21 C 215/2020-102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní PaedDr. Mgr Ivanou Jarešovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [tituly za jménem], [anonymizována dvě slova] sídlem [adresa] 3. [titul] [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 635 803,49 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, aby bylo uloženo žalovaným společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni částku 635 803,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 7. 6. 2016, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1. na náhradě nákladů řízení částku 23 250,96 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 2. na náhradě nákladů řízení částku 150 516,66 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované 2.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 3. na náhradě nákladů řízení částku 76 765,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného 3.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 3. 2019 domáhala po žalovaných a [právnická osoba] [právnická osoba], [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tím, že byla mezi právním předchůdcem žalobkyně [příjmení], spořitelní družstvo, [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“), žalovanou 1. a [právnická osoba] (žalovaná 1. společně s [právnická osoba] dále jen„ dlužníci“) uzavřena dne 14. 3. 2012 smlouva o úvěru, na základě které byl právě dlužníkům poskytnut úvěr ve výši 76 000 000 Kč, který byl zajištěn smluvní pokutou ve výši 25 % p.a. z částky, se kterou se dlužníci dostali do prodlení. Téhož dne žalovaní 2. a 3. vydali prohlášení o ručitelském závazku, kterým se přihlásili k ručení za závazky dlužníků vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru. Dlužníci však poskytnutý úvěr nespláceli řádně a včas. Proto byla dne 6. 10. 2015 mezi [právnická osoba] a dlužníky uzavřena dohoda o podmíněném odpuštění části dluhu, kdy byl ze strany dlužníků uznán dluh ve výši 47 095 870,28 Kč. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] odpustil dlužníkům část dluhu, kdy nový dluh činil 44 968 664,17 Kč, ale však pouze pod rozvazovací podmínkou pro případ, že by dlužníci neuhradili nový dluh nejpozději do 31. 3. 2016. To ale dlužníci nesplnili, načež byl mezi nimi a [právnická osoba] (právním předchůdcem žalobkyně) uzavřen dodatek č. 1 k již zmíněné dohodě o podmíněném odpuštění části dluhu, kterým se dlužníci za účasti žalovaných 2. a 3 jako ručitelů zavázali uhradit zbývající jistinu 42 000 000 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 827 496,83 Kč nejpozději do 31. 5. 2016. Dlužníci tento svůj závazek nesplnili řádně a včas. Rozvazovací podmínka tak byla splněna a dlužníci tak byli povinni k zaplacení nové nesplacené jistiny ve výši 45 954 702,94 Kč a smluvní pokuty 635 803,49 Kč za období od 1. 4. 2016 do 22. 4. 2016, a to vše do 3 dnů ode dne splnění rozvazovací podmínky, tj. 6. 6. 2016. Pohledávka za dlužníky byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2018. Žalobkyně se tak v tomto řízení domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 635 803,49 Kč. Žalobkyně odmítá argumentaci žalovaných, že je předmětná úvěrová smlouva neplatná z důvodu poskytnutí úvěru nečlenovi družstva [právnická osoba], a to [právnická osoba]. Zákon o spořitelních a úvěrních družstvech sice dovoluje poskytnout úvěr pouze svým členům, avšak uzavření smlouvy o úvěru se nerovná samotnému poskytnutí úvěru. Ten byl poskytnut v celé jeho výši pouze žalované 1. (bankovním převodem na její účet), která byla členem družstva [právnická osoba], a zákonu tak bylo učiněno zadost. Jestliže byla na straně dlužníka společně se členem družstva i [právnická osoba], pak je toto nutné chápat jako zajištění dluhu. A i kdyby byla úvěrová smlouva neplatná, pak pouze ve vztahu ke [právnická osoba], nikoliv však vztahu k žalované 1., jelikož se jedná o dělitelné plnění.

2. Žalovaní nárok žalobkyně uplatněný žalobou zcela odmítají. Právním předchůdcem žalobkyně bylo spořitelní družstvo, a to bylo dle § 3 odst. 1 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, oprávněno poskytovat úvěr pouze svým členům. Úvěr však byl poskytnut i [právnická osoba], která na rozdíl od žalované 1. nebyla členem spořitelního družstva [právnická osoba]. Taková smlouva je tedy absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Nelze ani mluvit o neplatnosti úvěrové smlouvy pouze ve vztahu ke [právnická osoba]. Úvěr byl poskytnut družstvem [právnická osoba] na základně vyhodnocení úvěruschopnosti obou dlužníků dohromady, nikoliv ke každému zvlášť, přičemž poskytnuté prostředky byly určeny nejen pro potřeby žalované 1., ale taktéž pro potřeby [právnická osoba]. Z toho důvodu nelze mít za to, že by šlo vyslovit neplatnost úvěrové smlouvy pouze vůči jednomu z dlužníků. Žalovaní rovněž tvrdili, že samotné ujednání o smluvní pokutě je neplatné, když je v rozporu s dobrými mravy. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně družstva [právnická osoba] byla zajištěna nejen smluvní pokutou ve výši 25 % p.a. z dlužné částky, ale i dalšími smluvními pokutami, ručením žalovaných 2. a 3., blankosměnkou, notářským zápisem s doložkou o přímé vykonatelností a zřízením zástavních práv k četným nemovitým a movitým věcem, jejichž hodnota dosahovala výše 143 000 000 Kč. Sjednaná smluvní pokuta tak postrádá smyslu, když ta má mít zejména donucovací a sankční charakter. Pohledávky vyplývající z předmětné úvěrové smlouvy však byly již dostatečně zajištěny jinými instituty práva, což způsobuje její rozpor s dobrými mravy.

3. Usnesením soudu ze dne 1. 7. 2020, č.j. 21 C 82/2019-246 bylo rozhodnuto o vyloučení části předmětu řízení a to žaloby proti [právnická osoba], když původní řízení, vedené pod sp. zn. 21 C82/2019, bylo ve vztahu k žalované [právnická osoba] přerušeno z důvodu zjištění jejího úpadku usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 1. 2019, č.j. MSPH 91 INS 5111/2019-A-58.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující:

5. Žalobkyně je spolu se žalovanou 1. a [právnická osoba] právnickou osobou vedenou v obchodním rejstříku (zjištěno z výpisu z OR na [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována tři slova], výpisu z OR na [právnická osoba], výpisu z OR společnosti [právnická osoba])

6. Dne 5. 3. 2012 schválilo družstvo [právnická osoba] poskytnutí úvěru ve výši 76 000 000 Kč pro dlužníky. Následně byla mezi družstvem [právnická osoba] a dlužníky dne 14. 3. 2012 uzavřena smlouva o úvěru, kterou se družstvo [právnická osoba] zavázala poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 76 000 000 Kč. Tento úvěr byl čerpán na účet žalované 1. č. [bankovní účet], který si zřídila u družstva [právnická osoba] (zjištěno z potvrzení o schválení úvěru ze dne 5. 3. 2012, smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2012)

7. Družstvo [právnická osoba] při schvalovacím procesu posuzovalo ekonomickou situaci obou dlužníků, kdy každý zvlášť by na úvěr nedosáhl. Pouze dohromady dlužníci disponovali takovým nemovitým a movitým majetkem, který postačoval pro získání úvěru. Družstvu [právnická osoba] bylo ze stran dlužníků sděleno, že úvěr potřebují na refinancování svých úvěrů a dalších dluhů, jak na straně žalované 1. tak na straně [právnická osoba] (zjištěno z výslechu [jméno] [příjmení], zaměstnance družstva [právnická osoba], čestného prohlášení [jméno] [příjmení] ze dne 16. 3. 2020 včetně příloh označených v tomto prohlášení – e-mailová komunikace od února 2012, e-maily z 9. a 5. 2. 2012, 13. 2. 2012 a obě zálohové faktury, žádosti z 29. 2. 2012 na [právnická osoba] 19. 8. 2013, e-mail z 13. 2. 2012, 20. 2. 2012 – 2x, 14. 3. 2012 a 5. 3. 2012)

8. Účelové určení úvěru bylo sjednáno takto: částka 36 500 000 Kč sloužila k refinancování úvěru žalované 1. vůči [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], částka 6 500 000 Kč k refinancování závazku [právnická osoba] vůči [právnická osoba], a.s., [IČO], částka 5 898 965 Kč k uhrazení závazku [právnická osoba] vůči Finančnímu úřadu pro Prahu 4 částka 25 599 435 Kč k financování provozního kapitálu dlužníků, a to bez bližšího určení. Částka 501 600 Kč sloužila k uhrazení poplatku za schválení úvěru. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2012)

9. Dlužníci se zavázali společně a nerozdílně poskytnutý úvěr splácet v pravidelných čtvrtletních splátkách ve výši 1 500 000 Kč, a to nejpozději do 28. 2. 2015, s tím, že poslední splátka měla činit 65 000 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2012)

10. Dlužníci si spolu družstvem [právnická osoba] ujednali v čl. 9 předmětné smlouvy o úvěru smluvní pokutu ve výši 25 % p.a. z částky, se kterou se dlužníci dostanou do prodlení. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2012)

11. Dne 14. 3. 2012 jednatelé dlužníků., tj. žalovaní 2. a 3., vydali ručitelské prohlášení, ve kterém se zavázali, že budou plnit pohledávky družstva [právnická osoba] vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru, a to pro případ, že by tyto neplnili dlužníci. (zjištěno z prohlášení o ručitelském závazku [titul] [celé jméno žalovaného] ze dne 14. 3. 2012 včetně přijetí ručitelského prohlášení, z prohlášení o ručitelském závazku [celé jméno žalované] ze dne 14. 3. 2012 včetně přijetí ručitelského prohlášení)

12. Společnost [právnická osoba] nebyla, na rozdíl od žalované 1., ke dni uzavření předmětné úvěrové smlouvy členem družstva [právnická osoba] (zjištěno z odpovědi na dotaz soudu v řízení 38 C 19/2019 ze dne 11. 2. 2019, sdělení [právnická osoba] spořitelní družstvo ze dne 16. 1. 2019 ohledně [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována tři slova], souhlasných tvrzení účastníků)

13. Dlužníci se dostali do prodlení, a poté spolu s družstvem [právnická osoba] uzavřeli dne 6. 10. 2015 dohodu o podmíněném odpuštění části dluhu, ve které dlužníci uznali co do důvodu a výše dluh 47 095 870 Kč, který se skládal z nesplacené jistiny úvěru poskytnutého na základě předmětné smlouvy o úvěru. V této dohodě družstvo [právnická osoba] odpustilo dlužníkům část dluhu, kdy nový dluh měl činit 44 968 664,17 Kč, avšak pod rozvazovací podmínkou, že dlužníci do 31. 10. 2015 uhradí družstvu částku 2 968 664,17 Kč a do 31. 3. 2016 zbylou částku 42 000 000 Kč (zjištěno z dohody o podmíněném odpuštění části dluhu)

14. Dlužníci se však dostali do prodlení hned s první splátkou ve výši 2 968 664,17 Kč, kdy tuto uhradili až 5. 11. 2015. Dlužníci proto s družstvem [právnická osoba] uzavřeli dne 22. 4. 2016 dodatek č. 1 k dohodě o podmíněném odpuštění dluhu. V něm dlužníci uznali co do výše a důvodu dluh ve výši 46 590 506,43 Kč, který se skládá z nesplacené jistiny 45 954 702,94 Kč a smluvní pokuty ve výši 635 803,49 Kč za období od 1. 4. 2016 do 22. 4. 2016. Družstvo [právnická osoba] se zavázalo odpustit část tohoto dluhu, kdy by nový dluh činil 43 827 496,83 Kč, sestávající z jistiny 42 000 000 Kč a smluvních úroků ve výši 1 827 496,83 Kč, ale opět pod rozvazovací podmínkou, že dlužníci tento nový dluh uhradí nejpozději do 31. 5. 2016. Dlužníci tento svůj závazek však nesplnili, a tak byla naplněna rozvazovací podmínka. (zjištěno z dodatku č. 1 k dohodě o podmíněném odpuštění části dluhu ze dne 22. 4. 2016)

15. Dopisem ze dne 21. 6. 2016 byli žalovaní 2. a 3. vyzváni družstvem [právnická osoba] k uhrazení pohledávek ze smlouvy o úvěru, které mělo vůči dlužníkům (zjištěno z výzvy k úhradě dlužné částky od [právnická osoba] spořitelní družstvo ze dne 21. 6. 2016 pro [titul] [celé jméno žalovaného] včetně kopie dodejky s datem přijetí 28. 7. 2016, výzvy k úhradě dlužné částky od [právnická osoba] pro [celé jméno žalované] ze dne 21. 6. 2016 včetně kopie dodejky s datem převzetí 22. 6. 2016)

16. Dopisy ze dne 7. 12. 2018 byli žalovaní informováni družstvem [právnická osoba] o postoupení pohledávek ze smlouvy o úvěru na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2018 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 7. 12. 2018 včetně dokladu o doručení do datové schránky [právnická osoba] dne 7. 12. 2018, dále pro [titul] [celé jméno žalovaného] včetně doručenky, dále pro [celé jméno žalované] včetně doručenky, potvrzení postupníka o úhradě ze dne 8. 12. 2018)

17. Dne 13. 12. 2018 nechalo družstvo [právnická osoba] sepsat [titul]. [jméno] [příjmení] notářský zápis NZ [číslo], ve kterém prohlásilo, že poskytlo na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2012 žalované 1. a [právnická osoba] úvěr v celkové výši 76 000 000 Kč (zjištěno z notářského zápisu ze dne 13. 12. 2018 č. NZ [číslo])

18. Žalovaní byli před podáním žaloby vyzváni právním zástupcem žalobkyně k zaplacení smluvní pokuty ve výši 635 803,49 Kč (zjištěno z dopisů ze dne 4. 3. 2019 včetně podacích archů a dodejek adresované [celé jméno žalované], [titul] [celé jméno žalovaného], [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] a [právnická osoba] – výzva k plnění, podacího archu ze dne 4. 3. 2019 a dodejky od datové zprávy ze dne 5. 3. 2019)

19. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. 4. 2020, č.j. 72 EXE 438/2019-147, bylo rozhodnuto o zastavení exekuce vedené proti [právnická osoba], a to s odůvodněním, že předmětná smlouva o úvěru ze dne 14. 3. 2012 je neplatná pro rozpor se zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, když byl [právnická osoba] poskytnut družstvem [právnická osoba] úvěr, přestože nebyla jeho členem. (zjištěno z usnesení [příjmení] [obec a číslo] ze dne 28. 4. 2020 č.j. 72 Exe 438/2019-147, 189 Ex 260/19)

20. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř. a po právní stránce věc posoudil následovně:

21. Mezi družstvem [právnická osoba] a dlužníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, kdy byl dlužníkům poskytnut úvěr ve výši 76 000 000 Kč, který se zavázali uhradit společně a nerozdílně ve smyslu § 511 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ SOZ“) (čl. 2 .11.1 předmětné smlouvy o úvěru)

22. Žalovaní 2. a 3. se ve smyslu § 303 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, stali ručiteli dlužníků za jejich závazky vyplývající ze zmíněné smlouvy o úvěru.

23. Pohledávka za žalovanými byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 524 a násl. zákona č. 40/1964 Sb, občanského zákoníku.

24. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud tedy věc posuzoval podle SOZ.

25. K platnosti úvěrové smlouvy:

26. Soud se nejdříve musel vypořádat s otázkou, zda byla úvěrová smlouva mezi družstvem [právnická osoba] a dlužníky platně uzavřena a zda je ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě platné, a zda i dodatek č. 1 k této smlouvě ze dne 22. 4. 2016, obsahující uznání smluvní pokuty ve výši 635 803,43 Kč dlužníky, je platný.

27. V řízení bylo prokázáno, že [právnická osoba] nebyla členem družstva. Podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech (dále jen„ ZoSaÚD“), platí, že družstvo je v rámci svého podnikání oprávněno poskytovat úvěry svým členům a dle § 1 odst. 5 ZoSaÚD platí, že je družstevní záložna oprávněna vykonávat pouze činnosti stanovené tímto zákonem.

28. Dle § 39 SOZ pak platí, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

29. Soud nemůže přistoupit na argumentaci žalobkyně, že úvěrová smlouva byla sice uzavřena i s nečlenem družstva, avšak samotný úvěr byl poskytnut pouze žalované 1., která byla členem družstva [právnická osoba], a účast [právnická osoba] je pouhým dalším zajištěním pohledávky. Je pravdou, že úvěr byl čerpán na bankovní účet žalované 1., avšak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není rozhodné, zda byly peněžní prostředky poskytnuty na jeden účet. Jedná se totiž o pouhý způsob plnění závazku družstva [právnická osoba], tedy poskytnout dlužníkům úvěr. (viz rozhodnutí NS ČR 32 Cdo 1289/2017, NS ČR 29 Odo 1580/2006) Dokonce v samotné smlouvě o úvěru je v čl. 2 doslovně uvedeno, že účelem úvěru je též financování závazků [právnická osoba]. Ve smlouvě o úvěru jsou též dlužníci společně nazýváni jako klienti a není mezi nimi v textu smlouvy činěno žádného rozdílu. Vždyť samo družstvo [právnická osoba] v notářském zápisu ze dne 13. 12. 2018, č. NZ [číslo], prohlásilo, že:„ (…) [právnická osoba], spořitelní družstvo, činí prohlášení: Osoba oprávněná poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 14. 3. 2012 dlužníkům: a) [právnická osoba], [IČO], b) [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], [IČO], úvěr v celkové výši 76 000 000 Kč (…)“ Ve skutkově podobných věcech již několikrát rozhodoval Nejvyšší soud. Lze uvést například rozhodnutí ze dne 19. 11. 2019, č.j. 20 Cdo 3713/2019-207:„ (…) Argumentace, že takový výklad je v rozporu s dobrými mravy, neboť existence dalšího spoludlužníka vedle dlužníka člena je v podstatě druhem ochrany finančních prostředků členů družstva, je absurdní a čistě účelová a nemůže vést k obcházení a extenzivnímu výkladu kogentních ustanovení zákona.“ či rozhodnutí ze dne 25. 6. 2009, sp.zn. 19 Cdo 850/2007:„ (…) Nejvyšší soud uzavírá, že úvaha o obcházení zákona by byla namístě, kdyby vyšlo najevo, že cílem celé transakce (uzavření úvěrové smlouvy a následně i smlouvy o převzetí dluhu) od počátku bylo zajistit, aby úvěr poskytnutý družstevní záložnou čerpal (pro své potřeby využil) někdo jiný, než její člen.“ 30. Soud tedy může uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je neplatná ve vztahu k [právnická osoba], a to pro rozpor se zákonem č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, neboť [právnická osoba] nebyla členem [právnická osoba]. Současně bylo třeba vyřešit otázku, zda je uvedená smlouva neplatná i ve vztahu k žalované 1., která členem [právnická osoba] byla, zda lze neplatnou část oddělit. Soud se proto zabýval otázkou oddělitelnosti neplatné části smlouvy:

31. Dle § 41 SOZ platí, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

32. Z komentářové literatury vyplývá, že:„ (…) Předpokladem aplikace § 41 je především oddělitelnost neplatné části od zbytku právního jednání. Neoddělitelnost (či oddělitelnost) se posuzuje vzhledem k povaze právního jednání, k jeho obsahu nebo k okolnostem, za nichž k právnímu jednání došlo. Právní jednání musí být možné rozebrat tak, že zůstane část schopná samostatné existence. Jako velmi hrubé východisko můžeme uvést následující: oddělení neplatné části od zbytku právního jednání je možné, týká-li se neplatnost pouze nepodstatné součásti (…) Uvažujeme, jaké rozhodnutí by při znalosti věci učinil rozumný jednající (samozřejmě v případě, kdy nemůžeme zjistit jeho skutečnou vůli). Dojdeme-li k závěru, že by i přesto chtěl jednající uskutečnit část zamýšlených následků, dáme průchod částečné neplatnosti. Ohled na vůli jednajícího podporuje i Nejvyšší soud. Ve svém rozhodnutí uvedl, že při posuzování otázky, zda část právního jednání postiženou důvodem neplatnosti lze oddělit od ostatního obsahu tohoto jednání, je třeba dbát, aby byla respektována vůle stran právního jednání s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení jednající sledoval. Proto nelze přitakat myšlence, že vždy, když spočívá důvod neplatnosti pouze v části právního jednání a tato část je oddělitelná, půjde o částečnou neplatnost [číslo]) Takové pojetí dostatečně nerespektuje zásadu autonomie vůle. (…) Pro úvahu o tom, zda jde o část právního úkonu, kterou nelze oddělit od ostatního obsahu úkonu (§ 41 o. z.), je nerozhodné, že se právní úkon týká věci (např. pozemku), kterou lze rozdělit, nýbrž rozhodné je, zda jde o část právního úkonu obsahově oddělitelnou.“ (Komentář k zákonu č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, Wolters Kluwer ČR)

33. Také Nejvyšší soud se ve své rozhodovací činnosti této otázce poměrně často věnoval. Pro příklad lze uvést rozsudek ze dne 25. září 1997, sp. zn. 2 Cdon 254/96:„ (…) Pro posouzení, zda je část právního úkonu oddělitelná od jeho ostatního obsahu, nelze vystačit jen se závěrem, že nepřímým předmětem posuzovaného právního úkonu jsou dvě samostatné věci, pozemek a stavba na něm zřízená. Posouzení toho, zda lze část úkonu oddělit od ostatního obsahu, úzce souvisí s jeho výkladem.“, či rozsudek ze dne 12. 9.2002, sp. zn. 22 Cdo 2127/2000:„ (…) tam, kde se důvod neplatnosti vztahuje pouze na část právního úkonu, a tuto část jde s přihlédnutím k povaze právního úkonu nebo jeho obsahu anebo k okolnostem, za nichž k němu došlo, oddělit od jeho ostatního obsahu, je neplatná jen tato část; není-li možné postiženou část právního úkonu oddělit, vztahuje se neplatnost na celý právní úkon.“), nebo rozsudek ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 20/2013:„ (…) Neoddělitelnost je tak třeba chápat ve smyslu obsahové, nikoliv reálné neoddělitelnosti.“ 34. Z dokazování vyplynulo, že - členem [právnická osoba] byla pouze žalovaná 1. a nikoli [právnická osoba] - smlouva o úvěru by nebyla uzavřena pouze s jedním dlužníkem, neboť majetkové poměry ani jednoho z nich nebyly dobré. Dohromady však jejich movitý a nemovitý majetek činil dostačující záruku, pro kterou bylo družstvo [právnická osoba] ochotno úvěr poskytnout. - žalované 1. byla z úvěru poskytnuta částka 36 500 000 Kč a [právnická osoba] částky 6 500 000 Kč a 5 898 965 Kč - celých 25 599 435 Kč bylo určeno k financování provozního kapitálu obou dlužníků, a to bez bližšího a konkrétního vymezení, kolik kterému dlužníku připadne 35. Právě proto, že nebylo určeno, kolik každému dlužníku připadne, a ve spojení se skutečností, že se dlužníci (z nichž jeden byl členem [právnická osoba] a druhá nikoli) zavázali plnit solidárně, nelze považovat smlouvu za platně uzavřenou, neboť neplatnou část (smlouva s [právnická osoba]) oddělit nelze, a proto je tato předmětná smlouva absolutně neplatná jako celek, a je tedy neplatné i na smlouvu navazující ujednání obsažené v dodatku č. 1 o smluvní pokutě, a nelze se tak po žalované 1. domáhat zaplacení smluvní pokuty.

36. Stejně tak se nelze domáhat zaplacení smluvní pokuty po žalovaných 2. a 3. jako ručitelích, a to vzhledem k faktu, že ručení díky své akcesoritě následuje osud zajištěné pohledávky.

37. Pokud žalobkyně tvrdila, že ve shodné věci již bylo jinými soudy rozhodnuto tak, že smlouva o úvěru je platná ve vztahu k žalované 1., pak soud se závěry těchto soudů (viz rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. 4 C 61/2019-231 ze dne 11. 3. 2020 a Městského soudu v Praze č.j. 55 Co 225/2020-226 ze dne 5.10. 2020) nesouhlasí, neboť podle názoru soudu se tyto soudy nezabývaly otázkou možné oddělitelnosti neplatné části smlouvy, když opomněly i rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 20/2013 a sp. zn. 2 Cdon 254/96, sp.zn. 22 Cdo 2127/2000 citovaná shora, nebo i rozhodnutí sp.zn. 33 Odo 934/2005, z něhož vyplývá, že námitky týkající se společného základu závazku (například neplatnost smlouvy, z níž závazek vznikl) může uplatnit kterýkoli ze spoludlužníků; v případě důvodnosti takové námitky zanikne závazek s účinky pro všechny dlužníky) Právě z tohoto důvodu také podávala žalovaná 1. dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.

38. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro rozhodnutí věci význam s odkazem na výše uvedené žalobu zamítl.

39. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve sporu úspěšným žalovaným přiznal jejich plnou náhradu:

40. Žalované 1. v částce 23 250,96 Kč, která sestává a) z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží - odměna ve výši 17 376 Kč stanovená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 635 803,49 Kč, a to za 2 úkony po 8 688 Kč (převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.) s tím, když odměna za 1 úkon činí podle ust. § 7 a.t. 10 860 Kč, přičemž tato odměna byla snížena o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t. na částku 8 688 Kč, neboť šlo o úkony provedené jedním advokátem pro více zastoupených - náhrada paušálních výdajů ve výši 2 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. - daň z přidané hodnoty ve výši 3 774,96 Kč představující 21 % z částky 17 976 Kč b) z částky 1 500 Kč představující náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, a to 5 x 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

41. Žalované 2. v částce 150 516,66 Kč, sestávající se a) z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží - odměna ve výši 120 546 Kč stanovená dle § 7 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 635 803,49 Kč, a to za 2 úkony po 8 688 Kč (převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.) s tím, když odměna za 1 úkon činí podle ust. § 7 a.t. 10 860 Kč, přičemž tato odměna byla snížena o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t. na částku 8 688 Kč, neboť šlo o úkony provedené jedním advokátem pro více zastoupených, dále za 4 úkony po 10 860 Kč (za účast na jednáních soudu konaných 29. 1. 2020, 27. 5. 2020, 12. 8. 2020 a 9. 12. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.), dále za 5 úkonů po 10 860 Kč za písemná podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d), dále za úkonu (tedy 5 430 Kč) za účast při jednání dne 15. 12. 2020, při němž byl vyhlášen rozsudek (§ 11 odst. 2 písm. f) a.t.) - náhrada paušálních výdajů ve výši 3 600 Kč (12 x 300 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t. - daň z přidané hodnoty ve výši 26 070,66 Kč představující 21 % z částky 124 146 Kč b) z částky 300 Kč představující náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud nepřiznal žalované 2. náhradu nákladů za převzetí právního zastoupení dne 27. 1. 2020, když nelze dávat k tíži žalobkyně změna právního zastoupení, a tento úkon tak soud nepovažuje účelný.

42. Žalovanému 3. v částce 76 765,36 Kč, která sestává a) z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží - odměna ve výši 60 816 Kč stanovená dle § 7 a.t. z tarifní hodnoty ve výši 635 803,49 Kč a to za 2 úkony po 8 688 Kč (převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t.) s tím, když odměna za 1 úkon činí podle ust. § 7 a.t. 10 860 Kč, přičemž tato odměna byla snížena o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t. na částku 8 688 Kč, neboť šlo o úkony provedené jedním advokátem pro více zastoupených, dále za 4 úkony po 10 860 Kč za účast na 4 jednáních soudu konaných 29. 1. 2020, 27. 5. 2020, 12. 8. 2020 a 9. 12. 2020 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., - náhrada paušálních výdajů 6 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. - daň z přidané hodnoty ve výši 13 14936 Kč představující 21 % z částky 62 616 Kč ve výši 13 149,36 Kč b) z částky 300 Kč představující náklady řízení uplatněné v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud nepřiznal žalovanému 3. náhradu nákladů za převzetí právního zastoupení dne 27. 1. 2020, když nelze dávat k tíži žalobkyně změna právního zastoupení, a tento úkon tak soud nepovažuje účelný. Stejně soud rozhodl i o vyjádřeních ze dnů 16. 3. 2020 a 20. 5. 2020, když v těchto bylo obsaženo pouhé připojení k vyjádření právního zástupce žalované 2.

43. O povinnosti žalobkyně k úhradě nákladů řízení k rukám advokátů žalované 2. a žalovaného 3. rozhodl soud v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.