16 C 42/2022 - 171

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Mgr. Michaelem Květem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] [podezřelý výraz][Adresa žalovaného], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B], [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů soudního řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno advokáta B], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [podezřelý výraz][právnická osoba] a dlužníky 1) [právnická osoba]. a 2) [právnická osoba] [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru v celkové výši [částka], který byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného (jednatele [právnická osoba]) parc. č. [podezřelý výraz], jehož součástí je stavba č.p. [podezřelý výraz], parc. č. [podezřelý výraz], zahrada a č. [podezřelý výraz], jehož součástí je stavba bez č.p., vše v k.ú. [adresa] na LV [podezřelý výraz], a to na základě zástavní smlouvy ze dne [datum]. Dlužníci svou povinnost splatit úvěr sjednaným způsobem nesplnili a ocitli se v prodlení. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Spolu s pohledávkou nabyla žalobkyně také její příslušenství a práva s ní spojená včetně zajištění, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně vyzvala dne [datum] a dne [datum] žalovaného ke zpřístupnění nemovitostí. Dne [datum] žalobkyně vyčíslila žalovanému smluvní pokutu za porušení čl. 5 odst. 5.1.9 a čl. 8 odst. 8.1. zástavní smlouvy, a to dvakrát [částka] za neumožnění vstupu za účelem kontroly stavu dle protokolu z [datum] a [datum]. Mezi žalobkyní, žalovaným a dalšími zúčastněnými osobami bylo vedeno množství soudních řízení zejména k otázce platnosti či neplatnosti úvěrové smlouvy, o této zásadní námitce žalovaného bylo již několikrát soudem rozhodováno, dle názoru žalobkyně v její prospěch.

2. Žalovaný se k žalobě a k jejímu doplnění vyjádřil tak, že pohledávku žalobkyně neuznává co do důvodu i výše, žaloba je neúplná, zavádějící, nepravdivá a navrhl její zamítnutí. Smlouva o úvěru je absolutně neplatná jako celek, včetně souvisejících závazků, když dle předchozích rozhodnutí soudů je neplatná minimálně částečně (může se tedy jednat maximálně o bezdůvodné obohacení, takový nárok je však promlčen, žalovaný nadto provedl zápočet). Neexistuje tedy ani zástavní smlouva, ani zástavní právo, ani nárok na jakoukoli smluvní pokutu. Žalobkyně navíc není aktivně legitimována, není ve vztahu k zástavní smlouvě právním nástupcem (byla postoupena pouze pohledávka z úvěrové smlouvy, nikoli zástavní smlouva jako taková). Na základě úvěrové a zástavní smlouvy vede žalobkyně dalších cca minimálně 46 soudních řízení, v nich se domáhá různých nároků. Žalobkyně mj. rozeslala četné opakované výzvy ke splnění totožných povinností ze smluv všem třem subjektům, to platí i pro výzvy, na základě nichž jsou uplatňovány smluvní pokuty v tomto řízení. Žalovaný má za to, že žalobkyně se snaží uměle navýšit své nároky i náklady na vedení soudních sporů, postup žalobkyně je šikanózní a jedná o zneužití práva.

3. Žalovaný navrhl přerušení řízení do skončení řízení o dovolání v jiném řízení u zdejšího soudu (sp. zn. 21 C 215/2020), v němž stejná žalobkyně požaduje smluvní pokuty za nesplacení úvěru, když žaloba byla původně zamítnuta pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy včetně zajištění a smluvních pokut, a rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem (rozsudek č. j. 58 Co 119/2021-153). Žalobkyně s přerušením řízení nesouhlasila mj. s poukazem na skutečnost, že v uvedeném řízení dále rozhodoval pod č. j. 23 Cdo 2629/2021-216 Nejvyšší soud v tom smyslu, že plnění dlužníků je solidární, že je třeba respektovat účel, úmysl a vůli stran a zkoumat, zda je neplatná část smlouvy oddělitelná, a zda je úvěrová smlouva neplatná částečně či jako celek. Příslušný senát Městského soudu v Praze zrevidoval svůj předchozí právní názor novým rozhodnutím ze dne [datum], č. j. 58 Co 79/2022. Žalobkyně tak má za to, že tato zásadní otázka již byla opakovaně v případě totožných účastníků a téže úvěrové smlouvy vyřešena. Soud návrh na přerušení řízení zamítl, kdy neshledal splnění podmínek pro přerušení řízení.

4. Po nařízení prvního jednání ve věci oba účastníci navrhli přerušení řízení s tím, že mezi nimi došlo k dohodě o mediaci za účelem komplexního narovnání probíhajících sporů mezi účastníky, soud proto řízení přerušil dle § 110 o. s. ř. Před uplynutím zákonné lhůty navrhla žalobkyně pokračování v řízení, žalovaný pouze rozvedl své předchozí obsáhlé námitky vůči žalobě.

5. Soud postupoval dle § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (o. s. ř.) a k projednání věci bylo nařízeno jednání.

6. Soud v rámci řízení provedl důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

7. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně družstvem [podezřelý výraz][právnická osoba], IČO [IČO], jako úvěrujícím (věřitelem) a společnostmi [právnická osoba]., IČO [IČO] a [právnická osoba] [právnická osoba], IČO [IČO], jako úvěrovanými klienty (dlužníky), byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. kterou se družstvo [podezřelý výraz] zavázala poskytnout dlužníkům úvěr ve výši [částka]. Dlužníci se zavázali společně a nerozdílně poskytnutý úvěr splácet v pravidelných čtvrtletních splátkách ve výši [částka], a to nejpozději do [datum], s tím, že poslední splátka měla činit [částka]. Smlouvu za společnost [právnická osoba] podepsal jednatel [Jméno žalovaného]. V článku 3 smlouvy je upraveno devět způsobů zajištění úvěru, přičemž čl. 3.1.1.c) předpokládá zajištění úvěru nemovitostmi ve vlastnictví žalovaného (Nemovitosti 3), označeného jako Zástavce 3 (ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]).

8. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně družstvem [podezřelý výraz][právnická osoba], IČO [IČO], jako zástavním věřitelem a [tituly před jménem] [jméno FO] (žalovaným) jako zástavcem, byla dne [datum] uzavřena zástavní smlouva, kterou bylo za účelem zajištění pohledávek z uvedené úvěrové smlouvy, specifikovaných v čl. 2.2 zástavní smlouvy, zřízeno ve prospěch věřitele zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví zástavce, zapsaným na LV č. [hodnota] a specifikovaným konkrétně v čl. 1.2 zástavní smlouvy (ze zástavní smlouva ze dne [datum]).

9. Podle čl. 5.1.9 zástavní smlouvy, se zástavce zavázal umožnit zástavnímu věřiteli, jeho pověřenému zástupci, znalci … vstup do nebo na Nemovitosti za účelem kontroly jejich provozního a stavebního stavu … Podle čl. 8.1. zástavní smlouvy, v případě porušení jakéhokoli závazku z této Smlouvy … je Zástavní věřitel za každé takovéto porušení požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši [částka] (ze zástavní smlouvy z [datum]).

10. Z výpisu z Katastru nemovitostí vyplývají vlastnická práva žalovaného k pozemku parcelní č. [podezřelý výraz], na němž se nachází stavba pro bydlení č.p. [podezřelý výraz], k pozemku parcelní č. [podezřelý výraz], zahrada, a k pozemku parcelní č. [podezřelý výraz], zastavěná plocha, na němž se nachází stavba bez č.p., to vše zapsána v k. ú. [adresa], obec [adresa] (LV č. [podezřelý výraz]).

11. Dne [datum] došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek mezi původním věřitelem –[podezřelý výraz], spořitelním družstvem jako postupitelem, a žalobkyní – společností [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO], jako postupníkem. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován družstvem [podezřelý výraz] o postoupení veškerých pohledávek za Dlužníkem, vzniklých na základě nebo v souvislosti se Smlouvou o Úvěru (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek).

12. Podle. čl. 3.1. uvedené smlouvy postupitel postupuje postupníkovi „Pohledávku včetně veškerého příslušenství, případných práv na zaplacení smluvních pokut a veškerých práv s ní spojených včetně zajištění …“. Podle úvodních definicí pro účely smlouvy se „Pohledávkou“ rozumí „všechny současné, budoucí, nebo podmíněné pohledávky Postupitele vůči Dlužníkovi, vzniklé na základě nebo v souvislosti se Smlouvou o Úvěru, tj. zejména: a) nesplacená kapitalizovaná jistina ke dni [datum] ve výši CZK [částka], b) smluvní úrok ve výši CZK [částka], c) úrok z prodlení ke dni [datum] ve výši CZK [částka], d) smluvní pokuta ve výši CZK [částka], e) poplatky ve výši CZK [částka], f) pohledávky z případného bezdůvodného obohacení … a g) pohledávky na náhradu případné škody … .“, a „Smlouvou o Úvěru“ se rozumí smlouva o úvěru z [datum], ve znění dodatků a dohody o odpuštění a ve spojení s úvěrovými podmínkami. Žalovaný je ve smlouvě označen jako „Avalista 2“, v definici „Zajišťovacích dokumentů“ je pod písmenem c) uvedena Smlouva o zřízení zástavního práva k Nemovitostem 3 ze dne [datum] (z čl. 1. 1 smlouvy o postoupení pohledávek z [datum]).

13. Z čestného prohlášení [adresa], zprostředkovatele, vyplynulo, že vyjednával, zprostředkovával a administroval poskytnutí úvěru společnosti [Anonymizováno] a společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], které bylo realizováno na základě úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi družstvem [podezřelý výraz] jako věřitelem a těmito společnostmi jako dlužníky, a že provedl specifikované činnosti, přičemž po celou dobu bylo zřejmé, že úvěr má být poskytnut oběma společnostem za účelem financování závazků obou společností, nikdy nevznikla ani varianta, že by se úvěr měl týkat jen jedné společnosti; o těchto skutečnostech je připraven vypovídat před soudem (z čestného prohlášení ze dne [datum]).

14. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného ke zpřístupnění předmětu zástavy (nemovitostí) ve smyslu čl. 5.1.9 zástavní smlouvy v termínu [datum], 8,30-10,30h, s upozorněním na vznik nároku na smluvní pokutu dle čl. 8. 1. zástavní smlouvy. Žalobkyně obdobně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum] s termínem [datum], 11,30-12,30h. Dle protokolu o provedené kontrole stavu zástavy ze dne [datum] nemovitosti nebyly zpřístupněny z důvodu nepřítomnosti (výzva 2x, protokol).

15. Žalobkyně dne [datum] vyzvala žalovaného – výzva k úhradě smluvní pokuty 2 x [částka], tj. [částka], za nezpřístupnění pozemku dne [datum] a [datum]. Žalovaný byl vyzván k zaplacení smluvních pokut předžalobní výzvou (výzva z [datum], předžalobní výzva ze dne [datum], doklad o odeslání).

16. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu, který soud posoudil soud po právní stránce takto:

17. Mezi družstvem [podezřelý výraz] a dlužníky byla uzavřena v roce 2012 smlouva o úvěru dle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a dle zákona č. 87/21995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, kdy byl dlužníkům poskytnut úvěr ve výši [částka], který se zavázali uhradit společně a nerozdílně ve smyslu § 511 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku („obč. zák“) (čl. 2.11.1 smlouvy o úvěru). Žalovaný současně na základě uzavřené zástavní smlouvy ve smyslu § 152 a násl. obč. zák., zajistil závazky dlužníků z uvedené smlouvy o úvěru svými nemovitostmi. Práva ze zajištění závazku vzniklá přede dnem nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, byť byla zřízena i jako práva věcná, se posuzují až do svého zániku podle dosavadních právních předpisů, tedy podle zákona č.40/1964 Sb (§ 3073 o. z.). Pohledávka za žalovaným byla v roce 2018 postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“). O těchto skutečnostech není mezi účastníky sporu.

18. Sporná je mezi účastníky zejména otázka platnosti smlouvy o úvěru, zejm. zda lze případně absolutně neplatnou část smlouvy oddělit od zbývající části, nebo zda je absolutně neplatná celá smlouva. Podle zjištění soudu mezi účastníky smlouvy o úvěru a dalšími osobami, zajišťujícími úvěr, jsou řadu let vedeny desítky různých soudních sporů (o dluh z úvěru, o smluvní pokuty z úvěrové smlouvy, o soudní prodej zástavy, v rámci exekučního i insolvenčního řízení), v nichž jsou i opakovaně řešeny zcela zásadní otázky platnosti smlouvy apod., a to včetně četných rozhodnutí Nejvyššího soudu, přičemž dochází i k revidování dříve zaujatých stanovisek a učiněných závěrů.

19. Skutečnost, že úvěrová smlouva je pro kontraktační nezpůsobilost jednoho ze (spolu)dlužníků (z důvodu nečlenství ve spořitelním družstvu) ve vztahu k němu neplatná, neznamená, že je neplatná jako celek i ve vztahu k druhému (spolu)dlužníku (k tomu např.: rozh. Nejvyššího soudu sp.zn 32 Cdo 2936/2012, k předm. úvěrové smlouvě sp.zn. 21 Cdo 2584/2020, sp.zn. 21 Cdo 974/2019).

20. Dále bylo konstatováno, že samotná povaha smlouvy o úvěru a též solidární postavení dlužníků svědčí pro oddělitelnost neplatné části smlouvy, je však třeba se zabývat tím, zda i při takto zjištěném rozsahu neplatné části smlouvy nebránila zjištěná vůle stran oddělitelnosti zbylého obsahu smlouvy od její neplatné části (rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 2629/2021). Jiná napadená rozhodnutí pak Nejvyšší soud zrušil a vrátil (též) z důvodu, že při jejím posouzení se soudy řádně nezabývaly tím, jaká byly vůle stran při uzavření smlouvy (rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. 29 NSCR 42/2020, sp.zn. 23 Cdo 2197/2021). S odkazem na uvedené závazné závěry probíhá např. u zdejšího soudu řízení pod sp. zn. 21 C 2158/2020 o zaplacení smluvní pokuty za nesplacení úvěru ze smlouvy o úvěru (existující ke dni postoupení pohledávky), nebo pod sp. zn. 9 C 81/2019 řízení ohledně nesplaceného úvěru z předmětné smlouvy o úvěru, v rámci něhož jsou nyní prováděny k důkazu četné listinné důkazy a svědecké výpovědí, a předkládány znalecké posudky. Žalobkyně a žalovaný argumentují v tomto smyslu i v tomto řízení, přičemž navrhují provádění obdobných či totožných důkazů.

21. Soud se v prvé řadě zabýval zásadní námitkou nedostatku aktivní legitimace žalobkyně.

22. Jestliže pohledávka, pro kterou bylo zástavní právo zřízeno, ve skutečnosti platně nevznikla (například proto, že nedošlo k uzavření smlouvy, podle které měla pohledávka vzniknout, že je taková smlouva neplatná apod.), není tu zástavní právo, i kdyby samotná zástavní smlouva byla bezvadná … i když, jde-li o nemovitost, bylo podle ní vloženo zástavní právo do katastru nemovitostí - zástavní právo nevznikne (rozh. Nejvyššího soudu 21 Cdo 3472/2011).

23. Zejména pokud by byla zjištěna absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy, byla by důsledkem i neplatnost zástavní smlouvy, současně by bylo zjišťováno, zda i bez smlouvy existují nějaké pohledávky právního předchůdce žalobkyně, které mohly být a byly postoupeny na žalobkyni, a v konečném důsledku posuzována její hmotněprávní legitimace k podání žaloby. Tyto otázky by tedy měly být vyřešeny jako předběžné otázky, a jelikož jsou aktuálně dlouhodobě a obsáhle zkoumány v jiných řízení, soud by do jejich pravomocného dořešení (v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 21 C 215/2020) toto řízení přerušil. Soud se však prvotně zabýval právním posouzením konkrétního nároku žalobkyně v tomto řízení, tj. posouzením existence nároku na smluvní pokutu, která byla vyčíslena v důsledku porušení závazku žalovaného (zástavce) ze zástavní smlouvy, k němuž mělo dojít po postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru.

24. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů („o. z.“), postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 1883 o. z., postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

26. Podle § 1880 odst. 1 o. z., nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.

27. Postoupením přechází pohledávka na nového věřitele v té podobě, v jaké v okamžiku postupu existovala, včetně tzv. vedlejších práv, i když nejsou ve smlouvě o postoupení pohledávky výslovně konkretizována. Není přitom rozhodné, zda právo spojené s postoupenou pohledávkou je či není samostatně uplatnitelné. S pohledávkou tedy přechází na postupníka i právo na smluvní pokutu, nebylo-li sjednáno něco jiného (rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 1822/2007)

28. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. S postoupenou pohledávkou přechází na postupníka nejen pohledávka, ale i práva spojená s jejím zajištěním, např. smluvní pokutou. Pokud dojde k postoupení pohledávky v době, kdy byla smluvní pokutou zajištěná povinnost porušena, právo na úhradu smluvní pokuty, na níž již vzniklo právo, přísluší postupníkovi, nebylo-li ve smlouvě o postoupení pohledávky sjednáno něco jiného (rozh. Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 2842/2008).

29. V posuzovaném případě původní věřitel smlouvou postoupil žalobkyni veškeré pohledávky vzniklé na základě nebo v souvislosti s úvěrovou smlouvou, včetně příslušenství a případných práv na zaplacení smluvních pokut a včetně práv s ní spojených, včetně zajištění. Smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem žalovaného je označena v úvodním článku 1.1., zahrnujícím definice pojmů, jako „Zajišťovací dokument“. Žalovanému bylo oznámeno postoupení veškerých pohledávek za dlužníkem, vzniklých na základě nebo v souvislosti se smlouvou o úvěru (k podrobnostem viz bod 11 a 12 odůvodnění rozsudku). Ustanovení § 513 o. z. zahrnuje taxativní výčet příslušenství pohledávky, nárok na zaplacení smluvní pokuty příslušenství pohledávky není (NS 26 Cdo 1221/2013). Smluvní pokuta má přesto akcesorickou povahu a s postoupenou pohledávkou tak přechází i práva spojená se zajištěním, např. smluvní pokutou za nesplacení úvěru, na níž již v té době vzniklo právo, nebylo-li sjednáno něco jiného. Není tedy zřejmé, že by s postoupením pohledávek z úvěrové smlouvy přešly na žalobkyni pohledávky i ze zástavní smlouvy, či dokonce práva a povinnosti ze zástavní smlouvy. Smluvní pokuta v tomto případě zajišťuje povinnost zástavce ze zástavní smlouvy, nikoli splnění povinnosti dlužníka z úvěrové smlouvy, k porušení povinnosti zástavce by navíc došlo až po postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru, na základě nesplnění výzev žalobkyně.

30. Soud proto dospěl k závěru, že došlo sice k postoupení současných, budoucích i podmíněných pohledávek, vzniklých na základě smlouvy o úvěru, včetně práv na smluvní pokutu (ze smlouvy o úvěru) a veškerých práv s pohledávkou spojených, a včetně zajištění, tak jak předvídá zákon (§ 1880/1 o. z.), ale nedošlo k postoupení oprávnění, která jsou vázána na existenci závazkového vztahu (zástavní smlouvy), ale nejsou nijak vázána na postupovanou pohledávku, toto oprávnění má výlučně věřitel. Žalobkyně se stala pouze věřitelem postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru zajištěné nemovitostmi, v souvislosti se zástavní smlouvou na ní přešla „pouze“ práva ze zajištění, tedy právo uspokojit se ze zástavy a žalovaný je povinen strpět prodej zástavy. Sankcionovaná povinnost (zpřístupnit nemovitosti) je sjednána v zástavní, nikoli v úvěrové smlouvě. Přechod zástavního práva ze zákona neznamená, že by se žalobkyně stala automaticky účastníkem (smluvní stranou) také zástavní smlouvy. Muselo by dojít k postoupení zástavní smlouvy (§ [podezřelý výraz] o.z.), přičemž zde byly postoupeny pouze pohledávky z úvěrové smlouvy s příslušenstvím (§ 1880 o.z.). Žalobkyně není ve vztahu k zástavní smlouvě právním nástupcem, práva ze zástavní smlouvy jí nesvědčí. Žalobkyně nemá ze zástavní smlouvy žádná jiná práva a žalovaný není vůči ní zavázán k plnění povinností ze smlouvy, tedy ani žalobkyně nemohla vyzývat k jejich splnění, ani nemohl žalobkyni v této souvislosti vzniknout nárok na zaplacení smluvní pokuty. Obdobné závěry učinily dříve Městský soud (č.j. 178 ICm 5173/2017-48) v Praze i Vrchní soudy (např. č.j. 2 VSPH 131/2012-A-34, MSPH 88 INS 16214/2011), a to v obdobných případech, kdy právě stejná žalobkyně po postoupení pohledávky vyzvala zástavce ke splnění povinností ze související zástavní smlouvy (mj. pro nezpřístupnění předmětu zástavy) a následně uplatnila smluvní pokuty ze zástavní smlouvy, přičemž soud se s těmito závěry ztotožňuje. Žalobkyně tedy není k uplatnění smluvních pokut hmotněprávní legitimována a žaloba není důvodná.

31. Soud se proto již nezabýval ostatními námitkami (částečná či úplná neplatnost smlouvy, splacení úvěru, bezdůvodné obohacení, promlčení, započtení, rozpor s dobrými mravy, moderace pokuty). Jelikož posouzení aktivní legitimace je v tomto případě vyloženě otázkou právní (teorie), nebylo třeba žádného poučení žalobkyně dle § 118a o.s.ř. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

32. Z uvedených důvodů soud z důvodu nadbytečnosti pro rozhodnutí ve věci neprováděl již další důkazy, navrhované původně zejména k otázce platnosti či úplné nebo částečné neplatnosti smlouvy o úvěru (potvrzení o neexistenci členství jednoho z dlužníků ve spořitelním družstvu původního věřitele, čerpání úvěru, vkladu v hotovosti, výpis z úvěrového účtu a přehled úhrad), ani četné důkazy, navrhované následně k prokazování oddělitelnosti neplatných částí smlouvy a prokazování vůle účastníků při uzavírání úvěrové smlouvy (listinné důkazy, svědecké výpovědí, znalecké posudky).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě z [datum], vyjádření k doplnění tvrzení a důkazů z [datum], vyjádření k výzvě soudu z [datum], účast najednání před soudem dne [datum]) a z částky [částka] jako náhradu za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 2 a. t. v souvislosti s dostavením se k jednání, které bylo odročeno bez projednání věci (jednání dne [datum]), včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Žalovaný podal dne [datum], 17,23 h žádost o odročení jednání nařízeného na den [datum] ve 13 h s tím, že účastníci budou mimosoudně jednat, žalobkyně podala obdobnou žádost až v den jednání v 11,08 h, která se do dispozice soudce dostala 11,22 h; žalovaný má proto nárok na náhradu za čas promeškaný v souvislosti s dostavením se k tomuto jednání, které bylo odročeno bez projednání věci. Soud nepřiznal žalovanému náhradu za vyjádření ze dne [datum], které obsahově zcela odpovídá předchozím podáním a soud je shledává nadbytečným a nikoli účelným.

Poučení