16 C 117/2021 - 1486

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Klárou Hronovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně na přerušení řízení se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení a z částky 50 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 165 765 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9.3.2021 domáhá prostřednictvím zdejšího soudu po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba], poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne 14.3.2012 dlužníkům (osobám povinným): a) [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované], b) [právnická osoba], IČO [IČO], úvěr v celkové výši 76 000 000 Kč, který se dlužníci zavázali spolu se sjednanými úroky splatit. Svou povinnost splatit úvěr sjednaným způsobem dlužníci nesplnili a ocitli se v prodlení. Pohledávka z citované úvěrové smlouvy byla mimo jiné zajištěna zástavním právem smluvním zřízeným k nemovitostem ve vlastnictví žalované: pozemek parcel. č. [Anonymizováno] (orná půda), pozemek parcel. č. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba: [adresa], č.p. [Anonymizováno] (víceúčel), na tomto pozemku postavená, vše zapsáno u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] v katastru nemovitostí pro obec [adresa] a k.ú. [adresa] [Anonymizováno] na LV č. [hodnota],a to dle zástavní smlouvy ze dne 12.4.2012. Dne 6.10.2015 byla uzavřena Dohoda o podmíněném odpuštění části dluhu, podle které dlužníci (zavázaní společně a nerozdílně) uznali svůj dluh ve výši 47 095 870,28 Kč sestávající se ze splatné, ale nesplacené jistiny úvěru, a strany sjednaly, že pro případ, kdy nedojde ke splnění rozvazovací podmínky, odpouští osoba oprávněná osobám povinným část dluhu tak, že tento bude činit částku 44 968 664,17 Kč vykazovaný jako nová jistina úvěru, který bude počínaje dnem 7.10.2015 úročen smluvním úrokem ve výši 8,95% p.a. a který je splatný tak, že: a) částka 2 968 664,17 Kč do 31.10.2015, b) částka 42 000 000 Kč do 31.3.2016. Dohoda o částečném odpuštění dluhu byla uzavřena pod Rozvazovací podmínkou (čl. 3.2.), že účinky částečného prominutí pomíjí ke dni, kdy osoby povinné poruší mj. povinnost včasně, bezpodmínečně a neodvolatelně splácet a splatit Nový dluh ve shora uvedených splátkách. Dlužníci se ocitli v prodlení s uhrazením zbývající částky jistiny Nového dluhu ve výši 42 000 000 Kč a k ní příslušejících smluvních úroků ve výši 1 827 496,83 Kč a v důsledku tohoto prodlení došlo k naplnění rozvazovací podmínky. S ohledem na to uzavřela osoba oprávněná s dlužníky, za účasti ručitelů: [adresa], nar. [datum], a [tituly před jménem] [jméno FO] Dodatek č. [hodnota] k Dohodě o podmíněném odpuštění části dluhu, podle kterého se osoby povinné zavázaly společně a nerozdílně do doby splnění rozvazovací podmínky zaplatit osobě oprávněné jako Nový dluh: částku 343 667,83 Kč na úroku do 30.4.2016 částku 353 959,02 Kč na úroku do 31.5.2016 a částku 42 000 000 Kč na jistině dluhu, to vše s konečnou splatností Nového dluhu 31.5.2016, a pro případ splnění rozvazovací podmínky se osoby povinné zavázaly uhradit věřiteli jako Dluh 2 částku 46 590 506,43 Kč sestávající se ze splatné ale neplacené jistiny Dluhu 2 ve výši 45 954 702,94 Kč a smluvní pokuty dle čl. 9.1. smlouvy o úvěru ve výši 635 803,49 Kč za dobu od 1.4.2016 do 22.4.2016, a to nejpozději do 3 pracovních dnů ode dne splnění rozvazovací podmínky. Osoby povinné tyto své dluhy podle úvěrové smlouvy a dohody o podmíněném odpuštění části dluhu a dodatku č. 1 k dohodě o podmíněném odpuštění dluhu, ve formě notářského zápisu sepsaného dne 22.4.2016 [tituly před jménem] [jméno FO], notářem v Praze sp.zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno] co do důvodu a výše uznaly a svolily k tomu, že v případě kdy vůči osobě oprávněné nesplní řádně a včas svůj závazek v tomto notářském zápise popsaný podle § 71b notářského řádu výslovně svolují k tomu, aby podle tohoto notářského zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby tento notářský zápis byl exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Ručitelé [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO] pak prohlásili, že pokud nesplní řádně a včas svůj závazek bez zbytečného odkladu po první výzvě věřitele k plnění ručitelského závazku svůj ručitelský závazek specifikovaný v ručitelském prohlášení a v tomto notářském zápisu, pak podle § 71b notářského řádu každý z nich svoluje k tomu, aby byl podle tohoto notářského zápisu nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby tento notářský zápis byl exekučním titulem. To vše s tím, že ve vztahu mezi dlužníky a ručitelem a mezi ručiteli navzájem plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého. Do dnešního dne pak nebylo uhrazeno ničeho, a to jak ze strany dlužníků, tak ze strany ručitelů. Přípisem byla žalovaná vyzvána ke zpřístupnění předmětu zástavy, a to konkrétně dne 2.12.2019 a následně dne 14.2.2020. Dále byla upozorněna, že v případě nezpřístupnění předmětných nemovitostí jí bude vyúčtována smluvní pokuta. Jelikož předmět zástavy v termínech dle obou výzev nebyl zpřístupněn, vyúčtovala žalobkyně žalované přípisem ze dne 3.12.2019 smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč, se splatností do 16.12.2019, a přípisem ze dne 19.2.2020 smluvní pokutu opět ve výši 50 000 Kč, se splatností do 2.3.2020. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokuty za porušení ust. čl. 5 odst. 5.1.9 ve spojení s ust. čl. 8 odst. 8.1 zástavní smlouvy (Zástavce se zavazuje umožnit zástavnímu věřiteli, popřípadě pověřenému zaměstnanci vstup do nebo na nemovitost za účelem kontroly jejího provozního a stavebního stavu a určení ceny nemovitostí), konkrétní porušení spočívá v tom, že žalovaná předmětné nemovitosti v obou termínech dle výzev nezpřístupnila oprávněnému zaměstnanci zástavního věřitele. Smluvní pokuty byly uloženy na zákl. ust. čl. 8 odst. 8.1 zástavní smlouvy (Pro případ, že zástavce poruší povinnost stanovenou v zástavní smlouvě je věřitel oprávněn uplatnit smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč).

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována pro podání žaloby. V případě, že by byla žalobkyně aktivně věcně legitimována, pak její nárok na úhradu smluvní pokuty neexistuje, neboť předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, a proto nemohlo platně vzniknout ani akcesorické zástavní právo dle uzavřené zástavní smlouvy a tím spíše nemohlo žalobkyni platně vzniknout ani právo na smluvní pokutu, která měla neplatné zástavní právo zajišťovat; žalobkyni tak dle žalované nikdy nevznikl nárok na úhradu smluvní pokuty z neexistujícího zástavního práva. Pokud by snad neplatná část dané úvěrové smlouvy byla oddělitelná od jejího zbytku, pak je dále třeba zkoumat, zda a v jakém rozsahu jsou platné akcesorické závazky, které nároky z této úvěrové smlouvy zajišťují, tedy i zda a v jakém rozsahu je platná daná zástavní smlouva, přičemž uvedené musí tvrdit a prokazovat žalobkyně. Pokud by poté mělo býti shledáno, že zástavní právo žalobkyni platně vzniklo a platná jsou i všechna ujednání dané zástavní smlouvy, žalovaná namítá, že zástavní právo je promlčeno. Pokud by i přesto žalobkyni náleželo právo na úhradu smluvní pokuty, pak žalovaná namítá, že žalobkyně vůči ní postupuje šikanózním způsobem, a takový postup dle žalované, s odkazem na § 8 NOZ, nemůže požívat právní ochrany. Konečně pro případ, že by i přes vše uvedené výše shledal soud žalobní nárok žalobkyně jako oprávněný, pak žalovaná navrhuje moderovat zažalovaný nárok žalobkyně dle § 2051 NOZ z důvodu šikanózního postupu, a to na zákonné minimum.

3. Zdejší soud rozhodl rozsudkem ze dne 13.6.2024, č.j. 16 C 117/2021-1184, ve spojení s opravným usnesením ze dne 7.10.2024, č.j. 16 C 117/2021-1261, a to tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 100 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení a z částky 50 000 Kč od 3. 3. 2020 do zaplacení, se zamítá (výrok I. rozsudku), dále s tím, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 125 109 Kč (výrok II. rozsudku).

4. Na základě odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne 24.1.2025, č.j. 14 Co 404/2024-1361, zrušil rozsudek soudu I. stupně, opravený usnesením ze dne 7.10.2024, a věc vrátil tomuto osudu k dalšímu řízení. V rámci závazného právního názoru poté odvolací soud uložil zdejšímu soudu primárně zjistit rozsah neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy a teprve následně se zabývat otázkou oddělitelnosti neplatné části úvěrové smlouvy od jejího zbylého obsahu ve smyslu § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), a to při respektování vůle účastníků smlouvy a s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení účastníci sledovali. Poté, aby se v případě zjištěné neplatnosti smlouvy zabýval dále tím, zda byla či nebyla již poskytnutým plněním ze strany dlužníků, popř. ručitelů, pohledávka žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení uhrazena. Dále s tím, že se soud I. stupně bude opakovaně zabývat námitkou žalované, že žaloba představuje šikanózní výkon práva, učiní řádná a komplexní skutková zjištění, jaké výzvy na zpřístupnění, proč a s jakým výsledkem žalobkyně vůči žalované před předmětnými 2 výzvami činila, a za jakým účelem se domáhala zpřístupnění nemovitostí předmětnými 2 výzvami, přičemž nezbytně vezme v potaz i následné exekuční řízení. Odvolací soud konečně uvedl, že soud za uvedené situace, a po seznámení se s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14.11.2024, sp. zn. 9 C 81/2019, uváží, zda není v souladu se zásadou hospodárnosti řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) přerušit, neboť v uvedeném řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 je řešena netoliko předběžná otázka platnosti úvěrové smlouvy, ale dále nezbytně i otázka existence a výše pohledávky žalobkyně za žalovanou.

5. Zdejší soud následně přistoupil usnesením ze dne 10.4.2025, č.j. 16 C 117/2021-1433, k přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 81/2019, toto usnesení soudu I. stupně však bylo změněno usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 28.5.2025, č.j. 14 Co 199/2025-1465, tak, že se řízení nepřerušuje. Odvolací soud tak učinil s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2025, sp.zn. 21 Cdo 3283/2024, a to s tím, že skutkový stav v souzené věci je shodný jako ve věci řešené v označeném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Za situace, kdy vedlejší ujednání zástavní smlouvy, která nemají vazbu na postupovanou pohledávku (protože se váží čistě ke vztahu zástavce a zástavního věřitele, nikoliv ke vztahu obligačního věřitele postupujícího pohledávku a obligačního dlužníka, často – tak, jako je tomu v tomto případě – osoby odlišné od zástavce), tedy i ta ujednání, která zajišťují povinnosti zástavce (nikoliv obligačního dlužníka), ze zákona, tj. ve smyslu § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), na postupníka přímo nepřecházejí a smlouva o jejich postoupení sjednána nebyla, je třeba uzavřít, že se žalobkyně stala pouze věřitelem postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru zajištěné nemovitostmi, ale nemá ze zástavní smlouvy žádná jiná práva, tudíž se nemůže domáhat zpřístupnění zástavním právem zajištěných nemovitostí a ani smluvních pokut pro porušení tohoto závazku sjednaných v zástavní smlouvě. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že otázka platnosti úvěrové smlouvy, řešená v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod 9 C 81/2019, nemá pro rozhodnutí soudu I. stupně význam.

6. Pokud žalobkyně v rámci jednání dne 19.8.2025 navrhla přerušení řízení do podané ústavní stížnosti napadající rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2025, sp.zn. 21 Cdo 3283/2024, i rozhodnutí tomuto rozsudku předcházející (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1.2.2024, č.j. 16 C 42/2022-171, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24.6.2024, č.j. 28 Co 138/2024-206), k takovému procesnímu postupu soud neshledal žádné předpoklady, a to již s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu akcentované žalovanou. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1917/2013, „Při úvaze, zda soud řízení přeruší z důvodů uvedených v ustanovení § 109 odst. 2 o.s.ř. nebo zda učiní jiná vhodná opatření, soud postupuje podle okolností konkrétního případu. Přerušení řízení tedy mohou odůvodnit jen jasně vymezené skutečnosti, které by takovýto postup opodstatnily. To pak je třeba vztáhnout i k procesním předpisem uváděnému případu probíhajícího řízení, v němž by mohla být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí soudu, včetně alternativy souběžně probíhajícího řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. Tato skutečnost pak ovšem bez dalšího není sama o sobě důvodem pro přerušení řízení v jiné věci. Nelze přitom pominout ani skutečnost, že Ústavní soud, pokud se k ústavní stížnosti zabývá soudním rozhodnutím, je posuzuje výlučně z hlediska souladu s ústavním pořádkem.“. Žalobkyně sice doložila podání dané ústavní stížnosti, podané k Ústavnímu soudu dne 24.7.2025 a projednávané pod sp.zn. IV. ÚS 2148/25, nicméně je zřejmé, že tato se zabývá danou věcí zejména co do případného porušení ústavních práv žalobkyně. Soud má za to, že vyčkání výsledku takového řízení před Ústavním soudem neobstojí ani s ohledem na délku stávajícího řízení, rovněž s přihlédnutím k principu hospodárnosti řízení. Návrh žalované na přerušení řízení dle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. byl proto soudem zamítnut (výrok I. rozsudku).

7. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, předloženými účastníky řízení, dále výslechem účastníků a svědků. Navrhli-li účastníci doplnit dokazování znaleckými posudky, které si nechali zpracovat za účelem posouzení pohledávek a závazků mezi [právnická osoba], a společnostmi [Jméno žalované]. a [právnická osoba]., potažmo žalobkyně účetnictvím společností [Jméno žalované]. a [právnická osoba]., těmto důkazním návrhům soud nevyhověl pro jejich nadbytečnost, když skutkový stav byl soudem zjištěn v ucelené podobě již na základě dosavadního dokazování a výsledek dalšího navrženého dokazování dle soudu nemůže vésti k případnému odlišnému rozhodnutí ve věci.

8. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.

9. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 10. [právnická osoba], (dále rovněž jen jako „[Anonymizováno]“) je v rámci svého podnikání a v rozsahu povolení oprávněno působit jako družstevní záložna dle zákona o družstvech a poskytovat úvěry, a to pouze svým členům; tato skutečnost je mezi účastníky nesporná, prokázána byla rovněž stanovami družstva [Anonymizováno] platnými a účinnými od 12.3.2012 ve spojení s výpovědí svědka [adresa]). Dne 14.3.2012 byla uzavřena smlouva o úvěru mezi [právnická osoba], jako „Družstvem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem 1“ a společností [právnická osoba], jako „Klientem 2“ na straně druhé, na základě které se družstvo [Anonymizováno] zavázalo, že na požádání Klienta (tj. bez označení čísla konkrétního Klienta) poskytne v jeho prospěch úvěr až do maximální výše 76 000 000 Kč a Klient (tj. bez označení čísla konkrétního Klienta) se zavazuje tento úvěr splatit společně s úroky a s poplatky. Účel úvěru byl sjednán tím způsobem, že Klient se zavazuje použít poskytnutý úvěr v plné výši výhradně k následujícímu účelu: refinancování závazku žalované vůči [Anonymizováno] (úvěr v maximální výši 36 500 000 Kč), refinancování závazku společnosti [právnická osoba], vůči společnosti [právnická osoba]., (úvěr v maximální výši 6 500 000 Kč), vyplacení závazku společnosti [právnická osoba], vůči Finančnímu úřadu pro Prahu 4 (úvěr v maximální výši 5 898 965 Kč), úhrada poplatku za schválení Úvěru a za vypracování smluvních dokumentů (částka ve výši 501 600 Kč) a financování provozního kapitálu (částky ve výši 4 099 435 Kč a 21 500 000 Kč). Typ úvěru byl sjednán jako provozní. Rovněž byly sjednány podrobné podmínky pro poskytnutí úvěru Klientům 1 a 2. Žalovaná a společnost [právnická osoba], byly oprávněny uplatnit nárok na poskytnutí úvěru, kdy úvěr měl být čerpán na bankovní účet žalované jakožto Klienta 1. V rámci článku 3. Smlouvy o úvěru se Klient (opět bez bližšího označení) zavázal zřídit, případně zajistit zřízení ve prospěch družstva [Anonymizováno] zajištění úvěru ve formě zřízení zástavního práva k nemovitostem v katastrálním území [adresa] (ve vlastnictví Klienta 2), v katastrálním území [adresa] (ve vlastnictví Klienta 2), v katastrálním území [adresa] (ve vlastnictví [jméno FO] – jednatel a společník společnosti [právnická osoba]) a v katastrálním území [adresa] u [Anonymizováno] (ve vlastnictví Klienta 1). V rámci článku 4.

1. Smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že smluvní strany se dohodly, že splátky jistiny Úvěru, úroků, veškeré jiné závazky Klienta vůči Družstvu vzniklé na základě této Smlouvy o úvěru a další platby ve prospěch Družstva budou Družstvem inkasovány na vrub ve smlouvě blíže specifikovaného účtu, dále s tím, že podpisem Smlouvy o úvěru Klient (opět bez bližšího označení konkrétního Klienta) stvrzuje svůj souhlas k úhradě svých výše uvedených závazků na vrub daného účtu. V článku 10. Smlouvy o úvěru si smluvní strany sjednaly smluvní pokuty, a to mimo jiné ve výši 50 000 Kč za každé porušení jakékoliv své povinnosti dle této Smlouvy o úvěru s výjimkou porušení uvedených v článku 9. této Smlouvy o úvěru a v odstavci 10.3 a 10.4 tohoto článku 10. Smlouvy o úvěru, s tím, že smluvní pokuta bude splatná do sedmi dnů po doručení písemné výzvy Družstva, dále s tím, že zaplacení smluvní pokuty v případě porušení jedné povinnosti dle této Smlouvy o úvěru se nedotýká povinnosti zaplatit smluvní pokutu při opětovném porušení stejné povinnosti nebo při porušení jiné povinnosti dle této Smlouvy o úvěru, přičemž zaplacením smluvní pokuty nezaniká povinnosti Klienta splnit závazek zajištěný smluvní pokutou. Všechny uvedené skutečnosti má soud za prokázané Smlouvou o úvěru ze dne 14.3.2012 ve spojení s přílohami k této smlouvě ve znění Dodatku č. 1 ze dne 25.4.2012 a Dodatku č. 2 ze dne 29.5.2012. Jak bylo prokázáno výpovědí svědka [adresa], tento jednal za družstvo [Anonymizováno] s oběma Klienty, tj. jak žalovanou, tak společností [právnická osoba] (dále rovněž i jako „[Anonymizováno]“), provázel je celým úvěrovým procesem, předkládal jim podmínky, které bylo nutné splnit, a vybíral od nich požadované dokumenty. Z výpovědi svědka [jméno FO] rovněž vyplynulo, že obě společnosti, tj. žalovaná a [Anonymizováno], byly po celou dobu vnímány družstvem [Anonymizováno] jako jeden celek s tím, že zajištění úvěru bude od obou z nich, rovněž úvěr bude vyplácen oběma. Z výpovědi svědka [jméno FO] ve spojení s výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatelky žalované [adresa] je poté zřejmé, že poskytnutí úvěru bylo realizovatelné a možné pouze za situace, kdy na straně úvěrovaného byli pouze oba uvedení Klienti. V této souvislosti má soud dále za prokázané z výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a jednatelky žalované [adresa], že to byla nikoli žalovaná, ale společnost [Anonymizováno], která měla primárně zájem o poskytnutí úvěru u družstva [Anonymizováno]; teprve po zjištění, že není společnost [Anonymizováno] schopna na úvěr dosáhnout s ohledem na nedostatečné zajištění nemovitostmi (jak [tituly před jménem] [jméno FO] sdělilo družstvo [Anonymizováno]), došlo s ohledem na přátelské vztahy obou jednatelů, tj. [tituly před jménem] [jméno FO] a p. [jméno FO], a na žádost [tituly před jménem] [jméno FO], který se v této souvislosti na p. [jméno FO] obrátil, k dohodě mezi jednateli žalované a společnosti [Anonymizováno] tak, aby za podmínek, které si mezi sebou tyto společnosti sjednaly, byla daná smlouva o úvěru uzavřena na straně úvěrového dlužníka oběma těmito společnostmi, neboť jen obě společně byly schopny poskytnutý úvěr dostatečně zajistit nemovitostmi. Z výpovědi [adresa] je rovněž zřejmé, že žalovaná měla v dané době nesplatný úvěr u družstva [Anonymizováno] a samostatně ani neměla žádný zájem ani důvod uzavírat smlouvu o úvěru s jiným subjektem, a to ani družstvem [Anonymizováno]. Mezi účastníky není sporu o tom, že na dluh vzniklý ze smlouvy o úvěru bylo v průběhu času plněno mj. žalovanou bezhotovostním převodem, vkladem v hotovosti a dále i ze soukromých finančních prostředků [tituly před jménem] [jméno FO] (rovněž prokázáno výpisy z účtu družstva [Anonymizováno] a výpovědí svědka [tituly před jménem] [jméno FO]). Nesporná je rovněž ta skutečnost, že ke dni uzavření Smlouvy o úvěru byla členem družstva [Anonymizováno] pouze žalovaná, společnost [Anonymizováno] však ne (rovněž prokázáno žádostí o přijetí za člena ze dne 12.3.2012, rozhodnutím o přijetí za člena záložny ze dne 12.3.2012, výpisem z účtu o vložení členského vkladu, zápisem č. [Anonymizováno] ze zasedání představenstva družstva [Anonymizováno], odvoláním plné moci, sdělením družstva [Anonymizováno] z 21.9.2023).

11. Prohlášeními o ručitelském závazku ze dne 14.3.2012 má soud za prokázané, že na základě těchto Prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [adresa] prohlásili a zavázali se uspokojit družstvo [právnická osoba], v rozsahu veškerých pohledávek tohoto družstva za žalovanou a/nebo za společností [právnická osoba], vyplývajících ze Smlouvy o úvěru ze dne 14.3.2012 včetně příslušenství těchto pohledávek a veškerých práv s nimi spojených, pokud uvedené společnosti nesplní řádně a včas své peněžité závazky vůči družstvu [Anonymizováno]. Ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12.4.2012 poté vyplývá, že tato byla uzavřena [právnická osoba], jako „Zástavním věřitelem“ a žalovanou jako „Zástavcem“, přičemž na základě této smlouvy bylo za účelem zajištění veškerých pohledávek družstva [Anonymizováno] dle Smlouvy o úvěru ze dne 14.3.2012 zřízeno zástavní právo k nemovitostem ve vlastnictví žalované, a to k nemovitostem v k.ú. [adresa] u [Anonymizováno], obec [adresa], zapsaných na LV č. [hodnota], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]: [adresa], č. p. [Anonymizováno] – víceúčel – na pozemku parc. č. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [Anonymizováno] – orná půda, pozemek parc. č. [Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří (dále jen „předmět zástavy“). V rámci článku 5.1.9 Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem se žalovaná zavázala, že umožní družstvu [Anonymizováno], jeho pověřenému zástupci, znalci určenému družstvem [Anonymizováno] vstup do nebo na dané nemovitosti za účelem kontroly jejich provozního a stavebního stavu a určení ceny pro účel prodeje nebo zjištění jejich způsobilosti jako předmětu veřejné dražby. V článku 8.1 dané Smlouvy bylo poté jejími účastníky sjednáno, že v případě porušení jakéhokoli závazku z této Smlouvy a v případě, že kterákoliv prohlášení žalované z této Smlouvy jsou nepravdivá, neúplná nebo nepřesná, je družstvo [Anonymizováno] oprávněno za každé takovéto porušení požadovat uhrazení smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč se splatností do sedmi dnů po doručení písemné výzvy (článek 8.2 Smlouvy). Výpisem z katastru nemovitostí LV č. [hodnota], k.ú. [adresa] [Anonymizováno], má soud poté za prokázané, že žalovaná je vlastníkem uvedených nemovitostí, tvořících předmět zástavy, dále, že sjednané zástavní právo bylo zapsáno do katastru nemovitostí.

12. Jak vyplývá z notářského zápisu č. [Anonymizováno], dne 29.5.2012 uzavřely žalovaná a společnost [Anonymizováno] s družstvem [Anonymizováno] dohodu o splatnosti a dohodu o splnění závazku obsahující prohlášení povinné osoby o svolení k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, a to ve vztahu k dluhu z předmětné smlouvy o úvěru. Dne 22.4.2016 bylo poté přistoupeno k uzavření Dodatku č. 1 k dohodě o podmíněném odpuštění části dluhu mezi družstvem [Anonymizováno], žalovanou, společností [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO], kterým byla podmíněně změněna ujednání v dohodě o podmíněném odpuštění části dluhu, resp. smlouvě o úvěru; uvedené skutečnosti má soud za prokázané Dodatkem č. 1 k dohodě o podmíněném odpuštění části dluhu ze dne 22.4.2016. Jak je zřejmé z notářského zápisu č. [Anonymizováno], téhož dne, tj. 22.4.2016, uzavřeli družstvo [Anonymizováno] jako „osoba oprávněná“ a žalovaná, společnost [právnická osoba], [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO], v případě žalované a společností [Anonymizováno] dohromady dále jen jako „spoludlužníci“ nebo „dlužníci“, v případě [adresa] a [tituly před jménem] [jméno FO] jako „osoby povinné“, dohodu o splnění závazku obsahující prohlášení povinných osob o svolení k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, a to ve vztahu k dluhu ze smlouvy o úvěru ze dne 14.3.2012 ve spojení s dohodou o podmíněném odpuštění části dluhu ze dne 6.10.2015 a Dodatkem č. 1 k dohodě o podmínečném odpuštění části dluhu ze dne 22.4.2016.

13. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.12.2018 má soud za prokázané, že touto smlouvou [právnická osoba], postoupila žalobkyni úplatně za podmínek stanovených touto Smlouvou Pohledávky, a to všechny současné, budoucí nebo podmíněné pohledávky družstva [Anonymizováno] vůči žalované a společnosti [právnická osoba], vzniklé na základě nebo v souvislosti se Smlouvou o úvěru ze dne 14.3.2012 ve spojení s všeobecnými úvěrovými podmínkami, ve znění dodatku č. 1 ze dne 25.4.2012, dodatku č. 2 ze dne 29.5.2012 a Dohody o podmínečném odpuštění části dluhu ze dne 6.10.2015 ve znění dodatku č. 1 ze dne 22.4.2016, včetně veškerého příslušenství, případných práv na zaplacení smluvních pokut a veškerých práv s ní spojených včetně zajištění. Z přehledu úvodních definic pro účely Smlouvy o postoupení pohledávek poté vyplývá, že „Pohledávkou“ se rozumí „všechny současné, budoucí, nebo podmíněné pohledávky Postupitele vůči Dlužníkovi, vzniklé na základě nebo v souvislosti se Smlouvou o Úvěru, tj. zejména: a) nesplacená kapitalizovaná jistina ke dni 30.9.2018 ve výši 67 080 757,90 Kč, b) smluvní úrok ve výši 0 Kč, c) úrok z prodlení ke dni 30.9.2018 ve výši 5 605 378,40 Kč, d) smluvní pokuta ke dni 31.10.2018 ve výši 0 Kč, e) poplatky v celkové výši 0 Kč, f) pohledávky na případné obdržení bezdůvodného obohacení v souvislosti se Smlouvou o Úvěru, g) pohledávky na náhradu případné škody vzniklé na základě nebo v souvislosti se Smlouvou o Úvěru“, „Smlouvou o Úvěru“ se poté rozumí „smlouva o úvěru ze dne 14.3.2021 ve spojení se všeobecnými úvěrovými podmínkami, ve znění dodatku č. 1 ze dne 25.4.2012, dodatku č. 2 ze dne 29.5.2012 a Dohody o odpuštění uzavřenou mezi Postupitelem jako úvěrujícím a Dlužníkem jako úvěrovaným“. V rámci „Zajišťovacích dokumentů“ je rovněž poukaz na Smlouvu o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12.4.2012, uzavřenou mezi Postupitelem jako zástavním věřitelem a Dlužníkem 1 (žalovanou) jako zástavcem a zástavním dlužníkem v jedné osobě. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 7.12.2018 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 7.12.2018 ve spojení s detailem odeslané zprávy ze dne 7.12.2018).

14. Žalobkyně vyzvala žalovanou opakovaně ke zpřístupnění předmětu zástavy, tj. nemovitostí v k.ú. [adresa] [Anonymizováno], pověřeným zástupcům zástavního věřitele, a to (ve vztahu k tomuto řízení) mimo jiné výzvami ze dne 20.11.2019 a 5.2.2020, v případě prvé výzvy požadavek na zpřístupnění dne 2.12.2019 mezi 13.00 – 14.00 hodinou, v případě druhé výzvy dne 14.2.2020 mezi 8.00 – 9.00 hodinou, dále s upozorněním, že pokud žalovaná předmět zástavy nezpřístupní (tj. všechny prostory nemovitosti, jinak se má za to, že dlužník nezpřístupnil) v daném termínu, bude mít žalovaná povinnost dle článku 8.1 předmětné zástavní smlouvy uhradit smluvní pokutu ve výši 50 000 Kč. Tyto skutečnosti má soud za prokázané výzvami ke zpřístupnění předmětu zástavy ze dne 20.11.2019 a ze dne 5.2.2020 ve spojení s podacími lístky, výpisy ze sledování zásilek a dodejkami datových zpráv, když výzva ze dne 5.2.2020 byla žalované zasílána na adresy [Anonymizováno], [adresa]. Z protokolů o provedené kontrole stavu zástavy ze dne 2.12.2019 a 14.2.2020 má soud za prokázané, že předmět zástavy k výzvě žalobkyně této žalovanou zpřístupněn nebyl. Jak dále vyplývá z výzev k úhradě smluvní pokuty ze dne 3.12.2019 a 19.2.2020 ve spojení s podacími lístky a výpisy ze sledování zásilek, žalobkyně následně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč do 16.12.2019 (nezpřístupnění předmětu zástavy dne 20.12.2019) a k zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč do 2.3.2020 (nezpřístupnění předmětu zástavy dne 14.2.2020). Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni částku v celkové výši 100 000 Kč doposavad neuhradila, byť byla o úhradu písemně upomenuta – z předžalobní výzvy ze dne 1.3.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně prostřednictvím svého tehdejšího právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] urgovala žalovanou o zaplacení 50 000 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty dle výzvy žalobkyně ze dne 3.12.2019.

15. Z úřední činnosti je soudu známo, že mezi účastníky, potažmo žalobkyní a společností [Anonymizováno] či žalobkyní a [adresa] nebo žalobkyní a [tituly před jménem] [jméno FO], je vedeno enormní množství soudních sporů, v drtivé většině na základě žalob podaných žalobkyní (viz rovněž přehled ke dni 27.7.2021 založený žalovanou při jednání soudu dne 27.7.2021, č.l. 219-222 spisu; některá řízení byla i zahájena následně, např. u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 19 C 31/2022 či 16 C 42/2022), a to ve své nemalé části právě z titulu požadovaných smluvních pokut z důvodu nezpřístupnění předmětu zástavy. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] či jednatelky žalované [adresa] poté vyplynulo, že žalobkyně žalovanou, společnost [Anonymizováno] či [tituly před jménem] [jméno FO] a paní [jméno FO] vyzývala ke zpřístupnění předmětů zástav od počátku, tj. od postoupení pohledávky družstvem [Anonymizováno] na žalobkyni, přičemž tak činila na základě velkého množství obsahově totožných výzev, zasílaných uvedeným osobám i několikrát do měsíce, a to na různé adresy (obyčejnou poštou, doporučenou poštou, datovou schránkou apod.). Zpočátku byly předměty zástav žalobkyni zpřístupněny, následně již bylo toto zpřístupnění odmítáno, a to – jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [adresa] – po zjištění, že [Anonymizováno] nebyl členem družstva [Anonymizováno]. Zasílání výzev žalobkyně ke zpřístupnění předmětu zástavy, potažmo k úhradě smluvních pokut po 50 000 Kč za každé neuposlechnutí takové výzvy, má soud za prokázané výzvami ke zpřístupnění předmětu zástavy ze dne 14.12.2018, 20.11.2019, 5.2.2020, 26.11.2020, 15.4.2021, 3.5.2021, 18.6.2021, 3.11.2021 (vše ve vztahu k žalované), ze dne 14.12.2018 (2x), 20.11.2019 (2x), 5.2.2020 (2x) (vše ve vztahu k [právnická osoba]), ze dne 14.12.2018 (2x), 20.11.2019, 6.2.2020, 16.4.2021, 18.6.2021, 3.11.2021 (vše ve vztahu k [tituly před jménem] [jméno FO]), opakovanou výzvou ke zpřístupnění zástavy ze dne 10.5.2021 (ve vztahu k žalované), dále výzvami k úhradě smluvní pokuty ze dne 30.12.2019, 19.2.2020, 16.12.2020, 28.4.2021, 10.12.2021 (vše ve vztahu k žalované), ze dne 3.12.2019 (2x), 19.2.2020 (2x) (vše ve vztahu k [právnická osoba]), ze dne 10.12.2019, 21.2.2020, 7.5.2021, 10.12.2021 (vše ve vztahu k [tituly před jménem] [jméno FO]), konečně pak výzvami k úhradě dluhu ze dne 5.3.2021 (ve vztahu k žalované), ze dne 5.3.2021 (ve vztahu k [tituly před jménem] [jméno FO]), ze dne 5.3.2021 (ve vztahu k [adresa]). Soud má dále za prokázané, že žalobkyně vyzývala žalovanou, potažmo společnost [právnická osoba], [tituly před jménem] [jméno FO] a [adresa] dále ve větším rozsahu i k plnění dalších smluvních povinností, zejména pak dokládání různých listin, kdy i v této souvislosti přistupovala k požadavkům úhrady velkého množství smluvních pokut; toto má soud za prokázané výzvami k doložení listin ze dne 10.12.2018 (2x), 17.12.2018, 27.3.2019, 20.11.2019 (vše ve vztahu k žalované), ze dne 10.12.2018 (2x), 17.12.2018, 20.11.2019 (vše ve vztahu k [právnická osoba]), ze dne 10.12.2018, 27.3.2019 (vše ve vztahu k [tituly před jménem] [jméno FO]), dále výzvami k úhradě smluvních pokut ze dne 10.12.2018 (požadavek na úhradu smluvních pokut ve výši 16x 50 000 Kč, tj. celkem 800 000 Kč), 10.12.2018 (požadavek na úhradu smluvních pokut ve výši 6x 50 000 Kč, tj. celkem 300 000 Kč), 18.12.2018, 4.1.2019 (požadavek na úhradu smluvních pokut ve výši 6x 50 000 Kč, tj. celkem 300 000 Kč), 4.1.2019 (požadavek na úhradu smluvních pokut ve výši 10x 50 000 Kč, tj. celkem 500 000 Kč), 20.11.2019 (2 výzvy, vždy k úhradě jiné smluvní pokuty), 6.1.2020, 8.3.2022 (vše ve vztahu k žalované), ze dne 10.12.2018 (požadavek na úhradu smluvních pokut ve výši 16x 50 000 Kč, tj. celkem 800 000 Kč), 10.12.2018, 18.12.2018 (požadavek na úhradu smluvních pokut ve výši 6x 50 000 Kč, tj. celkem 300 000 Kč), 4.1.2019 (požadavek na úhradu smluvních pokut ve výši 6x 50 000 Kč, tj. celkem 300 000 Kč), 4.1.2019 (požadavek na úhradu smluvních pokut ve výši 10x 50 000 Kč, tj. celkem 500 000 Kč), 20.11.2019 (2 výzvy, vždy k úhradě jiné smluvní pokuty) a 6.1.2020 (vše ve vztahu k [právnická osoba]). Pro úplnost soud uvádí, že mezi účastníky nebylo sporováno, že k podání žaloby na zpřístupnění předmětu zástavy žalobkyně po celou dobu nepřistoupila, a to ve vztahu ani k jednomu ze zástavců.

16. Z ostatních v řízení provedených důkazů nezjistil soud žádné další pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti.

17. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a č. 513/1991, obchodní zákoník, byly zrušeny zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1.1.2014. Dle ustanovení § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dle odst. 3 označeného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. S ohledem na datum uzavření předmětné úvěrové smlouvy (14.3.2012) proto soud postupoval co do posouzení předmětné úvěrové smlouvy a smlouvy zástavní dle dosavadních právních předpisů, tj. v daném případě dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“), potažmo zákona č. 513/1991, obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), když ostatní podstatné skutečnosti právně zhodnotil dle současných právních předpisů.

18. Podle ustanovení § 497 obch. zák. smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 152 obč. zák. zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

20. Podle ustanovení § 153 odst. 1 obč. zák. zástavou může být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení pohledávka může být zajištěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).

21. Podle ustanovení § 155 odst. 1 obč. zák. zástavním právem může být zajištěna pohledávka peněžitá i nepeněžitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslušenství této pohledávky. Podle odst. 3 uvedeného ustanovení zástavním právem může být zajištěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíž vznik je závislý na splnění podmínky.

22. Podle ustanovení § 156 odst. 1 obč. zák. zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem může zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo může vzniknout také ze zákona.

23. Podle ustanovení § 511 odst. 1 obč. zák. jestliže je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, že více dlužníků má témuž věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn požadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestliže dluh splní jeden dlužník, povinnost ostatních zanikne. Podle odst. 2 věta prvá uvedeného ustanovení není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu všech dlužníků ve vzájemném poměru stejné.

24. Podle ustanovení § 513 obč. zák. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

25. Podle ustanovení § 544 odst. 1 obč. zák. sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

26. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

28. Podle ustanovení § 1883 o.z. postoupení pohledávky nemá účinky vůči osobě, která dluh zajistila zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, dokud jí postupitel o postoupení pohledávky nevyrozumí nebo dokud jí postupník postoupení pohledávky neprokáže.

29. Podle ustanovení § 1895 odst. 1 o.z. nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno.

30. Podle ustanovení § 13 o.z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

31. V řízení bylo prokázáno, že dne 14.3.2012 bylo přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru dle ustanovení § 497 a násl. obch. zák. ve spojení s výše citovanými ustanoveními zákona o spořitelních a úvěrních družstvech, a to mezi družstvem [Anonymizováno] na straně jedné a žalovanou a společností [právnická osoba], jakožto Klienta a v pozici tzv. solidárních dlužníků ve smyslu ustanovení § 511 odst. 1 obč. zák. na straně druhé. Předmětem dané úvěrové smlouvy bylo poskytnutí úvěru na požádání Klienta (bez označení čísla konkrétního Klienta, tj. žalovaná a společnost [Anonymizováno] bez jakéhokoliv dalšího rozlišení) a v jeho prospěch až do maximální výše 76 000 000 Kč, když Klient (opět bez označení čísla konkrétního Klienta) se zavázal tento úvěr splatit společně s úroky a s poplatky. Není sporu o tom, že sjednaný úvěr byl skutečně žalované a společnosti [Anonymizováno] poskytnut a následně po určitou dobu splácen (nejprve s ohledem na dohodu mezi žalovanou a společností [Anonymizováno] z účtu žalované, poté dále i ze soukromých finančních prostředků [tituly před jménem] [jméno FO]). Rovněž bylo sjednáno zajištění sjednaného úvěru na základě zástavní smlouvy uzavřené v souladu s ustanovením § 152 a násl. obč. zák., když předmětem zástavy byly nemovitosti ve vlastnictví žalované, společnosti [Anonymizováno] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Splnění povinností z uzavřených smluv bylo zajištěno i sjednáním smluvních pokuty ve smyslu ustanovení § 544 a násl. obč. zák. Mezi družstvem [Anonymizováno] a žalobkyní byla poté dne 7.12.2018 uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek dle ustanovení § 1879 a násl. o.z., na základě které byly na žalobkyni za úplatu postoupeny všechny současné, budoucí nebo podmíněné pohledávky družstva [Anonymizováno] vůči žalované a společnosti [právnická osoba], vzniklé na základě nebo v souvislosti se Smlouvou o úvěru ze dne 14.3.2012 ve spojení s všeobecnými úvěrovými podmínkami, ve znění dodatku č. 1 ze dne 25.4.2012, dodatku č. 2 ze dne 29.5.2012 a Dohody o podmínečném odpuštění části dluhu ze dne 6.10.2015 ve znění dodatku č. 1 ze dne 22.4.2016, včetně veškerého příslušenství, případných práv na zaplacení smluvních pokut a veškerých práv s ní spojených včetně zajištění.

32. Soud je z jeho úřední činnosti známo, a ostatně i účastníci předkládali soudu v průběhu řízení celou řadu rozhodnutí soudů různých stupňů soudní soustavy, včetně několika rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto směru, že otázkou platnosti smlouvy o úvěru ze dne 14.3.2012 jakožto celku, případně její části, potažmo možnou oddělitelností jejího obsahu, se zabývaly soudy již v minulosti a činí tak i v současné době. Spornou otázkou není jednoznačná absolutní neplatnost sjednané úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 obč. zák. ve vztahu ke společnosti [právnická osoba], která není a zejména nikdy nebyla členem družstva [Anonymizováno]. Nejvyšší soud však opakovaně zavázal soudy nižších stupňů zabývat se právním posouzením otázky možné oddělitelnosti neplatné části předmětné smlouvy o úvěru od jejího zbylého obsahu, zejména pak zabývat se vůlí smluvních stran s přihlédnutím k účelu, jehož dosažení všichni účastníci daného právního úkonu sledovali (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 2629/2021).

33. Byť i zdejšímu soudu bylo Městským soudem v Praze v rámci jeho zrušujícího usnesení původně uloženo zjistit rozsah neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy a následně se zabývat otázkou oddělitelnosti neplatné části úvěrové smlouvy od jejího zbylého obsahu ve smyslu ustanovení § 41 obč. zák., s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu byl tento právní názor přehodnocen (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.5.2025, č.j. 14 Co 199/2025-1465), kdy primárně je třeba řešit otázku aktivní legitimace žalobkyně, jejíž nedostatek byl žalovanou v průběhu řízení opakovaně namítán.

34. V této souvislosti soud především poukazuje na paralelně vedené řízení u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 16 C 42/2022 (potažmo následně u Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp.zn. 28 Co 138/2024), v rámci kterého se stejná žalobkyně domáhala, byť po jiné osobě než žalované, stále však osobě v obdobném postavení (zástavce [tituly před jménem] [jméno FO]), úhrady smluvních pokut sjednaných v zástavní smlouvě, uzavřené mezi družstvem [právnická osoba], jakožto zástavním věřitelem a zástavcem [tituly před jménem] [jméno FO], za porušení závazku zástavce zpřístupnit k výzvě zástavního věřitele zástavním právem zajištěné nemovitosti (tedy na základě stejného titulu jako v řízení stávajícím). Jak vyplývá z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1.2.2024, č.j. 16 C 42/2022-171, a rovněž potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.6.2024, č.j. 28 Co 138/2024-206, danou zástavní smlouvou byly zajištěny pohledávky [právnická osoba], vzniklé z předmětné úvěrové smlouvy ze dne 14.3.2012. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.12.2018, tj. stejné smlouvy, která je z pohledu aktivní legitimace žalobkyně posuzována i ve stávajícím řízení, [právnická osoba], postoupilo žalobkyni za úplatu všechny současné, budoucí nebo podmíněné pohledávky vůči žalované a [právnická osoba], vzniklé na základě nebo v souvislosti se Smlouvou o úvěru ze dne 14.3.2012 ve spojení s všeobecnými úvěrovými podmínkami, ve znění dodatku č. 1 ze dne 25.4.2012, dodatku č. 2 ze dne 29.5.2012 a Dohody o podmínečném odpuštění části dluhu ze dne 6.10.2015 ve znění dodatku č. 1 ze dne 22.4.2016, včetně veškerého příslušenství, případných práv na zaplacení smluvních pokut a veškerých práv s ní spojených včetně zajištění. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 7.12.2018. Z uvedeného je zřejmé, že skutkový stav ve věci řešené v rámci tohoto řízení vedeného u zdejšího soudu je zcela shodný jako ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 sp.zn. 16 C 42/2022.

35. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1.2.2024, č.j. 16 C 42/2022-171, a rovněž potvrzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.6.2024, č.j. 28 Co 138/2024-206, poté vyplývá, že žaloba stejné žalobkyně byla posouzena jako nedůvodná, a to s tím, že „sice ve smyslu § 1880 odst. 1 o.z. došlo k postoupení pohledávek vzniklých na základě smlouvy o úvěru, včetně práv na smluvní pokutu ze smlouvy o úvěru a veškerých práv s pohledávkou spojených, a to včetně zajištění, ale že nedošlo k postoupení oprávnění, která jsou vázána na zástavní smlouvu. Dle názoru odvolacího soudu i v tomto případě platí, že přechod zástavního práva ze zákona neznamená, že by se žalobkyně stala také automaticky účastníkem zástavní smlouvy, to by totiž vyžadovalo postoupení celé zástavní smlouvy ve smyslu § 1895 o.z., k čemuž ale nedošlo. Žalobkyně se tudíž stala pouze věřitelem postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru zajištěné nemovitostmi, a nemá ze zástavní smlouvy žádná jiná práva, nemohla se tedy domáhat splnění povinností ze zástavní smlouvy žalovaným ani se domáhat smluvních pokut sjednaných v zástavní smlouvě.“ (odst. 26. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.6.2024, č.j. 28 Co 138/2024-206). Na základě žalobkyní podaného dovolání byla otázka aktivní legitimace žalobkyně z pohledu posouzení Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.12.2018 řešena i Nejvyšším soudem, kdy z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2025, sp.zn. 21 Cdo 3283/2024, je zřejmé, že tento přisvědčil hodnocení jak soudu I. stupně, tak i soudu odvolacího. Zdejší soud pak zejména poukazuje na následující judikatorní závěry vyplývající z označeného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 3283/2024: „Ve vztahu k zajištění postupované pohledávky (zástavním právem k nemovitosti) tak nelze pochybovat o tom, že na postupníka již v důsledku právní úpravy přechází ta práva, která jsou imanentně spojena s vlastním zajištěním (zástavním právem) a zároveň lze dovodit jejich vazbu na postupovanou pohledávku, tedy právo uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy (§ 1309 odst. 1 o.z.) dohodnutým nebo zákonným způsobem (§ 1359 odst. 1 o.z.) či např. oprávnění vyplývající z pojistné události (§ 1354 o.z.). Oproti tomu nepřecházejí automaticky vedlejší ujednání zástavní smlouvy (jako titulu vzniku zástavního práva), která nemají vazbu na postupovanou pohledávku (protože se váží čistě ke vztahu zástavce a zástavního věřitele, nikoliv ke vztahu obligačního věřitele postupujícího pohledávku a obligačního dlužníka, často – tak, jako je tomu v tomto případě – osoby odlišné od zástavce), tedy i ta ujednání, která zajišťují (utvrzují) povinnosti zástavce (nikoliv obligačního dlužníka). Jak však již bylo uvedeno, nic nebrání postupiteli (a zároveň zástavnímu věřiteli) převést na postupníka ta oprávnění vyplývající ze zástavní smlouvy, u nichž přímý přechod ve smyslu ustanovení 1880 odst. 1 o.z. na postupníka nelze dovodit (viz již uvedené R 18/2024), což se však, jak bylo výše uvedeno, v této věci nestalo. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že zákonným důsledkem postoupení pohledávky (§ 1880 odst. 1 o.z.) není přechod těch práv vyplývajících z vedlejších ujednání, která se váží pouze k zástavnímu právu zajišťujícímu postupovanou pohledávku (tedy ke vztahu zástavce a zástavního věřitele), nejsou imanentně spojena s vlastním zajištěním (zástavním právem) a nemají bezprostřední vazbu na zajišťovanou pohledávku. Pakliže tedy odvolací soud dospěl k závěru, že nedošlo k postoupení oprávnění, která jsou vázána na zástavní smlouvu, žalobkyně se stala pouze věřitelem postoupené pohledávky ze smlouvy o úvěru zajištěné nemovitostmi, nemá tak ze zástavní smlouvy žádná jiná práva a nemohla se tedy domáhat splnění povinností ze zástavní smlouvy žalovaným ani se domáhat smluvních pokut sjednaných v zástavní smlouvě, je jeho právní hodnocení správné.“ (odst. 35. až 39. rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 3283/2024).

36. Z pohledu této aktuální judikatury, dále i s přihlédnutím k zásadě vtělené do ustanovení § 13 o.z., rovněž i ve shodě se závazným právním názorem Městského soudu v Praze (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28.5.2025, č.j. 14 Co 199/2025-1465), tedy soud uzavírá i v této věci, že žalobě nelze jakožto důvodné přisvědčit již z toho důvodu, že žalobkyně není ve věci k jejímu podání aktivně legitimována. Daná ujednání vyplývající ze Smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 12.4.2012, týkající se povinnosti zástavce zpřístupnit zástavním právem zajištěné nemovitosti, potažmo požadovat smluvní pokutu při porušení takto sjednaného závazku, nebyla předmětem postoupených pohledávek dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.12.2018, sjednané v souladu s ustanovením § 1180 odst. 1 o.z. Tato ujednání zástavní smlouvy je třeba hodnotit jako ujednání vedlejší, nemající bezprostřední vazbu na postupovanou pohledávku, když je třeba je vztáhnout pouze na vztah zástavce a zástavního věřitele, předmětem postoupení však bez dalšího nejsou. Žalobkyni a zástavnímu věřiteli v případě dané zástavní smlouvy ničeho nebránilo postoupit i tato konkrétní oprávnění vyplývající ze zástavní smlouvy, Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7.12.2018, od které žalobkyně své tvrzené právo odvíjí, tak však učiněno nebylo. Žalobkyně se tak stala pouze věřitelem postoupených pohledávek vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy se zajištěním danými nemovitostmi, nicméně jiná práva ze zástavní smlouvy na ni postoupena nebyla, a nemůže se tedy domáhat ani zpřístupnění daných nemovitostí, které jsou předmětem zajištění, potažmo ani úhrady smluvních pokut sjednaných v rámci zástavní smlouvy pro porušení tohoto závazku.

37. S ohledem na výše uvedené proto soud přistoupil k zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

38. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a vzhledem k tomu, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, soud jí přiznal plnou náhradu nákladů řízení, spočívajících v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. ve 2 náhradách hotových výdajů ve výši 300 Kč dle ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (pro dobu před převzetím právního zastoupení; jedná se o úkony: sepis odporu ze dne 27.3.2021 a sepis vyjádření ze dne 22.7.2021) a zejména pak v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou poté tvořeny v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (rovněž „AT“) 25 úkony právní pomoci po 5 100 Kč (jedná se o následující úkony právní pomoci: převzetí zastoupení; účast při jednání soudu dne 27.7.2021; účast při jednání soudu dne 9.6.2022; sepis vyjádření ze dne 16.8.2022; sepis vyjádření ze dne 8.9.2022; účast při jednání soudu dne 15.9.2022; sepis vyjádření ze dne 21.10.2022; spis vyjádření ze dne 21.12.2022 – úkonu právní pomoci; sepis vyjádření ze dne 4.10.2023; účast při jednání soudu dne 10.10.2023; sepis vyjádření ze dne 20.11.2023 – úkonu právní pomoci; sepis vyjádření ze dne 1.12.2023; účast při jednání soudu dne 7.12.2023; sepis vyjádření ze dne 29.2.2024; účast při jednání soudu dne 5.3.2024 – jednání přesahující 2 hodiny, tj. 2 úkony právní pomoci; sepis vyjádření ze dne 30.4.2024; účast při jednání soudu dne 9.5.2024; sepis závěrečného návrhu ze dne 30.5.2024; účast při jednání dne 13.6.2024; sepis vyjádření ze dne 10.10.2024 k odvolání žalobkyně; sepis vyjádření ze dne 21.1.2025 k doplnění odvolání žalobkyně; účast při jednání Městského soudu v Praze dne 24.1.2025; sepis vyjádření ze dne 25.3.2025 k možnosti přerušení řízení; sepis odvolání ze dne 30.4.2025 – úkonu právní pomoci; sepis sdělení ze dne 9.5.2025 – úkonu právní pomoci; účast při jednání soudu dne 19.8.2025), dále v souladu s ustanovením § 13 odst. 4 AT 21 náhradami hotových výdajů po 300 Kč a 6 náhradami po 450 Kč, tj. náklady právního zastoupení tak celkem činí 136 500 Kč, po navýšení o 21 % DPH poté celkem 165 165 Kč. Náklady řízení vzniklé žalované tedy činí celkem 165 765 Kč (hotové výdaje 600 Kč + náklady právního zastoupení 165 165 Kč = 165 765 Kč).

39. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly shledány žádné předpoklady.

Poučení