21 C 207/2021 - 109

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou ve věci žalobců: a) [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0][Adresa zainteresované osoby 0/0], b) [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0][Adresa zainteresované osoby 1/0], c) [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 3/0][Adresa zainteresované osoby 3/0], všichni zastoupeni [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], advokátem [Adresa zainteresované osoby 3/1], proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0], se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], zastoupená [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], IČO: 69797111, se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1], o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 000 Kč od 26.6.2021 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se každý žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 60 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 000 Kč od 26.6.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit každému ze žalobců náklady řízení ve výši 34 506,60 Kč k rukám advokáta žalobců [tituly před jménem] [Anonymizováno] [adresa], do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se svou žalobou doručenou soudu dne 24.6.2021 domáhali vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 100 000 Kč s příslušenstvím, z titulu náhrady nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí – usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 27.3.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], na jehož základě byli žalobci následně postaveni před soud pro spáchání přečinu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a projev sympatií k hnutí směřujícím k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku, tedy pro trestné činy zvláště zavrženíhodné. Trestní řízení bylo vedeno pod sp. zn. 47 T 131/2016 a bylo skončeno usnesením ze dne 2.7.2020 č.j. 47 T 131/2016-343 tím, že věc byla dle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena k projednání a rozhodnutí před Komisi pro projednání přestupků Statutárního města Chomutova. Žádný ze žalobců nikdy předtím nebyl soudně projednáván. Žalobci již v přípravném řízení namítali, že v dané věci nedošlo k řádnému hodnocení důkazů, že došlo již při zahájení trestního stíhání k porušení základních zásad trestního řízení ve světle zásady zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, zásady hodnocení důkazů a zásady presumpce neviny, která zakotvena v ústavním pořádku ČR. Jejich slovům však nebylo dopřáno sluchu. Následně bylo žalobcům dáno v plném rozsahu zcela zapravdu a rozhodnuto tak, jak uvedeno ve výše uváděném rozhodnutí, tedy věc byla odevzdána k projednání přestupku, tedy i orgány činné v trestním řízení dospěly k názoru, že skutek není trestným činem, tedy že byli všichni nynější žalobci vystaveni policejní represi pod dozorem státního zastupitelství po mnoho let neoprávněně, když proti usnesení o postoupení věci nepřísluší ani dnešním žalobcům podání opravného prostředku. Od zahájení trestního stíhání žalobců, byli tito vystaveni reálné hrozbě uložení trestu ve výměře v délce trvání až na tři léta, uvedení trestu v rejstříku trestů, přičemž toto, stejně tak pohled okolí na ně – stíhaného pro trestné činy, které v očích společnosti, zjevně i orgánů činných v trestním řízení, tedy zvláště zavrženíhodné, což mělo a doposud má nepříznivý vliv na psychický stav žalobců. Asi nikdo si neumí představit mimořádný vliv běhu událostí, které nemohli žalobci s ohledem na přístup PČR, jakož i dozorujícího státního zástupce ovlivnit. Policisté vedoucí vyšetřování se poškozeným ani neomluvili, když omluvu neobdrželi ani od dozorujícího státního zástupce. S ohledem na výše uvedené uplatnili žalobci náhradu nemajetkové újmy v intencích ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v platném znění každý v částce ve výši 100 000 Kč. Žalobci byli stíháni za vícero trestných činů, a to násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku, za které trestní norma stanoví trest odnětí svobody v trvání až na tři léta. Je zřejmé, že v případě obdobného postupu, jaký zvolil policejní orgán a dozorující státní zastupitelství byli žalobci reálně vystaveni trestu odnětí svobody na samé horní hranici trestní sazby, tedy v rozsahu 3 let nepodmíněně, když jednoznačně dány přitěžující okolnosti v intencích § 42 tr. zákoníku. V projednávaném případě řízení trvalo 5 let a 3 měsíce, přičemž o dlouhodobosti řízení a průtazích rozhoduje také Okresní soud v Chomutově. Je jistě na místě hovořit o naprostém psychickém tlaku na žalobce. Žalobci byli udržováni ve strachu z případného výkonu trestu odnětí svobody, žili po celou dobu trestního řízení v úzkosti a strachu, nejistotě a stresu, pocitu nespravedlnosti, ponížení, kdy názor jednotlivců s ohledem na společenskou poptávku převýšil zájem dnešního žalobců, pocit izolace a bezmoci s ohledem na stíhané trestné činy všichni žalobci pociťovali také ze svého okolí ztrátu reputace a narušení vztahů s osobami blízkými. Jako srovnatelný případ zvolili žalobci ten vedený před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 297/2011, kde byla přiznána náhrady škody ve výši 360 000 Kč, případně řízení vedené tamtéž pod sp. zn. 19 C 304/2011, kde i Ústavní soud ČR konstatoval, že přiznání částky ve výši 200 000 Kč bylo nedostatečné. Žalobci svou žádostí ze dne 25.12.2020 uplatnili u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu škody – nemajetkové újmy. Do dne podání žaloby nebylo o jejich žádosti rozhodnuto.

2. Žalovaná ve svém podání ze dne 8.7.2022 (čl. 27-29 spisu) se žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným, že u ní žalobci dne 25.12.2020 uplatnili nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 400 000 Kč za nezákonné rozhodnutí ve shora uvedeném řízení. K projednání žádosti žalobců došlo dne 21.1.2022. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a poskytla žalobcům zadostiučinění formou konstatování nezákonného rozhodnutí a omluvy. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání žádosti žalobce zjistila, že trestní stíhání žalobců bylo zahájeno dne 27.3.2015, žalobci vystupují v řízení v procesním postavení obžalovaných. Obžaloba byla podána dne 6.10.2016 a tím bylo zahájeno řízení u soudu pod sp. zn. 47 T 131/2016. Usnesením ze dne 2.7.2020 je věc postoupena k projednání a rozhodnutí Komisi pro projednání přestupků Statutárního města Chomutova s právní mocí ke dni 2.7.2020. Po provedeném šetření žalovaná dospěla k závěru, že v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47 T 131/2016, bylo ve vztahu k žalobcům vydáno nezákonné rozhodnutí, když usnesením ze dne 2.7.2020 byla věc dle § 222 odst. 2 tr. řádu postoupena k projednání a rozhodnutí Komisi pro projednání přestupků Statutárního města Chomutova s právní mocí ke dni 2.7.2020. Dále se tedy žalovaná zabývala otázkou, zda jsou splněny i ostatní podmínky vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. K uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává žalovaná názor, že dle ustanovení § 31a odst. 2 zákona 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích pouze tehdy, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení formy a výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobci byli v rámci posuzovaného řízení stíháni pro spáchání přečinu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci dle § 353 odst. 2 tr. zákoníku a projev sympatií k hnutí směřujícím k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku s hrozící trestní sazbou až 3 roky odnětí svobody, nejednalo se tedy o skutek společensky zásadně škodlivý a hrozící trest byl téže spíš na spodní hranici škály s takřka jistotou trestu podmíněného. Trestní stíhání trvalo přibližně 5 let a 3 měsíce, ovšem za nepřiměřenou délku byli žalobci odškodněni samostatně, když též stanoviskem ze dne 21.1.2022 bylo každému ze žalobců přiznáno přiměřené zadostiučinění z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení ve výši 51 000 Kč. Trestní věc nebyla nikterak medializována. Z podkladů trestního stíhání se podává, že vytýkané jednání žalobců se pohybuje na samé spodní hranici společenské škodlivosti, a tudíž nelze předpokládat zásadní postih či dopad trestního stíhání do nemajetkové sféry žalobců. Ostatně žalobci ani žádný konkrétní dopad netvrdí a nedokládají. Vzhledem k výše popsaným okolnostem a s přihlédnutím k poskytovanému zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení trestního stíhání se konstatování vydání nezákonného rozhodnutí jeví jako dostatečné a žalovaná současně vyslovila žalobcům omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jeho trestního stíhání. Požadované peněžité zadostiučinění je pak zcela nedůvodné v případě pana [jméno FO], jelikož k uplatněnému nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu zastává žalovaná názor, že v případě, kdy byl poškozený uznán vinným spácháním přestupku, právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu mu nevzniká. Smyslem a účelem zákona č. 82/1998 Sb. je, že se poškozený nedopustil protiprávního jednání. Přiznání práva na poskytnutí zadostiučinění v případě, kdy byl poškozený uznán vinným z přestupku, by bylo v příkrém rozporu se zásadou ex iniuria ius non oritur (z bezpráví právo vzejít nemůže). Jak již judikoval NS ČR, je třeba vycházet z toho, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tedy její přiznání je namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně dostat mělo (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). O případ, v němž obecná slušnost velí přiznání satisfakce, však v případě pana [jméno FO] nejde, a naopak poskytnutí zejména peněžitého odškodnění nemajetkové újmy by bylo v rozporu s dobrými mravy. Žalobcům proto žalovaná poskytla odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve formě konstatování nezákonného rozhodnutí a omluvy.

3. Soud v dané věci učinil tato skutková zjištění:

4. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově vedeného pod sp. zn. 47T 131/2016 bylo zjištěno: - ze Záznamu ze dne 21.3.2021 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] (čl. 1 tr. spisu) plyne, že dne 21.3.2015 byly zahájeny úkony trestního stíhání ve věci [jméno FO] a spol. pro násilnou trestnou činnost s rasovým podtextem, pro přečin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci dle § 352 odst. 1 tr. zákoníku a přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku, kterého se měl [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] dopustit tím, že dne 20.3.2015 kolem 33:30 hodin v Chomutově, ulici [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][jméno FO] čp. [Anonymizováno], zvonil na zvonek poškozených [jméno FO], kdy poté z místa odjel vozem taxi, následně se dne 21.3.2015 kolem 00:50 hodin vrátil společně s dosud neustanovenými muži a zvonili na zvonek poškozených, kdy vykoukla z okna [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], na kterou [jméno FO] křičel „ty svině černá, pojď dolů“, poté k oknu přišel poškozený [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], kdy na oba [jméno FO] začal křičet „pojďte oba dolů, vy černý svině, černý huby, vyřídíme si to, my vás zabijeme, vy se vystěhujete nebo vám hodím zápalný“, kdy jeden z dosud neustanovených přítomných mužů směrem k oknu hodil něco bílého, kdy toto způsobilo mastný flek pod oknem, přitom [jméno FO] v jednom případě hajloval a říkal společně s ostatními muži, ať jde [jméno FO] ven, že ho zabijou; - z usnesení P ČR, KŘP Ústeckého kraje, SKPV, územního odboru Chomutov, ze dne 27.3.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že bylo vůči všem žalobcům zahájeno trestní stíhání pro přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a u [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] (žalobce c)) i pro přečin sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku, kterých se měli dopustit tím, že dne 21.3.2015 v době kolem 01:00 hodin v Chomutově, ulici [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] před domem čp. [Anonymizováno] nejprve [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] zvonil na zvonek bytu poškozených [jméno FO], kdy poté, co oba poškození přišli k oknu, začal křičet „ty svině černá, pojď dolů!“ a „pojďte oba dolů, vy černý svině, černý huby, vyřídíme si to, my vás zabijem, vy se vystěhujete nebo vám hodím zápalný“, k němu se následně přidali obviněný [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] a [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] a společně křičeli, že jsou to „zkurvený cikáni, ať jde poškozený [jméno FO] dolů, že je to zasraný cikán a že mu rozkopou držku“, přičemž jeden z obviněných hodil neznámý předmět směrem k oknu a obviněný [jméno FO] nejméně jednou užil nacistický symbol, kdy zdviženou pravicí hajloval. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo doručeno žalobci a) a žalobci c) dne 27.3.2015, žalobci d) dne 30.3.2015 a žalobci b) dne 7.4.2015, jak plyne z doručenek. - ze Stížnosti ze dne 30.3.2015 plyne, že žalobce a) a žalobce c) doručili dne 31.3.2015 policejnímu orgánu stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání; - ze Stížnosti ze dne 10.4.2015 plyne, že žalobce b) doručil dne 13.4.2015 policejnímu orgánu stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání; - z Usnesení ze dne 12.6.2015 č.j. 2ZT 127/2015-12 plyne, že OSZ v Chomutově zamítlo stížnost obviněného [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], proti usnesení o zahájení trestního stíhání, pro nedůvodnost; - z Protokolu ze dne 4.5.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl vyslechnut před policií; - z Pokračování protokolu ze dne 28.7.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][jméno FO] byl vyslechnut před policií, popřel, že by házeli předměty směrem do okna poškozených, nehajlovali, nevykřikoval žádná rasistická hesla, nadávky; - z Protokolu ze dne 30.4.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl vyslechnut před policií; - z Pokračování protokolu ze dne 24.7.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl vyslechnut před policií, popřel nadávky s rasovým podtextem, hajlování, házení předmětů do okna, výhrůžky smrtí; - z Protokolu ze dne 4.5.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl vyslechnut před policií; - z Pokračování protokolu ze dne 24.7.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl vyslechnut před policií, popřel rasistické výrazy a gesta, hajlování, házení předmětů do okna poškozených; - z Protokolu ze dne 4.5.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl vyslechnut před policií; - z Pokračování protokolu ze dne 28.7.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][jméno FO] byl vyslechnut před policií; - z Úředního záznamu ze dne 23.3.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] podal na policii vysvětlení; - z Úředního záznamu ze dne 23.3.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] podal na policii vysvětlení; - z Úředního záznamu ze dne 24.3.2015 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] podal na policii vysvětlení; - z Opisů evidence rejstříku trestů ze dne 23.3.2015 a ze dne 24.3.2015 plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] a [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] nemají žádný záznam; - z Protokolu ze dne 29.6.2016 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl podroben rekognici; - z Protokolu ze dne 10.8.2016 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl podroben rekognici; - z Obžaloby ze dne 6.10.2016 č.j. 2ZT5 127/2015-40 plyne, že vůči všem žalobcům byla dne 6.10.2016 doručena k okresnímu soudu obžaloba pro skutek kvalifikovaný jako přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a u [jméno FO] dále pro přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku; - z Trestního příkazu ze dne 19.10.2016 č.j. 47 T 131/2016-242 plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl uznán vinným z přečinu dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku; - z Trestního příkazu ze dne 19.10.2016 č.j. 47 T 131/2016-244 plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl uznán vinným z přečinu dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku; - z Trestního příkazu ze dne 19.10.2016 č.j. 47 T 131/2016-346 plyne, že [Anonymizováno].[Anonymizováno][jméno FO] byl uznán vinným z přečinu dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku; - z Trestního příkazu ze dne 19.10.2016 č.j. 47 T 131/2016-248 plyne, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl uznán vinným z přečinu dle § 352 odst. 2 a § 404 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 1 roku; - z Protokolu o hlavním líčení ze dne 1.11.2018 plyne, že nikdo z obžalovaných se k hlavnímu líčení nedostavil; - z Protokolu o hlavním líčení ze dne 25.2.2019 plyne, že všichni obžalovaní se účastnili hlavního líčení, popírali obvinění; - z Protokolu o hlavním líčení ze dne 16.5.2019 plyne, že všichni obžalovaní, kromě [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO], se účastnili hlavního líčení; - z Protokolu o hlavním líčení ze dne 22.7.2019 plyne, že všichni obžalovaní se účastnili hlavního líčení; - z Protokolu o hlavním líčení ze dne 21.10.2019 plyne, že všichni obžalovaní se účastnili hlavního líčení; - z Protokolu o hlavním líčení ze dne 16.12020 plyne, že všichni obžalovaní se účastnili hlavního líčení; - z Protokolu o hlavním líčení ze dne 2.7.2019 plyne, že všichni obžalovaní se účastnili hlavního líčení, na závěr bylo vyhlášeno usnesení o postoupení věci k přestupkové komisi; - Z usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 2.7.2020 č.j. 47T 131/2016-343 (čl. 26 spisu) plyne, že věc obžalovaných (žalobců), pro skutek spočívající v tom, že dne 21.3.2015 v době kolem 01:30 hodin v Chomutově, ul. [jméno FO], před domem čp. [Anonymizováno] nejprve obžalovaný [jméno FO] zvonil na zvonek bytu poškozených [Anonymizováno] [Anonymizováno] a [jméno FO], kdy poté, co oba poškození přišli k oknu, začal na oba poškozené vulgárně křičet a vyhrožovat jim zabitím a zapálením, a to pro jejich příslušnost k romské etnické skupině, kdy se k němu vulgárními nadávkami pro romský původ přidali i obžalovaný [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], přičemž obžalovaný [jméno FO] hodil neznámý předmět k oknu poškozených a se slovy „[jméno FO]“ nejméně jednou zdviženou pravicí hajloval, kdy se k němu přidal i obžalovaný [jméno FO], čímž projevovali souhlas s neonacistickým hnutím, byla podle § 222 odst. 2 tr. řádu, postoupena k projednání a rozhodnutí Komise pro projednání přestupků Statutárního města Chomutova. V odůvodnění usnesení soud konstatoval, že intenzita jednání obžalovaných nenaplňuje požadovaný stupeň vyšší společenské škodlivosti vyžadované k tomu, aby se jednalo o trestný čin. V daném případě nejde o trestný čin, avšak jednání obžalovaných by mohlo být posouzeno jako přestupek. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2.7.2020.

5. Ze žádosti – uplatnění nároku ze dne 25.12.2020 (čl. 6-8 spisu) plyne, že žalobci uplatnili u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu, nesprávného rozhodnutí ve věci 47T 131/2016 a požadovali náhradu nemajetkové újmy dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. v částce 100 000 Kč pro každého a za nepřiměřenou dobu trvání trestního stíhání v délce 5 let a 3 měsíce dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. každému ze žalobců částku 108 375 Kč. Tato Žádost byla doručena Ministerstvu spravedlnosti ČR dne 25.12.2020, jak plyne z Detailu odeslané zprávy (čl. 9 spisu).

6. Z Potvrzení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 28.12.2020 (čl. 10 spisu) plyne, že žalovaná potvrdila právnímu zástupci žalobců, že dne 25.12.2020 jí byla doručena Žádost týkající se věci vedené u OS Chomutov pod sp. zn. 47T 131/16.

7. Z usnesení Magistrátu města Chomutova, odboru správních činností, ze dne 9.3.2021 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že přestupky všech žalobců proti občanskému soužití, kterého se měli dopustit tím, že dne 21.3.2015 v Chomutově, okolo 1:30 hodin, vulgárně slovně napadli [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] a [jméno FO], a to pro jejich příslušnost k romské etnické skupině, kdy je společně nazývali „zkurvenými cikány“ a [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] je nazýval „černými sviněmi a černými hubami“, čímž měli způsobit jinému újmu pro jeho etnický původ a barvu pleti a [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] měl vyhrožovat zabitím a zapálením, čímž měl narušit občasné soužití tím, že jinému vyhrožuje újmou na zdraví, byly zastaveny, neboť spáchání těchto skutků nebylo obviněným prokázáno. Toto usnesení nabylo právní moci dne 19.5.2021.

8. Z usnesení Magistrátu města Chomutova, odboru správních činností, ze dne 9.3.2021 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] plyne, že obviněný [Jméno zainteresované osoby 2/0] (žalobce c)) byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, kterého se dopustil tím, že dne 21.3.2015 v Chomutově u domu čp. [Anonymizováno] zvonil na zvonek bytu [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] a [Anonymizováno].[Anonymizováno][jméno FO], čímž úmyslně narušil občanské soužití a dopustil se vůči jinému hrubého jednání, za což mu bylo uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 21.8.2021.

9. Ze Stanoviska Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 21.1.2022 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] (čl. 31-33 spisu) plyne, že ministerstvo konstatovalo, že v trestním řízení žalobců pod sp. zn. 47T 131/2016 bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., když usnesením ze dne 2.7.2020 byla věc postoupena k projednání před přestupkovou komisi. Zároveň MS vyslovilo všem žalobcům omluvu za nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. K nároku žalobců na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trvání trestního řízení pak MS přiznalo každému ze žalobců částku 51 000 Kč.

10. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 23C 205/2021 plyne zejména: - ze žaloby ze dne 24.6.2021 plyne, že se žalobci domáhali vůči žalované zaplacení částky 108 375 Kč s příslušenstvím pro každého žalobce z titulu náhrady škody pro nesprávný úřední postup – dlouhodobost trestního řízení vedeného pod sp. zn. 47T 131/2016. - z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 4.8.2022 č.j. 23C 205/2021-69 plyne, že okresní soud uložil žalované ČR – MS ČR povinnost zaplatit každému ze žalobců částku 47 813 Kč s příslušenstvím. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že tato částka byla přiznaná za nepřiměřenou délku trvání trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 47T 131/2016 vůči všem žalobcům; přičemž soud přiznal každému ze žalobců celkem částku 98 813 Kč, od níž byla odečtena částka 51 000 Kč, přiznaná a vyplacená žalobcům na základě jejich Žádosti ze dne 25.12.2020 (98 813 – 51 000 = 47 813 Kč); - z pravomocného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.4.2023 č.j. 12 Co 251/2022-104 plyne, že odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že přiznal každému ze žalobců za nepřiměřenou délku trvání trestního řízení pouze částku 12 750 Kč s příslušenstvím, co do zbytku žalobu zamítl.

11. Z účastnické výpovědi žalobce a) [Jméno zainteresované osoby 0/0] bylo zjištěno, že z jeho pohledu a pro něj nejhorší byly zhoršené vztahy s jeho manželkou. Poznali se až v průběhu trestního stíhání a chtěli počít dítě, k čemuž došlo až v roce 2020. Dítě se jim narodilo [datum], kdy byl u přestupkové komice, tzn. nebyl tam, kde měl být. Sice v té době platila covidová opatření, ale alespoň přes telefon by s ní mohl komunikovat. Začal mít rodinné problémy, kdy rodiče mu nevěřili, že to, co mu bylo kladeno za vinu, neudělal. Dále měl problémy v práci, kdy jeden zaměstnanec, který s ním dělal, tak odešel po téměř 20 letech s tím, že se ním dělat nebude, že nebude dělat s rasistou, jak přímo řekl. V té době i v současnosti je zaměstnán u geodetické firmy [Anonymizováno] [adresa], kterou vlastní jeho otec a on je zaměstnancem. V souvislosti s odchodem tohoto zaměstnance rovněž padly zakázky, které na něj byly vázány. Např. firma [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno], to byla firma, která je opustila a byla největší zakázkou a byla vázána na zaměstnance, který odešel, a to [jméno FO] z Jirkova. Tento zaměstnanec odešel v květnu 2018. Dále se jim ponížila zakázka od společnosti [právnická osoba], neboť před tím dělali 20 zakázek a teď udělali tři. Zakázku ponížili s tím, že byli zvyklí pracovat s [jméno FO] a že to již nemají zapotřebí s nimi spolupracovat. Přímo mu to řekl [jméno FO], že se bavil s [tituly před jménem] [jméno FO] ze společnosti [Anonymizováno], že šli za ním, míněno za [jméno FO], a teď to nemají zapotřebí. V současné době společnost již zavolá pouze občas. Tyto firmy vyloženě pocítili. Dále letos v zimě, asi leden nebo únor 2023, v posilovně potkali vyšetřovatele, policistu, který je vyslýchal, pana [Anonymizováno], a [jméno FO] ho na to upozornil, a udělalo se mu pocitově nedobře, necítil se tam dobře, tak tam ještě párkrát byl a pak přestal. Policista ho nijak ani [jméno FO] nekontaktoval. S některými lidmi, s nimiž se kdysi bavil, tak se s nimi již vůbec nebaví, a to například s [jméno FO], kamarádem, s nímž se jenom pozdraví. Řekl mu, že to, co udělali není normální a že by nechtěl být někdy u toho, kdyby se to mělo zopakovat. Dále nemůže v noci spát. Již dříve spal míň než většina lidí, ale v průběhu trestního řízení, například vlivem toho, co u hlavního líčení říkala státní zástupkyně, tak z toho spal ještě méně a budil se. Spí v jedné místnosti se svou manželkou. Např. včera šel spát ve 22 hodin a vstával kolem páté hodiny. Někdy v průběhu roku 2018 začal mít problémy s erekcí. Byl u obvodního lékaře, který mu dal nějaké prášky, nevěděl, jak se jmenují, byl tam v roce 2018, u [tituly před jménem] [jméno FO], se sídlem Chomutov. Tento problém přetrvává dodnes. Řeší jej přírodními preparáty na doporučení lékařky. Pokud hovořil ve svém písemném doplnění žaloby i o ztrátě přátel, mínil tím lidi, se kterými se více bavil a vztahuje se to i na žalobce. V současné době se žalobci komunikuje jen, když se blíží nějaký soud, ale již si nevolají. Když se ta věc dostala tam, kam se dostala, tak přátelství začalo upadat. V průběhu trestního řízení měl i panickou ataku, měl pocit, že si na něj lidé ukazují, protože ho zná spoustu lidí. Měl i strach z pomsty. Měl strach, úzkosti například když potkal toho policistu [Anonymizováno], tak měl pocit, že se nemůže ani nadechnout. Dále například vlivem toho, že se nevyspal, přišel z práce a někdo mu řekl, pojď s námi ven, tak řekl, že bude radši doma, že už toho má dost. Již nemohl konkretizovat, kdo ho tak zval ven, to si již nepamatoval. Svou partnerku poznal až v roce 2018 a neměl se tak s kým o tom bavit, takže měl pocit osamělosti a samoty. Dále byl vyčerpán z toho, jak se obhajoval před svými rodiči, svými přáteli, jako například před manželkou žalobce [jméno FO], [jméno FO], kamarádem [jméno FO] a jeho ženou [jméno FO], protože se o tom bavili často a vždy na to došla řeč. S těmito lidmi se stýká dodnes, ale podstatně méně. Oženil se [datum] a v březnu 2021 se mu narodila dcera. Má jedno dítě. Před touto trestnou věcí přišel do kontaktu s policí pouze v rámci přestupku, dalo by se říct, že se jednalo o výtržnictví. Od zahájení trestního stíhání až do současné doby proti němu nebylo vedeno žádné trestní řízení a má čistý trestní rejstřík. Když obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání, tak mu bylo horko, protože netušil, že to dojde tak daleko. Přístup policistů byl takový tendenční s tím, že to chtějí mít rychle vyřešeno, přičemž věděl, co se stalo, a přece se nebude přiznávat, když mu říkali, že taky se může stát tohle a tohle. Když jsem se dostavil k podání vysvětlení na policii tak to bral tak, že jim řekl, co se stalo a najednou se měl dostavit k policii k výslechu a byl z toho překvapený, bral to jako jednoduchou záležitost. Když dostal obžalobu, kde byl uvedený i trest, neboť s obžalobou mu byl doručen i trestní příkaz, tak si říkal, že to není možný. Když to pak hned volal [jméno FO], tak ten mu řekl, že mu to taky přišlo, že jim nato kejvne, že už chce mít klid. Všichni tři ostatní se ale shodli na tom, že s tím nemůžou souhlasit, že se to nestalo. To byl ten důvod, proč bojovali dál o svou nevinu a o čisté trestní rejstříky. O tom, že věc byla postoupena na přestupkovou komisi se dozvěděl od svého právního zástupce, nikdo se mu od té doby neomluvil stran policie, státního zástupce, soudu. Rodiče ho nějakým způsobem vychovali, vychovávali ho slušně a že problémy se musí řešit. Stát se k této věci čelem nepostavil. Pokud hovořil o svých zdravotních indispozicích, s těmito navštívil obvodní lékařku, jak hovořil výše. Pokud hovořil o svých psychických problémech, tak s těmi již žádného lékaře nenavštěvoval. Asi na jaře letošního roku mu jeho právní zástupce sdělil omluvu žalované.

12. Z účastnického výpovědi žalobce b) [Jméno zainteresované osoby 1/0] bylo zjištěno, že měl za to, že celá věc měla být ukončena v okamžiku, kdy ho na místě skutku ztotožňovala PČR. Nebyl policií vyzván ani k podání vysvětlení a rovnou obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání, což byl pro něj obrovský šok a v tu chvíli vůbec netušil, co to pro něj znamená a co se bude dít, protože do té chvíle nebyl nikdy policií vyšetřován. Je skeptik a vždy očekává to nejhorší. Měl pocity nepříjemné, pocity úzkosti, a to v souvislosti právě se zahájením trestního stíhání a tyto pocity měl celou dobu trestního stíhání, a to v různých intenzitách. Když mu došlo zahájení trestního stíhání, tak měl pocit horka, bolesti břicha, zvýšený srdeční tep. Tyto pocity vždy vygradovaly, když se blížilo hlavní líčení, například i schůzka s právním zástupcem nebo výslech u policie. Souvisí s tím i jeho poruchy spánku. Když se blížila nějaká tato událost, tak na to myslel, šel spát například v 22 hodin a probudil se v půl druhé ráno a do rána již neusnul. Trpěl poruchou soustředivosti. Projevovalo se to například v jeho práci, je řemeslník, pracuje se dřevem, je fyzická osoba podnikatel. Podniká od roku 2012 a na svou práci se musí soustředit. Projevovalo se to i v rodině, kdy čas trávený s rodinou byl bez radosti, bez náplně. Poruchou soustředění již netrpí. Rovněž hrál americký fotbal, na nejvyšší evropské amatérské úrovni v Evropě, protože profesionální americký fotbal je v Evropě zakázaný. Tomuto sportu se věnoval od roku 2010 do roku 2020 v [Anonymizováno] v klubu [jméno FO] [Anonymizováno], byl obránce. 3x týdne tréning plus příprava, jednou týdně zápas od března do června. V období trestního stíhání šla jeho výkonnost podstatně dolů, projevovalo se to tak, že na hřišti nedělal to, co měl. Bylo mu to řečeno i trenérem, resp. přímo takto narovno mu to neřekl, že hraje na nic, ale dával šanci někomu jiném a v žebříčku se propadal. Jde o rychlý sport s rychlým a bystrým rozhodováním a jakákoli psychická zátěž jej výrazně ovlivní. Jako řemeslník bere zakázky s platbou předem a v období trestního stíhání se mu práce zpožďovala například z týdne na čtyři týdny, protože se nesoustředil na práci díky trestnímu stíhání. Nesoustředil se, pracoval pomalu. Někteří zákazníci ho emailem urgovali. Kdy a kdo ho urgoval si již nepamatoval. Někde zprávy bude mít. Situace byla zničující hlavně pro jeho manželku, protože měli jedno malé dítě a jedno na cestě a zároveň i hypotéku. Byl živitel rodiny a případný trest odnětí svobody by je dostal do značných finančních problémů. Dříve byl více uvolněný a klidný, dnes stačí málo, aby vybuchl, přikládal to strachu z trestního stíhání a se stresem s tím spojeným. Ztratil chuť na sex, odmítal manželku, hledal výmluvy. Po celou dobu trestního stíhání cítil obrovský pocit nespravedlnosti, orgány činné v trestním řízení neustále hledaly důvody, proč ho odsoudit ale ne, proč neodsoudit. Měly být hledány důkazy rovnoměrně, ať už ve prospěch či neprospěch. I když proti němu nebyly usvědčující důkazy, neustále všichni trvali na jeho stíhání. Ani žádné svědectví proti němu nebylo. Žádná zápalná láhev nebyla házena. Byl vychováván jako slušný a poctivý člověk a jen myšlenka na to, že něco spáchal, mu byla nepříjemná. Jeho manželka v roce 2016 potratila bez zjevné fyzické příčiny. Bylo to v důsledku stresu z hrozícího trestu. Lékařskou zprávu na to bohužel nemá, protože se jednalo o samovolný potrat v nákupním centru. Dále měl pocit, že u hlavního líčení státní zástupkyně tlačila na jednu svědkyni, když se mírně odchýlila od své původní výpovědi, což nehrálo do noty obžalobě. Měl pocit bezmoci, že je pět let proti němu vedeno trestní stíhání. Do té doby, než bylo zahájeno trestní stíhání, tak do Chomutova jezdil za rodiči a přáteli. Jejich kontakty byly normální. Následně vlivem trestního stíhání zafungovala tzv. šuškanda a vztahy se změnily. S rodiči se vztahy nezměnili, ty mu věřili. Již si nepamatoval, o jaké šlo přátele. Pokud v písemném doplnění žaloby hovořil o tom, že byl terčem vtípků o rasismu, nacismu/neonacismu, již si nepamatoval stran koho, a kdy to bylo, bylo to v průběhu trestního stíhání cca 5 let zpátky. V Chomutově ho díky rodičům, jejich výchově a díky otci zná spoustu lidí jako slušného člověka, a díky šuškandě mu to moc na reputaci nepřidalo. Nemyslel si, že věc byla medializována a že se jeho jméno objevilo v médiích. Vlivem stresu mezi ním a manželkou docházelo k hádkám, měli krizi, která vyvrcholila před 4,5 lety nazpět. Jsou stále spolu, krizi překonali. Když obdržel trestní příkaz, tak to pro něj byl zničující pocit, říkal si, jak je to možné, když proti němu není žádný důkaz. Fantazie se mu rozjela naplno, není právník, a říkal si, kam až to může dospět, k jakému trestu. Okolí délku trestního řízení vnímalo tak, že je udivovalo, že ještě není konec, myslel tím manželka, rodiče, jeho sestra, rodina ze strany manželky. Nevěděl, jak se informace o jeho trestním stíhání dostaly na veřejnost, netušil. Probíral to jenom s rodinou. To, že byl očištěn, zmínil pouze v kruhu rodinném, zvenčí se mu tato informace nedostala. Měl za to, že kdyby byl odsouzen, tak by to mělo fatální dopad na jeho podnikatelskou činnost. Jeho trenér ani nikdo z klubu nevěděli o trestním stíhání. S psychickými problémy se neobrátil na lékaře.

13. Z účastnické výpovědi žalobce c) [jméno FO] plyne, že pro něj byla ta situace vůbec nejhorší ze všech žalobců, protože se ním jeho prarodiče přestali díky tomu komunikovat. V domě, kde se ten případ odehrál bydlí známá babičky, která ji o tom informovala. Jeho prarodiče se ním díky tomu v podstatě půl roku nepromluvili. Po této době přišlo obvinění a následně odsouzení v nepřítomnosti za předmětný útok. Trpěl nespavostí, úzkostmi, záchvaty paniky, kdy nemohl dýchat, průjmy. Neléčil se, lékaře nenavštívil. Po výpovědích hlavních svědků [jméno FO], kdy tvrdili, že po nich házeli zápalné lahve atd., tak skutečně nespal. I přesto, že již mu nic nehrozí v současné době, tak i teď se klepe. Je ve stavu, kdy je to šílený. Ztratil důvěru v soudní systém, v policejní orgán, není možné, aby u soudu soudkyně a státní zástupkyně vyvíjely nátlak na svědkyni a tuto rozbrečely. Zdravotní problémy, které výše popsal, ty po nějaké době odezněly, v podstatě po zprošťujícím rozsudku, resp. po překvalifikování na přestupek. Jinak neměl nic, co by uvedl. Věděl o tom, že o věci se psalo na facebooku, žádný důkaz nemá, tyto věci si nefotil. Nebyl si vědom, že by se o věci psalo v jiných sdělovacích prostředcích. V té době neměl žádné jiné trestní stíhání ani přestupkové řízení. Odbornou pomoc psychologa, psychiatra nevyhledal. Před zahájením trestního stíhání na policejní orgán nahlížel s důvěrou, v průběhu trestního stíhání se to změnilo, a to například díky tomu, že pan [jméno FO], který s nimi na místě vůbec nebyl, přesto i vůči němu bylo zahájeno trestní stíhání. Před soudem pak pokud hlavní svědci [jméno FO] vypovídali zcela protichůdně, tak měl za to, že bude trestní stíhání zastaveno. Nic takového se však nestalo a řízení pokračovalo. Až teprve státní zástupce vzal svůj návrh zpět, tak řízení bylo přehodnoceno jako přestupek. U posledního hlavního líčení byl jiný státní zástupce, muž, než dozorující státní zástupkyně, a ten kroutil nevěřícně hlavou. S manželkou se neustále hádali, kdy manželka spala v dětském pokoji. V té době byl již ženatý, měli půlroční miminko, chtěli navázat hned dalším potomkem, který se jim však narodil až po dalších dvou letech, bylo to ještě v době probíhajícího trestního řízení. S manželkou jsou stále šťastně spolu, překonali to. Širší rodina v podstatě u něj neexistuje, a o babičce a dědečkovi již byla řeč. Před trestním stíháním byli velmi dobří kamarádi, což se v průběhu trestního řízení změnilo, byl ze strany ostatních žalobců napadán, že je do toho zatáhl. Jejich vztahy ochably. Stýkají se minimálně, pouze jenom v soudní síni. Před tím se, vyjma pana [jméno FO], který žije v Praze, stýkali pravidelně. Neměl pocit, že by v rámci řízení před policií byla snaha o zastavení trestního stíhání. Vnímal to tak, že důkazy byly smyšlené, což i ví. V roce 2016 přišel o zaměstnání, dá se říct, že to bylo na základě toho odsouzení, a to proto, že se to jeho nadřízený dozvěděl a řešil to se ním na pracovní schůzce, nevěděl, kdy to přesně bylo. Této schůzce nebyl nikdo jiný přítomen. Pracoval ve stavební společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] [adresa]. Tato společnost již neexistuje. Jeho nadřízeným, který s ním tenkrát mluvil byl [jméno FO]. Řekl mu, že když vykonával funkci stavbyvedoucího a byli pod ním zaměstnanci převážně Romové, tak není vhodné, aby v zaměstnání setrvával. Byl se ním ukončen pracovní poměr dohodou. Žádný důkaz nemá a nemůže označit. Pokud hovořil o odsouzení v jeho nepřítomnosti, hovořil o trestním příkazu. Byl odsouzen za dva trestné činy. Dohoda o ukončení pracovního poměru byla k poslednímu prosinci 2016. Z Dohody o ukončení pracovního poměru nevyplývá příčinná souvislost mezi ukončení pracovního poměru a trestním stíháním. Nenavrhl důkaz Dohodou o ukončení pracovního poměru.

14. Z účastnické výpovědi žalobce d) [Jméno zainteresované osoby 3/0] plyne, že pro něj byl největší problém ten proces jako takový, neboť mu ani nikdo nedokázal, že na místě vůbec byl. Na místě nebyl. K tomu sloužily i dvě rekognice. Při jedné jednoznačně vyplynulo, že paní nebo pán vůbec nevěděla, že si to nepamatuje, je to dlouhá doba. U něj se nikdo v rámci rekognice ani nezastavil. U té druhé rekognice to bylo dost podobné, načež po nějaké době přišel kriminalista zezadu a najednou ohlásil, že si to dotyčná osoba rozmyslela, že to je on. Jak má věřit systému, když jde proti němu. Zarazilo ho, že byl odsouzen od stolu trestním příkazem bez jakéhokoliv důkazu. Byla narušena důvěra mezi ním a jeho manželkou. Nikdo jim nevěřil, že by je někdo odsoudil jen tak, takže manželka měla pochyby s tím, že přeci něco museli udělat. Měl takový pocit, že mu nevěří dodnes. Ta důvěra tam není prostě stoprocentní. První dcera se jim narodila v roce 2019 a začaly obrovské problémy, protože mezi nimi byla nabouraná důvěra vlivem trestního stíhání. Jejich vztahy s manželkou jsou dnes již lepší a myslel, že jim pomohlo narození druhé dcery, které je rok (narozená v lednu 2023). Dcera byla neplánovaná. Ve vztahu k jeho firmě měl ze ztráty reputace, což však není schopen dokázat. Nikdo by si to podle něj ani nedovolil říct. Těžko některé věci může dokázat. Je bývalý hokejista a pokud v písemném podání hovořil o tom, že o něm spousta lidí začala pochybovat, měl na mysli to, že kamarádi z hokeje měli narážky typu, že měli někde hajlovat. Konkrétní jména si již nepamatoval. Bylo to spíše ze začátku trestního stíhání, opravil, spíše v průběhu trestního stíhání, když se to rozkřiklo. Dnes již na hokej spíše nechodí. Trpěl poruchou spánku, a to během trestního řízení. Dodnes trpím poruchou spánku. Objevovaly se u něj šediny. S poruchou spánku se neléčil. Nenavštívil ani žádného psychologa, popřípadě psychiatra. Myslel, že je dost silná osobnost na to, aby někoho takového navštívil. Je ženatý od roku 2017. Nevěděl o tom, že by předmětná kauza byla medializovaná. Nikdy nebyl trestně stíhán. V minulosti měl přestupky v rámci řízení, přišel o řidičák. Pro něj největší trauma bylo to, že je někdo vůbec odsoudil. Přemýšlel nad tím, že když dostal podmínku, tak už je to jen krůček od toho, pokud by se něco stalo, že si půjdu sednout. Pro něj je to z toho všeho to nejdůležitější. Samotné soudy, hlavní líčení, mu přišlo s prominutím jako fraška. Od začátku bylo jasné, že je paní soudkyně chce odsoudit. Za ty roky sbírala a sbírala svědectví, žádné však nenašla. Někteří svědci byli až směšní, zejména ti [jméno FO]. Měl za to, že se to mělo dávno zastavit a nepokračovat v tom. Co se týče výslechů na policii, odebírání otisků prstů, tak mu to až tak nevadilo, jen si říkal, co udělal, když nic neudělal, člověk to zná jenom z televize. Nevěděl, jak se jejich trestní stíhání rozkřiklo, jsou čtyři a každý má okruh svých rodin, přátel. V uvozovkách to věděl celý Chomutov. Je fyzická osoba podnikatel v oboru stavebnictví. V době rozhodné, tj. v době trestního stíhání, měl velmi dobrou zakázku, která trvala asi tři roky a skončila asi v roce 2019. Neměl žádné důkazy o tom, že by to mělo mít souvislost s jeho trestním stíháním. Jen v té souvislosti něco zaslechnul, ale tato zakázka ze dne na den skončila. Smluvní partner bezdůvodně ze spolupráce odstoupil, resp. nepodepsali další smlouvu na další zakázku. Toto však prokázat nemůže. To, že byl obviněn z rasově motivovaného činu mu na začátku přišlo úsměvné, netušil, co je za ty roky čeká. S Romy pracuje, vyrůstal s nimi na sídlišti, nemá s nimi žádný problém. Do inkriminovaného okamžiku, kdy se měl stát předmětný skutek, tak se scházeli se žalobci i dalšími přáteli, ale od toho okamžiku již neřešili nic jiného než jejich trestní stíhání a dnes se v podstatě již vůbec nestýkají, např. teď naposledy v létě s panem [jméno FO] byli na kole, ale to je jen sporadické. Svým rodičům o svém trestním stíhání nic neříkal. Jeho maminka to dodnes neví, u svého otce si nebyl jistý, ale myslel, že to také neví. Jeho matka se asi před šesti lety odstěhovala do Vejprt. Společně se schází normálně, ale není to téma, které by s nimi probíral. Nechtěl vysvětlovat ten problém a obhajovat se. Přišlo mu hrozné, že vůbec před soudem musí žádat žalovanou o nějaké peníze. Už jen to, že je někdo nedůvodně odsoudil, má být důvodem pro jejich odškodnění. Měla by to být věc systémová, měl by být nějaký klíč. Tečkou všeho byla skutečnost, že v rámci přestupkového řízení nebylo ničeho prokázáno a paní, která to měla na starosti vůbec netušila, proč tam jsou. Nikdo neprokázal, že se něco stalo. Ona tam měla i ty poškozené [jméno FO] a ty jejich výpovědi jí přišly úsměvné. Stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání si nestihl podat. V rámci trestního řízení na něj ze strany orgánů činných v trestním řízení nebylo pácháno fyzické násilí ani psychické násilí. Mezi nimi čtyřmi žalobci si vzájemně nic nevyčítali, protože se tam vlastně nic nestalo.

15. Ze svědecké výpovědi [jméno FO], manželky žalobce b), plyne, že zná i u jednání přítomného žalobce c) [jméno FO]. Zná ho již 20 let, jsou s manželem nejlepší kamarádi. Pro ní a pro všechny bylo trestní stíhání manžela nepříjemné, i to, že je teď tady, je pro ní nepříjemné. Začalo to oslavou narozenin [jméno FO], kdy manžel, když přišel druhý den, tak jí řekl, že se něco stalo, že se musel legitimovat policii, ale že se nikdo nepopral a že se vlastně nic nestalo. Když to začalo a přišel dopis o zahájení trestního stíhání, tak jí došlo, že to nebylo jen tak. Museli zaplatit advokáta, byla naštvaná. Vadilo jí, že manželovi hrozí až tři roky odnětí svobody, nebo jenom podmínka. Všichni žalobci jsou ze slušných rodin. Bylo to nepříjemné. Kdyby manžela zavřeli, tak by přišli o byt, na který měli hypotéku. Ručila jim i jejich sestřenice, protože neměli dostatek finančních prostředků. Takže by se to dotklo i dalších osob. V roce 2015, když se skutek stal, tak manželovi věřila, že se nic nestalo. Následně mu věřila celou dobu, ale když přišel dopis, probíhaly soudy, tak člověk začne přemýšlet, proč se to děje a byla naštvaná. Protože manželovi hrozil vysoký trest, tak se o tom doma bavili a nebylo to příjemné. Bavili se o tom v klidu. Pro jejich rodinu by to byla obrovská ostuda. Když dorazil domu trestní příkaz, tak to brali jako hloupý vtip. Manžel nikde ani nebyl na policii, policie ho ani doma nekontaktovala, neptala se jí, jaký je. V té době měli malou holčičku a živitelem rodiny byl manžel. Ona byla na rodičovské dovolené. Dcera se jim narodila na Silvestra 2013. Sama chtěla dvě nebo tři děti, ale v té době, kdyby manžel dostal třeba i podmínku, tak by to bylo náročné. Byl osobou samostatně výdělečně činnou, a nikdo by ho asi nezaměstnal. Další těhotenství probíhalo tak, že si udělala těhotenský test, který byl pozitivní, vše vypadlo v pořádku, udělala si druhý těhotenský test, tam už ta druhá čárka nebyla tak výrazná a v osmém týdnu těhotenství o miminko přišli. První těhotenský test si dělala asi na podzim roku 2015. Druhý těhotenský test si dělala za další týden. U tohoto testu druhá čárka již nebyl výrazná. V té době již byla objednána na gynekologii. Na gynekologii se nedostavila. Asi v sedmém týdnu jejího přepokládaného těhotenství byli v obchodním centru Šestka v Praze a cítila návaly, polil jí pot a cítila, že začala krvácet. Vždy před tím měla pravidelnou menstruaci. Poslední menstruaci měla si 6 týdnů před prvním těhotenským testem. V tom nákupním centru šli na toaletu, ona zašla do kabinky, sedla si a šla z ní krev a krevní sraženina. Usoudila, že z ní vyšel plod. Lékaře nenavštívila, záchranku nevolala, protože byla zklamaná. Druhý den volala gynekoložce, a ta jí řekla, že kdyby byly nějaké problémy, tak se má dostavit. Protože již krvácela jen málo, asi dva dny, tak již nebylo potřeba, aby šla na gynekologii. O tomto nevěděla ani její rodina. Těhotenský průkaz neměla. Před tím nikdy nepotratila. Následně asi za půl roku opětovně otěhotněla, ale vlivem prodělané angíny musela jít na potrat. Myslela si, že první potrat mohl být kvůli stresu. Nikdy nebrala žádné léky a nikdy jí nic nebylo.

16. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 14.7.2022 č.j. 30C 66/2020-48 soud zjistil, že žaloba [jméno FO] vůči [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], pro zaplacení částky 122 688 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta. Předmětem žaloby byla náhrada nemajetkové újmy za trestní stíhání pro spáchání zločinu pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Trestní věc vedená pod sp. zn. 52 T 109/2016-296 byla rozhodnuta rozsudkem ze dne 22.10.2019 č.j. 52 T 109/2016-296 tak, že [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][jméno FO] byl zproštěn obžaloby (§ 226 písm. a) tr. řádu).

17. Z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6.3.2023 č.j. 95Co 190/2022-84 plyne, že odvolací soud změnil rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 14.7.2022 č.j. 30 C 66/2020-48 tak, že uložil [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]povinnost zaplatit žalobci [jméno FO] částku 64 688 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplynulo, že [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl, přestože se vytýkaného jednání nedopustil, obviněn ze závažného zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku a dále z přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst.1 písm. a) trestního zákoníku a hrozila mu v případě shledání viny trestní sazba trestu odnětí svobody jeden rok až osm let. Trestní řízení trvalo 3 roky a 8 měsíců. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 6.4.2016, dne 19.8.2016 byla podána obžaloba u soudu a první hlavní líčení bylo nařízeno na 12. 12. 2017 a dne 28. 12. 2019 nabyl právní moci zprošťující rozsudek. [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] uplatnil nárok na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu vydáním nezákonného rozhodnutí, a to ve výši 100 000 Kč. Žalovaná žalobci na tento nárok neposkytla žádné finanční zadostiučinění, nárok odškodnila pouze konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí. V daném případě byl žalobce zproštěn obžaloby. Nezákonným rozhodnutím zde bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 6.4.2016, a to pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 22.10.2019, sp. zn. 52 T 309/2016, který nabyl právní moci až dne 28. 12. 2019. V projednávané věci byl [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] stíhán pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst.1 písm. a) tr. zákoníku. Tato trestná činnost vyvolává vysokou míru společenského odsouzení. Žalobci hrozila sazba trestu odnětí svobody v rozmezí jednoho roku až osmi let. Trestní stíhání bylo proti žalobci vedeno 44 měsíců (tj. 3,6 let), což je doba nepřiměřená, účinky trestního stíhání tak na žalobce působily po dlouhou dobu a bezpochyby zasahovaly do jeho osobnostní sféry. Žalobce v době trestního stíhání byl ve věku 19 roků. Skutečnost, že byl před započetím trestního stíhání trestním příkazem soudu pravomocně odsouzen jako mladistvý k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců se stanovením zkušební doby do 2.1.2017, a to pro provinění nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy, mu nemůže být v souvislosti s rozhodováním o přiznání náhrady za nemajetkovou újmu, způsobenou nezákonným rozhodnutím, přičítáno k tíži, když se jednalo o trestnou činnost zcela odlišného charakteru a navíc mu zahájením předmětného trestního řízení, krom obavy z vysokého trestu odnětí svobody, hrozila i přeměna původně uloženého podmíněného trestu na nepodmíněný. Stejně tak nemůže jít k tíži žalobce skutečnost, že v minulosti byl svěřencem výchovného ústavu, když v řízení nebylo postaveno najisto, od kdy, jak dlouho a z jakého konkrétního důvodu v tomto zařízení pobýval. Již sama skutečnost, že byl žalobce podroben nezákonnému trestnímu stíhání pro trestnou činnost zvláště zavrženíhodnou, kdy mu hrozil vysoký trest odnětí svobody, vede, aniž by bylo v tomto směru třeba provádět dokazování, k závěru, že toto stíhání bezpochyby mělo na psychiku žalobce neblahý vliv. Jedná se o skutečnost, která je obvyklým následkem nezákonného rozhodnutí. Žalobce, stejně jako by to pociťovala každá jiná osoba, nacházející se v jeho situaci, jednak důvodně pociťoval strach z výkonu trestu odnětí svobody, který mu bezpochyby hrozil, jakož i ze samotného pobytu ve vězení, když je obecně známo, že odsouzení za zločiny se sexuálním podtextem, bývají ve věznici vystaveni nelibosti, jakož i šikaně ze strany ostatních vězňů. Stejně tak lze uvěřit žalobci, že byl svým okolím negativně vnímám, neboť společenský odsudek za trestnou činnost, pro kterou byl stíhán, je velmi vysoký. Dále mu lze uvěřit, že z celého nezákonného trestního stíhání mohl pociťovat beznaději, když na jeho aktivní obranu orgány činné v trestním řízení nebraly žádný ohled. To vše, aniž by tyto skutečnosti musel dokazovat, neboť obecně platí, že by stejnou nemajetkovou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena. Jedná se totiž o notorietu, kterou dokazovat netřeba. Odvolací soud poskytl [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, a to ve výši 50 000 Kč. Přiznání požadované vyšší částky však [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] neprokázal. Pokud jde o srovnání případu [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] se skutkově obdobnými případy, pak odvolací soud porovnal věc s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. 84 Co 72/2019, kde bylo žalobci přiznáno, krom jiného (odškodnění za nezákonné držení ve vazbě v částce přesahující jeden milion korun), i odškodnění za dobu, kdy již nebyl držen ve vazbě (tedy za období od 17.12.2014 do 27.1.2015), ve výši 100 000 Kč. Jednalo se o zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pro zločin vraždy a pokus zločinu obecného ohrožení, kdy žalobci hrozil trest odnětí svobody deset až osmnáct let, stíhání trvalo 579 dnů (z toho vazebně 541 dní). Toto trestní stíhání mělo nepříznivý dopad nejen na psychiku žalobce, ale zasáhlo i do jeho rodinného života, věc byla medializována. Dále odvolací soud porovnal daný případ s věcí vedenou u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 83 Co 184/2019, kde bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve výši 80 000 Kč za trestní stíhání pro skutek, kterého se měla dopustit při výkonu veřejné funkce, a to pro trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku, za který jí hrozil trest odnětí svobody do tří let. Trestní stíhání trvalo devět roků a dva měsíce, mělo nepřiznivý dopad na její rodinný život a vztahy s příbuznými i přáteli, věc byla medializována, důsledkem byl její odchod z veřejného života, změna zaměstnání. V tomto případě ale žalobkyně byla zproštěna obžaloby ne proto, že se skutek nestal, ale proto, že škoda, která jím byla způsobena nedosahovala 500 000 Kč.

18. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 vedeného pod sp. zn. 26C 297/2011 plyne: - ze žaloby ze dne 11.11.2011 plyne, že [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], domáhal vůči [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno][Anonymizováno]zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 1 690 000 Kč, s tím, že byl od 26.2.2003 trestně stíhán pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky dle § 148 odst. 1, odst. 3 tr. zákona, spáchaný ve formě pomoci. Ke dni 4.2.2011 byl pravomocně zproštěn obžaloby. Trestní řízení trvalo více než 8 let; - z vyjádření žalované ze dne 5.12.2011 plyne, že žalovaná nepřiznala žalobci odškodnění za průtahy v trestním řízení, ale přiznala mu 50 000 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným trestním stíháním; - z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 26C 297/2011-96 ze dne 25.10.2012 plyne, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 446 500 Kč, co do zbytku byla žaloba zamítnuta; - z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 20Co 48/2013-137 ze dne 11.4.2013 plyne, že odvolací soud potvrdil vyhovující výrok o věci samé pouze co do částky 262 667 Kč, co do částky 183 833 kč vyhovující výroku tento rozsudek zamítl. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplynulo, že trestní stíhání žalobce trvalo od 27.2.2003 do 4.2.2011, zjevně jej poškodilo v oblasti profesní (žalobce měl středně velkou advokátní kancelář s pěti advokáty, třemi koncipienty a obratem cca 18 000 000 Kč ročně, která po sdělení obvinění v podstatě zanikla, byla mu pozastavena činnost advokáta rok a půl, přišel o veškeré klienty, od 2003 do 2009 byla kancelář trvale ve ztrátě, spolupracovníci opustili kancelář, musel propusti všechny koncipienty, v roce 2003 měl žalobce velkého klienta; žalobce působil na 3 vysokých školách, trestní stíhání bylo široce medializováno, jeho advokátní kancelář měla renomé, profesně byl žalobce populární, byl mediálně známý v souvislosti s televizí Nova, žalobce byl ve vazbě) a osobní, míra tohoto poškození pak byla zvýšena profesním zaměřením žalobce a obsáhlou medializací daného trestního případu.

19. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 vedeného pod sp. zn. 19C 304/2011 plyne: - ze žaloby ze dne 21.11.2011 plyne, že [tituly před jménem][Anonymizováno][jméno FO] se domáhala vůči [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno] zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč, s tím, že její trestní stíhání trvalo 5,5 roku, kdy byla pravomocně ke dni 22.11.2010 zproštěna obžaloby pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku dle § 175 odst. 2 písm. a) tr. zákona; - z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 19C 304/2011-212 ze dne 21.5.2013 bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni [tituly před jménem] [jméno FO] odškodnění za nezákonné rozhodnutí částku 300 000 Kč; - z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 70Co 459/2013-259 ze dne 28.11.2013 plyne, že rozsudek 19C 304/2011-212 byl částečně potvrzen, ve zbytku byl změněn. - z Nálezu IV. ÚS 3183/15 ze dne 27.9.2016 plyne, že Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.7.2015 č.j. 30 Cdo 2209/2014-271, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28.11.2013 č.j. 70 Co 459/2013-259 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 21.5.2013 č.j. 19C 304/2011-212; - z Usnesení Městského soudu v Praze č.j. 70 Co 340/2017-393 ze dne 16.11.2017 plyne, že odvolací soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 19C 304/2011-330 ze dne 11.4.2017; - z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 19C 304/2011-454 ze dne 6.9.2018 plyne, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 594 500 Kč; - z pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 70 Co 27/2019-504 ze dne 14.2.2019 plyne, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 400 000 Kč. Z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že žalobkyni bylo v celkovém součtu z titulu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v rámci předběžného projednání nároku zaplaceno 44 500 Kč a 5 500 Kč; dále na základě rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 70 Co 459/2013-259 bylo zaplaceno 55 500; rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14.9.2015 č.j. 32 C 5/2014-94 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 3.10.2017 č.j. 3Co 16/2016-129 bylo žalobkyni přiznáno dalších 100 000 Kč; konečně pak tímto rozsudkem odvolacího soudu bylo žalobkyni přiznáno 400 000 Kč, celkem tak již vyplacená nebo soudem přiznaná náhrada nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním činila 605 500 Kč. Žalobkyně byla trestně stíhaná pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákona, trestí stíhání trvalo 5 let a 8 měsíců. Žalobkyně byla rozsudkem 21.11.2006 uznána vinnou a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let, za současného uložení trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu advokátní praxe po dobu tří let; k odvolání žalobkyně byl prvostupňový rozsudek v celém rozsahu zrušen, a následně byla žalobkyně opětovně uznána vinou a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvou let a trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu advokacie na dobu dvou let. Na základě podaného dovolání Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 11.11.2008 rozsudek Krajského soudu v Ostravě v celém rozsahu. Krajský soud v Ostravě znovu rozhodl rozsudkem ze dne 28.4.2009, kterým prvostupňový rozsudek opět zrušil a znovu uznal žalobkyni vinnou a odsoudil ji k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let a trestu zákazu činnosti v podobě zákazu výkonu advokacie po dobu dvou let. Na základě opětovného dovolání Nejvyšší soud usnesením ze dne 27.7.2010 rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.4.2009 opět zrušil; až poté Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.11.2010 zprostil žalobkyni obžaloby. K výmazu odsouzení žalobkyně z rejstříku trestu došlo až dne 21.3.2011. Trestní stíhání mělo špatný vliv na zdravotní stav žalobkyně, která se musela léčit (neuróza, hypertenze); promítalo se i do rodinného života a osobních a příbuzenských vztahů žalobkyně; zásadní a negativní důsledky pak mělo trestní stíhání v jejím profesním životě, neboť působila jako advokátka a správkyně konkurzní podstaty, ze seznamu správců však byla dne 16.10.2007 vyškrtnuta a advokátní praxi musela zanechat dokonce dvakrát, když jí po rozsudku Nejvyššího soudu obnovila, posléze ji však Krajský soud v Ostravě znovu odsoudil. Zásadní dopad na žalobkyni mělo její druhé odsouzení Krajským soudem v Ostravě, neboť po rozhodnutí Nejvyššího soudu důvodně očekávala, že bude obžaloby zproštěna, začala znovu obnovovat svou advokátní praxi, avšak poté co Krajský soud v Ostravě nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu a uznal ji opětovně vinnou, musela svou praxi znovu ukončit.

20. Z Výpisu z Centrální evidence obyvatel (čl. 12-15 spisu) plyne, že žalobce a) je ženatý od 13.2.2021, žalobce b) je ženatý od 7.6.2013, žalobce c) je ženatý od 1.6.2013 a žalobce d) je ženatý od 21.9.2017.

21. Z Výsledku dotazu do CEO plyne, že žalobci a) se v roce 2021 narodila dcera [Anonymizováno], žalobce b) má dvě děti ročník 2013 a 2017, žalobce c) má děti ročník 2014 a 2017 a žalobce d) má dvě děti roční 2019 a 2023.

22. Skutkový závěr: Dne 21.3.2015 byly zahájeny úkony trestního řízení vůči žalobci c) a vůči dalším osobám pro přečin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci dle § 352 odst. 1 tr. zákoníku a přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku, a to pro skutek vyjádřený výše tohoto odůvodnění rozsudku. Dne 27.3.2015 bylo žalobci a) a žalobci c) doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro přečin dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a u žalobce c) i pro přečin dle § 404 tr. zákoníku, za skutek vymezený výše tohoto odůvodnění; žalobci d) bylo toto usnesení doručeno dne 30.3.2015 a žalobci b) dne 7.4.2015. Žalobci a), b) a c) podali proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která byla státním zastupitelstvím pravomocně zamítnuta. V březnu 2015 žalobci a), c), a d) podali na policii ve věci vysvětlení. V dubnu/květnu 2015 a v červenci 2015 byli žalobci a), b), c) a d) vyslechnuti před policií, všichni popírali to, co jim bylo kladeno za vinu. Žalobce d) se dvakrát účastnil rekognice, a to v červnu 2016 a srpnu 2016. Dne 6.10.2016 byla k Okresnímu soudu v Chomutově podaná obžaloba vůči všem žalobcům pro přečiny dle § 352 odst. 2 a § 404 tr. zákoníku, pro skutek ze dne 21.3.2015 blíže specifikovaný výše tohoto odůvodnění rozsudku. Dne 19.10.2016 okresní soud vydal trestní příkazy, v nichž uznal všechny žalobce vinnými z přečinu dle § 352 odst. 2 tr. zákona a žalobce c) [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] navíc z přečinu dle § 404 tr. zákoníku a uložil žalobci a), b) a d) trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců a žalobci c) v trvání 8 měsíců, s podmíněným odkladem u všech žalobců v délce trvání 1 roku. V době od února 2019 do července 2020 se všichni žalobci osobně účastnili celkem 6 hlavních líčení, vyjma žalobce d), který se neúčastnil pouze jednoho hlavního líčení, v květnu 2019. U posledního hlavního líčení dne 2.7.2020 bylo rozhodnuto o postoupení věci přestupkové komisi, neboť skutek, který byl kladen žalobcům za vinu nesplňoval znaky trestného činu. Žádný ze žalobců nemá záznam v rejstříku trestů. Přestupková komise přestupkové řízení žalobců pravomocně zastavila, neboť nebylo prokázáno, že by se žalobci dopustili dne 21.3.2015 vulgárního slovního napadání [jméno FO] pro jejich příslušnost k romské etnické skupině. Pouze žalobce c) [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl pravomocně uznán vinným z přestupku spočívajícího v tom, že dne 21.3.2015 zazvonil na zvonek bytu [jméno FO], čímž se dopustil hrubého jednání a narušil občanské soužití, za což mu byl uložen trest v podobě pokuty ve výši 1 000 Kč. Následně dne 25.12.2020 žalobci doručili MS ČR svou žádost o odškodnění z titulu nesprávného úředního postupu a nesprávného (nezákonného) rozhodnutí a domáhali se náhrady nemajetkové újmy dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 100 000 Kč pro každého žalobce a nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení dle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 108 375 Kč. Ministerstvo spravedlnosti v podání ze dne 21.1.2022 konstatovalo, že v trestním řízení vedeném proti žalobcům došlo k vydání nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobců a zároveň vyslovilo omluvu za tento nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení. Nemajetkovou újmu v podobě peněžitého plnění za nezákonné rozhodnutí MS žalobcům nevyplatilo. Zároveň MS vyplatilo každému ze žalobců 51 000 Kč za nepřiměřenou délku trvání trestního řízení.

23. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen „úřední osoby“).

25. Podle § 5 zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

26. Podle § 6 odst. 1 zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

27. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona je Úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

28. Podle § 6 odst. 7 zákona Úřad určený podle odstavců 1 až 6 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

29. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

30. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odstavce 2. téhož ustanovení byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

31. Podle § 8 odst. 3 zákona nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

32. Podle § 13 odst. 1 zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odstavce 2. téhož ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

33. Podle § 14 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

34. Podle § 14 odst. 3 zákona uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

35. Podle § 15 odst. 1 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

36. Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

37. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

38. Podle § 31a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

39. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

40. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „ObčZ“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

41. Podle § 1970 ObčZ dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

42. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze z části.

43. Soud má za prokázané, že dne 21.3.2015 byly zahájeny úkony trestního řízení vůči žalobci c) a vůči dalším osobám pro přečin násilí proti skupině obyvatel a jednotlivci dle § 352 odst. 1 tr. zákoníku a přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku, a to pro skutek vyjádřený výše tohoto odůvodnění rozsudku. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobci a) a žalobci c) pro přečin dle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a u žalobce c) i pro přečin dle § 404 tr. zákoníku, za skutek vymezený výše tohoto odůvodnění, doručeno dne 27.3.2015; žalobci d) bylo toto usnesení pro přečin dle § 352 odst. 1 tr. zákoníku doručeno dne 30.3.2015 a žalobci b) pro tentýž přečin dne 7.4.2015. Žalobci a), b) a c) podali proti usnesení o zahájení trestního stíhání stížnost, která byla státním zastupitelstvím pravomocně zamítnuta. V březnu 2015 žalobci a), c), a d) podali na policii ve věci vysvětlení. V dubnu/květnu 2015 a v červenci 2015 byli žalobci a), b), c) a d) vyslechnuti před policií, všichni popírali to, co jim bylo kladeno za vinu. Žalobce d) se dvakrát účastnil rekognice, a to v červnu a srpnu 2016. Dne 6.10.2016 byla u Okresního soudu v Chomutově podaná obžaloba vůči všem žalobcům pro přečiny dle § 352 odst. 2 a 404 tr. zákoníku, pro skutek ze dne 21.3.2015 blíže specifikovaný výše tohoto odůvodnění rozsudku. Dne 19.10.2016 okresní soud vydal trestní příkazy, v nichž uznal všechny žalobce vinnými z přečinu dle § 352 odst. 2 tr. zákona a žalobce c) [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] navíc z přečinu dle § 404 tr. zákoníku a uložil žalobci a), b) a d) trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců a žalobci c) v trvání 8 měsíců, s podmíněným odkladem u všech žalobců v délce trvání 1 roku. V době od února 2019 do července 2020 se všichni žalobci osobně účastnili celkem 6 hlavních líčení, vyjma žalobce d), který se účastnil pěti hlavních líčení (hlavního líčení v květnu 2019 nebyl přítomen). U posledního hlavního líčení dne 2.7.2020 bylo rozhodnuto o postoupení věci přestupkové komisi, neboť skutek, který byl kladen žalobcům za vinu nesplňoval znaky trestného činu. Žádný ze žalobců nemá záznam v rejstříku trestů. Všechny tyto závěru soudu jsou opřeny o spisový materiál vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 47T 131/2016.

44. Dále má soud za prokázané, že navazující přestupkové řízení bylo vůči všem žalobcům pravomocně zastaveno, neboť nebylo prokázáno, že by se žalobci dopustili dne 21.3.2015 vulgárního slovního napadání [jméno FO] pro jejich příslušnost k romské etnické skupině. Pouze žalobce c) [Anonymizováno][Anonymizováno] [jméno FO] byl pravomocně uznán vinným z přestupku spočívajícího v tom, že dne 21.3.2015 zazvonil na zvonek bytu [jméno FO], čímž se dopustil hrubého jednání a narušil občanské soužití, za což mu byl uložen trest v podobě pokuty ve výši 1 000 Kč. Tyto závěry soud opírá o v řízení provedené listiny mající vztah k přestupkovému řízení, zejména usnesení Magistrátu města Chomutova ze dne 9.3.2021 zn. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] a rozhodnutí Magistrátu města Chomutova ze dne 9.3.2021 č.j. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno].

45. Z citované zákonné úpravy (zákona č. 82/1998 Sb.) vyplývá, že stát odpovídá za škodu způsobenou účastníku v řízení, v němž bylo vydáno nezákonné rozhodnutí (v trestním řízení je to zejména osoba, proti které se trestní řízení vede - obviněný, obžalovaný, odsouzený), jímž byla způsobena škoda. V trestním řízení mohou vznikat nejen újmy majetkové (náklady na obhajobu, ztráta na výdělku apod.), ale i újmy nemajetkové spojené se stresem, nejistotou, narušením rodinných vztahů či ztrátou dobré pověsti v důsledku vedeného trestního stíhání. Dle názoru soudu lze dovodit, že právo na náhradu škody způsobené usnesením o vznesení obvinění vzniká zpravidla v případech, kdy toto rozhodnutí nebylo zrušeno, ale trestní stíhání příslušné osoby bylo zastaveno nebo tato osoba byla zproštěna obžaloby. Nárok na náhradu škody způsobené zahájením a vedením trestního stíhání se posuzuje podle § 5 písm. a), § 7 a § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím (srovnej s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 6/90 ze dne 23.2.1990, rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 ze dne 31.3.2003). Pro účely odškodňování nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního řízení má stejný význam (důsledky) jako zrušení pravomocného usnesení o zahájení trestního řízení pro nezákonnost, zastavení trestního stíhání a zproštění obžaloby (došlo-li k němu z určitých důvodů). Při takovém výsledku trestního stíhání je totiž třeba vycházet z toho, že obviněná osoba trestný čin nespáchala, a že tedy proti ní nemělo být vzneseno obvinění. Neposuzuje se přitom správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, rozhodující je výsledek trestního stíhání. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění sám zavinil, a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný, nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

46. Ustanovení výše citovaného § 31a odst. 2 věty první zákona zakotvuje právo na přiměřené zadostiučinění v případě nemateriální újmy vzniklé nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a stanoví způsob poskytování zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, a to buď ve formě konstatování porušení práva, nebo ve formě finanční kompenzace. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno vzniklou nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. Ustanovení § 31a odst. 2 věty druhé zákona je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. To platí i při přímé aplikaci čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který stanoví, že každý, kdo byl obětí zatčení nebo zadržení v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění.

47. Při odškodnění trestního stíhání jednak platí, že samotným zproštěním obžaloby ani zastavením trestního stíhání není poškozenému (obviněnému, obžalovanému) poskytnuta satisfakce za nemajetkovou újmu způsobenou mu trestním stíháním ani ve formě konstatování porušení jeho práva či práv (srovnej s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1891/2012 ze dne 4.9.2013). Při odškodnění trestního stíhání je třeba přihlédnout k tomu, že zpravidla zasahuje do práva poškozeného na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst a ochranu jména, jakož i do soukromého a rodinného života, přičemž poškozený musí mimo jiné strpět i shromažďování a v některých případech i zveřejňování údajů o své osobě. Vedle toho se při stanovení formy a výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním vychází z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a především z dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Současně ovšem platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti (srovnej s Vojtek, P., Bičák, V., Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 284-373 s.).

48. V daném případě všichni žalobci byli, přestože se předmětného skutku nedopustili, obviněni z přečinu násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a žalobce c) [Jméno zainteresované osoby 2/0] navíc i z přečinu projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka dle § 404 tr. zákoníku, za což jim hrozil, v případě shledání viny, trest odnětí svobody trvání šesti měsíců až tři léta. Zároveň má soud za prokázané, že v daném případě trestní řízení vedené vůči žalobcům trvalo 5 let a tři měsíce, když trestní stíhání bylo zahájeno usnesením ze dne 27.3.2015, dne 6.10.2016 byla podána obžaloba u soudu, dne 1.11.2018 se konalo první hlavní líčení před soudem, dne 2.7.2019 se konalo poslední (sedmé) hlavní líčení a teprve dne 2.7.2020 nabylo právní moci rozhodnutí soudu o postoupení věci k přestupkovému řízení.

49. V projednávané věci žalobci nárokují vůči žalované přiznání finančního zadostiučinění za újmu způsobenou jim nezákonným rozhodnutím, když byli nezákonně trestně stíháni, neboť trestní řízení vedené proti nim skončilo postoupením k přestupkovému řízení, a to z důvodu, že nejde o trestný čin. Každý ze žalobců se předmětnou žalobou domáhal finančního odškodnění v částce 100 000 Kč.

50. Soud má za prokázané, že žalobci jsou ve věci aktivně věcně legitimování, neboť trestní řízení se jich bezprostředně a osobně dotýkalo (vystupovali v pozici osob podezřelých, obviněných a následně i obžalovaných). Zároveň není mezi účastníky sporné, že žalobci ve smyslu § 14 odst. 1, odst. 3 zákona řádně a včas u příslušného úřadu státu uplatnili svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí, tak aby věc mohla být před soudem projednána (§ 15 odst. 2 zákona).

51. Za prokázané a v řízení nesporné považuje soud i skutečnost, že žalovaná žalobcům na předmětný nárok neposkytla žádné finanční zadostiučinění, jejich nárok odškodnila pouze konstatováním vydání nezákonného rozhodnutí a písemnou omluvou za „nezákonný postup orgánů činných v trestním řízení, v jehož důsledku bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení jejich trestního stíhání“, jak bylo prokázáno Stanoviskem MS ČR ze dne 21.1.2022.

52. V souladu s názorem Nejvyššího soudu ČR vysloveným v jeho rozhodnutí ze dne 31.3.2003 pod sp. zn. 25 Cdo 1487/2001 soud uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 zákona v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením. V daném případě bylo prokázáno, že trestní věc týkající se žalobců byla pravomocně postoupena k přestupkovému řízení, tedy jejich trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením. Tím je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu, vzniklou žalobcům z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 zákona. Nezákonným rozhodnutím tak bylo usnesení o zahájení trestního stíhání žalobců ze dne 27.3.2015, a to u žalobce c) pro přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a pro přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku a u žalobců a, b) a d) pro přečin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 352 odst. 2 tr. zákoníku, jichž se měli dopustit výše tohoto odůvodnění popsaným způsobem. Toto nezákonné rozhodnutí bylo překonáno (zrušeno) až výše uvedeným rozhodnutím soudu ze dne 2.7.20202 č.j. 47T 131/2016-343, jež nabylo právní moci dne 2.7.2020.

53. Jak vyslovil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 16.9.2015 pod sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, v případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není zákonem dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Ba právě naopak je na žalobci, aby v řízení spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1, odst. 2 zákona.

54. Soud se tak zabýval tím, zda je v daném případě dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a vyslovená písemná omluva nebo zda žalobcům náleží i nárokované zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 zákona).

55. V souladu s názorem Nejvyššího soudu ČR vysloveného v rozsudku ze dne 27.6.2012 pod sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 soud uvádí, že při stanovení formy či výše zadostiučinění soud musí vycházet především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobní sféře poškozeného, přičemž přihlédne k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Forma a případná výše za zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

56. Jak již bylo vyloženo výše, všichni žalobci byli stíháni pro přečin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci podle § 352 odst. 2 tr. zákoníku a žalobce c) i pro přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka podle § 404 tr. zákoníku. Tato trestná činnost vyvolává vysokou míru společenského odsouzení, neboť skutek byl opřen o útok žalobců vůči romské etnické skupině s prvky hajlování. Žalobcům hrozila sazba trestu odnětí svobody v rozmezí šesti měsíců až tří let. Trestní stíhání bylo vedeno proti žalobcům 5 let a tři měsíce (tj. 63 měsíců), což je doba nepřiměřená, účinky trestního stíhání tak na všechny žalobce působily po nepřiměřeně dlouhou dobu a bezpochyby zasahovaly do jejich osobnostní sféry.

57. Soud je přesvědčen, že obecně lze mít za to, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba hledět jako na nevinného, nicméně samotná existence trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Trestní stíhání jako takové výrazně a bez jakýchkoliv pochyb zasahuje do soukromého a osobního života stíhaného jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění ,,liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno buď zprošťujícím rozsudkem soudu nebo jako v daném případě rozhodnutím o postoupení věci přestupkové komisi, podle něhož v případě všech žalobců skutek, z něhož byli obviněni a následně i obžalováni, znaky trestného činu ani nevykazoval. A jak se ukázalo v přestupkovém řízení u všech žalobců nebyl skutek, kterého se měli dopustit tím, že vulgárně slovně měli napadat [Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] a [jméno FO] pro jejich příslušnost k romské etnické skupině, prokázán. Pravomocně byl uznán vinným pouze žalobce c), a to z přestupku spočívajícím v tom, že v nočních hodinách měl zvonit na zvonek bytu [jméno FO] a tedy dopustit se tím hrubého jednání a narušit občanské soužití, za což mu byla uložena správní pokuta ve výši 1 000 Kč. Přehlédnout nelze ani skutečnost, že všichni žalobci od samého počátku vinu popírali, aktivně se bránili, a to svými stížnostmi proti usnesení o zahájení trestního stíhání, odpory proti vydaným trestním příkazům. Přesto museli čelit obvinění z předmětných skutků, čelit obžalobě, řízení před samotným soudem, aniž by nakonec jejich trestněprávní odpovědnost byla soudem shledána oprávněnou. Žádný ze žalobců nebyl do té doby trestně stíhanou osobou.

58. Jak uvedl Ústavní soud ČR v nálezu sp. zn. IV. ÚS 624/05, ústavně právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení článku 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v článku 1 odst. 1 Ústavy ČR, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým přímo zasáhly do základních práv jednotlivce. Na jednu stranu je povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, ukáží-li se jejich předpoklady jako mylné a nesprávné. Má-li být totiž jednotlivec povinen se takovým úkonům vůbec podrobit, musí v podmínkách materiálního právního státu existovat garance, že dostane, pokud se prokáže, že trestnou činnost nespáchal, odškodnění za veškeré úkony, kterým byl ze strany státu neoprávněně podroben. Tato záruka musí být dána i v případě, jestliže je pro poškozenou osobu výše újmy či příčinná souvislost problematicky prokazatelná (viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 417/21).

59. Z výše uvedeného soud dovozuje a je názoru, že již sama skutečnost, že byli žalobci podrobeni nezákonnému trestnímu stíhání pro trestnou činnost s prvky rasismu, tedy společensky zavrženíhodnou, kdy jim hrozil trest odnětí svobody až na tři léta, vede, aniž by bylo v tomto směru třeba provádět dokazování, k závěru, že toto stíhání bezpochyby mělo na psychiku žalobců neblahý vliv, trvající nepřiměřeně dlouhou dobu (5 let a 3 měsíce). Jedná se o skutečnost, která je obvyklým následkem nezákonného rozhodnutí. Žalobci, stejně jako by to pociťovala každá jiná osoba, nacházející se v jejich situaci, jednak důvodně pociťovali strach z odsouzení a z výkonu trestu odnětí svobody, který jim bezpochyby hrozil, jakož i ze samotného pobytu ve vězení, když žádný ze žalobců dosud s pobytem ve vezení neměl žádnou zkušenost. Stejně tak lze uvěřit žalobcům, že byli svým okolím negativně vnímáni, neboť společenské odsouzení za trestnou činnost, pro kterou byli stíháni, je poměrně vysoké. Dále jim lze uvěřit, že z celého nezákonného trestního stíhání mohli pociťovat beznaději, když na jejich aktivní obranu orgány činné v trestním řízení nebraly žádný ohled. To vše, aniž by tyto skutečnosti museli dokazovat, neboť obecně platí, že by stejnou nemajetkovou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena. Jedná se totiž o notorietu, kterou není třeba dokazovat.

60. Ve světle výše uvedeného je pak třeba všechny žalobce odškodnit, přičemž, jak uvádí Ústavní soud, výše přiznané náhrady nesmí být symbolická, ale musí vždy naplnit požadavky plynoucí z čl. 36 odst. 3 Listiny a principu demokratického právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18). Objektivním kritériem pro určení výše nemajetkové újmy je přitom význam řízení pro poškozené (žalobce), kterému je třeba věnovat obzvláště velkou pozornost. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaného řízení. Soud tak zejména vzhledem k délce trestního řízení (5 let a tři měsíce), k výší hrozícího nepodmíněného trestu odnětí svobody (až tři léta) a k tomu, že žalobci byli stíháni pro společensky zavrženíhodnou trestnou činnost, shledal, že žalovanou již poskytnuté zadostiučinění ve formě pouhého konstatování porušení práva a písemné omluvy je nedostačující. V daném případě totiž po dlouhou dobu, po kterou trvalo trestní stíhání žalobců a v jeho důsledku, docházelo k vážným zásahům do práva žalobců na jejich lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst, je tak namístě jim všem poskytnout přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích. Jako odpovídající výši peněžité náhrady považuje soud částku 40 000 Kč pro každého ze žalobců.

61. Pro přiznaní vyšší peněžité náhrady, by však žalobci museli prokázat i další jimi tvrzené skutečnosti, které by mohly umocnit hloubku zásahu do jejich soukromého, rodinného a pracovního života. Tedy žalobce a), že měl zdravotní problémy (nespavost, erektilní dysfunkci,…), ztrátu reputace v zaměstnání spojenou s úbytkem zakázek a příjmu. Žalobce b) zdravotní problémy (porucha spánku,…), porucha soustředění při výkonu jeho řemeslné práce – zpoždění vyřízení zakázek, jeho upadající sportovní kariéra, potrat manželky v roce 2016. Žalobce c) zdravotní problémy (narušení spánku, průjmy), ztráta zaměstnání v roce 2016. Žalobce d) zdravotní problémy (poruchy spánku), ztráta pracovní zakázky. Žalobci však tyto tvrzené zásahy do jejich života neprokázali. Všichni žalobci byli před soudem vyslechnuti jako účastnicí řízení, ale již kromě žalobce b), který navrhl svědectví své manželky, nenavrhli i přes poučení soudu žádný jiný důkaz, který by s jejich účastnickými výpověďmi korespondoval. Soud jejich výpovědi bez dalších důkazních návrhů nepovažuje za dostačující k prokázání další tvrzené újmy, která by mohla mít vliv na přiznání vyšší peněžité náhrady.

62. Svědkyně [jméno FO], manželka žalobce b), potvrdila skutečnosti, na jejich základě již soud odvodnil přiznání peněžité náhrady ve výši 40 000 Kč, aniž by bylo zapotřebí jejich dokazování. Dále se vyjádřila k jejímu těhotenství, kdy si na podzim roku 2015 udělala první těhotenský test, který vyšel pozitivně. Po týdnu však již druhý těhotenský test nebyl průkazný (druhá čárka na testu nebyla výrazná). V sedmém týdnu jejího těhotenství měla svědkyně potratit na toaletách obchodního centra v Praze. Svědkyně popsala průběh ukončení těhotenství tak, že měla návaly, polil jí pot, začala krvácet a šla z ní krevní sraženina. Usoudila, že z ní vyšel plod. Těhotenství ani jeho ukončení však neměla potvrzené lékařem. Ve světle uvedeného soud podle § 118a odst. 3 o.s.ř. vyzval žalobce b), aby označil ještě jiný důkaz k prokázání tvrzení, že v příčinné souvislosti s předmětným trestním stíháním jeho manželka potratila. Žalobce b) však žádný jiný důkaz neoznačil, čím soud uzavřel, že neunesl břemeno důkazní.

63. Proto soud nemohl žalobcům přiznat za jimi tvrzenou, ale již neprokázanou další nemajetkovou újmu, jimi požadovanou částku, přesahující přiznaných 40 000 Kč.

64. Soud se rovněž zabýval posuzováním výše zadostiučinění ve skutkově obdobném případě. V té souvislosti je třeba uvést, že soudu není známo žádné rozhodnutí soudu, v němž by se jednalo o nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným stíháním pro přečin násilí proti skupině obyvatel a proti jednotlivci a přečin projevu sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka. Soud však věc porovnal s věcí vedenou u zdejšího soudu pod sp. 30C 66/2020, kde bylo žalobci přiznáno odškodnění za dobu trvání trestního stíháním 3 roky a 8 měsíců, ve výši 50 000 Kč. Jednalo se o zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pro zločin pohlavního zneužití dle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy žalobci hrozil trest odnětí svobody v rozsahu jednoho roku až osmi let, žalobce v době trestního stíhání byl ve věku 19 let, věc nebyla medializovaná. Dále soud vyšel z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 6.3.2023 č.j.95Co 190/2022-84 a věc porovnal s věcí vedenou u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 84 Co 72/2019, kde bylo žalobci přiznáno, krom jiného (odškodnění za nezákonné držení ve vazbě v částce přesahující jeden milion korun), i odškodnění za dobu, kdy již nebyl držen ve vazbě (tedy za období od 17. 12. 2014 do 27. 1. 2015), ve výši 100 000 Kč. Jednalo se o zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání pro zločin vraždy a pokus zločinu obecného ohrožení, kdy žalobci hrozil trest odnětí svobody deset až osmnáct let, stíhání trvalo 579 dnů (z toho vazebně 541 dní). Toto trestní stíhání mělo nepříznivý dopad nejen na psychiku žalobce, ale zasáhlo i do jeho rodinného života, věc byla medializována. Dále soud vycházeje z odůvodnění výše uvedeného rozsudku 95 Co 190/2022-84 porovnal daný případ s věcí vedenou u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 83 Co 184/2019, kde bylo žalobkyni přiznáno zadostiučinění ve výši 80 000 Kč za trestní stíhání pro skutek, kterého se měla dopustit při výkonu veřejné funkce, a to pro trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku, za který jí hrozil trest odnětí svobody do tří let. Trestní stíhání trvalo devět roků a dva měsíce, mělo nepříznivý dopad na její rodinný život a vztahy s příbuznými i přáteli, věc byla medializována, důsledkem byl její odchod z veřejného života, změna zaměstnání. V tomto případě ale žalobkyně byla zproštěna obžaloby ne proto, že se skutek nestal, ale proto, že škoda, která jím byla způsobena nedosahovala 500 000 Kč. Byť jsou tyto případy zcela odlišné od dané věci (charakter trestního stíhání není totožný), mohou i přesto posloužit jako určité vodítko pro stanovení výše odškodnění v posuzovaném případě. Především první z porovnávaných případů (30C 66/2020), kdy žalobci sice hrozil daleko vyšší trest odnětí svobody (1 rok až 8 let), žalobce byl ve věku 19 let a byl stíhán pro zločin, se sexuálním podtextem spáchaným navíc na osobě nezletilé, za což byl odškodněn částkou 50 000 Kč. Žalobci sice v daném případě byli stíhání po dobu delší, avšak za trestné činy, za něž jim hrozil více jak dvakrát nižší trest odnětí svobody a nebyli ve věku krátce po dosažení zletilosti, všichni již byli ve věku minimálně 30let. U žalobce v porovnávaném případě se jednalo o „zvlášť“ společensky zavrženíhodný čin. V druhém porovnávaném případě (84 Co 72/2019), kdy sice žalobci hrozil daleko větší trest odnětí svobody, věc byla medializována a trestní stíhání krom jiného zasáhlo do rodinného života žalobce, ale trestní stíhání, za které byl odškodněn částkou 100 000 Kč trvalo výrazně kratší dobu (17.12.2014-27.1.2015). V dané věci žalobcům nehrozil tak výrazně vysoký trest odnětí svobody, a jejich věc nebyla medializována. Ve třetím porovnávaném případě sice trestní stíhání trvalo podstatně déle (9 let a 2 měsíce), hluboce zasáhlo do rodinného, pracovního a soukromého života žalobkyně, bylo medializováno, nicméně zde žalobkyně nebyla zproštěna obžaloby proto, že by se skutek nebyl trestným činem, tak jako v daném případě, ale proto, že skutkem způsobená škoda nedosahovala částky 500 000 Kč.

65. Žalobci sami navrhli porovnat jejich věc s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19C 304/2011, kde trestní stíhání žalobkyně pro trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku trvalo 5,5 let, tedy po srovnatelnou dobu s trestním stíháním žalobců (rozdíl dvou měsíců), žalobkyně byla advokátkou a správkyní konkursní podstaty, hrozil jí jako u žalobců trest odnětí svobody v trvání až na 3 léta, na rozdíl od žalobců byla opakovaně uznána vinnou a byl jí opakovaně uložen podmíněný trest odnětí svobody spolu se zákazem činnosti (zákaz výkonu advokacie), věc byla opakovaně řešena u Nejvyššího soudu, fatální následky mělo trestní stíhání žalobkyně v jejím profesním životě, kdy byla vyškrtnuta ze seznamu správců konkursní podstaty, dvakrát musela ukončit advokátní praxi, léčila se s neurózou a hypertenzí, trestní stíhání se promítlo do jejího rodinného života, do osobních a příbuzenských vztahů. Žalobkyni byla přiznána nemajetková újma za nezákonné rozhodnutí v celkové výši 605 500 Kč. Zároveň navrhli věc porovnat s věcí vedenou u OS v Praze pod sp. zn. 26C 297/2011, kde trestní stíhání žalobce pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky dle § 148 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl stíhán po dobu více jak 8 let (tedy na rozdíl od žalobců mnohem delší dobu), následně byl obžaloby zproštěn. Byl veřejně známým advokátem, na rozdíl od žalobců osobou mediálně známou, trestní kauza byla široce medializovaná (na rozdíl od případu žalobců), žalobci byla pozastavena jeho advokátní praxe na rok a půl, opustili ho jeho spolupracovníci, musel propustit advokátní koncipienty, přišel o významného klienta, příjmy. Žalobci [tituly před jménem] [jméno FO] byla soudem přiznána nemajetková újma za nezákonné rozhodnutí ve výši 262 667 Kč. Tyto dva srovnávací případy však na předmětnou věc zcela nepřiléhají, a to právě s ohledem na skutečnost, že v obou dvou případech se jednalo o osoby vykonávající prestižní povolání, které bylo trestním stíháním fatálně poznamenáno. Věc [tituly před jménem] [jméno FO] se neobešla bez masivní medializace. Věc [tituly před jménem] [jméno FO] byla zatížena opakujícím se odsouzením, léčením zdravotních obtíží.

66. V porovnání s případy, uvedenými zejména pod bodem 64 odůvodnění tohoto rozsudku, se žalobcům přiznané zadostiučinění ve výši 40 000 Kč pro každého z nich jeví soudu jako zcela přiměřené a odpovídající míře jejich způsobené újmy. Co do částky 60 000 Kč pro každého žalobce soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

67. Dále má soud za prokázané, že žalovaná byla v prodlení s úhradou nemajetkové újmy žalobcům, a proto mají žalobci právo na úhradu úroků z prodlení (§ 1970 ObčZ). Výzva žalobců k úhradě nemajetkové újmy ze dne 25.12.2020 byla žalované doručena dne 25.12.2020 (§ 14 a 15 zákona), jak plyne z Dopisu žalované ze dne 28.12.2020 ve spojení s Detailem odeslané zprávy ze dne 25.12.2020. Podle § 15 odst. 1 zákona je třeba škodu nahradit do šesti měsíců od uplatnění nároku. Žalovaná tak byla povinna škodu nahradit do 25.6.2021. Jelikož tak neučinila, nepostupovala řádně a včas a dnem 26.6.2021 se ocitla v prodlení. K tomuto dni činila výše úroku z prodlení 8,25 % ročně (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Proto soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit každému žalobci úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Co do zbytku požadovaného úroku z prodlení pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).

68. Pro úplnost soud k námitce žalované uvádí, že ve věci bylo především rozhodující, že se nepotvrdilo původní podezření orgánů činným v trestním řízení, že by se žalobci dopustili trestného činu, a proto také okresní soud pravomocně postoupil věc před přestupkovou komisi. V důsledku tohoto postupu je nutné hledět na usnesení o zahájení trestního stíhání a na něj navazující trestní stíhání jako na nezákonné. Za období od zahájení trestního stíhání do postoupení věci proto byla tímto rozhodnutím žalobcům přiznána náhrada škody, která jim v příčinné souvislosti s vedením trestního řízení vznikla. Následné shledání viny ze spáchaného přestupku u žalobce c) [jméno FO] nemá na výše uvedený závěr soudu žádný vliv, neboť přestupkové řízení představuje z pohledu ústavního práva samostatnou fázi řízení, ve které již nebylo možné odčinit následky „zbytečně“ vedeného trestního řízení (srovnej s Nálezem Ústavního soudu ze dne 7.8.2018 sp. zn. II. ÚS 2767/16). Zároveň je třeba zdůraznit, že žalobce c) byl shledán vinným v přestupkovým řízení ze skutku spočívajícího v tom., že v nočních hodinách zvonil na zvonek bytu [jméno FO], za což mu byla uložena pokuta 1 000 Kč. Ohledně dalších skutků bylo přestupkové řízení, jako u ostatních žalobců, zastaveno, neboť jim jejich spáchání nebylo prokázáno. Soud tak neshledal, na rozdíl od žalované, že by přiznání odškodnění u žalobce c) bylo, s ohledem na výsledek přestupkového řízení, v rozporu s dobrými mravy.

69. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto soud nepřistoupil k jejich hodnocení.

70. Soud neprovedl navrhovaný důkaz výslechem svědkyně [jméno FO], manželky žalobce a), neboť na její výpovědi již žalobce a) netrval.

71. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě soud přiznal žalobcům v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, i když měli ve věci úspěch jen částečný, neboť rozhodnutí soudu o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady řízení žalobců jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 000 Kč, odměnou advokáta žalobců v celkové výši 104 160 Kč představující za každého žalobce 10,5 společných úkonů právní služby po 2 480 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 7 bodem 5 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „vyhláška“), dále ke každému společnému úkonu náleží pouze jedna paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč (tj. za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 14.9.2022, 7.4.2023 a 31.7.2023, účast advokáta žalobců u jednání soudu ve dnech 27.6.2023, 5.9.2023 – 2x, 13.2.2024, 4.4.2024 a účast u vyhlášení rozhodnutí – 0,5x) dle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. celkem 3 300 Kč a 21 % DPH z částky 107 460 Kč, tj. ve výši 22 566,60 Kč. Celkové účelně vynaložené náklady řízení všech žalobců tak činí 138 026,60 Kč a na každého ze čtyř žalobců tak připadá odpovídající částka 34 506,60 Kč, kterou soud uložil žalované za povinnost každému z nich zaplatit. Tyto přiznané náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit advokátu žalobců (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

72. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách. Z citovaného ustanovení vyplývá, že základním pravidlem je plnění rozhodnutím uložené povinnosti do tří dnů, a každé prodloužení obecné lhůty je tak výjimkou z uvedeného pravidla. Při úvaze o určení lhůty ke splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o.s.ř. je nutno vycházet nejen z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, ale soud by měl rovněž posoudit, zda stanovení delší než zákonné lhůty k plnění nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V souzené věci dluží žalovaná každému žalobci 40 000 Kč, dále úroky z prodlení a náklady řízení. Soud v daném případě zohlednil skutečnost, že ministerstvo spravedlnosti jakožto organizační složka státu bude mít komplikovanější a organizačně-technicky náročnější vyplácení uložené povinnosti žalobcům než osoby soukromé a stanovil delší lhůtu ke splnění uložených povinností, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud je přesvědčen, že tímto rozhodnutím nebude žalovaná neúměrně zvýhodněna na úkor žalobců.