30 C 66/2020-48

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem [adresa] o zaplacení 122 688 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 122 688 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 160 000 Kč od 8. 8. 2020 do 22. 10. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 122 688 Kč od 23. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 3. 8. 2020 domáhal zaplacení částky ve výši 160 000 Kč s odůvodněním, že částku ve výši 100 000 Kč požadoval jako náhradu nemajetkové újmy za to, že byl na základě obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] postaven před soud pro spáchání zločinu pohlavního zneužití dle ustanovení § 187 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, tedy pro trestné činy zvláště zavrženíhodné a byl tak od počátku zahájení trestního stíhání vystaven hrozbě uložení trestu ve výměře v délce od jednoho roku až do osmi let a uvedení trestu v rejstříku trestů, přičemž sama tato skutečnost, stejně jako pohled okolí na něho, stíhaného pro zvlášť zavrženíhodné jednání, mělo nepříznivý vliv na jeho psychický stav, který není do současné doby dobrý. Pokojný život žalobce měl být narušen takovou měrou, že se odstěhoval z místa svého trvalého pobytu a nyní žije trvale v [obec], ulice [ulice a číslo]. Žalobce již v přípravném řízení namítal, že v dané věci nedošlo k řádnému hodnocení důkazů, že došlo již při zahájení trestního stíhání k porušení základních zásad trestního řízení, ale jeho slovům nebylo dopřáno sluchu. V jeho trestní věci vedené naposledy u Okresního soudu v Chomutově, sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že se žalobce dle ustanovení § 226 písm. a) tr. řádu zprošťuje obžaloby.

2. Vzhledem k tomu, že doba trestního řízení a jeho průběh odůvodňovaly rovněž uplatnění náhrady škody dle ustanovení § 31 a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. uplatnil žalobce za délku řízení, které trvalo 3 roky a 8 měsíců rovněž náhradu škody ve výši 40 000 Kč. Vycházel přitom ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, kdy požadoval za první dva roky řízení 15 000 Kč a následně pak 15 000 Kč za každý další rok řízení a 1 250 Kč za měsíc řízení. V tomto ohledu žalobce zmínil, že se nejednalo o složitý případ, který v podstatě skončil v jednom stupni soudní soustavy. S ohledem na neadekvátní délku řízení požadoval žalobce navýšení této základní částky o 20 % s tím, že soudy jsou profesně obsazeny k rozhodování způsobilými profesionály, tedy vysoce vzdělanými osobami s vysokoškolským právním vzděláním, jež vykonaly potřebnou dobu právní praxe, a které složily profesní zkoušky, a proto stát nemůže omlouvat či snad tolerovat stav mnohaletých trestních soudních procesů. Vzhledem k tomu, že trestní řízení bylo svým významem pro žalobce zásadní, požadoval navýšit základní částku v rozsahu dalších 30 % Celkem o 20 000Kč.

3. Žalobce rovněž upozornil na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 35/09 ze dne 6. 12. 2011, ve kterém Ústavní soud došel k závěru, že právní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li stát být v obecné rovině skutečně považován za demokratický stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů či za jednání, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jedince. Stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo. Žalobce uplatnil u Ministerstva spravedlnosti ČR nárok na náhradu škody – nemajetkové újmy, a to z titulu nesprávného úředního postupu, když toto učinil v rámci žádosti datované dne 4. 2. 2020. Na uplatněný nárok reagovalo Ministerstvo spravedlnosti ČR přípisem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSP – [číslo], v němž pouze žalobci sdělilo, že jeho žádost obdrželi dne [datum] a věci byla přidělena spisová značka. Ke dni podání žaloby nebylo o žádosti žalobce příslušným orgánem rozhodnuto. Žalobce vyčerpal veškeré zákonem stanovené možnosti k mimosoudnímu vyřešení věci.

4. Písemným podáním ze dne 23.10.2020 vzal žalobce žalobu zpět co do částky 37 312Kč, která mu byla za strany žalované uhrazena dne 22.10.2020 tedy až po uplynutí zákonem stanovené šestiměsíční lhůty. Soud řízení, co do uvedené částky, usnesením ze dne 23.4.2021 č.j. 30 C 66/2020-15 zastavil.

5. Žalovaná učinila nespornou skutečností, že u ní žalobce dne 7. 2. 2020 doručenou žádostí uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč způsobené trestním stíháním a ve výši 60 000Kč jako zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Žádost žalobce byla odůvodněna o tvrzený zásah do jeho zdravotního stavu, kdy měl být především poškozen jeho psychický stav. K žádosti však nebyly přiloženy žádné podklady prokazující vznik takové nemajetkové újmy a na výzvu žalované nebylo zasláno nic jiného než usnesení o zahájení trestního stíhání a zprošťující rozsudek, které však žalovaná měla k dispozici, neboť si společně s výzvou k doplnění žádosti vyžádala trestní spis [spisová značka] od Okresního soudu v Chomutově. Žalovaná uvedla, že podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Ačkoliv zákon č. 82/1998 Sb. neobsahuje zákonnou definici nesprávného úředního postupu, je za něj soudní praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Režim odpovědnosti za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopadá na úkony učiněné mimo rozhodovací činnost nebo sice v jejím rámci, avšak za podmínky, že se v obsahu rozhodnutí neprojeví. (Usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 799/10 ze dne 16. 2. 2012, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky pod č. j. 29 Cdo 2778/2010-102 ze dne 30. 8. 2012). Pro založení odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., je nutné současné splnění tří následujících podmínek. Musí být v řízení dáno nezákonné rozhodnutí nebo shledán nesprávný úřední postup, dále musí dojít ke vzniku škody a v neposlední řadě vzniklá škoda musí být přímým důsledkem nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Uvedené předpoklady musí být splněny kumulativně, pouhé nesplnění jednoho z nich, vede k zamítnutí nároku na náhradu škody. (Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 2005 25 Cdo 773/2004, usnesení Nejvyššího soudu České republiky 28 Cdo 4231/2010-113 ze dne 9. 11. 2011).

6. Žalovaná provedla ve věci šetření, ze kterého vyplynulo, že žalobce byl obžalován z pohlavního zneužití dle § 187/1 tr. zákoníku a ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku s trestní sazbou odnětí svobody od 1 roku až do 8 let. Měl vykonat přesně nezjištěný počet dobrovolných pohlavních styků se svojí přítelkyní, která byla dítětem mladším 15 let a ta měla v důsledku jeho kontaktování či za jeho pomoci opakovaně utíkat z domova a zanedbávat školní docházku. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že žalobce tvrdil, že trestní stíhání mělo vliv na jeho psychický stav, který není dobrý do současné doby, ale k žádosti žádné podklady nedoložil. Na výzvu zaslal pouze rozsudek a usnesení o zahájení trestního stíhání s tím, že škoda, která žadateli vznikla, je zdokumentována v trestním spise. Dále měl být jeho pokojný život narušen takovou měrou, že se odstěhoval z místa svého trvalého pobytu, avšak z trestního spisu zároveň vyplynulo, že žadatel své bydliště měnil během trestního řízení několikrát, v jednu chvíli byl dle svědecké výpovědi i bezdomovcem. Žalovaná tedy navrhla pouze konstatovat porušení práva.

7. K zadostiučinění za průtahy žalovaná uvedla, že trestní stíhání bylo zahájeno 6. 4. 2016 a právní mocí rozsudku Okresního soudu v Chomutově skončeno 28. 12. 2019 řízení tedy celkem trvalo 3 roky a 8 měsíců. Věc byla projednávána pouze u prvostupňového soudu. Žalovaná uvedla, že ve věci nastaly dílčí průtahy. Po podání obžaloby dne 18. 8. 2016 trvalo nařízení hlavního líčení více než rok, když 18. 9. 2017 bylo nařízeno hlavní líčení na 12. 12. 2017. Písemně byl rozsudek vyhlášený dne 22. 10. 2019 vypracován dne 13. 12. 2019. Kvůli průtahům nelze považovat celkovou délku řízení za nepřiměřenou. Žalobce a svědci se však opakovaně nedostavovali k nařízeným jednáním a 6 hlavních líčení tak bylo odročeno bez projednání věci. Žalobce se až na jeden případ z jednání omlouval, nicméně ve čtyřech případech nepožádal o projednání bez jeho přítomnosti. Z požadovaných 60 000 Kč žalovaná snížila částku od 20 %, neboť žadatel přispěl k celkové délce řízení velkou měrou sám. Vycházel přitom ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010, podle kterého činila střední hodnota základní roční náhrady částku 17 500 Kč za každý rok řízení, tedy 1 458 Kč za každý měsíc řízení. Po uvedeném snížení o 20% počítala žalovaná s náhradou za měsíc řízení ve výši 1 166 Kč. Prodlení trvalo 44 měsíců, ale za první 2 roky přísluší polovina. Celkovou dobu prodlení tedy žalovaná snížila o 1 rok a výpočet pak představoval 1 166 Kč × 32 měsíců tj. 37 312 Kč k přiznané náhradě. S ohledem na výše uvedené žalovaná poskytla žalobci náhradu za průtahy v předmětném řízení ve výši 37 312 Kč. Ostatní náhradu za nemajetkovou újmu pak posoudila jako nedůvodnou a žalobcem nedoloženou. Navrhla, aby žaloba byla ve zbytku požadované náhrady zcela zamítnuta.

8. Po poučení soudu ohledně doplnění tvrzení ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy v tom smyslu, aby žalobce tvrdil, jakou újmu pociťoval ve vztahu k trestnímu stíhání své osoby, žalobce doplnil, že vnímal trestní řízení jako vykonstruované vůči své osobě a pociťoval nejistotu z výsledku trestního řízení. Dále mělo trestní stíhání jeho osoby narušit soukromé, rodinné, pracovní a další sféry jeho života. V této souvislosti zmínil, že dlouhodobost trestního řízení, které nezvratně mířilo k jeho odsouzení na mnoho let, žalobce poznamenalo tím, že neviděl smysl v navázání partnerského vztahu ani založení rodiny. Cítil strach z výkonu trestu a ztráty svobody i strach z opovržení a beznaděje. Utrpěl trauma z toho, že za skutek, který se nikdy nestal, byl vyšetřován s tím, že trestní stíhání bylo nutné dokončit a postavit žalobce před soud, neboť obrana žalobce v rámci přípravného řízení byla zjevně neúčelná. Zároveň se cítil být frustrován a ponížen, neboť trestně stíhán ani vyšetřován nikdy nebyl. Žalobce zároveň odkázal na podobnost svého případu s případy, které byly již rozhodnuty a sice Okresním soudem v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s [spisová značka] a dále Okresním soudem v Mostě pod sp. zn. [číslo jednací] s tou odlišností, že se nejednalo o zproštění proto, že by se skutek nestal, ale o to, že zproštění se opíralo o to, že skutek se sice stal, ale nebyl v něm spatřován trestný čin. Žalobce odkázal na odůvodnění zvolené Okresním soudem v Mostě v dané věci. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 vedené pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka].

9. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, zejména z trestního spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. [spisová značka] a jejich provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že ze záznamu O zahájení úkonů trestního řízení vydaného Policií České republiky KŘP Ústeckého kraje, územním odborem [obec], obvodním oddělením [obec], policejní stanicí [obec] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl důvodně podezřelý ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku tím, že měl svádět nezletilou [jméno] [příjmení] trvale bytem [adresa], že na základě kontaktu s ním nebo za jeho pomoci v období od [datum] do [datum] nezletilá [jméno] opakovaně utíkala z domova, a to nejméně ve dvou případech, které byly v uvedeném záznamu podrobně popsány.

10. Z usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum] vydaného policí České republiky, KŘP Ústeckého kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování, Územním odborem [obec], OOK-3.oddělením [obec] soud mimo jiné zjistil, že během šetření vyvstalo podezření i pro pohlavní zneužití [jméno], a to zejména na základě podání vysvětlení její matky [jméno] [příjmení] dne [datum] a zejména dne [datum]. [jméno] [příjmení] mimo jiné uvedla, že se jí dcera svěřila, že s žalobcem měla první pohlavní styk už ve 13 letech. Žalobce musel znát skutečný věk její dcery [jméno], neboť ho sama informovala ještě v době, když dceři bylo 13 let o skutečném jejím věku, když žalobce tehdy za [jméno] přijel do [obec]. Žalobce byl v té době svěřenec dětského domova v [obec]. [jméno] při svém vytěžení nepůsobila přesvědčivě v tvrzení, že s žalobcem neměla žádné pohlavní styky, přičemž nebyla schopna uvést konkrétní jména chlapců, se kterými měla mít údajné pohlavní styky na diskotéce v [obec] ani neznala příjmení údajného devatenáctiletého [jméno], se kterým měla přijít o panenství, a který dle jejího bratra [jméno] ani neexistoval. Matce a bratrovi [jméno] se měla [jméno] svěřit s tím, že o panenství přišla s žalobcem, přičemž matce měla uvést, že již ve 13 letech bratrovi sdělila, že s žalobcem má intimní styky.

11. Ze stížnosti žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání sepsané dne [datum] soud zjistil, že žalobce se bránil proti zahájení trestního stíhání s poukazem na skutečnost, že [jméno] nikdy neuvedla, že by měla s obviněným pohlavní či jiný styk pohlavnímu styku obdobný. Její výpověď je podpořena hodnocením základní školy [obec], ze které vyplynulo, že největším zájmem [jméno] jsou chlapci. Je spíše zřejmé, že se oba mladí lidé mají rádi, jak uzavřela i policejní komisařka a je jen snahou matky [jméno] uškodit obviněnému v tom směru, aby tento již nemohl do budoucna její dceru vyhledávat. Z provedeného prověřování vyšla najevo i zřejmá motivace matky poškozené, jakož i jejího druha, kteří evidentně výchovně selhali, jestliže sami jsou podezřelými z přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Skutečnost, že se z lásky poškozená uchyluje k obžalovanému ještě neznamená, že by měla být naplněna skutková podstata přečinu ohrožování výchovy dítěte dle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jestliže z lékařské zprávy vyplynulo, že poškozená vykonala pohlavní styk, pak není patrno s kým.

12. Ze stížnosti žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání sepsané dne [datum] soud zjistil, že žalobce bydlel toho času v [obec] – [obec], když trvalou adresu měl v [obec], ulice [ulice a číslo].

13. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání byla zamítnuta.

14. Z protokolu o výslechu obviněného ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl vyslýchán v [obec], uvedl, že bydlí v [obec] a pracuje v [příjmení] [příjmení] – [obec] v [obec] jako obsluha kotoučové pily. Uvedl, že je nemajetný, má základní vzdělání, je svobodný a dříve byl podmínečně odsouzen. Dále uváděl skutečnosti, které měly svědčit o tom, že poškozená [jméno] žije v neutěšených sociálních poměrech, trpí bezohledností své matky a jejího druha a z domova utíká, protože je patrně týrána. Stejné skutečnosti žalobce uvedl i v protokole o úředním záznamu ze dne [datum].

15. Z poučení poškozeného – oběti trestného činu v trestním řízení ze dne [datum] sepsaného policí České republiky, KŘP-Ústeckého kraje, Službou kriminální policie a vyšetřování územním odborem [obec a číslo] [obec] soud zjistil, že zákonná zástupkyně poškozené [jméno] uvedla k prohlášení oběti o dopadu trestného činu na její život, že se domnívá, že na dceru [jméno] to dopad nemělo, neboť obviněného má ráda.

16. Z úředního záznamu sepsaného s [jméno] [příjmení] dne [datum] soud zjistil, že žalobce pobýval ve výchovném ústavu.

17. Z výslechu poškozené ze dne 14. 3. 2016 soud zjistil, že nezletilá [jméno] [příjmení] se se žalobcem seznámila přes Facebook v době, když žalobce pobýval ve výchovném ústavu v [část obce]. Poprvé se setkali v [obec].

18. Ze zprávy Dětského diagnostického ústavu, Střediska výchovné péče a základní školy [obec], [ulice a číslo] ze dne 29. 6. 2016 soud zjistil, že poškozená [jméno] [příjmení] pobývala v tomto zařízení na základě předběžného opatření ze dne [datum], a to z důvodu neshod s partnerem matky pro dlouhodobé útěky z domova a na ně vázané záškoláctví, včetně experimentování s THC.

19. Ze zprávy o pověsti žalobce podaného [stát. instituce] odborem vnitřních věcí dne [datum] soud zjistil, že Komisi k projednávání přestupků [územní celek] postoupila na jmenovaného v červenci 2015 Policie ČR obvodní oddělení [obec] oznámení ve věci podezření ze spáchání přestupku proti majetku dle § 50 odst. 1 písm. a) zákona o o přestupcích pro odcizení benzínového čerpadla v [obec] ulice [příjmení]. Jmenovaný byl komisí za své jednání v příkazním řízení uznán vinným s uložením sankce ve formě pokuty. Jiné poznatky o žalobci [stát. instituce] odbor vnitřních věcí neměl.

20. Z opisu z evidence Rejstříku trestů fyzických osob soud zjistil, že žalobce byl v minulosti potrestán Okresním soudem v Lounech pro úmyslný trestný čin a to trestem odnětí svobody podmínněně na 7 měsíců se zkušební dobou v délce 18. měsíců.

21. Z návrhu na podání obžaloby ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že dne [datum] Okresní soud v Chomutově obdržel obžalobu na žalobce pro skutky, v nichž byl spatřován zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

22. Z omluvy žalobce ze dne 12. prosince 2017, kterou podal žalobce telefonicky, soud zjistil, že žalobce se omluvil z účasti na hlavním líčení z toho důvodu, že předvolání obdržel od policie včera večer a dne 12. prosince 2017 se má zúčastnit plánovaného pracovního pohovoru a zároveň je před výplatou a on nemá peníze na cestu. Uvedl na sebe telefonní kontakt.

23. Z omluvy svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 12. prosince 2017 soud zjistil, že ta se omluvila z účasti na hlavním klíčem, neboť nemá spojení. Její dcera [jméno] je dlouhodobě na útěku z výchovného ústavu.

24. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 12. 2017 soud zjistil, že tím, že se k hlavnímu líčení nedostavil obžalovaný ani svědkyně muselo být hlavní líčení odročeno na 13. března 2018 za účelem zajištění přítomnosti jak obžalovaného tak svědkyně.

25. Z úředního záznamu ze dne 2. ledna 2018 soud zjistil, že žalobce sdělil soudu adresu pro doručování [adresa žalobce], že telefon nemá a pokud si ho pořídí, pak nahlásí telefonní číslo.

26. Z omluvy svědků ze dne 19. 2. 2018 soud zjistil, že svědek [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] se nemohou dostavit k hlavnímu líčení proto, že nemají spojení do [obec] a nemají ani peníze na cestu protože žijí ze sociálních dávek. Další svědek [jméno] [příjmení] je toho času v cizině, kde pracuje.

27. Z omluvy tety žalobce ze dne 12. 3. 2018 soud zjistil, že tato omlouvala žalobce z hlavního líčení 13.3.2018 z toho důvodu, že nastoupil do nového zaměstnání v [obec] a nebude zaměstnavatelem uvolněn a nemá peníze na cestu do [obec]. Dále uvedla, že žalobce změnil adresu, neboť už nebydlí už svého otce v [obec] [anonymizována dvě slova], ale doručovací adresu má k ní do [obec] ale nadále se bude zdržovat v [obec] s ohledem na zaměstnání.

28. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 13. 3. 2018 soud zjistil, že hlavní líčení bylo odročeno na den 16. 5. 2018 za účelem předvedení obžalovaného a předvolání nedostavivších se svědků.

29. Z šetření Policie Obvodního oddělení [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci nemohla být doručena písemnost určená soudem, neboť bylo zjištěno, že žalobce se v současné době zdržuje v [obec], desátník práci. Na jmenovaného bylo zjištěno telefonní číslo. Bylo s ním telefonicky hovořeno, kdy jako doručovací adresu uvedl adresu své tety. Zároveň byl upozorněn, že by se měl dostavit k soudu. Sdělil, že nemá peníze na cestu a že soudu zavolá.

30. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 5. 2018 soud zjistil, že hlavní líčení se konalo za osobní přítomnosti žalobce a svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

31. Z doručení písemnosti prostřednictvím Městské policie v [obec] ze dne 18. 10. 2018 soud zjistil, že žalobce převzal písemnost na adrese [ulice a číslo] v [obec].

32. Z omluvy svědkyně [jméno] [příjmení] ze dne 20. 1. 2018 soud zjistil, že tato se nemůže dostavit k hlavnímu líčení, neboť má nemocné dítě.

33. Z omluvy žalobce ze dne 20. listopadu 2018 soud zjistil, že se k tomuto hlavnímu líčení nemůže dostavit, protože si myslel, že se hlavní líčení bude konat 21. listopadu 2018, kdy má zařízené volno ze zaměstnání, a proto se nestihne k soudu dostavit.

34. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. listopadu 2018 soud zjistil, že hlavní líčení za účelem opětovného předvolání obžalovaného a svědků bylo odročeno na [datum].

35. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 29. ledna 2019 soud zjistil, že žalobce odpověděl na dotaz předsedkyně senátu, kde se v současné době zdržuje, že bydlí u svého otce v [obec] [část obce], ulice [adresa].

36. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 5. 3. 2019 soud zjistil, že v rámci tohoto konaného hlavního líčení byla čtena žádost obžalovaného o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti a dále byly Policií České republiky předvedeni svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

37. Z pátrání Policie České republiky [stát. instituce], Územního odboru v [obec] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce nemohl být na základě příkazu soudu předveden, neboť na adrese, kterou uvedl se nezdržuje, jelikož taková adresa se v [obec] ani nenachází.

38. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 30. 4. 2019 soud zjistil, že toto hlavní líčení muselo být odročeno za účelem zajištění účasti obžalovaného a předvolání nedostavivších se svědků.

39. Z pátrání Policie České republiky KŘP Ústeckého kraje, Územního odboru [obec] obvodního oddělení [část obce] ze dne 30. 4. 2019 soud zjistil, že žalobce nemohl být na příkaz soudu předveden, protože se na adrese [adresa]. Podle poznatků Policie by se měl zdržovat v okrese [obec].

40. Z pátrání Policie České republiky územního odboru [obec], Obvodního oddělení [část obce] ze dne 28. 4. 2019 soud zjistil, že se nemohlo uskutečnit doručení písemnosti požadované soudem, neboť žalobce se patrně zdržuje převážně v okrese [obec].

41. Z omluvy žalovaného zaslané do podatelny Okresního soudu v Chomutově ze dne 1. července 2019 soud zjistil, že žalobce z pracovních důvodů na soud dne 3. 7. 2019 nedorazí, neboť jej nemá kdo zastoupit a ve věci se už nechce vyjadřovat. Dále vyjádřil přání, aby soud proběhl bez jeho účasti.

42. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 7. 2019 soud zjistil, že hlavní líčení bylo odročeno za účelem opětovného předvolání svědkyň [příjmení] a [příjmení].

43. Z omluvy žalobce zaslané do podatelny okresního soudu elektronicky dne 21. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaný se omlouval z finančních důvodů a požádal, aby se hlavní líčení konalo bez jeho účasti.

44. Z protokolu o hlavním líčení konaného 22. 10. 2019 soud zjistil, že v závěru hlavního líčení byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby.

45. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 28. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce byl zproštěn obžaloby s odůvodněním že soud neměl k dispozici žádný důkaz, který by obžalovaného ze stíhaného jednání jednoznačně usvědčoval, a proto soud postupoval ve smyslu ustanovení § 226 písm. a) tr. řádu a obžalovaného obžaloby v celém rozsahu zprostil, neboť dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který byl obžalovaný postaven před soud.

46. Z úředního záznamu ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce sdělil telefonicky soudu, že pro účely doručování sděluje adresu v [obec], [ulice a číslo].

47. Ze shora učiněných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobce, který původně pocházel z [obec], se seznámil s nezletilou [jméno] [příjmení], bytem ve [obec] v době, kdy pobýval v Ústeckém kraji ve výchovném ústavu. Nejednalo se tedy o osobu, která by byla výchovně a mravně bezúhonná. Protože nezletilá [jméno] [příjmení] žila v neutěšených rodinných poměrech, měla sklony k záškoláctví a útěkům z domova a její matka vinila žalobce z toho, že její dceru k takovému životu svádí, dostal se žalobce k šetření policií a byl posléze obviněn z toho, že se pohlavně stýkal s nezletilou [jméno] a sváděl ji k zahálčivému životu. Na základě šetření těchto skutků a skutečností okolo nezletilé [jméno] byl žalobce obžalován a souzen. V rámci přípravného řízení byl žalobci v důsledku nutné obhajoby ustanoven obhájce, totožný se zástupcem žalobce v tomto řízení, a tento obhájce podal v rámci přípravného řízení stížnost proti zahájení trestního stíhání, která byla okresním státním zástupcem zamítnuta. Obsahem trestního spisu [spisová značka] vyšlo najevo, že trestní řízení trvalo 3 roky a 8 měsíců. K délce řízení velkou měrou přispěl sám žalobce, který v průběhu trestního řízení měnil bydliště, takže mu nebylo možné doručovat předvolání, nedostavoval se k hlavnímu líčení a zároveň nedával souhlas s konáním hlavního líčení bez své přítomnosti, takže hlavní líčení muselo být za tímto účelem odročováno. Nedostavovali se však ani svědci obžaloby. V jednom případě museli být dokonce předvedeni. Po celou dobu trestního řízení nebylo shledáno, že by se žalobce zdržoval v okrese [obec], svoji adresu vždy uváděl v [obec] nebo v [obec]. K životu, jaký žalobce vedl před zahájením trestního řízení, soud z obsahu spisu neshledal žádných poznatků kromě toho, že žalobce pobýval ve výchovném ústavu, byl v minulosti podmínečně odsouzen za úmyslný trestný čin Okresním soudem v Lounech a byl svobodný. Ani k životu jaký vedl poté, co byl zproštěn, neučinil soud v rámci provedených důkazů žádné poznatky. Žalobce sám svůj výslech ve věci nenavrhl ani jeho zástupce takový důkazní návrh nevznesl. Tvrzená újma, žalobci údajně způsobená, spočívající v tom, že vnímal trestní řízení jako vykonstruované vůči své osobě, že po dobu, co trestní řízení trvalo, pociťoval nejistotu z výsledku řízení, že trestní stíhání narušilo jeho soukromé, rodinné a pracovní zázemí, že vnímal strach a beznaděj, že utrpěl trauma, že za skutek, který se nikdy nestal musel být stíhán a souzen, že byl ponížen a frustrován a nemohl si najít partnerku ani založit rodinu, se tak jevila být pouze teorií vycházející z judikatorně zpracovaných případů jiných žalobců, kteří na základě podobných tvrzení na odškodnění dosáhli. Žalobce nikdy v okrese [obec] nebydlel a nemusel se odstěhovat do [obec] proto, aby unikl narušování soukromé sféry svého života.

48. Právní posouzení věci se opírá o ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen,,Zákon“). Podle ust. §2 odst. 1 Zákona odpovídá stát za podmínek tímto zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

49. Podle § 6 odst. 1 Zákona ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen,,úřad“).

50. Podle ustanovení § 6 odst. 2 písm. a) Zákona úřadem podle odst. 1 je ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku samostatné působnosti, v případech, když škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

51. Podle ust. § 7 Zákona jedná úřad určený podle odstavců 1až 6 za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví, jinak.

52. Podle ust. § 14 odst. 1 Zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

53. Podle ust. § 14 odst. 3 Zákona o uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

54. Podle § 15 odst. 2 zákona se domáhat náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

55. V daném případě žalobce svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti ČR uplatnil dne [datum]. Dne [datum] obdržel žalobce od Ministerstva spravedlnosti ČR odškodnění ve výši 37 312Kč, přičemž šestiměsíční lhůta uplynula dne [datum].

56. Podle § 31 a odst. 1 Zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

57. Podle § 31 a odst. 2 zákona zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit, jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za níž k nemajetkové újmě došlo.

58. Dle stanoviska MS ČR ze dne 13.4.2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 se uvádí: …,,nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena, anebo nepostačovaly konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích.“ 59. Evropský soud vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje (viz Apicella odst. 93), neboť újma vzniká samotným porušením práva. Evropský soud jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy namístě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností, např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný.

60. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009 uvedené neznamená, že poškozený žalobce nemusí majetkovou újmu jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit. Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o.s.ř.) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatnění nároku. Náhrada nemateriální újmy má sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubku a rozsah soud, co by rozhodné skutečnosti, obtížně prokazovatelné, i proto by bylo nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 o.s.ř.. Uvedené však působí jen pro stav nejistoty účastníka nepřiměřeně dlouze vedeného řízení. Byla-li by újma spojována s jiným následkem, uplatní se plně procesní povinnosti a břemena, včetně důkazního. Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu.

61. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že poskytnout žalobci další zadostiučinění nad rámec již poskytnutého žalovanou dne [datum] ve výši 37 312 Kč, která byla poskytnuta jako kompenzace za nepřiměřeně dlouho vedené řízení, k jehož délce však významnou měrou žalovaný sám přispěl, jak soud zjistil z obsahu listin ve spise [spisová značka], nelze. Tvrzená nemateriální újma, kterou byl soud povinen zkoumat, aby zjistil, k jakým, tedy i k tvrzeným, dopadům do osobnostní sféry žalobce došlo a jaké byly tyto individuální následky v jeho životě, nebyla ničím prokazována. Žalobce i po zákonném procesním poučení nenavrhl žádné důkazy, jejichž provedením by bylo možné seznat, jaký život vedl žalobce před svým obviněním, jak by se byl s největší pravděpodobností jeho život vyvíjel, kam by směřoval, nebýt trestního řízení. Soud nemohl učinit závěr o tom, jaké měl žalobce, například budoucí plány, které by mu obvinění z uvedených trestných činů překazilo a podobně. Pokud šlo o tvrzení o veřejném ponížení, stavu naprosté bezmoci a strach z několikaletého výkonu trestu odnětí svobody, zůstalo skutečně jen u tvrzení. K uvedenému soud uvádí, že se nejedná o přímé důsledky samotného trestního řízení, ale o přirozenou součást lidské psýchy, která se, a to i v rámci,,spravedlivého obvinění“ přirozeně brání akceptace viny a trestu. I student pociťuje strach u zkoušky. I pacient pociťuje strach u lékaře. Nejen ke zmírnění následků a dopadů emoční trýzně, zejména u osob blízkých věku žalobce, byl do trestního procesu zakomponován institut nutné obhajoby. Pokud se při výkonu práva obhajoby nepodařilo obhájci tento negativní dopad na žalobce zmírnit a zkušenostmi v trestním řízení a trestním právu nepřispět k odstranění těchto negativních vlivů, nemuselo se, v konkrétním případě, jednat o řádný výkon advokacie ve smyslu obhajoby v trestním řízení.

62. Soud nemohl učinit závěr o tom, z jakého konkrétního sociálního prostředí žalobce pocházel. Tuto skutečnost soud mohl obsahem trestního spisu zjistit pouze u nezletilé [jméno]. Jaké vazby měl na původní rodinu, jaké byly jeho přátelské a kamarádské vztahy a jak ovlivnilo trestní řízení jeho vzdělávání a zaměstnání. Z listin, které byly provedeny v rámci dokazování trestním spisem zdejšího soudu vyplynulo, že žalobce byl původně svěřencem výchovného ústavu v [část obce] nedaleko [obec]. V květnu 2016 s ním proběhl výslech na Policii ČR v [obec]. Žalobce se narodil v [obec]. Pracoval a bydlel i v [obec]. Vždy bylo v rámci úkonů trestního řízení Policí České republiky vyslýchán územním odborem v [obec]. Nemusel, v rámci úkonů trestního řízení přípravného, cestovat za účelem svého výslechu do Ústeckého kraje. V době, kdy byla jeho účast u soudu nezbytná, neprojevil dostatečně svůj zájem na výsledku řízení a nedostavoval se, ačkoliv byl soudem obesílán. V daném případě byl zájem na výsledku trestního řízení z hlediska státu veden i skutečností, že se jednalo o případ nezletilého dítěte a nebylo možné považovat vztah poškozené k žalobci za podmínku vylučující trestní stíhání (§ 11 odst. 1 písm. l) z.č. 141/1961 Sb. trestního řádu). Dále, co se týkalo nemožnosti žalobce navázat trvalý partnerský vztah popř. založit rodinu, nebylo možné učinit závěr, zda se žalobce nemohl oženit právě proto, že potenciální partnerky odmítaly připustit myšlenku, že žalobce bude potrestán anebo měly jiné výhrady k jeho osobnostním a charakterovým rysům popř. situaci výdělkové a majetkové.

63. Předpokladem nároku na přiměřené zadostiučinění je příčinná souvislost mezi nezákonným trestným stíháním a vzniklou nemajetkovou újmou. Soud neshledal, že by žalobce tuto příčinnou souvislost prokázal.

64. Podle ustanovení § 13 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

65. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 výše zadostiučinění přiznaného podle § 31 a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

66. Žalobce v tomto ohledu upozornil na věc vedenou u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], kdy se podle rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] 56 mělo jednat o případ, kdy proti žalobci bylo vedeno trestní stíhání od 21.2.2013 pro dva zločiny podvodu dle § 209 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, čemuž se po celou dobu žalobce aktivně bránil, přesto trestní řízení bylo skončeno dne 20.9.2018, kdy byl vyhlášen rozsudek, jímž byl obžaloby zproštěn. Proti rozsudku se odvolal státní zástupce a rozsudek byl z formálních důvodů zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Dne 16.3.2020, kdy žalobce podal žalobu k soudu, byl tak neoprávněně stíhán již sedm let a jeden měsíc a s ohledem na právní kvalifikaci byl bezprostředně ohrožen citelným trestem odnětí svobody. Tento případ se řešenému případu nijak nepodobá, neboť jednak nešlo o ukončené trestní řízení a dlouhodobost řízení, zahrnovala i řízení před soudem druhého stupně. Žalobce obdržel z požadovaných 204 399,30 Kč celkem 109 184Kč včetně příslušenství představovaného úrokem z prodlení.

67. Pokud se jednalo o podobnost s případem projednávaným Okresním soudem v Mostě pod sp. z. [spisová značka] pak se žalobce v daném případě domáhal peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku nesprávného úředního rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15. 10. 2019 pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spáchané ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku Trestní řízení bylo následně ukončeno rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kdy byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, neboť v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem. Žalobce se bránil již na počátku trestního řízení stížností proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Žalobci hrozil trest odnětí svobody až 3 roky. Žalobce byl do té doby trestně zachovalý, vinu kategoricky odmítal, trestní stíhání mělo vliv na jeho rodinné vztahy, kdy se přestal stýkat s rodinou a svou pětiletou vnučkou, kterou do té doby pravidelně s manželkou vídal. Vyzvedával ji ze školky, jezdil s ní na výlety apod. V důsledku trestního stíhání došlo ke konfliktu mezi žalobcem a jeho jediným synem, který byl rovněž obviněn z uvedené trestné činnosti. Žalobce se po dobu trestního stíhání se synem a vnučkou nestýkal. V důsledku trestního stíhání došlo k narušení vztahu žalobce a jeho manželky, žalobce trpěl nespavostí, na trestní stíhání neustále myslel. Žalobce měl rovněž obavu o svou práci, neboť stále splácí úvěry v souvislosti s bydlením, a proto i přes důchodový věk i nadále pracuje. Žalobce obdržel z požadovaných 150 000Kč celkem 30 000Kč spolu s příslušenstvím představovaným úrokem z prodlení.

68. K uvedené podobnosti s případem řešeným Okresním soudem v Mostě soud dodává, že v daném případě tvrzená újma vzniklá žalobci byla prokazována jednak výslechem žalobce a jeho manželky a dalších rodinných příslušníků a tudíž mohla být soudem akceptována jako zjištěná a nikoliv pouze spekulativní. I tak však soud uzavřel, že vyšší peněžité zadostiučinění by neodpovídalo dopadům do osobnostní sféry žalobce (prokazované, nikoli jen tvrzené) ani ekonomické realitě.

69. Pokud se jednalo o částku 60 000Kč v podobě nemajetkové újmy, kterou žalobce požadoval za nesprávný úřední postup ve smyslu ust. § 13 odst. 1 Zákona, soud dodává, že nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Jednalo-li se žalobci o náhradu nemajetkové újmy za průtahy, pak soud dospěl k závěru, že žalovanou poskytnutá částka ve výši 37.312Kč je zcela přiměřenou v souladu s odškodňovací metodikou Nejvyššího soudu tedy Sjednocujícím Stanoviskem Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 a pokud ji žalovaná aplikovala na žalobcův případ, učinila tak zcela přiměřeně a souladně. Soud neshledal důvody k jejímu navýšení.

70. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované dle vyhl. č. 254/2015 Sb. proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení za 6 úkonů po 300Kč, kdy žalovaná podala vyjádření ve věci a účastnila se dvou jednání soudu, na které se připravila a dostavila se rovněž k veřejnému vyhlášení rozsudku.

Poučení