21 C 48/2020-36

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Andreou Grycovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení [anonymizována dvě slova] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobce do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení s následujícím odůvodněním. Podáním ze dne [datum] žalobce požádal o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas nařízenou v rozporu s ust. § 54 odst. 1 zákona o služebním poměru, kterou žalobce vykonal v letech 2011 a 2012 O tomto návrhu rozhodl ředitel [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] ve věcech služebního poměru až po 10 měsících, a to rozhodnutím [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ [ustanovení právního předpisu EU]“), jímž žádost žalobce zamítl. Žalobce podal proti [ustanovení právního předpisu EU] odvolání, o tomto bylo rozhodnuto rozhodnutím [anonymizována čtyři slova] ve věcech služebního poměru [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí] tak, že odvolání bylo zamítnuto. Žalobce podal dne [datum] správní žalobu k Městskému soudu v Praze, dne [datum] dal pověřený soudce pokyn k prvotním úkonům ve spisu (vyžádání správního spisu, výzva k zaplacení soudního poplatku a vyjádření k žalobě). Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k žalobě a správní spis, dne [datum] bylo soudu vyjádření žalovaného k žalobě doručeno žalobci, dne [datum] žalobce podal repliku. Dne [datum] podal žalobce k předsedovi správního soudu stížnost na průtahy, která byla sdělením ze dne [datum] vyhodnocena jako důvodná, místopředseda soudu se omluvil a sdělil, že rozhodnutí bude vydáno počátkem 4. čtvrtletí roku 2019. Toto však nemůže zhojit fakt, že správní soud byl více jak 3 roky zcela nečinný. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24.9.2019, č.j. [číslo jednací] bylo správní žalobě vyhověno, napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena služebnímu funkcionáři k dalšímu řízení. Žalobce žalobou žádá odškodnění za výše uvedené řízení ve věci služebního poměru za dobu od [datum] do [datum], neboť je zjevné, že způsobenými průtahy byla žalobci způsobena nemajetková újma, když délka řízení je zcela nepřiměřená, když jen řízení o správní žalobě trvalo 3 roky a 7 měsíců, avšak Městský soud v Praze byl více jak 3 roky zcela nečinný. Žalobce má právo na odškodnění nepřiměřené délky řízení přímo na základě čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), přičemž je dána vyvratitelná domněnka existence nemajetkové újmy. Ohledně výše zadostiučinění žalobce vyšel ze stanoviska NS ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen„ Stanovisko“), když vyšel ze základní částky 20 000 Kč/rok, přičemž za první dva roky požadoval částku 20 000 Kč celkem. Pokud jde o kritéria dle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., (dále jen„ OdpŠk“) pak v důsledku těchto základní částku nijak nemodifikoval, když uvedl, že dle judikatury NS ČR je nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění kritérium význam předmětu řízení. Předmětem řízení jsou finanční nároky žalobce, které tento mohl použít na úhradu svých životních potřeb, nejistota ohledně nepřiznání odsloužených služeb přesčas zasáhla negativním způsobem do života žalobce. Nadto neexistence okolností zakládajících předpoklad vyššího významu předmětu řízení nevede sama o sobě k závěru o nižším, ale o standardním významu řízení, které se z daného důvodu neprojeví snížením, ani zvýšením základní částky odškodnění (např. NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2800/2009, 30 Cdo 765/2010). Pokud jde o délku řízení, již od počátku trpělo řízení ve věcech služebního poměru průtahy, na prvním stupni trvalo 10 měsíců, na druhém více jak 9 měsíců a správní soud byl více jak 3 roky nečinný, přičemž se nejednalo o složité řízení, neboť jde o posouzení oprávněnosti žádosti o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas, když služební funkcionář měl dát dohromady pouze přehled odsloužených hodina a zjistit, zda byla služba nařízena v souladu se zákonem. Ke kritériu chování účastníka pak žalobce svých chováním nijak nepřispěl, nečinil žádná obstrukční jednání, naopak se snažil průtahy na straně soudu odstranit. Nepřiměřená délka řízení byla způsobena zjevnou nečinností služebních funkcionářů a správního soudu. Žalobce podal dne [datum] žádost o náhradu nemajetkové újmy k žalované, nicméně žalovaná tuto žádost rozdělila a postoupila [stát. instituce] a [stát. instituce] [stát. instituce] podáním ze dne [datum] konstatovalo porušení práva, a to z důvodu překročení lhůt pro vydání rozhodnutí stanovených v zákoně o služebním poměru, za které se žalobci omluvilo s tím, že o finančním odškodnění odkázalo žalobce na žalovanou jakožto příslušný ústřední orgán státní správy. [stát. instituce] své stanovisko neposkytlo.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobcem neuznává a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že obdržela dne [datum] žádost žalobce o náhradu nemajetkové újmy, avšak dle žalované není [stát. instituce] příslušnou organizační složkou jednající za stát, když na předmětné řízení nedopadá čl. 6 Úmluvy, neboť řízení ve věcech služebního poměru má veřejnoprávní charakter, o čemž svědčí i fakt, že žalobce neuplatňoval žalobu dle části páté o.s., která upravuje řízení ve věcech, o nichž rozhodl správní orgán a které vyplývají ze vztahů soukromého práva, nýbrž žalobu dle s .. Pokud by soud s právním názorem žalované ohledně čl. 6 Úmluvy nesouhlasil, poukázala žalovaná na fakt, že k namítanému nesprávnému úřednímu postupu došlo zcela mimo její působnost, a proto odkázala na vyjádření [stát. instituce], které konstatovalo jednotlivé průtahy v daném správním řízení a žalobci se omluvilo. Dle žalované v daném případě nejde o případ, kdy by muselo být poskytnuto finanční zadostiučinění a konstatování porušení práva [stát. instituce] a omluva je dostačujícím zadostiučiněním pro daný spor. Žalovaná poukázala na zanedbatelný význam sporu pro žalobce, neboť částka za přesčasovou službu netvoří pevnou složku služebního příjmu, tudíž žalobcovo namítání úhrady životních potřeb z hlediska dostupnosti potravin, bydlení apod. není namístě. Pokud jde o výši požadovaného zadostiučinění, pak dle žalované by bylo zcela dostačující, pokud by se soud neztotožnil s výše uvedenou argumentací žalované, vycházet z částky 15 000 Kč/rok. Dále by dle žalované mělo dojít ke snížení základní částky s ohledem na kritérium složitosti řízení, neboť k průtahům v řízení nedošlo v důsledku liknavosti služebních funkcionářů, nýbrž složitosti řízení.

3. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že žalobce dne [datum] doručil žalované žádost o náhradu nemajetkové újmy.

4. Provedeným dokazováním má soud za prokázaný následující skutkový stav. Přípisem žalované ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná po obdržení žádosti žalobce o odškodnění v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení ve věci poskytnutí služebního příjmu za práci přesčas sdělila žalobci, že [stát. instituce] není příslušným ministerstvem dle § 6 OdpŠk s tím, že posouzení žádosti žalobce náleží [stát. instituce] v části týkající se řízení před soudem a [stát. instituce] v části týkající se správního řízení, a proto žádost žalobce o odškodnění postupuje těmto orgánům. Přípisem [stát. instituce] ze dne [datum] má soud za prokázané, že [stát. instituce] sdělilo žalobci, že [ustanovení právního předpisu EU] bylo vydáno až po 232 dnech, resp. 7 měsících a 16 dnech po uplynutí 60 denní lhůty pro jeho vydání, tudíž lhůta dle § 175 odst. 5 zákona o služebním poměru byla překročena. Rozhodnutí o odvolání bylo vydáno až po 204 dnech, resp. po 6 měsících a 21 dnech, po uplynutí 90 denní zákonné lhůty pro jeho vydání, tudíž lhůta dle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru byla překročena. V daném případě proto [stát. instituce] konstatovalo porušení práva, a to z důvodu překročení lhůt pro vydání rozhodnutí stanovených v zákoně o služebním poměru, za které se žalobci omlouvá. Nárok na odškodnění nemajetkové újmy formou peněžité satisfakce neshledalo opodstatněný. Pokud jde o posouzení přiměřenosti délky řízení, pak v tomto směru [stát. instituce] odkázalo žalobce na [stát. instituce], které je dle jeho právního názoru příslušným ústředním orgánem státní správy pro řízení vedené jak před správními orgány a tak před soudy.

5. Správním spisem [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [číslo jednací] má soud za prokázané následující. Žalobce žádostí ze dne [datum] požádal o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas v rozsahu 115 hodin nařízenou bez právního důvodu za období roku 2011 a 2012, žádost byla [stát. instituce], [anonymizována čtyři slova] doručena dne [datum] (žádost ze dne [datum]). Podáním ze dne [datum] [anonymizována čtyři slova] informovalo právního zástupce žalobce, že dne [datum] bylo na základě žádosti žalobce ze dne [datum] zahájeno řízení ve věcech služebního poměru o poskytnutí služebního příjmu za službu přesčas. Dále je v tomto přípisu konstatováno, že„ … v současné době již [anonymizována čtyři slova] eviduje značné množství obdobných žádostí a proces opatřování podkladových materiálů ke každému takovému řízení je značně časově i věcně náročný a vyžaduje individuální přístup“ (přípis ze dne [datum]). Dne [datum] požádal pověřený zaměstnanec o poskytnutí podkladových materiálů nezbytných pro rozhodnutí služebního funkcionáře, zejména o zpracování výpisů„ Přehled služeb přesčasových hodin“ za období roku 2011 a 2012, a to ve lhůtě pokud možno co nejkratší (přípis ze dne [datum]). Ve spise je obsažena analýza přesčasových hodin žalobce. Dne [datum], resp. [datum] obdrželo [anonymizována čtyři slova] [obec] podklady–přehled služeb prací/nepřítomnosti/přesčasů/pohotovosti žalobce a dále nařízení práce přesčas služby nad základní dobu služby v týdnu. Dne [datum] byl právnímu zástupci žalobce předložen spisový materiál s tím, že ze strany [anonymizována čtyři slova] byl předložený spisový materiál kompletní a toto seznámení lze považovat za seznámení před vydáním rozhodnutím. Právní zástupce žalobce sdělil, že po prostudování spisového materiálu zašle vyjádření ve lhůtě 20 dnů (záznam o předložení spisového materiálu). Dne [datum] bylo vydáno [ustanovení právního předpisu EU], jímž byla zamítnuta žádost žalobce o poskytnutí služebního příjmu za nařízenou službu přesčas celkem v rozsahu 147,5 hodin ([ustanovení právního předpisu EU]). Žalobce podal dne [datum] proti [ustanovení právního předpisu EU] odvolání (odvolání ze dne [datum]). Přípisem ze dne [datum] byl spisový materiál včetně vyjádření služebního funkcionáře k odvolání žalobce postoupen [anonymizována čtyři slova] (přípis ze dne [datum]). Přípisem ze dne [datum] byly na základě žádosti ze dne [datum] zaslány doplňující materiály do spisu odvolacího řízení žalobce, policejní prezidium je obdrželo [datum] (přípis ze dne [datum]). Přípisem ze dne [datum] byly policejnímu prezidiu na základě dožádání poradní komise policejního prezidenta sděleny informace k přesčasu dne [datum] (přípis z [datum]).

6. Správním spisem [číslo jednací] [číslo jednací] má soud za prokázané následující. Dne [datum] bylo do [anonymizováno 5 slov] postoupeno odvolání žalobce s vyjádřením služebního funkcionáře k odvolání žalobce (přípis ze dne [datum]). Přípisem ze dne [datum] byla dle § 194 zákona o služebním poměru zřízena poradní komise [anonymizována dvě slova] k projednání odvolání žalobce s tím, že byl stanoven termín k předložení doporučení senátu poradní komise do [datum] (přípis ze dne [datum]). Přípisem ze dne [datum] požádal žalobce o doplnění senátu poradní komise o [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (přípis ze dne [datum]). Senát poradní komise podal doporučení dne [datum] se závěrem souhlasného stanoviska s požadavkem na doplatek služebního příjmu v roce 2010 a 2011, neboť při nařizování práce přesčas nebyl doložen důležitý zájem služby, jak předpokládá § 54 zákona o služebním poměru (doporučení ze dne [datum]). Dne [datum] byly na základě žádosti ze dne [datum] zaslány doplňující materiály. Dne [datum] učinil [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] rozhodnutí o odvolání, [číslo jednací], jímž odvolání žalobce zamítl a toto bylo téhož dne doručeno právnímu zástupci žalobce (rozhodnutí včetně doručenky).

7. Spisem Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané následující. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce proti [anonymizováno 5 slov] domáhal zrušení rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ve věcech služebního poměru [číslo jednací] dne 8.1.2016 (žaloba). Věc byla předsedkyní senátu téhož dne přidělena do referátu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (referát ze dne [datum]), žalobce byl dne [datum] vyzván k zaplacení soudního poplatku za žalobu (usnesení ze dne [datum]), tento žalobce zaplatil dne [datum] (záznam o složení), přípisem ze dne [datum] byla žalovanému zaslána žaloba a byl vyzván, aby se do 1 měsíce k žalobě vyjádřil a soudu předložil úplný spisový materiál (přípis ze dne [datum]), žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum], které bylo soudu doručeno dne [datum] (vyjádření žalovaného ze dne [datum]), toto vyjádření žalovaného bylo dne [datum] doručeno právnímu zástupci žalobce (potvrzení o dodání a doručení do datové schránky), žalobce podáním ze dne [datum] učinil repliku k vyjádření žalovaného (replika žalobce). Dne [datum] byla věc přidělena do referátu [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem č.j. [číslo jednací], jímž bylo rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ve věcech služebního poměru [číslo jednací] dne 8.1.2016 zrušeno a věc vrácena prvnímu náměstku policejního prezidenta k dalšímu řízení, tento rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Rozsudkem Nejvyššího soud ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byl výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] na základě kasační stížnosti žalovaného zrušen (rozsudek NSS ČR) a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnutí [anonymizována čtyři slova] ve věcech služebního poměru [číslo jednací] dne 8.1.2016 zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu rozhodnutí. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé správní soud zrušil napadené rozhodnutí z důvodu nedostatečného zdůvodnění, neboť v některých případech nemohl soud z obsahu spisového materiálu zjistit, kdy se služební funkcionář dozvěděl o jednotlivých důvodech absence příslušníků a nemohl proto posoudit, zda se jednalo o důvody nepředvídatelné a náhlé, pro které by bylo možné jinému příslušníkovi nařídit službu přesčas, a nemohl tudíž ve vztahu k těmto dnům dospět k jednoznačnému závěru o zákonnosti nařízené služby přesčas. Zároveň v některých případech soud shledal, že v některých dnech nebyly zákonné důvody pro nařízení služby přesčas žalobci dány, neboť služební funkcionář již při tvorbě plánu služeb mohl vědět o absencích jiných příslušníků, takže takové absence nebyly pro něho nepředvídatelné, případně mohl absence jiných příslušníků ovlivnit 8. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. Soud dále v souladu s ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. vzal za svá skutková zjištění též nesporná tvrzení účastníků řízení.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně: Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávný úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 OdpŠk se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Podle § 175 odst. 5 zák. č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění (dále jen„ zákon o služebním poměru“) je služební funkcionář povinen rozhodnout o podání do 30 dnů a ve složitějších případech do 60 dnů od jeho doručení. Podle § 180 odst. 8 první věta zákona o služebním poměru je odvolací orgán povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání.

11. Předpokladem odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu je naplnění těchto předpokladů: a) nesprávný úřední postup, b) nemajetková újma, c) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Výše uvedené předpoklady pak musí být naplněny kumulativně. Soud se nejprve zabýval spornou otázkou, zda se na uvedené správní řízení vztahuje čl. 6 Úmluvy, neboť v případě aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy nastává v případě nepřiměřené délky řízení vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy poškozenému, navíc je vyřešení této otázky zásadní pro posouzení, který ústřední správní orgán za žalovanou v dané věci jedná. Dle právního názoru Nejvyššího soudu ČR vyjádřeného v rozhodnutí ze dne 29.9.2015, sp. zn. 30 Cdo 344/2014 platí, že:„ Závěr, že nepřiměřená délka správního řízení způsobila účastníkům řízení nemajetkovou újmu, je dán, jestliže v posuzovaném správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný, a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy. Nejsou-li splněny tyto předpoklady, pak na dané správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy nedopadá, a tudíž nelze aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.“ Soud tak vyšel z výše uvedeného právního názoru Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že na dané správní řízení dopadá článek 6 odst. 1 Úmluvy, neboť předmětem správního řízení byl spor o právo, který je opravdový a vážný, jelikož předmětem správního řízení byl spor o část platu za vykonanou práci přesčas, přičemž vážnost a opravdovost vyplývá logicky i z faktu, že žalobce proti rozhodnutí služebních funkcionářů podal správní žalobu, přičemž rozsudkem správního soudu bylo napadené rozhodnutí služebního funkcionáře zrušeno s odůvodněním nedostatečně zjištěných rozhodných skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, zda jde o přesčasy důvodně a oprávněně nařízené dle § 54 služebního zákona. Rozhodnutí o tom, zda žalobci bude přiznána finanční odměna (plat) za vykonanou práci přesčas má přímý vliv na majetkovou sféru žalobce, kdy toto právo (vlastnictví finančních prostředků), tak má civilní charakter. K tomu soud dále uvádí, že obdobnou otázkou se zabýval ve svém usnesení i Městský soud v Praze ze dne 3.6.2020, č.j. 1 Nc 2247/2020-30, který uvedl, že„ …lze uvést, že nárok na příspěvek na službu je nepochybně právem civilní povahy, a výsledek namítaného řízení na platové poměry žalobce dopadal, k tomu blíže rozhodnutí ESLP z 19.4.2007 ve věci Vilho Eskelinen a ostatní proti Finsku, stížnost č. 63235/00 (stěžovatelé pracovali pro okresní policejní orgán, pět z nich jako policisté a jedna jako policejní asistentka, kteří na základě kolektivní smlouvy z roku 1986 měli nárok na zvláštní příplatek za práci v odlehlé oblasti), v němž ESLP dovodil, že řízení ve věcech státních zaměstnanců mimo případy, kdy je to výslovně vyloučeno vnitrostátním právním řádem, spadá do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Z tohoto důvodu je aplikovatelné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/ 2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, když jde o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb., tj. nepřiměřenost celkové délky řízení, kdy na správní řízení navazuje soudní přezkum.“ 12. V daném případě je zřejmé, že délka řízení trvající 5 let 4 měsíce a 2 dny (od 22.5.2014 do 24.9.2019), které do současnosti není skončeno, je jednoznačně nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk, neboť délku předmětného řízení nelze hodnotit jinak než jako nepřiměřenou jednak s ohledem na skutečnost, že rozhodnutí služebního funkcionáře v prvním stupni i v odvolacím řízení bylo učiněno až po uplynutí zákonné lhůty stanovené v § 175 odst. 5 zákona o služebním poměru, resp. § 180 odst. 8 zákona o služebním poměru, tudíž služební funkcionáři se dopustili i nesprávného úředního postupu dle § 13 odst. 1 věta druhá OdpŠk, neboť porušili povinnost vydat rozhodnutí v zákonné lhůtě, jednak s ohledem na skutečnost, že správní soud byl v řízení po více než 3 roky zcela nečinný, čímž se dopustil jednoznačného průtahu. Výše uvedená pochybení jsou příčinou nepřiměřeně dlouhého řízení. Pokud jde o předpoklad vzniku nemajetkové újmy, pak dle Stanoviska:„ Nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věta třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ní zadostiučinění.“ S ohledem na skutečnost, že soud dospěl k závěru, že na předmětné řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nastala tak vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky předmětného řízení, přičemž žalovaná vznik nemajetkové újmy na straně žalobce nevyvrátila. Soud tak shledal naplnění všech tří předpokladů odpovědnosti žalované za způsobenou nemajetkovou újmu a dále se zabýval otázkou formy zadostiučinění. V tomto směru lze poukázat i na judikaturu Nejvyššího soudu, který opakovaně přijal závěr, že konstatace porušení práva v případě nepřiměřené délky řízení postačuje nejen tehdy, pokud je význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný, ale například i tehdy, pokud byla délka řízení v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla nikterak negativně zasáhnout psychickou sféru žalobce. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6.2.2018, sp. zn. 30 Cdo 2518/2017 dovodil, že i (výrazně) snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému, neboť konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný. V daném případě nelze rozhodně dospět k závěru, že by význam předmětného řízení byl pro žalobce nepatrný, neboť žalobce se v řízení domáhá části platu za více než 100 přesčasových hodin služby, tudíž je evidentní, že se jedná o významnější finanční částku. Navíc z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce se nijak nepodílel na délce řízení, když tato je zapříčiněna zejména 3letou nečinností správního soudu, za nějž je odpovědný pouze správní soud. Soud tak přiznal žalobci zadostiučinění v penězích, neboť v daném případě není konstatování porušení práva z výše uvedených důvodů dostačující.

13. Soud se tak dále zabýval otázkou výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobci. Dle Stanoviska při úvaze o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je třeba přihlížet k celkové době, po kterou řízení trvalo, nikoli tedy jen k době, po kterou docházelo k průtahům ve smyslu nečinnosti. Přiměřené zadostiučinění lze přiznat i tehdy, jestliže řízení, v němž došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk nebylo doposud pravomocně skončeno. Odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečností vyplývajících z kritérií obsažených v § 31 odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Nejvyšší soud v tomto Stanovisku rovněž dospěl k závěru, že„ pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi [částka] až [částka] (cca 600 až [částka]) za jeden rok řízení, tj. 1. [částka] až 1. [částka] za jeden měsíc. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba ji přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše; tedy 15. [částka] až [částka] za první dva roky řízení dohromady (za jeden rok pak 7. [částka] až [částka]).“ S ohledem na výše uvedený právní názor Nejvyššího soudu vyšel soud ze základní částky [částka] pro rok řízení, přičemž s ohledem na skutečnost, že každé řízení vyžaduje určité trvání, snížil soud odškodnění za první dva roky o polovinu. V daném případě soud stanovil základní částku v dolní hranici výše uvedeného rozmezí, tj. ve výši [částka] ročně s ohledem na skutečnost, že především žalobci již ze strany Ministerstva vnitra byla poskytnuta morální satisfakce, když tato organizační složka státu (žalované) porušení práva žalobce konstatovala a za toto porušení se žalobci omluvila, zadruhé v době předmětného správního a na něj navazujícího soudního řízení bylo v dané věci rozhodnuto státními orgány na 3 úrovních (správní orgán 1. stupně, odvolací správní orgán a správní soud), přičemž se sice jedná o nepřiměřeně dlouhé řízení, nikoli však ve vztahu k počtu rozhodujících instancí k extrémně nepřiměřenému dlouhému řízení. Fáze předmětného řízení, za níž požaduje žalobce odškodnění, trvala 5 let, 4 měsíce a 2 dny, tudíž základní částka přiměřeného zadostiučinění činí za první dva roky trvání řízení celkem [částka], za třetí až 5 rok trvání činí celkem [částka] (3 x 15 000), za 4 měsíce činí [částka] ( (15 000: 12) x 4) a za 2 dny [částka] ( (15 000:365) x 2), tj. celkem [částka]. Dále se soud zabýval otázkou, zda a jakým způsobem modifikovat takto vypočtenou částku přiměřeného zadostiučinění s ohledem na kritéria dle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Pokud jde o kritérium složitosti případu (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk), pak soud neshledal důvod pro modifikaci základní částky, neboť dle soudu se jedná o standardní složitost řízení. V daném případě jde o posouzení oprávněnosti či neoprávněnosti nařízení služby přesčas žalobci dle § 54 služebního zákona o služebním poměru a z právního hlediska se nejedná o nijak složitý spor, v řízení není řešena právní otázka, jež dosud nebyla v judikatuře soudů jednotně vyřešena, či nejde o případ, kdy je nutné aplikovat cizí právo. Pokud jde o skutkovou složitost, pak je evidentní, že bylo třeba provést dokazování ve vztahu k podmínkám oprávněnosti nařízení u každé služby přesčas, avšak z provedeného dokazování (z obsahu správního i soudního spisu) je zřejmé, že bylo prováděno pouze listinnými důkazy, tedy z časového hlediska podstatně méně náročné, než v řízeních, kdy je třeba provádět dokazování výslechy svědků, jež je třeba předvolávat s určitým časovým předstihem či nechat zpracovat znalecký posudek či provádět dokazování v cizině atd. Soud z výše uvedených důvodů nesouhlasí s právním názorem žalované, že z tohoto hlediska by mělo dojít ke snížení základní částky, neboť považuje složitost řízení za standardní. Pokud jde o kritérium chování poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk), pak ani v tomto případě soud neshledal důvod pro modifikaci základní částky, neboť žalobce jakožto poškozený se svým jednáním na délce řízení nijak nepodílel, ostatně ani jeden z účastníků netvrdil, že by hlediska tohoto kritéria mělo dojít k modifikaci základní částky. Pokud žalobce uváděl, že podal v řízení před správním soudem stížnost na průtahy, pak z tvrzení žalobce je zřejmé, že tak učinil fakticky až po uplynutí 3leté nečinnosti správního soudu. Pokud jde o kritérium postup orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), pak ani jeden z účastníků netvrdil rozhodné skutečnosti, na základě nichž by ve vztahu k tomuto kritériu požadoval modifikaci základní částky a soud rovněž žádnou takovou skutečnost neshledal. Pokud jde o kritérium významu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), pak soud nesouhlasí s tvrzením žalované o zanedbatelném či nižším významu sporu pro žalobce z důvodu, že částka za přesčasovou službu netvoří pevnou složku služebního příjmu. V daném případě je totiž podstatné, že předmětem nepřiměřeně dlouhého řízení je finanční nárok žalobce na část platu za nařízené služby přesčas v roce 2011 a 2012 a to v rozsahu přesahujícím 100 hodin. Z tohoto hlediska je zřejmé, že význam řízení pro žalobce je naopak standardní, neboť předmětem řízení je finanční nárok nikoli nepatrné hodnoty (sama žalovaná uváděla u jednání, že se jedná o částku cca [částka]) navíc vyplývající ze služebního poměru, který svým obsahem je pro žalobce fakticky obdobou pracovního poměru, přičemž obecně jsou pracovněprávní spory považovány naopak za řízení s vyšším významem pro poškozeného. S ohledem na výši částky, na níž by žalobci mohl vzniknout nárok, pokud by byl se svou žádostí zcela úspěšný, když nejde o nepatrnou částku, ale ani o částku v řádech několika měsíčních platů žalobce, má soud za to, že není dán důvod pro modifikaci základní částky z hlediska tohoto kritéria. S ohledem na výše uvedené tak soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] jakožto přiměřené zadostiučinění výrokem I. tohoto rozsudku, přičemž žalobci vznikl v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na úrok z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když dle Stanoviska má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem dle § 14 OdpŠk. Prvním dnem prodlení je tak den [datum]. Naopak výrokem II. tohoto rozsudku soud pro neoprávněnost zamítl žalobní požadavek co do částky [částka] (85 000 - 65 082) s požadovaným úrokem z prodlení.

14. Výrok III. tohoto rozsudku je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl v řízení úspěch jen částečný, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a proto soud žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobce se sestávají z odměny advokáta dle § 7, 9 odst. 4 písm. a) a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“) za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí, žaloba, replika ze dne [datum], účast při ústním jednání dne [datum]) ve výši [anonymizována dvě slova] Kč/úkon, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.1.2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 je na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, při stanovení tarifní hodnoty podle advokátního tarifu přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a). Dále se náklady žalobce sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu vy výši [anonymizováno] Kč/úkon, 21% DPH ve výši [částka] a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] Náklady žalobce tak činí celkem částku [částka]. Náhradu nákladů řízení je pak žalovaná povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám právního zástupce žalobce. Soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad řízení výzvu dle § 14 OdpŠk, neboť zaslání této výzvy je podmínkou podání žaloby, nikoli náklad řízení.

Poučení