22 C 118/2022 - 246

Rubrum

Okresní soud Praha - východ rozhodl samosoudkyní JUDr. Gabrielou Antonií Bartovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] o zaplacení 53 200 Kč s příslušenstvím a dále doplňujícím usnesením takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 18 493,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 18 493,25 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, částku 22 213,25 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 213,25 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobci částku 7 456,75 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7 456,75 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 5 036,75 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobci částku 16 367 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Na náhradě nákladů státu je České republice žalobce povinen uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ v poměru 23 % k celku.

V. Na náhradě nákladů státu je České republice žalovaný povinen uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ v poměru 77 % k celku.

Odůvodnění

1. Žalobce podal soudu žalobní návrh, jímž se domáhal plnění částky 53 200 Kč s následujícími tvrzeními. Žalobce je fyzickou osobou, výlučným vlastníkem od 21. 7. 2020 podílu id. [Anonymizováno] nemovitosti, pozemku parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba, budova č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, vše v obci [adresa] – [Jméno žalovaného B], katastrálním území [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota]. Do 21. 7. 2020 byl vlastníkem spoluvlastnického podílu id. [Anonymizováno] pan [jméno FO], narozený [datum]. Žalovaný je fyzickou osobou, do jejíhož výlučného vlastnictví náleží spoluvlastnický podíl id. [Anonymizováno] uvedených nemovitostí, kdy však obývá a užívá celou nemovitost. Protože za užívání celé nemovitosti ničeho nehradil, vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení, 26. 10. 2018 - 21. 7. 2020. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou mezi postupníkem a žalobcem dne 2. 9. 2020 (účinnost 9. 9. 2020) byla pohledávka dle § 1789 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů postoupena žalobci. Celková výše postoupené pohledávky činí 31 300 Kč, částka za každý měsíc užívání činí 1 500 Kč. Měsíční výše byla stanovena postupitelem s ohledem na odhadovanou výši nájemného obvyklého v místě a čase, běžného nájemného za nemovitost obdobnou. Přípisem - oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění z 10. 9. 2020, doručeno 17. 9. 2020, byla změna o osobě věřitele oznámena žalovanému, současně vyzván k plnění do 22. 9. 2020, což se nestalo a je tak s touto částí nároku od 23. 9. 2020 v prodlení. Následně nabyl dne 21. 7. 2020 spoluvlastnický podíl k nemovitostem o id.[Anonymizováno][Anonymizováno] žalobce. Žalovaný nereagoval na výzvy žalobce úpravě poměrů k užívání id. [Anonymizováno] nemovitosti patřící do výlučného vlastnictví žalobce, žalobce tak má nárok na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti žalovaným. Žalobce nemovitost nikdy neužíval, fakticky mu bylo žalovaným i zabráněno (jeho zástupci) vstoupit do nemovitosti. Na výzvy k vydání klíčů žalovaný nereaguje. Žalobce odkazuje § 2991 odst. 1, 2, § 2999 odst. 1 o. z. Dle neměnného právního názoru Nejvyššího soudu (rozsudku NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2616/99, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3460/2016), užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům dle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. Pro stanovení výše bezdůvodného obohacení lze vycházet ze srovnání s obdobnými nemovitostmi, kdy běžné tržní nájemné za [Anonymizováno][Anonymizováno] nemovitosti činí měsíčně minimálně 1 500 Kč. Nadto byla výše běžného nájemného i odsouhlasena s žalovaným. Celková výše bezdůvodného obohacení 21. 7. 2020 - 17. 1. 2022, 545 dní, činí 27 250 Kč, odpovídá částce 50 Kč za každý den bezdůvodného užívání. Žalovaný byl k úhradě obou dílčích pohledávek vyzván i výzvou z 17. 1. 2022, doručenou 19. 1. 2022, ničeho neuhradil. Celková hodnota pohledávky bez příslušenství = 53 200 Kč. Žalobce doplnil skutková tvrzení následně. Žalobce podal návrh o úhradu 53 200 Kč. Částku 26 550 Kč eviduje z titulu pohledávky postoupené panem [jméno FO], postupitel, dle smlouvy z 2. 9. 2020 (účinnost 9. 9. 2020) na žalobce, postupníka, z titulu bezdůvodného obohacení. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení vznikl za období 26. 10. 2018 - 21. 7. 2020, kdy byl pan [jméno FO] vlastníkem id. [Anonymizováno] nemovitosti čp. [Anonymizováno], rodinného domu, na parcele parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], obec [adresa], katastrální území [adresa], kdy žalovaný za její užívání ničeho neplatil. Výše uplatněného bezdůvodného obohacení vychází za obvyklého nájemného v místě a čase 1 500 Kč za kalendářní měsíc, což odpovídá částce 50 Kč denně, tedy od 10. 2. 2019 do 21. 7. 2020 celkem 26 550 Kč. S účinností k 21. 7. 2020 byl spoluvlastnický podíl o velikosti id. [Anonymizováno] nemovitosti převeden na žalobce, náleží mu tak od tohoto data nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Výše, kterou uplatňuje, činí 1 500 Kč/rok, tj. 27 250 Kč za od 21. 7. 2020 do 17. 1. 2022. Pokud žalovaný zcela popírá nárok žalobce, s tím, že nabyl spoluvlastnický podíl k nemovitosti toliko ze zájmu působit žalovanému nepříjemnosti, návrh je nemravný a neměla by mu být přiznána ochrana, nadto nesouhlasí s výši uplatněného bezdůvodného obohacení s tím, že v obdobné věci, sp. zn. 21 C 90/2020 byl pro potřeby zjištění ceny obvyklého nájemného zpracován znalecký posudek stanovící výši obvyklého nájemného za nemovitost vzhledem k velikosti spoluvlastnického podílu žalobce 950 Kč měsíčně, tak útoky žalovaného jsou bezpředmětnými. Žalobce je nesporným vlastníkem id. [Anonymizováno] nemovitosti, již nabyl ji od pana [jméno FO]. Nabytí spoluvlastnického podílu nebylo vedeno snahou žalovaného šikanovat. Uplatnění nároku je plně v souladu s právem a judikaturními závěry Nejvyššího soudu o vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení za obývání celé nemovitosti. Žalobce je nucen obrátit se na soud pro nezájem žalovaného jakkoliv řešit stav, kdy obývá a užívá celou nemovitost, ač není výlučným vlastníkem. Žalobce se snažil žalovaného opakovaně kontaktovat k řešení situace, užívání nemovitosti, prodeje, apod. Jedna z výzev je např. 10. 9. 2020, žalovaný vyzýván, aby poskytl klíče k nemovitosti, nijak nereagoval. Jinak reagoval sporadicky, viz e-mailová komunikace, která nedopadla pro žalobce zdárně, žalovaný nepřistoupil na žádnou dohodu, opakovaně nezvedal telefon. Žalobce se ohledně nároku za bezdůvodné obohacení za předchozí období již obracel na soud, který rozsudkem z 17. 6. 2021, čj. 21 C 90/2020-222 rozhodl o přiznání nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti. Žalovaný ani poté situaci neřešil a žalobci nezbývá, než se svých nároků domáhat opět soudní cestou. Ohledně výše nároku je třeba poznamenat, že i žalovaný v komunikaci ohledně řešení situace navrhl, že nájemné za celou nemovitost by mělo být cca 8 000 Kč, konkrétně e-mail, 15. 6. 2019, 19:14:43 hod., k otázce nájemného v místě na dotaz žalobce ohledně vypořádání nároku z bezdůvodného obohacení uvedl: „Dobrý den, zjistil jsem průměrnou částku za nájem, u nás se pohybuje v průměru kolem 8 tis. Bez energii, Sepište navrh najemni smlouvy at to mame pisemne (…)“ Požadovaná výše tak nižší, než navrhoval žalovaný. Žalovaným navrhovaný znalecký posudek postrádá relevanci. Byl vypracován pro období let 2018–2020 a vzhledem k dynamickému vývoji na poli realit jeho výsledky nemusí být aktuální. Ve znaleckém posudku výše měsíčního nájemného za nemovitost činí 3 800 Kč měsíčně. Aniž by chtěl žalobce zpochybňovat závěry v posudku, má za to, že tato částka spíše odpovídá nájmu zahrady o obdobné rozloze, jako je pozemek u nemovitosti, než nájmu rodinného domu bez ohledu na jeho skutečný stav. Navrhuje důkaz znaleckým posudkem, ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Navíc zdůrazňuje, že fakticky neměl možnost seznámit se s reálným stavem nemovitosti, jíž je podílovým spoluvlastníkem. Žalovaný s žalobcem dlouhodobě odmítá jakkoliv komunikovat, aktivně mu zabraňoval nemovitosti navštívit. Prokazovaný nezájem a zbraňování v přístupu k nemovitosti může kromě výpovědi žalobce potvrdit i svědecká výpověď pana [jméno FO], zmocněný zástupce žalobce, jež navštívil 4. 6. 2019 žalovaného osobně (na žalovaného nebyl žádný kontakt, dopisy nepřebíral, telefonický kontakt neměl žalobce k dispozici), prokázal plnou moc ke správě nemovitosti, žádal o vstup, žalovaný odmítl. Předal pouze e-mailový kontakt, na základě kterého následně jej žalobce kontaktoval. Nárok na vydání bezdůvodné obohacení je zcela zřejmý, odvozuje se od běžného nájemného. Odkazuje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1186/2004, sp. zn. 33 Odo 1571/2006. Stanovení výše běžného nájemného se odvíjí od posouzení trhu s nemovitostmi s neregulovaným, tržním nájemným (sp. zn. 33 Odo 24/2004). Obvyklá výše nájemného, z níž vychází celková výše pohledávky, je 1 500 Kč měsíčně, což je hodnota pod hranicí běžného tržního nájemného v místě a čase. Žalobce odkazuje i rozhodnutí Nejvyššího soudu zdůrazňující, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení v případě obývání nemovitosti vzniká toto právo bez ohledu na míru a rozsah vlastního užívání nemovitosti. A právní větu z rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 503/2011: „Užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním obohatil, ostatním spoluvlastníkům podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení“. Osobní útoky žalovaného jsou pravidelné, nejinak tomu bylo i při přechozím řízení soudu, kde žalovaný tvrdil, že žalobce je „kontroverzní osobou, která se živí uplatňováním pohledávek, což nebylo podpořeno žádným důkazem, další z výpadů žalovaného, bylo soudem i konstatováno, že i pokud by žalobce fakticky uplatňoval odkoupené pohledávky, nečiní to z jeho jednání zneužití práva, nejedná o cílený útok na žalovaného: „Skutečnost, že žalobce má být dle (neprokázaného) tvrzení žalovaného „kontroverzní osobou, která se živí uplatňování pohledávek“, nepředstavuje dle soudu výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Tvrzené jednání totiž sleduje hospodářské cíle a převažující motivací není úmysl poškodit či znevýhodnit povinnou osobu, ale dosáhnout zisku. Skutečnost, že by takovým motivem bylo poškození žalovaného, zjištěna nebyla. Soud proto v daném případě neshledal podmínky pro to, aby odepřel vydání bezdůvodného obohacení pro rozpor uplatnění práva s dobrými mravy či zásad poctivého styku.“ Žalobce odkázal smlouvu o postoupení pohledávky, nárok proti žalovanému ze shodného titulu za období 26. 10. 2018 – 21. 7. 2020 ve výši 31 300 Kč, kdy k tomuto období uvádí i skutková tvrzení. Dále dle žalobních tvrzení je předmětem sporu nárok za období 21. 7. 2020 – 17. 1. 2022, vyčíslený žalobcem v částce 27 250 Kč. Celkem tak dle žalobních tvrzení byl uplatněn vůči žalovanému žalobce nárok ve výši 31 300 Kč + 27 250 Kč = 58 550 Kč. Z žaloby nevyplývá, že žalovaný by na uplatněný nárok plnil.

2. Žalobci byla učiněna výzva dle § 118a, odst. 1 o. s. ř. nechť žalobce doplní skutková tvrzení tak, že uvede, jakým přesně způsobem vyčíslil částku uplatněného nároku, k čemuž žalobce učinil opravu petitu žaloby, když byla uplatněna pouze nepromlčená část nároku, tedy částka 25 950 Kč. Žalobce se tedy z titulu postoupené pohledávky domáhá plnění za období od 10. 2. 2019 do 21. 7. 2020, čemuž odpovídá i výše uplatněné částky žalobcem vyčíslená, kdy se domáhá plnění ve výši 1 500 Kč měsíčně, 50 Kč denně. Za uvedené období se jedná o deset celých měsíců roku 2019 a šest celých měsíců za rok 2020 (tedy celkem 16 nekrácených měsíců), a dále 18 dnů měsíce únor 2019 a 21 dnů měsíce července 2020, tedy 18 x 50 Kč = 900 Kč + 16 x 1 500 Kč = 24 000 Kč + 21 x 50 Kč = 1 050 Kč, tedy 900 Kč + 24 000 Kč + 1 050 Kč => 25 950 Kč.

3. Žalovaný nárok žalobce neuznává, ani částečně. Žalobce nabyl podíl na daných nemovitostem výhradně ze spekulativních důvodů, nemá zájem je nijak užívat ani se podílet na jejich údržbě, jeho jediným zájmem je působit žalovanému nepříjemnosti, návrh žalobce tak pokládá žalovaný za nemravný a žalobci by neměla být přiznána právní ochrana. Zásadně nesouhlasí s výší uplatněného bezdůvodného obohacení vůči němu uplatněné. Žalobce již jednou uplatnil vůči žalobci nárok z bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí, kdy věc byla vedena Okresním soudem Praha – východ pod sp. zn. 21 C 90/2020. Ve věci byl vypracován znalecký posudek soudní znalkyní [tituly před jménem] [jméno FO], který zhodnotil předmětnou nemovitost jako atypickou ve zhoršeném stavebně technickém stavu, se zanedbanou údržbou. Jako obvyklý nájem za celou nemovitost byla znaleckým posudkem stanovena částka 3 800 Kč měsíčně, tedy 950 Kč za [Anonymizováno]. Stav nemovitostí se od vypracování znaleckého posudku dále zhoršoval, k čemuž k důkazu žalovaný označuje znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] vypracovaný ve věci vedené OS Praha – východ sp. zn. 21 C 90/2020. S ohledem na uvedené žalovaný navrhuje žalobu zamítnout.

4. Skutková zjištění:

5. Žalobce je zapsán jako vlastník podílu id. [Anonymizováno], žalovaný je zapsán jako vlastník podílu id. [Anonymizováno] nemovitosti, jíž jest pozemek parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba, budova č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, vše v obci [adresa] – [Jméno žalovaného B], katastrálním území [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota]. (výpis z katastru nemovitostí na čl. 19 – 20 spisu)

6. Dne 2. 9. 2020 byla mezi žalobcem, postupníkem, a [jméno FO] postupitelem, narozeným dne [datum], uzavřena Smlouva o postoupení pohledávky, jejímž předmětem byl převod pohledávky dle § 1789 a n. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů žalobci. Dle smlouvy postupitel je věřitelem [jméno FO] [Anonymizováno] z titulu nevydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitých věcí, pozemku parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba, budova č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, vše v obci [adresa] – [Jméno žalovaného B], katastrálním území [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota], kdy obvyklá výši nájemného činí 1 500 Kč. Postoupeny tak jsou veškeré pohledávky z tohoto titulu ve výši 1 500 Kč měsíčně za období 26. 10. 2018 – 21. 7. 2020, což celkem činí částku 31 300 Kč. Postoupení pohledávky bylo adresováno žalovanému dopisem ze dne 10. 9. 2020, „Oznámení o postoupení pohledávky/předžalobní výzva“, kdy současně byl žalovaný vyzván k plnění dlužné částky do 22. 9. 2020, kterážto listina byla žalovanému doručena dne 17. 9. 2020. (smlouva o postoupení pohledávky na čl. 21 – 22 spisu, oznámení o postoupení pohledávky na čl. 23 spisu, dodejka na čl. 24 spisu, dopis ze dne 10. 9. 2020)

7. Žalobce dopisem ze dne 10. 9. 2020 adresoval žalovanému výzvu k předání klíčů od shora označené nemovitosti. (výzva k předání klíčů na čl. 45 spisu, dodejka na čl. 44 spisu)

8. Nadále učinil žalobce žalovanému výzvu k předání klíčů od označené nemovitosti dopisem ze dne 20. 7. 2023, doručeno 29. 7. 2023. (výzva ze dne 20. 7. 2023 spisu, doručenka ze dne 29. 7. 2023 spisu)

9. Dopisem ze dne 17. 1. 2022 adresoval právní zástupce žalobce žalovanému předžalobní výzvu, dodání zásilky 21. 1. 2022. (výzva na čl. 27 – 28 spisu, potvrzení o podání na čl. 29 spisu, sledování zásilek – PoštaOnline na čl. 30 spisu)

10. Ve dnech 5. 6. 2019, 9. 6. 2019, 12. 6. 2019, 13. 6. 2019 byla vedena elektronická komunikace mezi adresami [e-mail] a [e-mail]. Žalovaný sdělil žalobci, že děkuje za kontakt na jeho osobu, aby mohla být řešena situace ohledně spoluvlastnického podílu [Anonymizováno][Anonymizováno]k nemovitosti, preferuje však komunikaci e-mailem, v zaměstnání nemůže používat telefon. Žalobce sdělil, že řešit věc e-mailem je zdlouhavé, nadto často cestuje, nemůže-li žalovaný používat na pracovišti telefon, může telefonovat po pracovní době. Následně sdělil žalobce žalovanému, že se jej snažil kontaktovat telefonicky, žalovaný však nereaguje, kdy poté žalovanému sdělil, že komunikace e-mailem je zdlouhavá, několik jich již bylo vzájemně odesláno, avšak bez vyřešení věci, předpokládá, že žalovaný nepracuje nepřetržitě, nechť se tedy s žalobcem spojí mimo pracovní dobu, navrhl částku za užívání nemovitosti 2 500 Kč. Žalovaný následně sdělil, že průměrnou částku za nájem zjišťoval, pohybuje se v místě v průměru 8 000 Kč měsíčně, nechť žalobce sepíše návrh smlouvy, ať je to písemně, žádal o sdělení, zdali je možné spoluvlastnický podíl žalobce odkoupit. (elektronická komunikace na čl. 41 – 43 spisu)

11. Dne 12. 9. 2014 byl žalovanému adresován [jméno FO] dopis, který žalovaný nepřijal. Jmenovaný uvádí, že jej mrzí jednání žalovaného při jeho příjezdu, nečekal takový nezájem ze strany žalovaného. Předpokládal, že budou probrány rodinné záležitosti, hrob rodiny [jméno FO], to, kde bydlí příbuzní, chtěl popřát sestřenici, k čemuž nedošlo. Nadto chtěl řešit i otázky nemovitosti, jíž žalovaný obává téměř 20 let. Dne 9. 9. 2014 tak byl velmi překvapen, neočekával, že dům, kde vlastní [Anonymizováno]/[Anonymizováno], bude v takovém stavu. Je situaci okamžitě třeba začít řešit. Je možné si dům dělit, chtěl by jej více využívat při pobytu v Čechách, lze se také finančně vypořádat. Je na žalovaném, k čemu se přikloní, je třeba, aby se o věci začal více zajímat, jedná se o společný majetek, za který odpovídá i druhý spoluvlastník, dům je v památkové oblasti. Hodlá se tak o situaci více zajímat a kontaktovat příslušné instituce. Doufá, že žalovaný nebude nadále tak lhostejný, na dopis odpoví, sdělí mu své stanovisko a pojme věc zodpovědně. Vyčká tak návrhu žalovaného, je vhodné vše řešit písemně. Nadto by bylo dobré zlepšit vzájemné vztahy v rodině, které byly v minulosti narušeny. Uvedeno je telefonní číslo [tel. číslo] žádostí o telefonický kontakt na žalovaného. (dopis ze dne 12. 9. 2014 na čl. 66 spisu, dodejka 2 listy na čl. 67, 68 spisu)

12. Městský úřad [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno] [Jméno žalovaného B] sdělil dne 19. 12. 2019 žalobci je v domě čp. [Anonymizováno], [adresa] [Anonymizováno] [Jméno žalovaného B] je vedena adresa trvalého pobytu osoba [Jméno žalovaného A], narozen [Datum narození žalovaného A], narozená [rodné přijmení] [datum]. (poskytnutí údajů z agendového informačního systému evidence obyvatel podle adresy objektu ze dne 19. 12. 2018 spisu)

13. Žalobce k prokázání výše částek hrazených za užívání nemovitostí označil nabídky Sreality.cz, „Nejlevnější domy k pronájmu Středočeský kraj, obec [adresa] [Anonymizováno] [Jméno žalovaného B] a okolí, 5 km“. Z tohoto soud neučinil žádné pro věc relevantní skutkové závěry. K zjištění částky, která odpovídá ceně za užívání nemovitosti v místě a čase, byl vypracován znalecký posudek. Závěry v tomto směru tak byly činěny ze znaleckého posudku ve věci vypracovaného. Zároveň je však nutným konstatovat, že předložené nabídky nejsou odpovídající. Z fotografické části nabídek se podává, že kvalita nabízených nemovitostí je zcela nesrovnatelná s kvalitou předmětné nemovitosti. Toto se podává jak z fotografické dokumentace soudního znalce, tak z jeho výpovědi, kdy uvedl, že technický stav budovy je v do té míry špatném stavu, že je na hranici pronajímatelnosti, realitní kanceláře by ani budovu v takto špatném technickém stavu do své nabídky nezařadily. (nabídky Sreality.cz na čl. 25 – 26 spisu)

14. Soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] vypracoval k zadání soudu znalecký posudek č. [č. účtu], v němuž učinil závěr, že výše hodnoty nájemného (obvyklé nájemné nebylo možné stanovit s ohledem ke specifičnosti nemovitosti) za užívání pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba, budova čp. [Anonymizováno], rodinný dům, včetně všech součástí a příslušenství, v katastrálním území [adresa], obci [adresa] – [Jméno žalovaného B], činí za období 10. 2. 2019 – 21. 7. 2020 73 973 Kč/období, za období 22. 7. 2020 – 17. 1. 2022 88 853/období, celkem tak 162 827 Kč. (znalecký posudek na čl. 111 – 154 spisu)

15. Soudní znalec [jméno FO] na závěrech znaleckého posudku setrval, žádnou změnu v rámci svého slyšení neučinil. Co se týká námitek žalobce, tak tento namítá nesprávně určenou užitnou plochu, převzetí závěru znaleckého [tituly před jménem] [jméno FO]. S tímto se nelze ztotožnit. Soudní znalec prováděl měření a rozdíl činí 0,6 % a 0,3 %, kdy platí, že je-li rozdíl oproti předchozímu měření, nebo předchozím závěrům, menší nežli 1 %, má se za to, že závěry jsou správné. Nicméně ve vztahu k námitkám žalobce opětovně provedl výpočet a opětovně vyšlo, že rozdíl celkový užitné plochy je 0,6 %, což činí [Anonymizováno] cm z celku. Tedy soudní znalec osobně provedl měření s výsledkem, že závěry znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] jsou správné, neboť se liší v relaci menší nežli 1 %. Pokud žalobce odkazuje znalecký posudek č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], kde se hodnotí užitná plocha nad [Anonymizováno] m2, vypracovaný soudním znalcem [jméno FO], tak tento nesplňuje potřebné parametry, neboť zde vůbec není uveden výpočet soudního znalce, na základě nějž k tomuto závěru dospěl, ani podklady, které měl k dispozici, ani žádné měření, tedy vůbec není zřejmé, na základě jakých skutečností soudní znalec tento závěr o užitné ploše učinil. Pokud je uvedena užitná plocha [Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno]m2, není zřejmé, jak tato plocha byla určena. Soudní znalec měl k dispozici, a zjišťoval, i údaje ze znaleckého posudku z roku 1989 soudního znalce [Anonymizováno], čl. 218, kdy závěry soudního znalce [jméno FO] jsou stejné jako ve znaleckém posudku z roku 1989. Tato skutečnost tedy nasvědčuje úvaze, že byly převzaty soudním znalcem [jméno FO] závěry znaleckého posudku z roku 1989. Co se týká toho, že by měly být činěny závěry dle údajů z ortofotomapy, čl. 228, tak takto zjištěné údaje nejsou přesnými. Na ortofotomapě na čl. 228 je vidět, že nemohou být ty údaje přesné, neboť například střecha přesahuje zdi. Tedy pokud by měly být závěry učiněny z tohoto údaje, nebyly by odpovídající. Také jsou uvedeny údaje [Anonymizováno] metrů, [Anonymizováno] a [Anonymizováno] metrů, což není odpovídající za situace, když se má jednat o objekt obdélníkového tvaru, tudíž tento postup by musel vést k chybným závěrům. Co se týká plochy určené ve znaleckém posudku z roku 1989 a posudku [jméno FO], k tomu jakým způsobem byla určena a zdali lze vyloučit, že nebyla určena řádně, tak ve vztahu ke znaleckému posudku soudního znalce [jméno FO] je třeba uvést, že tento vůbec neuvádí nic k tomu, jakým způsobem užitná plocha byla určena. Neuvádí ani žádný zdroj, ani to, že došlo k měření. Pokud v tomto znaleckém posudku jsou uvedeny i technické stavby, sklad a kůlna, tak jejich technický stav je do té míry špatný, že jsou zátěží, mají zápornou hodnotu. Mají záporný vliv i na hodnotu domu. Bude třeba je odstranit, kdy v souvislosti s odstraněním těchto staveb bude nutné vynaložit náklady. Co se týká toho, zdali plocha těchto budov se zahrnuje do užitné plochy, tak drobné stavby se hodnotí zvlášť, neovlivňují výměru rodinného domu. Ve vztahu k užití koeficientu K5 s tím, že soudní znalci [jméno FO] a [jméno FO] měli uváděné jiné koeficienty, je rozhodným, že situace byla hodnocena v době, kdy byl vypracováván tento znalecký posudek, kdy v této době byl hodnocen průměrný stav nemovitostí na trhu nabízených a zároveň stav oceňované nemovitosti. Podstatné nejsou pouze samotné jednotlivé koeficienty, ale také koeficient poté uvedený jako celkový. Zde je uveden 0,56, soudní znalec [jméno FO] uvedl 0,57. Měřeny byly všechny místnosti, zjištěná hodnotu je [Anonymizováno] [Anonymizováno] m2, soudní znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] zjistila [Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno] m2. Poté, kdy žalobce doručil své námitky, opětovně provedl šetření. Primárně kontaktoval žalovaného, neboť potřebuje zpřístupnit nemovitost. Tento se vyjádřil, že odmítá nemovitost zpřístupnit, bude-li přítomen žalobce. Následně po dohodě s žalovaným tedy provedl měření nemovitosti bez přítomnosti žalobce. I při prvém ohledání a prvém měření, kdy strany obeslal se sdělením o místním šetření, měření a ohledání provedl bez přítomnosti žalobce. Při druhém měření, kontrolním, toto prováděl sám bez jakékoliv součinnosti s žalovaným, stejně i při prvém měření. K zjištění údajů ohledně užitné plochy, údajů, které se zjišťují výhradně měřením, nepotřebuje žádnou součinnost stran, toto provádí sám laserovým zaměřovačem. Co se týká užitých koeficientů, kdy žalobce namítá nesprávné použití koeficientu K5, tak jejich užití je dáno výhradně odbornou erudicí znalce. Na jejich použití není stanovena žádná tabulka či způsob výpočtu či použití. Znalec vždy vychází ze svých znalostí a porovnává údaje, které má k dispozici. Pakliže je užit koeficient K1, tak to znamená, že porovnávané nemovitosti a nemovitost, která je oceňována, jsou ve stejném stavu. Koeficient K1 byl také použit, zohledňuje, že se vychází z nabídkové ceny, nikoliv realizovaných smluv. Oceňovaná nemovitost je v tak špatném technickém stavu, že na trhu nebyly zjištěny žádné realizované nájemní smlouvy pro srovnatelnou nemovitost. Pokud použil koeficient K4, tak tento zohledňuje specifikum nemovitosti, například zdali je u nemovitosti garáž či nikoliv. Užitím koeficientu K5 je zohledněn extrémně špatný stav nemovitosti. Znalec situaci zjišťoval i u místních realitních kanceláří, přičemž žádné nemovitosti v takto špatném technickém stavu nejsou na trhu nabízeny. Co se týká námitky, že hygienický stav nemovitosti nemá znalec hodnotit, tak s tímto názorem se znalec neztotožňuje. Hygienický stav nemovitosti souvisí s technickým stavem. Pakliže například v nemovitosti je plíseň, tak to vypovídá i o jejím technickém stavu. Znalec hodnotí celkový stav nemovitosti, celkovou situaci, například i to, když v okolí je továrna a místo je obtěžováno zápachem. Tedy i hygienický stav nemovitosti soudní znalec hodnotí. Co se týká zjištěného stavu, tak jednak k tomuto byl činěn dotaz žalovanému, který se vyjadřoval ke stavu nemovitosti, z nějž bylo zjištěno, že stav nemovitosti je nezměněn, dále soudní znalec měl k dispozici znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], která také prováděla ohledání a konstatovala zjištěný stav nemovitosti, kdy z tohoto znaleckého posudku se podává, že stav nemovitosti je stále stejný. V dané věci nebylo možné získat srovnatelné ceny za nájem nemovitosti z realizovaných smluv. Co se týká toho, jaký by byl stav nemovitosti, jaká byla situace, kdyby se o nemovitost pečovalo, nebyla postižena plísní, tak to nelze konkrétně říci, to by záviselo na zjištění konkrétních okolností a konkrétních skutečností, které by byly zjištěny, obecně se k tomu vyjádřit nelze. Pokud zvažoval, zdali nemovitost je vůbec pronajmutelná, tak právě toto odráží koeficienty, které použil. Zjišťoval situaci u místních realitních kanceláří, které se vyjádřily, že nemovitost v takto špatném technickém stavu by do nabídky vůbec nepřijaly, kazilo by jim to pověst. Nicméně bylo by možné ji nabízet v nějaké soukromé neorganizované inzerci. Pracoval s tím, že nemovitost by případně bylo možné pronajmout i jako skladiště za účelem skladování nějakých předmětů či materiálu. Technický stav nemovitosti je velmi špatný, nemovitost je pokryta plísní, která je zde i cítit, soudní znalec to vnímal za poměrně krátkou dobu, kterou v nemovitosti pobýval. Tedy technický stav je i z tohoto důvodu velmi špatný. Zvažoval vůbec otázku pronajímatelnosti této nemovitosti, tak špatný technický stav je. Co se týká modernizace nemovitosti, například nová kuchyň, tak od roku 2019 nedošlo k zásadní změně v nemovitosti. To, kdo se stará o nemovitost, kdo způsobil její technický stav, soudní znalec nehodnotí. Hodnotí pouze zjištěný stav. Co se týká toho, zdali stav nemovitosti je extrémní či nikoliv, tak by označil z hlediska technického stavu nemovitost za extrémní, nicméně viděl i horší nemovitosti, nemovitosti v horším technickém stavu. Nemovitosti, které však takto viděl, ovšem nebyly určeny k pronájmu, byly to nemovitosti určené k demolici. Částku tak, jak jsem uvedl ve svém závěru, uvedl jako částku za celek, není ovlivněna výší spoluvlastnického podílu. (výslech soudního znalce [jméno FO])

16. Žalobce když předmětnou nemovitost nabyl, z výpisu z katastru nemovitostí zjistil, kdo je dalším spoluvlastníkem, jehož oslovil dopisem, žalovaný, nereagoval. Věc tak posléze chtěl řešit prostřednictvím realitního makléře pana [jméno FO], kterému udělil plnou moc k tomu, aby se do nemovitosti, vyfotil jí, aby žalobce věděl, jaká je situace, byl obeznámen s jejím stavem. Jmenovaný se do nemovitosti dostavil, žalovaného zastihl, byl v nemovitosti, odmítl tam však jmenovaného vpustit, byl velmi nevybíravý. Jediné, co zdařilo takto získat, byl elektronický kontakt na žalovaného, e-mailová adresa, přes niž s žalovaným komunikuje. V průběhu času žalovanému zasílal více výzev, posílal mu výzvy osobně, i právní zástupce. Komunikoval s ním i elektronicky. Výzvy žalovaný vždy přebíral, v tom nebyl problém, nikdy na ně ale nereagoval. Žalobce odkazuje elektronickou komunikaci, kdy sám žalovaný uvádí, že si je vědom, že nájemné v místě je přibližně 8 000 Kč. Pokud s ním hovořil telefonicky, bylo to velmi úsečné a strohé. Žalovaný vždy řekl, že telefonicky nechce nic řešit a vše bude řešit e-mailem. Osobně s ním nikdy nebyl v kontaktu. E-mailem jej tak opakovaně žádal, aby vydal klíče, nikdy nereagoval. U správního orgánu zjišťoval, které osoby v místě bydlí, zjistil ovšem pouze, že trvalý pobyt zde má nahlášeno paní [jméno FO], neví ale, zdali se zde i fakticky zdržuje. Fakticky se zde zdržuje žalovaný, to nikdy nepopíral, to je zřejmé, žalobce však neví, zdali se zde zdržuje ještě jiná osoba. U žalovaného to vím ovšem určitě. V roce 2022 posílal žalovanému další písemné výzvy, jimiž ho vyzýval k předání klíčů. Navrhl, že všechny náklady ze zhotovení nových klíčů, odeslání, zaplatí. Žalovaný nikdy nereagoval. Ani předchozí vlastník nikdy klíče od žalovaného neobdržel. Pochopil, že to byl vzdálený příbuzný. Předchozí vlastník v nemovitosti nikdy nebydlel, žalovaný mu klíče nikdy nepředal, nikdy nedošlo k žádné dohodě o užívání. Měl k dispozici i jejich korespondenci, dlouholetou, kdy je zřejmé, že žalovaný nechtěl žádnou dohodu uzavřít, nechce situaci řešit. V jednom dopise právnímu předchůdci dokonce i vyhrožoval. K žádné dohodě o užívání tedy mezi právním předchůdcem mým a žalovaným nedošlo, neobdržel nikdy klíče a také jemu žalovaný nikdy neumožnil do nemovitosti vstoupit. (účastnický výslech žalobce)

17. U Okresního soudu Praha – východ bylo vedeno řízení pod sp. zn. 21 C 90/2020 mezi týmiž účastníky, kdy předmětem sporu byla úhrada finanční částka ve výši 31 300 Kč za nadužívání pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba, budova čp. [Anonymizováno][Anonymizováno] rodinný dům, včetně všech součástí a příslušenství, v katastrálním území [adresa], obci [adresa] [Anonymizováno] [Jméno žalovaného B]. Ve věci byl vypracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem čj. 21 C 90/2020-222 ze dne 17. 6. 2021, který nabyl právní moci dne 31. 7. 2021 tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 19.823 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 19.823 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit částku ve výši 11.477 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 31.300 Kč od 8. 11. 2019 do 12. 11. 2019 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.477 Kč od 13. 11. 2019 do zaplacení, zamítá (výrok II.), žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému (výrok III.), Česká republika nemá právo na náhradu nákladů státu (výrok IV.). (spis OS Praha - východ sp. zn. 21 C 90/2020, rozsudek na čl. 46 – 60 spisu)

18. Pokud byl navržen k provedení důkaz svědeckou výpovědí [jméno FO], z jehož výpovědi měl být skutek postaven v tom směru, že žalovaný nemovitost obývá, má ji pod uzamčením a odmítá žalobci vydat klíče, tak tento důkaz nebyl pro nadbytečnost proveden. Zde byl skutek zjištěn z výpovědi žalobce, podává se také ze spisového materiálu vedeného u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 21 C 90/2020, a taktéž i z výpovědi soudního znalce. Právě na tuto je namístě odkázat jako na zcela nestrannou, neboť soudní znalec nemá k žádnému z účastníků vztah, na výsledek sporu není vázán, přičemž zcela spontánně popsal postoj žalovaného k věci, kdy žalovaný odmítá vpustit žalobce do nemovitosti, a to dokonce do té míry, že odmítá jeho přítomnost v domě při provedení místního šetření soudním znalcem. Z tohoto je tedy zcela nepochybně zřejmým, že tvrzení žalobce o tom, že nemá přístup do nemovitosti, jsou pravdivými. Nadto soud odkazuje písemné vyjádření na čl. 63 spisu, kde jmenovaný uvádí, že žalovaný jej opakovaně odmítl vpustit do nemovitosti za účelem jejího nafocení a provedení její prohlídky, byť se prokázal plnou mocí žalobcem udělenou.

19. Pokud žalobce doručil soudu listiny, jimiž jsou vyjádření ke znaleckému posudku učiněné ve věci OS Praha – východ sp. zn. 21 C 90/2020 dne 30. 3. 2021 na čl. 84 – 89 spisu, protokol o jednání ze dne 1. 6. 2021 ve věci OS Praha – východ sp. zn. 21 C 90/2020 na čl. 90 – 95 spisu, tak tyto nebyly čteny k důkazu. Žalobce se v rámci těchto listin vyjadřoval ke znaleckému posudku vypracovanému v označené věci, kdy tento spisový materiál byl proveden k důkazu, nadto uvedené listiny hodnotí jiný znalecký posudek, nežli ten, který byl vypracován v nyní souzené věci.

20. Co se týká znaleckého posudku předloženého žalobcem na čl. 176 – 183, 184 – 191 spisu, tak byl doručen soudnímu znalci, kdy soudní znalec ozřejmil své postupy a objasnil, z jakého důvodu dospěl k rozdílným závěrům od žalobcem předloženého znaleckého posudku. Soudní znalec toto učinil zcela přesvědčivě, je tak nadbytečným provedení těchto znaleckých posudků k důkazu. Pro úplnost je třeba konstatovat, že neplatí, že soud provede vždy všechny důkazy, potažmo znalecké posudky, které jsou ve věci účastníky navrženy či předloženy. K tomuto soud odkazuje ustanovení § 120, odst. 1 o. s. ř. Tedy jsou-li v řízení předloženy další znalecké posudky, neznamená, že soud je vždy nutně provede. K tomuto soud přistoupí pouze v případě, že soudní znalec soudem ustanovený se relevantně nevyjádří k námitkám žalobce proti znaleckému posudku vzneseným, kdy žalobce tyto odvozuje i z jím předloženého znaleckého posudku, který, jak je shora uvedeno, byl soudnímu znalci taktéž předložen, kdy v tomto případě by eventuálně byl dán předpoklad k provedení revizního znaleckého posudku. Soudní znalec se však s rozdílnými závěry jím vypracovaného znaleckého posudku a znaleckých posudků předložených žalobcem vypořádal, provedení dalších znaleckých posudků je tak nadbytečným.

21. Skutkový závěr:

22. Žalobce je vlastníkem podílu id. [Anonymizováno], žalovaný je vlastníkem podílu id. [Anonymizováno] nemovitosti, pozemku parc. č. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], o výměře[Anonymizováno][Anonymizováno] m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba, budova č. p. [Anonymizováno], rodinný dům, vše v obci [adresa] [Anonymizováno] [Jméno žalovaného B], katastrálním území [adresa], vedené Katastrálním úřadem pro [Anonymizováno] kraj, Katastrálním pracovištěm [adresa] [Anonymizováno] [Anonymizováno], list vlastnictví č. [hodnota]. Předchozím vlastníkem uvedené nemovitosti v podílu [Anonymizováno] byl [jméno FO], který dne 2. 9. 2020 s žalobcem uzavřel Smlouvu o postoupení pohledávky, jakožto věřitel žalovaného ve výši 1 500 Kč měsíčně za období 26. 10. 2018 – 21. 7. 2020, celkem ve výši 31 300 Kč. Postoupení pohledávky bylo adresováno žalovanému dopisem ze dne 10. 9. 2020.

23. V řízení lze vzít za prokázané, že shora označené nemovitosti v rozhodném období žalovaný užíval. Předně je třeba odkázat na skutková tvrzení žalovaného, který tuto skutečnost nesporoval, podává se však z důkazu provedených v řízení. A to spisového materiálu vedeného u Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 21 C 90/2020, výpovědi žalobce, místního šetření soudního znalce, který uvedl, že při místním šetření učinil v zásadě shodná zjištění jako soudní znalec ve věci sp. zn. 21 C 90/2020. Zároveň lze vzít za prokázané, že žalovaný nemovitost má pod uzamčením a žalobci brání ke vstupu do této. Zcela jednoznačně se toto podává z výslechu soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který výslovně uvedl, že žalovaný odmítl provedení ohledání soudním znalcem za účasti žalobce, odmítá jej do nemovitosti vpustit. S tímto koresponduje i zjištění z účastnické výpovědi žalobce, který popsal, jakým způsobem komunikuje s žalovaným, kdy tento se řešení situace brání, odmítá nemovitost zpřístupnit, byť i jen pouze za účelem zjištění jejího stavu, a to i zástupci žalobce [jméno FO], což jmenovaný potvrdil ve svém podání doručeném soudu. Taktéž toto koresponduje se zjištěními učiněnými z elektronické komunikace účastníků řízení, z níž je zcela jednoznačně zřejmé, že žalovaný se přímé komunikaci s žalobcem brání, odkazuje opakovaně pouze na e-mailovou komunikaci s tím, že nemůže s žalobcem hovořit telefonicky. Uvedené dále je v souladu s listinou, jíž jest korespondence právního předchůdce žalobce ze dne 12. 9. 2014. V logické souvislosti se shora uvedenými závěry je i sdělení Městského úřadu [adresa] [Anonymizováno] [Jméno žalovaného B]. Lze tak vzít za prokázané, že činil-li žalobce žalovanému opakované výzvy k vydání klíčů a vydání bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti, činil tak za situace, kdy žalovaný nemovitost obýval, měl ji pod uzamčením, žalobci bránil v přístupu do nemovitosti.

24. Za prokázané je taktéž vzato, že hodnota získaná užíváním pozemku parcelní číslo [Anonymizováno]. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož součástí je stavba, budova čp. [Anonymizováno], rodinný dům, včetně všech součástí a příslušenství, v katastrálním území [adresa], obci [adresa] [Anonymizováno] [Jméno žalovaného B], činí za období 10. 2. 2019 – 21. 7. 2020 73 973 Kč/období, za období 22. 7. 2020 – 17. 1. 2022 88 853/období, celkem tak 162 827 Kč. Uvedené bylo vzato za prokázané ze znaleckého posudku vypracovaného ve věci soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechu soudního znalce. Pokud byly k tomuto předložené znalecké posudky, které měly vyvrátit závěry jmenovaného soudního znalce, tak tyto byly soudnímu znalci doručeny, soudní znalec se k nim vyjádřil, přičemž je zřejmým, že závěry těchto znaleckých posudků nejsou pro souzenou věc aplikovatelné. Nadto soudní znalec velmi přesvědčivě osvětlil úvahy, na jejich základě k jím uvedeným závěrům dospěl.

25. Po právní stránce soud věc posuzuje dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).

26. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle § 1126 odst. 1 o. z., je každý ze spoluvlastníků oprávněn k účasti na správě společné věci. Podle odst. 2 se při rozhodování o společné věci hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů. Podle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z. vyjadřuje podíl míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

28. Žalobce se domáhá plnění titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., když tvrdí, že žalovaný nad rámec svého spoluvlastnického podílu užívá nemovitost, jejímž je podílovým spoluvlastníkem. Žalovaný odkázal na to, že o užívání nemovitosti jím bylo již za jiné období rozhodováno v jiném řízení u Okresního soudu Praha – východ, především však namítá, že žalobce nemovitost vlastní výhradně ze spekulativních důvodů, jeho záměrem je pouze šikanózní výkon práva, nárok žalobcem uplatněný je v rozporu s dobrými mravy. Sporoval taktéž výši uplatněného nároku.

29. Co se týká právního hodnocení, tak soud odkazuje na rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 z 16. října 2018, které přesně definuje daný nárok, a které uvádí, že má být nadále posuzován jako nárok z bezdůvodného obohacení, nikoliv jako jiný „specifický“ nárok, respektive nárok z titulu § 1115, odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (potažmo § 137, odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), což dříve Ústavní soud ČR prezentoval v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2919/10 ze dne 10. 03. 2011, konstatujícím, že otázka plnění za užívání předmětu podílového spoluvlastnictví podílovým spoluvlastníkem nad rámec jeho spoluvlastnického podílu na společné věci není bezdůvodným obohacením, ale nárokem vyplývajícím z ustanovení § 137 odst. 1 obč. zák. Nadále Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS-st. 48/18 konstatoval, že „ 18: ... užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, eventuálně bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (např. § 1117 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). To znamená, že spoluvlastník nemůže „bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání. Lze tedy uzavřít, že užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu představuje užívání cizí hodnoty, čímž (přivlastňováním si užitné hodnoty společné věci nad spoluvlastnický podíl) vzniká bezdůvodné obohacení. V režimu občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. šlo o bezdůvodné obohacení bez právního důvodu (§451 odst. 2), v režimu občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jde o konkrétní skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2).“.

30. Dále soud odkazuje na rozhodnutí NS ČR, 28 Cdo 4018/2017, které uvádí, že je „setrvale judikováno (a ani tomuto právnímu závěru rekodifikace soukromého práva na platnosti neubrala), že za neoprávněného uživatele věci, nabývajícího majetkový prospěch, se pokládá i subjekt, jenž bez účinného právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora například tím, že měl nemovitost uzamčenu a přístupnou jen pro sebe, respektive pro svou potřebu, bez zřetele k okolnosti, nakolik intenzivně ji skutečně využíval (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2029/2003, ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2739/2012, a ze dne 19. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1069/2015). Podaný výklad se přitom prosazuje také při řešení sporů mezi spoluvlastníky, neboť i zde je dovozováno, že ten ze spoluvlastníků, který má společné věci pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním přístup, se dopouští nadužívání předmětných statků (srovnej mimo jiné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3525/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3460/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4287/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4445/2016). Bylo-li tedy soudy nižších stupňů zjištěno, že žalovaný měl ve své výhradní dispozici klíče umožňující užívání sporných nemovitostí a že je žalobkyni odmítal vydat, čímž ji fakticky vyloučil z jejich užívání (dovolatelem nadnesená okolnost, že je na podzim 2015 žalobkyni přenechal, jeví se pro řešený spor, v němž se menšinová spoluvlastnice domáhá náhrady za užívání v období do dubna 2015, irelevantní), aniž by jej k tomu opravňovala dohoda spoluvlastníků či jiný právní důvod, lze jejich závěr o vzniku bezdůvodného obohacení v majetkové sféře dovolatele označit za plně konformní s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, a to bez ohledu na míru, v níž dům č. p. [Anonymizováno] (potažmo související pozemky) žalovaný fakticky využíval, kupříkladu umístěním svých osobních věcí. Jinak lze odkázat například na rozhodnutí NS ČR vydaná ve věcech spisových značek 28 Cdo 4287/2016, 28 Cdo 4445/2016, 28 Cdo 5386/2016, 28 Cdo 5269/2014.“.

31. Z výše uvedené judikatury vyplývá, že z hlediska naplnění zákonných podmínek pro vznik nároku na vydání bezdůvodného obohacení (v daném případě protiprávním užíváním nemovitosti ze strany žalovaného nad rámec spoluvlastnického podílu), je rozhodným ovládnutí předmětných nemovitostí, není rozhodným, v jaké míře byly nadále žalovaným užívány, nebyly-li zpřístupněny žalobci, kdy žalobce tvrdí, že žalovaný mu v rozhodném období v užívání nemovitosti bránil.

32. Jak již bylo shora uvedeno, v řízení lze vzít za prokázané, že skutkový děj se udál tak, jak žalobce tvrdí. Žalovaný je v postavení výlučného detentora, když nemovitost výlučně užívá, žalobce do této odmítá vpustit. K tomuto soud odkazuje zejména výpověď soudního znalce, který uvedl, že žalovaný odmítl žalobce vpustit do nemovitosti, byť pouze za účelem účasti na místním ohledání. S tímto korespondují i ostatní důkazy provedené v řízení, účastnický výslech žalobce, listinné důkazy, spisový materiál Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 21 C 90/2020.

33. Ve vztahu k argumentaci žalovaného, že žalobce získal vlastnické právo k nemovitosti, aniž má zájem ji užívat, soud odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kde byla řešena typově totožná věc, kdy žalobce získal nemovitost příklepem v dražbě za situace, kdy byla užívána dlouhodobě spoluvlastníkem, přičemž nedeklarovala vůli nemovitost užívat. Krajský soud v Praze v rozhodnutí čj. 28 Co 119/2018-170 ze dne 31. 5. 2018 uvádí: „Žalobkyně nabyla vlastnické právo k podílu na domě udělením příklepu v dražbě, a tedy bez návaznosti na jakákoliv ujednání, jež by i případně existovala mezi původní spoluvlastnicí a žalovaným (navíc žádná taková dohoda nebyla prokázána a ani tvrzena). A skutečnosti, že je v domě pouze jeden byt, žalobkyně dům nehodlá užívat a že je dům ve špatném technickém stavu, jí bez dalšího nemohou vyloučit z realizace jejích oprávnění odvíjejících se od vlastnického práva, mimo jiné mít z věci užitek, či vést k závěru o existenci konkludentní dohody. Účastníci netvrdili, že by o užívání domu rozhodl soud. Dům, tedy společnou věc, mají oba účastníci právo užívat v míře odpovídající velikosti jejich podílů, tj. ve stejném rozsahu. Pakliže žalovaný užívá bez právního důvodu (bez dohody spoluvlastníků, bez rozhodnutí soudu a bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků za situace, kdy podíly spoluvlastníků jsou stejné) dům nad rámec svého podílu, tak má žalobkyně právo na vydání toho, o co se tímto způsobem žalovaný na její úkor obohacuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 17/2013, jež je aplikovatelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění), a to podle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z. Výše bezdůvodného obohacení je v posuzovaném případě dána výší v místě a čase obvyklého nájemného za užívání obdobné věci, zde domu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 17/2014).“.

34. Nelze tak uzavřít, že by nárok žalobce byl nedůvodným.

35. Shora citované rozhodnutí lze posuzovat i ve vztahu k hodnocení výše žalobcem uplatněného nároku, neboť v této věci se taktéž jednalo o situaci, kdy nemovitost byla ve zhoršeném technickém stavu, což žalovaný namítal. K tomuto v citovaném rozhodnutí KS Praha uvedl: „Nelze tedy přehlédnout, že podle posouzení znalce by bylo možno dům využít pro nouzové ubytování za cenu 1 000 Kč měsíčně. Částka připadající na podíl žalobkyně tedy činí 500 Kč měsíčně. Za celou shora uvedenou dobu představuje nárok žalobkyně sumu 500 Kč za celkem 25 měsíců … Odvolací soud pro úplnost dodává, že pokud žalobkyně namítala, že výše obvyklého nájemného měla být hodnocena ve vztahu k žalovanému, jakožto tomu, kdo dům užívá i za existence jeho zhoršeného technického stavu, nikoliv ve vztahu k hypotetickému zájemci, tak se s takovým stanoviskem nelze ztotožnit. Výše bezdůvodného obohacení se musí odvíjet (jak je rozebráno shora) od obvyklého nájemného v místě a čase, nikoliv od toho, co by byl eventuálně ochoten uhradit žalovaný jakožto ten, kdo v domě tak jako tak jako jeho spoluvlastník bydlí. V jeho případě by se totiž jednalo spíše o částky připodobňující se „ceně zvláštní obliby“, což není v posuzovaném případě použitelná kategorie. Co se týče námitek žalobkyně spočívajících v tom, že znalec hodnotil de facto právní otázku, když uzavřel, že za zjištěného technického stavu domu by bylo nájemné 0 Kč, tak ani tyto nelze zohlednit. Znalec …na základě jím zjištěného stavu domu posuzoval, zda jej lze v místě a čase pronajmout a za jakou částku, čímž plnil znalecký úkol.“.

36. Žalobce se tedy domáhá plnění za období od 10. 2. 2019 do 21. 7. 2020 ve výši 25 950 Kč. Žalobce se toto období domáhá plnění ve výši 1 500 Kč měsíčně, 50 Kč denně. Za uvedené období se jedná o deset celých měsíců roku 2019 a šest celých měsíců za rok 2020 (tedy celkem 16 nekrácených měsíců), a dále 18 dnů měsíce únor 2019 a 21 dnů měsíce července 2020, tedy 18 x 50 Kč = 900 Kč + 16 x 1 500 Kč = 24 000 Kč + 21 x 50 Kč = 1 050 Kč, tedy 900 Kč + 24 000 Kč + 1 050 Kč => 25 950 Kč. Nadále se domáhá plnění za období od 22. 7. 2020 do 17. 1. 2022 ve výši 27 250 Kč. Ze znaleckého posudku bylo zjištěno, že za období 10. 2. 2019 – 21. 7. 2020 je nájem nemovitosti realizovatelný za částku 73 973 Kč, za období 22. 7. 2020 – 17. 1. 2022 je nájem nemovitosti realizovatelný za částku 88 853 Kč. Za situace, kdy žalobce za prvé shora uvedené období nabyl pohledávku za nadužívání nemovitosti v poměru [Anonymizováno], pro další období je žalobce vlastníkem nemovitosti v poměru [Anonymizováno] se tak žalovaný obohacuje nadužíváním [Anonymizováno] nemovitosti. Pakliže za prvé shora uvedené období částka odpovídající nájmu nemovitosti jako celku, tedy v poměru [Anonymizováno]/[Anonymizováno] činí 73 973 Kč, tak částka připadající za nadužívání [Anonymizováno] nemovitosti za toto období činí 73 973 Kč : [Anonymizováno] = 18 493,25 Kč. Pokud za druhé shora uvedené období částka odpovídající nájmu nemovitosti jako celku, tedy v poměru [Anonymizováno]/[Anonymizováno] činí 88 853 Kč, tak částka připadající za nadužívání [Anonymizováno] nemovitosti za toto období činí 88 853 Kč : [Anonymizováno][Anonymizováno]= 22 213,55 Kč. Domáhal-li se žalobce za období 10. 2. 2019 – 21. 7. 2020 částky 25 950 Kč, je žaloba důvodná pro částku 18 493,25 Kč, pro částku 7 456,75 Kč (25 950 Kč – 18 493,25 Kč = 7 456,75 Kč) je tak uplatněný nárok nedůvodným a v této části tak byl žalobní návrh zamítnut. Domáhal-li se žalobce za období 22. 7. 2020 – 17. 1. 2022 částky 27 250 Kč, tak pro částku 22 213,25 Kč je návrh důvodný, pro částku 5 036,75 Kč (27 250 Kč – 22 213,25 Kč = 5 036,75 Kč) byl návrh zamítnut. Protože žalovaný se dostal s plněním do prodlení, byla žalovanému uložena i povinnost k úhradě úroků z prodlení z částky 18 493,25 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení a z částky 22 213,25 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V té části, v níž se žalobce domáhal uložení žalovanému povinnosti k úhradě úroku z prodlení z částky 7 456,75 Kč od 23. 9. 2020 do zaplacení a z částky 5 036,75 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, byl návrh zamítnut.

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142, odst. 2 o. s. ř., když ve věci byl převážně úspěšným žalobce. Na straně žalobce vznikly náklady na právní zastoupení a uhrazený soudní poplatek. Tyto v nekrácené výši sestávají z odměny za právní zastoupení za úkony právní služby á 3 260 Kč, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení, podání žalobního návrhu, účast při jednání soudu dne 19. 10. 2022, účast při jednání soudu dne 4. 10. 2023, účast při jednání soudu dne 13. 10. 2023, podání na čl. 35 – 40 spisu, podání na čl. 194 – 199 spisu, dle § 7, bodu 5, § 11, odst. 1, písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Celkem tak částka nákladů za úkony právní pomoci činí 21 190 Kč. A dále z náhrady hotových výloh á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem ve výši 2 100 Kč. K takto určeným nákladům nadále přistupuje dle § 137, odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty 21 % ve výši 4 890,90 Kč. Soudní poplatek byl uhrazen ve výši 2 128 Kč. Celkem tak částka nákladů řízení v nekrácené výši činí 30 308,90 Kč. Pro úplnost soud konstatuje, že za podání žalobce na čl. 80 – 83 spisu nebyl žalobci náklad řízení přiznán, neboť se nejedná o podání, které bylo rozhodným pro posouzení věci a neobsahuje skutečnosti, které účastník nemohl uvést při jednání soudu. Nekrácená částka nákladů řízení na straně žalobce tak činí 30 308,90 Kč. Žalobce se domáhal úhrady částky 53 200 Kč, úspěšným byl pro částku 40 706,50 Kč. 53 200 Kč = 100 %, 40 706,50 Kč = 77 % po zaokrouhlení. 100 % - 77 % = 23 %, poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 77 % - 23 % = 54 % ve prospěch žalovaného. 54 % z částky 30 308,90 Kč tak činí 16 367 Kč po zaokrouhlení. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149, odst. 1 o. s. ř.) v zákonné pariční lhůtě (§ 160, odst. 1 o. s. ř.)

38. Dle § 166 o. s. ř., nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu. Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne. Návrh na doplnění se nedotýká právní moci ani vykonatelnosti výroků původního rozsudku.

39. V souzené věci nerozhodl soud o nákladech státu. Protože dosud rozhodnutí nenabylo právní moci, může být doplněno soudem i bez návrhu.

40. Dle § 148 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků 41. Usnesením čj. 22 C 118/2022-96 ze dne 22. 12. 2022 byl ve věci ustanoven znalec k podání znaleckého posudku z oboru ekonomika [tituly před jménem] [jméno FO]. Zároveň bylo žalobci uloženo uhradit zálohu na důkaz znalecký posudek částku 3 000 Kč, kdy dle záznamu o složení na čl. 102 spisu, účetní doklad [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], položka rejstříku [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], v. s. [Anonymizováno] byla zúčtována částka 3 000 Kč složená žalobcem. Soudní znalec vypracoval znalecký posudek č. [č. účtu], kdy soudnímu znalci bylo za zpracování posudku usnesením čj. 22 C 118/2022-160 ze dne 20. 4. 2023 přiznáno znalečné ve výši 12 020 Kč. Platební poukaz pro úhradu znalečného je na čl. 170 spisu, kdy ze složené zálohy bylo realizováno znalečné ve výši 3 000 Kč, z rozpočtových prostředků 9 020 Kč. Soudní znalec byl slyšen při jednání soudu, kdy dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o znalečném za účast soudního znalce při jednání soudu.

42. V daném případě nebylo pravomocně rozhodnuto o nákladech státem vydaných, realizovaných na úhradu znalečného. Jak uvádí komentář ASPI k ustanovení § 151 o. s. ř., tak „Soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení tak, že rozhodne o náhradě nákladů řízení, co do základu, výši může určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, případně rozhodne o náhradě nákladů řízení v samostatném usnesení dle § 151 odst. 5, lhůta k plnění běží vždy až od právní moci rozhodnutí, jímž byla náhrada nákladů řízení přiznána (i § 171 odst. 3).“. V souzené věci je tak dán předpoklad pro to, aby výši nákladů řízení bylo rozhodnuto v samostatném usnesení. Protože však dle § 151, odst. 1 o. s. ř. bylo nutno rozhodnout o povinnosti účastníků k náhradě nákladů řízení, bylo rozhodnuto, že žalobkyně, žalovaný jsou povinni uhradit České republice náklady řízení, jejich výše bude určena v samostatném usnesení.

43. Povinnost k plnění byla uložena žalobci i žalovanému dle poměru úspěchu ve věci.

44. Žalobce se domáhal úhrady částky 53 200 Kč, úspěšným byl pro částku 40 706,50 Kč. 53 200 Kč = 100 %, 40 706,50 Kč = 77 % po zaokrouhlení. 100 % - 77 % = 23 %. Žalovaný je tak povinen uhradit náklady státu v poměru 77 % k celku, žalobce je povinen uhradit náklady státu v poměru 23 %. Na náhradě nákladů státu jsou tak České republice povinni účastníci řízení uhradit částku, jejíž výše bude určena v samostatném usnesení do tří dnů ode dne právní moci tohoto samostatného usnesení do dispozice Okresního soudu Praha – východ tak, že žalobce bude plnit v poměru 23 % k celku a žalovaný v poměru 77 % k celku.