, avšak na druhou stranu je třeba připomenout, že i dle judikatury Nejvyššího soudu ČR je třeba při hodnocení toho, zda se v daném případě skutečně jednalo, s ohledem na výši požadovaného plnění, o řízení pro účastníky v podstatě bezvýznamné, zvážit nejen výši v řízení uplatněné pohledávky, ale je třeba přihlédnout i k tomu, o„ co vše v řízení šlo“, tedy je třeba do této úvahy zahrnout i případné příslušenství k pohledávce a vzít i v úvahu náklady řízení s vedením řízení související (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). S ohledem na tyto skutečnosti pak nebylo možno dospět k závěru učiněnému žalovanou, že by z důvodu minimálního významu řízení pro žalobce bylo důvodné vycházet z toho, že dostatečnou satisfakcí v daném případě může být toliko konstatování porušení práva žalobců na rozhodnutí jejich věci v přiměřené době, a to právě i z důvodu zohlednění nejen předmětu řízení, ale i příslušenství, včetně nákladů posuzovaného řízení. Při zohlednění výše uvedeného a zároveň i učiněného závěru o nepřiměřené délce soudního řízení tedy soud dospěl v daném případě k závěru, že je na místě přiznat žalobcům zadostiučinění i formou finančního plnění. Dále se soud ve vztahu k výše uvedenému řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 tedy zabýval tím, v jakém rozsahu by mělo být finanční odškodnění žalobcům přiznáno, a to při zohlednění průběhu shora uvedeného řízení a kritérií příkladně uvedených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb. a zároveň i skutečnosti, že žalobci v průběhu řízení dále uplatnili i požadavek na navýšení odškodnění majetkové újmy vzniklé žalobcům nepřiměřeně dlouhými soudními řízeními vedenými u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 i 21 C 73/2014, a to dle žalobců v důsledku nepřiměřené délky kompenzačního řízení, tedy řízení v projednávané věci, když žalobci poukazovali na to, že tento postup umožňuje i judikatura Nejvyššího soudu ČR (viz Cpjn 206/2010). Za těchto okolností si soud tedy při stanovení základní výše odškodnění ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 musel předběžně vyřešit, i to, zda délka kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 2/2020 je skutečně nepřiměřená či nikoliv. V této souvislosti soud uvádí, že v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva i judikaturou Nejvyššího soudu ČR je třeba délku kompenzačního řízení posuzovat již od doby uplatnění nároku u [stát. instituce] v rámci mimosoudního projednání věci s tím, že za těchto okolností tedy kompenzační řízení od doby tohoto uplatnění u [stát. instituce] do doby rozhodnutí soudu I. stupně trvalo 2 roky a 5 měsíců, avšak řízení není doposud pravomocně skončeno. Ačkoliv délku kompenzačního řízení není třeba vnímat jako zjevně nepřiměřenou, a to navíc při zohlednění opakovaně vyhlášených nouzových stavů z důvodu epidemiologické situace, v roce 2020 i 2021, což pochopitelně mělo vliv i na činnost soudů, včetně konání jednání u soudu, kde byly přednostně vyřizovány zejména věci týkající se osobního stavu, trestní věci, rodinně právní věci a podobně, soud přesto, a to s ohledem na skutečnost, že je přesvědčen o tom, že rozhodně není smysluplné a účelné, aby za situace, kdy by nebylo k délce tohoto kompenzačního řízení přihlédnuto (s ohledem na shora uvedenou judikaturu), byla vytvořena situace kumulování dalších případných soudních sporů tím, že by případně byla samostatně následně případně samostatně uplatňována v dalším soudním řízení nepřiměřená délka kompenzačního řízení. Proto tedy soud v souladu se stanoviskem Cpjn 206/2010 při svém rozhodování o náhradách nemajetkové újmy za posuzovaná řízení vedená u Obvodního soudu pro prahu 6 zohlednil i délku kompenzačního řízení v tom směru, jak vyplývá ze stanoviska Cpjn 206/2010 (bod VI stanoviska a např. i rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 4539/2011) a přistoupil tedy k navýšení základní částky odškodnění posuzovaných řízení ve prospěch žalobců oproti částce, která by jako základní částka odškodnění byla jinak soudem stanovena. V daném případě tedy soud ve vztahu k žalobkyni a) z důvodů výše uvedených tedy jako základní částku stanovil částku 16 000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, za která byla stanovena částka poloviční (viz stanovisko Cpjn 206/2010). Ve vztahu k žalobci b) pak byla tato základní částka odškodnění stanovena ve výši 17 000 Kč za jeden rok řízení (opět s výjimkou prvních dvou let, ve vztahu k nimž byla stanovena opětovně částka poloviční), a to za situace, kdy soud ve vztahu žalobci b) kromě námitky délky kompenzačního řízení (rozbor viz shora) zohlednil dále i věk žalobce b) v době kompenzačního řízení, jak bylo v průběhu řízení upřesněno, a to v tomto konkrétním případě v kontextu jeho nepříznivého zdravotního stavu, který byl v průběhu kompenzačního řízení doložen, a to byť nikoliv na počátku řízení. V této souvislosti soud uvádí, že si je vědom judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2292/2012), která za osobu vyššího věku, ve vztahu k níž by mělo být zohledňováno, že v daném případě je význam délky řízení pro žalobce závažnější, je považována osoba ve věku vyšším 75 let, avšak na druhou stranu je třeba konstatovat, že soud v daném případě ve vztahu k žalobci b) přihlédl k tomu, že v době zahájení řízení se jednalo o osobu ve věku 70 let, jejíž zdravotní stav však nebyl příznivý (po léčbě rakoviny). Proto soud tedy tuto mimořádnou kombinaci těchto skutečností promítl do stanovení základní částky odškodnění pro žalobce b) shora uvedeným způsobem. Za těchto okolností tedy soud dospěl k závěru, že jestliže shora uvedené řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 trvalo po dobu 6 let, pak základní částka odškodnění ve vztahu k žalobkyni a) je představována částkou 80 000 Kč (2 roky x 8 000 Kč + 4 roky x 16 000 Kč) a ve vztahu k žalobci b) pak částkou 85 000 Kč (2 roky x 8 500 Kč + 4 roky x 17 000 Kč), přičemž tato základní částka odškodnění pak byla ještě modifikována v souladu s kritérii příkladně uvedenými v § 31a zákona č. 82/1998 Sb. tak, jak bude uvedeno níže. Pouze pro úplnost pak ve vztahu ke stanovení základní částky odškodnění soud uvádí, že pokud by soud při stanovení výše základní částky odškodnění nezohlednil námitku žalobců spočívající v délce kompenzačního řízení a zároveň ve vztahu k žalobci b) i skutečnost vyššího věku žalobce v době zahájení kompenzačního řízení v kombinaci s jeho nepříznivým zdravotním stavem, pak by základní částka odškodnění byla v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 stanovena ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení, když je sice pravdou, že základní částka odškodnění je i dle výše uvedeného stanoviska Cpjn 206/2010 obecně uvažována v rozmezí 15 000 až 20 000 Kč za jeden rok řízení, s výjimkou prvních dvou let řízení, avšak, jak vyplývá z již ustálené judikatury vztahující se k odškodňování nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudních řízení, základní částka odškodňování v rozsahu vyšším než 15 000 Kč za jeden rok řízení je jinak (bez zohlednění shora uvedených specifik) stanovována skutečně ve výjimečných případech, kdy řízení trvají ve vztahu k osobě poškozené skutečně zcela zjevně nepřiměřeně dlouhou dobu, např. tedy v případech, kdy řízení trvají 13, 15 i více let, což v daném případě rozhodně není případ žalobců, kdy jejich řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy s využitím i mimořádného opravného prostředku spočívajícího v podání ústavní stížnosti po dobu celkově 6 let.

20. Co se pak tedy týká samotné modifikace základní částky odškodnění, kterou tedy soud ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 stanovil ve vztahu k žalobkyni a) ve výši 16 000 Kč za jeden rok řízení a ve vztahu k žalobci b) ve výši 17 000 Kč za jeden rok řízení, vždy s výjimkou prvních dvou let řízení, ve vztahu k nimž byla stanovena základní částka v poloviční výši, soud tedy ve vztahu k jednotlivých kritériím uvedeným příkladně v § 31a zákona č. 82/1998 Sb. uvádí následující:

21. Ve vztahu ke kritériu délky řízení soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že soud při posuzování základního předpokladu pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy žalobců v tomto řízení, tedy délku řízení zohlednil již v rámci své základní úvahy o tom, že délka řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenou spisovou značkou byla skutečně nepřiměřeně dlouhá a dále i v úvaze o tom, že v daném případě není dostatečnou satisfakcí konstatování porušení práva na rozhodnutí věci žalobců v přiměřené době, soud tedy již neshledal důvody pro to, aby ještě přistoupil k další modifikaci základní částky odškodnění ve vztahu k výše uvedenému kritériu.

22. Ve vztahu k posouzení kritéria skutkové, právní i procesní složitosti věci pak soud dospěl k závěru, že v daném případě je na místě z důvodu procesní složitosti věci ponížit základní částku odškodnění ponížit o 35 %, a to za situace, kdy účastníci řízení v průběhu řízení opakovaně a rozsáhle doplňovali skutková tvrzení a důkazní návrhy, bylo rozhodováno o připuštění změny žaloby, o ustanovení mediátora, ustanovení znalců, bylo přiznáváno znalečné, svědečné, v řízení byli slyšeni svědci, bylo dokazováno správním spisem Městské části Praha 6, ve věci probíhala mediační jednání, bylo rozhodováno o určení procesní lhůty k podání poučení (návrhu nevyhověno), těsně před vyhlášením rozsudku, byla vznesena ze strany žalobců námitka podjatosti (neshledána důvodnou). Věc byla rozhodována na dvou stupních soudní soustavy s tím, že soud I. stupně rozhodoval meritorně dvakrát, stejně tak jako soud odvolací a žalobci byla ve věci podána i ústavní stížnost, o níž tedy bylo rozhodováno Ústavním soudem. Soud dále ponížil základní částku odškodnění o 15 % z důvodu skutkové složitosti věci, kdy mimo jiné prováděné důkazy byl nakonec s ohledem na nutnost objektivního posouzení zda, ke škodě skutečně došlo v příčinné souvislosti s jednáním žalovaných a pokud ano, v jakém rozsahu, byl nařizován i znalecký posudek, který byl doplňován i výpovědí znalce u jednání soudu a to i s ohledem na další znalecký posudek v řízení předložený.

23. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánů veřejné moci, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě není na místě ponížit ani navýšit základní částku odškodnění, a to za situace, kdy přerušení řízení v souvislosti s nařízením mediačního jednání a období vyhodnocení výsledku mediace nelze v rámci tohoto kritéria znovu zohledňovat, stejně tak jako skutečnosti související s nutností ustanovování dalšího znalce v důsledku žádosti původního znalce o zproštění z funkce znalce z důvodu zdravotních na straně znalce, to vše za situace, kdy všechny tyto skutečnosti, stejně tak jako období mezi odesláním spisu znalci a doručením znaleckého posudku se již primárně promítly do závěru soudu o tom, že celková délka řízení tedy byla vyhodnocena jako nepřiměřená. Pokud pak žalobci namítali, že mediace ve věci neměla být vůbec nařizována, soud v této souvislosti uvádí, že tento postup, který soud prvního stupně zvolil po zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu nelze chápat jako neúčelný, a to za situace, kdy z odůvodnění odvolacího soudu se podávala i varianta nutnosti zpracování znaleckého posudku v řízení, v němž byla předmětem žaloby částka 12 000 Kč s tím, že za této situace bylo naopak vhodným postupem pokusit se využít mediačních jednání právě za účelem předejití nutnosti dalšího rozsáhlého dokazování, s nímž byly spojeny další náklady řízení.

24. Ve vztahu k posouzení kritéria významu řízení pro žalobce soud v této souvislosti uvádí, že na rozdíl od strany žalované, soud význam řízení pro žalobce posoudil jako běžný, a to za situace, kdy je sice třeba přisvědčit žalované, že předmětem řízení bylo toliko zaplacení částky 12 000 Kč, avšak v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR bylo třeba při vyhodnocení významu řízení pro žalobce přihlédnout i k příslušenství této pohledávky, včetně nákladů řízení, které v daném případě byly v poměrně značném rozsahu. Na druhou stranu i při zohlednění této skutečnosti je třeba vycházet z toho, že předmětem řízení bylo zaplacení finanční částky a i při zohlednění nákladů řízení se tedy jednalo o řízení, s nímž judikatura ESLP, ani judikatura Nejvyššího soudu ČR nespojuje zvýšený význam řízení pro účastníky, když za takováto řízení jsou považována řízení trestní, řízení ve věci ochrany osobnosti, řízení týkající se rodinně-právních vztahů, řízení týkající se osobního stavu, pracovněprávní spory, spory o náhradu škody na zdraví či řízení o sociálních dávkách, dávkách důchodového zabezpečení, zdravotního pojištění apod., s tím, že za těchto okolností soud tedy rozhodně neshledal důvody pro to, aby z důvodu významu předmětu pro řízení došlo k navýšení základní částky odškodnění. Na druhou stranu však tedy soud ani nedospěl k závěru o důvodnosti ponížení základní částky odškodnění, a to právě v důsledku přihlédnutí k tomu, že při úvaze o významu předmětu řízení nelze vycházet pouze z žalované částky, ale je třeba přihlížet i k příslušenství včetně výše náhrady nákladů řízení.

25. Co se pak týká kritéria jednání účastníka, kterým případně přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud po provedeném dokazování ve vztahu k tomuto kritériu nepřistoupil k ponížení ani navýšení základní částky odškodnění, když z provedeného dokazování vyplývá, že procesní aktivita žalobců sice byla značná, včetně využívání řádných opravných prostředků i mimořádných postupů (podání ústavní stížnosti), avšak využití těchto prostředků, ani vznesení námitky podjatosti či podání návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu aj. (byť byly shledány nedůvodnými) nelze dávat k tíži účastníkům řízení, a proto tedy soud v důsledku postupu poškozených nepřistoupil ani k ponížení, ani k navýšení základní částky odškodnění, když výše uvedené postupy pak mají svůj odraz právě v posouzení procesní složitosti věci.

26. Dalším kritériem, které však soud v této projednávané věci musel vzít při stanovení přiměřené výše zadostiučinění v úvahu, bylo v daném případě i kritérium, sdílenosti újmy žalobců v posuzovaném řízení. V této souvislosti soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci v posuzovaném řízení byli v postavení nerozlučných společníků na straně žalobců, je zřejmé, že svou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení sdíleli skutečně společně, přičemž za těchto okolností soud tedy dospěl k závěru o důvodnosti ponížení základní částky odškodnění o 30 %, neboť v daném případě je zřejmé, že újmu spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení o náhradu škody, která žalobcům dle jejich tvrzení měla vzniknout v místě jejich bydliště, žalobci, co by manželé, nepochybně sdíleli. Tato skutečnost pak tedy musela být logicky promítnuta i do výše odškodnění, které bylo žalobcům poskytnuto.

27. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že při zohlednění navýšení a ponížení základní částky odškodnění na základě vyhodnocení shora uvedených kritérií tedy bylo důvodné přiznat žalobkyni odškodnění v částce 16 000 Kč (základní částka odškodnění 80 000 Kč mínus 35 % z důvodu procesní složitosti, věci minus 15 % z důvodu skutkové složitosti věci a minus 30 % z důvodu sdílené újmy), tedy celkově ve výši 16 000 Kč a ve vztahu k žalobci b) pak v částce 17 000 Kč (a to při základní částce odškodnění 85 000 Kč minus 35 % z důvodu procesní složitosti, věci minus 15 % z důvodu skutkové složitosti věci a minus 30 % z důvodu sdílené újmy).

28. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že pokud žalobkyně ve vztahu k výše uvedenému posuzovanému řízení argumentovala tím, že mediační jednání nemělo být vůbec soudem nařizováno, soud v této souvislosti uvádí, že s ohledem na předmět řízení a poté, kdy v rámci zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k prvnímu rozsudku soudu I. stupně, bylo mimo jiné konstatována i případná potřeba vypracování znaleckého posudku, bylo dle přesvědčení soudu zcela účelným postupem pokusit se o vyřešení věci formou nařízení mediačního jednání, a to i s ohledem na výši částky a předpokládané náklady soudního řízení v případě zpracování znaleckého posudku, přičemž nelze přičítat k tíži soudu, že k dohodě mezi zúčastněnými stranami nedošlo. Pokud pak žalobci poukazovali na to, že dle jejich přesvědčení nemělo být prováděno dokazování znaleckým posudkem, případně namítali rozsah dokazování soudu v posuzovaném řízení, tyto námitky soud shledá v uvedeném případě nedůvodné s tím, že ačkoliv předmětem řízení byla pouze částka 12 000 Kč s příslušenstvím, nelze v daném případě a priori vyloučit to, že i v případě podání žaloby o takovouto částku je třeba provádět dokazování v rozsahu odpovídajícím skutkovým tvrzení jak ze strany žalobců, tak ze strany žalované a ani v takovémto případě tedy nelze vyloučit potřebu zpracování znaleckého posudku a provedení dokazování v potřebném rozsahu, čehož si musí být účastníci řízení vědomi. Dále pak soud ještě k věci uvádí, že pokud žalobci v rámci žaloby poukazovali na tzv. nedodržení referenční doby u vyřizování věci s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu vztahující se ke kárným řízením, soud v prvé řadě uvádí, že tato judikatura není bezprostředně přímo použitelná na rozhodování ve věci o náhradě škody z titulu nesprávného úředního postupu s tím, že v daném případě jako za průtah v řízení rozhodně nelze považovat období jednoho či dvou měsíců, jak činí ve svých podáních žalobci (např. období od 28. 3. 2017 do 13. 4. 2017, od 9. 12. 2017 do 31. 1. 2018, od 2. 8. 2016 do 3. 10. 2016, od 19. 9. 2018 do 3. 10. 2018, od 6. 4. 2019 do 29. 5. 2019), navíc za situace, kdy v rámci řízení o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení je délka řízení hodnocena jako celek, přičemž celková délka řízení tedy je zohledňována včetně všech úkonů a postupů soudu, přičemž v posuzovaném případě dospěl soud k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená s tím, že logicky se do tohoto závěru tedy promítly jak jednotlivé postupy soudu, tak i veškerá období žalobci uváděná období.

29. Ve vztahu k posuzovanému řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 pak soud dospěl k závěru, že v daném případě byla délka tohoto řízení taktéž nepřiměřeně dlouhá, a to za situace, kdy řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne 19. 2. 2014, přičemž skončilo dnem 16. 10. 2020, kdy žalobcům bylo doručení usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 2516/20, když tedy toto posuzované řízení, včetně využití mimořádného prostředku – podání ústavní stížnosti, trvalo po dobu 6 let a 8 měsíců. Co se pak týká základní částky odškodnění, kterou soud v daném případě ve vztahu k žalobcům a) a b) stanovil, soud v podstatě vycházel ze stejných již výše podrobně rozebíraných skutečností pod bodem 19 odůvodnění tohoto rozsudku (zohlednění námitky délky kompenzačního řízení a u žalobce b) též zohlednění věku a zdravotního stavu), a proto jako základní částku odškodnění za výše uvedené řízení stanovil u žalobkyně a) částku ve výši 90 664 Kč a u žalobce b) ve výši 96 336 Kč, když v případě žalobkyně a) soud stanovil základní částku odškodnění ve výši 16 000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy byla stanovena částka poloviční (2 roky x 8 000 Kč 4 roky x 16 000 Kč + 8 měsíců x 1 333 Kč) a u žalobce b) ve výši 17 000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy byla taktéž stanovená částka poloviční (2 roky x 8 500 Kč + 4 roky x 17 000 Kč + 8 měsíců x 1 417 Kč). Poté pak soud přistoupil opětovně k modifikaci této základní částky odškodnění ve vztahu k oběma žalobcům, přičemž modifikace této základní částky odškodnění ve vztahu k řízení vedenému u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 byla učiněna následujícím způsobem:

30. Ve vztahu ke kritériu délky řízení soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že soud při posuzování základních předpokladů pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy žalobcům v tomto řízení tedy již v rámci této úvahy zohlednil, že délka řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod shora uvedenou spisovou značkou byla skutečně nepřiměřená a délku řízení tedy soud ve svém důsledku promítl již do této základní úvahy a zároveň i do úvahy o tom, že v daném případě by bylo nedostačující formou odškodnění pouhé konstatování porušení práva žalobců na rozhodnutí její věci v přiměřené době, soud tedy již dále nepřistoupil k další modifikaci základní částky odškodnění ve vztahu k výše uvedenému kritériu.

31. Ve vztahu k posouzení kritéria procesní, skutkové složitosti a právní složitosti věci pak soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou důvody pro ponížení základní částky odškodnění o 30 % z důvodu procesní složitosti věci, a to za situace, když z obsahu spisu vyplývá významná procesní aktivita účastníků řízení, s níž se soudy musely vypořádávat, v průběhu řízení docházelo opakovaně ke změně skutkových tvrzení, bylo rozhodováno o připuštění změny žaloby, byly opakovaně upravovány a doplňovány důkazní návrhy, ve věci byla nařízena mediace, byly řešeny námitky žalobců o podjatosti ustanovené mediátorky, ve věci bylo rozhodováno o zadání znaleckého posudku, bylo rozhodováno o změně znalce (zdravotní důvody), bylo žádáno o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku, byť tento byl v předchozí době soudem urgován, byly opakovaně podávány ze strany žalobců návrhy na určení procesní lhůty, s čímž byla spojena nutnost předkládání spisu odvolacímu soudu, a to byť byly následně tyto návrhy shledány nedůvodnými, bylo dokazováno velkým množstvím listin, byl vyslýchán znalec, bylo rozhodováno o přiznání znalečného. Ve věci bylo meritorně rozhodováno soudem I. i II. stupně a dále byla ve věci podána i ústavní stížnost. Z důvodu skutkové složitosti věci pak bylo řízení poníženo o 20 %, když předmětem řízení žalobci učinili nejen nárok na náhradu majetkové škody, ale i nemajetkové újmy, přičemž v řízení bylo nutno přistoupit i k znaleckému zjišťování výše skutečně vzniklé majetkové škody.

32. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánů veřejné moci během řízení pak soud dospěl k závěru, že v daném případě je důvodné navýšit základní částku odškodnění o 15 %, a to z důvodu nečinnosti soudu, ke které v průběhu řízení došlo s tím, že rozsah této nečinnosti pak, ačkoliv byl tedy částečně již promítnut do úvahy o nepřiměřené délce soudního rozhodnutí, soud přesto v daném případě ještě zohlednil právě výše uvedeným navýšením základní částky odškodnění, neboť nečinnost soudu byla opakovaně ve vyšším rozsahu. Zejména se pak jedná o období od 30. 3. 2017, kdy jednání bylo odročeno z důvodu úrazu soudkyně, přičemž věc byla následně v květnu 2017 přidělena jinému soudci, přičemž ačkoliv následně byla dalším soudcem nařízena jednání ve věci, ta byla opětovně z důvodu na straně soudu (nemoc, aj.) odročována a další jednání bylo konáno až v květnu 2018, přičemž ani v následném období pak nebylo postupováno v řízení zcela plynule s tím, že za těchto okolností tedy soud základní částku odškodnění navýšil shora uvedeným způsobem, a to byť k výše uvedeným postupům vedly objektivní okolnosti (úraz, nemoc a podobně), nicméně s ohledem na objektivní odpovědnost státu již tato období musel soud při úvaze o přiměřené výši odškodnění zohlednit.

33. Co se pak týká kritéria jednání účastníka, kterým případně přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud po provedeném dokazování ve vztahu k tomuto kritériu nepřistoupil k ponížení ani navýšení základní částky odškodnění, když z provedeného dokazování vyplývá, že procesní aktivita žalobců sice byla značná, včetně využívání řádných opravných prostředků i mimořádných postupů (podání ústavní stížnosti), avšak využití těchto prostředků, ani opakované podávání návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu aj. (byť byly shledány nedůvodnými) nelze dávat k tíži účastníkům řízení, a proto tedy soud v důsledku postupu poškozených nepřistoupil ani k ponížení, ani k navýšení základní částky odškodnění, když výše uvedené postupy pak mají svůj odraz právě v posouzení procesní složitosti věci.

34. Dalším kritériem, které však soud v této projednávané věci musel vzít při stanovení přiměřené výše zadostiučinění v úvahu, bylo v daném případě i kritérium, sdílenosti újmy žalobců v posuzovaném řízení. V této souvislosti soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalobci v posuzovaném řízení byli v postavení nerozlučných společníků na straně žalobců, je zřejmé, že svou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou soudního řízení sdíleli skutečně společně, přičemž za těchto okolností soud tedy dospěl k závěru o důvodnosti ponížení základní částky odškodnění o 30 %, neboť v daném případě je zřejmé, že újmu spočívající v nepřiměřeně dlouhém řízení o náhradu škody, která žalobcům vznikla v místě jejich bydliště, žalobci, co by manželé, nepochybně sdíleli. Tato skutečnost pak tedy musela být logicky promítnuta i do výše odškodnění, které bylo žalobcům poskytnuto.

35. Na základě výše uvedené modifikace základní částky odškodnění tedy soud dospěl v daném případě k závěru, že je důvodné přiznat žalobkyni a) odškodnění za jí vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 31 732,40 Kč, a to za situace, kdy tedy základní částka odškodnění ve vztahu k žalobkyni a) byla stanovena ve výši 90 664 Kč, přičemž soud tuto částku ponížil z důvodu skutkové složitosti věci o 20 %, z důvodu procesní složitosti věci o 30 %, z důvodu sdílenosti újmy o 30 % a dále byla základní částka navýšena o 15 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci. Co se pak týká žalobce b) soud tedy s ohledem na výše uvedenou modifikaci ve vztahu k žalobci b) tedy jako částku přiměřeného odškodnění stanovil částku ve výši 33 717,60 Kč, a to za situace, kdy soud tedy základní částku odškodnění ve vztahu k žalobci b) ve výši 96 336 Kč ponížil o 20 % z důvodu skutkové složitosti věci, o 30 % z důvodu procesní složitosti věci, z důvodu sdílené újmy o 30 % a navýšil základní částku odškodnění o 15 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci.

36. S ohledem na to, že tedy žalobci požadovali odškodnění nemajetkové újmy každý za dvě výše uvedená posuzovaná řízení, soud s ohledem na částky, které přiznal žalobcům, jako adekvátní odškodnění jim vzniklé nemajetkové újmy rozhodl tedy pod bodem I tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 47 732,40 Kč skládající se z odškodnění ve výši 16 000 Kč za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a z částky 31 732,40 Kč jako odškodnění nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 s tím, že z výše uvedených částek pak byl žalobkyni a) přiznán i úrok z prodlení za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to ve výši zákonného úroku z prodlení, to vše za situace, kdy úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 občanského zákoníku po zohlednění toho, že žalovaná se do prodlení s plněním dostala po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou mělo [stát. instituce] na mimosoudní projednání věci, přičemž s ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci uplatnili nárok u žalované dne 27. 8. 2019, je zřejmé, že dne 28. 2. 2020 se tedy žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dlužných částek.

37. Pod bodem II výroku rozsudku pak soud zamítl žalobu ve vztahu k žalobkyni a) o zaplacení zbývajícího požadavku na náhradu nemajetkové újmy, a to v rozsahu částky 117 267,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 102 267,60 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení a z částky 15 000 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, to vše za situace, kdy soud v rámci tohoto výroku reagoval i na rozšíření žaloby o částku 15 000 Kč společně s příslušenstvím požadovaným od 23. 11. 2021, a to při zohlednění toho, kdy soud požadavek formulovaný v rozšíření žaloby (v důsledku argumentace délkou kompenzačního řízení) soud v souladu se stanoviskem Cpjn 206/2010, jak již je shora uvedeno pod bodem 19 odůvodnění tohoto rozsudku, však zohlednil již v rámci navýšení základní částky odškodnění za posuzovaná řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6.

38. Pod bodem III. výroku rozsudku pak soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci b) částku 50 717,60 Kč skládající se z odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 ve výši 17 000 Kč a z částky 33 717,60 Kč poskytnuté jako odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014 s tím, že z výše uvedených částek pak byl žalobci b) přiznán i úrok z prodlení za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení, a to ve výši zákonného úroku z prodlení, to vše za situace, kdy úrok z prodlení byl přiznán dle § 1970 občanského zákoníku po zohlednění toho, že žalovaná se do prodlení s plněním dostala po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou mělo [stát. instituce] na mimosoudní projednání věci, přičemž s ohledem na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci uplatnili nárok u žalované dne 27. 8. 2019, je zřejmé, že dne 28. 2. 2020 se tedy žalovaná dostala do prodlení se zaplacením dlužných částek.

39. Pod bodem IV výroku rozsudku pak soud zamítl žalobu ve vztahu k žalobci b) o zaplacení zbývajícího požadavku na náhradu nemajetkové újmy, a to v rozsahu částky 114 282,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 99282,40 Kč za dobu od 28. 2. 2020 do zaplacení a z částky 15 000 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, to vše za situace, kdy soud v rámci tohoto výroku reagoval i na rozšíření žaloby o částku 15 000 Kč společně s příslušenstvím požadovaným od 23. 11. 2021, a to při zohlednění toho, kdy soud požadavek formulovaný v rozšíření žaloby (v důsledku argumentace délkou kompenzačního řízení) soud v souladu se stanoviskem Cpjn 206/2010, jak již je shora uvedeno pod bodem 19 odůvodnění tohoto rozsudku, však zohlednil již v rámci navýšení základní částky odškodnění za posuzovaná řízení vedená u Obvodního soudu pro Prahu 6.

40. Pod bodem V. a VI. výroku rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož byla plná náhrada nákladů řízení přiznána žalobcům, a to za situace, kdy rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění záviselo na úvaze soudu. Za těchto okolností soud tedy přiznal žalobcům a) i b) pod body V. a VI. výroku rozsudku náhradu nákladů přičemž žalobkyni a) přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 14 841,40 Kč a žalobci b) pak náhradu nákladů řízení ve výši 14 091,40 Kč. Náhrada nákladů řízení je pak ve vztahu ke každému z žalobců představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 4 000 Kč (2 000 Kč jako soudní poplatek za požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 268/2013 a částka 2 000 Kč jako soudní poplatek za požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 73/2014). Dále se náhrada nákladů řízení skládá u každého z žalobců z odměny právního zástupce žalobců ve výši 7 440 Kč ve vztahu ke každému z žalobců, a to za tři úkony právní služby (za přípravu a převzetí věci, podání žaloby a písemné vyjádření žalobců ze dne 10. 8. 2020 k vyjádření žalované – 1 úkon právní služby ve výši 2 480 Kč dle § 9 odst. 1, 4 písm. a) advokátního tarifu ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu), to vše v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013. Součástí přiznané náhrady nákladů řízení ve vztahu k nákladům za právní zastoupení každého z žalobců je pak i částka 900 Kč, jakožto paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce ve vztahu ke každému z žalobců v souvislosti se shora uvedenými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a dále je součástí náhrady nákladů řízení za právní zastoupení žalobců i částka odpovídající 21% DPH z přiznané odměny za právní zastoupení a paušálních náhrad, tedy částka 1 751,40 Kč ve vztahu ke každému z žalobců, když v řízení bylo osvědčeno, že původní právní zástupce žalobců je plátcem DPH. Součástí přiznané náhrady nákladů řízení je pak ve vztahu k žalobkyni b) ještě částka 750 Kč uplatněná jako paušální náhrada nezastoupeného účastníka nákladů řízení za dva a půl paušální náhrady dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za podání ze dne 23. 11. 2021, účast žalobkyně a zároveň obecné zmocněnkyně žalobce b) na jednání soudu dne 11. 1. 2022 a účast žalobkyně a zároveň obecné zmocněnkyně žalobce b) na jednání soudu dne 21. 1. 2022, při němž došlo k vyhlášení rozsudku, když úhrada těchto nákladů nezastoupeného účastníka byla požadována pouze žalobkyní a) ve výše uvedeném rozsahu.

41. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že pokud žalobci v rámci náhrady nákladů řízení požadovali i náhradu nákladů řízení za úkon právní služby - předběžné uplatnění nároku u [stát. instituce] dne 27. 8. 2019, soud v této souvislosti uvádí, že na úhradu tohoto úkonu právní služby nevznikl žalobcům právní nárok, a to s odkazem na ust. § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., podle něhož poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáním uplatněného nároku u příslušného úřadu, a proto tedy tento úkon právní služby nebyl žalobcům přiznán jako účelně vynaložený úkon právní služby v rámci tohoto řízení, stejně tak jako úkon právní služby písemného vyjádření žalobců ze dne 13. 2. 2020 ke stanovisku žalované ze dne 15. 1. 2020, neboť toto písemné vyjádření se vztahovalo k vyjádření [stát. instituce] v rámci mimosoudního projednání věci a byť bylo adresováno soudu, je zřejmé, že k tomuto právnímu úkonu došlo ještě před marným uplynutím lhůty, kterou mělo [stát. instituce] k plnění, a proto soud tento úkon právní služby nepovažoval v řízení za účelně vynaložený, a to i s ohledem na to, že byl zároveň v rámci náhrady nákladů řízení přiznán úkon právní služby - vyjádření žalobců k vyjádření žalované v rámci podané žaloby ze dne 10. 8. 2020.

42. Lhůta k plnění pak byla žalované poskytnuta dle § 160 o. s. ř. k její žádosti ve lhůtě 15denní, a to za účelem umožnění organizačního převedu finančních prostředků, to vše za situace, kdy poskytnutí lhůty v tomto rozsahu dle přesvědčení soudu nezasahuje významnějším způsobem do oprávněných zájmů žalobců, zejména za situace přiznání úroku z prodlení plynoucích až do zaplacení dlužných částek.

Poučení