21 C 90/2020-222
Citované zákony (26)
Rubrum
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Fiedlerovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, takto:
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému.
IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů státu.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím. Tvrdil, že jeho právní předchůdce, [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], byl spoluvlastníkem domu [adresa] stojícího na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce], a to s podílem o velikosti . Žalovaný, který je spoluvlastníkem těchto nemovitých věcí, nemovité věci v celém rozsahu užíval výlučně pro svou potřebu, a za toto užívání ničeho právnímu předchůdci žalobce nehradil. Právnímu předchůdci žalobce tak vznikl za období od [datum] do [datum] nárok na vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši [částka]. Při určení výše bezdůvodného obohacení je nutno vycházet z běžného nájemného obdobné nemovité věci. Běžné tržní nájemné za nemovitosti odpovídá měsíčně částce [částka]. Výše běžného nájemného byla i odsouhlasena s žalovaným. Žalobce nabyl pohledávku z výše uvedeného titulu dne [datum] na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Žalovanému bylo dne [datum] doručeno oznámení o postoupení pohledávky, k němuž byla přiložena i smlouva. Dne [datum] byla žalovanému odeslána výzva k zaplacení pohledávky. Žalovaný ničeho na základě ani jedné výzvy neuhradil a je proto od [datum] v prodlení.
2. Žalovaný ve vyjádření ze dne [datum] navrhoval, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. Namítal, že nikdy neodsouhlasil výši běžného nájemného. Právnímu předchůdci žalobce nikdo nebránil, aby nemovitost užíval spolu s ním. Nemovitost je ve špatném stavu a fakticky jí není možné pronajmout. Za účelem odvrácení havarijního stavu bylo třeba do nemovitosti investovat. To právní předchůdce žalobce odmítl, a proto veškeré investice hradil ze svých prostředků žalovaný. Závěrem žalovaný navrhl, aby byly jím vynaložené prostředky započteny proti případné pohledávce žalobce a z opatrnosti vznesl námitku promlčení.
3. V replice ze dne [datum] žalobce uvedl, že nárok na zaplacení vznáší toliko do výše nepromlčené části pohledávky, tj. za období od [datum] do [datum] (626 dní). Při měsíční výši bezdůvodného obohacení [částka] tvoří bezdůvodné obohacení [částka] za den. Námitka promlčení podaná žalovaným je tak zcela bezpředmětná. Obvyklá výše nájemného, ze které vychází celková výše pohledávky je [částka] měsíčně, což žalobce považuje za hodnotu pod hranicí běžného tržního nájemného v místě a čase. Možnost užívání vlastního majetku (vlastnického podílu) není výsadou, kterou by poskytoval žalovaný spoluvlastníkovi, ale je základním právem, které nijak nevyjímá žalovaného z povinnosti vydat, oč se obohatil. Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. Započtení je podmíněno vzájemným dluhem stran, přičemž žalovaný by evidentně případnou pohledávku neevidoval za žalobcem, ale jeho právním předchůdcem.
4. V duplice z [datum] žalovaný specifikoval, že provedl zejména svépomocí investice do zhodnocení společné věci, přičemž náklady a tomu odpovídající zhodnocení odhaduje na částku minimálně [částka], a to konkrétně: nová kanalizace, zateplení domu, nové rozvody v domě a rekonstrukce koupelny a kuchyně. Žalovaný dále hradil u společnosti [právnická osoba] pojištění domu v částce [částka] ročně na základě smlouvy ze dne [datum]. Žalobce ani jeho právní předchůdce se na výše uvedených investicích a platbách ničím nepodíleli a nejevili o dům zájem. Žalovaný jako obranu proti žalobě tyto investice započítává oproti žalovanému nároku (nepožaduje přisoudit více). Pokud jde o výši požadovaného plnění, je nutné zdůraznit kupní cenu, za kterou žalobce podíl na nemovitosti získal – částka [částka]. Pokud byla hodnota podílu pouze [částka], nemůže se žalobce domáhat vyššího plnění z titulu bezdůvodného obohacení, když je zřejmé, že takovou hodnotu neměl ani podíl. Mezi spoluvlastníky byla uzavřena konkludentní dohoda o bezplatném užívání nemovitosti, resp. dohoda o užívání nemovitostí a právo na uskladnění věcí strýce právního předchůdce žalobce. Právní předchůdce žalobce se nikdy nedomáhal užívání a věci si po zemřelém v domě ponechal uskladněné. Pokud žalobce tvrdí, že dům nebylo možné užívat podle spoluvlastnických podílů, jedná se o účelové tvrzení. Původní vlastník předmětného podílu, [jméno] [příjmení], s žalovaným nemovitost normálně užíval, když žalovaný užíval pokoj a [jméno] [příjmení] kuchyň. Strýc měl v domě trvalé bydliště. Pokud by žalobce chtěl, bylo spoluužívání dobře možné. Žalovaný neužíval společnou věc bez právního důvodu nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu, jelikož byla uzavřena konkludentní dohoda, kdy právní předchůdce žalobce o užívání nejevil zájem. V domě jsou uskladněné i nadále věci B. [příjmení] a tedy i v tomto směru je využíváno podílu. Požadovat plnění zpětně z čistě ekonomických důvodů, aniž by právní předchůdce žalobce o nemovitost jevil aktivní zájem, navíc kontroverzní osobou, která se uplatněním pohledávek živí, je v rozporu s dobrými mravy. Je nutné si položit otázku, nelze-li počínání žalobce kvalifikovat jako jednání v rozporu s dobrými mravy a obecnými zásadami soukromého práva či coby zjevné zneužití práva nepožívající v souladu s § 8 o. z. právní ochrany.
5. V doplňujícím vyjádření z [datum] žalobce namítal, že žalovaný stále neurčil výši své pohledávky k započtení vůči jeho nároku. Námitka započtení by proto měla být odmítnuta. Žalovaný je od [datum] v úpadku s povoleným oddlužením. Tzv. nezabavitelná částka se u žalovaného pohybuje mezi [částka] a [částka] (duben [rok]). Pokud by Žalovaný celou udávanou investiční částku„ minimálně [částka]“ hradil pouze z nezabavitelné částky, musel by k těmto investicím vyčlenit částku odpovídající 16 měsícům nezabavitelné částky. To je jen stěží představitelné. Žalobce ve vztahu k nároku z titulu tvrzených investic vznesl námitku promlčení. Kupní cena se stanovuje ujednáním smluvních stran. Naproti tomu výše bezdůvodného obohacení se určuje výpočtem z obvyklého nájemného v místě a čase. Z uvedeného vyplývá, že výše kupní ceny a výše bezdůvodného obohacení jsou dvě navzájem nezávislé entity a argumentace žalovaného v tomto smyslu nemá žádnou relevanci. I s využitím všech prostředků imaginace žalobce v dané věci nespatřuje jediný náznak, že by mezi účastníky byl uzavřen jakýkoliv závazek konkludentně a toto tvrzení tak považuje za naprosto bezpředmětné. Žalovaný minulému spoluvlastníku aktivně bránil ve vstupu do nemovitosti. Pokud žalovaný uvádí, že s ním nemovitost obýval i otec původního vlastníka, [jméno] [příjmení] (st.), je třeba poukázat na to, že tento zemřel [datum], tj. před více než třiceti lety. Žalobce nikdy nezpochybňoval, že by se nedala užívat id. nemovitosti a současně ani nesporuje fakt, že ji s žalovaným otec pana [příjmení], [jméno] [příjmení] i obýval. Nemovitost s žalovaným sdílela i paní [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], bez právního titulu k užívání spoluvlastnické podílu pana [příjmení]. Žalobce by se chtěl ohradit proti tvrzení, že je„ kontroverzní osobou“. Uplatnění pohledávek u soudu není povoláním, ale procesním nástrojem. Bez uplatňování pohledávek by fakticky zanikla vymahatelnost práva.
6. Při jednání soudu konaném dne [datum] učinili účastníci nesporným to, že žalovaný a pan [jméno] [příjmení], bytem [adresa], byli v období od [datum] do [datum] podílovými spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba, budova [adresa] (rodinný dům); žalovaný s podílem o velikosti ideální a pan [příjmení] s podílem o velikosti ideální . Pan [anonymizováno] předmětné nemovité věci v období od [datum] do [datum] neužíval. 7. [příjmení] tak mezi účastníky zůstalo, zda došlo k postoupení předmětné pohledávky, zda má žalovaný pohledávku způsobilou k započtení proti pohledávce žalobce, jaká byla obvyklá výše nájemného v daném případě a zda žalobci vznikl předmětný nárok.
8. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.
9. Z rozhodnutí státního notářství [okres] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo zjištěno, že bylo vydáno ve věci projednání dědictví po [jméno] [příjmení], naposledy bytem [adresa]. Veškerý zanechaný majetek, vč. rodinného domu [adresa] a stavebního pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], zdědil pozůstalý syn [jméno] [příjmení], [datum narození] Cena nemovitostí byla zjištěna ve znaleckém posudku ze dne [datum] částkou [číslo], [částka].
10. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z daňového dokladu [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z daňového dokladu [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jím byla vyúčtována částka v celkové výši [částka]. Z faktury [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že jí byla žalovanému vyúčtována částka [částka] Celkem tak byla předmětnými doklady vyúčtována částka [částka].
11. Z fotografií předložených žalovaným bylo zjištěno, že na místě probíhaly stavební úpravy spočívající zejména v úpravě rozvodů a instalace zateplení.
12. Z pojistné smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [anonymizováno] [číslo] mezi [právnická osoba] a žalovaným, jako pojistníkem a pojištěným, který zde uvedl e-mailovou adresu [email] a telefonní číslo [tel. číslo]. Předmětem smlouvy bylo pojištění trvale obývané budovy, která měla být rekonstruována v roce 2014 na adrese [adresa žalovaného], s počátkem pojištění od [datum]. Žalovaný se zavázal hradit roční pojistné ve výši [částka]. Ze stvrzenky bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne [datum] pojistné ve výši [částka]. Ze stvrzenky z [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pojistné ve výši [částka]. Ze stvrzenky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pojistné ve výši [částka]. Ze stvrzenky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pojistné ve výši [částka] Celkem tak žalovaný uhradil [částka].
13. Z výpisu z katastru nemovitostí pro [list vlastnictví] v k.ú. [část obce] k datu [datum] bylo zjištěno, že jako spoluvlastníci pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba, budova [adresa] (rodinný dům) byli evidováni žalovaný (id. ) a [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. [jméno] [příjmení] nabyl vlastnické právo na základě rozhodnutí o dědictví sp. zn. [spisová značka]. Žalovaný nabyl vlastnické právo na základě darovací smlouvy [anonymizováno] [číslo].
14. Z poskytnutí údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel ze dne [datum] bylo zjištěno, že adresa [adresa žalovaného] adresa trvalého pobytu pro žalovaného a [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození].
15. Z e-mailové komunikace bylo zjištěno, že z adresy [email] byl dne [datum], [údaj o čase] hodin, zaslán e-mail na adresu [email], ve kterém bylo uvedeno, že odesílatel, který se podepsal jako [celé jméno žalovaného], tel. [tel. číslo], zasílá žalobci kontakt, aby mohli řešit situaci ohledně nemovitosti. Na tento e-mail odpověděl dne [datum], [údaj o čase] hodin, žalobce, který uvedl, že vyřešit celou věc e-mailem by bylo velmi zdlouhavé a že preferuje telefonický kontakt. Na tento e-mail byla z adresy [email] dne [datum], [údaj o čase] hodin, odpověď, v níž je uvedeno, že odesílatel preferuje písemnou dohodu. V e-mailu z [datum], [údaj o čase] hodin, pak odesílatel [email] uvedl, že neuvažuje o prodeji nemovitosti a proto by uvažoval o placení nájmu za s tím, že jí v budoucnu odkoupí. Žalobce v e-mailu z [datum], [údaj o čase] hodin, navrhl výši nájmu [částka] měsíčně. V e-mailu Z [datum], [údaj o čase] hodin, odesílatel [email] uvedl, že nájem se u nich v průměru pohybuje kolem [částka] bez energií a požádal žalobce o sepis nájemní smlouvy. Současně uvedl, že by rád věděl, za jakou částku by šlo podíl odkoupit.
16. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako postupitelem, a žalobcem jako postupníkem. Předmětem postoupení byla pohledávka z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum], v celkové výši [částka], vzniklá tím, že žalovaný užívá předmětné nemovité věci v celém rozsahu a nehradí za to postupiteli žádné plnění.
17. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že na něj byla postoupena výše uvedená pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení v celkové výši [částka] a vyzval žalovaného, aby jí uhradil do [datum]. Z podacího lístku a dodejky bylo zjištěno, že toto oznámení bylo žalovanému doručeno dne [datum].
18. Z výzvy k zaplacení dne [datum], vč. potvrzení o podání, bylo zjištěno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě částky [částka] a nákladů řízení.
19. Z podnětu žalobce ze dne [datum] adresovanému insolvenčnímu soudu bylo zjištěno, že žalobce zde uvedl, že žalovaný v rámci řízení u Okresního soudu Praha-východ uváděl, že hradil blíže neurčitou peněžitou částku týkající se výkonu vlastnického práva. Pokud žalovaný do nemovitosti investoval, lze se domnívat, že měl další příjem, který neoznámil insolvenčnímu soudu a proto je na místě výkon dohlédací činnosti.
20. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný insolvenčnímu soudu k výzvě sdělil, že žalobce na něj vyvíjí tlak. Pokud v řízení vedeném u Okresního soudu pro Prahu-východ uplatňuje vzájemný nárok z titulu uplatnění nákladů za provedené opravy domu, jedná se o opravy z doby před [datum], tj. před tím než bylo dne [datum] zahájeno insolvenční řízení.
21. Z výzvy ze dne [datum], vč. dodejky, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k předání klíčů od domu [adresa] v k.ú. [část obce].
22. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], bylo zjištěno, že znalkyně dospěla k závěru, že místně obvyklé nájemné za užívání pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba, budova [adresa] (rodinný dům), včetně všech jejich součástí a příslušenství, v katastrálním území Brandýs nad Labem, obci [obec], za období od [datum] do [datum], činilo [částka] měsíčně, resp. [částka] za m2 měsíčně. Znalkyně vyšla z toho, že předmětná nemovitost je atypická, a to především pro svůj zhoršený stavebně-technický stav s výrazným morálním opotřebením a problematickou kvalitu vnitřního prostředí, které se vymyká současným základním požadavkům na bydlení. Obdobné nemovitosti se nyní pronajímají velice sporadicky. Reprezentativní vzorek skutečně realizovaných pronájmů k únoru [rok] až říjnu [rok] se nepodařilo získat. Aplikovat při ocenění porovnávací metodu je tak velice obtížné a je nutné volit vhodné cenové korekce. Základní porovnávací metodika, z níž vyšla, proto byla doplněna o další podpůrné výpočty v rámci nepřímé metody porovnání. Při ocenění bylo vycházeno ze stavu, kdy je předmětná nemovitost prázdná a zdravotní riziko pro člověka alespoň přijatelné. Znalkyně zohlednila [příjmení] mapu Asociace realitních kanceláří ČR, analýzu nájemného, kterou nechalo v roce 2019 vypracovat Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Předmětný rodinný dům se nachází v památkové zóně města. Parkování v blízkosti domu je velice problematické. Pozemek je napojen na inženýrské sítě (voda, kanalizace, elektro a plyn). Kanalizace byla provedena v roce 2013. Plyn v domě zapojen není. Dům je ve stáří [číslo] let. Dům je přízemní. V roce 1950 byla provedena drobná přístavba, v níž je situována koupelna. Dům je řešen jako 1 + 1 – pokoj 16,74 m2, kuchyně 11,84 m2, šatna 0,37 m2, vstup 2,13 m2, špajz 1,65 m2 a koupelna 5,55 m2. Rekonstrukce koupelny není dokončena. Údržba domu je prováděna nesystematicky. Ve zdivu je patrná vlhkost. V objektu byla zjištěna plíseň. Na stavbu domu navazuje zděný sklad uzavřený vraty (užitná plocha 14,85 m2), dřevník (11,54 m2), zděná dílna (13,92 m2) a bývalý holubník (2,89 m2). Znalkyně použila celkem 5 srovnatelných nemovitých věcí. Nájemné stanovené přímým porovnáním určila ve výši [částka] měsíčně a nepřímým porovnáním ve výši [částka] měsíčně. Při výslechu dne [datum] uvedla, že dům se do stavu, v jakém je nyní, nedostal během posledních dvou let. Bylo to během delší doby. Nebyly patrné podstatné úpravy, které by zlepšily či zhoršily stav. Žalovaný, který byl přítomen při místním šetření, uváděl, že podstatné úpravy byly provedeny v roce 2013. Pokud žalobce odkazoval na inzerci pronájmu chat, musela by se provést důkladná analýza stavebně-technického stavu těch chatek. Nicméně je třeba zohlednit, že v posuzovaném případě se jednalo o nájemné ve vztahu k domu, který je ve špatném stavebně-technickém stavu. Vzhledem k tomu, že se jedná o inzerci k [datum], muselo by se opět použít koeficientu, aby se došlo k požadovanému historickému datu. Vývoj nájemného chat nezjišťovala. S ohledem na koronakrizi je vývoj cen pronájmu„ jako na houpačce“. Předložila vývoj ve vztahu k [obec a číslo], z něhož je patrné, jak se ceny nájmu mění. Vzhledem k obsahu námitek v podání žalobce z [datum] by nepřehodnotila cenu pronájmu, k níž dospěla ve znaleckém posudku. Je astmatik, a když do domu při místním šetření vstoupila, měla zdravotní problémy. Neví, zda je v tomto stavu dům vůbec pronajímatelný, nicméně uvažovala, že v roce 2017 byl dům ve stavu, že se v něm dalo bydlet. Pokud jde o použití článků z medií, hledala způsob jak se dostat do cenové hladiny předmětného období. Neměla jiná data. Následně se jí podařilo dohledat inzerci, kterou v době vypracování posudku neměla k dispozici. Konkrétně se jedná o inzerci na pronájem bytů v [část obce] v roce 2018, které byly ve velmi dobrém stavu, přičemž zde bylo nájemné [částka] za m na měsíc. I pokud by měla tyto podklady v době vypracování posudku k dispozici, byla by výsledná cena, k níž jsem dospěla, stejná. Dále předložila inzerát vztahující se k pronájmu rodinného domu v [obec], kde byla požadována cena [částka] za m měsíčně, přičemž se jednalo o pronájem domu, který není tak starý jako předmětná nemovitost, a který byl v lepším stavu. Pokud jde o analýzy vývoje nájmu, jeden z názorů zní, že hladina nájmu v současné době se blíží hladině nájmu v roce 2018. I s ohledem na tyto skutečnosti setrvává na závěrech svého znaleckého posudku. Nejedná se o běžný standard, se kterým se při své praxi setkává, nicméně tento stavebně-technický stav není výjimečný, potkává se s ním např. při oceňování nájmu.
23. Soud má za to, že znalkyně svůj posudek obhájila. Vysvětlila, proč ke stanovení obvyklého nájemného použila metody tzv. přímého a nepřímého porovnání, jak pracovala s použitými koeficienty, jakým způsobem vybrala srovnatelné nemovitosti. Z předmětného posudku je tak zřejmé, ze kterých zjištění znalkyně vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěla a na základě jakých úvah došla ke svému závěru. Závěry posudku byly náležitě odůvodněny a toto odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. Je třeba zohlednit, že soud není oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce, ty nepodléhají přezkumu. Soud je oprávněn přezkoumat způsob, jakým znalec ke svým závěrům dospěl, přesvědčivost a také úplnost znaleckého posudku ve vazbě na zadání soudu. Neexistuje právní nárok na vypracování revizního znaleckého posudku. Prostý nesouhlas se závěry znaleckého posudku není bez dalšího důvodem pro vypracování posudku revizního. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy pouze tam, kde má soud pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015). Žalobci se v daném případě dle soudu nepodařilo zpochybnit správnost vypracovaného posudku. Žalobcem předložené inzeráty samy o sobě nejsou způsobilé zpochybnit závěry znalkyně, která volbu srovnatelných nemovitostí a použitou metodiku velice přesvědčivě odůvodnila.
24. Soud zamítl pro nadbytečnost provedení dalších navržených důkazů, když provedenými důkazy byl dostatečně zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí ve věci. Z tohoto důvodu soud neprováděl žalobcem navržený výslech jeho právního předchůdce, který měl sloužit k prokázání tvrzení žalobce, že žalovaný neumožňoval jeho právnímu předchůdci přístup do nemovitosti (viz níže). Soud dále neprováděl žalovaným navržený důkaz jeho účastnickým výslechem, místním šetřením a znaleckým posudkem ke zjištění zhodnocení nemovitosti, které se všechny měly vztahovat k tvrzením žalovaného o investicích uskutečněných před [datum], a to s ohledem na níže uvedené závěry o nesplnění podmínek pro účinné započtení pohledávek žalovaného. Soud konečně neprováděl ani žalovaným navržený důkaz dotazem na matriku ohledně posledního trvalého bydliště [jméno] [příjmení], když tento údaj není pro posouzení věci právně významný a současně se podává i z rozhodnutí státního notářství [okres] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], které bylo prováděno k důkazu. Soud konečně neprováděl ani žalovaným navržený důkaz nabývacím titulem, kterým mělo být prokázáno tvrzení, že žalobce získal podíl na nemovitosti za kupní cenu ve výši [částka], když žalovaný jej nepředložil ani přes výzvu soudu a tato okolnost je pro určení výše bezdůvodného obohacení bez právního významu (viz níže).
25. Na základě shora provedených důkazů a skutečností, které účastníci učinili mezi sebou nespornými, a které nijak neodporují provedeným důkazům, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, a to že právní předchůdce žalobce, [jméno] [příjmení], [datum narození], a žalovaný byli v rozhodném období, tj. od [datum] do [datum] podílovými spoluvlastníky předmětných nemovitých věcí; žalovaný s podílem o velikosti id. a právní předchůdce žalobce s podílem o velikosti id. . Právní předchůdce žalobce v daném období předmětné nemovité věci neužíval. Obvyklá výše nájemného placeného za užívání obdobné nemovité věci v rozhodném období činila [částka] měsíčně. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce dne [datum] pohledávku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem doručeným dne [datum], v němž byl žalovaný současně vyzván, aby dlužnou částku uhradil nejpozději do [datum]. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný ještě vyzván dopisem z [datum].
26. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
27. Protože ke vzniku práva na vydání náhrady za bezdůvodné obohacení mělo dojít po [datum] (v období od [datum] do [datum]), řídí se práva a povinnosti novým občanským zákoníkem.
28. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
29. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nikdo nesmí těšit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
30. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
31. Podle ustanovení § 1884 odst. 1 o. z. dlužníku zůstávají i po postoupení zachovány námitky proti pohledávce, které měl v době postoupení. Své vzájemné pohledávky vůči postupiteli může dlužník namítat i vůči postupníkovi, i když v době postoupení ještě nebyly splatné; musí však své pohledávky postupníkovi oznámit bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl.
32. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
33. Podle ustanovení § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.
34. Podle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z. vyjadřuje podíl míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci. K rozporu s dobrými mravy 35. Soud se nejprve zabýval žalovaným vznesenou námitkou, že je nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy.
36. Ustanovení § 2 odst. 3 o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Odpovídající úsudek soudu musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a musí současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva je s dobrými mravy skutečně v rozporu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. 22 Cdo 599/2015).
37. Jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4741/2015, za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy, a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na důsledném dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoty a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle § 3 odst. 1 obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích, kdy k výkonu práva založeného zákonem dochází z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, kdy hlavní nebo alespoň převažující motivací je úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu (tzv. šikanozní výkon práva), případně kdy je zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak ve vztahu mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek.
38. K možnosti odepřít vydání bezdůvodného obohacení pro rozpor uplatnění práva s dobrými mravy se vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 18/2014, v němž bylo rozhodováno o dovolání akcentujícím spekulativnost nabytí nemovitých věcí. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že stali-li se žalobci řádnými vlastníky pozemku, pak je jim třeba přiznat tomu odpovídající práva, tedy i právo na užívání svého vlastnictví, a je-li užívání pozemku realizováno jiným subjektem, pak právo na vydání prospěchu, jenž tento subjekt na jejich úkor nabyl. Užívání nemovitosti je zpravidla (nejedná-li se o nemovitost zjevně bezcennou a z hlediska lidských potřeb nevyužitelnou) pojímáno jako přinášející majetkový prospěch osobě jí užívající, a to i například ve formě zajištění potřeby bydlení. Nesvědčí-li pozemek užívající osobě odpovídající právní titul, pak zjevně nabývá tohoto prospěchu bezdůvodně, a danou situaci je možno podřadit pod ustanovení o bezdůvodném obohacení, tj. § 451 obč. zák. I výkon práva na vydání bezdůvodného obohacení je možno poměřovat § 3 odst. 1 obč. zák., tedy tím, zda není v rozporu s dobrými mravy. Aplikace tohoto ustanovení si však žádá, aby byly doloženy takové mimořádné okolnosti, v jejichž světle by se jevilo na místě v podstatě popřít dopady zákonné úpravy, a narušit tak důvěru v právní normy, a tedy i právní jistotu dotčených osob.
39. Skutečnost, že lze právo na vydání bezdůvodného obohacení poměřovat korektivem dobrých mravů potvrdil Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2168/2014, v němž současně uvedl, že zákonný rozsah (výše bezdůvodného obohacení) soud s poukazem na dobré mravy snížit nemůže, tj. lze posuzovat pouze to, zda je či není výkon předmětného práva v rozporu s dobrými mravy. V rozsudku ze dne 3. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4843/2015, pak Nejvyšší soud poukázal na skutečnost že v případě vztahů z bezdůvodného obohacení nelze přehlédnout, že je takový závazek objektivního charakteru, a vzniká v zákonem předvídaných situacích (vypočtených v ustanoveních § 451 a § 454 obč. zák.) bez ohledu na to, komu lze klást k tíži okolnosti, od nichž se vznik tohoto vztahu odvíjí. Nejeví se přitom případným za pomoci jiných zákonných ustanovení bez dalšího vkládat do tohoto vztahu prvky, které výslovná právní úprava neobsahuje, a negovat tak do jisté míry jeho podstatu směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného důvodu.
40. Skutečnost, že žalobce má být dle (neprokázaného) tvrzení žalovaného„ kontroverzní osobou, která se živí uplatňování pohledávek“, nepředstavuje dle soudu výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Tvrzené jednání totiž sleduje hospodářské cíle a převažující motivací není úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, ale dosáhnout zisku. Skutečnost, že by takovým motivem bylo poškození žalovaného, zjištěna nebyla. Soud proto v daném případě neshledal podmínky pro to, aby odepřel vydání bezdůvodného obohacení pro rozpor uplatnění práva s dobrými mravy či zásad poctivého styku. K dobrovolnému nevyužívání nemovitosti 41. Žalovaný dále namítal, že došlo k uzavření konkludentní dohody o bezplatném užívání nemovitosti (uskladnění věcí otce právního předchůdce žalobce), resp. že to, že žalobce a jeho právní předchůdce dobrovolně nevyužili možnosti užívat část nemovitosti.
42. Nárokům spoluvlastníků v souvislosti s užíváním společné nemovité věci je věnována bohatá judikatura Nejvyššího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2616/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, uveřejněný pod číslem 17/ 2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016). V citovaných rozhodnutích zastává Nejvyšší soud neměnný právní názor, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 Tyto závěry jsou dle soudu použitelné i za účinnosti o. z. s tím, že užívání společné věci jedním ze spoluvlastníků nad rámec jeho spoluvlastnického podílu, jež se nezakládá na dohodě spoluvlastníků, rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo rozhodnutí soudu týkající se společné věci, je možné kvalifikovat jako protiprávní užití cizí hodnoty. Protiprávní užití cizí hodnoty je zákonem nově zformulovanou skutkovou podstatou bezdůvodného obohacení. Pokud si jeden ze spoluvlastníků jednoduše uzurpoval předmět spoluvlastnictví pro sebe a jako jediný z něj čerpá užitek (a to třeba i v situaci, kdy společnou věc realisticky více spoluvlastníků užívat nemůže), dostává se mu na úkor ostatních spoluvlastníků bezdůvodného obohacení. Výše tohoto majetkového prospěchu bude odpovídat obvyklé hladině nájemného placeného za užívání obdobných nemovitých věcí, ovšem snížené tak, aby odpovídala rozsahu, v němž spoluvlastník skutečně svůj podíl nadužívá, tj. rozsahu, v němž užívání společné věci není„ kryto“ jeho spoluvlastnickým podílem (srovnej Eliáš J., Brim L., Adamová H. Bezdůvodné obohacení. Praha: Wolters Kluwer, 2016. Právo prakticky. ISBN 978-80-7552 -407-2, dostupné v systému ASPI).
43. Každý spoluvlastník má právo užívat společnou věc v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Neumožňují-li existující poměry některému spoluvlastníkovi plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to odpovídající náhrada jako kompenzace bezdůvodného obohacení Spoluvlastník, který společnou nemovitost užívá nad rámec svého spoluvlastnického podílu, nemusí ostatním spoluvlastníkům poskytovat peněžitou náhradu (ekonomickou protihodnotu užívání) pouze tehdy, prokáže-li existenci smlouvy o bezúplatném užívání společné nemovitosti. Neprokáže-li, že je oprávněn společnou nemovitost užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu bezúplatně, vzniká mu bezdůvodné obohacení, za které musí ostatním spoluvlastníkům poskytnout peněžitou náhradu jako ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vráceno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016).
44. Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícímu jeho spoluvlastnickému podílu, vyplývá z § 137 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, tj. z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho spoluvlastnickému podílu. Spoluvlastník, jemuž ze společně vlastněné věci plynou užitky nad rámec stanovený výší jeho spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, čím se takto obohatil, ostatním spoluvlastníkům (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2616/1999, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 261, svazek 3/2001). Skutečnost, že druhý spoluvlastník neužíval nemovitost (společnou věc) dobrovolně, je přitom irelevantní.
45. Vznik bezdůvodného obohacení by mohl být vyloučen především tehdy, bylo-li by dokázáno, že žalobce s realizovaným způsobem užívání domu souhlasil, respektive že přistoupil na dohodu, podle níž mohla žalovaná nemovitost užívat (a to eventuálně i tím, že ji přenechá jinému subjektu) bezúplatně Námitka dovolatelky, že žalobce po nabytí spoluvlastnického podílu jasně neprojevil svůj nesouhlas s užíváním stavby jí a jejím synem, ovšem ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku nepostačuje, neb v občanském právu neplatí zásada, že kdo mlčí, souhlasí, a z pouhé nečinnosti tacitně udělené přivolení bez dalšího dovozovat nelze (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 26 Cdo 2313/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4441/2007). Stejně tak upozorňuje-li dovolatelka bez bližší argumentace na skutečnost, že V. F. předmětnou budovu počal užívat ještě v období předcházejícím okamžiku, kdy se žalobce stal spoluvlastníkem této věci, nedává tím Nejvyššímu soudu příležitost, aby právní posouzení odvolacího soudu zhodnotil jako nepřiléhavé, jelikož svými úvahami nijak nevyvrací závěr, že byl pro přítomnost řečené osoby ve sporném objektu určující její souhlas, což ostatně představuje otázku primárně skutkovou, a tudíž nezpůsobilou založit přípustnost dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1602/2015).
46. Z výše uvedeného je zřejmé, že i pokud by právní předchůdce žalobce neprojevil nesouhlas s realizovaným užíváním předmětných nemovitých věcí, resp. i pokud by nemovité věci dobrovolně neužíval, nebylo by možné dovozovat, že by tím došlo ke konkludentní dohodě o bezplatném užívání nemovitých věc žalovaným či dohody o uskladnění blíže nespecifikovaných věcí otce právního předchůdce žalobce, který zemřel před více než 30 lety (v roce 1990). V tomto směru bylo proto dle soudu nadbytečné zabývat se tím, zda žalovaný aktivně bránil právnímu předchůdci žalobce v užívání nemovitých věcí, či zda na něj poštval psy apod. K výši bezdůvodného obohacení 47. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že žalovaný jako spoluvlastník užíval bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, zabýval se konečně výší bezdůvodného obohacení.
48. K určování výše obvyklého nájemného by přitom mělo být přistupováno na základě podkladů umožňujících přinejmenším jistou kvantifikovatelnost hodnoty užívacího oprávnění usurpovaného obohaceným. Tímto informačním zdrojem bývá zpravidla znalecký posudek, i když i rozhodovací praxe dovolacího soudu připouští, že v kontextu konkrétní posuzované věci mohou být postačující jiné podklady dostatečně vypovídající o nájemném obvyklém v daném místě a čase (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2012, sp. zn. 28 Cdo 3933/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2175/2010).
49. Ve vztahu k právu na vydání bezdůvodného obohacení není rozhodující újma, vzniklá ochuzenému, nýbrž majetkový prospěch získaný obohacením (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2887/2016). Výše bezdůvodného obohacení odpovídá obecné (tržní) ceně za užívání obdobné nemovitosti, tedy ceně obvyklé v daném místě a čase.
50. Výše majetkového prospěchu žalovaného odpovídá obvyklé hladině nájemného placeného za užívání obdobných nemovitých věcí, snížené tak, aby odpovídala rozsahu, v němž žalovaný svůj podíl nadužívá. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že obvyklá výše nájemného placeného za užívání obdobné nemovité věci činí v rozhodném období [částka] měsíčně, odpovídá výše bezdůvodného obohacení žalovaného 1/4 z této částky, tj. [částka]. Celková výše bezdůvodného obohacení za 626 dní (za dobu od [datum] do [datum]) tak činí [částka] ([částka] krát 626).
51. Pokud bylo žalovaným v této souvislosti odkazováno na rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4184/2018, je tento odkaz dle soudu v dané věci nepřiléhavý. Citovaný rozsudek odvíjí své závěry o absenci vzniku bezdůvodného obohacení od individuálních (oproti projednávanému sporu zjevně odlišných – jednalo se o nemovité věci užívané za účelem provozu [anonymizována čtyři slova] - předmětný dům byl v rozhodné době nepronajatelný, vstup do něj i jeho užívání bylo na vlastní nebezpečí uživatelů, stavební úřad zakázal další užívání této nemovité věci jinak, než jak byla zkolaudována), skutkových okolností případu – nepříznivý stavebně technický stav nemovitosti, zcela vylučující úplatnost jejího užívání. V nyní projednávané kauze – na rozdíl od věci odkazované – nebyly zjištěny takové specifické okolnosti, které by umožňovaly učinit úsudek, že předmětné nemovité věci nebylo vůbec možné v rozhodném období pronajmout (žalovaný je v předmětném období užíval k bydlení a sám poukazoval na to, že spoluužívání v rozsahu spoluvlastnických podílů bylo možné), a užívací právo k nim tudíž mělo nulovou hodnotu, pročež by ani nemohlo být usuzováno na vznik obohacení subjektu, který je užíval. K námitce započtení 52. Žalovaný dále namítal, že za účelem odvrácení havarijního stavu bylo třeba do nemovitých věcí investovat, což právní předchůdce žalobce odmítl, a proto veškeré investice hradil ze svých prostředků žalovaný, resp. že zejména svépomocí provedl investice do zhodnocení nemovitých věcí, konkrétně se jednalo o novou kanalizaci, zateplení domu, nové rozvody a rekonstrukci koupelny a kuchyně. Žalovaný konečně namítal, že hradil pojištění domu ve výši [částka] ročně. Žalobce vznesl ve vztahu k nárokům žalovaného námitku započtení, když poukazoval na to, že tvrzené investice byly vynaloženy před [datum] a současně namítal, že se jedná o pohledávky žalovaného nikoli vůči osobě žalobce, ale vůči právnímu předchůdci žalobce a dále, že je ve věci nutné aplikovat ustanovení § 1884 o. z., přičemž žalovaný žalobci jako postupníkovi neoznámil své pohledávky bez zbytečného odkladu poté, co se o postoupení dozvěděl.
53. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda byly v daném případě splněny předpoklady pro započtení tvrzených pohledávek žalovaného proti pohledávce žalobce ve smyslu ustanovení § 1884 o. z.
54. K tomu, aby mohl postoupený dlužník svou protipohledávku za postupitelem započíst vůči pohledávce, kterou má proti němu postupník, je zapotřebí dlužníkova oznámení. Existenci svých protipohledávek za cedentem je dlužník povinen notifikovat cesionáři bez zbytečného odkladu poté, kdy se o postoupení pohledávky dozvěděl. Oznámení se vztahuje jak na ty k započtení způsobilé protipohledávky, které byly splatné již v době postoupení, tak na ty, které dospějí teprve po tomto okamžiku (viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, k § 1884).
55. V souladu s rozhodovací praxí o. z. výslovně stanoví, že pro případ postoupení zůstávají dlužníkovi zachovány všechny námitky (např. námitky neplatnosti či započtení), které dlužník v okamžiku, kdy se vůči němu stalo postoupení účinným (okamžikem notifikace či prokázáním postoupení), měl vůči postupiteli. To však musí postupníkovi sdělit (přičemž zákon opět požadavky na formu či obsah takového sdělení podrobněji nestanoví) bez zbytečného dokladu (srov. např. IV. ÚS 314/05 – termín bez zbytečného odkladu je nezbytné vykládat vždy s ohledem na konkrétní okolnosti a zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění své povinnosti, resp. jaké okolnosti mu v tom bránily poté, co se o postoupení dozvěděl; viz PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400 -747-7, k § 1884).
56. Žalovanému bylo oznámení o postoupení pohledávky, vč. postupní smlouvy, doručeno dne [datum]. Žalovaný, který je právně zastoupen od [datum], až ve vyjádření ze dne [datum], které bylo zástupci žalobce doručeno dne [datum] (po pěti měsících poté, co se vůči němu stalo postoupení účinným), obecně navrhl, aby jím vynaložené prostředky, které investoval za účelem odvrácení havarijního stavu nemovitosti, byly započteny proti pohledávce žalobce a teprve v podání z [datum], které bylo zástupci žalobce doručeno [datum], tyto své pohledávky blíže specifikoval a uvedl jejich přibližnou výši.
57. S ohledem na shora uvedené tak nemohlo dojít k účinnému započtení vzájemných pohledávek, jelikož žalovaný existenci svých pohledávek vůči žalobci neoznámil bez zbytečného odkladu ve smyslu ustanovení § 1884 odst. 1 o. z.
58. Vzhledem k výše uvedenému závěru o neúčinnosti započtení bylo nadbytečné zabývat se existencí pohledávek žalovaného a otázkou jejich promlčení. Pro úplnost soud nicméně uvádí, že s výjimkou pojistného hrazeného ve dnech [datum] ([částka]) a [datum] ([částka]) by bylo nutné přisvědčit žalobcem vznesené námitce promlčení. Žalovaný poukazoval na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3316/2009, dle něhož je rozhodující zodpovězení otázky, zda byly investice vynaloženy s (konkludentním) souhlasem neinvestujícího spoluvlastníka. Pokud neinvestující spoluvlastník s investicí souhlasí a ta je provedena nákladem investujícího spoluvlastníka, je neinvestující spoluvlastník povinen podle velikosti svého podílu na takto vynaložený náklad přispět, neboť tak plní povinnost vyplývající pro něj z § 137 odst. 1 obč. zák. (ve vztahu k neinvestujícímu spoluvlastníku vzniklo investujícímu spoluvlastníku majetkové právo vynaložením investice za trvání spoluvlastnického vztahu, a to bez ohledu na to, zda šlo o investice na nezbytné opravy nebo údržbu, nebo investice na nikoliv nezbytné opravy nebo úpravy). Jestliže však investující spoluvlastník vynaložil prostředky na nikoli nezbytné opravy a údržbu věci bez souhlasu druhého spoluvlastníka, bezdůvodné obohacení druhého spoluvlastníka tím vzniká až při zániku podílového spoluvlastnictví. Soud v této souvislosti dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2466/2018, vysvětlující rozdíl mezi náklady, jejichž vynaložení je nutnou podmínkou pro zachování společné věci za účinnosti obč. zák. (nárok z bezdůvodného obohacení) a za účinnosti o. z. (zákonný nárok spoluvlastníka vyplývající z § 1136 o. z., u nichž promlčení doba zpravidla začne běžet již okamžikem vynaložení nákladů), a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 22 Cdo 726/2018 (a v něm citovanou judikaturu), v němž jsou shrnuty dosavadní judikaturní závěry v tom směru, že pro účely uplatňování nároků na vypořádání investic je třeba rozlišovat případy, kdy investice byly učiněny s (byť i konkludentním) souhlasem spoluvlastníků (§ 139 odst. 2 obč. zák.), anebo bez tohoto souhlasu. Souhlasí-li ostatní spoluvlastníci s nákladem vynaloženým jedním nebo více spoluvlastníky na společnou věc (a je nerozhodné, zda jde o náklady na nutnou úpravu nebo údržbu či o náklady na jinou než nutnou opravu a údržbu), jde o dohodu o hospodaření se společnou věcí a investující spoluvlastník má proti ostatním spoluvlastníkům právo na úhradu vynaložených prostředků; totéž platí v případě rozhodnutí většinového spoluvlastníka učiněného postupem podle § 139 odst. 2 obč. zák. Jde-li o investice jakéhokoliv druhu, vynaložené některým ze spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem spoluvlastníků ostatních (či vynaložené na základě principu majority), jsou jejich části připadající na spoluvlastnické podíly neinvestujících spoluvlastníků splatné (nebyla-li mezi nimi uzavřena dohoda jiná) již za trvání spoluvlastnictví a nikoliv až po jeho zrušení a vypořádání. Investice vynaložené jedním ze spoluvlastníků bez dohody s ostatními a nemající základ v tzv. majorizaci zakládají investujícímu spoluvlastníku právo na vydání bezdůvodného obohacení, které ostatním spoluvlastníkům vzniklo. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení v souvislosti s vynaložením nákladů na nutnou opravu nebo údržbu vzniká za trvání spoluvlastnického vztahu vynaložením těchto nákladů. Nejde-li o náklady na nutnou opravu nebo údržbu, vzniká tato povinnost až při zániku podílového spoluvlastnictví.
59. V této souvislosti je třeba poukázat na to, že sám žalovaný nejprve uváděl, že se jednalo o náklady na odvrácení havarijního stavu nemovitosti, jejichž vynaložení právní předchůdce žalobce odmítl (u takových nákladů by nárok na vydání bezdůvodného obohacení proti druhému spoluvlastníkovi byl vzhledem k výše uvedenému splatný již jejich vynaložením, tj. před [datum]). Následně žalovaný namítal, že se jednalo o nikoli nezbytné opravy a údržbu nemovité věci vynaložené bez souhlasu druhého spoluvlastníka, u nichž nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniká až při zániku podílového spoluvlastnictví. Z výše citované judikatury se nicméně podává, že i v případě nákladů, které nebyly vynaloženy na nutnou opravu nebo údržbu, vzniká nárok na vydání bezdůvodného obohacení již jejich vynaložením, jedná-li se o náklady vynaložené na základě principu majority (kdy je rozhodná většina počítaná podle velikosti / výše podílů), přičemž žalobce byl po celou rozhodnou dobu většinovým spoluvlastníkem (velikost jeho podílu činila ). Námitka promlčení vznesená žalobcem by tak byla ve vztahu k těmto pohledávkám důvodná (viz § 100 a § 107 obč. zák.).
60. Aktivní věcná legitimace je dána na základě postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.). Pokud jde o námitky žalovaného v tom směru, že se žalobce nemůže domáhat vyššího plnění z titulu bezdůvodného obohacení, než byla kupní cena, za kterou podíl na nemovitosti získal, tj. částka [částka], je třeba zohlednit, že tyto okolnosti jsou z hlediska výše bezdůvodného obohacení bez právního významu, jak se podává z výše citované judikatury, klíčovou je tedy obecná (tržní) cena za užívání obdobné nemovitosti, tedy cena obvyklá v daném místě a čase.
61. Žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky ve výši [částka] (jako bezdůvodného obohacení) dopisem, který mu byl doručen [datum], a to ve lhůtě do [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost nesplnil řádně a včas, dluh do dne splatnosti ([datum]) neuhradil a dostal se tak do prodlení (§ 1968 o. z.), čímž žalobci vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
62. S ohledem na vše výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
63. Podle ustanovení § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. platí, že soud může přiznat účastníkovi, který měl ve věci úspěch jen částečný, plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku. Žalobce by tak měl nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Soud však použil mimořádného ustanovení § 150 o. s. ř. (o jehož možné aplikaci účastníky informoval při jednání dne [datum]) a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud přihlížel k majetkovým, sociálním a osobním poměrům účastníků řízení. Zejména bylo zohledněno, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], pak bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře, kterým bylo žalovanému uloženo, aby po dobu následujících 5 let, případně po dobu kratší do úplného splacení pohledávek nezajištěných věřitelů, platil z příjmů, které získá po schválení oddlužení, nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k 25. dni v měsíci částku, která svým rozsahem odpovídá částce, kterou mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Nepostižitelná část mzdy žalovaného činila dle zpráv insolvenčního správce cca [částka] měsíčně. Žalovaný žije v předmětném rodinném domě, který je ve špatném stavebně-technickém stavu a nepředstavuje běžný standard bydlení. Současně bylo zohledněno, že ze zjištěných skutečností se nepodává, že by se takové rozhodnutí mělo zásadně dotknout majetkových poměrů žalobce (výrok III.).
64. Soud současně rozhodl i o náhradě nákladů řízení vzniklých České republice. Vzhledem k tomu, že žalobce měl v základu nároku, kterým se domáhal bezdůvodného obohacení v zásadě úspěch, nelze mu ukládat povinnost zaplatit státu náklady řízení (srovnej rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 92/08). Náklady řízení zálohované státem by tak měl nést ze svého žalovaný. České republice v řízení vznikly náklady s vyplacenou odměnou znalkyni za účast při jednání před soudem dne [datum] v částce [částka] (viz usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], částka [částka] byla uhrazena ze zálohy složené žalobcem). Soud nicméně i ve vztahu k nákladům státu aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř. a to ze shodných důvodů jako výše a náklady řízení státu nepřiznal (výrok IV.).
65. Lhůta ke splnění povinnosti vymezené ve výroku I. byla soudem prodloužena podle ustanovení § 160 odst. 1, část věty za středníkem o. s. ř. na šest měsíců od právní moci rozsudku. Při určení lhůty k plnění soud hodnotil nejen výše popsanou ekonomickou a sociální situaci žalovaného. Soud dále přihlédl k délce prodlení žalovaného (pohledávka žalobce se stala splatnou dne [datum], tj. před téměř před dvěma lety) a k celkové výši dluhu ([částka] s příslušenstvím, tj. poměrně nízká částka). Soud taktéž zohlednil, že ekonomický dopad nesplněného závazku na žalobce jako věřitele nebude nijak zásadní a nemůže jej nijak poškodit.