21 C 63/2019

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení celkem 99 900 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 321,60 Kč, a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně za dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení, a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3 602,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky a dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 3 321,60 Kč za dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení a dále částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 123,36 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla v souvislosti s nezákonným trestným stíháním jeho osoby. Žalobce žalobou požadoval náhradu majetkové škody původně ve výši 49 900 Kč, která byla dle žalobce složena z náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení žalobce v trestním řízení ve výši 46 000 Kč a dále z náhrady škody spočívající v úhradě znaleckého posudku, který byl žalobcem jako důkaz předložen v trestním řízení. Dále žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy způsobenou mu nezákonným trestním stíháním s tím, že žalobce původně požadoval jako odškodnění částku 50 000 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 5. 10. 2017 bylo žalobci Policií České republiky sděleno obvinění z přečinu poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž následně byl [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] vydán trestní příkaz, proti němuž však žalobce podal odpor. Dále bylo v žalobě uvedeno, uvedeno, že rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací], vydaným dne [datum rozhodnutí] byl žalobce odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Proti tomuto rozsudku pak podal žalobce odvolání, přičemž usnesením [název soudu] vydaným dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byl rozsudek [název soudu] zrušen a věc byla vrácena soudu prvého stupně k doplnění dokazování. Dále bylo v žalobě uvedeno, že [název soudu] doplnil dokazování doplněním znaleckého posudku, přičemž následně rozsudkem vydaným dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] bylo znovu rozhodnut tak, že žalobce byl obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn, tedy byl zproštěn z toho důvodu, že skutek, ve vztahu k němuž mu bylo sděleno obvinění, není trestním činem. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy pak bylo v žalobě uvedeno, že trestní řízení negativně ovlivnilo osobní, rodinný a společenský život žalobce jako neprávem stíhaného člověka a zasáhlo i do jeho psychického stavu a dále bylo poukazováno i na to, že nezákonným trestným stíháním byla zasažena i čest a dobrá pověst žalobce a že ačkoliv byl žalobce v průběhu trestního řízení nakonec obžaloby zproštěn, není možno předpokládat, že by žalobce nadále vedl stejný život, jako v předchozí době. V rámci doplňujících skutkových tvrzení pak žalobce doplnil, že trestní řízení ovlivnilo soukromý a osobní život žalobce a zasáhlo do jeho cti a dobré pověsti tím, že [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno 19 slov], bylo poukazováno na to, že pro žalobce bylo zatěžující a stresující, že se musel dostavovat k provádění jednotlivých úkonů Policie České republiky a dále že i předvolávání k soudním jednáním mělo negativní vliv na psychiku žalobce, neboť žalobce byl stresován vždy již několik dnů před avizovanými úkony s tím, že tedy celé trestní řízení bylo pro žalobce spojeno s nepříjemným dojmem a psychickou zátěží. V této souvislosti bylo dále tvrzeno, že z důvodu vedeného trestního stíhání a veřejného projednání věci se žalobce [anonymizována čtyři slova], přičemž všechny tyto skutečnosti, a to i vzhledem k [anonymizováno] a svému zdravotnímu stavu žalobce vnímal jako zásadní zásahy do jeho práva na ochranu soukromí, lidské důstojnosti a nerušeného rodinného života. Dále ještě bylo doplněno i to, že následky trestního řízení se projevili i ve zdravotní sféře žalobce, a to [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] a že žalobce trpěl nejistotou o výsledku trestního řízení právě i v souvislosti s vydaným trestním příkazem a následně nepravomocným rozsudkem soudu prvého stupně, kterým byl žalobce uznán vinným a byl mu uložen trest odnětí svobody. Ve vztahu k majetkové škodě pak byla požadována náhrada škody spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení žalobce v rámci trestního řízení a náhrada škody spočívající v úhradě znaleckého posudku ze strany žalobce. Žalobce pak v žalobě uváděl dále i to, že dne 17. 5. 2019 se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o odškodnění jemu vzniklé majetkové škody a nemajetkové újmy, přičemž s ohledem na to, že však ke dni podání žaloby nebylo o jeho nárocích uplatněných mimosoudní cestou rozhodnuto, byla tedy žalobcem podána žaloba k soudu a bylo žádáno, aby soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit částky žalobou požadované.

2. V průběhu řízení, s ohledem na částečné plnění ze strany Ministerstva spravedlnosti, pak vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do požadavku na zaplacení částky 41 674 Kč (částka 20 800 Kč vzata zpět pro chován žalované, částka 20 876 z procesního zavinění žalobce), přičemž o tomto částečném zastavení žaloby pak bylo rozhodnuto usnesením vydaným pod č. j. 21 C 63/2019-75. Teprve v rámci podání k soudu dne 23. 11. 2020 však žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uvedl údaje související s požadavkem na náhradu cestovného a ztráty času jakožto součástí nákladů za právní zastoupení, přičemž náklady související s tvrzeným cestovným a úhradou ztráty času vyčíslil na částku 3 024 Kč s tím, že na náhradě majetkové škody pak tedy byla nadále, po částečném zpětvzetí žaloby, požadována ještě částka 8 224 Kč (3 024 Kč jako cestovné a náhrada za ztrátu času a 5 200 Kč jako zbytek nákladů vynaložených na obhajobu) a na náhradě nemajetkové újmy pak byla nadále požadována částka 50 000 Kč. Dne 4. 2. 2021 pak byla žaloba vzata částečně zpět i co do požadavku na zaplacení částky 30 000 Kč společně s příslušenstvím, jakožto nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání s tím, že nadále byla požadována toliko částka 20 000 Kč O tomto částečném zastavení řízení pak bylo rozhodnuto dne 4. 2. 2021. Dále téhož dne byla vzata žaloba zpět i co do požadavku na náhradu majetkové škody ve výši 1 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 19. 10. 2019 do zaplacení a i v tomto rozsahu bylo rozhodnuto o částečném zastavení řízení, to vše za situace, kdy mezi stranami bylo vyjasněno, že jestliže jeden z požadovaných úkonů právní služby dne [datum] (příprava a převzetí věci) byl již proplacen, pak žalobce nadále požadoval již jen v tento den proplacení jednoho úkonu právní služby. V souvislosti s požadavkem na náhradu majetkové škody však zároveň bylo požádáno i o připuštění změny žaloby, když nově bylo žalobcem upřesněno, že v rámci majetkové škody je požadována tedy úhrada mimosmluvní odměny za tři úkony právní služby a paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce, a to mimo poradu s klientem dne [anonymizována dvě slova] [rok] v den převzetí věci ještě nově požadovaný úkon právní služby dne [datum] spočívající v jednání se znalcem v době od 10.00 hod do 11.20 hod. a dále nově požadovaný úkon právní služby spočívající v poradě s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] v souvislosti s tím, zda bude podáváno odvolání do zprošťujícího rozsudku za situace, kdy žalobce byl zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu s tím, že připadalo v úvahu i rozhodnutí příznivější tedy zproštění obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu. Po tomto shora uvedeném částečném zpětvzetí žaloby a po připuštění změny skutkových tvrzení žaloby tedy byla jako majetková škoda požadována částka 6 924 Kč (3 900 Kč za 3 úkony právní sužby a tři režijní paušály a 3 024 Kč jako náhrada škody za cestovné a ztrátu času).

3. Žalobce pak i po provedeném dokazování setrval na svém požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení a dále požadoval náhradu majetkové škody v celkové výši 6 924 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % za dobu od 19. 11. 2017 do zaplacení, a to jako náhradu škody sestávající se z proplacení náhrady škody za tři úkony právní služby a paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce, tedy z částky 3 900 Kč, a dále z částky 3 024 Kč jakožto náhrady škody spočívající v úhradě cestovného a náhrady za ztrátu času v souvislosti cestami právního zástupce žalobce k jednáním soudu a zpět.

4. Žalovaná v rámci svého vyjádření k žalobě uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce se dopisem ze dne 17. 5. 2019, Ministerstvu spravedlnosti došlým téhož dne, obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o náhradu škody ve výši 49 900 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč, a to v důsledku nezákonně vedeného trestního stíhání vůči jeho osobě u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. V této souvislosti však žalovaná poukazovala na to, že s ohledem na to, že podání žalobce trpělo zásadními vadami, Ministerstvo spravedlnosti vyzvalo žalobce svým přípisem ze dne 18. 10. 2019 k doložení přehledu úkonů právní služby, které byly v rámci obhajoby žalobce v trestním řízení jeho obhájcem vykonány a dle nichž měla být vyúčtována odměna ve výši 46 000 Kč. Dále byl žalobce vyzván, aby doložil doklady prokazující důvodnost účtovaného cestovného a důvodnost případného účtování za jednotlivé úkony právní služby, které nejsou zjistitelné ze spisu, a žalobce byl též vyzván k tomu, aby doložil, že v majetkové sféře žalobce skutečně vznikla majetková škoda, která mohla být prokazována například fakturou, příjmovým pokladním dokladem či výpisem z účtu. Dále byl žalobce vyznán i k tomu, aby doložil, že mu vznikla škoda v souvislosti se zaplacením znaleckého posudku a aby uvedl konkrétní tvrzení odůvodňující vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když v tomto směru bylo upozorňováno na to, že žádost obsahuje pouze zcela obecná tvrzení, přičemž závažnost nemajetkové újmy není ničím konkrétně prokazována. Dále bylo ve vyjádření k žalobě uvedeno i to, že na tuto výzvu pak reagoval právní zástupce žalobce přípisem ze dne 1. 11. 2019, jehož obsahem byl výčet úkonů právní služby vykonaných v rámci řízení ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a přílohou pak byly i doklady o vzniku škody na straně žalobce (vystavené faktury, včetně faktury za zpracování znaleckého posudku), avšak že k nemajetkové újmě nebylo tímto přípisem de facto nic doplněno. V této souvislosti pak bylo žalovanou v rámci doplňujících skutkových tvrzení upozorňováno i na to, že přes výzvu žalované nebyly doloženy žádné doklady, které by mohly vést v rámci mimosoudního projednání věci k přiznání případného cestovného a ztráty času, tedy nároků, které jsou však jako součást nákladů vynaložených na obhajobu taktéž požadovány. Dále bylo v rámci vyjádření k žalobě uvedeno i to, že Stanoviskem ze dne 20. 1. 2020 pak bylo v rámci mimosoudního projednání věci částečně požadavkům žalobce vyhověno, a to z titulu náhrady škody ve výši 20 800 Kč s tím, že za právní zastoupení žalobce byla žalobci přiznána náhrada škody ve výši 16 900 Kč, a dále i částka 3 900 Kč jako náhrada škody za žalobcem uhrazený znalecký posudek. Z titulu náhrady nemajetkové újmy za trestní stíhání pak bylo v rámci mimosoudního projednání věci žalobci poskytnuto zadostiučinění ve formě konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a ve formě poskytnuté omluvy. Žalovaná pak dále k věci uvedla i to, že částka 20 800 Kč byla žalobci vyplacena dne 28. 1. 2020. V souvislosti s poskytnutou náhradou majetkové škody v rámci mimosoudního projednání věci pak žalovaná upozorňovala na to, že s ohledem na to, že žalobci v důsledku obvinění z přečinu dle § 228 odst. 1 trestního zákona hrozil trest odnětí svobody až na jeden rok, je zřejmé, že za těchto okolností tedy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činila 1 000 Kč, přičemž z uplatněných úkonů právní služby podáním ze dne 1. 11. 2019 žalovaná uznala (z celkově 16 úkonů) 13 úkonů právní služby a a13 paušálních náhrad hotových výdajů právního zástupce žalobce, když oproti požadavku žalobce nebyl přiznán úkon právní služby samostatné porady s klientem dne [datum], neboť v této souvislosti bylo žalovanou poukazováno na to, že téhož dne došlo k převzetí právního zastoupení, jehož součástí je právě i porada s klientem a není tedy důvodu pro samostatné účtování tohoto úkonu. Dále bylo žalovanou upozorňováno na to, že pokud byly jako samostatné úkony právní služby požadovány jednak podání odvolání ze dne [datum] a následně odůvodnění odvolání ze dne [datum], je tento požadavek nedůvodný, neboť na tato podání nelze nahlížet jako na dva samostatné úkony, ale jako na jeden celistvý úkon právní služby. Dále pak žalovaná uváděla i to, že taktéž nepřiznala náhradu škody za úkon právní služby dne [datum], neboť ze spisového materiálu vyplývalo, že tohoto dne jednání u soudu konáno nebylo, neboť bylo k žádosti obhájce zrušeno a nařízeno na jiný termín. Ve vztahu k nemajetkové újmě pak bylo žalovanou konstatováno, že za situace, kdy trestní řízení proti žalobci bylo zahájeno dne [datum], přičemž pravomocně skončilo dne [datum] a za situace, kdy na výslovnou výzvu žalované v rámci mimosoudního projednání věci nebyly tvrzeny konkrétní zásahy do osobností sféry žalobce, žalovaná tedy vyhodnotila, že dostatečnou satisfakcí je právě konstatování porušení práva na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době.

5. Po doplnění žaloby ze strany právního zástupce žalobce a po částečných zpětvzetí žaloby a připuštění změny žaloby pak žalovaná strana učinila nesporným důvodnost požadavku žalobce na náhradu ztráty času právního zástupce žalobce při cestách k jednání soudu a zpět v rozsahu čtyř vykonaných cest ze sídla obhájce k [název soudu], tedy celkově částky 1 600 Kč. Dále žalovaná po doplňujících skutkových tvrzeních ze strany žalobce učinila nesporným i cestovní výdaje za čtyři cesty konané k jednání soudu a zpět za pohonné hmoty ve výši 421,60 Kč, avšak sporovala důvodnost požadavku na náhradu škody spočívající v amortizaci vozidla, a to za situace, kdy žalovaná poukazovala na to, že v rozhodné době právní zástupce žalobce nebyl majitelem předmětného vozidla, kterým byly cesty konány, když předmětné vozidlo měl od jeho majitele k bezplatnému užívání a tudíž že tedy na straně právního zástupce žalobce v souvislosti s danými cestami nevznikl žádný výdaj související s opotřebováním předmětného motorového vozidla (jeho majetek se nijak nesnižoval užíváním předmětného vozidla) s tím, že tedy za těchto okolností nebyl právní zástupce žalobce oprávněn přeúčtovat amortizaci vozidla žalobci v rámci vyúčtovaného obhajného.

6. Žalovaná pak v rámci závěrečného návrhu uvedla, že rozhodnutí o vyhovění žalobě co do požadavku na zaplacení majetkové škody tedy v konečném důsledku ponechává na úvaze soudu, nicméně odkazovala na svou argumentaci ve vztahu k jednotlivě uplatněným nárokům na náhradu majetkové škody již výše rozebíraným. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy pak žalovaná setrvala i po provedeném dokazování na svém původním stanovisku, tedy na tom, že dostatečnou satisfakcí v daném případě bylo konstatování nezákonnosti trestního stíhání žalobce a omluva, které se žalobci dostalo v rámci mimosoudního projednání věci, když v této souvislosti žalovaná poukazovala na to, že řízení, které bylo proti žalobci vedeno, rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně dlouhé, zdůrazňovala, že s přečinem, pro který byl žalobce stíhán, není spojováno větší odsouzení ze strany veřejnosti a že v řízení nebyly prokázány natolik zásadní zásahy do osobnostní sféry žalobce, aby bylo na místě odškodňovat žalobce i formou finančního plnění. V této souvislosti pak žalovaná uváděla dále i to, že ze svědecké výpovědi svědka vyplynulo, že újma, která měla žalobci vzniknout, byla i tímto svědkem dávána do souvislosti se samotným skutkem, nikoliv bezprostředně s trestním stíháním a bylo upozorňováno i na to, že i ze samotného zprošťujícího rozsudku vyplývá to, že ke skutku popsanému ve sdělení obvinění a v obžalobě skutečně došlo, byť nakonec nebyl posouzen jako trestný čin. V této souvislosti pak bylo žalovanou odkazováno i na to, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 4525/2017 je třeba zohlednit to, že odškodňování nezákonného trestního stíhání je v podstatě nadstandardním přístupem České republiky, když takovéto odškodnění není zaručeno ani Úmluvou o lidských právech a dále bylo poukazováno na to, že v tomto rozhodnutí se Nejvyšší soud České republiky zabýval i tím, že ne každé trestní řízení musí být automaticky odškodňováno finančním zadostiučiněním s tím, že v tomto případě je žalovaná strana skutečně přesvědčena o tom, že tento závěr dopadá právě i na projednávanou věc.

7. Žádostí o náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání datovanou dne 17. 5. 2019, přípisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 7. 5. 2019, výzvou Ministerstva spravedlnosti k doplnění skutkových tvrzení a podkladů pro možnost mimosoudního projednání nároku žalobce u Ministerstva spravedlnosti ze dne 18. 10. 2019, včetně dokladů o doručení právnímu zástupci žalobce dne 21. 10. 2019, doplněním žádosti o odškodnění ze dne 1. 11. 2019 Ministerstvu spravedlnosti dodaným dne 7. 11. 2019, stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 1. 202 a příkazem k úhradě ze dne 22. 1. 2020 ve spojení s dokladem České pošty ze dne 7. 5. 2020 vzal soud za prokázané, že dne 17. 5. 2019 se žalobce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy. Na náhradě majetkové škody požadoval žalobce zaplacení částky 49 900 Kč a na náhradě nemajetkové újmy pak požadoval žalobce z titulu nezákonného stíhání své osoby částku 50 000 Kč. V této žádosti však nebyly uvedeny žádné konkrétní údaje ohledně rozsahu požadované náhrady majetkové škody v souvislosti s náklady vynaloženými na právní zastoupení žalobce a nebyla konkretizována žádná skutková tvrzení ohledně požadavku na náhradu nemajetkové újmy. Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo příjem žádosti na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody dnem 17. 5. 2019. Přípisem ze dne 18. 10. 2019 vyzvalo Ministerstvo spravedlnosti žalobce k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k prokázání důvodnosti požadavků uplatněných v rámci mimosoudního projednání věci, včetně požadavku na doložení jednotlivých úkonů právní služby, cestovného, znalečného, a žalobce byl vyzván i k doplnění konkrétních skutkových tvrzení a k označení důkazů ve vztahu k prokázání závažnosti vzniku nemajetkové újmy. Na tuto výzvu pak bylo reagováno právním zástupcem žalobce přípisem ze dne 1. 11. 2019, který obsahoval doplnění skutkových tvrzení ohledně jednotlivých úkonů právní služby, faktury za uvedené právní služby a faktury za znalecký posudek. Přípis však neobsahoval žádná tvrzení ani důkazy vztahující se případně k náhradě cestovného, ztráty času ani žádné konkrétní údaje vztahující se k prokázání důvodnosti požadavku na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu částky 50 000 Kč. Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázán, že s ohledem na toto doplnění bylo Ministerstvem spravedlnosti dne 20. 1. 2020 vydalo své Stanovisko, v rámci něhož bylo ze strany Ministerstva spravedlnosti konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a v rámci mimosoudního projednání věci byla žalobci poskytnuta i omluva. Dále pak byla žalobci, s ohledem na doplnění údajů a podkladů ze strany žalobce, na náhradě majetkové škody přiznána částka 20 800 Kč. Částka 20 800 Kč byla žalobci vyplacena dne 28. 1. 2020.

8. Obsahem spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], zejména pak úředním záznamem ze dne [datum] o podání vysvětlení [jméno] [příjmení], usnesením ze dne [datum], jímž bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání přečinu poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, obžalobou podanou u [název soudu] dne [datum], rozsudkem [název soudu] vydaným pod č. j. [číslo jednací], protokolem o hlavním líčení ze dne [datum], rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že dne [datum] bylo na Policii České republiky [jméno] [příjmení] podáno vysvětlení, v rámci něhož [jméno] [příjmení] oznámil, že žalobce [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizováno 6 slov] [anonymizováno 6 slov] [jméno] [příjmení], [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizováno 6 slov] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dále bylo výše uvedenými listinami prokázáno, že dne [datum] bylo žalobci sděleno obvinění ze spáchání přečinu poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, následně dne [datum] byla ve věci podána obžaloba, přičemž poté, kdy [název soudu] byl vydán trestní příkaz, proti němuž byl podán odpor, bylo nadále pokračováno v trestním řízení, v rámci něhož bylo rozsudkem [název soudu] vydaným dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným přečinem poškozování cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a byl nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Dále bylo v řízení prokázáno, že s ohledem na podané odvolání ze strany žalobce pak bylo ve věci rozhodováno i odvolacím soudem, který dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] zrušil rozsudek soudu prvého stupně a vrátil věc k dalšímu řízení s tím, že bylo soudu prvého stupně uloženo vyslechnout oba znalce, kteří v rámci řízení zpracovávali znalecký posudek, a zabývat se otázkou vzniku škody. Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázáno i to, že po doplněném dokazování byl ve věci dne [datum rozhodnutí] vydán pod č. j. [číslo jednací] rozsudek, jímž byl žalobce obžaloby v plném rozsahu zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu, tedy že skutek není trestním činem. Dále bylo výše uvedenými listinnými důkazy prokázáno, že v rámci hlavního líčení konaného dne 15. 1. 2018 sám žalobce v rámci trestního řízení vypovídal ke svému zdravotnímu stavu s tím, že z této výpovědi pak vyplývalo, že zhoršení svého zdravotního stavu sám žalobce datoval do období [anonymizováno] [rok], tedy do doby cca jeden rok před zahájením trestního řízení.

9. Fakturou - daňovým dokladem [číslo] [rok] ze dne [datum], fakturou - daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum], fakturou - daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum], fakturou - daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum] a fakturou [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že právní zástupce žalobce, který žalobce v rámci trestního řízení zastupoval, vyúčtoval za právní služby v souvislosti se zastupováním žalobce v trestním řízení žalobci výše uvedenými fakturami částky 10 000 Kč, 6 000 Kč, 10 000 Kč, 15 000 Kč a 5 000 Kč, tedy celkově částku 46 000 Kč.

10. Zápisem z porady ze dne [datum] (den převzetí právního zastoupení) ve věci trestního příkazu [číslo jednací] vydaného dne [datum rozhodnutí] vzal soud za prokázané, že tímto zápisem byla evidována porada s klientem tohoto dne od 10.00 hod. do 11.10 hod. a následně od 12.30 hod. do 13.45 hod. Zápisem o poradě se znalcem dne [datum] od 10.00 hod. do 11.20 hod. vzal soud za prokázané, že v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] se tohoto dne se konala porada mezi právním zástupcem žalobce a znalcem ohledně zadání zpracování znaleckého posudku k vyhodnocení poškození vozidla. Zápisem z porady s klientem ze dne [datum] ve věci trestního řízení [spisová značka] vzal soud za prokázané, že tento den proběhla porada Mgr. [jméno] [příjmení] s žalobcem v době od 11.00 hod. do 11.20 hod. (porada nepřesahující jednu hodinu s tím, že předmětem porady bylo to, zda se klient odvolá do zprošťujícího rozsudku s ohledem na zproštění obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu.

11. Souhlasem o užívání vozidla ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] – [právnická osoba] udělila právnímu zástupci žalobce [příjmení] [příjmení] souhlas s užíváním vozidla [značka automobilu], [registrační značka].

12. Výpovědí svědka [jméno] [celé jméno žalobce] ([anonymizována dvě slova]) vzal soud za prokázané, že svědek se o skutku, pro který pak bylo žalobci následně sděleno obvinění, dozvěděl již před zahájením trestního stíhání žalobce od [anonymizováno] žalobce ([anonymizováno] [role v řízení]) a to prakticky bezprostředně poté, kdy ke skutku došlo. Z pohledu svědka byl celý incident a následné trestní stíhání pro žalobce stresující, neboť žalobce žil celý život spořádaně, neměl nikdy žádné problémy takovéhoto charakteru, přičemž již i v rámci šetření policie byl nucen podrobit se pro žalobce potupným úkonům jako snímání otisků, dýchání do alkohol testeru aj. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že v průběhu trestního řízení svědek u žalobce začal zaznamenávat změny v chování žalobce, který [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [role v řízení]. V tomto směru sice svědek připouštěl, že zdravotní problémy měl žalobce již před trestním stíháním (trpěl dnou), nicméně dle svědka se v průběhu trestního řízení [anonymizována dvě slova] u žalobce dostavovaly podstatně častěji. Z výpovědi svědka pak vyplynulo i to, že žalobce pak v době trestního stíhání, a to právě v důsledku toho, že trestní stíhání špatně nesl, již neměl ani dostatek energie potřebné při zvládání péče o [anonymizováno] [role v řízení] v takovém rozsahu jako dříve, a to za situace, kdy [anonymizováno] žalobce byla ve špatném zdravotním stavu ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]). Dále soud vzal touto výpovědí za prokázané, že s ohledem na to, že skutek se stal na malém městě ([obec]), přičemž [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], dostala se celá věc do širokého povědomí veřejnosti a to i v souvislosti s otištěným článkem v [anonymizována dvě slova], přičemž sám svědek při svých návštěvách [anonymizováno] vnímal změnu postoje okolí s tím, že například docházelo k situacím, kdy [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] Touto výpovědí však bylo zároveň prokázáno, že do široké povědomosti veřejnosti se skutek, pro který byl pak žalobce následně trestně stíhán, dostal prostřednictvím periodika [anonymizována dvě slova] ještě dříve, než vůbec začalo trestní stíhání žalobce s tím, že tedy informace o incidentu se začaly šířit bezprostředně poté, kdy se skutek stal (ke skutku došlo v [anonymizováno] [rok], přičemž trestní stíhání žalobce bylo zahájeno v [anonymizováno] [rok]). Touto svědeckou výpovědí však nevzal soud za prokázané, že by trestní stíhání bezprostředně zasáhlo do pracovní činnosti žalobce, když žalobce v té době již pracoval pouze brigádně.

13. Pokud pak soud eventuálně v řízení provedl ještě jiné důkazy, které blíže nehodnotil, soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že tyto důkazy neměly žádného podstatného významu pro skutkové a právní posouzení věci.

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 2 zák. č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

18. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

19. Podle ustanovení § 31 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí, nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.

20. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

21. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

22. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po vyhodnocení důkazů provedených v řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že v daném případě byla žaloba v částečném rozsahu podána důvodně, a to jak v požadavku na náhradu majetkové škody, tak i nemajetkové újmy. Při posuzování důvodnosti nároků žalobce uplatněných touto žalobou se soud v prvé řadě zabýval tím, zda byly naplněny základní předpoklady odpovědnosti státu za škodu, tedy zda v daném případě bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno a zda v přímé příčinné souvislosti s tímto nezákonným rozhodnutím, které pro nezákonnost bylo zrušeno, vznikla žalobci škoda a nemajetková újma a pokud ano, v jakém konkrétním rozsahu. V této souvislosti soud uvádí, že v daném případě je třeba za nezákonné rozhodnutí považovat usnesení o sdělení obvinění žalobci ze dne [datum] pro přečin poškozování cizí věci dle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, a to za situace, kdy nezákonnost tohoto trestního rozhodnutí a tím i potažmo celého trestního řízení vedeného proti žalobci byla nakonec deklarována rozsudkem [název soudu] vydaným dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], jímž byl žalobce obžaloby z přečinu poškozování cizí věci zproštěn dle § 226 písm. b) trestního řádu.

23. S ohledem na shora učiněný právní závěr se pak tedy soud dále zabýval tím, zda v řízení bylo prokázáno, že žalobci v příčinné souvislosti vznikla v jeho majetkové sféře škoda a to v rozsahu částky 6 924 Kč, která zůstala po částečných zpětvzetí a připuštění změny žaloby předmětem řízení. Ve vztahu k tomuto požadavku na náhradu majetkové škody pak soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v řízení byla prokázána důvodnost tohoto nároku na náhradu majetkové škody toliko v částce 3 321,60 Kč skládající se z částky 1 300 Kč požadované jakožto náhrada škody v souvislosti s odměnou za jeden úkon právní služby a paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce, a to konkrétně za úkon právní služby dne [datum] spočívajícího v poradě se znalcem ohledně zadání a zpracování znaleckého posudku v době od 10.00 hod. do 11.20 hod. V této souvislosti soud uvádí, že tento úkon právní služby lze podřadit pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. i) za použití odstavce 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., když je nepochybné, že jednání se znalcem za účelem zadání a zpracování znaleckého posudku, který následně ve svém důsledku vedl ke zproštění žalobce obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, lze hodnotit jako účelně vynaložený náklad na právní zastoupení žalobce v trestním řízení. S ohledem na skutečnost, že za tento úkon právní služby přináležela mimosmluvní odměna ve výši 1 000 Kč dle § 10 odst. 3 písm. a) za použití § 7 shora uvedené vyhlášky a při zohlednění toho, že v souvislosti s tímto úkonem právní služby pak přináležela i paušální částka hotových výdajů právního zástupce žalobce vyúčtovaná dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., soud tedy přiznal žalobci v rámci náhrady majetkové škody výše uvedenou částku 1 300 Kč. Ve vztahu k této částce však soud nepřiznal žalobci úroky z prodlení, a to za situace, kdy tento požadavek na náhradu majetkové škody byl uplatněn až v průběhu řízení před soudem, přičemž se jednalo o nově tvrzenou skutečnost, která nebyla ani přes výzvu žalované tvrzena v rámci mimosoudního projednání věci, a je tudíž zřejmé, že žalovaná se tedy rozhodně v rámci mimosoudního projednání věci nemohla ve vztahu k tomuto požadavku dostat do prodlení s jeho plněním. Součástí přiznané náhrady majetkové škody je pak dále i částka 421,60 Kč jakožto náhrada za pohonné hmoty, které byly součástí cestovného vyúčtovaného v rámci právního zastoupení žalobce v trestním řízení, a to v souvislosti se čtyřmi cestami právního zástupce žalobce k jednáním soudu a zpět mezi sídlem právního zástupce žalobce a [název soudu] při počtu najetých kilometrů tam a zpět 62 km, při spotřebě 5,7 l [číslo] km a ceně pohonných hmot 29,80 Kč. V souvislosti s požadavkem na náhradu škody spočívající v cestovném pak soud pro úplnost uvádí, že pokud soud v řízení nepřiznal žalobci nárok na náhradu škody spočívající v požadované amortizaci vozidla, soud ta učinil s ohledem na skutečnost, že v tomto směru se plně ztotožnil se závěrem strany žalované, že žalobci nárok na náhradu škody spočívající v amortizaci vozidla v souvislosti s cestami jeho právního zástupce skutečně nevznikl, neboť jestliže sám právní zástupce žalobce při jednání soudu konaném dne [datum] k dotazu soudu uvedl, že v době, kdy byly konány cesty k jednáním soudu, nebyl majitelem předmětného vozidla, přičemž vozidlo měl od jeho majitele k dispozici k užívání bezplatně, je zřejmé, že za této situace tedy v souvislosti s danými cestami nevznikal opotřebením předmětného motorového vozidla žádný výdaj právnímu zástupci žalobce (jeho majetek se nijak nesnižoval užíváním předmětného vozidla k daným cestám) s tím, že za těchto okolností tedy skutečně nebyl oprávněn přeúčtovávat v rámci obhajného svému klientovi amortizaci vozidla. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že k částce 421,60 Kč nebylo žalobci přiznáno taktéž příslušenství spočívající v úrocích z prodlení, které byly požadovány od 19. 11. 2019, a to za situace, kdy opětovně z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce, a to ani přes výzvy žalované v rámci mimosoudního projednání věci nedodal žalované poklady pro to, aby případně mohla náhradu škody za cestovné žalobci v rámci mimosoudního projednání přiznat, tudíž žalovaná se do prodlení se zaplacením této částky nemohla dostat. Navíc nelze přehlédnout ani to, že to, že součástí požadavku na náhradu majetkové škody je i cestovné a dále i náhrada za ztrátu času v souvislosti s výše uvedenými cestami k jednáním soudu a zpět žalobce upřesnil až v průběhu tohoto soudního řízení, a to taktéž až po výzvách soudu téměř v samotném závěru řízení s tím, že za těchto okolností tedy soud skutečně neshledal důvody pro to, aby byla přiznávána výše uvedená částka společně s příslušenstvím. Součástí náhrady majetkové škody přiznané žalobci je pak i částka 1 600 Kč, která byla žalobci, a to s ohledem na vyjádření strany žalované, přiznána jako náhrada škody spočívající v náhradě za ztrátu času právního zástupce žalobce v souvislosti s cestami právního zástupce žalobce k jednáním soudu a zpět, když v tomto rozsahu, tedy v rozsahu částky 1 600 Kč soud dospěl, stejně tak jako žalovaná, k závěru, že tato částka je v řízení požadována důvodně, když rozsah ztráty času byl přiznán s odkazem na ustanovení § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tedy v rozsahu částky 100 Kč za každou započatou půlhodinu s tím, že náhrada za jednu cestu pak byla při každé cestě přiznána v rozsahu čtyř půlhodin. K částce 1 600 Kč však taktéž nebylo přiznáno příslušenství, tedy požadovaný úrok z prodlení a to ze zcela shodných důvodů, pro které nebyly úroky z prodlení přiznány ani z náhrady za pohonné hmoty. (O zamítnutí úroků z prodlení bylo celkově ve vztahu k částce 3 321,60 Kč rozhodnuto pod bodem III výroku tohoto rozsudku).

24. Pokud pak soud dále zamítl požadavek žalobce na náhradu majetkové škody v částce 3 602,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 19. 11. 2019 (viz bod III výroku tohoto rozsudku), soud tak učinil s ohledem na to, že v tomto rozsahu požadavku žalobce na náhradu škody dospěl k závěru, že tento požadavek nebyl v řízení uplatněn důvodně. Součástí tohoto požadavku byl totiž jednak požadavek na náhradu za amortizaci vozidla, která nebyla přiznána z důvodu již výše uvedeného, a jednak požadavek na náhradu majetkové škody ve výši 2 600 Kč, která byla požadována jako škoda v souvislosti s mimosmluvní odměnou za dva úkony právní služby a s nimi souvisejícími paušálními náhradami hotových výdajů právního zástupce žalobce, a to konkrétně za úkon právní služby dne [datum] spočívající v poradě s klientem po zprošťujícím rozsudku o tom, zda má být podáno odvolání do rozhodnutí, a to s ohledem na zproštění obžaloby dle § 226 písm. b) trestního řádu, nikoliv podle § 226 písm. a) trestního řádu. S ohledem na to, že však důkazy provedenými v řízení bylo prokázáno, že tento úkon právní služby nepřesáhl jednu hodinu, soud neshledal důvod pro přiznání tohoto úkonu právní služby, a to právě s odkazem na ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Druhým požadovaným a soudem neuznaným úkonem právní služby pak byl úkon právní služby dne [datum] v době od 12.30 hod. do 13.45 hod., ve vztahu k němuž soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro přiznání náhrady škody v souvislosti s tímto úkonem a to za situace, kdy, jak vyplývá z provedeného dokazování a mezi stranami bylo učiněno nesporným, žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci přiznala žalobci a následně i proplatila úkon právní služby spočívající v přípravě a převzetí obhajoby na základě smlouvy o poskytování právních služeb a jestliže, jak vyplývá z provedeného dokazování a mezi účastníky je nesporné, k tomuto úkonu došlo dne [datum], přičemž v zápise z porady z tohoto dne je uvedeno, že nejprve tedy bylo s žalobcem jednáno od 10.00 hod. do 11:10 hod. a následně od 12:30 hod. do 13:45 hod., je soud v daném případě přesvědčen o tom, že tímto způsobem nelze navyšovat výčet účelně vynaložených úkonů právní služby, neboť součástí úkonu právní služby spočívající v přípravě a převzetí zastoupení nebo obhajoby je celkové seznámení se s přebíranou věcí, což znamená, že v souvislosti s tímto úkonem tedy dochází k seznámení se s obsahem věci a nastudováním materiálů, přičemž toto seznámení může trvat i několik hodin, a přesto se, a to i dle odborné literatury, v daném případě za těchto okolností jedná toliko o jeden úkon právní služby, a proto tedy ze všech shora uvedených důvodů byl požadavek žalobce na náhradu majetkové škody v rozsahu částky 3 602, 40 Kč společně s požadovaným příslušenstvím zamítnut.

25. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným trestním stíháním žalobce pak soud dospěl po provedeném dokazování, na rozdíl od strany žalované, k závěru, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu, které budou rozebrány níže, je na místě přiznat žalobci odškodnění za jemu vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, a to i formou finančního plnění, přičemž jako adekvátní částku soud vyhodnotil částku 15 000 Kč. V této souvislosti soud uvádí, že při posuzování formy a výše odškodnění žalobci vzniklé nemajetkové újmy v souvislosti s jeho nezákonným trestním stíháním soud vycházel nejen ze závažnosti trestného činu, pro který byl žalobce stíhán, tedy z povahy trestní věci, ale zároveň i z doby, po kterou byl žalobce tomuto nezákonnému trestnímu stíhání vystaven, jaký trest žalobci hrozil a dále se soud zabýval i posouzením závažnosti zásahů způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce, které však, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího soudu České republiky (viz například rozsudek NS ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), musí být v řízení prokázány. V této souvislosti soud dále uvádí, že jak již konstatoval ve svých rozhodnutích Nejvyšší soud České republiky, zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a, odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tedy podle ustanovení, které je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a přenechává tak soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností, přičemž soud tedy za těchto okolností při stanovení formy a následně i výše odškodnění žalobci vzniklé nemajetkové újmy způsobené jeho nezákonným trestním stíháním vycházel z konkrétních okolností, které byly v řízení prokázány, přičemž zároveň zohlednil i to, že dle judikatury vztahující se k této problematice forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti., tj. že přiznání odškodnění formou finančního plnění je nad rámec konstatování porušení práva na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti mělo poškozenému satisfakce skutečně dostat. V daném případě pak soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že byť se v případě žalobce jednalo o obvinění a následné vedení trestního řízení pro přečin, s nímž není v obecné rovině spojována podstatná dehonestace osoby, která byla z takovéhoto přečinu obviněna (přečin poškozování cizí věci), soud na druhé straně přihlédl k tomu, že žalobce, který byl obviněn ze spáchání trestně činnosti, byl osobou staršího věku (ve věku [anonymizována dvě slova] let), jednalo se o bezúhonnou osobu, která se v minulosti žádného trestného činu nedopustila a uvážil-li soud dále při svém rozhodování i to, že žalobce byl vystaven nezákonnému trestnímu stíhání po dobu více než jednoho roku, přičemž jeho věc byla projednávána před soudem a žalobce byl dokonce dvakrát nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody (v prvém případě trestním příkazem a v druhém případě pak v rámci hlavního líčení odsuzujícím rozsudkem), přičemž ačkoliv mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání tří měsíců s podmíněným odkladem, tedy trest relativně krátký, nelze mít pochybnosti o tom, že, a to právě i s ohledem na věk a do té doby bezúhonnost žalobce, toto trestní řízení vedené proti žalobci v rozsahu více než jednoho roku při dvou nepravomocných odsouzeních mělo negativní dopad na psychiku žalobce s tím, že tento dopad na psychiku žalobce pak byl dle přesvědčení soudu prokázán i svědeckou výpovědí svědka [jméno] [celé jméno žalobce], [anonymizováno] [role v řízení]. V této souvislosti soud uvádí, že sice z provedeného dokazování nevyplývá, že by zásah do psychiky žalobce jeho nezákonným trestním stíháním byl takový, že by například vedl k nutnosti psychologické či psychiatrické péče, avšak na druhou stranu vzal soud v řízení výše uvedenou výpovědí za prokázané změny v chování žalobce, který své trestní řízení nesl velmi těžce, přičemž tento jeho stav se pak odrážel nejen na jeho chování ([anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), ale částečně i v oblasti zajišťování péče o [anonymizováno] [role v řízení], která v době trestního stíhání žalobce byla již ve velmi nedobrém zdravotním stavu ([role v řízení] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), přičemž přihlédl-li soud i k tomu, že skutek, pro který byl žalobce trestně stíhán, nebyl však trestným činem, a tento skutek souvisel s reakcí žalobce na to, jakým způsobem bylo komunikováno„ poškozenou osobou“ s jeho [anonymizováno], která byla v rozhodné době ve špatném zdravotním stavu, soud skutečně vyhodnotil, že za všech shora popsaných okolností žalobce své trestní řízení po psychické stránce nesl velmi úkorně. Na druhou stranu však soud při hodnocení formy a výše odškodnění přihlédl i k tomu, že z provedeného dokazování je zřejmé, že nicméně žalobce se skutku popsaného v obžalobě dopustil ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]) a stejně tak soud v rámci rozhodování o přiměřené výši odškodnění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu uvážil i to, že v řízení rozhodně nebylo prokázáno, ba naopak bylo vyvráceno, že by se trestní stíhání žalobce dostalo do širokého povědomí veřejnosti v důsledku zahájeného trestního stíhání a že by byl žalobce v přímém důsledku vedení trestního stíhání vnímán svým širším okolím negativně. V této souvislosti je třeba totiž poukázat na to, že, jak vyplynulo z provedeného dokazování, konkrétně z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalobce], místní periodikum informovalo o incidentu, pro který byl následně žalobce stíhán, ihned po tomto incidentu, tedy cca v [anonymizováno] [rok], a nikoliv až v souvislosti s trestním stíháním žalobce, k němuž došlo až v [anonymizováno] [rok], z čehož je tedy zřejmé, že věc byla na komunální úrovni medializována a dostala se do širšího podvědomí veřejnosti v souvislosti se samotným skutkem a nikoliv v souvislosti se zahájeným trestním stíháním žalobce, přičemž v žalobě nebylo ani tvrzeno, ani prokazováno, že by následně, po zahájení trestního stíhání, bylo věc dále medializována, a to právě v souvislosti s trestním řízením. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že pokud se na medializaci skutku případně podílela i„ osoba poškozená“, a to dokonce ještě před zahájením trestního stíhání žalobce, nelze v žádném případě činit za tuto skutečnost odpovědným stát, a to právě i z toho důvodu, že medializace případu rozhodně neproběhla v souvislosti se zahájením trestního stíhání, ale v souvislosti se skutkem, který se, a to jak vyplývá i ze zprošťujícího rozsudku, stal, byť případně v jiném rozsahu, a s ohledem na neexistenci škody nenaplňoval znaky trestného činu. Při vyhodnocení všech těchto okolností ve vzájemných souvislostech pak tedy soud dospěl k závěru, že odpovídající výši odškodnění žalobci vzniklé nemajetkové újmy je částka 15 000 Kč, která byla jakožto náhrada nemajetkové újmy žalobci v řízení přiznána.

26. V této souvislosti soud uvádí, že co se pak týká srovnání odškodnění nezákonného trestního stíhání žalobce s typově obdobnými případy, soud konstatuje, že zcela shodný případ jako případ žalobce se sice soudu nepodařilo dohledat, avšak za účelem posouzení přiměřené výše odškodnění vzniklé nemajetkové újmy soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2000/2015, podle něhož by se výše přiměřeného zadostiučinění neměla bez zjevných a podstatných skutkových odlišností konkrétního případu podstatně odlišovat od zadostiučinění přiznaného v případě skutkově obdobném, to vše za situace, kdy forma a případná výše zadostiučinění by neměla být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti), porovnal případ žalobce s případy odškodnění, o nichž bylo v minulosti rozhodnuto v rámci soudních řízení a které v jednotlivých kritériích dávají možnost srovnání s případem žalobce. Takovým rozhodnutím je například rozhodnutí Městského soudu v Praze vydané pod č. j. 72 Co 164/2014-93, jímž byla žalobci ve shora uvedeném řízení přiznána jako odškodnění nemajetkové újmy částka 20 000 Kč, a to za situace, kdy byl obviněn ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru, přičemž tento žalobce byl [anonymizována dvě slova] ([role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]) a stejně tak jako žalobce v tomto řízení byl osobou bezúhonnou. Jeho trestní stíhání však probíhalo pouze čtyři měsíce, tedy velmi krátkou dobu, zatímco trestního řízení žalobce v posuzované věci trvalo více než jeden rok, přičemž řízení sice bylo taktéž vedeno před soudem, avšak k jeho zproštění došlo již prvním pravomocným rozsudkem soudu prvého stupně, zatímco žalobce v posuzovaném řízení byl nejprve dvakrát nepravomocně odsouzen a teprve pot zproštěn obžaloby a to dle § 226 odst. 1 písm. b) t. ř., zatímco žalobce ve srovnávaném řízení byl zproštěn z toho důvodu, že jednání se vůbec na rozdíl od žalobce v řízení posuzovaném nedopustil (§ 226 odst. 1 písm. a) trestního řádu). V daném případě však u této srovnávané osoby byly shledány vážnější zásahy do osobnostní sféry ([role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Při zvážení shora uvedených podobností a odlišností srovnávaných případů (trestní řízení tohoto žalobce trvalo kratší dobu, avšak zásahy trestního řízení byly významnějšího charakteru), je soud přesvědčen o tom, že tedy částka 15 000 Kč, která byla žalobci v tomto řízení přiznána, je částkou adekvátní. Dalším obdobným případem je pak například odškodnění, kterého se dostalo žalobci v rámci rozhodnutí Městského soudu v Praze, č j. 16 Co 373/2014-186, jímž byla žalobci ve výše zmiňovaném řízení přiznána jako odškodnění nemajetkové újmy částka ve výši 10 000 Kč. Tento žalobce byl stíhán pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 1, 2 trestního zákona, přičemž jeho trestní řízení probíhalo dokonce na třech stupních soudní soustavy a tomuto žalobce byl tedy v průběhu řízení uložen pravomocný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, přičemž jeho trestní řízení bylo opakovaně vedeno před soudem prvého i druhého stupně a jedenkrát před dovolacím soudem, přičemž celé řízení trvalo cca 2 a roku, tedy dobu podstatně delší než v případě žalobce v posuzovaném řízení. Tento žalobce pak byl obžaloby zproštěn, stejně tak jako žalobce v posuzovaném řízení dle § 226 písm. b) trestního zákoníku, tedy že skutek není trestným činem. Psychický stav žalobce ve srovnávaném řízení pak taktéž nebyl dobrý, avšak na druhou stranu ve vztahu k této osobě probíhalo další trestné řízení. I na základě tohoto porovnání je tedy soud přesvědčen o tom, že částka přiznaná jako náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce v posuzovaném řízení je částkou přiměřeno a odpovídající konkrétním skutkovým zjištěním učiněným v rámci dokazování. Ze všech výše uvedených důvodů tedy bylo o náhradě nemajetkové újmy vzniklé žalobci jeho nezákonným trestním stíháním a požádané formou poskytnutí finančního zadostiučinění rozhodnuto tak, jak je pod bodem II výroku rozsudku uvedeno, tedy žalobci byla přiznána částka 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení, přičemž část požadavku na náhradu této nemajetkové újmy byla zamítnuta pod bodem III výroku rozsudku, tedy v požadavku na zaplacení částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od 19. 11. 2019 do zaplacení, a to za situace, kdy v průběhu řízení byla žaloba na náhradu nemajetkové újmy vzata částečně zpět, přičemž předmětem řízení pak již byl pouze požadavek na zaplacení náhrady nemajetkové újmy v rozsahu částky 20 000 Kč. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že soud společně s částkou odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání přiznal žalobci i požadovaný úrok z prodlení, a to za situace, kdy sice žalobce nereagoval na výzvu žalované k doplnění tvrzení ve vztahu k nemajetkové újmě v rámci mimosoudního projednání věci, avšak s ohledem na to, že ani po provedeném dokazování v rámci tohoto řízení před soudem žalovaná svůj postoj k formě odškodnění nemajetkové újmy nezměnila (trvala na tom, že dostačující formou je konstatování porušení práva a omluva) je tedy zřejmé, že i kdyby tedy žalobce skutková tvrzení doplnil, žalovaná by k odškodnění formou finančního plnění nepřistoupila a proto je soud přesvědčen o tom, že za takovýchto okolností bylo důvodné přiznat žalobci i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. od doby uvedené v žalobě, když dnem 17. 11. 2019 marně uplynula šestiměsíční lhůta, kterou mělo Ministerstvo spravedlnosti na mimosoudní projednání věci.

27. Pod bodem IV výroku rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, a to za situace, kdy v řízení byla uplatněna vedle majetkové škody i nemajetková újma, přičemž soud tedy za těchto okolností v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 vyšel z toho, že v daném případě je třeba při určování úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednit to, že vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl žalobcem v řízení uplatněn rovněž nárok na peněžité plnění spočívající v náhradě majetkové škody s tím, že za těchto okolností je tedy třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků tak, jak se stanoví podle § 8 a následujících advokátního tarifu, přičemž činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč, pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází v zásadě přímo z výše uplatněného plnění, přičemž za situace, kdy tedy žalobce v řízení uplatnit nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a dále nárok na náhradu majetkové škody, je třeba vycházet ve vztahu k nemajetkové újmě z tarifní hodnoty 50 000 Kč s tím, že byť byla žalobci fakticky na náhradě nemajetkové újmy přiznána na základě úvahy soudu částka 15 000 Kč, pro účely nákladů řízení je třeba za úspěch žalobce považovat právě částku 50 000 Kč, přičemž jestliže z majetkové škody pak byla žalobci přiznána částka 3 321,60 Kč, přičemž pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu žalobce je třeba přihlédnout i k tomu, že v rozsahu částky 20 800 Kč, v níž byla žaloba částečně vzata zpět, byla vzata zpět pro chování žalované, která po podání žaloby shora uvedenou částku zaplatila, je tedy zřejmé, že za těchto okolností dle výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR je třeba vycházet z toho, že žalobce byl celkově úspěšný v částce 74 121,60 Kč (50 000 Kč jako nemajetková újma + 3 321,60 Kč jako částka přiznaná jakožto majetková škoda žalobou + 20 800 Kč jako částka plněná žalovanou po podání žaloby) s tím, že za těchto okolností je tedy zřejmé, že jestliže předmětem řízení ve vztahu k majetkové škodě pak byla původně částka 49 900 Kč, je zřejmé, že pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci je třeba vycházet z předmětu řízení 99 900 Kč (50 000 Kč jako nemajetková újma + 49 900 jako majetková škoda), přičemž žalobce byl tedy pro účely posouzení poměru úspěchu a neúspěchu ve věci úspěšný v částce 74 121,60 Kč, tedy v rozsahu 74 % a neúspěšný v rozsahu 26 %, což znamená, že žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci, v rozsahu 48 % z celkové částky náhrady nákladů řízení, která mohla být žalobci přiznána, to vše po zohlednění částečných zpětvzetí žaloby ve vztahu k majetkové škodě, kdy částka 20 800 Kč byla vzata zpět z důvodu chování žalované, která k zaplacení této částky přistoupila až po marném uplynutí lhůty, kterou měla na mimosoudní projednání věci a v rozsahu částky 20 876 Kč pak byla žaloba vzata zpět z procesního zavinění žalobce, stejně tak jako později v rozsahu částky 1 300 Kč. V případě plného úspěchu ve věci by pak tedy žalobci přináležela jako náhrada nákladů řízení celkově částka 31 507, 60 Kč skládající se z přiznané mimosmluvní odměny ve výši 22 060 Kč za tyto úkony právní služby: přípravu a převzetí věci ve výši 5 100 Kč, podání žaloby ve výši 5 100 Kč za vyjádření, včetně částečného zpětvzetí žaloby dne 23. 11. 2020 ve výši 5 100 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 99 900 Kč dle shora uvedeného rozhodnutí NS ČR), za účast u jednání soudu dne 4. 2. 2021 ve výši 3 380 Kč, za účast u jednání soudu dne 1. 4. 2021 ve výši 3 380 Kč (vycházeje z tarifní hodnoty 56 924 Kč dle shora uvedeného rozhodnutí NS ČR), dále z částky 1 500 Kč jakožto náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobce v souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále i z částky 3 000 Kč jakožto zaplacených soudních poplatků (po zohlednění částečného vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč) a dále i z částky4 947,60 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, když v řízení bylo osvědčeno, že právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že pokud soud nepřiznal jako úkon právní služby předžalobní upomínku ze dne 17. 5. 2019, soud v této souvislosti uvádí, že tento právní úkon soud v rámci náhrady nákladů řízení žalobci nepřiznal, neboť podle § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Stejně tak pak soud nepřiznal i požadovaný úkon právní služby jednání s klientem přesahující jednu hodinu, když tento úkon nebyl žádným způsobem ze strany žalobce doložen, a nebylo objektivizováno, z jakého důvodu případně tvrzená porada s klientem přesahovala jednu hodinu a co v tomto konkrétním rozsahu bylo předmětem této porady. S ohledem na skutečnost, že tedy celková náhrada nákladů řízení v případě 100% úspěchu ve věci by byla v daném případě představována částkou31 507, 60 Kč, přičemž žalobci však vnikl nárok pouze na zaplacení 48 % náhrady nákladů řízení, bylo tedy pod bodem IV výroku rozhodnuto tak, jak je shora uvedeno, tedy na náhradě nákladů řízení byla žalobci přiznána částka 15 123,36 Kč odpovídající poměru jeho úspěchu a neúspěchu ve věci stanoveného shora uvedeným způsobem.

28. Lhůta k plnění pod body I a II výroku rozsudku stejně tak, jako pod bodem IV výroku rozsudku, pak byla poskytnuta žalované dle § 160 o. s. ř. k její žádosti patnáctidenní, a to za účelem zajištění organizačního převodu finančních prostředků, když poskytnutí lhůty v tomto rozsahu nezasahuje podstatným způsobem do oprávněných zájmů žalobce.