26 C 187/2019-92

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní JUDr Šárkou Henzlovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce], Slovensko zastoupený advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] se sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 979 136 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se o částku 399 512,90 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 169 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% p.a. od 6. 9. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 399 512,90 Kč od 6. 9. 2019 do 10. 2. 2020, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení 410 498,10 Kč s příslušenstvím a žaloba o zaplacení úroku z prodlení z částky 568 637,90 Kč ve výši 10% p.a. od 6. 8. 2019 do 5. 9. 2019 se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 44 890,76 Kč k rukám jeho právního zástupce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 26. 8. 2019 domáhá zaplacení škody a nemajetkové újmy celkem v částce 979 136 Kč s příslušenstvím, tj. s úrokem z prodlení. Svou žalobu odůvodnil tím, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro zločin krádeže, přečin poškození cizí věci, trestní stíhání skončilo po 7 a půl letech pravomocně zproštěním obžaloby rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Žalobce nyní v důsledku tohoto nezákonného trestního stíhání žádá zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, neboť byl v souvislosti s tímto trestním stíháním vzat do vazby od 18. 4. 2011 do 21. 2. 2012, tj. 310 dnů. Žádá 1 500 Kč za 1 den výkonu vazby. Celkem za nemajetkovou újmu žádá v této souvislosti 465 000 Kč. Dalším nárokem je zadostiučinění za vzniklé průtahy v tomto trestním řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu od 19. 4. 2011 do 6. 9. 2018. Z tohoto titulu žádá zaplatit nemajetkovou újmu ve výši 90 000 Kč. Za samotné trestní stíhání, které bylo medializováno a ze kterého mu vznikla nemajetková újma, žádá 300 000 Kč. Dále žádá náhradu škody v podobě obhajného ve výši 101 554 Kč, dále 297 Kč za poštovné, které žalobce zaplatil za korespondenci v souvislosti s trestním stíháním a dále cestovné ve výši 22 285 Kč svým vozidlem. Za nemajetkovou újmu celkem žádá 855 000 Kč a náhradu škody 124 136 Kč a to spolu s úrokem z prodlení od 6. 8. 2019 do zaplacení ve výši 10% ročně.

2. Žalovaná v souvislosti s tímto řízením a po podání žaloby zaplatila žalobci celkem částku 399 512, 90 Kč, o kterou vzal žalobce žalobu zpět. Žalovaná nahradila žalobci nemajetkovou újmu za vykonanou vazbu ve výši 341 000 Kč, tj. 1 100 Kč za 1 den výkonu vazby. Za obhajobu 50 951, 90 Kč a cestovné ve výši 7 561 Kč.

3. Soud dle ust. § 96 o.s.ř. řízení v této části zastavil.

4. Žalovaná nezaplatila zadostiučinění za nemajetkovou újmu za dlouhotrvající trestní stíhání, neboť dle jejího názoru trestní stíhání, jeho délka odpovídala složitosti věci, neshledala zde odpovědnostní titul a nezaplatila obhajné převyšující částku Kč 50 951. Cestovné pro žalobce proplatila pouze ve výši Kč 7 561, a to za pohonné hmoty, nikoli dále nárokovanou amortizaci.

5. Soud má zjištěny následující skutečnosti z těchto důkazů: ze spisu [název soudu], [spisová značka] tento průběh řízení: Usnesením ze dne [datum] Policie ČR zahájila proti žalobci a dalším třem osobám dle § 160 odst. 1 trestního řádu trestní stíhání pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1, písm. b) odst. 4 písm. a) písm. c) t.z. a pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) t.z. a pro přečin neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 t.z. vše ve spolupachatelstv trestní stíhání. Žalobce zadržela dne 19. 4. 2011 Policie ČR, umístili ho do policejní cely a téhož dne mu ustanovili obhájce [titul]. [jméno] [příjmení]. Obhájce policie ustanovila i dalším spoluobviněným. Dne 20. 4. 2011 si žalobce převzal usnesení. Dne 20. 4.2011 podala Policie podnět k podání návrhu na vzetí do vazby obviněným osobám. Žalobce a spoluobvinění [anonymizována tři slova] dne 21.04.2011 udělili plnou moc obhájci [titul]. [jméno] [příjmení]. Po výslechu žalobce při jednání soud rozhodl o vzetí žalobce do vazby podle § 68 odst. 1 t.ř. z důvodů uvedených v § 67 písm. a, c) t.ř.. Nabídku peněžité záruky soud nepřijal a rozhodl o tom usnesením ze dne 21. 4. 2011. Proti těmto rozhodnutím podal žalobce stížnost, kterou řešil KS v [obec]. Dle protokolu o vydání věci ze dne 20.04.2011 policie obdržena od žalobce vozidlo [příjmení] [jméno] [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] den 20.06.2011 požádala o vrácení motorového vozidla. Dne 20.06.2011 policie vydala automobil žadatelce. Dne 04.07.2011 policie vydala předmětné vozidlo. Proti sdělení obvinění podal žalobce 29. 4. 2011 prostřednictvím svého obhájce [titul]. [jméno] [příjmení] stížnost, kterou dne 5. 5. 2011 předložila Policie ČR Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] (dále jen KSZ) s tím, že žalobce je nezaměstnaný, t.č. ve Vazební věznici Olomouc KSZ usnesením ze dne 12. 5. 2011 stížnost zamítla. Dne 21.06.2011 se účastnil [titul]. [příjmení] od [číslo] do [číslo] výslechu svědkyně [příjmení]. Žalobce žádal o propuštění z vazby, o žádosti rozhodl státní zástupce dne 21. 7. 2011 a OS ve [obec] dne 20. 7. 2011. Věc dále řešil KS v [obec], který stížnost žalobce proti rozhodnutí okresního soudu dne 24. 8. 2011 zamítl. Žalobce si zvolil další obhájkyni [titul]. [jméno] [příjmení], které dne 1. 8. 2011 udělil plnou moc a určil ji jako obhájkyni pro účely doručování písemností. Stejné obhájkyni udělil plnou moc pro obhajobu také spoluobviněný [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 2. 11. 2011 a 19.11.2011 Policie ČR zahájila trestní stíhání proti žalobci ze spáchání dílčích útoků trestného činu krádeže, poškození cizí věci a neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Proti usnesení dne 2.11.2011 a 19. 11. 2011 podal obhájce žalobce stížnost, kterou řešilo KSZ. Dne 19.11.2011 ukončil [titul]. [příjmení] obhajobu žalobce dle dohody založené ve spise na č.l.

450. Dne 20.04.2011 se [titul]. [příjmení] účastnil výslechu žalobce jako obviněného od 9,10 do 9.50 hod. V průběhu roku 2011 orgány činné v trestním řízení rozhodovaly o vrácení vydaných věcí, žádali o odborné vyjádření a vydávaly příkazy ke sdělení údajů o uskutečněných telekomunikačních provozech. Žádaly poškozené o vyčíslení škod a žádaly o poskytnutí odborných vyjádření k vyčísleným škodám. Probíhaly výslechy poškozených, zajišťování pachových stop. Obhájce [titul]. [příjmení] se účastnil výslechu svědka [příjmení] od [číslo] do 09. 50 hod. Dne 22.08.2011 a od [číslo] do 10.17 hod. výslech svědka [příjmení]. Dne 6.9.2011 a [číslo] 2011 rekognice, které se nezúčastnil nikdo z obhájců. Žalobce má dle opisu z rejstříku trestů SR ke dni 14.10.2011 4 záznamy od roku 1997 do 2008. Dne 2.5.2011 a 21.7.2011, 19.9.2011 5.10.2011 a 3.11.2011 nahlížel [titul]. T.Bicko do spisu. Dne 28.11.2011 podala policie Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] návrh na podání obžaloby. Dne 7.12.2011 KSZ v [obec] rozhodlo o ponechání žalobce ve vazbě. Dne 21.2.2012 KSZ v [obec] vydalo usnesení o propuštění žalobce z vazby na svobodu, neboť důvody vazby již pominuly. Dne 22.2.2012 vrátilo KSZ policii věc k doplnění. Dne 7.5.2012 žalobce převzal upozornění na změnu právní kvalifikace. Dne 10.4.2012 došlo ke spojení věcí ke společnému řízení dalšího obviněného. Dne 12.9.2012 podala police KSZ v [obec] návrh na podání obžaloby. Dne 21.11.2012 KSZ zastavilo trestní stíhání proti žalobci pro dílčí skutky, neboť nebylo prokázáno, že je spáchal obviněný. Dne 15.1.2013 byla podána obžaloba k [název soudu] pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písmeno b, odstavec 4 písmeno a,c) t.z., přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 t.z. a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 t.z.. Soud nařídil hlavní líčení na 16. a 17.10.2013. Dne 3.10.2013 soud ustanovil žalobci obhájce [titul]. [příjmení] [příjmení]. Žalobce se omlouvá z hlavního líčení z důvodu (zlomení nohy při fotbale) nemocenské. Z tohoto důvodu soud hlavní líčení odročil na 13.1.2014 Hlavní líčení se dále konalo 12.3.2014, 25.6.2014, 8.9.2014, 15.12.2014, 29.1.2015, na kterém byl vyhlášen odsuzující rozsudek. Proti rozsudku podali obžalovaní odvolání o kterém rozhodl odvolací soud dne 28.6.2016 ve veřejném zasedání, rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Usnesením ze dne 11.8.2016 soud přiznal [titul]. [jméno] [příjmení] odměnu za obhajobu. Dne 23.1.2017 se konalo další hlavní líčení, po zrušení rozsudku. Dne 1.3.2017 soud vydal druhý odsuzující rozsudek. Dne 1.6.2017 byla věc předložena odvolacímu soudu, který na 18.9.2017 nařídil veřejné zasedání. Dne 12.10.2017 zrušil rozsudek soudu I. stupně a věc mu vrátil, aby nově rozhodl. Soud nařídil hlavní líčení na 20.6.2018. Z důvodu nepřítomnosti jednoho z obžalovaných, soud odročil ú.j. na 6.9.2018, na kterém vynesl zprošťující rozsudek, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchali obžalovaní. Třicet osm poškozených soud odkázal s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 1.11.2018. Na základě usnesení ze dne 7.1.2019 soud rozhodl o zničení tam uvedených věcí pol. [číslo] Proti tomuto usnesení podal žalobce stížnost prostřednictvím [příjmení]. [příjmení] dne 11.1.2019 O odměně ustanoveného obhájce [titul]. [příjmení] rozhodl soud dne 10.7.2019 a přiznal mu odměnu Kč 78 968. Mezi účastníky není sporné, že žalobce vykonal vazbu v délce 310 dnů, není mezi nimi sporný ani průběh trestního stíhání. Sporné je, zda toto trestní stíhání bylo nepřiměřeně dlouhé, zda úkony, které žalobce nárokuje za obhajné, jsou a byly nezbytné pro jeho obhajobu, zda jsou to účelně vynaložené náklady.

6. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok u žalované dne 5. 3. 2019. Žalovaná svým stanoviskem ze dne 6. 2. 2020 částečně žalobce odškodnila, zaplatila výše uvedené částky a konstatovala porušení práva žalobce v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce v souvislosti s trestním stíháním zaslal Kanceláři prezidenta republiky dne 11. 5. 2015 žádost, na kterou mu Kancelář prezidenta republiky odpověděla 14. 5. 2015 a na žádost žalobce, kterou adresoval Ministerstvu spravedlnosti ze dne 29. 4. 2015 pak reagovalo Ministerstvo spravedlnosti dne 14. 5. 2015. Z potvrzení o propuštění z výkonu vazby na svobodu ze dne 21. 2. 2012 má soud prokázáno, že [ulice] služba ČR potvrdila, že žalobce byl dne 18. 4. 2011 omezen na svobodě a 21. 2. 2012 pak byl z výkonu vazby propuštěn na svobodu. Z propouštěcí lékařské zprávy ze dne 23. 5. 2013 má soud prokázáno, že ošetřující lékař [titul]. [jméno] [příjmení] doporučil žalobci tělesné šetření, dietní režim a kontrolu v chirurgické ambulanci za 3 až 4 dny po propuštění. Téhož dne 23. 5. 2013 byl žalobce přijat na operační zákrok, který byl toho dne také vykonán, jednalo se o operaci žlučníku. Dne 28. 2. 2014 byla ukončena hospitalizace žalobce. Z propouštěcí zprávy ze dne 2. 11. 2018 [titul]. [jméno] [příjmení], ošetřující lékař s tím, že 22. 10. 2018 byla provedena operace - chirurgický zákrok v souvislosti s tumorem pravých plic. Z listiny z dubna r. 2016 [titul]. [příjmení] [jméno] má soud prokázáno, že byl na plicním oddělení vyšetřen, z propouštěcí zprávy, že byl hospitalizován od 20. 2. 2014 do 28. 2. 2014 ve Fakultní nemocnici s poliklinikou v [obec] a to na neurologickém oddělení, po operaci žlučníku měl žalobce stavy nevolnosti. Nález ze dne 10. 7. 2018 na plicích, zjištěno dr. [příjmení]. Z osvědčení o evidenci technický průkaz k vozidlu - osobní vozidlo [anonymizováno], [VIN kód] ke dni 14. 11. 2014 ve vlastnictví [jméno] [příjmení] [datum narození]. Z osvědčení o evidenci technický průkaz k vozidlu [anonymizováno], [VIN kód] [anonymizována dvě slova] je ke dni 5. 6. 2018 ve vlastnictví [jméno] [příjmení]. Z podacího lístku ze dne 6. 5. 2015, že žalobce zaplatil 2,2 EUR za doporučený dopis do Kanceláře prezidenta republiky, [obec a číslo] a téhož dne 2,2 EUR za doporučený dopis Ministerstvu spravedlnosti, z podacího lístku ze dne 14. 1. 2019, že zaplatil 3,6 EUR za doporučený dopis [název soudu] a téhož dne doporučený dopis Vězeňské službě ČR. Z listiny ze dne 22. 7. 2020 nazvané„ Ambulantní nález“, že žalobci byla diagnostikována choroba zhoubný nádor pravé hlavní průdušky. Z listiny ze dne 26. 4. 2011 má soud prokázáno, že zpravodajství [anonymizováno] [obec], [příjmení] deník informoval o čtyřech [anonymizováno], kteří [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [země], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], v článcích se neobjevila jména těchto mužů. Z příjmových pokladních dokladů ze dne 30. 1. 2019 má soud prokázáno, že žalobce zaplatil [titul]. [jméno] [příjmení] 885 EUR za zastupování, [jméno] [příjmení] dne 10. 11. 2011 zaplatila 12 500 Kč jako zálohu pro p. [celé jméno žalobce]. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 26. 4. 2011, že [titul]. [jméno] [příjmení] obdržel od žalobce 250 EUR, 26. 4. 2011 od [jméno] [příjmení] 200 EUR, 28. 6. 2011 od žalobce 250 EUR a 28. 7. 2011 500 EUR a z pokladního daňového dokladu [číslo], že notářka [titul]. [jméno] [příjmení] v souvislosti s vyúčtováním odměny za notářskou činnost účtovala celkem částku 500 Kč, odběratel [titul]. [jméno] [příjmení]. Z listiny ze dne 1. 8. 2011, že žalobce udělil plnou moc [titul]. [jméno] [příjmení], aby za něj vykonávala veškeré úkony, přijímala doručování písemností, aby ho obhajovala a v souvislosti s tím podávala návrhy a žádosti, uzavírala smíry a narovnání, oznamovala uplatněné nároky atd. Z listiny bez data s uvedením„ [jméno] [příjmení], syn, [datum narození]“ má soud prokázáno, že před tím, než byl jeho otec zadržený, bylo všechno v pořádku, v rodině nebyl žádný problém a poté, kdy došlo k zadržení, život se mu otočil o dost. Jako malý chlapec hrál hokej, na tréninky a na zápasy ho vozil otec avšak když ho zavřeli, dostal se pod tlak spolužáků, stal se terčem jejich posměchu a urážek, že je mafiánský syn a zloděj. S otcem měli výborný vztah, Vánoce trávili bez otce, babička toho roku zemřela a poté u něj vznikly zdravotní problémy a také psychické. Z listiny nazvané„ [jméno] [příjmení], družka, [datum narození]“ má soud prokázáno, že má s žalobcem – svým druhem syna [jméno], který je starší ze dvou synů, předtím, než byl vzat do vazby, byl vyrovnaný, spokojený a pohodový člověk, milující otec rodiny, který se maximálně věnoval dvou synům a také jí, rád sportoval a pravidelně hrál fotbal, chodil se starším synem [jméno] na kolo. Ten navštěvoval od 5. ročníku základní školy hokejovou školu, denně chodil na tréninky. Vše okolo hokeje a školy zařizoval žalobce. V r. 2009 se narodil druhý syn [jméno]. Žalobce na tom byl zdravotně dobře, což odpovídá zdravotním kartám od r. 2006 až do r. 2011. Poté, kdy byl zatčen a vzat do vazby, nemohl více než týden jíst, při jejich prvních návštěvách plakal, dostal obrovský strach, bál se, co bude s rodinou, jak to bez něj zvládnou. Chyběly mu děti, když je brali do vazby v budově soudu, vše točila televize. V televizním příspěvku pak byl viděn žalobce. Celý případ se dostal do [obec], kde se to rozneslo po celém městě, takže všichni věděli, co se stalo, nakonec i syn [jméno] s hokejem skončil v posledním 9. ročníku, přeložili ho na jinou školu, kde měl klid. Jako nekuřák byl po celý den s kuřáky, sprchovat se mohl jenom dvakrát týdně. Žalobce zhubnul za 10 měsíců o 30 kg. Po propuštění z vazby v r. 2012 ho mladší syn odmítal, protože na začátku vazby mu byl rok a půl, tak po 10 měsících odloučení ho nepoznal, choval se k němu jako k cizímu člověku, nechtěl s ním skoro chodit ven a trvalo nejméně rok, než si k sobě našli cestu. Od té doby, co byl vzat do vazby, měl pak trávicí problémy a o to víc, když pak v r. 2013 proti němu byla vznesena obžaloba. Nakonec byl také na operaci se žlučníkem a v r. 2013 v červnu zemřel jeho bratr [jméno] [příjmení] na masivní embolii plic a to ho úplně rozložilo, pak byl na urgentní operaci krční plotýnky v únoru 2014 a v předoperačním vyšetřením mu zjistili maličký flíček na plicích a rakovinu, nakonec po sledování mu operovali nádor v říjnu 2018. Žalobce byl pod neustálým psychickým tlakem, měl každodenně záchvaty paniky a strachu, pravidelně chodil k lékaři a celá věc se neobešla ani bez hádek, vše umocnilo také to, že věc trvala téměř 8 let. Z rodného listu [jméno] [příjmení], [datum narození] má soud prokázáno, že žalobce je otcem [jméno] a z rodného listu [jméno] [příjmení] z 20. 11. 1998, z úmrtního listu ze dne 16. 2012, že [jméno] [příjmení] zemřela 1š. 2. 2012, z úmrtního listu ze dne 18. 6. 2013, že [jméno] [příjmení] zemřel 16. 6. 2013. Z vysvědčení [jméno] [příjmení] ze základní školy, školní rok 2013 2014 má soud prokázáno, že za prvé pololetí měl známky chvalitebné, výborné, jednou dobré z matematiky a za druhé pololetí slovenský a anglický jazyk-dobrý, německý jazyk-chvalitebný, matematika-chvalitebný, informatika-výborný, náboženská výchova-výborný, tedy v některých předmětech se zlepšil, v některých se zhoršil, ale obojí hodnocení je velmi dobré. Z lékařské zprávy všeobecného lékaře pro dospělé ze dne 6. 7. 2020 [titul]. [jméno] [příjmení], má soud prokázáno, že žalobce netrpěl do 8. 4. 2011 žádnými vážnými nemocemi, neměl trvalý záznam ve zdravotní evidenci. V r. 2013 mu byla zjištěna choroba, v březnu 2014 se podrobil operaci a 22. 10. 2018 další. Nyní je v péči pneumologa, onkologa a neurologa.

7. Soud po právní stránce posoudil danou věc následovně:

8. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné věci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

9. Podle § 5 zák. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

10. Podle § 7 odst. 1 zák. Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda 11. Podle § 8 odst. 1 zák. Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

12. Podle § 13 odst. 1 Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a odst. 1 zák. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

14. Podle § 31a odst. 2 zák. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

15. Podle § 31a odst. 3 zák. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Podle § 26 zák. Pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

17. Podle § 2894 zák. č. 89/2012 Sb. o.z. Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

18. Podle § 2951 o.z. Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

19. Podle § 2952 Hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

20. Podle § 15 odst. 1 zák. Přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

21. Podle čl. 5 odst. 1 věty první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ úmluva“) každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Podle čl. 5 odst.

5. úmluvy každý, kdo byl obětí zatčení nebo zadržení v rozporu s ustanoveními tohoto článku, má nárok na odškodnění.

22. Proto, aby byla dána odpovědnost státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu je třeba, aby byly současně splněny tyto podmínky: Existence nezákonného rozhodnutí, nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a přímá souvislost mezi dvěma výše uvedenými podmínkami.

23. Podmínkou pro to, aby mohla věc být uplatněna u soudu je předběžné projednání nároku u žalované. Žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované dne 5. 3. 2019. Dobrovolně zaplacenou částku 399 512, 90 Kč žalobce obdržel dne 10. 2. 2020.

24. Žalobce uplatňuje 6 nároků, z toho 3 nároky se týkají nemajetkové újmy a to za vykonanou vazbu, za průtahy v řízení a za samotné trestné stíhání. Náhradu škody v podobě snížení majetkové hodnoty v podobě obhajného a cestovného pro žalobce spolu s poštovným za 4 doporučené dopisy žádá žalobce náhradu škody.

25. Nyní k jednotlivým žalobním nárokům:

26. Žalobce žádá za vykonanou vazbu od 18. 4. 2011 do 21. 2. 2012, tj. 310 dnů po 1 500 Kč za den, tj. částku 465 000 Kč. Žalovaná dne 10. 2. 2020 vyplatila žalobci za tuto nemajetkovou újmu částku 1 100 Kč za jeden den vazebního stíhání a za 310 dnů zaplatila částku 341 000 Kč. Předmětem žalobního nároku zbyla tak částka 124 000 Kč Soudní praxe se ustálila, v případě výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu za vykonanou vazbu, na částce od 500 Kč do 1 500 Kč za den. Žalovaná vyplatila žalobci částku 1 100 Kč za 1 den, což je v druhé polovině této částky. Žalovaná přihlédla k tomu, že žalobce byl ve vazbě delší dobu i přes vánoční svátky, měl doma dvě nezletilé děti, z tohoto důvodu se částka více než 1 000 Kč jeví jako dostačující. V obdobných případech soud přiznává stejnou nebo i nižší částku, s ohledem na okolnosti případu. V daném případě soud zohlednil to, že žalobce jezdil za prací i mimo své bydliště, sám uvedl, že jezdil do [obec] za prací a za zábavou. Děti byly zvyklé na to, že otec není doma každý den. V jiných obdobných případek jsou otcové se svými dětmi v každodenním styku, proto částka za nemajetkovou újmu z tohoto titulu může být i vyšší. Soud vzal v úvahu také to, že poté, kdy došlo k zahájení trestního stíhání a poté, kdy vykonal žalobce vazbu, projevily se u něj zdravotní problémy a i když nebylo v řízení prokázáno, že tyto jsou v přímé příčinné souvislosti s trestním stíháním, resp. s pobytem ve vazbě, lze souhlasit s tím že pokud žalobce již v době před zahájením trestního stíhání trpěl jednou z posléze diagnostikovaných nemocí, či zda se projevily až po vznesení obvinění, zcela jistě skutečnost, že byl žalobce ve vazbě neblaze působila ne jeho zdravotní stav. Toto vzal soud v úvahu, když uvažoval o výši zadostiučinění především ve vztahu k samotnému trestnímu stíhání. Částka 1 100 Kč za den a celková částka, kterou žalovaná v rámci předběžného projednání nároku žalobci zaplatila, se jeví soudu jako dostačující a měla by žalobci pobyt ve vazbě kompenzovat.

27. Dalším nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy bylo samotné trestní stíhání. Žalobce za samotné trestní stíhání žádá, aby soud přiznal náhradu nemajetkové újmy ve výši 300 000 Kč, neboť bylo zasaženo mimořádnou intenzitou do jeho osobnostních práv, věc byla medializována a došlo k nevratnému přetrhání příbuzenských a dalších sociálních vazeb, které již nebyly obnoveny. Nyní není žalobce schopen tyto narušené vztahy vrátit zpět před zahájení trestního stíhání. V souvislosti s tím, také poukazuje na vážné zdravotní komplikace, které v důsledku zahájení trestního řízení se u žalobce projevily a mj. trpěl stresem, strachem z nezákonně určené viny a prvním rozsudkem uloženého trestu, což bylo beze sporu hlavní příčinou projevu u něj pak fatálních onemocnění Částku 300 000 Kč uvedl, aniž by předložil soudu srovnávací rozhodnutí v obdobných věcech.

28. Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází v případě rozhodování o nemajetkové újmě za trestní stíhání podle § 31a odst. 2 zák. přihlédne především k povaze trestní věci, k délce trestního řízení a následkům způsobeném trestním řízení v osobnostní sféře žalobce a přihlédne také k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Žalobce byl trestně stíhán pro spáchání zločinu krádeže podle § 205, odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. a) a písm. c) t. z. pro přečin poškozování cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) t.z. a pro přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 t.z. a to ve spolupachatelství. Za tyto trestné činy mu mohl být uložen trest odnětí svobody 5-10 let. S ohledem na hrozbu vyššího trestu odnětí svobody lze dospět k závěru, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu by mělo být poskytnuto v penězích, neboť čím vyšší trest poškozenému v trestním řízení hrozí, tím vyšší je jeho újma. Trestní řízení trvalo od usnesení o zahájení trestního stíhání 19. 4. 2011 do pravomocného skončení rozhodnutí ve věci, tj 6. 9. 2018, 7 let a 7 měsíců (tento nárok je posuzován zvlášť, žalobci soud přiznal nemajetkovou újmu za dlouhotrvající řízení, proto toto kritérium nebude výši zadostiučinění za samotné trestní stíhání navyšovat). Povaha trestné činnosti, zločin krádeže, poškození cizí věci a neoprávněné opatření, padělání a pozměňování platebního prostředku (pro které byl žalobce stíhán, zpravidla působí společenské odsouzení stíhaného, zvlášť pokud mělo být trestnou činností způsobena škoda velkého rozsahu, jako v posuzovaném případě). Tato skutečnost svědčí o poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích.

29. Trestní stíhání žalobce vešlo ve známost v místě trvalého bydliště, do pracovní sféry žalobce nezasáhlo, neboť žalobce byl nezaměstnán. Celá věc trestní byla medializována, dostala se i do slovenských sdělovacích prostředků. Z výpovědi družky žalobce vyplynulo, že celá rodina tím, že byl žalobce ve vazbě a následně oproti němu bylo vedeno trestní stíhání, nesla velmi úkorně, trpěly tím také malé děti, především starší syn, který byl v důsledku toho ve škole napadán a také musel proto změnit školu. Žalobce zhubl v rámci trestního stíhání o více než 30 kg, byly mu diagnostikovány závažné choroby, podrobil se operaci žlučníku, následovalo onkologické onemocnění.

30. Soud vyhledal rozhodnutí, které se svými podstatnými znaky shoduje s projednávanou věcí. Ve věci, kterou rozhodoval zdejší soud pod sp. zn. [spisová značka] přiznal poškozenému za trestní stíhání částku 200 000 Kč. Jednalo se o stejný tip trestného činu se stejnou délkou hrozícího trestu 5-12 let, řízení trvalo 7 let a 7 měsíců (bylo odškodnění zvlášť), věc byla medializována, poškozený v posuzované věci nebyl poškozen na zdraví v takové míře, jako žalobce, avšak vzhledem k tomu, že byl zaměstnán a na vysoce postaveném místě, věc zasáhla do jeho profesního života. U žalobce trestní stíhání nezasáhlo do jeho profesního života, neboť byl nezaměstnaný, do ČR jezdil buď za zábavou nebo hledat zaměstnání a v rámci soudního řízení u něj byly zjištěny závažné choroby, které vyžadují především klid a plné soustředění se na nemoc nikoliv na trestní stíhání. Soud zjistil z rejstříku trestů, který je založen v trestním spise, že žalobce má 4 záznamy v trestním rejstříku. Žalobce není bezúhonnou osobou, má za sebou několikáté trestní stíhání s pravomocným odsouzením, proto soud nemohl a nemůže na žalobce pohlížet jako na bezúhonnou osobu pro účely rozhodování o výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonně vedené trestní stíhání. Z tohoto důvodu snížil částku 200 000 Kč snížil o polovinu a částku 100 000 Kč přiznal žalobci jako náhradu za nemajetkovou újmu za nezákonně vedené trestní stíhání.

31. Dalším nárokem žalobce je nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá zák. ve spojení s ust. § 31a zák.). Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom se přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ust. § 31a odst. 3 zák., dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 35/2012). Předmětné posuzované řízení trvalo od [anonymizována dvě slova] [datum], tj. 7 let a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále rozvedené okolnosti případu nepřiměřená. Za posuzované trestní řízení v délce trvání 7 let a 7 měsíců činí základní částka 113 750 Kč. Soud dospěl k závěru, že za takto dlouhé trestní řízení je třeba žalobce odškodnit v penězích, neboť konstatování porušení práva by se nejevilo s ohledem na tuto délku jako dostatečné. Soud vycházel z částky 15 000 Kč za 1 rok řízení, přičemž za prvé 2 roky v poloviční částce, resp. 1 250 Kč za 1 měsíc. Délka soudního řízení byla nepřiměřená, ale nikoli extrémní. Věc byla po skutkové stránce velmi složitá, bylo obviněno a posléze obžalováno více osob, bylo prováděno velké množství listinných důkazů, vyslechnuto 70 svědků, listinné důkazy – hlášení o ubytování obžalovaných, výpisy telekomunikačního provozu na mobilních telefonech, protokoly o ohledání místa činu s fotodokumentací, protokoly o odběru otisků pachových stop, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická mechanoskopická expertíza, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická trasová expertíza, trestní spis do vypracování rozsudku měl [číslo] stran. Soud z důvodu složitosti snižuje základní částku o 40%, tedy celková částka zadostiučinění činí 69 125 Kč (113 750 – 44 625). O složitosti věci svědčí i obsáhlé odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně (37 stran).

32. Další důvody pro snížení nebo zvýšení základní částky soud neshledal. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Věc byla projednávána před soudy dvou stupňů soudní soustavy, v přípravném řízení policie prováděla rozsáhlé dokazování. V postupu orgánů činných v trestním řízení soud neshledal žádné období nečinnosti či průtahy, úkony byly činěny ve lhůtách obvyklých. Co se týká významu předmětu řízení pro žalobce, pak ten je obecně hodnocen jako zvýšený, když Evropský soud pro lidská práva předmětný typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky, neboť trestní řízení je obecně pro každého obžalovaného velkou psychickou zátěží, má vliv na jeho osobní i společenský život, příp. i pracovní uplatnění. V tomto případě však soud základní částku z důvodu zvýšení významu pro žalobce nezvyšoval, neboť tato skutečnost již byla zohledněna při posuzování nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, v opačném případě by docházelo ke dvojímu odškodnění téhož (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

33. Dalšími třemi nároky jsou nároky z titulu náhrady škody zmenšením majetku žalobce. Jedná se o náklady vynaložené na obhajobu (obhajné), náhradu škody, která vznikla žalobci v souvislosti s tím, že použil vozidlo pro cesty k orgánům činným v trestním řízení a dále za zaslané doporučené dopisy (4 kusy). Objektivní odpovědnosti za škodu z nezákonného rozhodnutí se stát nemůže zprostit (§ 2 zák.), jestliže jsou kumulativně spojeny tři podmínky: 1) nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody. Existence všech těchto podmínek musí být soudním řízením bezpečně prokázána, přičemž důkazní břemeno leží na poškozeném. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno vydání nezákonného rozhodnutí, žalobce má zásadně právo na náhradu škody a soud se tak zabýval tím, zda žalobci v přímé příčinné souvislosti z jeho vydání vznikla tvrzená škoda. Dalším nárokem žalobce je náhrada škody za vynaložené prostředky na obhajobu. Žalobce žádá, aby mu byla přiznána částka 101 554 Kč. Žalovaná zaplatila za tento nárok částku 50 951,90 Kč. Soud vycházel z ust. § 10 odst. 3, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu ve spojení s ust. § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a za 1 úkon stanovil částku 2 300 Kč. Žalobci přiznal škodu v podobě obhajného uhrazenou [titul]. [příjmení] za: přípravu a převzetí obhajoby ze dne 1. 8. 2011, dne 8. 11. 2011 podala obhájkyně stížnost proti trestnímu stíhání a soud přiznal úkon v poloviční výši dle § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu. Za tyto dva úkony přiznal 600 Kč, tj. 2 x 300 Kč režijní paušál dle § 13 advokátního tarifu. Dále pro obhájce [titul]. [příjmení] přiznal soud částku 2 300 Kč za přípravu a převzetí obhajoby na základě plné moci ze dne 21. 4, 2011 dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), dále za účast u vazebního zasedání od 10:15 do 11:25 dne 21. 4. 2011, 2 300 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. V souvislosti s tímto úkonem přiznal soud také cestovné z [příjmení] [jméno] do [obec] a zpět za 170 km 1 064 Kč, za promeškaný čas 21. 4. 2011 600 Kč za 6 x půlhodin. Za stížnost proti rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ze dne 22. 4. 2011 přiznal soud úkon v poloviční výši, tj. 1 150 Kč dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, za stížnost proti vzetí do vazby ze dne 22. 4. 2011 také za půl-úkon 1 150 Kč analogicky dle § 11 odst. 2 AT. Dále za účast obhájce u výslechu svědkyně [příjmení] od 13:00 do 13:38 21. 6. 2011 podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu 2 300 Kč za úkon, cestovné z [příjmení] [jméno] do [obec] a zpět 170 km 1 064 Kč, 600 Kč promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč. Za stížnost proti rozhodnutí státního zástupce o ponechání ve vazbě úkon dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, tj. 1 150 Kč, za stížnost proti rozhodnutí o rozšíření trestního stíhání ze dne 28. 10. 2011 také půl-úkon podle § 11 odst. 2 vyhl. 1 150 Kč a dále 300 Kč za výše uvedené úkony + 21% DPH. Soud nepřiznal náhradu za obhajobu za tyto úkony: Porada s obviněným ve vazbě dne 11. 5. 2011, jednak nebylo prokázáno, že se porada konala a jednak porada by následovala po necelém měsíci poté, kdy byla převzata obhajoba, ve věci se zatím nic zásadního neudálo, žalobce byl vzat do vazby, proti tomuto rozhodnutí byla podána stížnost. Soud v souvislosti s tím nepřiznal ani náhradu za promeškaný čas a cestovné. Dále za stížnost na průtahy v řízení, nesouvisí s trestním stíháním a žádost o vydání vozidla ze dne 14. 6. 2011 také nesouvisí s obhajobou ve věci samé. Ze stejného důvodu nenahradil obhájci také poradu s obviněným ve vazbě dne 17. 6. 2011, neboť nebylo prokázáno že se konala a v jaké délce. Navíc nebyla by účelně provedena, neboť ve věci probíhaly úkony v rámci přípravného řízení a nebyly známy žádné konkrétní úkony orgánů činných v trestním řízení, na které by bylo třeba nějakým způsobem reagovat. Spolu s tím nebylo přiznáno cestovné a promeškaný čas. Za žádost o propuštění vazby ze dne 22. 6. 2011, neboť nebylo prokázáno, že tento úkon byl proveden, dále za nahlédnutí do spisu dne 21. 7. 2011 spolu s cestovným, neboť obhájce žalobce mohl nahlédnout do spisu dne 21. 6. 2011, kdy byl u úkonu výslechu svědkyně. Za stížnost proti rozhodnutí státního zástupce o ponechání ve vazbě a okresního soudu ze dne 29. 7. 2011 a 30. 7. 2011 by náležel, pokud by byly prokázány tyto úkony, pouze půl-úkon podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Za úkon účast u rekognice, která měla proběhnout 5. 9. 2011 od 09:00 do 10:50, neboť nebylo prokázáno, že se rekognice konala, s tím je spojené cestovné ve výši 813 Kč a 400 Kč promeškaný čas. Za účast u vazebního zasedání o vazbě ze dne 8. 9. 2011 v protokolu není potvrzena účast obhájce, s tím je také spojené cestovné 1 064 Kč a 600 Kč za promeškaný čas. Za další nároky účast při nahlédnutí do spisu dne 19. 9. 2011, 5. 10. 2011, 3. 11. 2011 spolu s cestovným a promeškaným časem z důvodu, že náhrada za nahlédnutí do spisu je přiznávána v případě, že orgány činném v trestním řízení vyzvali zástupce obhájce, resp. žalobce k prostudování spisu předtím, než bude podána obžaloba, tedy po ukončení vyšetřování. (§ 11 odst. 1 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb.). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobci větší (KLč 50 951,90) částku, než by přiznal soud (Kč 24 354), ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

34. Dalším nárokem žalobce je částka 22 285 Kč cestovné za cesty osobním vozidlem [příjmení] [jméno], [anonymizována čtyři slova] dne 15. 8. 2012, 11. 9. 2012 za prostudování spisu, účast u hlavního líčení 13. 1. 2014, 25. 6. 2014, 8. 9. 2014, 15. 12. 2014, 29. 1. 2015, 23. 1. 2017, 1. 3. 2017, 20. 6. 2018 a 6. 9. 2018 ze [obec] do [obec] a zpět, za účast u vazebního zasedání 24. 6. 2015, 28. 6. 2015, 18. 9. 2017 a 12. 10. 2017 [obec] – [obec] a zpět 220 km, soud přiznal žalobci cenu pohonných hmot, když v r. 2014 za 280 km cena benzínu 36 Kč za litr, tj. 604,80 Kč, za r. 2015 36,10 Kč za litr, tj. 606, 48 Kč, v r. 2017 28, 6 Kč za litr a v. r. 2018 29, 8 Kč za litr, tj. 500 Kč za r. 2018, 280 km a za r. 2017 480 Kč, za cestu ze [obec] do [obec] a zpět 220 km, r. 2015 476, 51 Kč, r. 2017 377, 51 Kč. Žalovaná žalobci tuto částku zaplatila vzhledem k tomu, že náhradou škody není tzv. amortizace (navíc žalobce nebyl vlastníkem těchto vozidel). Z tohoto důvodu náhrada za amortizaci žalobci nepřísluší. Dalším a posledním nárokem žalobce je zaplacení částky 297 Kč, což je 11,60 EUR za poštovné - podání žádosti Ministerstvu spravedlnosti, Kanceláři prezidenta republiky, což žalobce doložil podacími lístky ze dne 6. 5. 2015 a 14. 1. 2019. Soud tento nárok žalobci nepřiznal, neboť podání, které jsou součástí tohoto nároku nesouvisí s nezákonným rozhodnutím, resp. nejsou činěny za účelem zrušení nezákonného rozhodnutí, nýbrž za účelem zjednání nápravy v rámci trestního stíhání, kdy žalobce žádá prezidenta republiky, aby zajistil spravedlivý proces v situaci, kdy ještě není a nebyl žalobce pravomocně odsouzen, žádal o to, aby prezident republiky zasáhl a předmětem této stížnosti či žádosti bylo, aby prezident republiky zabránil vykonstruovanému procesu. Stejně tak podání žalobce ze dne 29. 4. 2015 jako stížnost na postup orgánů činných v trestním řízení, který je veden u [název soudu] ve věci [spisová značka], tato stížnost nebyla shledána důvodnou. Tyto listiny nebyly vynaloženy za účelem zrušení nezákonného rozhodnutí, ani jím být nemohly. Proto zde není příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a touto škodou. Podle ust. § 31 zák. odst. 1 náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 2 náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle odst. 3 náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle odst. 4 poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Vynaložené náklady na korespondenci žalobce měl podat stížnosti prostřednictvím svého právního zástupce a pouze ty stížnosti, které mají souvislost se zrušením nezákonného rozhodnutí mohou být dány do příčinné souvislosti s jejich vznikem, což tyto 4 listiny nejsou, nejsou účelně vynaloženým nákladem, proto soud tento nárok zamítl.

35. Na základě výše uvedeného odůvodnění soud vyhověl částečně žalobě a ve zbývající části žalobu zamítl.

36. Soud nad výše uvedenou povinnost zaplatit žalobci náhradu škody, resp. zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu je žalovaná povinna zaplatit také úrok z prodlení, který běží od uplynutí 6 měsíců od doručení návrhu na předběžné projednání nároku až do zaplacení § 1970 o.z. ve spojení s § 15 zákona).

37. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v poměrné výši. Vycházel z ustanovení § 7 a § 9 odst. 4 a § 13vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, podle kterého činí náhrada nákladů řízení za jeden úkon Kč 9 420 (3x50 000 Kč za tři nároky zadostiučinění za nemajetkovou újmu: za vazbu, průtahy v řízení a samotné trestní stíhání, náhradu skutečné škody ve výši Kč 124 136, celkem Kč 274 136) za tyto úkony: převzetí+příprava, sepis žaloby, podání ze dne 28.4.2020 a 30.9.2020, účast na jednání dne 23.6.2020, 23.7.2020 a 3.11.2020, tj. za 7 úkonů celkem částka nákladů činí Kč 86 328,40. Žalobce byl úspěšný v 76% a neúspěšný ve 24% náklady řízení ve výši 52% činí Kč 44 890,76.

Poučení