21 C 32/2020-172

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [celé jméno vedlejšího účastníka], narozeného [datum] bytem [adresa žalobce, vedlejšího účastníka a žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] ležícího v katastrálním území a obci [obec], evidovaného pro uvedené katastrální území Katastrálním úřadem pro [anonymizováno], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo].

II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci k rukám zástupce žalobce na náhradě nákladů řízení částku ve výši 38 280 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] zapsaném na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro [anonymizováno], [stát. instituce]. V důvodech svého návrhu uvedl, že jako vlastník výše uvedeného pozemku je v Katastru nemovitostí zapsán žalovaný. Žalobce je vlastníky pozemků p. [číslo] [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo], jejíž součástí je stavba s [adresa], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro katastrální území a [územní celek], Katastrální úřad pro [anonymizováno], [stát. instituce]. Tyto pozemky vlastní rodina žalobce již od 30. let 20. století. K těmto pozemkům byl již od roku 1933 přičleněn a plotem ohraničen pozemek [parcelní číslo]. Žalobce ani jeho právní předchůdci na vnějším ohraničení pozemku p. [číslo] který je od roku 1933 přičleněn k pozemkům žalobce a společně s těmito pozemky ohraničen plotem, neprováděli žádné změny. Žalobci i jeho právní předchůdci pozemky ohraničené plotem a připojené k pozemkům žalobce dle [list vlastnictví] drželi od roku 1933 až do současnosti v dobré víře s tím, že plot ohraničuje pozemek dle skutečného stavu vlastnického práva. Žalobce je přesvědčen, že na jeho straně došlo k nabytí pozemku [parcelní číslo] vydržením, neboť pozemky bez přerušení držel a užíval po dobu delší než 20 let v dobré víře, opíraje se o faktické vymezení pozemku plotem, který byl vystavěn v roce 1933, přičemž v průběhu této doby nebyla jeho držba zmíněných pozemků nikým a nikterak zpochybněna. Svůj naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k pozemku spatřuje žalobce v tom, že bez tohoto určení bude jeho vlastnictví zpochybňováno. Žalobce dále doplnil, že má za to, že sporný pozemek byl předky žalobce zakoupen v srpnu 1933, kdy jeho dědeček [jméno] [celé jméno žalobce] začal stavět dům [adresa] ve [obec]. Administrativní úkony související s přípravou stavby a stavbou samotnou zajišťovala jeho sestra [jméno] [příjmení]. Ta podala žádost o odkup pozemku [parcelní číslo]„ na [anonymizováno]“ na stavbu rodinného domu, která byla dne [datum] předmětem jednání obecní rady. Dne [datum] obecní zastupitelstvo usnesením rozhodlo o tom, že se [jméno] [příjmení] žádané stavební místo prodává za obnos 1 Kč za každý metr. Rozsah místa určí místní stavební komise s dohodou se žadatelkou. Odkoupená část pozemku [parcelní číslo] byla vyznačena na plánu domu [adresa], který v říjnu 1933 zpracoval [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení]. Dále byly za účelem výstavby domu zakoupeny pozemky p. [číslo] část pozemku [parcelní číslo] Tyto pozemky pak byly oploceny plaňkovým plotem s kamennými sloupky z hrubě tesané mrákotínské žuly a byly osázeny stromy. Pro pozemek na sever od domu se ujal název„ horní zahrada“, pro pozemek na jih od domu název„ dolní“ zahrada. Plot stojí na pozemcích p. [číslo] v původní podobě. Došlo pouze k výměně poškozených planěk. Pozemky p. [číslo] byly vedeny v katastru nemovitostí na syna [jméno] [celé jméno žalobce] [anonymizováno] ([datum] – [datum]), pozemek [parcelní číslo] na dceru [jméno] [celé jméno žalobce] [anonymizováno] ([datum] [datum]). [jméno] [celé jméno žalobce] zanechal závět ze dne [datum], v níž svůj majetek odkázal svým třem synovcům, [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobci. Každý měl obdržet ideální 1/3 domu [adresa], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] [anonymizováno] [celé jméno žalobce] měli obdržet každý id. [parcelní číslo] (dle závěti dolní zahradu k přímce vedené souběžně s jižní částí domu) a žalobce měl obdržet horní zahradu k přímce západní. Popis tvaru horní zahrady„ od plotu na východní straně k plotu na straně západní“ dokládá průběh oplocení zahrnující pozemek [číslo] zakoupený [jméno] [příjmení]. Na základě dohody s rodinným právníkem se dědicové ze závěti dědictví vzdali, nastoupili tak zákonní dědicové [jméno] [celé jméno žalobce] ([datum]), [celé jméno žalobce] ([datum]) a [obec] [celé jméno žalobce] ([datum]). Dne [datum] převedl [obec] [celé jméno žalobce] svou id. 1/3 na svého syna [jméno] [celé jméno žalobce]. Dne [datum] se stal žalobce vlastníkem pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo], na kterých postavil rodinný dům [adresa]. Dne [datum] se stal žalobce vlastníkem 1/3 domu [adresa] pozemku [parcelní číslo]. Dne [datum] nabyl 2/3 domu [adresa] pozemku [parcelní číslo]. Je tak prokázána dobrá víra žalobce, že mu předmětný pozemek patří, neboť byl tento pozemek zakoupen sestrou předka žalobce, oplocen a užíván nepřetržitě od 30. let minulého století. Skutečnost, že je sporný pozemek označen jako [parcelní číslo] zjistil žalobce z výzvy finančního úřadu k podání nového přiznání k dani z nemovitostí z parcel [číslo] což žalobce pokládal za důsledek digitalizace a scelování parcel, které v obci proběhlo v letech 2014 /2015. Proto z uvedeného pozemku hradil daň z nemovitosti. Žalovaná se naproti tomu o předmětný pozemek nikdy nestarala. Žalobce popřel, že by jej vyzývala k odkupu předmětného pozemku.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že předmětný pozemek je historickým majetkem žalovaného. Jeho vlastnictví nebylo nikdy zpochybněno. Žalobce i jeho předchůdci užívali předmětný pozemek se souhlasem [anonymizováno] a za vědomí skutečnosti, že se jedná o majetek žalovaného. Žalobce byl v průběhu několika let opakovaně vyzván, aby si požádal o odkoupení předmětného pozemku, což však neučinil. Následně žalovaný doplnil, že pozemek [parcelní číslo] byl v roce 1933 ve vlastnictví žalovaného, v pozdějších letech došlo k jeho postupnému svévolnému oplocení bez souhlasu obce. Přestože byl žalobce opakovaně vyzýván, aby si pozemek, který není jeho, od žalovaného odkoupil, začal činit kroky až ve chvíli, kdy žalovaný zveřejnil záměr prodeje předmětného pozemku. Má tak nepoctivý záměr nabýt vlastnictví k pozemku, jenž mu nepatří. Žalovaný dále zpochybnil dobrou víru žalobce. V archivu [anonymizováno] nebyla dohledána žádná listina, která by svědčila o prodeji části pozemku [parcelní číslo] v roce 1933 [jméno] [příjmení]. Převod části pozemku o výměře 396 m2 byl uskutečněn až kupní smlouvou ze dne [datum] do vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobce], přičemž součástí kupní smlouvy byl i ohlašovací list [číslo] z roku 1936, ve kterém byly převáděné díly z jednotlivých pozemků žalovaného přehledně zakresleny a označeny červenou barvou. Jiný nabývací titul k předmětnému pozemku nebyl zjištěn. Z leteckých snímků z roku 1938 je zřejmé, že jsou oplocené pozemky dříve označované jako [číslo], [číslo] a [číslo], jenž byl rozšířen mimo jiné o část pozemku [parcelní číslo] v souladu s kupní smlouvou z roku 1938. V tomto roce byly tedy oploceny pozemky v souladu s kupní smlouvou a stejně tak pouze na těchto pozemcích ve vlastnictví právního předchůdce žalobce jsou tyto pozemky viditelně osázeny stromy. Z leteckých snímků z pozdějších let je vidět, že se plot na [parcelní číslo] objevil až později, z této doby však neexistují žádné nabývací tituly, z nichž by mohl žalobce dovozovat svou dobrou víru při oplocení pozemku ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný věděl, že je vlastníkem předmětného pozemku, neboť pravidelně provádí inventarizaci majetku. Žalobci muselo být nejpozději v lednu 1990 zřejmé, kde končí hranice jeho pozemku p. [číslo] kde začíná pozemek žalovaného, a to jednak z výpisu z katastru nemovitostí a následně z rozhodnutí o umístění stavby rodinného domku ze dne [datum], jehož součástí byla i mapa předmětných pozemků a vyobrazení pozemku [parcelní číslo]. Nejpozději v souvislosti s vyřizováním stavebního povolení musel žalobce ztratit dobrou víru, že drží pozemek, který mu patří. Přestože žalobce tvrdí, že záležitosti ohledně stavebního řízení pro něj vyřizoval advokát [anonymizováno] [příjmení], byly mu stěžejní dokumenty doručovány přímo do jeho rukou. Takto mu bylo doručeno stavební povolení včetně projektu a rozhodnutí č. D [číslo] ze dne [datum], jehož součástí byla i mapa z katastru nemovitostí, z níž je jasně patrné, jaký tvar mají dva pozemky, které žalobce nabyl necelé tři měsíce předtím, a kde a v jaké vzdálenosti od domu probíhají jejich hranice a v jakém tvaru. Ze situačního plánu je zřejmé, že nabyté dva pozemky nemají tvar trojúhelníku, který je ve skutečnosti oplocen. Nejpozději od dubna 1990 tak žalobce nemohl být v omluvitelném omylu ohledně držby sporného pozemku. Pokud tyto listiny neprohlédl, nejednal s běžnou opatrností, čímž u něho došlo nejen k narušení dobré víry ohledně držby sporné nemovitosti, ale i k její ztrátě. Žalovaný poukázal na významnou odlišnost tvaru nabytých dvou pozemků, které představují rovnou hranici za domem, oproti pozemku oplocenému ve tvaru trojúhelníku o rozměru 781 m2, jehož špice je od domu vzdálena jednou tak daleko. Ze situačního nákresu je dále dle žalovaného zřejmé, že ač byly předmětem převodu jen dva pozemky, oplocení žalobce zahrnuje i komplet celý třetí pozemek, který má zcela samostatné parcelní číslo a tvar nápadného trojúhelníku.

3. Vedlejší účastník se žalobou rovněž nesouhlasil. Ve vztahu k namítanému mimořádnému vydržení uvedl, že jeho předpokladem je existence poctivé držby vydržitele. Žalobce však nebyl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu vlastnictví ke spornému pozemku patří. Dobrá víra žalobce by se musela opírat o omluvitelný skutkový nebo právní omyl. Žalobce je však vysokoškolsky vzdělaný člověk, jenž během svého života absolvoval řadu majetkoprávních úkonů týkajících se převodů nemovitých věcí a jejich dělení. Svou dobrou víru odvozuje od nabytí ze dne [datum], tedy po roce 1989, kdy již bylo větší povědomí o vlastnických vztazích, než v předešlém období. Ve smlouvě jsou jednoznačně uvedeny dva pozemky, jejichž poloha a výměry musely být žalobci zřejmé. Žalobce krátce po nabytí pozemků požádal o vydání stavebního povolení. Při stavebním řízení vyšlo nepochybně najevo, kdo jsou vlastníci sousedních pozemků. Dům žalobce [adresa] na pozemku [parcelní číslo] byl kolaudován rozhodnutím [číslo] ze dne [datum], kdy byl rovněž vyhotoven geometrický plán k zaměření stavby a oddělení zastavěného pozemku z původních pozemků [číslo]. I z tohoto geometrického plánu bylo zřejmé, jaké pozemky a v jakých výměrách žalobce vlastní. Pokud by přesto žalobci nebylo zřejmé ze snímku katastrální mapy, kde jsou hranice jeho pozemků, pak mu muselo být zřejmé, že výměra celkově oplocených pozemků je vyšší, než výměra pozemků, které získal, vlastnil a za něž platil daně. Pochybnosti vzbuzuje dle vedlejšího účastníka i to, že žalobce sám tvrdí, že zjistil někdy v roce 2016, že za sporný pozemek neplatí daně a proto tak učinil dodatečně. Musel tak někde zjistit parcelní číslo, výměru, nevznesl však námitku vlastnictví a řádné vydržení nenamítl. V obci proběhla navíc digitalizace a možná i pozemkové úpravy. V rámci postupu Pozemkového úřadu byli nepochybně vlastníci o výměrách a úpravách informováni. Žalobce nesplnil podmínky řádného vydržení, neboť mu chyběl titul, proto jej nenamítal, byť zjistil rozporný stav se svým subjektivním přesvědčením, a pro mimořádné vydržení nebyly splněny podmínky. Proto žalobce podal žalobu až v roce 2020. K možnému řádnému vydržení vedlejší účastník namítl, že by musel být žalobce v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, že je oprávněným držitelem. Tato dobrá víra však musí být posuzována objektivně. V případě žalobce však byl vyhotoven snímek katastrální mapy, zpracován projekt na stavbu domu a podáno stavební povolení, kdy k žádosti byl přiložen snímek mapy se zákresem stavby. Z něj je patrné, že na dva pozemky označené v kupní smlouvě ze dne [datum] navazuje pozemek se samostatným číslem. Okolo jsou pole. Žalobci tak muselo být zřejmé, že mezi poli a pozemky žalobce je ještě jeden pozemek, bez ohledu na to, že byl oplocen spolu s dalšími pozemky. Bez významu je pak tvrzení žalobce, že dokumentaci pro něj zařizoval rodinný právník. Ve stavebním řízení vystupoval žalobce sám, listiny tak měl k dispozici. Vedlejší účastník dále poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu v souvislosti s výkladem dobré víry se zřetelem ke všem okolnostem a k omluvitelnosti omylu v souvislosti s titulem, nabytím a výměrou pozemku.

4. Z informativního náhledu do katastru nemovitostí na list vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] včetně mapy a ortofotomapy bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku [parcelní číslo] o výměře 781 m2, druh pozemku ostatní plocha, je uveden žalovaný. Současně byl zjištěn nepravidelný tvar tohoto pozemku, který navazuje mimo jiné na pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo]. Z ortofotomapy je pak dále patrné, že pozemky p. [číslo] jsou zarostlé vzrostlými stromy. Osázení pozemků stromy a keři napravo od vstupu na pozemky žalobců po celé oplocené ploše bylo zjištěno i při ohledání na místě samém.

5. Z protokolu z obecní rady ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla projednána žádost [jméno] [příjmení] o odkup části pozemku [parcelní číslo] na stavbu rodinného domu s tím, že obecní rada navrhla odprodej za cenu 1 Kč za každý m2 a věc předložila k projednání obecnímu zastupitelstvu. Následně z protokolu ze dne [datum] bylo zjištěno, že obecní zastupitelstvo rozhodlo, že odprodává za cenu 1 Kč/m2 část obecního pozemku [parcelní číslo] s tím, že místo určí místní stavební komise s dohodou se žadatelkou. Z projektové dokumentace ze dne [datum] podepsané starostou [anonymizováno] bylo zjištěno, že vedle nákresu domu obsahuje rovněž situační plánek umístění domu. Dům je v nákresu situován na pozemek [parcelní číslo], dále jsou zde zakresleny tehdejší pozemky p. [číslo] je zde zřejmý tvar jednotlivých pozemků, včetně pozemku [parcelní číslo]. Tvar takto zakresleného pozemku [parcelní číslo] odpovídá tomu, jak byl pozemek zakreslen v katastrální mapě v roce 1933 (viz snímek katastrální mapy z k. ú. [obec] v letech 1933 na čl. 111).

6. Z kupní smlouvy ze dne [datum] uzavřené mezi manželi [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce] bylo zjištěno, že [jméno] [celé jméno žalobce] koupil od manželů [příjmení] pozemek [parcelní číslo] o výměře 1 521 m2 a část pozemku [parcelní číslo] o výměře 65 m2 dle nákresu ze dne [datum] za částku 1 000 Kč. Z tohoto nákresu pak bylo zjištěno, že došlo ke sloučení plochy o výměře 58 m2 z parcely [číslo] do parcely [číslo], plochy o výměře 33 m2 z parcely [číslo] do parcely [číslo] a plochy o výměře 8 m2 z parcely [číslo] do parcely [číslo].

7. Z kupní smlouvy ze dne [datum] včetně snímku katastrální mapy č. d. [číslo] k ohlašovacímu listu čís. 4 z roku 1936 (převzato přednostou úřadu dne [datum]), číslo listu mapy 5 bylo zjištěno, že [jméno] [jméno] koupil od žalovaného část pozemku [parcelní číslo] o výměře 396 m2 spolu s částí pozemku [parcelní číslo] ve výměře 372 m2 a částí pozemku [parcelní číslo] o výměře 30 m2 za kupní cenu 788 Kč. Takto nabyté dílce byly ve výše uvedené katastrální mapě červeně označeny. Z mapky je rovněž zřejmé, že pozemek [parcelní číslo] měl v té době zcela jiný tvar, než jak byl vyznačen v katastrálním snímku z roku 1933 (čl. 111), v nákresu stavitele (čl. 35), která však současně odpovídá tomu, jak byl (bez prodávané části) zakreslen v geometrickém polohopisném plánu z [datum] (čl. 36). Na tomto snímku katastrální mapy je rovněž vytýčena stavební parcela [číslo] z původní parcely [parcelní číslo] a vyplývá z něj i sloučení [parcelní číslo] do [parcelní číslo].

8. Kupními smlouvami ze dne [datum] uzavřenými mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] bylo dále prokázáno, že [jméno] [celé jméno žalobce] nabyl od manželů [příjmení] pozemek p. [číslo] za cenu 1 838 Kč a část pozemku [parcelní číslo] o výměře 134 m2, kdy hranice odprodávané části je rovněž ve výše uvedené katastrální mapě ze dne [datum] označena červenou barvou. Z kupních smluv ze dne [datum] uzavřených mezi manželi [jméno] a [jméno] [příjmení] a mezi [jméno] [příjmení] bylo dále prokázáno, že [jméno] [příjmení] koupila od manželů [příjmení] část pozemku [parcelní číslo] o výměře 511 m2, označeném na snímku katastrální mapy z [datum] červenou barvou za částku 500 Kč a dále část pozemku [parcelní číslo] o výměře 1 935 m2 za částku 1 000 Kč. Kopií knihovní vložky 383 bylo prokázáno, že výše uvedené převody byly zapsány do [příjmení] knihy, přičemž v případě převodu dílu [parcelní číslo] o výměře 396 m2 bylo zjištěno, že tento byl sloučen s [parcelní číslo], stejně tak odkoupená část pozemku [parcelní číslo] o výměře 511 m2 byla sloučena do [parcelní číslo].

9. Nabytí pozemků [parcelní číslo], st. [parcelní číslo] a [parcelní číslo] [jméno] [celé jméno žalobce] je rovněž prokazováno zápisem v Knihovní vložce [anonymizováno] pro Katastrální území [anonymizováno] [příjmení]. Shora uvedené převody dle kupních smluv z roku 1934 ([parcelní číslo]) a 1938 byly zapsány do knihovní vložky, přičemž ze zápisu je patrné, že [parcelní číslo] byla sloučena s [parcelní číslo], že z části p. [číslo] byla vytvořena stavební parcela [číslo] na níž je postaven nový dům [adresa], zbytky pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo] jsou nyní zahradami. Jednotlivé zakoupené části pozemků dle shora uvedených smluv z roku 1938 byly sloučeny s p. [číslo]. Takto byl do [parcelní číslo] rovněž sloučen díl pozemku [parcelní číslo] o výměře 396 m2.

10. Z listiny označené jako„ Závěť“ ze dne [datum] bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že [jméno] [jméno] sepsal závěť, kterou odkázal svůj majetek [anonymizováno] [celé jméno žalobce] (narozen [rok]), žalobci a [jméno] [celé jméno žalobce] (narozen [rok]). [adresa] měli nabýt synovci [jméno] [celé jméno žalobce] rovným dílem, dolní zahradu k přímce vedené souběžně s jižní stranou domu od východního plotu k plotu na straně západní odkázal synovcům [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobce] [ulice] zahradu k přímce vedené podél severního okraje příjezdu do kůlny od plotu na východní straně k plotu na straně západní odkázal žalobci.

11. Z rozhodnutí Státního notářství v [obec] ze dne 18. 3. 1988 č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že soud schválil dohodu o vypořádání dědictví po [jméno] [celé jméno žalobce], na základě níž se spoluvlastníky nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], a to domu [adresa] se stavební parcelou [parcelní číslo], parcely [číslo] [číslo] rovným dílem stali bratři zůstavitele [jméno], [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce]. Notářským zápisem ze dne 3. 1. 1990 sp. zn. [spisová značka] pak bylo prokázáno, že spoluvlastnický podíl na pozemku [parcelní číslo] [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] (nar. [rok]) a [celé jméno žalobce] ([číslo]) prodali žalobci, [jméno] [celé jméno žalobce] (narozen [rok]) svůj podíl na výše uvedeném pozemku žalobci daroval. Současně [jméno] [příjmení] prodala žalobci pozemek [parcelní číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. V notářském zápise je dále uvedeno, že obě tyto zahrady tvoří jeden uživatelský celek a jsou oploceny společným plotem.

12. Darovací smlouvou ze dne [datum] daroval [jméno] [celé jméno žalobce] ([rok]) žalobci ideální 1/3 podílu na pozemcích [parcelní číslo] zastavěná plocha o výměře 484 m2 s objektem pro bydlení [adresa], [parcelní číslo] zahradu o výměře 2 175 m2 Kupní smlouvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce nabyl od [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] ([rok]) ideální 1/3 pozemku [parcelní číslo] o výměře 2 175 m2 a ideální 1/3 stavební parcely [číslo] na níž stojí dům [adresa], o výměře 484 m2 v k. ú. [obec].

13. Ze snímků katastrální mapy k. ú. [obec] z roku 1933, 1936 a 2020 a z jejich průmětu bylo zjištěno, jaký byl tvar pozemků p. [číslo] ([číslo], [číslo]) v jednotlivých letech.

14. Ze zápisků [jméno] [celé jméno žalobce]„ [obec] [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce]“ bylo zjištěno, že uvedl, že se stavbou domu [číslo] ve [obec] bylo započato [datum], dům byl dokončen v červnu 1934, celý pozemek byl ohrazen dřevěným plotem a zasázeny stromy. Existenci plotu prokazují i žalobcem předložené fotografie. Přestože není zřejmé, v jakém konkrétním roce byly fotografie pořízeny, je v případě fotografií na čl. 58 zřejmé, že byly pořizovány až v době, kdy byla dokončena stavba domu žalobce [adresa]. Pozemek je ze strany od pole oplocen stejně jako v současnosti. Jsou na něm vidět vzrostlé stromy, a to včetně části, která je tvořena pozemkem [parcelní číslo]. Opačný pohled za strany od„ cesty“ je vidět na snímcích na čl.

53. Druhý z obrázků na čl. 53 znázorňuje hrubou stavbu domu [adresa], přičemž v pozadí je vidět probíhající plaňkové oplocení. Pozemek kolem stavby je až dozadu podél plotu zarostlý vzrostlými stromy. Současně je patrné, že v době výstavby domu [adresa] nebyly od sebe odděleny pozemky p. [číslo] st. [parcelní číslo]. Tuto skutečnost uvedl při ohledání na místě samém i žalobce, současně vyplývá i z notářského zápisu ze dne 3. 1. 1990 sp. zn. [spisová značka]. Fotografie na čl. 52 znázorňuje z pohledu od pole průběh oplocení, jedná se evidentně o snímek starší, neboť na pozemku stojí pouze stavba [adresa] (nikoli dům [adresa]) a stromy na pozemku zasazené dosud nejsou vzrostlé.

15. Oplocení pozemku v hranicích tak, jak jsou oploceny i v dnešní době, je prokazatelné rovněž z leteckých snímků MOČR z roku 1951, 1953 a 1961. Naproti tomu z leteckého měřického snímku z roku 1938 není zřejmé, zda byl již pozemek oplocen a v jakých hranicích. Je zde pouze špatně viditelná stavba domu [adresa], tmavě probíhající čára probíhá ještě před [parcelní číslo] (vypadá to jako osázené pole, nicméně na zřetelnějších snímcích z roku 1953 a 1961 je tato tmavší čára vidět rovněž, přestože oplocení zjevně probíhá až za pozemkem [parcelní číslo] směrem k poli), ze snímku to pak vypadá, jako by byly v části nad domem směrem ke„ špici“ a v této„ špici“ zasazeny stromy. Okolní pozemky pak jsou zcela zjevně obdělanými poli. Podél pozemku vede cesta, která se stáčí a vytváří nepravidelný tvar pozemků s ní sousedících. Snímek je však velmi nekvalitní, v oblasti pozemku [parcelní číslo] jsou bohužel bíle skvrny a ani změnami jasu a přiblížením se nepodařilo nejasnosti soudu rozpoznat.

16. Z mapy evidence nemovitostí na čl. 118 bylo zjištěno, že má jít o nové zaměření hranic, rozšíření orné půdy. Toto se týká evidentně i tehdejší části pozemku [parcelní číslo], nicméně z mapy je patrné, že se rozšíření orné půdy„ vyhýbá“ sporné části pozemku. Tvar části pozemku [parcelní číslo], které se rozšíření netýká, odpovídá současnému tvaru pozemku [parcelní číslo]. Tímto má soud za prokázané, že současný pozemek [parcelní číslo] nebyl před rokem 1980 ani následně užíván k zemědělským účelům.

17. Neměnnost rozsahu oplocení pozemků na sever od domu [adresa]„ co jim paměť sahá“ potvrdilo 11 lidí narozených v rozmezí let 1936 až 1960 (převážně ve 40. letech 20. století).

18. Z připojeného spisu Okresního národního výboru v [obec] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení územního řízení, a to řízení o vydání rozhodnutí o umístění stavby rodinného domku na pozemku p. [číslo] v kat. úz. [obec]. Součástí návrhu na vydání tohoto územního rozhodnutí ze dne [datum] je výpis z evidence nemovitostí, z nějž je zřejmé, že žalobce je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] o výměře 1 935 m2 a pozemku [parcelní číslo] o výměře 2 103 m2. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí č. D [číslo] o umístění stavby rodinného domku na pozemcích par. [číslo] v [katastrální uzemí]. Součástí spisu byl snímek pozemkové mapy se zakreslením situace, list mapy VIII [číslo] ze dne [datum]. Toto rozhodnutí spolu se zákresem situace bylo doručeno žalobci do vlastních rukou dne [datum]. Zákres situace obsahuje částečné zakreslení pozemku [parcelní číslo], zakreslení pozemku [číslo] a zakreslení polohy domu, které je červenou barvou oproti původnímu plánu posunuto dále od hranice s již postaveným domem [adresa]. Z protokolu ze dne [datum] na místě samém je zřejmé, že při schůzce [stát. instituce] [anonymizováno] na stavbě žalobce předložil mimo jiné geometrický plán, jenž je rovněž součástí připojeného spisu. Jedná se o geometrický plán [číslo] vyhotovený [anonymizována dvě slova] dne [datum] se zaměřením polohy domu a vytýčením stavebního pozemku [parcelní číslo], v němž jsou však pozemky p. [číslo] zakresleny jen částečně. Kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum], [číslo] bylo povoleno užívání rodinného domu na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí]. Kolaudační rozhodnutí převzal žalobce.

19. Z kopie knížky [anonymizována tři slova] ve [obec] [anonymizováno] [rok] s průvodním dopisem [jméno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že autorem knihy byl [jméno] [celé jméno žalobce] (nar. [rok]), který ji za svého života zapůjčil [jméno] [jméno] [příjmení]. V knize [jméno] [celé jméno žalobce] popisuje stavbu domu [adresa]. Z uvedené kopie pak vyplývá, že stavba domu byla započata podáním žádosti o odkup pozemku [parcelní číslo]„ [anonymizována dvě slova]“ dne [datum]. Dne [datum] se započalo s navážením žulových sloupků na plot zahrady, celkem jich mělo být dovezeno 56. Dne 6. 4 1934 bylo započato se sázením ovocných stromků do zahrady. V přehledu o tom, kolik dům stál, je uvedeno, že za obecní pozemek bylo vynaloženo 788 Kč, za ohradu zahrady (dříví) 1 562 Kč a za kamenné sloupky k zahradě 630 Kč. Důkaz touto kopií byl sice proveden po koncentraci řízení, nicméně byl proveden poté, kdy soud v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil žalobce o tom, že dosud provedené důkazy neprokazují tvrzené nabytí sporného pozemku [parcelní číslo] na základě kupní smlouvy právními předchůdci žalobce a vyzval jej k doplnění důkazních návrhů. Důkaz tak byl proveden v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř.

20. Z daňového přiznání žalobce k dani z nemovitých věcí na rok 2014 bylo zjištěno, že byl do daňového přiznání vložen list [číslo] z nějž vyplývá, že žalobce uplatnil daň z nemovitosti k pozemku [parcelní číslo] o výměře 982 m2. Na listu č. 1 je přihlášena daň z nemovitostí k pozemkům p. [číslo] které má žalobce ve spoluvlastnictví, a pozemkům [parcelní číslo] o výměře 1 667 m2 a [parcelní číslo] o výměře 1901 m2. Dále byla daň hrazena ze stav. [parcelní číslo] o výměře 145 m2, vše v obci a k. ú. [obec].

21. Ohledáním na místě samém soud zjistil, že pozemky žalobce a sporný pozemek jsou oploceny plotem ze žulových sloupků s dřevěnými laťkami. Na některých místech směrem k poli je oplocení porušené, chybí jednotlivé plaňky, místy je bez planěk celý úsek mezi sloupky. Na pozemku vpravo od branky jsou vzrostlé stromy a keře, které znesnadňují výhled přes celý pozemek. Pozemek je svažitý, nepravidelného tvaru, přímo na místě je těžké určit, jaký konkrétní tvar má, nejedná se však o trojúhelník. Novým plotem je oddělen pozemek p. [číslo] (viz rovněž výpověď žalobce, fotografie z doby stavby domu [adresa] a notářský zápis ze dne [datum]).

22. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že se zúčastnil se starostou schůzky s žalobcem, na níž se bavili o sporné části pozemku. Schůzka byla iniciována žalobcem a došlo k ní v době, kdy již byl vyvěšen žalovanou záměr na prodej pozemku. Ke zveřejnění záměru žalovaného na prodej pozemku [parcelní číslo] o celkové výměře 781 m2 v obci a k. ú. [obec] došlo dle provedené listiny (čl. 5) dne [datum], tedy k uvedené schůzce došlo až po tomto datu. Konání schůzky ve své výpovědi potvrdil jak žalobce, tak starosta žalovaného. Svědek dále potvrdil, že starosta obce žalobci říkal, že se několikrát bavili, aby si zažádal o odkup. Žalobce na to dle svědka reagoval tak, že to měl řešit. Tato část výpovědi je v souladu s výpovědí starosty žalovaného. Ze svědkovy výpovědi dále vyplynulo, že [anonymizováno] neví konkrétně kde, který pozemek leží. Žalobce si [anonymizováno] k řešení věci nevolal, jediná schůzka, o níž ví, byla iniciována žalobcem.

23. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že na pozemky rodiny [příjmení] chodila zhruba do roku 1988. Část pozemků směrem k poli (levá část – spojnice mezi pozemky p. [číslo] nebyla řádně oplocená, svědkyně přesně nepopsala, co tím myslí, ale uvedla, že to tam bylo volnější, neboť mohli vybíhat ven. Existenci oplocení v hranicích, jak jsou dodnes, potvrdil svědek [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], který zde žil od roku 1951 do roku 1969, následně zhruba jednou ročně přijížděl do [obec]. Při prodeji svých podílů na pozemcích žalobci snímky katastrální mapy neviděl. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno vedlejšího účastníka] nebyly zjištěny žádné pro řízení podstatné skutečnosti. Svědek uváděl, že pozemek je zarostlý, nevidí plot, do horní části neměl důvod chodit.

24. Žalobce vypověděl, že z pozemku [parcelní číslo] platil střídavě daň, pozemek nahlásil, protože myslel, že tvoří jeho zahradu, postupoval dle pozemkové mapy ze dne [datum], předvolal jej finanční úřad, myslel, že je to kvůli digitalizaci. Na finančním úřadě nic nevyplňoval, pouze nahlásil čísla parcel, následně mu sdělili výši daně. Původní daňové přiznání k dani z nemovitosti za něj podával [anonymizováno] [příjmení], který rovněž vyřizoval záležitosti kolem dědictví, převodu pozemků a stavebního řízení. V rámci stavebního řízení byly dotčeny pouze pozemky [číslo] a [číslo], nenapadlo jej, že by měl kontrolovat tvar pozemků a vlastnictví k dalším pozemkům. Plány pro stavební úřad rýsoval jeho kamarád. Nikdy proti jeho užívání pozemků nebyly vzneseny námitky, nebyly žádné problémy, teprve [datum] se sešli se starostou a [jméno] [příjmení], neboť krátce předtím zjistil, že rada projednala odprodej jeho zahrady. Myslel, že se jedná o nějaké vyvlastňování. Následně na katastru zjistil, že pozemek je vlastnicky veden na žalovaného. Vzhledem k tomu, že přebíral pozemky oplocené, oplocení bylo stejné, co pamatoval, neměl nikdy pochybnosti o rozsahu pozemků. V době, kdy pozemky přebíral, spoluvlastnil i další pozemky rodiny [příjmení], které nebyly ještě plotem od jeho současných pozemků odděleny. Část zahrady nad domem na st. [parcelní číslo] byla označována jako„ horní zahrada“ a [jméno] [celé jméno žalobce] mu ji v závěti odkázal. Vysvětlil, že z daňových důvodů pozemky místo synovců nabyli jejich otcové, následně teprve došlo k převodu na žalobce.

25. Starosta žalovaného naproti tomu vypověděl, že vykonává funkci starosty žalovaného 15 let, od svého nástupu věděl, že žalobce užívá pozemek ve vlastnictví žalovaného, každý rok se dělala inventura. Do roku 2008 se nedělaly výpisy z katastru nemovitostí. Následně prostřednictvím brněnské firmy získával roční přehled o dění s pozemky, koncem roku 2009 tak bylo již zjevné, že vlastníkem pozemku [parcelní číslo] je žalovaný. V té době měl pozemek větší výměru, neboť část pozemku byla v intervilánu, část mimo něj a zasahovala do pole (to odpovídá provedeným snímkům katastrální mapy z let 1933, 1938, 2020, mapy evidence nemovitostí na [číslo listu]). V roce 2014 byly zahájeny komplexní pozemkové úpravy, které se dotkly pozemku [parcelní číslo], došlo k rozdělení na p. [číslo] přičemž pozemek [parcelní číslo] byl následně přiřazen k sousednímu pozemku. Současný pozemek [parcelní číslo] odpovídá tomu, co má žalobce oplocen. Starosta dále vypověděl, že opakovaně, minimálně 2x, domlouval žalobci, aby si zažádal o odkup pozemku a dal věci do pořádku. Potvrdil výpověď svědka [příjmení] ohledně schůzky iniciované žalobcem dne [datum]. Dále žalobce na nutnost odkupu upozorňoval, když s ním řešil stížnost manželů [příjmení]. K tomuto sporu uvedl, že oplocení bylo provedeno původními sloupky, částečně rozvrácenými, na pozemek se dalo mezerami vstoupit. [příjmení] žádali starostu, ať domluví žalobci, aby ve špici oplocení spravil. Přestože žalobce pozemek, o němž starosta věděl, že patří obci, užíval, obec nic nečinila, protože pozemek pro ni neměl žádný význam. Pokud by o stavební pozemek nepožádal vedlejší účastník, k žádnému sporu by nedošlo. Žalobce kontaktoval poprvé asi před 7-8 lety, nebyl schopen přesně časově rozhovor se žalobcem zařadit. Bylo to v době, kdy již žalobce v obci nebydlel, odstěhoval se do [obec].

26. Soud neprovedl důkaz výslechem [anonymizováno] [příjmení], neboť jej považoval za nadbytečný, nadto bylo sdělením žalující strany zjištěno, že tento svědek již zemřel.

27. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] o výměře 781 m2 v obci a k. ú. [obec] je v katastru nemovitostí zapsáno pro žalovaného. V roce 1933 právní předchůdci žalobce přistoupili k výstavbě domu [adresa] na [parcelní číslo] ve [obec]. Pro účely stavby odkoupili několik pozemků, přičemž mimo jiné [jméno] [příjmení] požádala žalovaného o prodej části obecního pozemku [adresa] („ [anonymizována dvě slova]“), což bylo následně schváleno obecním zastupitelstvem s tím, že dojde k vytýčení místa stavební komisí v dohodě se žadatelkou. [jméno] [celé jméno žalobce] nabyl v dubnu 1934 vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo]. Následně kupními smlouvami z [datum] nabyl vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo], přičemž [parcelní číslo] se sloučila s [parcelní číslo], z části p. [číslo] byla vytvořena nová stavební parcela [parcelní číslo], na níž stojí dům [adresa], díl parcely [číslo] o výměře 511 m2 byl sloučen s parcelou [číslo] díl parcely [číslo] o výměře 134 m2 byl sloučen z parcelou [číslo]. Dále kupní smlouvou ze dne [datum] od žalovaného koupil obecní pozemky za částku 788 Kč, přičemž se jednalo o část pozemku [parcelní číslo] o velikosti 396 m2, kdy tato část pozemku byla sloučena s pozemkem [parcelní číslo], část pozemku (veřejné cesty) [parcelní číslo] o výměře 372 m2, která byla sloučena ve výměře 205 m2 s [parcelní číslo] a ve výměře 167 m2 s p. [číslo] část pozemku [parcelní číslo] o výměře 20 m2, jež byla sloučena s [parcelní číslo]. Pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] se staly zahradami. [jméno] [celé jméno žalobce] tak vlastnil pozemky [parcelní číslo] o výměře 2 175 m2, [parcelní číslo] o výměře 2 103 m2 a stavební [parcelní číslo] o výměře 484 m2 s domem [adresa]. Jeho vlastnické právo bylo zapsáno v pozemkové knize. [jméno] [příjmení] vlastnila pozemek [parcelní číslo] o výměře 1 935 m2.

28. V řízení však nebylo prokázáno, že by došlo k prodeji části pozemku [parcelní číslo] [jméno] [příjmení] dle usnesení obecního zastupitelstva ze dne [datum]. Žalobce přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nepředložil takové důkazy, jež by prodej pozemku [parcelní číslo] [jméno] [příjmení] prokazovaly. Samotné schválení prodeje pozemku neprokazuje, že následně skutečně došlo k vytýčení části pozemku stavební komisí, sepsání kupní smlouvy a zaplacení kupní ceny. Nadto platil intabulační princip a bylo třeba zápisu do pozemkové knihy. Převod pozemku [jméno] [příjmení] nevyplývá ani z žalobcem předložené kopie knihy [jméno] [celé jméno žalobce], když tato naopak potvrzuje, že při stavbě domu [adresa] byly koupeny obecní pozemky za částku 788 Kč. Tato částka odpovídá částce zaplacené za obecní pozemky [jméno] [celé jméno žalobce] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], přičemž z pozemku [parcelní číslo] byl koupen pouze díl o velikosti 396 m2. I sama skutečnost, že v roce 1938 došlo k prodeji části pozemku [parcelní číslo] [jméno] [celé jméno žalobce], vede soud k závěru, že k realizaci prodeje části pozemku [parcelní číslo] [jméno] [příjmení] nedošlo. Nelze si představit důvod, proč by nejprve pozemek kupovala [jméno] [příjmení] (a to bez zápisu do pozemkové knihy) a následně jeho část kupoval ještě jednou [jméno] [celé jméno žalobce]. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že spornou část pozemku nabyla jeho teta [jméno] [příjmení]. Nebyla tedy prokázána existence tvrzeného nabývacího titulu právních předchůdců žalobce k současnému pozemku [parcelní číslo].

29. Z provedených důkazů má soud dále za prokázané, že byly pozemky oploceny tak, jak jsou oploceny i nyní, resp. že výše uvedené pozemky [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] byly oploceny jako celek. Oplocení dle předložené knížky [jméno] [celé jméno žalobce], svědectví [jméno] [celé jméno žalobce]„ [obec] [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce]“ existovalo již v roce 1934. Existenci oplocení v současných hranicích potvrzují letecké snímky z roku 1951, 1956 a 1961. Přestože z leteckého snímku z roku 1938 nelze jednoznačně stanovit, v jakých hranicích oplocení bylo, neboť snímek je nekvalitní, má soud z výpovědi žalobce, svědků [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [obec] [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] a knížky [anonymizována čtyři slova] [obec], jakož i z ohledání na místě samém za prokázané, že oplocení bylo zbudováno podél pozemků rodiny [příjmení] ze žulových sloupků a dřevěných latí a že se jedná o plot původní, v němž byly pouze měněny některé dřevěné součásti, sloupky jsou po obvodu kolem p. [číslo] stejné, nenachází se zde odlišné kusy. Je velmi nepravděpodobné, že o řadu let později koupené sloupky by měly zcela stejný tvar a provedení. To, že jde o plot velmi starý, bylo patrné i z toho, že sloupky byly již místy vykloněné, dřevo ztrouchnivělé, některé plaňky zcela chyběly. To pak koresponduje s výpovědí svědkyně [příjmení], která uváděla, že se dalo z pozemku na pole vybíhat. I v současné době je možno na jednom místě projít mezi sloupky, neboť dřevěné součásti již chybí. Rovněž předložené fotografie zachycují existenci oplocení, a to jak v době před výstavbou domu [adresa] (v době, kdy stromy byly dosud nízké), tak v jejím průběhu a po jejím dokončení. Sporná část pozemku [parcelní číslo] nebyla obdělávána JZD [obec], neboť ze zákresu v mapě evidence nemovitostí, výkazu změn [číslo] je zřejmé, že se rozšiřovala orná půda o některé části pozemků, přičemž se netýkala té části pozemku [parcelní číslo], jež odpovídá zaplocené části. Rovněž ze všech provedených leteckých snímků (tedy i ze snímku z roku 1938) je zřejmé, že tato část pozemku [parcelní číslo] nebyla zemědělsky obdělávána. Neměnnost hranic oplocení pozemků nad domem žalobce„ od nepaměti“ rovněž potvrzuje svými podpisy 11 osob narozených převážně ve 40. letech 20. století. Soud tak má za to, že oplocení vybudované v roce 1934 nedoznalo žádných změn, jedná se o původní nakoupené sloupky, o nichž psal ve své knize [jméno] [jméno]. Soud má tedy za to, že právní předchůdci žalobce od poloviny 30. let minulého století užívali pozemky ve stejných hranicích, jako jsou užívány dodnes.

30. Dále soud dospěl k závěru, že [jméno] [jméno] následně závětí odkázal nemovitosti svým 3 synovcům, mimo jiné žalobci, přičemž jemu odkázal tzv.„ horní zahradu“. Namísto toho však byla v dědickém řízení schválena dohoda dědiců, na základě níž se vlastníky výše uvedených nemovitostí stali rovným dílem bratři zůstavitele. Žalobce se pak notářským zápisem ze dne 3. 1. 1990, sp. zn. [spisová značka] stal na základě darování od otce vlastníkem ideální 1/3 [parcelní číslo], zbývající 2/3 žalobce koupil od [celé jméno žalobce] a [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce]. Současně koupil od [jméno] [příjmení] pozemek [parcelní číslo]. V únoru 1998 pak nabyl darovací a kupní smlouvou od svého otce a od [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] rovněž ideální podíl o velikosti 2/3 na pozemku [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo] se stavbou [parcelní číslo].

31. Žalobce v březnu 1990 podal žádost o vydání územní rozhodnutí o umístění stavby rodinné domu na pozemku p. [číslo]. Součástí žádosti byla i stavebně technická dokumentace, která mimo jiné obsahuje situační plánek, znázorňující pozemky p. [číslo]. Dále byl součástí spisu rovněž snímek pozemkové mapy z roku 1989. Pozemky žalobce jsou v něm červeně označeny včetně umístění stavby na pozemku. Tento plán je pak nedílnou součástí územního rozhodnutí ze dne 29. 3. 1990 [číslo jednací], jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby rodinného domku na p. [číslo] v k.ú. [obec]. V roce 1995 byl vyhotoven geometrický plán, jímž byla zaměřena novostavba rodinného domu a vytýčena stavební parcela [číslo]. Stavba byla kolaudována rozhodnutím Stavebního úřadu v [obec] ze dne [datum], [číslo]. Přestože žalobce tvrdil, že pro něj věci kolem stavebního povolení zařizoval rodinný právník [anonymizováno] [příjmení] a že plány mu rýsoval kamarád, je z podpisů na žádostech a doručenkách zřejmé, že veškeré písemnosti byly žalobci doručovány do vlastních rukou. Mohl se tak rovněž seznámit se snímkem pozemkové mapy z roku 1989, který byl nedílnou součástí územního rozhodnutí i se situačním plánkem, který byl doručován žalobci spolu s územním rozhodnutím. Ostatně ve své výpovědi žalobce sám uvedl, že vždy podle mapy z roku 1989 postupoval ve vztahu k finančnímu úřadu, měl tedy tento dokument ve svém držení.

32. Soud má dále za to, že žalobce pozemky, tak jak byly oploceny, užíval nerušeně do roku 2014. Žalovaný se o pozemky nestaral, soud na základě výpovědi svědka [příjmení] i výpovědi starosty žalovaného dospěl k závěru, že žalvoaný nevěděl, že tento konkrétní pozemek je žalobcem užíván. Ač starosta žalovaného uváděl, že věděli, kde pozemky mají, z jeho další výpovědi vyplynulo, že až od roku 2009 měli díky zprávě externí firmy informace o tom, co se s kterým pozemkem děje, pořizovali se výpisy z katastru nemovitostí. Rovněž z výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že nebylo v silách [anonymizováno] vědět o tom, kde se konkrétně jednotlivé pozemky nachází. Je nutno rovněž poukázat na to, že se jednalo o dobu krátce po revoluci, přičemž obcím byly pozemky vráceny až účinností zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, tedy dnem [datum]. Ač žalobce popíral, že by s ním starosta hovořil o tom, že je část oploceného pozemku ve vlastnictví žalovaného, soud jeho výpovědi v této části neuvěřil. Starosta žalovaného vypověděl, že na tuto skutečnost žalobce opakovaně (minimálně 2x) upozorňoval a jeho výpověď podporuje výpověď svědka [jméno] [příjmení], jenž uvedl, že starosta při rozhovoru v lednu 2020 upozorňoval žalobce na to, že mu opakovaně říkal, ať si zažádá o odkup. Přestože starosta žalovaného nebyl schopen časově určit, kdy žalobci sdělil, že pozemek je ve vlastnictví žalovaného, uvedl odhadem 7-8 let nazpět. Tomu pak koresponduje to, že v roce 2014 žalobce přihlásil k dani z nemovitosti vedle pozemků svých ještě i navíc pozemek [parcelní číslo]. Nedokázal přitom rozumně vysvětlit, proč tak učinil. Soud v této části jeho výpovědi neuvěřil a má za to, že k přiznání daně z nemovitosti z pozemku [parcelní číslo] přistoupil poté, kdy byl upozorněn starostou žalovaného, že část oploceného pozemku je ve vlastnictví žalovaného. Pokud by i žalobce, jak tvrdil, postupoval dle katastrální mapy z roku 1989, pak není zřejmé, na základě čeho dospěl k závěru, že nabyl pozemek [parcelní číslo], když žádný titul k tomuto pozemku neměl.

33. Žalobce podal žalobu na určení vlastnického práva, soud se tak v souladu s ustanovením § 80 o. s. ř. zabýval tím, zda má žalobce na tomto určení naléhavý právní zájem. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdí, že nabyl vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] vydržením a že v katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitosti uveden žalovaný, soud na straně žalobce shledal naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto určení nemůže dojít k zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí a jeho právo k pozemku je tak nejisté.

34. Dle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

35. Dle § 1096 nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ 1090 odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

36. Dle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

37. Mimořádné vydržení bylo do našeho právního řádu vráceno občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.), účinným od 1. 1. 2014. Pro vydržení je nezbytné uplynutí vydržecí doby 20 let, přičemž dle přechodných ustanovení (§ 3066 o. z.) k mimořádnému vydržení nemůže dojít dříve, než uplynutím pěti let od účinnosti zákona, tedy nejdříve dnem 1. 1. 2019.

38. Žalobce se chopil držby pozemků p. [číslo] na základě darovací a kupní smlouvy ze dne [datum]. Pozemky převzal tak, jak byly oploceny od jeho dětství a jak byly po celou dobu právními předchůdci žalobce užívány, tedy včetně současného pozemku [parcelní číslo]. Pro to, aby mohl na základě mimořádného vydržení nabýt vlastnické právo k pozemku [parcelní číslo] musely by být splněny dvě podmínky, a to neprokázání nepoctivé držby (nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží) a uplynutí doby 20 let, přičemž k mimořádnému vydržení mohlo dojít nejdříve uplynutím dne 1. 1. 2019. Jak již bylo uvedeno výše, soud však dospěl k závěru, že žalobce již v roce 2014 byl starostou žalovaného upozorněn na to, že část oploceného pozemku, který užívá, je ve vlastnictví žalovaného. Současně by mu při obvyklé opatrnosti muselo být při podání daňového přiznání k dani z nemovitosti zřejmé, že přiznává k dani z nemovitosti pozemek, na nějž nemá žádný nabývací titul. Jeho držba by tak nemohla již být poctivá (nebyl v dobré víře). Ke dni 1. 1. 2019 tedy podmínky pro mimořádné vydržení nesplňoval, neboť žalovaný prokázal, že v té době již žalobce nebyl poctivým držitelem, neboť věděl (popř. vědět mohl), že pozemek, který drží, je ve vlastnictví žalovaného.

39. Přestože žalobce namítal mimořádné vydržení, soud se zabýval rovněž otázkou, zda nedošlo k nabytí vlastnického práva řádným vydržením již dříve (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 443/2007).

40. Dle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

41. Vzhledem k tomu, že se žalobce chopil držby sporného pozemku dne [datum], soud se v souladu s výše uvedenými přechodnými ustanovením k o. z. zabýval otázkou vydržení předmětného pozemku žalobcem dle předchozího občanského zákoníku, tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák“). Novelizací obč. zák. zákonem č. 509/1991 s účinností od 1. 1. 1992 došlo k obnovení tradičních důsledků spojených s vydržením, když v předchozím období (po roce 1964) nebylo vydržení možné vůbec, následně po 1. dubnu 1983 platilo, že nepřetržitou desetiletou držbou pozemku vydržela fyzická osoba vlastnické právo k pozemku nebo jeho části pro stát, sama nabyla právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemku (viz zák. č. 131/1982 Sb., kterým se mění a doplňuje občanský zákoník a upravují některé další majetkové vztahy). Ve svých rozhodnutích dospěly opakovaně Nejvyšší soud i Ústavní soud k závěru, že do vydržecí lhůty podle § 134 obč. zák. lze započítat i dobu držby uskutečňované před 1. 1. 1992 (tj. před novelizací obč. zákoníku provedenou zákonem č. 509/1991 Sb.), a to i tehdy, jde-li o vydržení věci nezpůsobilé být předmětem vydržení před tímto dnem (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. II. ÚS 196/2000 či ze dne 6. 5. 2003, sp. zn. I. ÚS 293/02, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 22 Cdo 2273/98). K samotnému vydržení však mohlo dojít až po 1. 1. 1992.

42. Dle § 134 obč. zák. ve znění účinném od 1. 1. 1992, oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

43. O oprávněnou držbu půjde v případě, že držitel je vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Je třeba vždy brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra, která je dána "se zřetelem ke všem okolnostem" zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Jde o posouzení dobré víry vztahující se k (skutečnému či domnělému) titulu, na jehož základě se ten, kdo se dovolává vydržení, chopil držby. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně (vychází se z toho, jak by věc posoudil průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti), nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře a druhá nikoliv; to se týká i právních předchůdců. Přitom - na rozdíl od nabývání vlastnictví - je třeba okolnosti a z nich vyplývající právní důsledky uchopení držby zkoumat u každého držitele zvlášť. Nedostatek dobré víry předchůdce tak nevylučuje dobrou víru dalšího držitele (např. nebyl-li zůstavitel v dobré víře, nevylučuje to dobrou víru dědice - srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99, publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 5, ročník 2001, pod č. 49).

44. Nejvyšší soud dospěl dále k závěru, že oprávněným držitelem bude i ten, kdo se při nabytí vlastnického práva k pozemku v důsledku omluvitelného omylu, způsobeného např. tím, že mu převodce předá pozemek v hranicích, jak jej sám užíval, chopí i držby části pozemku sousedního (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2065/2005). Pokud jde o poměr velikosti nabytého a skutečně drženého pozemku ve vztahu k otázce dobré víry, uvádí judikatura Nejvyššího soudu, že držba může být oprávněná i v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až okolo 50% výměry pozemku koupeného. Nelze zcela vyloučit ani případ, kdy držitel může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, pokud se v souvislosti s nabytím pozemku chopí i držby sousedního pozemku, jehož výměra bude dokonce stejná či o něco vyšší. Půjde však o zcela výjimečné případy, vyznačující se zvláštními okolnostmi, jako pozemek nepravidelného tvaru v nepřehledném terénu nebo to, že držitel byl do omylu uveden znalcem.

45. Žalobce se na základě kupní a darovací smlouvy ze dne [datum] stal vlastníkem pozemku [parcelní číslo] a [parcelní číslo], přičemž se současně chopil držby části tehdejšího pozemku [parcelní číslo], jenž byl oplocen spolu s pozemky [parcelní číslo] a [parcelní číslo] a užíván jeho předky od 30 let minulého století (nyní pozemek [parcelní číslo]). Žalobce tedy na základě omluvitelného omylu začal užívat vedle pozemků, které nabyl, rovněž pozemek ve vlastnictví žalovaného, na nějž se sice nabývací titul nevztahoval, žalobce jej však s ohledem na letitost oplocení považoval za součást pozemků, jež nabyl. Výměra předmětného pozemku činí 781 m2, výměra pozemků, které žalobce na základě výše uvedené kupní a darovací smlouvy nabyl, činila 4 038 m2. Výměra skutečně drženého pozemku tak byla o 19,34 % větší než pozemků, na něž měl žalobce skutečně titul. Nutno nadto podotknout, že pozemky rodiny [příjmení] byly oploceny jako celek, tedy společně s pozemkem [parcelní číslo] a st. [parcelní číslo] (2/3 vlastníkem těchto pozemků se stal žalobce v roce 1998). Fakticky tak jeden celek tvořily pozemky o výměře 6 697 m2. Výměra drženého pozemku tak představovala pouze 11,66 % plochy pozemků, jež rodina [příjmení] vlastnila a jež byly oploceny společným plotem. V tomto rozsahu plochy pak průměrný občan nepozná, že užívá část o 781 m2 větší, zejména za situace, kdy na pozemku jsou vzrostlé stromy a pozemek je nepravidelného tvaru. Lze tedy mít za to, že žalobce byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že se chopil držby pozemku, který je jeho a jako vlastní jej užíval.

46. Žalovaný i vedlejší účastník však namítali, že tuto dobrou víru žalobce ztratil v okamžiku, kdy započal s úkony vedoucími k vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, tedy kdy měl možnost se v rámci tohoto řízení seznámit s pozemkovou mapou, popř. kdy v rámci tohoto řízení byl vyhotoven geometrický plán vytyčující st. [parcelní číslo], na němž stojí dům [adresa]. Žalovaný zde odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021 sp. zn. 22 Cdo 3251/2020 a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 27. 11. 2019. V něm Nejvyšší soud uvedl, že„ po držiteli se nevyžaduje, aby se sám seznámil s katastrální mapou či výměrou hranic, to neznamená, že by bez významu byla okolnost, kdy se držitel má přímou možnost se s těmito podklady seznámit, protože je má své dispozici.“ 47. Soud přes znalost této judikatury dospěl k závěru, že ani možnost seznámit se s geometrickým plánem [číslo] ze dne [anonymizováno] [číslo], situačním zákresem plánované nemovitosti a pozemkovou mapou z roku 1989, neměla na dobrou víru žalobce vliv. Ústavní soud opakovaně konstatoval, že soud musí vždy„ vycházet z individuálních okolností každého jednotlivého případu, které jsou založeny na skutkových zjištěních. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické; to však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité, přičemž v rovině jednoduchého práva je nutné za účelem dodržení shora uvedených principů posuzovat individuální okolnosti daného případu též prizmatem kogentního ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., které je v rovině jednoduchého - podústavního práva odrazem shora vymezeného ústavního požadavku nalezení spravedlivého řešení“ (nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09).

48. Soud tedy otázku vlivu doručení těchto dokumentů žalobci na existenci jeho dobré víry„ se zřetelem ke všem okolnostem“ zkoumal ve vztahu ke konkrétním okolnostem, jež byly v řízení zjištěny. Především je třeba uvést, že má-li být dobrá víra hodnocena objektivně – tedy tak, jak by věc posoudil průměrný člověk při zachování obvyklé opatrnosti – je třeba i tohoto průměrného člověka posuzovat z pohledu doby, v níž k posuzované události došlo, tedy nikoli prizmatem doby současné. Žalobce se měl možnost s těmito dokumenty seznámit krátce po revoluci, kdy teprve následně se postupně vytvářelo povědomí o vlastnickém právu, možnostech ověření informací v katastru nemovitostí (po roce 1992), problematice držby cizího pozemku, na významu nabývaly úřední listiny apod. Pozemky žalobcem užívané mají nepravidelný tvar, jsou svažité (a i v době výstavby jak vyplývá z předložených fotografií) byly zarostlé vzrostlými stromy a keři, které znemožňují výhled na celý pozemek. Předmětné plány byly pořizovány pro účely stavebního řízení, přičemž hranice pozemků vlastněných žalobcem neprobíhala v těsné blízkosti zřizované stavby [adresa] tak, že by již na první pohled z geometrického plánu či pozemkové mapy muselo být zřejmé, že žalobce užívá pozemek ve větším rozsahu a že má pozemek jiný tvar. V geometrickém plánu z roku 1995 pak nejsou pozemky zakresleny v celém svém rozsahu. K tomu je pak třeba připočítat skutečnost, že vlastnictví žalobce ani jeho právních předchůdců nebylo po řadu let ničím zpochybňováno, oplocení existovalo ve stejných hranicích„ od nepaměti“ a smyslem pořízení uvedené dokumentace bylo právě řešení výstavby domu, nikoli otázka posuzování skutečných hranic nabytých pozemků. Tomu byla zcela logicky věnována pozornost. Soud tak má za to, že za této situace by uvedené dokumenty u průměrného člověka, jenž zachovává obvyklou opatrnost odpovídající dané době, pochybnosti o tom, že drží pozemky, jež vlastní, nevzbudily.

49. Soud v tomto ohledu upozorňuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2018, č. j. 22 Cdo 1646/2018, jenž uvedl, že„ účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním. Dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ 1095). Podobně lze nahlížet na držbu trvající nerušeně (nejméně) 35 let.“ 50. V tomto konkrétním případě přitom již právní předchůdci žalobce nerušeně pozemky užívali více než 60 let, sám žalobce pak pozemek držel dle zjištěného skutkového stavu nerušeně do roku 2014, tedy dalších 24 let. Po celou dobu více než 84 let nebyly ze strany vlastníka (ať už žalovaného či jeho právních předchůdců) vůči žalobci a jeho právním předchůdcům učiněny žádné kroky, jež by jejich držbu předmětného pozemku zpochybnili. Za této situace soud spravedlivým řešením považuje právě vydržení vlastnického práva k předmětnému pozemku, když má za to, že držba pozemku [parcelní číslo] žalobcem byla oprávněná a že jej žalobce držel po dobu více než 10 let. Z tohoto důvodu žalobě vyhověl a určil vlastnické právo žalobce k předmětnému pozemku.

51. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal jejich plnou náhradu. Náklady řízení žalobce představuje odměna advokáta stanovená dle ustanovení § 7 bod 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále též jen„ AT“). Advokátka žalobce učinila ve věci 8 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replika ze dne [datum] a ze dne [datum], účast při ohledání na místě samém dne [datum], jednání dne [datum] v rozsahu více než dvou hodiny (tedy čítající dva úkony právní služby) a jednání dne [datum]. Za tyto úkony právní služby jí náleží odměna ve výši 8 x 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč). Dále advokátce žalobce přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 11 AT ve výši 2 400 Kč (za 8 úkonů právní služby po 300 Kč). Za cestu osobním vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] z [obec] do [obec] a zpět v délce 52 km náleží advokátce žalobce náhrada ve výši Náklady dále tvoří cestovní výdaje advokátky za cestu k jednání soudu na místě samém z [obec] do [obec] a zpět v délce 52 km osobním vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] se spotřebou 5,3 l motorové nafty na 100 km (třetí údaj v osvědčení o registraci vozidla je již údajem o průměrné – kombinované spotřebě), přičemž náhrada za spotřebované pohonné hmoty činí 74,96 Kč při ceně motorové nafty 27,20 Kč (§ 4 vyhl.č. 589/2020 Sb., ve znění účinném od 19. 10. 2021). Základní náhrada za užití motorového vozidla činí dle § 1 písm. b) vyhl. č. 463/2017 Sb. částku 228,80 Kč při sazbě 4,40 Kč za 1 km. Výše uvedené částky se pak zvyšují o náhradu za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 5 775,79 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč Soudní poplatek zaplacený za podané předběžné opatření ani další náklady, jež v souvislosti s návrhem na vydání předběžného opatření vznikly, nebyl k nákladům řízení, které je povinen zaplatit žalovaný a vedlejší účastník, připočteny, neboť žalobce ani v jednom případě nebyl se svým návrhem úspěšný. Stejně tak soud k úkonům advokáta, za něž náleží náhrada nákladů, nepočítal návrh na nepřipuštění vedlejšího účastníka, neboť ani v tomto případě nebyl žalobce se svým návrhem úspěšný. Celkem tedy náklady řízení činí po zaokrouhlení 38 280 Kč Náklady řízení jsou povinni žalovaný a vedlejší účastník zaplatit žalobci společně a nerozdílně v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako advokátky žalobce.

Poučení