37 C 87/2021-119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] d) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] e) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] f) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] g) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] h) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] ch) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] i) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] j) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] k ) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] l) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] m) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] n) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobce] o) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobce] p) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa] q) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobce] r) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] s ) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] t) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] u) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem severní [číslo], [obec] v ) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] w) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] x) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobce] y) Nstrm. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] z) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] aa) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] ab) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ac) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ad) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ae) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] af) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ag) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] ah) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ach) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ai) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] aj) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ak) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobce] al) [titul]. Ppor. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] am) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] an) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ao) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] ap) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] aq) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] ar) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] as) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] at) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] au) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] av) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] aw) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ax) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ay) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] az) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobce] ba) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobce] bb) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobce] bc) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] bd) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] be) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bf) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobce] bg) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa]. Ohří bh) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bch) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bi) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bj) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bk) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bl) [titul]. Pprap. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bm) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bn) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] bo) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bp) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bq) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] br) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] bs) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobce] bt) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bu) [titul] pprap. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bv) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bw) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] bx) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce, žalobce, žalobkyně a žalobce] by) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobce] bz) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ca) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cb) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cc) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cd) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ce) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cf) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cg) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] c-h) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem Na [obec a číslo] cch) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] ci) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] cj) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ck) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cl) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce a žalobce] cm) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] cn) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] co) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] cp) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cq) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cr) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cs) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] ct) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cu) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cv) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cw) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobce, žalobce a žalobce] cx) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce] cy) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] všichni zastoupeni advokátem [titul] [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] o zaplacení částky 107 x 86 660 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců a), b), c), d), e), f), g), h), ch), i), j), k ), l), m), n), o), p), q), r), s ), t), u), v ), w), x), y), z), aa), ab), ac), ad), ae), af), ag), ah), ach), ai), aj), ak), al), am), an), ao), ap), aq), ar), as), at), au), av), aw), ax), ay), az), ba), bb), bc), bd), be), bf), bg), bh), bch), bi), bj), bk), bl), bm), bn), bo), bp), bq), br), bs), bt), bu), bv), bw), bx), by), bz), ca), cb), cc), cd), ce), cf), cg), ch), cch), ci), cj), ck), cl), cm), cn), co), cp), cq), cr), cs), ct), cu), cv), cw), cx), cy) částku ve výši 11 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 15. 10. 2021 do zaplacení, a to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba žalobců a), b), c), d), e), f), g), h), ch), i), j), k ), l), m), n), o), p), q), r), s ), t), u), v ), w), x), y), z), aa), ab), ac), ad), ae), af), ag), ah), ach), ai), aj), ak), al), am), an), ao), ap), aq), ar), as), at), au), av), aw), ax), ay), az), ba), bb), bc), bd), be), bf), bg), bh), bch), bi), bj), bk), bl), bm), bn), bo), bp), bq), br), bs), bt), bu), bv), bw), bx), by), bz), ca), cb), cc), cd), ce), cf), cg), ch), cch), ci), cj), ck), cl), cm), cn), co), cp), cq), cr), cs), ct), cu), cv), cw), cx), cy) se v části, ve které se každý z těchto žalobců domáhal zaplacení částky 75 285 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 23. 7. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 375 Kč od 23. 7. 2021 do 14. 10. 2021, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům a), b), c), d), e), f), g), h), ch), i), j), k ), l), m), n), o), p), q), r), s ), t), u), v ), w), x), y), z), aa), ab), ac), ad), ae), af), ag), ah), ach), ai), aj), ak), al), am), an), ao), ap), aq), ar), as), at), au), av), aw), ax), ay), az), ba), bb), bc), bd), be), bf), bg), bh), bch), bi), bj), bk), bl), bm), bn), bo), bp), bq), br), bs), bt), bu), bv), bw), bx), by), bz), ca), cb), cc), cd), ce), cf), cg), ch), cch), ci), cj), ck), cl), cm), cn), co), cp), cq), cr), cs), ct), cu), cv), cw), cx), cy) náhradu nákladů řízení ve výši 1 293 779,8 Kč k rukám právního zástupce žalobců advokáta [titul]. [jméno] [příjmení], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Celkem 107 žalobců se svojí žalobou u zdejšího soudu domáhali zaplacení částky 9 272 620 Kč (tj. každý z žalobců se domáhal zaplacení částky 86 660 Kč) coby zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou správního řízení a navazujícího soudního řízení správního.

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobců (ve smyslu naplnění podmínek vzniku odpovědnosti žalované), resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by mělo žalobcům náležet za porušení jejich práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

3. Žalobci ve své žalobě uváděli, že dne 14. 4. 2021 podali žádost o náhradu nemajetkové újmy za průtahy v řízení. Žalovaná přitom ve svém stanovisku ze dne 22. 7. 2021 konstatovala, že došlo k porušení práva ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), a to sice v souvislosti se správním (a navazujícím soudním řízení), které se týkalo přiznání nároku na doplacení služebního příjmu za službu přesčas konanou v letech 2012 až 2014.

4. Samotné správní řízení bylo v případech všech žalobců zahájeno dne 26. 10. 2015. Správní orgán I. stupně, [anonymizováno] [stát. instituce], pak vydal svá (jednotlivá) rozhodnutí dne 13. 5. 2016 pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [spisová značka] (dále též„ prvostupňové správní rozhodnutí“); těmito rozhodnutími byly žádosti navrhovatelů zamítnuty. Správní orgán II. stupně, generální ředitel, poté svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále též„ druhostupňové správní rozhodnutí ve věci samé“), vyhověl odvolání všech žalobců proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí a přiznal jim nárok na služební příjem za službu přesčas konanou v letech 2012 až 2014. Druhostupňové správní rozhodnutí ovšem neobsahovalo ve výrokové části rozhodnutí výrok o nákladech řízení. Žalobci dne 6. 12. 2016 vyzvali generálního ředitele k bezodkladnému vydání rozhodnutí o nákladech řízení, k čemuž došlo dne 20. 1. 2017, kdy bylo následně navrhovatelům doručeno rozhodnutí generálního ředitele ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále též„ první druhostupňové správní rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení“) kterým byla účastníkům řízení přiznána náhrada nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí služební funkcionář uvedl, že účastníci řízení splnili podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení. Nárok na náhradu nákladů řízení uplatnili před skončením řízení a v odvolacím řízení byli úspěšní, neboť prvostupňová rozhodnutí byla v případě všech účastníků řízení zrušena. Vzhledem ke skutečnosti, že druhostupňový správní orgán přiznal žalobcům pouze část náhrady nákladů řízení, na které měli nárok, podali dne 20. 3. 2017 proti rozhodnutí prvnímu druhostupňovému správnímu rozhodnutí ve věci nákladů řízení správní žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též„ MS“). Ten pak ve věci rozhodl dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a to rozsudkem, kterým napadené rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. Dne 9. 3. 2021 bylo navrhovatelům doručeno rozhodnutí generálního ředitele ve věcech služebního poměru ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] (dále též„ druhé druhostupňové správní rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení“), kterým byla žalobcům v souladu s právním názorem MS přiznána náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem.

5. Žalobci ve své žalobě zdůraznili, že jak řízení správní, tak i soudní řízení správní před Městským soudem v Praze, bylo zatíženo neodůvodněnými průtahy. Zdůrazňovali přitom, že celková délka řízení byla 5 let a 4 měsíce. První fáze řízení – do vydání prvostupňového správního řízení - trvalo více jak 6 měsíců. Od podání odvolání do vydání druhostupňového rozhodnutí ve věci samé uplynulo více jak 5 měsíců a do vydání prvního druhostupňového správního rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení dokonce více jak 7 měsíců. Poté dle žalobců následovaly zcela zásadní průtahy v řízení u Městského soudu v Praze vedeného pod sp. zn. [spisová značka], neboť navrhovatelé podali žalobu dne 20. 3. 2017, nicméně MS v Praze o žalobě rozhodl až 24. 4. 2020 Soudní řízení tedy trvalo více jak 3 roky a 1 měsíc. Od vydání výše popsaného rozsudku MS do vydání druhého druhostupňového správního rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení pak trvalo dalších více jak 10 měsíců. Podle žalobců tak lze shledat průtahy na všech stupních, a to jak v řízení před služebním funkcionářem prvního stupně, odvolacím orgánem (resp. před oběma správními orgány), ale i Městským soudem v Praze, u něhož zjevně došlo k těm nejzásadnějším průtahům.

6. Žalobci připustili, že složitost samotné věci nebyla v počátcích zcela zanedbatelná, stejně jako rozsah zjišťovaného skutkového stavu, který byl vzhledem k počtu účastníků řízení poměrně velký, nicméně pouze do vydání druhostupňového správního rozhodnutí ve věci samé. Poté se již řešila pouze výše náhrady nákladů řízení, která nebyla skutkově, ani obsahově nijak složitá a tato v žádném případě nemůže odůvodnit způsobené průtahy, které v právně i skutkově zcela běžné věci, na jejíž vyhodnocení neměl žádný vliv ani počet účastníků řízení, trval od 15. 11. 2016, kdy mělo být součástí rozhodnutí i správný výrok o nákladech řízení do 3. 3. 2021, kdy generální ředitel přiznal navrhovatelům správnou výši náhrady nákladů řízení. V období od 15. 11. 2016 do 3. 3. 2021, kdy se řešila již jen reparace nákladů řízení úspěšných účastníků, se tak nejednalo v žádném případě o složitý případ z hlediska právního posouzení či nutnosti velmi rozsáhlého dokazování, což neodůvodňovalo způsobené průtahy, a to ani po právní, skutkové či procesní stránce. Tato délka byla způsobená pouze opakovanými průtahy způsobenými ze strany odvolacího služebního orgánu a zejména následnou nečinností Městského soudu v Praze. V této souvislosti poukázali žalobci na judikaturu, ze které plyne, že v případě práva na odčinění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení probíhajících postupně před správními orgány a soudy je nutné tato řízení posuzovat jako jeden celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 1. 2018, sp. zn. 30 Cdo 4728/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2836/2017).

7. Dále žalobci zdůraznili, že svým chováním nijak nepřispěli k extrémní délce řízení. Naopa se aktivně snažili odstranit průtahy, když dne 6. 12. 2016 vyzvali správní orgán druhého stupně k bezodkladnému vydání rozhodnutí o nákladech řízení. Pokud jde o význam řízení, resp. předmět dotčeného řízení, k tomu žalobci uvedli, že předmětem daného řízení byla otázka zvýšeného významu řízení. Poukazovali přitom na to, že žádali o přiznání nároku na služební příjem za službu přesčas konanou v letech 2012 až 2014 a následně pak o poskytnutí adekvátní náhrady nákladů řízení.

8. Pokud jde o samotné zadostiučinění, resp. jeho výši, žalobci akcentovali, že každý v řízení vystupoval sám za sebe a ke spojení řízení došlo až v rámci odvolání před služebním funkcionářem druhého stupně, pročež v projednávané věci nelze mechanicky krátit výši zadostiučinění počtem účastníků nepřiměřeně dlouhého řízení. Zároveň uvedli, že pokud jde o služební příjem, který byl žalobcům doplacen, jednalo se ve všech případech o příjem v řádech desítek tisíc Kč (k tomu dodali tabulku s konkrétní výší příjmů jednotlivých žalobců). Zároveň odkázali na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 2. 2021, č. j. 21 C 48/2020-36, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 53 Co 179/2021-64. Pokud žalovaná uvádí, že po vydání druhostupňového správního rozhodnutí ve věci samé šlo„ jen“ o náklady správního řízení, k tomu žalobci zdůraznili, že je třeba přihlížet také k příslušenství a nákladům řízení, které společně tvoří částku, o kterou se předmětné řízení vedlo. K výši přiměřeného zadostiučinění žalobci uvedli, že požadují za první 2 roky řízení částku 20 000 Kč a za další 3 roky a 4 měsíce řízení požadují 66 660 Kč, celkem tedy 86 660 Kč pro každého z žalobců 9. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 17. 12. 2021 uvedla, že nepopírá, že u každého z žalobců došlo k porušení jejích práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Zároveň zdůraznila, že má za to, že poskytnuté zadostiučinění (ve formě konstatování porušení práva) je zcela postačující a žaloba je proto nedůvodná.

10. K významu řízení pro žalobce dále uvedla, že předmětné řízení bylo po většinu své doby pro žalobce řízením s naprosto nepatrným významem. Jednalo se sice formálně o řízení vztahující se k odměně za práci, což by indikovalo zvýšený význam, jak plyne z konstantní judikatury, avšak po majoritní část celkové doby činil předmět řízení toliko nárok žalobců na plnou náhradu nákladů řízení. Význam řízení přitom dle žalované není neměnnou veličinou, ale naopak že jde o veličinu proměnnou, a to jak v závislosti na chování účastníků, tak na dalších skutečnostech. Pokud dojde v případě odškodňovaného řízení k faktické změně předmětu řízení, která může mít vliv na význam řízení, musí být toto řádně odraženo v případě poskytovaného odškodnění. V takových případech přichází v úvahu rozdělení posuzovaného řízení na dvě či více fází a u každé posoudit nárok poškozeného a přiměřené zadostiučinění zvlášť.

11. Dále žalovaná akcentovala, že pokud se spor vede o určitou peněžitou částku, bude vždy záležet na osobě účastníka řízení a na tom, nakolik je sporná částka důležitou součástí jeho života, teda zda s ohledem na jeho osobní a majetkové poměry pro něj představovala zásadní položku. Je proto nezbytné vždy posoudit, co je pro účastníka v posuzovaném řízení tzv. v sázce. Pokud tedy v meritu byly nároky žalobců uspokojeny na základě jimi podaných řádných opravných prostředků po jednom roce od jejich uplatnění, má žalovaná za to, že šlo o dobu zcela přiměřenou a žalobcům fakticky nemohly vzniknout újmy natolik zásadní, aby je bylo nezbytné odškodňovat v relutární podobě. K tomuto závěru žalovaná dospěla nejen na základě délky řízení, ale rovněž i na základě částek požadovaných doplatků platů a taktéž na základě skutečnosti, že nároky na tyto požadované doplatky měly vzniknout nikoliv v roce 2015, kdy byly uplatněny, ale toliko ve třech předchozích letech.

12. Ze skutečnosti, že žalobci se svých nároků na doplatky platů za jednotlivé přesčasy nedomáhali ihned po obdržení výplat za dané měsíce, v nichž byly činěny přesčasy, ale až se značným časovým zpožděním, je zřejmé, že dané částky nebyly pro žalobce životně důležité. Navíc podle žalované nelze ani pominout skutečnost, že žalobci učinili fakticky hromadné podání, z čehož je patrné, že po iniciaci od jednoho z žalobců se všichni žalobci domluvili na společném postupu (toto je zřejmé mj. i ze zastoupení týmž advokátem, díky čemuž byly náklady na právní zastoupení prakticky nulové, neboť byla jednotlivá podání vždy vytvořena tzv. ve formulářové podobě) a dle názoru žalované lze bez dalšího říci, že nebýt tohoto iniciačního článku, celý řetězec žádostí by nevznikl. I z tohoto žalovaná dovozovala nepatrný význam řízení již v prvotní – meritorní – fázi.

13. Pokud se jedná o druhou fázi, tj. po vydání prvního druhostupňového správního rozhodnutí ve věci nákladů správního řízení, pak zde, dle názoru žalované, již nemůže být žádný pochyb o naprosto nepatrném významu řízení pro jednotlivé žalobce. Předmětem řízení bylo, zaplacení částky nepřesahující 602 Kč, a to nikoliv na doplatku platu, ale výhradně na náhradě nákladů správního řízení. Tato částka je zcela bagatelní a dle názoru žalované odůvodňuje, v souladu s konstantní rozhodovací praxí o nárocích vznesených na základě zákona č. 82/1998 Sb., podřazení řízení k řízením s nepatrným významem. Žalobci po dobu od 20. 3. 2017 do 9. 3. 2021 byli v nejistotě toliko, zda jim bude přiznán nárok na doplatek na náhradě nákladů správního řízení ve výši nepřesahující 602 Kč či nikoliv. V případě neúspěchu v soudním řízení (tj. v době od 20. 3. 2017 do 24. 4. 2020) jim hrozila maximálně ztráta subjektivně důvodného nároku na doplacení částek cca 602 Kč pro každého z žalobců, neboť v případě neúspěchu by jim nebyla uložena povinnost náhrady nákladů soudního řízení, jak je patrné z konstantní rozhodovací praxe správních soudů v obdobných typech řízení vedených proti organizačním složkám státu, jakožto jejich zaměstnavatelům. Nadto po dobu od 25. 4. 2020 do 9. 3. 2021 žalobci již fakticky nebyli v nejistotě, zda obdrží požadované doplatky, neboť již ze samotného rozhodnutí Městského soudu v Praze jim bylo zřejmé, že toto obdrží. Z pohledu žalované proto lze uzavřít, že celé řízení bylo řízením s nepatrným významem.

14. Konečně další skutečností, která má značný vliv na formu a výši přiměřeného zadostiučinění je pak dle žalované skutečnost sdílení újmy. Žalobci, jakožto spolupracovníci, postupovali po celou dobu jednotně, nechali se zastoupit stejným advokátem a po celou dobu vedeného řízení spolu sdíleli případnou nejistotu z výsledku.

15. Žalovaná proto navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu a rovněž požadovala náhradu nákladů řízení.

16. V replice ze dne 17. 3. 2021 zopakovali žalobci svá tvrzení a argumenty obsažené již v samotném žalobním návrhu s tím, že na své žalobě trvají.

17. Dne 24. 3. 2022 se ve věci konalo jednání, na kterém strany setrvaly na svých dosavadních vyjádřeních, byly provedeny navržené důkazy a vyhlášen rozsudek.

III. Skutková zjištění

18. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobci podáním doručeným Ministerstvu spravedlnosti dne 14. 4. 2021 uplatnili (každý z těchto žalobců) svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené celkové délky řízení ve věcech služebního poměru vedeného [anonymizováno 6 slov] [číslo] a následného soudního řízení správního vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná o těchto žádostech rozhodla svými stanovisky ze dne 21. 7. 2021, když konstatovalo, že došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě.

19. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

20. Z nesporných tvrzení účastníků, ze spisu vedeného [anonymizováno 6 slov] [číslo] a ze spisu Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (vypočteny jsou jen nejpodstatnější úkony či rozhodnutí správních orgánů a soudu a podání účastníků řízení): -) Dne 26. 10. 2015 žalobci učinili prostřednictvím shodného advokáta [titul]. [jméno] [příjmení] jednotlivě celkem 107 podání, na jejichž základě byla ředitelem [stát. instituce] zahájena řízení o přiznání nároku na doplácení služebního příjmu za služby přesčas konané v letech 2012 až 2014. Procesní plné moci byly udělené advokátu [titul]. [jméno] [příjmení] všemi žalobci v období od 4. 5. 2015 do 6. 8. 2015. -) Dne 13. 5. 2016 bylo vydáno rozhodnutí ředitele [stát. instituce] pod [číslo jednací] ([anonymizována čtyři slova] [rok] [spisová značka]. Těmito rozhodnutími byly žádosti žalobců o poskytnutí služebních příjmů za přesčasy zamítnuty. Následně podali žalobci jednotlivě prostřednictvím svého advokáta odvolání proti rozhodnutí ředitele Věznice Ostrov ze dne 13. 5. 2016. -) Dne 2. 11. 2016 byla řízení o odvolání všech žalobců spojena ke společnému řízení. -) Dne 7. 11. 2016 byla žalobcům zaslána výzva k nahlédnutí do doplněného spisového materiálu. -) Dne 15. 11. 2016 generální ředitel Vězeňské služby rozhodl tak, že odvoláním napadená rozhodnutí ředitele Věznice Ostrov v meritu změnil tak, že žádostem o poskytnutí služebních příjmů a přesčasy v celém rozsahu vyhověl. K rozhodnutí o náhradě nákladů správního řízení bylo avizováno vydání samostatného rozhodnutí ve stanovené době. Toto rozhodnutí bylo doručeno advokátovi žalobců dne 22. 11. 2016. -) Na základě rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby ČR byly žalobcům vyplaceny částky v rozmezí 2001 Kč do 36 281 Kč. -) Podáním ze dne 6. 12. 2016 se žalobci prostřednictvím svého advokáta před marným uplynutím lhůty stanovené generálním ředitelem Vězeňské služby ČR domáhali vydání rozhodnutí o náhradě nákladů správního řízení. -) Dne 14. 12. 2016 sdělil správní orgán II. stupně žalobcům, že rozhodnout o nákladech správního řízení je možné i samostatně. -) Dne 12. 1. 2017 generální ředitel Vězeňské služby ČR vydal samostatné rozhodnutí o náhradě nákladů správního řízení ve vztahu k jednotlivým žalobcům. Tato rozhodnutí byla advokátovi žalobcům doručena dne 20. 1. 2017. Daným rozhodnutím byl žalobcům přiznán nárok na náhradu nákladů řízení a to v částce 207 878 Kč, tj. v částce 1 942,80 Kč pro každého z žalobců, tedy v částce nižší, než žalobci nárokovali. -) Dne 2. 2. 2017 podali žalobci odvolání proti rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby ČR ze dne 12. 1. 2017. -) Žalobou podanou u Městského soud v Praze dne 20. 3. 2017 se všichni žalobci společně domáhali zrušení rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby ČR ze dne 12. 1. 2017. Toto řízení bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. -) Dne 18. 4. 2017 zaplatili žalobci soudní poplatek za řízení. -) Dne 20. 4. 2017 vyzval Městský soud v Praze k doložení plných mocí. -) Dne 24. 4. 2017 obdržel Městský soud v Praze podání žalobců. -) Dne 23. 5. 2017 zaslal Městský soud v Praze výzvu k vyjádření a předložení správního spisu žalované. -) Dne 2. 6. 2017 obdržel Městský soud v Praze vyjádření žalované. -) Dne 21. 6. 2017 obdržel Městský soud v Praze správní spis. -) Dne 4. 7. 2017 zaslali žalobci Městskému soudu v Praze svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. -) Dne 13. 7. 2017 obdržel Městský soud v Praze repliku žalobců -) Dne 24. 7. 2017 byla replika žalobců zaslána žalované. -) Dne 31. 1. 2020 zaslal Městský soud v Praze žádost žalovanému o zaslání meritorního rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby ČR ze dne 15. 11. 2016, odvolání účastníků proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí, procesní rozhodnutí o spojení řízení o odvolání. -) Dne 25. 1. 2020 obdržel Městský soud v Praze požadovaná rozhodnutí s tím, že odvolání žalobců bude zasláno později. -) Dne 31. 3. 2020 byla žalobcům zaslána výzva k doplnění identifikace žalobců o adresy jejich bydliště. -) Dne 2. 4. 2020 obdržel Městský soud v Praze podání žalobců. -) Dne 3. 4. 2020 zaslal soud další výzvu k opravě identifikace žalobců -) Dne 7. 4. 2020 obdržel soud podání žalobců. -) Rozsudkem Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo rozhodnutí generálního ředitele Vězeňské služby ČR ze dne 12.1.2017 zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení a současně bylo rozhodnuto o náhradě nákladů soudního řízení tak, že žalobcům bylo přiznáno právo na úhradu částky 642 488,60 Kč, každému 3 000 Kč jako náhradu za uhrazený soudní poplatek a přibližně 3 004,20 Kč jako náhradu nákladů za právní zastoupení. Rozsudek nabyl právní moci dne 25. 5. 2020. -) Dne 3. 3. 2021 vydal generální ředitel Vězeňské služby ČR rozhodnutí, kterým byla určena výše náhrady nákladů správního řízení v celkové částce 272 250 Kč, tj. v částce 2 544,40 Kč pro každého za žalobců, tedy fakticky o částku 601,60 Kč vyšší, než jim byla přiznána původním rozhodnutím ze dne 12. 1. 2017. Tato rozhodnutí byla společnému advokátu žalobců doručena dne 9. 3. 2021.

21. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

22. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

23. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

24. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

25. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

27. Jak je uvedeno shora, žalobci se domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jim měla být způsobena v důsledku nepřiměřené délky posuzovaných řízení. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

28. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

29. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

30. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

31. Dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soud ČR vycházela z toho, že při právním hodnocení správnosti úředního postupu ve správním řízení z hlediska jeho přiměřené délky, resp. průtahů, je nejprve třeba posuzovat, zda jsou v dané věci rozhodné dílčí průtahy při vydání jednotlivých rozhodnutí, či zda je rozhodující přiměřenost celkové délky řízení (srov. např. sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29. 9. 2015).

32. Usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29. 9. 2015, jehož závěry následně přijal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 2330/16, tak byly rozptýleny pochybnosti stran aplikace čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. bod 35 shora) na správní řízení, a to za splnění následujících podmínek: (i) ve správním řízení jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, (ii) toto právo nebo závazek má svůj základ ve vnitrostátním právu a (iii) právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, má civilní (tj. soukromoprávní povahu). Jsou-li uvedené podmínky splněny, pak na správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá a je aplikovatelné i shora zmíněné stanovisko Nejvyššího soudu ČR (srov. bod 36 shora). Naopak, nejsou-li tyto podmínky splněny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy na správní řízení nedopadá a nelze tak na posouzení přiměřenosti jeho délky a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat ani stanovisko Nejvyššího soudu ČR. To ale ještě neznamená, že v případě nadměrné délky správního řízení nejde o nesprávný úřední postup ve smyslu zákona (č. 82/1998 Sb.). Nemůže však jít o nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nýbrž o nesprávný úřední postup podle § 13 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, a lze tak odškodnit pouze jednotlivé průtahy v řízení, nikoliv nepřiměřenou délku řízení jako celku. V takovém případě se navíc neuplatní ani vyvratitelná domněnka vzniku újmy, nýbrž poškozený je povinen prokázat jak její vznik, tak i příčinnou souvislost mezi průtahy (porušením povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě) a vznikem nemajetkové újmy (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4487/2017). Tento závěr byl aprobován též nálezy Ústavního soudu, a to ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 2330/16, a ze dne 5. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 2800/16.

33. V rozsudku ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1174/2016, Nejvyšší soud uvedl, že na zákonnou úpravu § 13 a § 31a OdpŠk navazuje stanovisko Nejvyššího soudu, které se podrobněji zabývá mimo jiné posouzením celkové délky řízení, v němž mělo dojít k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí či § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stanovisko je však možné aplikovat pouze na řízení, která spadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny. Z čl. 38 odst. 1 Listiny vyplývá, že se vztahuje výhradně k soudním řízením. Druhý odstavec již výslovně nestanovuje, zda se práva zde upravená vztahují pouze na řízení soudní (anebo i na řízení jiná), ale jelikož navazuje na úpravu prvního odstavce, je nutné dovodit, že se i tento odstavec vztahuje především na řízení soudní. ESLP však za soud považuje i orgán, který není soudem podle vnitrostátního práva, pokud tento orgán rozhoduje o občanských právech nebo závazcích účastníka. V obecné rovině ESLP připouští aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy i na správní řízení, za splnění kritérií aplikovatelnosti dovozených v judikatuře. Jestliže jde ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tedy soukromoprávní povahy), pak na správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá a je tudíž aplikovatelné i Stanovisko. Pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy však nedopadá správní řízení samo o sobě, ale pouze tehdy, je-li jeho absolvování podmínkou pro přístup k soudu, tedy jestliže na ně navazuje soudní přezkum (srov. rozsudek ESLP ze dne 6. 3. 2012, ve věci Wurzer proti Rakousku, stížnost č. 5335/07, bod 46; dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4084/2016).

34. Citovaným rozhodnutím, jehož závěry byly judikaturou Nejvyššího soudu opakovaně potvrzeny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 924/2017, ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 6022/2016, a ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1098/2017, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1912/2018, ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1414/2017, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2263/2016, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5794/2016, ze dne 18. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 4283/2017, nebo ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2830/2016), omezil Nejvyšší soud použitelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy výlučně na soudní řízení, do jejichž celkové délky však lze, pro účely posouzení její přiměřenosti, započítat i délku předcházejícího správního řízení, bylo-li jeho absolvování nezbytnou podmínkou pro přístup k soudu.

35. Shora uvedené závěry však byly překonány rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR (velký senát) sp. zn. 31 Cdo 2402/2020-292 ze dne 9. 12. 2020. Ve zmíněném rozhodnutí Nejvyšší soud nově dospěl k závěru, že požadavek na projednání soudem není pojmově znakem věcné použitelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Omezit aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy pouze na řízení před soudem podle vnitrostátního práva by totiž znamenalo ponechat čistě na vnitrostátním zákonodárci, která občanská práva/závazky budou předmětem takových řízení, a která nikoli, tedy v důsledku i to, kterým občanským právům bude poskytována ochrana plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Nejvyšší soud se tak odchýlil od závěrů uvedených v rozsudku sp. zn. 30 Cdo 344/2014 a v judikatuře Nejvyššího soudu vícekrát opakovaných o tom, že na ta správní řízení, která věcně nespadají pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy a jejichž předmětem je základní právo či svoboda, nelze aplikovat § 13 odst. 1 věta třetí zákona a posuzovat tak přiměřenost jejich délky, a to mj. s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 14. 10. 2020, sp. zn. II. ÚS 570/20. Nadále již tedy nebude při posuzovávání nároků na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení na místě odlišně posuzovat délku těch řízení, která spadají do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a těch, které do ní nespadají. Bude rozhodné pouze to, zda jde o správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, neboť u nich vyplývá právo na jejich přiměřenou délku z § 38 odst. 2 Listiny. Z uvedených důvodů právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum (srov. body 55 - 56 rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2402/2020-292 ze dne 9. 12. 2020).

36. S přihlédnutím ke shora uvedeným závěrům se soud zabýval otázkou, zda se v daném případě jednalo o takové správní řízení, jehož povaha vůbec vznik nároku žalobců na zadostiučinění za nepřiměřenou délku připouští (dle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a čl. 6 Úmluvy) či zda lze odškodnit pouze jednotlivé průtahy (dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk).

37. Soud při posuzování zmíněné otázky vycházel z ustálené rozhodovací praxe ESLP, dle něhož se článek 6 odst. 1 Úmluvy garantující mj. právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, v obecné rovině vztahuje nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků (srov. např. Sramek proti Rakousku, rozsudek ze dne 22. 10. 1984). ESLP dále ve své judikatuře dovodil, že pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy nestačí pouze slabý vztah předmětného sporu k civilním právům a závazkům, ale že výsledek řízení musí být pro tato práva a závazky určující, jinými slovy musí se týkat jejich existence, rozsahu nebo podmínek výkonu (srov. např. rozsudek ze dne 23. 6. 1981 Le Compte, Van Leuven a De Meyere proti Belgii).

38. Ve světle uvedené judikatury ESLP formulovala právní doktrína následující otázky, jejichž zodpovězení je rozhodující pro aplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy: (i) je zde spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku?; (ii) má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu?; (iii) je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní povahy? (srov. Kmec a kol.: Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 585, srov. též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 344/2014 ze dne 29. 9. 2015). Jestliže tedy jde ve správním řízení o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní povahy), pak na správní řízení čl. 6 odst. 1 Úmluvy dopadá a je tudíž aplikovatelné i Stanovisko Nejvyššího soudu ČR.

39. Z uvedeného plyne, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy se vztahuje jen na některá správní řízení, která splňují shora zmíněné podmínky. Nejprve je tedy třeba zodpovědět uvedené otázky ve vztahu k posuzovaným správním řízením, tedy zda správní řízení o žádosti žalobců o poskytnutí příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce může být podřazeno pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

40. Soud přitom v projednávané věci dospěl k závěru, že k přiznání nároku na doplacení služebního příjmu za službu přesčas mohlo dojít pouze tehdy, pokud o něm rozhodl věcně a místně příslušný správní orgán (tj. služební orgán). Tento správní orgán tudíž rozhodoval o existenci daného práva, které bylo opravdové a vážné. Právo na doplacení služebního příjmu za službu přesčas má původ ve vnitrostátním právu, neboť bylo přiznáváno na základě právního předpisu, který byl součástí českého právního řádu (tj. zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů).

41. Pro posouzení, zda se jedná o právo civilní (tj. soukromoprávní) povahy je pak nezbytné vycházet z judikatury ESLP. Jakkoli právní řád České republiky tradičně zařazuje podporu zaměstnanosti, která vychází z veřejnoprávní regulace, do oblasti veřejného práva, z judikatury ESLP vyplývá, že i tato řízení pod aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy spadají (srov. např. rozhodnutí ze dne 28. 3. 2000 Kiefer proti Švýcarsku, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014). Mezi práva civilní povahy se tak řadí sociální zabezpečení v širším smyslu, a to např. pojištění pro případ pracovního úrazu (Deumeland proti Německu, rozsudek pléna, 29. 5. 1986, č. 9384/81), nemocenské pojištění (Feldbrugge proti Nizozemsku, rozsudek pléna, 29. 5. 1986, č. 8562/79), spory týkající se placení pojistného, dávek či příspěvků (Schouten a Meldrum proti Nizozemsku, rozsudek, 9. 12. 2004, [číslo]), právo na sociální dávku v případě invalidity (Salesi proti Itálii, rozsudek, 26. 2. 1983, č. 13023/87).

42. S přihlédnutím k uvedenému dospěl soud k závěru, že právo na poskytnutí příspěvku na doplacení služebního příjmu za službu přesčas patří mezi práva civilní povahy.

43. S ohledem na uvedené tak soud k závěru, že posuzované správní řízení lze podřadit do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tudíž lze shodně aplikovat i stanovisko Nejvyššího soudu ČR. Z uvedeného důvodu je nezbytné uvedené správní řízení posuzovat jako jeden celek (a to včetně soudního přezkumu) až do vydání konečného rozhodnutí ve správním řízení (k uvedenému srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2755/2014). K tomu soud zdůrazňuje, že současná judikatura Nejvyššího soudu stojí na tom, že do celkové délky soudního řízení lze započítat i délku předcházejícího a navazujícího správního řízení, a to za podmínky, že správní, ale tím pádem i soudní řízení správní spadají věcně do civilní větve čl. 6 odst. 1 EÚLP (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014).

44. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu posuzovaných řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou původního řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

45. V dané věci posuzované původní řízení, resp. rozhodné období, k němuž žalobci vztahují tvrzenou újmu, běžet dne 26. 10. 2015 (kdy žalobci učinili prostřednictvím shodného advokáta [titul]. [jméno] [příjmení] jednotlivě celkem 107 podání, na jejichž základě byla ředitelem [stát. instituce] zahájena řízení o přiznání nároku na doplácení služebního příjmu za služby přesčas konané v letech 2012 až 2014) a skončilo dne 9. 3. 2021 (kdy bylo žalobcům doručeno - tedy se stalo pravomocným - konečné správní rozhodnutí ve věci). Celková doba posuzovaného řízení tedy činila cca 5 let a 4 měsíce.

46. Řízení probíhalo na dvou stupních soustavy správních orgánů a před správním soudem. V daném ohledu soud konstatuje, že již samo vedení řízení u více stupňů správních orgánů mělo nevyhnutelný dopad na celkovou délku původního řízení. Ačkoli nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají procesních práv daných vnitrostátním právním řádem, nelze přičítat k tíži ani státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na procesní návrhy a podání účastníků řízení (srov. stanovisko občanskoprávního obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010).

47. Věc byla dle soudu standardně složitá, a to jak po stránce skutkové, tak i po stránce procesní a po stránce hmotněprávní.

48. Dále je třeba konstatovat, že žalobci se na celkové délce původního řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodíleli. Na druhou stranu soud zároveň zaznamenal, že o urychlení posuzovaného řízení nijak aktivně formálně neusilovali např. podáním stížnosti, resp. žádostí o odstranění průtahů ve smyslu zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, vyjma své snahy ze dne 6. 12. 2016, kdy se domáhali vydání rozhodnutí správního orgánu II. stupně. Soud zdůrazňuje, že není povinností účastníka se o urychlení řízení shora uvedeným způsobem snažit. Jinými slovy, použití uvedených prostředků mu lze klást k dobru (zvýšený význam), nikoli k tíži (snížený význam).

49. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, tak vzhledem k druhové stránce řízení jej soud hodnotí jako vyšší, neboť se jednalo svojí povahou o pracovněprávní spor, když úhrada za práci přesčas je součástí hmotného zabezpečení zaměstnance (v tomto případě příslušníka ozbrojeného sboru), když služební poměr příslušníka ozbrojeného sboru je v tomto směru třeba postavit naroveň poměru zaměstnaneckému (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 8. 2021, č. j. 53 Co 179/2021-64). Konečně vyšší význam v těchto případech vyplývá i z judikatury ESLP, podle které u pracovněprávních sporů se předpokládá vyšší význam řízení pro poškozeného, zejména, jedná-li se o spor o mzdu či náhradu mzdy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 1162/2017).

50. Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobce ani netvrdil (a logicky ani neprokázal), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).

51. Pokud se jedná o postup správních a soudních orgánů, coby jedno z klíčových kritérií pro posouzení přiměřenosti délky řízení, především nutno konstatovat, že byly shledány průtahy, a to jak v řízení před správními, tak i soudními orgány. Soud při posuzování průtahů vycházel zejména z § 175 odst. 5 a § 190 odst. 8 zákona č. 361/2003 Sb., v rozhodném znění, dle něhož platilo, že lhůta pro vyřízení podání žalobců správním orgánem I. stupně byla 30, resp. 60 dnů, a v případě řízení odvolacího pak byla lhůta k vydání rozhodnutí stanovena v délce 90 dnů. Všechna posuzovaná správní řízení přitom trvala násobně delší dobu. Pokud pak jde o správní řízení soudní, soud shledal období nečinnosti v době od 24. 7. 2017 (kdy byla replika žalobců zaslána žalovanému správnímu orgánu) do 31. 1. 2020 (kdy zaslal Městský soud v Praze žádost žalovanému správnímu orgánu).

52. Soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem, k významu řízení pro žalobce a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že celková délka posuzovaného řízení byla zatížena průtahy a byla nepřiměřená dlouhá. Skutečnost, že v řízení byly průtahy, resp. délka nebyla přiměřená, ostatně uznala též žalovaná.

53. Soud má tedy za to, že v dané věci došlo k porušení práva žalobců na projednání věci v přiměřené lhůtě. V důsledku porušení tohoto práva vznikla žalobcům nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (jde o vyvratitelnou právní domněnku), jinými slovy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové újmy na straně žalobců. Bylo tudíž na žalované, aby vznik újmy vyvracela, která tak však nečinila.

54. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení soud dospěl k závěru, že požadavek žalobců na zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích je co do základu oprávněný, když samotné konstatování porušení práva (k němuž sám ESLP nepřistupuje často) se soudu nejeví jako dostatečné, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že řízení bylo pro žalobce významné.

55. K tomu k argumentaci žalované soud výslovně uvádí, že konstatování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době je totiž postačujícím zadostiučiněním jen za zcela výjimečných okolností, a to zejména tehdy, pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, nebo pokud se poškozený sám významně podílel svým jednáním na délce řízení ([spisová značka]). I případně snížený význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému. Konstatace porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit ([spisová značka]). Soud má za to, že význam řízení nelze považovat v daném případě za nepatrný. V daném případě je tedy nutné žalobce odškodnit v peněžité podobě.

56. V této souvislosti soud nicméně připomíná judikaturu civilních soudů, ze které plyne, že při stanovení přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení podle § 31a odst. 3 OdpŠk lze v případě, kdy dojde k zásadní změně ve významu předmětu řízení pro poškozeného v průběhu posuzovaného řízení rozdělit rozhodnou dobu na dva úseky a pro každý z nich stanovit výši zadostiučinění zvlášť. Tento výjimečný postup je zejména namístě v situaci, kdy část řízení probíhá ve věci samé, a po jejím rozhodnutí pokračuje ohledně náhrady nákladů řízení v bagatelní výši (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3211/2015). V projednávané věci se přitom jedná přesně o tento případ, kdy řízení ve věci samé probíhalo od 26. 10. 2015 (tj. od podání, na jejichž základě byla ředitelem [stát. instituce] zahájena řízení o přiznání nároku na doplácení služebního příjmu za služby přesčas konané v letech 2012 až 2014) až do 22. 11. 2016 (kdy bylo žalobcům doručeno rozhodnutí správního orgánu II. stupně, který žalobcům vyhověl). Poté v období od 23. 11. 2016 do 9. 3. 2016 bylo řízení vedeno pouze o otázce náhrady nákladů správního řízení.

57. Dále soud na základě kritérií stanovených shora citovaným § 31a odst. 3 zákona (k nimž se v konkrétních souvislostech vyjádřil podrobněji již výše) dospěl k následujícím závěrům o výši odškodnění žalobců.

58. Při stanovení výše základní částky soud vyšel ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011. Soud tak vycházel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení, a dále za každý 1 rok řízení z částky 15 000 Kč, resp. z částky 1250 Kč za další měsíce řízení. Pokud tedy jde o první část řízení (tj. od 26. 10. 2015 do 22. 11. 2016), soud dospěl k základní částce 8 150 Kč (13 x 625). Pokud jde o druhou část řízení (tj. od 23. 11. 2016 do 9. 3. 2021), soud dospěl k základní částce 56 875 Kč (11 x 625 + 40 x 1250).

59. Vypočtená základní částka byla dále ponížena v obou případech o 20 % odpovídající tomu, že se na rozhodování opakovaně podílely správní orgány dvou stupňů (resp. správní orgány dvou stupňů a správní soud). Dále byla vypočtená základní částka ponížena o dalších 20 %, a to z důvodu sdílené újmy na straně žalobců. Na tomto místě považuje zdejší soud za důležité zdůraznit, že při posuzování otázky sdílené újmy nebral pouze v potaz okolnost, že všichni žalobci se domáhali typově stejného nároku, tj. poskytnutí příspěvku na doplacení služebního příjmu za službu přesčas, nýbrž zvažoval i další okolnosti, jak k tomu vede obecné soudy Ústavní soud (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. II. ÚS 554/18). Jmenovitě pak soud uvážil, že žalobci v řízení vystupovali společně a koordinovaně. O tom svědčí mimo jiné i to, že procesní plné moci byly udělené advokátu [titul]. [jméno] [příjmení] všemi žalobci v období od 4. 5. 2015 do 6. 8. 2015, avšak všichni žalobci podali svůj návrh ve stejný den. Rovněž opravné prostředky podávali ve stejný den. Přehlédnout rovněž nelze, že z hlediska obsahu (resp. užité argumentace) byla jejich podání shodná, čemuž odpovídá rovněž to, že se nechali zastupovat stejným advokátem. Soud má proto za to, že ponížení základní částky o 20 % je v projednávané věci namístě a nejedná se o nepřípustné mechanické aplikování tohoto kritéria za absence důvodů ospravedlňujících tento postup, jak snad ve svém podání naznačovali žalobci.

60. Základní částka byla naproti tomu navýšena o 10 % z důvodu vyššího individuálního významu řízení pro žalobce, avšak pouze v případě první části řízení, kdy byli žalobci v nejistotě ohledně merita věci. Pokud jde o druhou část řízení, zde naopak soud uvážil, že se již jednalo pouze o otázce nákladů správního řízení, pročež význam předmětu tohoto řízení byl pro žalobce podstatně snížený. Jinak řečeno, v případě druhé části řízení soud přistoupil ke snížení vypočtené základní částky o 50%.

61. K tomu soud uvádí, že si je vědom judikatury, ze které plyne, že v některých případech lze výši zadostiučinění limitovat výši toho„ co bylo v sázce“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 1320/2011). Zapomenout ovšem nelze, že je vždy třeba přihlédnout nejen k výši žalované částky, ale i k příslušenství předmětu řízení, kterými jsou i náklady řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Z ustálené judikatury správních soudů přitom plyne, že se náhrada nákladů soudního řízení správního správním orgánům zpravidla nepřiznává, ledaže by se jednalo o náklady, které vznikly nad rámec běžné činnosti dotčeného správního orgánu. Jinak řečeno, žalobci nemohli být v nejistotě stran nákladů soudního řízení, pokud jde o náklady žalovaného správního orgánu, jak správně upozorňovala žalovaná. To nic ovšem nemění na tom, že byli v nejistotě stran ostatních nákladů řízení. V každém případě v projednávané věci platí, že vypočtená částka zadostiučinění nedosahuje svoji výší součtu částky nákladů soudního řízení správního (ohledně nichž byli žalobci v nejistotě) a samotného předmětu řízení (tj. nákladů řízení správního).

62. Pro úplnost soud doplňuje, že je mu známa ustálená judikatura Nejvyššího soudu ČR, dle níž by modifikace základní částky v obecné rovině neměla přesahovat 50%. Dle soudu jsou v posuzovaném případě dány výjimečné okolnosti, které výraznou modifikaci vyžadují, tj. zejména podstatně snížený význam druhé části řízení pro žalobce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, ze dne 21. 10. 2010).

63. Lze proto uzavřít, že soud vypočtenou základní částku v případě první části řízení ponížil celkem o 30 % (na částku 5 687,5 Kč) a v případě druhé části řízení pak základní částku ponížil celkem o 90 % (na částku 5 687,5 Kč). V součtu tak soud přiznal každému z žalobců právo na přiměřené zadostiučinění ve výši 11 375 Kč, tj. soud výrokem I. rozhodl o povinnosti žalované uhradit každému z žalobců částku 11 375 Kč. Výrokem II. pak žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

VI. K úrokům z prodlení

64. Pokud jde o požadované úroky z prodlení, jak je uvedeno shora, dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou újmy způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu (tj. v dané věci žalované). Teprve ode dne následujícího po uplynutí zmíněné lhůty jej tedy stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

65. Uplatněním ve smyslu § 15 odst. 2 OdpŠk je pak okamžik doručení žádostí žalobců o náhradu újmy žalované, tj. v daném případě dne 14. 4. 2021. Po uplynutí 6 měsíční lhůty pak byla žalovaná v prodlení a bylo proto namístě přiznat úroky z prodlení v zákonné výši. V projednávané věci pak uplynula lhůta ve čtvrtek dne 14. 10. 2021; v prodlení se tak žalovaná ocitla v pátek dne 15. 10. 2021. Soud proto přiznal nárok na úrok z prodlení z přisouzené částky až od 15. 10. 2021 (srov. výrok I. a II. tohoto rozsudku). Samotné úroky z prodlení (resp. jejich výše) jsou odůvodněny § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (jakož i související judikaturou - srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2060/2001 ze dne 24. 4. 2003, či sp. zn. 30 Cdo 2779/2012 ze dne 12. 6. 2013).

VII. K nákladům řízení

66. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

67. Náklady řízení žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku, kdy každý žalobce zaplatil 2 000 Kč a odměny za právní zastoupení dle § 7 bod [číslo] ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), kdy tak za jeden úkon právní služby přísluší částka 3 100 Kč (z tarifní hodnoty 50 000 Kč), přičemž daná částka byla v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu ponížena o 20%, tj. odměna za jeden úkon ve vztahu k 1 žalobci činí 2 480 Kč.

68. V daném případě byly provedeny v případě každého z žalobců 3 úkony právní služby. Konkrétně se jednalo o následující úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu: (i) převzetí věci, (ii) podání žaloby a (iii) účast na jednání dne 24. 3. 2022. Dále žalobcům náleží náhrada za 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tj. 900 Kč. Celková částka nákladů na právní zastoupení každého z žalobců tak činí 8340 Kč (zvýšená o 21%, když právní zástupce žalobců je plátcem DPH) + 2 000 soudní poplatek (tj. celkem 12 091,4 Kč). Žalobcům proto náleží na náhradě nákladů částka 107 x 12 091,4 Kč, celkem tedy 1 293 779,8 Kč (srov. výrok III.).

69. Pouze pro úplnost pak zdejší soud dodává, že nepřiznal jako náklad řízení repliku žalobců ze dne 17. 3. 2022. Soud totiž po žalobcích dodatečná vyjádření nepožadoval a toto již nepřineslo nic nového nad rámec tvrzení obsažených v samotném žalobním návrhu.

VIII. Ke lhůtě k plnění

70. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technicko-organizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.

Poučení