17 C 11/2021-196

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429 sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 o zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 900 Kč od [datum] do [datum], to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 900 Kč od [datum] do [datum], se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 36 480 Kč k rukám zástupce žalobce, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], původně domáhal po žalované zaplacení částky 52 200 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení coby náhrady majetkové a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným trestním stíháním vedeným posléze u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 1 T 110/2018. Žalobce uvedl, že dne [datum] převzal záznam Policie České republiky Obvodního ředitelství policie [obec] IV, [ulice] služby, Místního oddělení [obec] o sdělení podezření ze dne 25.10.2018, č.j. KRPA-370031-18/TČ-2018-001412 pro přečin poškození cizí věci podle ust. § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce chtěl nahlédnout do trestního spisu, což mu však bylo odepřeno. Od 2.10.2019 žalobce s policejním orgánem spolupracoval, ve věci vypovídal, byť vinu od samého počátku odmítal. Poté, co žalobce převzal sdělení obvinění, byl policejním orgánem vyzván, aby se podrobil odebrání vzorků otisků prstů a DNA, jakož i pořízení tzv. identikitu, ačkoliv v případě podezřelého nebyly pro takovýto postup zjevně dány důvody. Policejní orgán měl postupovat s určitou mírou zdrženlivosti. Dne [datum] podal žalobce prostřednictvím obhájce k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4 o přezkoumání postupu policejního orgánu dle ust. § 157a tr. řádu spolu s žádostí o umožnění nahlédnutí do spisu. Žalobci například nebylo známo, zda policejní orgán řádně zajistil dostupné kamerové záznamy a učinil jejich vyhodnocení, popřípadě zadal vypracování odborného vyjádření, zda lze ze zachyceného pohybu podezřelého usuzovat, že se mohl dopustit jednání, které je mu kladeno za vinu. Obhajoba současně v rámci zkráceného přípravného řízení upozornila na skutečnost, že v případě žalobce nemusí být splněny zákonné podmínky pro konaní zkráceného přípravného řízení dle ust. § 179a tr. řádu, zejména nedošlo k přistižení žalobce při činu. Podezření na žalobce padlo pouze na základě tvrzení nadřízeného poškozené [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, že je jednání, které je mu kladeno za vinu zachyceno na kamerovém záznamu ze dne [datum]. Dne [datum] bylo žalobci prostřednictvím obhájce doručeno vyrozumění OSZ pro [část Prahy]: 1 ZK 410/2018-11 ze dne 6.11.2018, v němž se státní zástupkyně přiklonila k obdobnému výkladu trestního řádu jaký zastával policejní orgán, tedy, že podezřelému v rámci zkráceného přípravného řízení nepřísluší právo nahlížet do trestního spisu. Dne [datum] podal žalobce prostřednictvím svého obhájce k Městskému státnímu zastupitelství podnět k výkonu dohledu výkonu dohledu dle § 12d odst. 1 zák. o státním zastupitelství. Dne [datum] byla výlučně žalobci doručena poštovní zásilka obsahující návrh na jeho potrestání OSZ pro [část Prahy] 1 ZK 410/2018–15 ze dne [datum rozhodnutí] a trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 1 T 110/2018, kterým byl shledán vinným z přečinu poškozování cizí věci dle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15 000 Kč. Proti tomuto trestnímu příkazu žalobce podal odpor. Dne [datum] bylo žalobci doručeno vyrozumění MSZ v [obec] č.j.: 0 KZT 1306/2018 – 9 ze dne 7.12.2018 o výsledku přezkoumání, z něhož vyplynulo, že uvedeným postupem policejního orgánu došlo k porušení ust. § 65 tr. řádu. Dne [datum] byla žalobci prostřednictvím jeho obhájce opětovně doručen návrh na jeho potrestání OSZ pro [část Prahy] dne [datum]. Dne [datum] byl žalobci doručen přípis skupiny vnitřní kontroly Obvodního ředitelství policie [obec] [příjmení] č.j. KRPA-426587-8/ČJ-2018-001457-S ze dne 4.1.2019, které byla OSZ pro [část Prahy] žádost o přezkoumání postupu policejního orgánu ze dne [datum] ohledně posouzení odebrání vzorků otisků prstů a DNA, jakož i pořízení tzv. identikitu. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným ze spáchání trestného činu - přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, za což byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15 000 Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Dále bylo žalobci uloženo zaplatit poškozené [jméno] [příjmení] částku 13 685 Kč. Žalobce se na místě proti rozsudku odvolal. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20.5.2019, č.j. 44 To 210/2019 byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání pro skutek kvalifikovaný jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Proti žalobce tak bylo vydáno nezákonné rozhodnutí v podobě záznamu policejního orgánu o sdělení podezření č.j.: KRPA [číslo] 2018 [číslo] ze dne [datum] Trestní stíhání žalobce bylo pravomocně skončeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], který nabylo právní moci dne [datum]. Dle žalobce nebyly splněny zákonné podmínky pro konání zkráceného přípravného řízení dle § 179a tr. řádu, zejména nedošlo k přistižení žalobce při činu. V souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí se žalobce domáhal jednak zadostiučinění za vzniklou nemajetková újmu ve výši 35 000 Kč. Žalobce uvedl, že trestní stíhání představovalo velice citelný zásah do jeho osobní sféry, neboť dolehlo na celou jeho rodinu, včetně nezletilých dětí [jméno], roč. 2009 a [jméno], roč. 2012 [obec] spáchání údajného skutku je naproti domu na adrese [adresa žalobce], se nachází přibližně 100 m od domu žalobce. Pro žalobce vše začalo dne [datum], kdy byl v ranních hodinách během venčení psa nařčen p. [příjmení], že to je on, kdo škrábe auta, čemuž byli mimo jiné přítomni kolem procházející sousedé žalobce. Následně na místo údajného trestného činu přivolaná policejní hlídka, které se žalobce sám přihlásil, neumožnila již ztotožněnému žalobci, aby odvezl přihlížející nezletilé syny [jméno] a [jméno] do školy. Trestní stíhání žalobce bylo zjevně zahájeno toliko na základě nejednoznačných videozáznamů a nepodloženého tvrzení poškozené [jméno] [příjmení]. Žalobce se musel podrobit odebrání vzorků otisků prstů a DNA, jakož i pořízení tzv. identikitu, ačkoliv pro takovýto postup zjevně nebyly dány adekvátní důvody. Žalobci nebylo umožněno, aby nahlédl do trestního spisu a seznámil se se zde založenými kamerovými záznamy, které byly policejním orgánem opakovaně chybně vyhodnoceny. To vše vedlo k tomu, že žalobce propadl deziluzi o efektivním a nezaujatém postupu orgánů činných v trestním řízení, což jen umocnilo jeho obavy, že nakonec může být pravomocně odsouzen, ačkoliv nic nespáchal. Žalobce měl v souvislosti s trestním stíháním strach ze ztráty zaměstnání u spol. [právnická osoba], [IČO], která v době, kdy byl soudem I. stupně nepravomocně odsouzen, vyžadovala čistý trestný rejstřík. Žalobce velmi sužovala chmurná představa, že pokud bude pravomocně odsouzen, dostane výpověď a tím se jeho rodina ocitne v náročné ekonomické situaci, ve které nebude schopen splácet dva hypoteční úvěry, čímž by došlo ke ztrátě nemovitostí, kde je umístěna rodinná domácnost. Žalobce nebyl nikdy trestně stíhaný, snaží se žít řádným životem, kdy značnou část svého života věnoval službě v řadách Aktivní zálohy armády České republiky, přičemž je zařazen na funkci, s níž je spojena bezpečnostní prověrka na stupni vyhrazené. Nepodložené nařčení a následné trestní stíhání se dotklo nejen žalobce, ale celé jeho rodiny. [příjmení] měsíce museli žít v nejistotě a bát se o budoucnost. Žalobce musel pravidelně chtě nechtě při venčení psa snášet agresivní komentáře ze strany zaměstnanců spol. [anonymizována dvě slova]. s r.o., kdy mnozí z nich jsou dodnes toho názoru, že se předmětného skutku dopustil, k čemuž je zjevně přivedlo výše uvedené nezákonné rozhodnutí. K hrozbě propuštění žalobce z řad Aktivní zálohy armády České republiky žalobce poukázal na zákon č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze a zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, kdy ke ztrátě způsobilosti pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení by v případě žalobce došlo odebráním bezpečnostní prověrky na stupni vyhrazené. Dále se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 17 200 Kč coby účelně vynaložených nákladů obhajoby.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] uplatnil oba nároky, a to nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), ve výši 35 000 Kč a nárok na náhradu škody v souvislosti s náklady vynaloženými na obhajobu v předmětném trestním řízení ve výši 17 200 Kč, později upravení na 15 900 Kč. Žalovaná předběžné projednání ukončila tak, že za dostačující formu kompenzace nemajetkové újmy shledala konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy, na náhradě nákladů obhajoby žalovaná přiznala žalobcem posléze požadovaných 15 900 Kč, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Po stručné rekapitulaci průběhu předmětného trestního řízení žalovaná učinila nesporným, že v daném případě došlo ohledně žalobce k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk, za které lze považovat s ohledem na výsledek trestního řízení záznam o sdělení podezření ze dne [datum]. Dle žalované však žalobce dostatečně neprokázal újmu, která mu měla vzniknout, přičemž žalovaná poukázala na to, že za dopady, které žalobce uvedl, je postačující morální satisfakce spojená s omluvou žalobci. Pokud jde o požadované příslušenství, žalovaná poukázala na to, že nárok byl u ní uplatněn dne [datum], tudíž se nemohla následující den dostat do prodlení. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. V replice ze dne [datum] na vyjádření žalované žalobce učinil nesporným, že stanovisko žalované ze dne [datum] obdržel, setrval však na svém tvrzení, že morální satisfakce postačujícím odškodněním v jeho případě není. Dále žalobce doplnil další důkazní návrhy ke svým tvrzením. Dodal, že po celou dobu žil v nejistotě a bál se o budoucnost. Žalobce tímto podání vzal žalobu částečně zpět ohledně částky 17 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 300 Kč od [datum] do [datum] a z částky 17 200 od [datum] do zaplacení.

4. K předběžné písemné výzvě soudu podle § 118a o.s.ř. žalobce dále doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy podáním ze dne [datum]. Uvedl, že došlo k zásahu do jeho osobního života i v souvislosti s tím, že v bezprostřední blízkosti od místa, kde měl být spáchán skutek, se nachází obydlí žalobce a jeho rodiny. Žalobce pak musel snášet při venčení psa agresivní komentáře ze strany zaměstnanců spol. [anonymizována tři slova] r.o., kteří podlehli jakési davové psychóze a mnozí z nich jsou dodnes toho názoru, že se předmětného skutku dopustil, k čemuž je zjevně přivedlo výše uvedené nezákonné rozhodnutí. Mnohdy bohužel byli kontaktu mezi žalobcem a zaměstnanci spol. [anonymizováno], spol. s r.o. přítomni žalobci známí pejskaři nebo jeho sousedé, kdy kvůli nezákonnému rozhodnutí vstoupilo v místě bydliště ve veřejnou známost žalobce, že je osobou, která zde poškozuje auta. V celkovém kontextu je nutné dodat, že k poškozování aut v dané lokalitě v předmětném období bohužel docházelo ve zvýšené míře, a toto se samozřejmě odráželo i v prekérnosti situace z tohoto jednání nařčeného žalobce. Žalobce měl v souvislosti s trestním stíháním strach a legitimní obavy ze ztráty příjmu ze zaměstnání u spol. [právnická osoba], [IČO], která vyžadovala čistý trestný rejstřík. Nepodložené nařčení a následné trestní stíhání se dotklo nejen žalobce, ale i cti a soukromí celé jeho rodiny, kteráž to musela po dobu trestního řízení veřejně čelit narážkám a žít v nejistotě a obavách o budoucnost, kdy žalobci reálně hrozilo propuštění ze zaměstnání i ukončení zařazení v Aktivní záloze AČR a s tím související ztráta příjmu, neschopnost dostát závazků z hypotečních úvěrů a následná ztráta vlastnických práv k nemovitostem zapsaným na [list vlastnictví] pro obec Praha, katastrální území Krč. Žalobce na podané žalobě setrval v plné rozsahu.

5. Jelikož vzal žalobce žalobu částečně zpět ohledně částky 17 200 Kč s příslušenstvím, soud usnesením ze dne 10.5.2021, č.j. 17 C 11/2021-127, řízení ohledně této části požadovaného nároku zastavil. Předmětem řízení tak nadále zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím k částce 50 900 Kč (35 000 + 15 900).

6. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalované, která se z jednání vždy omluvila a výslovně s projednání věci v její nepřítomnosti souhlasila.

7. Soud předně vyšel ze skutečností mezi účastníky nesporných. [příjmení] bylo, že ve věci je dán odpovědností titul, představovaný nezákonným sdělením podezření ze spáchání přečinu poškozování cizí věci ze dne [datum]. [příjmení] dále bylo uplatnění obou nároků u žalované dne [datum] a stanovisko žalované ze dne [datum], kterým bylo žalobci poskytnuto konstatování vydání nezákonného rozhodnutí, omluva a náhrada škody 15 900 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků).

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující další skutková zjištění a dospěl k dále uvedeným závěrům o skutkovém stavu:

9. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 1 T 110/2018, soud zjistil následující skutečnosti: Dne [datum] učinil policejní orgán záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu, na základě oznámení [jméno] [příjmení], ve věci poškození automobilu [registrační značka] s tím, že pachatel je v tuto chvíli neznámý. Jde o podezření z přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum] policejní orgán učinil záznam o sdělení podezření podle § 179b odst. 3 trestního řádu a sdělil žalobci, že je podezřelý z přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum] byl žalobce vyslechnut policejním orgánem, jako osoba podezřelá, kdy žalobce nevyužil svého práva nevypovídat a uvedl, že vypovídat chce a bude. Žalobce zejména uvedl, že na kamerovém záznamu se poznává, byl na místě venčit psa, tak jako každý den. Odmítá, že by vozidlo nějak poškodil, kdy k tomuto neměl žádný důvod, vozidlo mu nijak nepřekáželo, majitele vozidla nezná, nikdy s ním nemluvil, až do dne [datum], kdy tam žalobce zastavili, kdy to mělo být den poté, co mělo být jejich vozidlo poškozeno. Nějaká žena tam hystericky začala křičet, začali tam chodit známí, samozřejmě koukali, co se děje. Snažil se vysvětlit, že žádné auto nepoškrábal, ona si to ale nenechala vymluvit a křičela tam potom na žalobce. Poté šel žalobce domů, naložil děti do auta, pak před domem mávl na projíždějící policejní vozidlo, protože předpokládal, že jedou kvůli tomu oznámení. Manželka odvezla místo žalobce děti do školy, policisté si zapsali něco ohledně záznamu na kamerách s tím, že budou žalobce kontaktovat. Dále žalobce uvedl, že v minulosti nikdy nic obdobného nespáchal, žije řádným životem, neměl žádný důvod nějak to vozidlo poškodit. Dne [datum] byl proveden úřední záznam o vyhodnocení kamerových záznamů, vyplývá, že byly zajištěny kamerové záznamy ze dne [datum], z domu na adrese [adresa žalobce]. Na záznamech je vidět, jak v ulici [ulice], naproti domu [adresa žalobce], parkuje vozidlo, ze kterého vystupují 2 ženy, kdy od vozidla v 7:13:44 odchází a vchází naproti do domu [ulice a číslo]. Dále je na záznamech vidět, jak muž k vozidlu v 7:27:40 hod přistupuje, a zastavuje se na chvíli u dveří zavazadlového prostoru, kde udělá pohyb rukou v místech, kde bylo zjištěno poškození laku dveří zavazadlového prostoru, a od vozidla odchází. Vzhledem ke vzdálenosti a kvalitě záznamu nejde přesně vidět, co zde dělá. Dne [datum] učiněn policejním orgánem záznam o odepření nahlédnutí do trestního spisu, kdy žalobci nebylo dne [datum] v 9:42 hod umožněno nahlédnout do trestního spisu č.j. KRPA-370031/TČ-2018-001412, ve smyslu § 65 odst. 2 trestního řádu, s odůvodněním, že v § 179b odst. 2 trestního řádu se hovoří o tom, že podezřelý má stejná práva jako obviněný, ale jen dle § 32 odst. 1 a 2 trestního řádu, a tedy nemá veškerá práva, jako obviněný, a tedy nemá právo dle § 65 trestního řádu, kde se hovoří o obviněném v souvislosti s nahlížením do spisu. Z opisu z evidence z rejstříku trestu fyzických osob ze dne [datum] vyplývá, že o žalobci nejsou žádné informace o odsouzení. Dne [datum] byl státním zástupcem Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] na žalobce návrh na potrestání pro spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Dne [datum] vydala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 trestní příkaz č. j. 1 T 110/2018-42, podle kterého byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, a odsouzen k peněžitému trestu ve výši 150 Kč denní sazby v počtu 100 denních sazeb, celkem tedy ve výši 15 000 Kč s tím, že pro případ, že peněžitý trest nebude ve stanovené lhůtě vykonán, nahradí trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu podal žalobce odpor ze dne [datum]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], na čl. 71, byl žalobce shledán vinným trestným činem – přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, a byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15 000 Kč (denní sazba 150 Kč v počtu 100 denních sazeb), a pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, pak náhradní trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání po jeho vyhlášení, které poté doplnil podáním ze dne [datum]. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 5. 2019, sp.zn. 44 To 210/2019, na čl. 105, kterým byl napadený rozsudek zrušen, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání. Na čl. 158 je poté založen znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání videozáznamu. Z protokolu o hlavním líčení ze dne [datum], na čl. 133, konkrétně z části výpovědi svědka [jméno] [příjmení], zjištěno, že k dotazu obhájce žalobce, zda se svědek o záznamu bavili nějak s poškozenou, tak svědek uvedl, že ano, že se na něj koukali také s policistou, který tam přišel, takže se o něm bavili, a dále k dotazu trestního soudu, co k tomu záznamu svědek sdělil, tak sdělil, že je to úplně jasné, i policista řekl, že je to úplně jasné, ale bohužel se to táhne rok a něco. Dále co konkrétně svědek sdělil poškozené ohledně tohoto záznamu a ohledně osoby žalobce, tak svědek uvedl, že poškozené řekl, že mají záznam, ať se jde podívat. Podívali se potom na počítači, zhodnotili a žalobce měli venku na ulici. Pak přijela Policie, svědek, žalobce potřeboval odvést děti do školky (v protokolu uvedeno svědek, nicméně je patrné, že hovoří o žalobci), takže policisty poslali za ním, protože už byl doma, nám dali telefon, abychom se s ním mohli spojit, ale bohužel. Dále k dotazu obhájce, coby obžalovaného, že svědek minimálně 2x u soudu řekl, že to byl žalobce, kdo škrábal ty auta, tak jaké pro to má důkazy, že škrábal ty další auta, tak na to svědek uvedl, že na ty ostatní auta, z nichž žalobce obviňují, tak žádné důkazy nemají, mohou si to myslet, že to byl žalobce, protože to tak bylo pořád. [jméno] někdo stál špatně, měl es a někdo mu poškrábal auto, takže si svědek může myslet, že to byl žalobce. Dále svědek uvedl, že má jeden důkaz, a proto obvinili žalobce jenom za to jedno auto. Dále k dotazu obhájce, zda to bylo nějak řešeno s Policií, tak svědek uvedl, že ano, že to hlásili, Policie přijela, ale nemohli nic dělat, protože neměli žádný záznam, nikoho neviděli, přišli k autu a to bylo poškrábané. Při hlavním líčení dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] skutek kvalifikovaný jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaný stíhán. Poškozená [jméno] [příjmení] byla odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Písemné vyhotovení tohoto rozsudku je na čl. 178 s tím, že dle vyznačené doložky právní moci nabylo právní moci dne [datum]. Z odůvodnění tohoto rozsudku zjištěno, že soud prvního stupně doplnil dokazování a snažil se zajistit kamerové záznamy, následně je vyhodnotit tak, aby bylo zjištěno, zda se rýha na vozidle vyskytovala již předtím, než obžalovaný kolem vozidla prošel či nikoli. Trestní soud zdůraznil, že kamerový záznam, který měl k dispozici, sice prokazuje, že obžalovaný kolem vozidla prošel v jeho těsné blízkosti, avšak není zcela zřejmé, zda vozidlo poškozuje či nikoli. Kamerový záznam z celého dne se nepodařilo zajistit, a z kamerového záznamu, který je součástí spisovému materiálu, nelze takový závěr učinit. Nelze tak vyloučit, že poškození na vozidle mohlo vzniknout jiným způsobem a v jiném, než v obžalobě uvedeném čase. Vzhledem k tomu byl žalobce, coby obžalovaný, návrhu na potrestání podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn, s čímž souvisí i odkázání poškozené s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.

10. Z vyřízení podání označeného jako„ Podnět k výkonu dohledu“ – výkon dohledu podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství ze dne [datum] Městským státním zastupitelstvím v [obec], na čl. 12, zjištěno, že státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v [obec] přezkoumala předložený spisový materiál, tedy obsah dozorového spisu Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] 1 ZK 410/2018, a policejního spisu č. j. KRPA-370031/TČ-2018, a uzavřela, že podnět žalobce byl shledán, jako částečně důvodným, co se týče odepření nahlédnutí do spisu, respektive neuvedení závažných důvodů bránících nahlédnutí. Ve zbytku byl jako nedůvodný odložen.

11. Z vyřízení stížnosti žalobce ze dne [datum] od Obvodního ředitelství policie [obec] IV ze dne [datum], na čl. 21, zjištěno, že žalobce rozporoval postup policejního orgánu, kdy měly být jemu, coby podezřelému, bezdůvodně odebírány otisky prstů, DNA a bezdůvodně měly být pořizovány fotografie, kdy tento podnět byl postoupen Obvodním státním zastupitelstvím pro [část Prahy]. V rámci stížnosti dospěl ředitel OŘ [obec] IV k závěru, že k žádnému pochybení v úředním postupu místního oddělení Policie [obec], ani zpracovatele předmětné věci nedošlo s tím, že stížnost žalobce tak byla vyhodnocena, jako nedůvodná.

12. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], [datum narození], ze dne [datum], s ověřeným podpisem, na č.l. 124, zjištěno, že společnost [právnická osoba], jejíž je [jméno] [příjmení] jednatelem, potvrzuje, že žalobce byl zaměstnán tak, že tato společnost se zabývá správou, archivací dokumentů klientů, jimiž jsou např. banky, pojišťovny apod., ve [právnická osoba] [příjmení] je proto kladen velký důraz na bezúhonnost veškerých zaměstnanců, kdy všichni zaměstnanci musí mít z tohoto důvodu čistý trestní rejstřík, což je ze strany společnosti pravidelně prověřováno. Žalobci tedy v důsledku odsouzení za trestný čin hrozila ztráta zaměstnání v důsledku neslučitelnosti takové situace s interními směrnicemi společnosti [právnická osoba]

13. Z informace Krajského vojenského velitelství hlavního města Prahy ze dne 30. 6. 2021, č. j. MO195772/2021-2130, na čl.

133. Zjištěno, že žalobce zastával v období října 2018 do února 2020 u aktivních záloh [ulice] ČR funkci velitele osádky druhého mechanizovaného družstva AZ, druhé mechanizované čety AZ, mechanizované roty AZ 41MPR (mechanizovaný prapor) – do [datum], a od [datum] do [datum] funkci střelec – operátor druhého mechanizovaného družstva AZ, druhé mechanizované čety AZ, mechanizované roty AZ 41 mechanizovaného praporu. V těchto funkcích byl stanoven stupeň bezpečnostní prověrky vyhrazené s tím, že žalobce má udělenu prověrku vyhrazené od [datum] s platností do [datum]. Bez udělené prověrky nelze na danou pozici vojáka AZ zařadit. Z informace Krajského vojenského velitelství hlavního města Prahy z 11. 4. 2022, č. j. MO133352/2022-2130, na čl.

156. Zjištěno, že žalobce byl zařazen v následujících funkcích: od [datum] do [datum] velitel osádky třetího mechanizovaného družstva AZ, od [datum] do [datum] velitel osádky druhého mechanizovaného družstva AZ, od [datum] dosud – střelec operátor druhého mechanizovaného družstva AZ2. Aktuálně má žalobce platnou smlouvu od [datum] do [datum]. Vzhledem k tomu, že Krajské vojenské velitelství hlavního města Prahy nemá žádnou informaci o probíhajícím stíhání, nebyl důvod ukončit jeho službu v aktivních zálohách.

14. Z kopie ocenění uděleného žalobci na čl. 171, zjištěno, že dne [datum] náčelník generálního štábu [ulice] České republiky udělil žalobci čestný odznak Armády České republiky za zásluhy třetího stupně, za výtečné výsledky dosahované při plnění úkolu aktivní zálohy ozbrojených sil České republiky v průběhu 20 let služby.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí, stav ke dni [datum], z [list vlastnictví], na čl. 145, zjištěno vlastnické právo podílové spoluvlastnictví žalobce (3/4) a manželky žalobce (1/4) k pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba v [adresa] účel bydlení, a dále pozemku parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba bez č. p./č. e., garáž.

16. Ze smlouvy o hypotečním úvěru, uzavřená mezi [právnická osoba], na straně úvěrujícího, a žalobce a jeho manželky, na straně úvěrovaných, [číslo] ze dne [datum], na čl. 160, zjištěno, že byl poskytnut spotřebitelský úvěr na bydlení – hypoteční úvěr 500 000 Kč, za účelem rekonstrukce objektu k bydlení [adresa], který je součástí pozemku parcelní [číslo] s výší anuitní splátky 8 828 Kč. Ze smlouvy o hypotečním úvěru, uzavřená mezi Komerční bankou, jako úvěrujícím, a žalobcem a jeho manželkou, jako úvěrovanými, ze dne [datum], [číslo] na čl.

164. Zjištěno, že byl poskytnut úvěr ve výši 2 800 000 Kč, za účelem splacení pohledávky [právnická osoba], s výší anuitní splátky měsíčně 11 178 Kč.

17. Z lékařské zprávy – klinické vyšetření gastroenterologem ze dne [datum], na čl. 172, zjištěn závěr refluxní nemoc jícnu, Barrettův jícen bez displazie, kontrolní gastroskopie za 1 – 2 roky, s i.v. premedikací, předepsán Helicid 20 Zentiva 20 mg, CPSETD 90, 2 balení.

18. Z účastnického výslechu žalobce zjištěno, že jde-li o oblast pracovní, tak v souvislosti s trestním stíháním se žalobce obával, že v případě pravomocného odsouzení by přišel o zaměstnání. Jelikož spláceli s manželkou hypotéku přibližně 20 000 Kč měsíčně, tak tuto částku museli měsíčně mít k dispozici. Záznam v trestním rejstříku by byl problémem i při hledání nového zaměstnání, takže žalobce se v průběhu trestního stíhání obával toho, kde by případně poté pracoval a za jakou částku by pracoval. Vliv na něj mělo i to, že byl, byť nepravomocně odsouzen, což ho překvapilo a zasáhlo. Měl v průběhu trestního stíhání pocit, že má dokazovat to, že něco neudělal. Měl za to, že naopak policejní orgán máprokázat, že určitou věc udělal. Trestní stíhání pak mělo vliv i na onemocnění reflux, kterým žalobce trpěl již předtím, ale v souvislosti s trestním stíháním se to zhoršilo, už se toho nezbavil, takže i v současné době musí v této souvislosti užívat léky. Pokud jde o činnost žalobce v aktivních zálohách, je to pro něj více, než koníček, je to spíše jeho životní styl, v aktivních zálohách je přibližně od roku 2002, kdy skončil základní vojenskou službu, kdy se hned zapojil do pomoci při povodních na Vltavě, na Labi. V tom roce 2002 žalobce chtěl i vstoupit do Armády České republiky, ale tehdy to velice dlouho trvalo, než vůbec s ním Armáda vstoupila do nějakého jednání, a mezitím dostal zaměstnání v civilní sféře, a už i z důvodů finančních o vstup do Armády neměl. Z celých aktivních záloh jsou pouze 4 lidé, kteří mají kurz a výcvik na funkci střelec operátor na Pandur II, a žalobce je jedním z nich. Od [datum] byl žalobce povýšen do hodnosti rotmistra, je velitelem osádky a bude si muset požádat o prověrku na stupeň Tajné. V tuto chvíli má stupeň Vyhrazené, k čemuž také potřeboval čistý trestní rejstřík. Trestní stíhání mu nebránilo v jeho činnosti v aktivních zálohách, nedošlo k suspendování, nebo že by se nemohl činnosti v aktivních zálohách účastnit. K dopadům do rodinné sféry žalobce uvedl, že i děti trestní stíhání nesly hůře, do dneška pan [příjmení], což je jednatel firmy, kde měl žalobce poškrábat to auto, tak ten věří, že to udělal. Pan [anonymizováno] se také na žalobce zle dívá, když tam tudy prochází, protože se tomu místu nelze vyhnout. To samé potom také zažívají děti. Pokud jde o sousedy, tak některým to o tom trestním stíhání žalobce s manželkou vysvětlili, ale informace o trestním stíhání kolují patrně i nadále. Pan [anonymizováno] žalobce v zásadě obviňoval ze škrábání všech aut v ulici. Jedna zaměstnankyně té firmy, která už tam nepracuje, tak v době, kdy poté, co byl žalobce poprvé nepravomocně odsouzen, tak na něj volala„ karma je zdarma“, kdy to žalobce chápal v tom smyslu, kdy bylo zjevné, že i když nebyla účastníkem toho řízení, ani poškozenou, ani nebyla svědkyní, tak měla zjevně ty informace o trestním stíhání žalobce. Finanční situaci musel žalobce řešit s širší rodinou, se svými rodiči i s rodiči manželky, jakým způsobem by případně výpadek příjmů řešili, což mu bylo i s ohledem na svůj věk nepříjemné. Od rodičů nikdy nic nechtěli a zakládali si na tom, že se o sebe dokážou jako rodina postarat sami. Žalobce špatně nesl zjišťování identifikačních údajů ze strany policie, kdy mu byly snímány otisky prstů, dále mu byla brána DNA, také se musel svléknout do půli těla, kdy má na jedné paži tetování. Žalobci to přišlo neadekvátní.

19. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], zjištěno, že svědek každé ráno chodil a chodí místem, kde došlo k onomu incidentu, s dcerami do školy. S žalobcem jsou sousedé, svědek bydlí o ulici níž, v řadových domech. K události vypověděl, že se udála někdy buď před koncem, nebo na začátku školního roku, buď v roce 2018, nebo 2019, kde procházel tím místem a slyšel takový vysoký ženský hlas, byl to takový docela povyk a shromáždilo se tam asi 5 lidí, tak svědek nevěděl, jestli se tam nestala třeba nějaká nehoda, nějaký úraz. Pak viděl hlouček lidí a slyšel něco o nějakém škrábání, nebo poškrábání, takže to už věděl, že tam nejde nikomu o život. Všiml si ale také, že tam u toho hloučku stojí jeho soused, tedy žalobce a snaží se uklidňovat situaci. Ta paní, která tam křičela, tak měla hodně vysoký hlas, bylo mu to nepříjemné a tak se s dětmi svědek snažil místo opustit. Jinak, pokud jde o to samotné místo, tak tam se svědek potkává s žalobcem nepravidelně, asi 1x za měsíc, kdy tam žalobce venčí svého psa, Když se později svědek ptal žalobce, co to tam bylo za incident, tak mu žalobce řekl, že měl té dotyčné poškrábat vůz. K případným reakcím okolí, svědek vypověděl, že s žalobcem se znají z místního spolku, v blíže časově neurčené době se žalobce svědkovi svěřil, že je v té souvislosti trestně stíhaný, ale svědek nevěděl, jak to trestní stíhání dopadlo. Myslel si, že to trestní stíhání dále pokračuje, když je volán k soudu. Svědek nebyl u žádné události, kdy by se někdo v okolí bydliště, jak žalobce, tak svědka, nějak negativně vyjadřoval k onomu incidentu události, nic takového nezaznamenal. K žalobcově pověsti v okolí svědek uvedl, že v místě bydlí asi od roku 2011, někdy v letech 2012 až 2013 se seznámil s žalobcem. Považuje ho za starousedlíka, má za to, že tam vychází s lidmi dobře.

20. Z výslechu [jméno] [příjmení], manželky žalobce, zjištěno, že tehdy, když došlo k té události, takto byl všední den, asi říjen roku 2018. Tehdy svědkyně připravovala děti do školy/školky s tím, že je tam měl žalobce odvést, ale tentokrát přišel o něco později, než obvykle s tím, že se něco stalo, a že asi bude kriminálník, že ho u hasičárny osočili, že tam někomu poškrábal auto. Potom si manžel děti vzal, že je odveze do té školy/školky, načež přijela policie, vyskočili z ní dva policisté, zablokovali cestu, říkali si tam něco s žalobcem, který pak na svědkyni udělal takové gesto, že děti bude muset odvést ona, což se také stalo s tím, že žalobce tam zůstal na místě s policisty. Potom o tom svědkyni říkal, že ti policisté se ho tam vyptávali a že se šli podívat na kamerový záznam, nikam ho neodváželi. Žalobce ze začátku věřil, že kamerovým záznamem se prokáže, že to je nepravdivé obvinění. Svědkyně žije s žalobcem 18 let, takže už pozná i z neverbální komunikace, v jakém rozpoložení se nachází. Žalobce se svědkyni také svěřil s tím, že mu bylo sice nepříjemné, když šel na výslech na policii, ale to zvládl. Ale jako opravdu nepříjemné, až ponižující, pociťoval to, když musel dávat vzorky DNA a další stěry, bylo to velmi osobní, musel se svléci do půl těla, musel ukázat i svoje tetování. Potom, když byl odsouzen trestním příkazem, tak se mu všechno zbortilo, a měl pocit, že žádná spravedlnost neexistuje. K dopadům do zdraví svědkyně vypověděla, že žalobce již předtím trpěl refluxem, tedy pálením žáhy, ale po trestním obvinění se tyto potíže stupňovaly, takže potom svědkyně manžela donutila, aby s tím šel na lékařské vyšetření. Na pálení žáhy bere žalobce soustavně léky. Žalobce také špatně spal, a trpěl střevními problémy. Rovněž řešil, co by bylo, pokud by skutečně byl odsouzen, protože by to mělo za následek, že by ho vyhodili z práce a také řešili, jak by to bylo dál s financováním hypoték, které mají, že by třeba museli prodat auto, a toto řešit. Jelikož se děti ptaly, takto musel žalobce vysvětlovat i jim. Ke službě v Aktivních zálohách [ulice] ČR svědkyně vypověděla, že jde o koníček a životní filozofii žalobce, kdy mu musel slíbit, když si ho brala, že to bude respektovat. I děti se v tom shlédly a žalobce je pro své děti hrdina. Kdyby o toto přišel, tak by se mu skutečně zhroutil svět. K případným reakcím okolí svědkyně vypověděla, že bydlí ve slepé ulici, takže tím místem, kde k té události došlo, procházet musí. Mají bílého psa, což je jejich poznávací znamení. Konkrétně se jedenkráte, v době po nepravomocném odsouzení, žalobce svědkyni svěřil, že když se vrátil z venčení psa, tak že tam na něj nějaká paní pokřikovala„ karma je zdarma“ s tím, že tomu svědkyně rozuměla tak, že žalobce trestní stíhání má za to, co udělal. Dále svědkyně uvedla, že zaznamenává nevraživé pohledy, takové to sledování, které má říci„ víme o tobě“. Jde o zaměstnance té firmy, která žalobce obvinila. I svědkyně sama toho byla cílem, kdy měla půjčené auto od svého manžela, a kdy si všimla, že nějaký člověk, ví, že to byl jednatel té firmy, a zná ho od trestního soudu, kde taky vypovídal, tak celou tu dobu se za ní díval, že si toho všimla. Ale nic neřekl. Jinak svědkyně nezaznamenala, že by v té souvislosti byly nějaké slovní komentáře. K reakcím sousedů svědkyně uvedla, že se některým sousedům svěřila, protože se i sousedé ptali, a reakce těch sousedů vlastně byla, že nechápali, proč by to žalobce dělal a měli to za nesmyslné. Při tom incidentu samotném byli asi dva sousedé, což jí řekl žalobce. Ta jedna sousedka ji později zastavila a ptala se. Někteří sousedé se ptali i nadále, ale žalobce spíše podporovali, věřili mu, že nic neudělal, a že spravedlnost vyjde najevo. Nevraživé pohledy, a takové to různé sledování, takto bylo a je jen od zaměstnanců té firmy, která žalobce obvinila. Dále svědkyně uvedla, že finanční situaci, která by případně nastala po odsouzení žalobce, řešili i v širší rodině. Událost zaznamenali i děti. I když děti byly ještě malé, tak tu události si velice dobře pamatují, a řeší to až doteď.

21. Z výslechu svědka [jméno] [jméno], zjištěno, že je velitelem čety, v níž je žalobce zařazen v rámci aktivních záloh, znají se asi 10 let. Svědek věděl o trestním stíhání, neboť to žalobce zmiňoval na některém cvičení. Ví, že měl určité obavy z toho, že by musel skončit, pokud by se obvinění prokázalo. Pokud by došlo k pravomocnému odsouzení jakéhokoliv člena aktivní zálohy, tak by v tu chvíli neměl čistý trestní rejstřík a musel by jako člen aktivní zálohy skončit. Žalobce je na pozici velitele osádky a svědek ho považuje za jednoho z nejschopnějších členů aktivních záloh i jeho útvaru. Samotné obvinění nemá na činnost v aktivních zálohách [ulice] vliv. [příjmení], kterou svědek vede, má 100 členů, z toho zkoušky na střelce operátora v Panduru II má asi 5 členů roty. Žalobce se účastní cvičení nejméně v povinném alespoň 50% rozsahu. Služební hodnocení žalobce svědek přesně neznal, ale byl si jist, že je určitě nadprůměrné.

22. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními a na které proto soud pro stručnost odkazuje, zejména pak pokud jde o průběh trestního řízení. Pokud jde o zásahy do osobnostní sféry žalobce, pak soud uzavírá, že shledal zejména tyto. Trestní stíhání mělo určitý vliv na osobní život žalobce, kdy nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, jako je zásah do lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a práva na soukromí, žalobce pociťoval zejména obavy o budoucnost a ekonomické zajištění své rodiny a dále se obával o svůj velký koníček, kterým je služba v aktivních zálohách. Bylo prokázáno, že žalobce měl na hypotékách splácet přibližně 20 000 Kč měsíčně a že se v této souvislosti obával, jak případně bude částku splácet a oslovil i širší rodinu. Bylo prokázáno, že žalobce v průběhu řízení byl nepravomocně odsouzen. I když byl žalobce přesvědčen o tom, že nic nespáchal, odsouzení se obával. Neobával se nástupu do vězení, neboť takový trest mu ani nehrozil, ale obával se, že bude mít záznam v trestním rejstříku a v té souvislosti přijde o zaměstnání a bude rovněž vyloučen z aktivních záloh. Žalobce hůře spal, jeho chování se změnilo, a to zvláště poté, co byl nepravomocně odsouzen. Žalobce hůře snášel zásahy do osobní integrity ze strany policejního orgánu, kterým se podrobil. Nebyly však prokázány konkrétní dopady do zdravotní sféry žalobce. Pálením žáhy trpěl žalobce již předtím a nebyla prokázána příčinná souvislost mezi trestním stíhání a zhoršením tohoto onemocnění. Nebylo prokázáno, že by trestní stíhání mělo vliv na žalobcům pracovní život či jeho profesní růst a kariérní postup. Žalobce o práci nepřišel, stejně tak nedošlo k žádnému dopadu do služby v aktivních zálohách. Nebylo prokázáno, že by žalobce byl dříve odsouzen. Nejbližší rodina žalobce, tedy manželka i děti žalobce podporovali a nebylo prokázáno, že by tomu bylo jinak u širší rodiny. Sousedé žalobce rovněž podporovali a obvinění nevěřili. Jedinými osobami, které na žalobce špatně pohlíželi, byli někteří zaměstnanci [anonymizováno], spol. s r.o.

23. Z důkazů jak byly výše uvedeny byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl pro nadbytečnost dokazování úplným výpisem z Obchodního rejstříku spol. [anonymizováno], spol. s.r.o., a [právnická osoba] a leteckým snímkem ulice [ulice] a přilehlého okolí. Skutečnost, že je p. [příjmení] osobou, která jednala za [anonymizováno], spol. s r.o. byla jednak prokázána již obsahem trestního spisu a nebyla pro posouzení věci nijak rozhodná. Předmět činnosti [právnická osoba] byl prokázán jiným provedeným důkazem (čestným prohlášením [jméno] [příjmení]). Letecký snímek ulice [ulice] rovněž byl nadbytečným důkazem, neboť blízkost místa spáchání skutku, z něhož byl žalobce viněn, a jeho bydliště plynula již ze shodné ulice obou míst a nadto o tom hovořili i vyslechnutá manželka žalobce a žalobce sám při svém účastnickém výslechu. Pokud jde o dílčí důkazní návrhy žalobce, které tvoří součást trestního spisu, žalobce vyslovil souhlas s tím, aby byly provedeny v rámci dokazování obsahem trestního spisu. Jelikož žalobce reagoval v potřebném a dostatečném rozsahu na procesní poučení a výzvu soudu podle § 118a o.s.ř. dané předběžně v písemné podobě, nebylo potřeba výzvu při jednání opakovat.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

25. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

26. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

27. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

28. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

29. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

30. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

31. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

32. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

33. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („ o.z.“).

34. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

35. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

36. V řízení bylo prokázáno, že žalobce oba nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

37. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.

38. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. je nutno považovat pro svou povahu nikoli za nesprávný úřední postup, ale za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením. Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je sdělení podezření ze dne 25.10.2018, č.j. KRPA-370031-18/TČ-2018-001412 pro přečin poškození cizí věci podle ust. § 228 odst. 1 trestního zákoníku, které bylo odklizeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], jímž byl žalobce zproštěn návrhu na potrestání pro skutek kvalifikovaný jako přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku. Podmínka existence odpovědnostního titulu je tak splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku škody a existence příčinné souvislosti.

39. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08).

40. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s nezákonným trestním stíháním bylo v souzeném případě určitým mírnějším způsobem zasaženo do práv žalobce zejména v oblasti osobního prožívání, v menší míře do rodinného života, neboť rodina žalobce podporovala a neodvrátila se od něj. Do života pracovního a trávení volného času trestní stíhání nezasáhlo. Rovněž nedošlo k narušení vztahů s okolím, sousedé žalobce podporovali, vznesenému obvinění, které se nakonec ukázalo lichým, nevěřili. Žalobce tak byl nejvíce zasažen v rovině svého vlastního prožívání trestního stíhání a svých pocit, chmur, strachu a obav. Soud však současně přihlédl k tomu, že žalobce byl v řízení nepravomocně odsouzen a tak nelze říci, že by obavy žalobce zcela postrádaly reálného základu. Dopady do zdravotní sféry soud má za prokázané jen v obecné rovině, tedy že v menší míře mohlo dojít k tomu, že související stres mohl dočasně zhoršit vývoj onemocnění pálení žáhy, o němž bylo prokázáno, že jím žalobce již dříve trpěl. Skutečnost, že trestní stíhání bylo jedinou či naprosto převažující příčinou zhoršení tohoto onemocnění, případně nynější soustavné medikace, nebyla tvrzena, tím méně prokázána. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a omluva poskytnutá žalovanou, nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). [příjmení] a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod [číslo] 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

41. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1) trestního zákoníku Trestní stíhání trvalo 1 rok a 4 měsíce (od [datum] do [datum]), což je délka přiměřenou, vzhledem i k tomu, že věc byla řešena na dvou stupních soudní soustavy, přičemž trestní soud I. stupně rozhodoval třikrát (včetně trestního příkazu) a odvolací soud jedenkrát. Z provedeného dokazování obsahem trestního spisu vyplynulo, že orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule a úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Ani žalobce neuváděl žádnou skutečnost, která by svědčila o nedůvodných průtazích při objasňování věci a při jejím projednávání před soudem.

42. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestný čin poškozování cizí věci je trestným činem, za který žalobci hrozil trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. O ohledem na jeho dosavadní bezúhonnost a pravidla ukládání trestů s ohledem na stanovenou trestní sazbu však žalobci reálně žádný trest spojený s odnětím svobody nehrozil, a to ani s podmínečným odkladem. O tom svědčí, že již v trestním příkaze mu byl uložen trest peněžitý v poměrně nízké výši. Z hlediska pravidel ukládání trestů sice mohlo po podání odporu dojít ke změně k horšímu pro žalobcem nicméně by to musely odůvodňovat nově v trestním řízení najevo vyšlé okolnosti. Soud je toho názoru, že přečin, za nějž byla žalobce stíhán, nepatří mezi trestné činy, které jsou spojovány se společenským odsudkem. O tom svědčí i to, že většina sousedů byla při žalobci, obvinění nevěřila a nijak jej neostrakizovala. Dle judikatury nelze znovu v kompenzačním řízení posuzovat vinu žalobce, nicméně soud je oprávněn přihlížet k okolnostem, za nichž bylo trestní řízení vedeno a jak skončilo. Z odůvodnění rozsudku, kterým byl žalobce obžaloby zproštěn, vyplývá, že kamerový záznam, který byl k dispozici, sice prokazuje, že žalobce coby obžalovaný kolem vozidla prošel v jeho těsné blízkosti, avšak není zcela zřejmé, zda vozidlo poškozuje či nikoli. Kamerový záznam z celého dne se nepodařilo zajistit, a z kamerového záznamu, který je součástí spisovému materiálu, nebylo lze takový závěr učinit. Nebylo tak možné vyloučit, že poškození na vozidle mohlo vzniknout jiným způsobem a v jiném, než v obžalobě uvedeném čase. Vzhledem k tomu byl žalobce, coby obžalovaný, návrhu na potrestání podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn, s čímž souviselo i odkázání poškozené s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce s OČTŘ spolupracoval v tom smyslu, že vypovídal, navrhoval důkazy a snažil se tak přispět k prokázání své neviny.

43. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše a zde dodává, že má za prokázáno, že žalobce byl trestním stíháním zasažen ve sféře svého osobního prožívání, prožíval strach, obavy, mohly ho tížit chmurné myšlenky. Lze říci, že po dobu 16 měsíců došlo k určitému z povahy mírnějšímu zásahu do jeho běžného způsobu života. Dopady do žalobcova života zůstaly v zásadě v rovině obav a strachu z možného odsouzení, k čemuž mohl přispět jak trestní příkaz, tak později nepravomocné odsouzení pro předmětný přečin. K zásahu do pracovního života ani do jeho koníčku – služby v aktivních zálohách – v souvislosti s trestním stíháním nedošlo. Samotné zahájení trestního stíhání nemělo ani na pracovní uplatnění žalobce ani na jeho koníček vliv. To vyplynulo jak z výpovědi svědka [jméno], tak z potvrzení [ulice] ČR a potvrdil do i žalobce ve svědecké výpovědi. Bylo prokázáno (čestným prohlášení [příjmení] [příjmení]), že žalobce skutečně k práci potřeboval„ čistý“ trestní rejstřík. Soud tak má za prokázaný reálný základ obav žalobce, nikoli samotný zásah do pracovního života. Za reálnou lze považovat i obavu z případného placení hypotéky v prokázané výši přibližně 20 000 Kč měsíčně. V tomto směru soud nemá za to, že žalovaná odpovídá za pocity studu, který žalobce pociťoval při řešení finanční situace s širší rodinou. Dle soudu jde o běžný projev rodinné solidarity, nadto k reálnému financování rodiny žalobce ze strany rodičovské generace nedošlo. V žádném případě tak nelze žalované přičítat k tíži, pokud žalobci bylo trapné se svých rodičů dotázat na případnou pomoc. Ke sféře zdravotní se již soud výše vyjádřil, na tomto místě pouze shrnuje, že žalobcovy problémy se zažíváním hodnotí v rovině obecných dopadů trestního stíhání na psychiku jednotlivce. K žádné rodinné krizi ani neladům v manželství či rodině nedošlo. Rodina žalobce podporovala, stejně tak na incidentu nezainteresovaní sousedé. Z hlediska vztahů k okolí bylo prokázáno, že se na žalobce„ skrze prsty“ dívaly pouze některé osoby spojené se [právnická osoba], která žalobce obvinila z údajného poškrábání auta. Žalovaná však není odpovědná za to, že tyto osoby nerespektovali zásadu presumpce neviny a posléze ani to, že byl žalobce návrhu na potrestání zproštěn. Rovněž tak nelze klást k tíži žalované, že si někteří lidí i nadále myslí, že žalobce se jednání, jež mu bylo kladeno za vinu, dopustil. Trvání negativního zásahu v osobnosti žalobce se nutně ohraničuje maximálně dobou trvání posuzovaného řízení (srov. NS ČR, sp.zn. 30 Cdo 2813/2011). Pokud jde o žalobcem namítané vady v trestním řízení, pak z hlediska případného dopadu na nemajetkovou újmu žalobce, je třeba konstatovat, že k zásahu do osobní integrity žalobce při odebírání vzorku DNA apod. došlo v souladu se zákonem, jak bylo prokázáno vyřízením stížnosti žalobce ze dne [datum] od Obvodního ředitelství policie [obec] IV ze dne [datum]. Stížnost na neumožnění nahlédnutí so spisu sice byla shledána důvodnou, nicméně k žádnému zásahu do práv žalobce nedošlo, neboť byl následně návrhu na potrestání zproštěn. V kompenzačním řízení pak soudu nepřísluší posuzovat, zda bylo na místě postupovat formou zkráceného přípravného řízení či nikoli, takovou výhradu měl případně žalobce uplatňovat v rámci příslušným opravných prostředků v trestním řízení. Soud znovu připomíná, že žalobce byl návrhu na potrestání zproštěn, tudíž je tato výhrada bezpředmětná a k žádné újmě jen v této souvislosti dojít nemohlo. Soud v této souvislosti poukazuje na ustálený závěr judikatury, spočívající v názoru, že případný nesprávný úřední postup je samostatným odpovědnostním titulem jen v rozsahu, v jakém se neprojeví ve vydání konečného rozhodnutí, jemuž předcházel. Zde však celé trestní stíhání včetně fáze zkráceného přípravného řízení bylo završeno zproštěním žalobce obvinění, což je také jediný odpovědnostní titul, který ve věci lze shledat.

44. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ (v ) ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout a dále veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne [datum] sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat. Žalobce pro srovnání navrhl věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 21 C 63/2019 a 26 C 187/2019. Žalovaná případy ke srovnání nenavrhovala. Soud pak k porovnání vybral případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 79/2020.

45. Pokud jde o případy, které navrhl žalobce, soud konstatuje, že ve věci sp.zn. 21 C 63/2019 šlo o shodný přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, kdy trestní řízení mělo i obdobný průběh (trestní příkaz, odsuzující rozsudek, zrušující odvolací usnesení, zproštění obžaloby). Tamní žalobce byl osobou staršího věku, jednalo se o bezúhonnou osobu, která se v minulosti žádného trestného činu nedopustila, trestní stíhání trvalo po dobu více než jeden rok, tamní žalobce byl dvakrát nepravomocně odsouzen. Trestní stíhání mělo negativní dopad na psychiku žalobce, došlo ke změnám v jeho chování, kdy stíhání těžce nesl. Současně však z dokazování v trestním řízení vyplynulo, že se tamní žalobce jednání dopustil, přičemž skutek nebyl trestným činem. Trestní stíhání se nedostalo do širšího povědomí veřejnosti. Soudem bylo přiznáno 15 000 Kč.

46. Ve věci sp.zn. 26 C 187/2019 šlo o trestní stíhání pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, písm. b) odst. 4 písm. a) písm. c) t.z. a pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) t.z. a pro přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 t.z. vše ve spolupachatelství s dalšími třemi osobami. Na tamního žalobce byla uvalena vazba v délce 310 dnů, přičemž mu hrozil trest 5 až 10 let. Trestní řízení trvalo 7 let a 7 měsíců, přičemž samostatné byla odškodňována délka řízení a k délce řízení tak nebylo při odškodňování nemajetkové újmy v souvislosti s trestím stíhání přihlíženo. U tamního žalobce trestní stíhání nezasáhlo do jeho profesního života, neboť byl nezaměstnaný, do ČR jezdil buď za zábavou, nebo hledat zaměstnání a v rámci soudního řízení u něj byly zjištěny závažné choroby, které vyžadují především klid a plné soustředění se na nemoc nikoliv na trestní stíhání. Tamní žalobce měl 4 záznamy v trestním rejstříku. Bylo přiznáno 100 000 Kč.

47. V případu, který k porovnání vybral soud, ve věci sp.zn. 10 C 79/2020, šlo o shodný přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku, délka řízení byla 8 měsíců. Došlo k zásahům v oblasti rodinného života, neboť potomci žalobce byli konfrontování s trestním stíháním žalobce, dále k zásahu v oblasti profesní sféry, tamní žalobce byl osobou do té doby bezúhonnou. Soud zohlednil i okolnosti, za jakých k poškození cizí věci došlo - žalobce svévolně zakročil proti ohrožujícímu stavu spočívajícímu v riziku vyplývajícího ze špatně provedeného vedení elektrické energie, které ohrožovalo jeho i osoby blízké, a to za situace, kdy toto nebezpečí bylo bezprostředním avšak prostředky nápravy, které se žalobci po právní stránce nabízely, byly pro eliminaci tohoto rizika zdlouhavé nebo žalobce již tyto vyzkoušel a k rychlé nápravě nevedly. Tamní žalobce se domáhal částky 5 370,40 Kč, která mu byla přiznána. Soud porovnával případ tamního žalobce s případy, kdy bylo přiznáno 10 000 Kč či 20 000 Kč.

48. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěrů, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci a omluva od žalované není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Je tomu tak zejména proto, že žalobce byl v řízení jednou nepravomocně odsouzen a tudíž, i když v řízení byly dopady do některých žalobcových sfér shledána prakticky toliko ve formě obav, strachu a chmurných myšlenek, měly reálnou obavu a soud jim uvěřil. Soud dospěl k závěru, že druhý případ, který navrhl žalobce, a v němž bylo přiznáno 100 000 Kč, se v mnoha aspektech odlišuje, a to jak délkou trestního stíhání, vzetím do vazby i výší hrozícího trestu. První případ, kde bylo přiznáno 15 000 Kč se případu žalobce v mnoha aspektech podobá, a to délkou trestního stíhání, závažností trestního obvinění i dopady do osobnostních sfér. Stejně tak případ, který zvolil soud a kde byla přiznána částka cca 5 000 Kč, nicméně tamní žalobce se takové částky domáhal. Soud má za to, že případ žalobce je z hlediska dopadů o něco závažnější, neboť je osobou ve středním věku a zásahy do pracovní sféry a sféry zájmů tak mohl pociťovat tíživěji. V případu žalobce nadto nebylo prokázáno, že by se skutku dopustil na rozdíl od případu srovnávaného, kde se tamní žalobce skutku dopustil, avšak nešlo o trestný čin.

49. S ohledem na výše uvedené má soud za odůvodněné, spravedlivé a odpovídající zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou vydáním nezákonného rozhodnutí vůči žalobci ve výši 20 000 Kč. Proto soud žalobě v této části vyhověl (výrok I) a ve zbytku, tedy co do částky 15 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II).

50. Soud přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky 20 000 Kč a dále z částky 15 900 Kč přiznané žalovanou od [datum] do zaplacení, resp. do [datum] (kdy byla částka 15 900 Kč žalobci uhrazena) ve zbytku (zákonný úrok z prodlení z částky 30 900 Kč od [datum] do zaplacení, resp. do [datum] zamítl. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni [datum] 8,25 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované s náhradou nemajetkové újmy proto došlo až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne [datum], a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum] (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001).

51. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 a § 146 odst. 2 o.s.ř. Předně soud uvádí, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne [datum] v celkové výši 52 200 Kč, přičemž žalovaná reagovala stanoviskem ze dne [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční lhůty, jímž konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, kdy přiznala žalobci 15 900 Kč na náhradě nákladů obhajoby, ale finanční odškodnění žalobci nepřiznala. Jelikož žalobce uplatnil v řízení původně dva nároky, jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu a jednak nárok na odškodnění újmy majetkové, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 a vycházel ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Současně soud při stanovení konečného poměru úspěchu a neúspěchu vycházel z dílčích úspěchů účastníků, jak byly v řízení zaznamenány, a to vždy vztažené k počáteční hodnotě předmětu řízení z pohledu tarifní hodnoty. Do částečného zastavení řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 17 200 Kč usnesením ze dne 10.5.2021, č.j. 17 C 11/2021-127, které nabylo právní moci dne [datum], byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 67 200 Kč (50 000 + 17 200). Jelikož ke zpětvzetí došlo částečně pro dobrovolné plnění ze strany žalované, zavinila částečně zastavení řízení žalovaná a jde tak o dílčí procesní úspěch žalobce v rozsahu 23,66 % (15 [číslo] 200*100). Poté byla předmětem řízení z hlediska tarifní hodnoty částka 50 000 Kč, přičemž žalobce byl tarifně úspěšný v částce 50 000 Kč, neboť i když soud žalobě vyhověl jen částečně, výše plnění závisela na úvaze soudu a o částečný úspěch žalobce se pro účely nákladového výroku projeví jako úspěch plný. Dílčí úspěch žalobce tak v této fázi řízení činil 74,40 % (50 [číslo] 200*100). Celkově tak byl procesně úspěšnější žalobce, a to v rozsahu 96,12 % (98,06 -1,94), po zaokrouhlení 96 %. V tomto rozsahu má žalobce proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč (1 000 Kč bylo žalobci vrácenou soudem) a v nákladech právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, za celkem 9 úkonů právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení, sepis žaloby, částečné zpětvzetí spolu s vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], doložená porada advokáta s klientem dne [datum] a účast na jednáních zdejšího soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum]), a to za úkony do [datum] (částečné zastavení řízení) z tarifní hodnoty 67 200 Kč á 3 820 Kč (4 úkony) a od [datum] z tarifní hodnoty 50 000 Kč á 3 100 Kč (5 úkonů) (§ 7, bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013)) a 9 režijních paušálů ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby, celkem tedy 33 480 Kč (15 280 + 15 500 + 2 700). Advokát žalobce není plátcem DPH. Soud žalobci nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne [datum], neboť žalobce již na výzvu soudu ze dne [datum] reagoval podání ze dne [datum], za které mu byla náhrada přiznána. Jde k tíži žalobce, že jeho advokát původní podání doplňoval, když mělo být perfektní již napoprvé. Celková výše nákladů, které žalobci v tomto soudním řízení vznikly, činí 36 480 Kč (3 000 + 33 480). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci celkem částku 36 480 Kč k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok III.) .

52. Lhůtu k plnění ve věci samé i ohledně náhrady nákladů řízení stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1, části věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.