21 C 51/2016 - 385

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Břízovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] se sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované A], narozená [Datum narození žalované A] bytem [Adresa žalované A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] se sídlem [Adresa advokáta A] 2. [Jméno advokáta B], narozená [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta B] 3. [Jméno advokáta C], narozená [Datum narození advokáta C] bytem [Adresa advokáta C] 4. [Jméno advokáta D], narozený [Datum narození advokáta D] bytem [Adresa advokáta D] zastoupený advokátem [Jméno advokáta E] se sídlem [Adresa advokáta E] 5. [Jméno advokáta F], narozená [Datum narození advokáta F] bytem [Adresa advokáta F] zastoupená advokátem [Jméno advokáta G] se sídlem [Adresa advokáta G] 6. [Jméno advokáta H], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa advokáta H] zastoupená advokátem [Jméno advokáta I] se sídlem [Adresa advokáta I] 7. [Jméno advokáta J], narozená [Anonymizováno] bytem [Adresa advokáta J] zastoupená advokátem [Jméno advokáta K] se sídlem [Adresa advokáta K] 8. [Jméno advokáta L], narozená [Datum narození advokáta L] bytem [Adresa advokáta L] zastoupená žalovanou 3) [Jméno žalované B], bytem [Adresa žalované B] o určení dědického práva, event. o určení práva na povinný podíl z pozůstalosti takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou že žalobce domáhal určení, že je dědicem ze zákona po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa], se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je nepominutelným dědicem s právem na povinný díl z pozůstalosti po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], zemřelém [datum], naposledy bytem [adresa], se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) k rukám zástupce žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 40 094,09 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalované 3) a žalované 8) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 470,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 4) k rukám zástupce žalovaného 4) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 35 829,15 Kč (nesprávně vyhlášeno 33 409,15 Kč), a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalobce je povinen zaplatit žalované 5) k rukám zástupce žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 40 094,08 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobce je povinen zaplatit žalované 6) k rukám zástupce žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 40 094,08 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IX. Žalobce je povinen zaplatit žalované 7) na náhradě nákladů řízení ve výši 3 392,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

X. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Jihlavě na náhradě nákladů státu částku ve výši 36 053,95 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou ve znění její připuštěné změny domáhá určení, že je dědicem po zůstaviteli [tituly před jménem] [jméno FO], nar. [datum], posledně bytem [adresa], zemřelém dne [datum], eventuálně určení, že má právo na povinný díl. V důvodech svého návrhu uvedl, že usnesením zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka] byl žalobce odkázán, aby ve lhůtě 2 měsíců podal proti všem žalovaným jako dědicům ze závěti žalobu na určení, že má právo na povinný díl z pozůstalosti po [tituly před jménem] [jméno FO]. Soudní komisař vycházel ze zjištění, že zůstavitel byl vdovec, měl pouze jednoho syna a pořídil dne [datum] ve formě notářského zápisu závěť sepsanou [tituly před jménem] [jméno FO], notářkou v [adresa] pod č. N [Anonymizováno], NZ [Anonymizováno], v níž svými dědici ustanovil žalované. Současně zůstavitel pořídil listinu o vydědění, kterou žalobce vydědil z důvodu, že mu v rozporu s dobrými mravy neposkytuje potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří a trvale o něj neprojevuje zájem, který by jako potomek projevovat měl. Žalobce nejprve tvrdil, že listina o vydědění není platným právním jednání, neboť zůstavitel neměl pro vydědění zákonný důvod. Jeho vztah s otcem byl komplikovaný již od dětství, rodina byla pro zůstavitele pouze přítěží. Po rozvodu manželství o něj zůstavitel jevil zájem minimální. Přesto se žalobce snažil se zůstavitelem udržovat vzájemné vztahy, kdy se však jednalo o vztah jednostranný. Zůstaviteli nabídl pomoc po smrti jeho druhé manželky. V obdobích, kdy měl zůstavitel přítelkyně, neprojevoval o žalobce a jeho rodinu zájem. Když přítelkyni neměl, chodil k rodině žalobce na obědy, jeho manželka mu prala, žehlila, zvali jej na oslavy všech svátků. Žalobce mu pomáhal na nemovitosti v [adresa]. K zásadní změně došlo v průběhu roku 2006. Zůstavitel začal pomlouvat jeho zesnulou matku a tvrdit, že žalobce není jeho synem. Vznesl požadavek, aby mu žalobce předložil test otcovství. Když žalobce tento požadavek odmítl, začal se k němu chovat jako k cizí osobě, odmítal s ním kontakt. Tento požadavek opakoval v roce 2011 ve vztahu k synovi žalobce. V roce 2014 po zjištění, že je zůstavitel nemocný, žalobce prostřednictvím svého syna zajistil zůstaviteli péči. Jeho syn tak zajistil zůstaviteli domov pro seniory, prodej automobilu, společně vyklízeli garáž apod. Vedle nesouhlasu s důvody vydědění následně žalobce vznesl i námitku neplatnosti závěti a listiny o vydědění z důvodu duševního onemocnění, které činilo žalobce v době sepisu notářského zápisu dne [datum] neschopného posoudit následky svého jednání a vážně a určitě jednat s úmyslem rozhodnout o určení dědiců a majetku, který jim odkazuje, a současně rozhodnout o vydědění žalobce. V době od narození žalobce v roce [Anonymizováno] až do roku 2001 nikdy své otcovství k žalobci zůstavitel nezpochybnil. V roce 1999 byl hospitalizován v nemocnici v [Anonymizováno]. Na CT byla zjištěna lehká [Anonymizováno]. Mělo proběhnout doplňující vyšetření po propuštění zůstavitele, které však zůstavitel neabsolvoval. První pochybnosti o otcovství k žalobci vznesl zůstavitel v roce 2001 své přítelkyni paní [jméno FO]. Z jednání zůstavitele lze odvodit postupné prohlubování demence. Začal se u něj projevovat negační blud, konkrétně blud, že není biologickým otcem svého syna. V roce 2006 pak přichází s urážkami matky žalobce a požadavkem na test otcovství, aniž by tento požadavek žalobci zdůvodnil. Důvodem mělo být to, že mu řekli až týden po narození syna, že se narodil. V roce 2011 přišel zůstavitel s požadavkem na test DNA rovněž za svým vnukem (synem žalobce), přičemž po odmítnutí tohoto požadavku sepsal dne [datum] novou závěť, dále listinu o vydědění, kterou vztáhl i na potomky žalobce. Od [datum] do [datum] byl zůstavitel hospitalizován na Neurologickém oddělení [právnická osoba] pro [podezřelý výraz], vedlejší diagnózou byl amentní stav. Na CT mozku byla zjištěna zřetelná [Anonymizováno]. V průběhu hospitalizace byl dezorientovaný a halucinoval postavy. Od [datum] do [datum] pak byl hospitalizován na Psychiatrické nemocnici v [adresa] s diagnózou [Anonymizováno], [Anonymizováno] smíšené etiologie – [Anonymizováno] + [Anonymizováno]. V [adresa] CT. Žalobce je přesvědčen, že právě v souvislosti s utrpěnou ztrátou paměti začal zůstavitel žít v omylu, že žalobce není jeho synem. S touto domněnkou zůstavitele koresponduje i to, že ztráta paměti se odehrála v roce 1999 a zůstavitel poprvé jeho mylné přesvědčení sdělil někomu dalšímu v roce 2001. Nikdy předtím se o tom, že by žalobce nebyl jeho synem nikomu nezmiňoval.

2. Žalovaní se žalobou nesouhlasili. Uvedli, že mezi žalobcem a zůstavitelem byly dlouhodobé neshody, nestýkali se až do smrti zůstavitele. Ke změně nedošlo ani za situace, kdy rodina zavolala žalobci, že je zůstavitel nemocen a jeho život je v ohrožení. Pouze na sklonku života zůstavitele začal žalobce zasílat za zůstavitelem svého syna. Popis událostí žalobcem označili žalovaní v mnoha ohledech za zkreslený, jím předložený znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] za zavádějící. Shodně uvedli, že v období let 2009 až 2014 o zůstavitele pečovala především jeho přítelkyně [Jméno žalované A] (žalovaná 1). Žalovaní dále shodně uvedli, že si zůstavitel byl při pořízení závěti i listiny o vydědění v roce 2011 plně vědom všech důsledků svého jednání. Až do pozdního věku byl velmi aktivní, řídil, jezdil na výlety, chodil na univerzitu třetího věku, naučil se pracovat s počítačem, odesílat maily, skypovat, staral se aktivně o své finance. Žalovaná 2) dále uvedla, že dávno před tím, než tak učinil, hovořil zůstavitel o vydědění žalobce s jejími rodiči, což mu rozmlouvali. O požadavku na test otcovství věděla, její matka jí řekla, že zůstavitel si myslel, že děti mít nemůže a nikdy asi mít nemohl. Žalovaní pak opakovaně uvedli, že jsou připraveni vyplatit žalobci jeho zákonný podíl z pozůstalosti a v tomto ohledu sepsat i písemné prohlášení. Ve vztahu k tvrzení žalobce, že oba notářské zápisy zůstavitel pořídil v omylu, uvedli, že se jedná o zcela nová tvrzení, uplatněná v rozporu s koncentrací řízení, jež nemají oporu v provedeném dokazování. Navíc to, že zůstavitel za svého života vyslovil pochybnost o tom, zda je žalobce jeho synem, nemůže vést k závěru, že byly předmětné notářské zápisy vyhotoveny v omylu. Důvody, které jej k vydědění vedly, vylíčil přímo v listině o vydědění.

3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl usnesením ze dne [datum], [spisová značka] zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vedle vyjasnění znění žalobního petitu uložil krajský soud soudu prvního stupně odstranit nedostatek v provedených znaleckých posudcích, spočívající v tom, že se znalci neseznámili s obsahem spisu, tj. zejména se všemi provedenými důkazy. Dále soudu vytkl nedostatek poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu žalobce na určení, že má právo na povinný díl. Soud postupoval v souladu s poučením krajského soudu a doplnil v tomto ohledu i dokazování a potřebná poučení. Ve vztahu k žalobnímu petitu žalobce sdělil, že na změně žaloby netrvá. Provedl pouze „kosmetickou úpravu znění petitu“, která však nemá žádný vliv na vymezení předmětu řízení a požadovaného rozhodnutí. Soud dále ustanovil ve věci znalkyni, které předložil veškerý spisový materiál včetně nově provedených důkazů, které se týkaly zdravotního stavu žalobce a jeho chování v době před i po sepsání předmětných notářských zápisů. V tomto ohledu doplnil důkazy veškerou dostupnou a známou zdravotnickou dokumentací zůstavitele, čestnými prohlášeními [jméno FO] a [jméno FO] a přepisy vyjádření [jméno FO] a [jméno FO] ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále zopakoval výslechy syna žalobce [Jméno žalobce], jeho manželky [jméno FO], doplnil důkaz výslechem ošetřujícího lékaře zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO].

4. V průběhu řízení zemřel žalovaný 3) [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jež nabylo právní moci téhož dne, rozhodl o tom, že v řízení bude pokračováno s jeho dědici, pozůstalou manželkou a dcerou (žalované 3) a 8)).

5. Z připojeného spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že zůstavitel [tituly před jménem] [Jméno žalobce] zemřel dne [datum]. Spis obsahuje zprávu [právnická osoba], [adresa], příspěvkové organizace, z níž vyplývá, že zůstavitel zemřel v tomto zařízení. Jeho nejbližšími příbuznými byli vnuk [Jméno žalobce] a přítelkyně [Jméno žalované A], se kterou zařízení komunikovalo ohledně záležitostí zůstavitele spojených s jeho pobytem v domově. Dále bylo z tohoto spisu zjištěno, že zůstavitel pořídil pro případ smrti notářským zápisem ze dne [datum], NZ [Anonymizováno], N [Anonymizováno] sepsaným notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] závěť, ve které dědici veškerého svého majetku ustanovil žalované 2), 3) a 4). Dále v tomto notářském zápise uvedl, že má jediné dítě, a to žalobce. Notářským zápisem ze dne [datum], NZ [Anonymizováno] sepsaným notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] pořídil zůstavitel závěť a listinu o vydědění. Touto listinou odvolal závěť ze dne [datum]. V článku 2 této listiny zůstavitel odkázal bytovou jednotku č. [Anonymizováno] domě č.p. [Anonymizováno], [adresa] postavenou na pozemcích p. č. [Anonymizováno] včetně spoluvlastnického podílu v rozsahu [Anonymizováno] na společných částech uvedeného domu a stejného spoluvlastnického podílu na uvedených pozemcích, včetně veškerého zařízení a vybavení tohoto bytu, jakož i garáž e. č. [hodnota] v [adresa] včetně pozemku p. č. [Anonymizováno], a dále garáž ev. č. [hodnota] v [adresa], postavenou na pozemku p. č. [Anonymizováno]/1 žalované 1). Současně jí odkázal veškerou hotovost, kterou ke dni svého úmrtí zanechá. V článku 3 odkázal rovným dílem veškeré finanční prostředky na účtech u finančních ústavů žalovaným 2) – 7). V článku 4 zůstavitel uvedl, že byl poučen o neopomenutelných dědicích a prohlásil, že má jediného syna, kterého podle § 469a odst. 1 písm. a), b) občanského zákoníku vyděďuje z důvodu, že mu v rozporu s dobrými mravy neposkytuje potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří a trvale neprojevuje o něj opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. Poslední styk s tímto synem měl pouze písemný, asi před čtyřmi až pěti lety, kdy mu pouze poslal pohled, jinak jej nenavštěvuje, a to ani při příležitosti narozenin, svátků, Vánoc apod. a zakazuje mu i styk s vnukem. Dále uvedl, že jejich vztah je pouze vztah mezi cizími lidmi a nemají spolu v podstatě nic společného. Důsledky vydědění vztáhl i na potomky tohoto syna. Ze spisu bylo dále zjištěno, že k výzvě notářky se žalobce vyjádřil tak, že nesouhlasil s tvrzeními uvedenými v listině o vydědění. Usnesením ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] č.j. [spisová značka] byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 2 měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Okresního soudu v [adresa] žalobu proti dědicům ze závěti na určení, že má právo na povinný díl. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce a žalovaní nedospěli ke smírnému řešení, když žalobce žádal vyplacení povinného dílu. Proto nezbylo než jej odkázat na rozhodnutí soudu. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne [datum], tedy včas.

6. Z výpovědí žalobce a svědkyně [jméno FO] (manželky žalobce) soud zjistil, že vztahy žalobce a zůstavitele byly složité již od dětství, byly poznamenány nevěrou zůstavitele a jeho rozvodem s matkou žalobce. Zůstavitel o rodinu neměl zájem. Problematičnost vztahu otce a syna vyplývá i z výpovědi žalované 2) a žalovaného 4), kteří však důvody popisují jinak. Dále má z výpovědi žalobce a svědků [jméno FO] a [Jméno žalobce] (syna žalobce) soud za prokázané, že po smrti své druhé manželky zůstavitel využíval pomoci rodiny žalobce, udržoval s nimi styky, zejména v době, kdy byl bez partnerky. Tito svědci pak pospali vztahy se zůstavitelem jako specifické, přičemž oba popisovali chování zůstavitele jako nelogické (vyčítal jim, že s něčím nepomohli, i když mu pomohli, následně dělal, jako by ke konfliktu nedošlo, na jednu stranu tvrdil, že žalobce není jeho synem, na druhou stranu pomoc vnuka přijímal), svědkyně [jméno FO] popsala, že se opakovaně stalo, že kolem ní nebo žalobce zůstavitel prošel bez povšimnutí apod. Dále popsala, že zůstavitel mluvil o synovi nehezky před cizími lidmi. Naproti tomu žalovaní ve svých výpovědích popisovali zůstavitele jako orientovaného, velmi společenského, schopného si zařídit vlastní věci, řídit osobní automobil i na velké vzdálenosti, spravovat své finance, učit se nové věci (počítače, skype, e-mail, internetové bankovnictví apod.), soběstačného, a to až do roku 2012, kdy byl hospitalizován v Psychiatrické nemocnici [adresa]. Shodně vypovídaly rovněž svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], sousedka zůstavitele, a [jméno FO] [Anonymizováno], osobní bankéřka zůstavitele. Rovněž svědkyně [jméno FO] zaznamenala problémy v orientaci u zůstavitele zhruba od roku 2012 (rok až rok a půl před smrtí zůstavitele). Splnění zdravotních podmínek pro řízení vozidla ještě v roce 2010 (konkrétně ke dni [datum]) byla zjištěna rovněž ze zdravotní dokumentace zůstavitele u jeho praktického lékaře a výpovědí tohoto lékaře – svědka [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud má tak za prokázané, že zůstavitel do hospitalizace v roce 2012 byl velmi aktivní, schopný spravovat vlastní záležitosti a starat se sám o sebe, investovat, učit se novým věcem. Jeho vztah se synem však byl nevyrovnaný, v případě potřeby přijímal od syna a jeho rodiny pomoc.

7. Z výpovědi žalobce a svědkyně [jméno FO] a [Jméno žalobce] vzal soud dále za prokázané, že v roce 2006, požádal zůstavitel žalobce o test otcovství, což žalobce odmítl. Po tomto odmítnutí nereagoval zůstavitel na telefon, na zaslané přání k narozeninám, sám přání k narozeninám žalobci neposlal. Od té doby spolu zůstavitel a žalobce nebyli ve styku. Nestýkal se ani se svým vnukem. Pokud se potkali, choval se k nim zůstavitel, jako by je neznal. O tom, že se k sobě zůstavitel a žalobce chovali jako cizí na pohřbu bratra zůstavitele v roce 2009 vypovídala rovněž žalovaná 2). Stejný požadavek na test DNA následně vznesl zůstavitel na syna žalobce v roce 2011 poté, co jej sám kontaktoval (výpověď žalobce, svědků [Jméno žalobce] a [jméno FO]). [jméno FO] [Jméno žalobce] požadavku nevyhověl. Přerušení do té doby hojných styků rodiny žalobce a zůstavitele ve věku 78 let zůstavitele potvrdila ve svém čestném prohlášení rovněž [jméno FO]. Požadavek zůstavitele na test otcovství po žalobci ve svých výpovědích potvrdili i žalovaní 2), 4), 5), 6). Pochybnost zůstavitele o otcovství k žalobci vyplývá rovněž ze sdělení [jméno FO] (výslech této svědkyně nebyl s ohledem na její věk možný) v rámci znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž ta uvedla, že jí zůstavitel již v roce 2001 sdělil, že jeho syn není jeho synem. Důvody, pro které zůstavitel měl pochybnosti o otcovství, svědci a účastníci uváděli rozdílně. Zatímco svědkyně [jméno FO] a žalovaná 6) vypovídaly, že důvodem mělo být to, že o tom, že má syna, řekli zůstaviteli až 3 dny po jeho narození, žalovaná 2) uváděla, že dle její matky zůstavitel měl pochybnosti proto, že byl na operaci s prostatou, lékař mu zřejmě něco řekl, sám zůstavitel se divil, že má pouze jedno dítě, přestože měl tolik partnerek. Ze zdravotnické dokumentace pak vyplývá, že v roce 1999 se zůstavitel podrobil operaci [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Žalovaná 6) a žalovaný 4) shodně vypověděli, že problémy mezi zůstavitelem a žalobcem byly i kvůli péči o dům na [adresa]. To ostatně vyplývá i z výpovědi svědkyně [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaného 4). Pokud žalobce poukazoval na to, že při hospitalizaci v období února až července 2013 zůstavitel tvrdil, že žalobce není jeho synem, že jeho matka měla milence a zůstavitel se narodil až po rozvodu, soud konstatuje, že se jednalo o období, kdy zůstavitel již trpěl středně těžkou demencí, navíc jsou popisovány stavy zmatenosti. Z těchto sdělení tedy není možno vycházet. Žalované 5) a 7) vypověděly, že se zůstavitel špatným vztahem se synem velmi trápil. Totéž vypověděly svědkyně [jméno FO] a [Anonymizováno]. Z uvedeného má pak soud za prokázané, že zůstavitel měl pochybnosti o otcovství k žalobci, měl vůči synovi výhrady, vznesl požadavek na test otcovství jak ve vztahu k němu, tak ve vztahu k vnukovi, poté co byl odmítnut, nekomunikoval s nimi, ve vztahu k různým lidem však uváděl různé důvody a sám sebe popisoval jako oběť (syn nemá zájem, syn není asi jeho, syn je blbec apod.) a nekomunikací se trápil.

8. Z výpovědí žalovaných 5), 6), žalovaného 4) a výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] [Anonymizováno], čestného prohlášení [jméno FO], jakož i výpovědi svědka [Jméno žalobce] vzal soud dále za prokázané, že se o zůstavitele ke konci jeho života starala žalovaná 1). S tou zůstavitel navázal partnerský vztah v roce 2008 a tento vztah trval až do jeho smrti. Poté, kdy se žalobce dozvěděl o tom, že zůstavitel je nemocný, odmítl se s ním setkat (výpověď žalovaného 4) a čestné prohlášení [jméno FO]), poslal však svého syna – vnuka zůstavitele, aby zůstaviteli pomohl. Žalobce pomoc prostřednictvím syna odůvodnil tím, že věřil, že jeho pomoc, na rozdíl od žalobcovy, neodmítne. Z výpovědi žalobce a svědků [jméno FO] a [jméno FO]. [jméno FO] pak vyplývá, že tato pomoc spočívala v zařízení prodeje auta, vyklizení garáže, sehnání místa v domově s pečovatelskou službou (to potvrzuje ve své výpovědi rovněž žalovaná 6) a v čestném prohlášení [jméno FO]), vozil za zůstavitelem žalovanou 1) apod.

9. Z čestných prohlášení [jméno FO] a sdělení [jméno FO] a [jméno FO], jež jsou součástí znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] nebyly zjištěny žádné podstatné výchylky v chování zůstavitele. Z popisu jednání zůstavitele vyplývá, že byl egocentrický, velmi inteligentní, s velkým přehledem, bez empatie k druhým, kritický k druhým, o synovi se nevyjadřoval vždy hezky. Jedná se o subjektivní hodnocení výše uvedených osob, když žalovaní zůstavitele hodnotí jako přátelského, společenského, štědrého apod.

10. Soud dále provedl k důkazu dostupnou zdravotnickou dokumentaci zůstavitele, a to jednak zdravotnickou dokumentaci vedenou Nemocnicí [adresa], ošetřujícím lékařem zůstavitele, [Anonymizováno] [adresa], Nemocnicí [adresa] a dále psychiatrický chorobopis Psychiatrické nemocnice [adresa]. Z těchto listin byl zjištěn zdravotní stav zůstavitele, zejména pak bylo zjištěno, že v roce 1999 byl hospitalizován v [právnická osoba] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] ataku s poruchou krátkodobé paměti. Ve zdravotnické dokumentaci [právnická osoba] je pak dále údaj o tom, že byl zůstavitel po [Anonymizováno] – P ([adresa]) pro [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V roce 2006 byl opakovaně hospitalizován na urologickém oddělení, dále byl vyšetřen na gastroenterologii a v endokrinologické ambulanci. Žádné údaje o duševních chorobách zde nejsou uvedeny. Totéž platí pro období před sepisem notářského zápisu z roku 2011. V období od [datum] do [datum] byl zůstavitel hospitalizován v [právnická osoba] na neurologickém oddělení, kde se objevily příznaky [Anonymizováno], a proto byl přeložen do Psychiatrické nemocnice [adresa], kde byl hospitalizován do [datum] s diagnostickým závěrem [Anonymizováno] a [Anonymizováno] smíšená – [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Následně byl opět hospitalizován v [právnická osoba], oddělení LDN od [datum] do [datum] pro psychický rozlad. Dne [datum] byl vyšetřen v geriatrické ambulanci, nevykazoval výraznější příznaky kognitivní poruchy, spíše [Anonymizováno] [podezřelý výraz]. K druhé hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici [adresa] došlo v období od [datum] do [datum] pro [Anonymizováno] příznaky. V březnu 2013 psychiatricky zůstavitel hodnocen pro žádost o přijetí do domova důchodců jako osoba s mírnou úrovní poruchy kognitivních funkcí. V průběhu hospitalizace však došlo k výraznému poklesu kognitivních funkcí, přičemž byla u zůstavitele diagnostikována [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].

11. Soudu byly předloženy tři znalecké posudky. Jednalo se o posudek [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru psychiatrie, [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie a [tituly před jménem] [jméno FO], z oboru psychiatrie. [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku dospěla k závěru, že zůstavitel nedokázal posoudit následky svého jednání a vážně a určitě jednat s úmyslem rozhodnout o určení dědiců a majetku, který jim odkazuje, a současně rozhodnout o vydědění žalobce, jak při sepisu závěti v roce 2006, tak v roce 2011, a to pro zhoršující se duševní stav po operaci [Anonymizováno] v roce 1968 a poté po první epizodě [Anonymizováno] v roce 1999, po které docházelo nadále ke zhoršování psychického stavu, přičemž nejméně od roku 2001 se u něj formoval negační blud, že žalobce není jeho syn a již v minulosti byly přítomné známky svědčící pro poruchu kognitivních funkcí. Vzhledem k tomu, že při průměrném průběhu [Anonymizováno] [Anonymizováno] od začátku propuknutí do konce života trvá cca 6-8 let, byla u zůstavitele přítomná již v roce 2006, i když se navenek jevila jako méně výrazná než v roce 2011.

12. Naproti tomu znalec [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl k závěru, že zůstavitel v době sepisu obou notářských zápisů dokázal posoudit následky svého jednání a vážně a určitě jednat s úmyslem rozhodnout o určení dědiců a majetku, který jim odkazuje, a současně rozhodnout o vydědění žalobce a jeho potomků, to vše s ohledem na duševní stav zůstavitele. Svůj závěr odůvodnil tím, že studiem rozsáhlé zdravotnické dokumentace znalec nezjistil žádné robustní medicínské doklady, jež by byly způsobilé doložitelně prokázat forenzně závažnou duševní poruchu či chorobu, jež by mohla mít dopad na schopnost zůstavitele činit právní úkony. Znalec vycházel ze zdravotnické dokumentace, kterou opatřil od psychiatrické nemocnice a od ošetřující praktické lékařky zůstavitele, která obsahovala i dokumentaci z [právnická osoba] [adresa] a dokumentaci psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO]. Své závěry pak při svém výslechu přesvědčivě zdůvodnil a současně velmi podrobně zodpověděl rovněž dotazy žalobce. [tituly před jménem] [jméno FO] pak ve svém posudku dospěla ke stejným závěrům jako [tituly před jménem] [jméno FO]. Uvedla, že zůstavitel při sepsání závěti a listiny o vydědění žalobce s největší pravděpodobností jednal pod vlivem tzv. negačního bludu, tedy projevu duševní poruchy. Při svém výslechu znalkyně uvedla, že negační blud je psychiatrickým problémem, proto vycházela zejména ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud při svém výslechu nepřesvědčila, přičemž překročila meze své odbornosti.

13. Ani jeden ze znalců neměl při zpracování znaleckého posudku k dispozici všechny provedené důkazy. Nejobsáhlejší dokumentaci měl přitom [tituly před jménem] [jméno FO], neměl však k dispozici veškerou zdravotnickou dokumentaci a neznal popis jednání zůstavitele tak, jak o něm vypovídali svědci a účastníci. Z tohoto důvodu pak krajský soud uložil soudu prvního stupně tento nedostatek v dokazování znaleckými posudky odstranit. Vzhledem k tomu, že [tituly před jménem] [jméno FO] již s ohledem na věk nepůsobí jako znalkyně, soud po dohodě s účastníky řízení přistoupil k ustanovení [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], znalkyně z oboru zdravotnictví, psychiatrie se specializací na gerontopsychiatrii, která vypracovala znalecký posudek zcela nový. Znalkyně vycházela nejen ze zdravotnické dokumentace, tak jak byla výše uvedena, ale rovněž z výpovědí účastníků, svědků a z čestných prohlášení (včetně popisu chování zůstavitele podle [jméno FO] a [jméno FO] zaznamenaného ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]) ohledně chování a vystupování zůstavitele, tak jak byly k důkazu v řízení provedeny. Znalkyně pak po zhodnocení výše uvedeného dospěla k závěru, že zůstavitel netrpěl duševní poruchou, jež by mu znemožňovala posoudit následky svého jednání a vážně a určitě jedna s úmyslem rozhodnout o určení dědiců a majetku, který jim odkazuje, či o vydědění žalobce ani v případě sepsání notářského zápisu dne [datum], ani dne [datum]. Jako spornou shledala znalkyně schopnost právně jednat u zůstavitele až po červenci 2013. Znalkyně rovněž velmi podrobně odpověděla na doplňující dotazy žalobce, týkající se zejména negačního bludu a rozvoje [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dle znalkyně lze s jistotou na přítomnost duševní poruchy u zůstavitele usuzovat až od května 2012, kdy došlo k diagnostikování [Anonymizováno] [Anonymizováno]-[Anonymizováno] a [Anonymizováno], ve stádiu lehkém. Ztráta paměti a amentní stav v roce 1999 v souvislosti s [Anonymizováno] [Anonymizováno] atakou nemohli dle znalkyně přispět k rozvoji duševní poruchy. Znalkyně rovněž uvedla, že u zůstavitele nelze nazvat jeho popírání otcovství negačním bludem. Vysvětlila, jak je negační blud v odborné literatuře popsán a v čem spočívá. Velmi podrobně a srozumitelně se zabývala dalšími možnými psychiatrickými chorobami, kterými by mohl s ohledem na svůj věk zůstavitel trpět. Popsala jejich projevy, přičemž v chování zůstavitele dle výpovědí svědků, ani ve zdravotní dokumentaci v rozhodném období dle ní není dostatek důkazů pro to, že by nějakým takovým onemocněním zůstavitel trpěl. Znalkyně rovněž k doplňujícím dotazům žalobce vysvětlila stupně [Anonymizováno], jejich projevy, srovnala je pak s projevy u zůstavitele dle zdravotnické dokumentace. Její posudek byl velmi podrobný a přesvědčivý, používala srozumitelnou terminologii, jeho závěry korelovaly se závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud neměl důvod o těchto závěrech pochybovat. Vzhledem k tomu, že účastníci neměli doplňující dotazy a na osobním výslechu znalkyně netrvali, soud se spokojil pouze s písemným vyhotovením znaleckého posudku.

14. Soud neprovedl navržený důkaz výslechy notářů, kteří sepsali závěť se zůstavitelem. Od prvního sepsání závěti uplynulo ke dni rozhodnutí 17 let, od sepsání druhé závěti pak 12 let. Nelze tak předpokládat, že by si notářky byly schopny s odstupem tolika let vybavit konkrétní okolnosti sepsání závěti. Nadto notář jako profesionál nepochybně nepřistoupí k sepsání závěti s někým, kdo na první pohled vykazuje známky duševní poruchy, neboť by to bylo v rozporu s jejich stavovskou ctí. Tvrdí-li žalobce, že zůstavitel trpěl negačním bludem, pak taková porucha ani nemohla být ze strany notáře identifikována při pouhém sepsání závěti a listiny o vydědění. Soud dále neprovedl důkazy předvoláním k soudnímu jednání ve věci snížení výživného pro žalobce a rozvodovým rozsudkem zůstavitele a matky žalobce, neboť tyto důkazy považoval za nadbytečné, pro rozhodnutí věci nepodstatné. Potvrzení o předání klíčů od garáže, plná moc a kupní smlouva ze dne [datum] nebyly pro nadbytečnost provedeny. Tvrzení o tom, že vnuk se ke konci života se zůstavitelem stýkal a zařizoval pro něj některé záležitosti, vyplývá z výpovědí nejen tohoto vnuka ([Jméno žalobce]), ale rovněž např. žalobce, žalovaného 4), žalované 6), svědkyně [jméno FO] a [jméno FO]. Návrh na výslech ošetřující lékařky [právnická osoba] vzal žalobce zpět, nebyla proto vyslechnuta. Výslech žalované 1) nebyl proveden s ohledem na její špatný zdravotní stav. Namísto výpovědí [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] soud k důkazu provedl pouze jejich čestná prohlášení, neboť s ohledem na věk a zdravotní stav navržených svědkyň bylo provedení jejich svědeckých výpovědí nemožné. Soud dále neprovedl s ohledem na věk výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO], místo nichž byla provedena k důkazu pasáž ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], která výpověď [jméno FO] a [jméno FO] ve vztahu k chování zůstavitele popsala. Soud dále neprovedl důkaz výslechem svědka [jméno FO]. [jméno FO], ani čestné prohlášení [jméno FO]. [jméno FO], neboť měl za to, že již dostatečně zjistil skutkový stav pro rozhodnutí a další dokazování považoval za nadbytečné. Důkaz výpisem z osobního účtu pojištěnce – zůstavitele u [Anonymizováno] [podezřelý výraz] [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebyl proveden, neboť nebyly splněny zákonné důvody pro předložení těchto údajů dle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Nadto soud měl za to, že již dostupná zdravotnická dokumentace dostatečně osvětluje zdravotní stav zůstavitele v rozhodné době. Zdravotnická dokumentace zůstavitele u jeho psychiatričky [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla provedena, neboť byla již skartována.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Vztahy mezi zůstavitele a žalobcem byly komplikované, a to po celou dobu života zůstavitele. Zůstavitel nebyl empatický, byl zvyklý na to, že se o něj druzí starají, sebestředný, ve vztahu k synovi byl kritický, měl tendenci při popisu událostí svalovat vinu na druhé, hledat na nich chyby a příběhy vykreslovat ve svůj prospěch. Tyto vlastnosti se ve stáří prohlubovaly. V roce 1999 prodělal [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] s [Anonymizováno] stavem. V témže roce pak prodělal operaci pro [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V roce 2001 sdělil své přítelkyni [jméno FO], že jeho syn není jeho synem. Své pochybnosti o otcovství vyjadřoval následně i některým členům své rodiny. Důvody pro své pochybnosti uváděl různé. V roce 2006 požádal zůstavitel syna o provedení testu otcovství. Poté, kdy syn odmítl, nereagoval na jeho telefon ani pohled. Od té doby se se synem nestýkali, na pohřbu bratra zůstavitele v roce [Anonymizováno] se k sobě chovali jako cizí. Dne [datum] sepsal zůstavitel notářským zápisem N [Anonymizováno]/[Anonymizováno], NZ [Anonymizováno] závět, ve které svého syna pominul. V roce 2009 při studiu na univerzitě 3. věku navázal vztah s žalovanou 1) a seznámil se s její rodinou. V roce 2011 oslovil se stejnou žádostí jako žalobce svého vnuka, který rovněž test DNA odmítl. Dne [datum] sepsal notářský zápis N [Anonymizováno], NZ [Anonymizováno], jímž pořídil závěť a listinu o vydědění žalobce, přičemž vydědění vztáhl i na jeho potomky. Majetek specifikovaný v článku 2 odkázal žalované 1). V článku 3 odkázal rovným dílem veškeré finanční prostředky na účtech u finančních ústavů žalovaným 2), 4) – 7) a [tituly před jménem] [jméno FO]. Jako důvod vydědění uvedl, že mu syn v rozporu s dobrými mravy neposkytuje potřebnou pomoc v nemoci a ve stáří a trvale neprojevuje o něj opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl. V roce 2012 byl zůstavitel hospitalizován v nemocnici od [Anonymizováno]., byla diagnostikována [Anonymizováno] [Anonymizováno], dle CT byly zobrazeny 2 drobné [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno]. V průběhu hospitalizace byl dezorientovaný a halucinoval postavy. Proto byl přeložen k psychiatrické léčbě v Psychiatrické nemocnici v [adresa], kde byl hospitalizován od [datum] do [datum]. V průběhu léčby se rozvinuly stavy zmatenosti, bylo diagnostikováno [Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Znovu byl hospitalizován v období od [datum] do [datum] pro depresivní příznaky, došlo k poklesu jeho kognitivních funkcí, jež bylo hodnoceno jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Zůstavitel zemřel dne [datum]. Při sepsání obou předmětných notářských zápisů zůstavitel netrpěl duševní poruchou, jež by mu znemožňovala posoudit následky svého jednání a vážně a určitě jednat s úmyslem rozhodnout o určení dědiců a majetku, který jim odkazuje, či o vydědění žalobce. S jistotou je u zůstavitele možno na přítomnost duševní poruchy usuzovat až od května 2012, a to [Anonymizováno] lehké. Během svého života zůstavitel netrpěl žádným bludem. K výraznému zhoršení duševního stavu došlo až po červenci 2013. V roce 2013 se žalobce dozvěděl o hospitalizaci zůstavitele. Se zůstavitelem se nesetkal, nicméně poslal svého syna (vnuka žalobce), který zařizoval pro zůstavitele řadu věcí. V pozůstalostním řízení žalobce nesouhlasil s důvody vydědění, dědicové nesouhlasili s právem žalobce na povinný díl z pozůstalosti. Žalobce byl proto odkázán na civilní řízení s žalobou na určení práva na povinný díl. Následně žalobce zpochybnil platnost závěti z důvodu psychiatrického onemocnění, které znemožnilo zůstaviteli posoudit následky svého jednání.

16. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“) se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel dne [datum], tedy za účinnosti o.z., použije se na danou situace tohoto občanského zákoníku.

17. Dle § 3070 o.z. věta první zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Dle § 3072 o.z. zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu.

18. Dle § 1633 odst. 1 věta první o.z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části. Dle § 1642 o.z. neopominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. Dle § 1643 o.z. neopominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

19. Dle § 581 o.z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

20. Dle § 476 odst. 1, 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu. V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

21. Dle § 49a obč. zák. právní úkon je neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

22. V daném případě zůstavitel pořídil formou notářského zápisu závěť s listinou o vydědění, kterou napadl žalobce. Přestože žalobce nejprve napadal pouze samotné vydědění, resp. naplnění jeho důvodů, následně napadl platnost závěti a listiny o vydědění jako takové, žalobu změnil a domáhal se určení, že je dědicem po zůstaviteli ze zákona, eventuálně určení, že je nepominutelným dědicem s právem na povinný díl.

23. Pro posouzení platnosti závěti a listiny o vydědění, které byly pořízeny před účinností o.z., za situace, kdy zůstavitel zemřel až za účinnosti o.z., je třeba použít přechodná ustanovení § 3070 a 3072 o.z. Ta stanoví, že platnost pořízení pro případ smrti a prohlášení o vydědění se posuzuje podle předpisů účinných v době jejich pořízení. Pokud by však těmto předpisům odporovaly, pak postačí, jsou-li platné podle o.z.

24. Žalobce ve vztahu k platnosti závěti a listiny o vydědění nejprve namítal, že zůstavitel nebyl v době podpisu závěti a listiny o vydědění schopen posoudit následky svého jednání. Pokud se jedná o posouzení duševního stavu zůstavitele v rozhodné době, tedy v době pořízení notářského zápisu ze dne [datum], jakož i v době pořízení notářského zápisu ze dne [datum], soud vycházela ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] Oproti předchozím předloženým znaleckým posudkům znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] měla znalkyně k dispozici veškerou dostupnou zdravotnickou dokumentaci, kterou soud dle údajů žalobce vyžádal od jednotlivých zdravotnických zařízení, a současně měla k dispozici i spis zdejšího soudu, vycházela tak z výpovědí účastníků, svědků, čestných prohlášení, jakož i popisu chování zůstavitele [jméno FO] a [jméno FO], tak, jak byly zaznamenány ve znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Nedostatky shledané odvolacím soudem v dokazování znaleckými posudky ostatních znalců tak byly odstraněny. Znalkyně přitom dospěla ke stejným závěrům jako znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Její závěry jsou přitom velmi precizně odůvodněny, popsány, a to i ve vztahu k doplňujícím otázkám žalobce ve vztahu k namítanému negačnímu bludu zůstavitele.

25. V rámci tohoto posudku pak znalkyně zjistila, že ani v jednom případě sepsání napadených notářských zápisů zůstavitel netrpěl duševní poruchou, jež by mu znemožňovala posoudit následky svého jednání a vážně a určitě jednat s úmyslem rozhodnout o určení dědiců a majetku, který jim odkazuje, či o vydědění žalobce. Zůstavitel až do května 2012 žádnou duševní poruchou netrpěl. O tom, že zůstavitel věděl, co činí, vypovídá i skutečnost, že majetek rozdělil určitým způsobem. Oproti rozdělení pozůstalosti v notářském zápise z roku 2006 pouze mezi žalované 2), 4), a [tituly před jménem] [jméno FO], zohlednil zůstavitel v notářském zápise z roku 2011 svůj vztah k žalované 1) a jejím dcerám – žalovaným 5) – 7), přičemž odkaz ve vztahu k žalované 1) učinil zvlášť. Rovněž z výpovědí žalovaných a svědků nebylo prokázáno, že by u zůstavitele pozorovali změny. Ke změně duševních schopností zůstavitele došlo podle nich až po hospitalizaci zůstavitele v dubnu 2012, což odpovídá i závěrům znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO]. Žádné skutečnosti, které by umožňovaly závěr o nezpůsobilosti zůstavitele, nebyly zjištěny. Soud tedy neshledal důvod neplatnosti dle § 581 o.z.

26. Poté, co se žalobci nepodařilo prokázat duševní poruchu zůstavitele (k tomu srovnej znalecký posudek), pak se alespoň pokusil tvrdit, že zůstavitel při sepisu předmětných notářských zápisů vycházel z mylné domněnky, že žalobce není jeho synem. V tomto směru se nejedná o nové skutkové tvrzení žalobce, ale pouze o vyvozování nových závěrů z již dříve provedených skutkových zjištění. Toto tvrzení ovšem žalobce opět opírá o duševní stav zůstavitele, když tvrdí, že na rozvoj omylu u zůstavitele měla zásadní vliv ztráta paměti zůstavitele a amentní stav, který prodělal v souvislosti s [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v roce 1999. Duševní stav zůstavitele však, jak bylo opakovaně řečeno, nebyl narušen. Podle názoru soudu není pochyb o tom, že vztahy žalobce a zůstavitele byly rozvráceny v souvislosti s rozvodem rodičů žalobce, a že byly navíc poznamenány povahovými vlastnostmi zůstavitele, jenž byl komplikovanou až patologickou osobností, jeho jednání však nebylo důsledkem duševní poruchy. Vše ostatní je pouze důsledkem narušenosti tohoto vztahu. V notářském zápisu z [datum] jsou pohnutky zůstavitele pro neodkázání majetku synovi a jeho vydědění uvedeny výslovně. Nic jiného k tomuto nebylo v řízení zjištěno, vše bylo jen v rovině domněnek. Stejně tak se lze domnívat, že s ohledem na povahové vlastnosti zůstavitele (jeho sebestřednost, neschopnost empatie, kritické nazírání na syna) se zůstavitel urazil, že syn (a následně ani jeho vnuk) nevyslyšeli jeho žádost o testy DNA, že tedy nešlo ani tak o samotný test, ale o to, že nevyhověli jeho požadavku. Skutečné motivace opomenutí syna v závěti a následně i jeho vydědění byly však známy pouze zůstaviteli.

27. Vzhledem k tomu, že zůstavitelem pořízená závěť splňuje zákonem předepsané náležitosti (§ 476 a násl. obč. zák.), soud dospěl k závěru, že je platná. Zákonná posloupnost se tak neuplatní. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že žalobcem požadované určení, že je zákonným dědicem po zůstaviteli, není důvodné.

28. Ve vztahu k eventuálnímu petitu, tj. určení práva žalobce na povinný díl, vycházel soud ze závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2018, č.j. 21 Cdo 4392/2017-230. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že žalobce se „jako nepominutelný dědic zůstavitele může [nebude-li jeho právo na povinný díl uspokojeno v rámci pozůstalostního řízení např. rozhodnutím nebo dohodou o vypořádání povinného dílu] ve smyslu ustanovení § 1654 odst. 1 o.z. domáhat žalobou vůči dědicům zůstavitele (žalovaným) plnění spočívajícího ve vyplacení povinného dílu v penězích (případně jiným dohodnutým způsobem). Soud se ve sporném řízení zahájeném takovou žalobou pak bude jako předběžnou otázkou zabývat tím, zda byl potomek zůstavitele (žalobce) vyděděn po právu či nikoli. K výpočtu povinného dílu, jehož výše je určována na základě ceny pozůstalosti zjištěné v pozůstalostním řízení podle ustanovení § 180 odst. 1 z.ř.s., je přitom nutno zdůraznit, že nepominutelní dědicové ve smyslu výše zmíněného ustanovení § 113 z.ř.s. musí být účastníky pozůstalostního řízení a usnesení o obvyklé ceně majetku zůstavitele jim musí být doručeno, již z toho důvodu, aby pro ně byla určená cena pozůstalosti závazná.“ 29. Jestliže se tedy zůstavitel domáhá určení, že má právo na povinný díl z pozůstalosti jako nepominutelný dědic, je třeba, aby měl ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. naléhavý právní zájem na tomto určení. Žalovaní v průběhu tohoto řízení opakovaně deklarovali svoji připravenost žalobci povinný díl vyplatit, přičemž nabízeli i smírné vyřešení věci. Žalobce přesto setrval na svém žalobním návrhu. Jeho tvrzení o tom, že má naléhavý právní zájem na určení, protože jeho právo na povinný díl je nejistým, tak neobstojí. V tomto ohledu žalovaní nabízeli žalobci smírné řešení, nejistou je pak pouze výše povinného dílu žalobce, přičemž o té soud žalobou na určení nerozhoduje. Žalobce dále spatřoval naléhavý právní zájem na určení, že je nepominutelným dědicem, v morálním rozměru věci, neboť důvody, které zůstavitel uplatnil v listině o vydědění, nebyly naplněny. Soud však konstatuje, že smyslem žaloby na určení není poskytnutí morální satisfakce účastníku řízení. Žalovaní sami právo žalobce na povinný díl uznávají, pouze v tomhle ohledu má z hlediska rozhodování soudu platnost či neplatnost vydědění význam. Chybí tak základní předpoklad pro úspěch ohledně určovací žaloby. Z tohoto důvodu byl rovněž eventuální petit zamítnut.

30. Nad rámec výše uvedeného pak soud k argumentaci žalobce o morálním hodnocení vztahu zůstavitele a žalobce považuje za vhodné připomenout, že to byl i žalobce (nepomíjeje chování zůstavitele k němu), kdo dlouhodobě nekomunikoval se zůstavitelem, a toto své chování nezměnil ani těsně před smrtí zůstavitele, kdy bylo nepochybně morálně očekávatelné, že se zůstavitele alespoň pokusí navštívit.

31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní byli v řízení úspěšní. Mají tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že náklady každého ze žalovaných byly odlišné, soud povinnost k jejich úhradě i jejich výši stanovil ve vztahu ke každému ze žalovaných samostatným výrokem. Náklady, které vynaložili někteří či všichni žalovaní společně, mezi ně poměrně rozdělil.

32. Žalovaná 1) byla po celou dobu řízení zastoupena advokátem. Náklady žalované 1) jsou tak představovány odměnou a paušální náhradou nákladů advokáta dle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátního tarifu v účinném znění (dále jen „AT“). Advokát žalované 1) učinil ve věci 13 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí věci, vyjádření ze dne 9. 5. 2016 (čl. 30), jednání dne [datum] v délce přesahující 4 hodiny (tj. 3 úkony právní služby), jednání dne [datum] v délce přesahující 3 hodin (tj. 2 úkony právní služby), jednání dne [datum] v délce přesahující 3 hodiny (tj. 2 úkony právní služby), písemný závěrečný návrh ve věci samé (čl. 207), jednání dne [datum] v délce 2 hodin (1 úkon), podání ve věci samé dne [datum] (čl. 360), jednání dne [datum] v délce do 2 hodin (1 úkon). Při určení tarifní hodnoty pro stanovení výše odměny advokáta postupoval soud dle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5 AT (obvyklá cena zůstavitelova majetku nebyla známa). Odměna za jeden úkon právní služby tak při tarifní hodnotě 35 000 Kč činí 2 500 Kč. Advokát žalované 1) však ve věci zastupoval více účastníků, proto v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 AT byla odměna snížena o 20 %, tj. byla přiznána pouze ve výši 80 % z částky 2 500 Kč, tj. 2 000 Kč za jeden úkon právní služby ve vztahu ke každému tímto advokátem zastupovanému účastníku. Za výše uvedené úkony právní služby tak advokátu žalované 1) náleží odměna ve výši 13 x 2 000 Kč. Dále zástupci žalované 1) přísluší paušální náhrada hotových výdajů stanovená podle ustanovení § 13 odst. 4 AT ve spojení s § 11 AT ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby. Ve vztahu k 7 úkonům právní služby zastupoval advokát žalované 1) současně 3 žalované (žalované 1, 5 a 6), další čtyři úkony byly učiněny advokátem ve prospěch 5 zastoupených (1, 3, 4, 5, 6), úkon ze dne 9. 10. 2023 byl učiněn ve vztahu ke 4 zastoupeným (1, 4, 5, 6) a při jednání dne [datum] zastupoval [tituly před jménem] [jméno FO] celkem [hodnota] žalovaných (1, 4, 5, 6, 7). Soud proto paušální náhradu nákladů za prvních 7 úkonů ve výši 2 100 Kč vydělil třemi a ve vztahu k žalované 1) z této částky náleží 700 Kč. Paušální náhradu za další čtyři úkony ve výši 1 200 Kč vydělil 5, na žalovanou 1) tak připadá částka 240 Kč. Za vyjádření ze dne 9. 10. 2023 učiněný ve prospěch 4 žalovaných připadá na žalovanou paušální náhrada ve výši 75 Kč a za účast na jednání dne [datum] připadá na žalovanou paušální náhrada nákladů ve výši 60 Kč. Výše uvedené částky se pak zvyšují o náhradu za daň z přidané hodnoty dle ustanovení § 137 občanského soudního řádu ve spojení se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném od 1. 1. 2013, ve výši 5 685,75 Kč. Žalovaná 1) dále vynaložila náklady na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který činil 22 000 Kč, předložily jej žalované 1, 5 a 6, tedy na žalovanou 1) připadá podíl ve výši 7 333,34 Kč. Celkem tak náklady řízení žalované 1) činí 40 094,09 Kč. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit žalované 1) k rukám jejího advokáta [Jméno advokáta E] dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

33. Shodné náklady jako žalované 1) vznikly rovněž žalované 5) a žalované 6), které byly po celou dobu zastoupeny tímtéž advokátem a rovněž se podílely na úhradě znalečného znalci [tituly před jménem] [jméno FO] (ve výši [částka]). Soud proto rozhodl o náhradě jejich nákladů ve výrocích VII. a VIII.

34. Žalovaná 2) nebyla v řízení zastoupena. Soud proto postupoval dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalované 2) paušální náhradu hotových výdajů za 5 úkonů (vyjádření ve věci samé, účast při jednání přesahující 3 hodiny – tj. 2 úkony, účast při jednání dne [datum] v délce 2 hodin – 1 úkon a účast při jednání dne [datum] v délce nepřesahující 2 hodiny – 1 úkon) ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), tj. celkem 1 500 Kč. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit žalované 2) k jejím rukám.

35. Žalovaným 3) a 8) vznikly náklady jednak v souvislosti s účastní na jednání dne [datum], jednak mají právo na náhradu nákladů, jež vznikly jejich právnímu předchůdci [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten nebyl v řízení nejprve zastoupen. Zaslal soudu dvě vyjádření ze dne 3. 4. 2016 a 24. 8. 2018, a dále se zúčastnil jednání dne [datum] v délce 3 hodiny (2 úkony) za něž mu v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží náhrada hotových výdajů ve výši 4 x 300 Kč, tj. 1 200 Kč. Pro účast na jednání dne [datum] (v délce přesahující dvě hodiny – 2 úkony), jednání dne [datum] (1 úkon) a zaslání závěrečné řeči ze dne [datum] byl zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO]. Jeho náklady tak dále představuje odměna a paušální náhrada nákladů tohoto advokáta. Odměna činí dle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 3 AT částku 2 000 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 8 000 Kč. Paušální náhrada nákladů činí s ohledem na zastoupení 5 účastníků při čtyřech úkonech právní služby částku 240 Kč. K nákladům řízení dále patří náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 730,40 Kč. Jednání dne [datum] se zúčastnila žalovaná 3) jako nezastoupená, v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jí tak náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč. Celkem tak náklady žalovaných 3) a 8), jež jsou právními nástupci [tituly před jménem] [jméno FO], činí [částka]. Tyto náklady je žalobce povinen zaplatit žalovaným 3), a 8) společně a nerozdílně.

36. Žalovaný 4) byl pro část řízení zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] (6 úkonů právní služby, a to příprava převzetí věci, vyjádření ve věci samé ze dne [datum] (čl. 23), vyjádření ze dne [datum] (čl. 88), účast při jednání dne [datum] (v délce přesahující 4 hodiny - 3 úkony), jednání dne [datum] v délce přesahujícím 3 hodiny se zúčastnil nezastoupený (2 úkon) a při jednání dne [datum] (v délce přesahujícím 2 hodiny – 2 úkony), zaslání závěrečné řeči dne [datum] (čl. 207), jednání dne [datum] (v délce 2 hodin – 1 úkon), vyjádření ze dne 9. 10. 2023 (čl. 360) a jednání dne [datum] (v délce nepřesahující 2 hodiny – 1 úkon) byl zastoupen [tituly před jménem] [jméno FO] (6 úkonů právní služby). Odměna a paušální náhrada nákladů při zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] činí [částka] za 1 úkon právní služby, tj. celkem 6 x 2 500 Kč. Paušální náhrada nákladů řízení činí dle § 13 odst. 4 AT 6 x 300 Kč. Dále patří k nákladům řízení rovněž daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 3 528 Kč. Za období, kdy byl žalovaný 4) nezastoupený a zúčastnil se jednání soudu, mu náleží paušální náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši 2 x 300 Kč, tj. 600 Kč. Odměna [tituly před jménem] [jméno FO] za pět úkonů právní služby, které pro žalovaného 4) učinil, činí dle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 3 AT částku 2 000 Kč za jeden úkon právní služby, tj. celkem 12 000 Kč. Paušální náhrada nákladů činí s ohledem na zastoupení 5 účastníků při prvních čtyřech úkonech právní služby uskutečněných pro žalovaného 4) [tituly před jménem] [jméno FO] částku 180 Kč, při zastoupení 4 účastníků řízení (1, 4, 5, 6) pro úkon ze dne [datum] částku 75 Kč a pro poslední úkon při zastoupení 5 účastníků dne [datum] částku 60 Kč. K nákladům řízení dále patří náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2 586,15 Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného 4) činí 35 829,15 Kč.

37. Při výpočtu nákladů řízení žalovaného 4) soud omylem namísto 6 úkonů právní služby od [tituly před jménem] [jméno FO], započítal pouze odměnu za 5 úkonů právní služby (5 x 2 000 Kč plus DPH 2 100 Kč) a náklady řízení tak vyhlásil ve výši 33 409,15 Kč, namísto 35 829,15 Kč (6 x 2 000 Kč plus DPH 2 520, tj. 2 420 Kč rozdíl). Vzhledem k tomu, že se jedná o zjevnou chybu v počtech, tuto opravil dle § 164 o. s. ř., přičemž opravu provedl přímo v písemném vyhotovení rozsudku.

38. Žalovaná 7) se zúčastnila jednoho jednání dne [datum], za nějž jí v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 300 Kč, tj. 900 Kč (jednání přesáhlo 4 hodiny). Při jednání dne [datum] byla zastoupena [tituly před jménem] [jméno FO]. Odměna [tituly před jménem] [jméno FO] za tento úkon právní služby činí dle § 9 odst. 3 písm. a) AT ve spojení s § 7 bod 5, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 3 AT částku 2 000 Kč. Paušální náhrada nákladů činí s ohledem na zastoupení 5 účastníků částku 60 Kč. K nákladům řízení dále patří náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 432,60 Kč. Celkem tak náklady řízení žalované 7) činí 3 392,60 Kč.

39. Dle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl v řízení neúspěšný. Je tak povinen nahradit státu náklady, které mu v souvislosti s tímto řízením vznikly. Soud vynaložil částku ve výši 4 006,39 Kč na znalečném znalci [tituly před jménem] [jméno FO] dle usnesení zdejšího soudu ze dne [datum] č.j. [spisová značka] a částku 2 800 Kč na znalečném znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] dle usnesení zdejšího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Soud dále ve věci vynaložil náklady na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [Anonymizováno]., [tituly za jménem], ve výši 39 247,56 Kč. Tyto náklady byly zčásti uhrazeny ze složené zálohy žalobce ve výši 10 000 Kč. Stát sám vynaložil prostředky ve výši 29 247,56 Kč. Celkem tak náklady řízení vynaložené státem na dokazování v tomto řízení činí 36 053,95 Kč. Tyto náklady je povinen žalobce zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa] v lhůtě dle § 160 odst. 1 první část věty, neboť pro odlišnou úpravu nebyly shledány důvody.

Poučení