21 CO 111/2022 - 114

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a Mgr. Naděždy Vaňurové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení částky 91 566 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 20. ledna 2022 č. j. 116 C 1/2021-88 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se vyjma nenapadeného výroku pod bodem I mění takto: Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61 044 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit České republice náklady řízení před okresním soudem v částce 2 380 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Trutnově.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce náklady řízení před okresním soudem ve výši 43 415 Kč a před krajským soudem ve výši 14 078 Kč.

IV. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 30 522 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 522 Kč od 5. 1. 2021 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II co do částky 61 044 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 1. 2021 do zaplacení žalobu zamítl, výrokem III žalobci uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 1 587 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV žalovanému uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 396,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, výrokem V vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 396,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, výrokem VI žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 12 229 Kč k rukám jeho zástupce do 3 dnů od právní moci rozsudku a výrokem VII žalobci uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení ve výši 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobce se po žalovaném domáhal původní žalobou zaplacení částky 89 298 Kč a tvrdil, že při dopravní nehodě dne [datum] mu žalovaný způsobil škodu na zdraví a majetku tím, že jako řidič vozidla Škoda Fabia nezvládl řízení, došlo ke srážce s protijedoucím vozidlem a narazil do stromu mimo komunikaci. Žalobce nárok na náhradu věcné škody a nemajetkové újmy uplatnil u pojišťovny [právnická osoba] (dále jen„ pojišťovna“), která uznala nárok a vyplatila žalobci 208 362 Kč s tím, že pojistné je kráceno o 30 % z důvodu spoluviny, protože poškozený za jízdy nebyl připoután bezpečnostními pásy. Žalobce ovšem (mimo jiné s odkazem na znalecký posudek [titul] [příjmení] [číslo] ze dne [datum], dále též jen„ znalecký posudek“) s krácením náhrady nesouhlasil, neboť ze soudně lékařského hlediska bylo lze usuzovat, že ani řádné připoutání by pravděpodobně nezabránilo vzniku poranění, která žalobce utrpěl. V průběhu řízení žalobce svoji žalobu rozšířil o částku 2 268 Kč s příslušenstvím, protože pojišťovna žalobci vyhověla opět pouze v rozsahu 70 % i tohoto nároku. Předmětem řízení se tak stala částka 91 566 Kč Okresní soud vzal v prvé řadě (především z výpovědi svědka [jméno] [příjmení]) za prokázané, že žalobce v okamžiku dopravní nehody nebyl připoután bezpečnostním pásem, v jeho případě středovým textilním pásem v pase. Okresní soud provedl důkaz i znaleckým posudkem [číslo] znalce [titul] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který byl vypracován v trestním řízení vedeném proti žalovanému a tohoto znalce ustanovil i v této věci a vyslechl jej. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce vzal okresní soud za prokázané, že ze soudně lékařského hlediska lze usuzovat, že ani řádné připoutání žalobce příčným (bederním) bezpečnostním pásem by velmi pravděpodobně nezabránilo vzniku poranění, která utrpěl, případně vzniku poranění svým charakterem a lokalizací obdobných poraněním skutečně utrpěným. Na konkrétní charakter a lokalizaci poranění utrpěných v případě řádného připoutání poškozeného nelze s určitostí usuzovat ani je předjímat. Znalec se pak vyjádřil i k závěrům odborného vyjádření lékaře [titul] [jméno] [příjmení] (konzultanta vedlejšího účastníka), který konstatoval, že se na poraněních, která žalobce utrpěl, jistě nepoužití dvoubodového pásu projevilo. Řadě poranění by s určitostí pás zabránil nebo je zmírnil (tříštivá zlomenina klíční kosti, zhmoždění plíce, poranění mozku). Znalec v tomto směru předně připomněl, že účelem řádně zapnutého a současně bezvadně fungujícího dvoubodového bezpečnostního pásu (příčně probíhajícího) je zadržení těla člena osádky osobního motorového vozidla v sedadle, resp. zabránění opuštění sedadla v důsledku setrvačných sil. Z důvodu absence šikmé složky však tento pás nechrání připoutanou osobu před přímým kontaktem se součástmi interiéru osobního vozidla a ani se neuplatňuje při čelním nárazu s menším nebo větším podílem bočné složky nárazu. V případě, že by poškozený byl v průběhu dopravní nehody připoután dvoubodovým bezpečnostním pásem, mohlo by ke zraněním obdobné lokalizace a závažnosti dojít přímým působením tupého násilí, a to kontakty s předměty před poškozeným (přední řada sedadel), vpravo a vlevo od něj či přímo s příčinnou složkou pásu. Určitá zranění vznikají nepřímým působením tupého násilí přenášením sil vznikajících při nekoordinovaných pohybech těla poškozeného v interiéru vozidla. I v případě připoutání by tak mohlo dojít ke vzniku těchto či lokalizací a charakterem obdobných poranění. S ohledem na nehodový děj pokud poškozený seděl uprostřed vzadu obklopen z obou stran dalšími spolucestujícími, lze očekávat, že by nehodový děj přivodil složité pohyby uvnitř a lze očekávat, že i v případě připoutání mohlo dojít ke stejným poškozením zdraví či velmi obdobného charakteru a závažnosti, jako když připoután nebyl. Okresní soud věc po právní stránce posoudil podle § 6 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ z. č. 168/1999 Sb.“), § 9 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen„ z. č. 361/2000 Sb.), podle § 2910, § 2918 a § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že žaloba je opodstatněná pouze zčásti. V prvé řadě dovodil, že žalobce tím, že nebyl ve vozidle připoután bezpečnostním pásem, porušil svou povinnost podle § 9 odst. 1 písm. a) z. č. 361/2000 Sb. Judikatura v obdobných případech dovozuje zavinění v rozsahu 30 % - 50 % (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4111/2011). Okresní soud při stanovení míry spoluzavinění přihlížel k tomu, že místo spolujezdce, které bylo obsazeno žalobcem, bylo vybaveno toliko dvoubodovým a nikoli tříbodovým bezpečnostním pásem a znalec uzavřel, že s největší pravděpodobností by ke zraněním došlo i v případě, kdy by byl žalobce tímto typem pásu připoután. Porušení povinnosti žalobcem jako spolujezdcem být za jízdy připoután proto okresní soud posoudil ve smyslu § 2918 o. z. jako spoluúčast na škodě v rozsahu 20 %. Zdůraznil, že se neztotožnil s názorem žalobce, že podle znalce v podstatě nebylo rozdílu v následcích, které by utrpěl, i kdyby připoután byl, neboť znalec uzavřel své znalecké posouzení hypoteticky tak, že„ s největší pravděpodobností“ by došlo ke stejným poškozením zdraví nebo velmi podobného charakteru a závažnosti. Rozhodně tak nelze uzavřít, že by za takové situace byly stoprocentně stejné následky poškození zdraví jako bezpečnostním pásem připoutaného spolujezdce či nepřipoutaného spolujezdce. Žalobci proto z jeho uplatněného nároku na zbývajících 30 % neuspokojeného nároku vedlejším účastníkem bylo přiznáno 30 522 Kč, tj. 1/3 a ve zbytku 20 % neuspokojeného nároku, tedy v rozsahu 2/3 žalobního žádání, okresní soud žalobu zamítl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 148 odst. 1, § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, které směřovalo do rozsudku vyjma výroku I. Okresnímu soudu vytýkal, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Poukázal na to, že dle judikatury (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 290/2012) k založení spoluodpovědnosti poškozeného ke vzniku škody musí jít o takové jednání nebo opomenutí, které se podílelo na vzniku škody. Mezi jednáním a opomenutím poškozeného a škodlivým následkem musí tedy existovat vztah příčiny a následku. V projednávané věci nebylo prokázáno, že právě takové porušení povinnosti (nepřipoutání se žalobce dvoubodovým bezpečnostním pásem) vedlo při havárii k úrazu žalobce či ke zhoršení jeho důsledků a rozsahu. Naopak byla uvedená souvislost znaleckým posudkem a výslechem znalce vyloučena. Toliko v obecné rovině konstatované porušení právní povinnosti a mechanické přičítání podílu poškozeného na škodlivém následku, které přejal okresní soud, není s ohledem na skutkové okolnosti této věci správné a nelze je aplikovat. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil a žalobci přiznal celou žalovanou částku, tj. dosud nepřiznaných 61 044 Kč s příslušenstvím a změnil i navazující nákladové výroky.

3. Vedlejší účastník ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil a vedlejšímu účastníkovi přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Připomněl, že průběh dopravní nehody a zavinění žalovaného nebyly mezi účastníky spornými. Žalobce porušil povinnost podle § 9 odst. 1 písm. a) z. č. 361/2000 Sb. být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno. Dopustil se tak protiprávního jednání, k němuž byl vedlejší účastník jako pojistitel povinen přihlédnout, protože žalobce svým jednáním přispěl ke zvětšení rozsahu škody na zdraví. Vedlejší účastník jako pojistitel proto v souladu s § 2918 o. z. poměrně snížil povinnost škůdce nahradit škodu, neboť škoda vznikla resp. zvětšila se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému.

4. Zástupce žalobce na jednání před odvolacím soudem odkázal na písemné odvolání.

5. Zástupce žalovaného se při jednání před odvolacím soudem ztotožnil s vyjádřením vedlejšího účastníka.

6. Odvolací soud dospěl po projednání věci k závěru, že odvolání je opodstatněné.

7. Žalobce se ve své žalobě domáhal po žalovaném náhrady (zůstatku náhrady) újmy, kterou mu žalovaný způsobil při jím zaviněné dopravní nehodě dne [datum]. V řízení byly prokázány a nestaly se ani spornými skutečnosti významné pro závěr o odpovědnosti žalovaného a výši peněžité náhrady, která by představovala úplnou náhradu škody a újmy na zdraví žalobce a která by činila 305 220 Kč (žalovaná částka 91 566 Kč představuje neuhrazenou část v rozsahu 30 %). Vedlejší účastník jako pojistitel žalovaného z titulu pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla za žalovaného žalobci uhradil 213 654 Kč. Zůstatek náhrady ve výši 91 566 Kč (30 %) odmítl žalobci poskytnout s odůvodněním, že v tomto rozsahu je povinnost žalovaného (škůdce) nahradit škodu snížena, neboť škoda vznikla, respektive se zvětšila také následkem okolností, které se přičítají žalobci jako poškozenému ve smyslu § 2918 o. z. a které spočívají v porušení povinnosti přepravované osoby být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem ve smyslu § 9 odst. 1 písm. a) z. č. 361/2000 Sb. Vedlejší účastník se přitom opíral o odborné vyjádření lékaře [titul] [jméno] [příjmení], [titul], jako svého konzultanta, který se vyjádřil – stručně řečeno – tak, že s určitostí by řadě poranění bezpečnostní pás zabránil nebo je zmírnil. Žalobce s tímto snížením náhrady škody nesouhlasil a namítal, že naopak nebylo prokázáno s jistotou, že by bezpečnostním pásem připoután nebyl, a i pokud by nebyl, tak podle znaleckého zkoumání tato okolnost se v jeho konkrétním případě na vzniku a rozsahu poranění nijak nepodílela.

8. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Toto ustanovení navazuje na dřívější úpravu obsaženou v § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), které odkazovalo stručně řečeno pouze na spoluzavinění poškozeného.

9. Současná formulace ustanovení § 2918 odkazuje k celé sféře poškozeného, za kterou odpovídá. Mají se zohlednit veškeré okolnosti, které mu lze přičíst (ať již na základě zavinění nebo na základě jiných skutečností včetně náhody, která se udála v jeho sféře). Jedná se o obecný liberační důvod dopadající na všechny případy hrazení újmy. Nejčastějším případem je ovšem spoluzavinění poškozeného. Taktomu bylo (mělo dle žalovaného a vedlejšího účastníka být) i v projednávané věci. Jednání, respektive opomenutí, které žalovaný a vedlejší účastník přičítali žalobci a které mělo být okolností, jejímž následkem se újma na jeho zdraví minimálně zvětšila, bylo porušení povinnosti přepravované osoby být za jízdy připoutána na sedadle bezpečnostním pásem, pokud jím je sedadlo povinně vybaveno podle zvláštního právního předpisu (§ 9 odst. 1 písm. a/ z. č. 361/2000 Sb.). Na tomto místě odvolací soud připomíná významný procesní aspekt této problematiky, který spočívá v důkazním břemenu na straně škůdce (zde žalovaného), který je povinen tvrdit a prokázat skutečnosti, jež mají být pod ustanovení § 2918 o. z. soudem podřazeny. Odvolací soud je pak v této věci zajedno se soudem okresním v tom, že žalovaný prokázal, že žalobce v okamžiku dopravní nehody, a tedy vzniku újmy na zdraví, nebyl připoután bezpečnostním pásem a seděl na prostředním zadním sedadle havarovaného automobilu, jež bylo vybaveno dvoubodovým (jinak terminologicky řečeno bederním či příčným) bezpečnostním pásem. Žalobce jej ovšem v rozporu s § 9 odst. 1 písm. a) z. č. 361/2000 Sb. nepoužil a nepřipoutal se jím. V tomto punktu odvolací soud odkazuje na dostatečné odůvodnění rozsudku okresního soudu. Po stránce právní pak odvolací soud je zajedno se soudem okresním i v tom, že takové jednání je jednáním v rozporu s právním předpisem.

10. Jádrem sporu však byla otázka jiná, a to otázka povahy skutkové, konkrétně otázka existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním či opomenutím žalobce a vznikem jeho újmy na zdraví, případně jejím zvětšením ve smyslu § 2918 o. z. Za zcela použitelnou v současné době považuje odvolací soud dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu ČR vztahující se k § 441 obč. zák., podle které jednání poškozeného musí být prokazatelně jednou z příčin škody a zvažovat je třeba veškeré příčiny vzniku škody spočívající jak v jednání škůdce, tak v jednání poškozeného a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo příčinou (jednou z příčin) vzniku škody (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 823/2011, 21 Cdo 3797/2007, 25 Cdo 2451/2007).

11. K tomu odvolací soud dodává, že existence příčinné souvislosti musí být prokázána a nelze ji pouze presumovat. Nejistota pak musí jít k tíži toho, kdo je povinen okolnost ve smyslu § 2918 o. z. prokázat, tedy k tíži škůdce (žalovaného). Kauzalita je pak zkoumána nejčastěji za pomoci teorie podmínky, podle které je jednání nebo opomenutí příčinou škody tehdy, jestliže by při neexistenci takového jednání škoda nevznikla.

12. Okresní soud svůj závěr o příčinné souvislosti mezi jednáním žalobce spočívajícím v nepřipoutání se bezpečnostním pásem a vznikem či zvětšením újmy na jeho zdraví opřel o výsledky znaleckého zkoumání. Znalec uzavřel, že s největší pravděpodobností by došlo ke stejným poškozením zdraví žalobce či ke zraněním velmi obdobného charakteru a závažnosti, i pokud by byl připoután bezpečnostním pásem. Znalec pak vyložil konkrétní okolnosti, které jej k tomu vedly (nehodový průběh, místo žalobce ve vozidle v okamžiku nárazu, technický charakter bezpečnostního pásu - dvoubodový apod.). Okresní soud si tento znalecký posudek ale nevyložil správně potud, pokud dovodil, že jednání žalobce bylo jednou z příčin vzniku a rozsahu újmy na jeho zdraví už proto, že znalec svůj závěr formuloval pouze hypoteticky.

13. Může dojít k případu, kdy ani znalec není schopen odpovědět na otázku, jakou měrou skutečnost, že poškozený se při jízdě nepřipoutal bezpečnostním pásem, mohla mít vliv na vznik škody, respektive na míru zranění. Je tedy na soudu, aby v každém konkrétním případě tuto míru posoudil a určil. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 4111/2011 dovodil, že konečná úvaha o tom, na kolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolnosti konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného. Otázka míry spoluzavinění není v judikatuře sjednocena a soudy v rámci volné úvahy nepoužívají žádná sjednocující kritéria, neboť zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno.

14. Případ řešený tímto judikaturním rozhodnutím ovšem nelze v projednávané věci přiměřeně použít, neboť jeho skutkový základ byl totožný pouze zdánlivě. Nejvyšší soud řešil případ, kdy sice znalec nedokázal míru, v jaké se jednání poškozeného (nepřipoutání se bezpečnostním pásem) podílelo na vzniku nebo na míře újmy na jeho zdraví, ale o tom, že na vzniku této újmy se toto jednání poškozeného podílelo, nepochyboval. Zůstávalo jen posoudit, v jaké míře. Takový skutkový stav v této věci ovšem nenastal. Znalec totiž, byť s použitím výrazu„ pravděpodobně“ dovodil, že jednání žalobce se na vzniku a rozsahu jeho zranění nepodílelo. Je logické, že znalec nemohl pregnantně určit, jaká zranění by žalobce utrpěl, pokud by bezpečnostním pásem připoután byl. Znalec ale uzavřel, že nelze dovodit, že by zde podíl jednání žalobce na vzniku škody vůbec existoval. Obecně řečeno tak na základě provedeného dokazování nemohl soud přijmout spolehlivý závěr o tom, že okolnost, která byla přičítána žalobci (nepřipoutání se bezpečnostním pásem), měla za následek vznik škody nebo její zvětšení.

15. Příčinná souvislost mezi okolností, která je přičítána poškozenému, a vznikem či zvětšením škody ve smyslu § 2918 o. z. musí být zkoumána v každém konkrétním případě vzhledem k jeho okolnostem. Ty mohou být v každé věci zcela odlišné. V případě zranění spolujezdce při dopravní nehodě to jsou zpravidla ty okolnosti, na které již upozorňoval znalec, tedy samotný nehodový průběh, poloha poškozeného ve vozidle v okamžiku nehody, technický charakter bezpečnostního pásu apod. V tomto případě pak znalec vzhledem ke konkrétním okolnostem případu nedospěl k závěru, že by újma na zdraví žalobce nevznikla nebo byla menší tehdy, pokud by použil bezpečnostní pás. Příčinná souvislost mezi nepoužitím bezpečnostního pásu žalobcem a vznikem jeho újmy na zdraví respektive jeho rozsahem tedy prokázána nebyla a liberační podmínky podle § 2918 o. z. nejsou dány ani zčásti. Odvolací soud pak v této souvislosti připomíná i větu druhou § 2918 o. z., podle které podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

16. Předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 2900 o. z. jsou dány a prokázány a nesporná je i výše škody. Pokud tedy není dán důvod pro snížení náhrady podle § 2918 o. z., domáhá se nyní žalobce po žalovaném po právu, aby mu zbývající část náhrady škody včetně příslušenství zaplatil.

17. Odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. rozsudek okresního soudu ve výroku II změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 61 044 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 5. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. Protože odvolací soud, byť zčásti, rozsudek okresního soudu změnil, musel znovu rozhodnout i o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce byl zcela úspěšný v řízení před soudy obou stupňů a má proto proti neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před okresním i před krajským soudem (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k výsledku řízení má pak stát právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému (§ 148 odst. 1 o. s. ř.).

19. Česká republika vynaložila v řízení (před okresním soudem) náklady spočívající ve znalečném ve výši 2 380 Kč Odvolací soud proto výrokem II tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost nahradit České republice náklady řízení před okresním soudem v částce 2 380 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) na účet Okresního soudu v Trutnově.

20. Žalobce vynaložil v řízení před okresním soudem náklady spočívající v odměně za zastoupení advokátem v rozsahu šesti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednáních před okresním soudem, která se konala ve dnech 26. 7. 2021, 2. 9. 2021, 16. 12. 2021 a dne 20. 1. 2022) v sazbě 4 780 Kč za každý (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“) a jednoho úkonu právní služby (sepis jednoduché výzvy k plnění) v sazbě 2 390 Kč (§ 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. h/ a. t.), celkem 31 070 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální částka náhrady výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem 2 100 Kč. Advokát má právo na náhradu za promeškaný čas strávený cestou ze svého sídla k okresnímu soudu a zpět při čtyřech cestách za 16 započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t.), celkem 1 600 Kč a náhradu cestovních výdajů za čtyři cesty k okresnímu soudu v celkové výši 1 110 Kč Celkem odměna a náhrada výdajů advokáta činí 35 880 Kč. K nákladům řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 7 535 Kč. Žalobce tedy vynaložil v řízení před okresním soudem náklady v celkové výši 43 415 Kč a žalovaný je povinen mu je nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

21. Žalobce dále žádal náhradu za náklady spočívající v odměně za zastoupení advokátem za úkony právní služby spočívající v písemných podáních advokáta ze dne 9. 3. 2021, 20. 4. 2021 a 4. 8. 2021 a za prostudování spisu dne 4. 10. 2021 a s tím spojené cestovní výdaje. Odvolací soud z dále vyložených důvodů žalobci právo na náhradu těchto nákladů nepřiznal. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z tohoto ustanovení plyne mimo jiné zásada, že úspěšný účastník má právo na náhradu pouze těch nákladů, které byly potřebné k tomu, aby účelně uplatňoval nebo bránil své právo, tedy na náhradu nákladů účelných. Odměna za zastupování advokátem patří dle zákona mezi základní typové náklady civilního řízení (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2804/10 pak ale současně dovozuje, že je porušením ústavně zaručených práv účastníka v tom, že soud proti němu přizná náhradu nákladů druhému účastníkovi, aniž by se zabýval účelností takto vynaložených nákladů. Pro stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se klientovi přiznává rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, se výše odměny advokáta určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně podle a. t. Podle § 6 odst. 1 a. t. výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal. Odvolací soud se proto zabýval hlediskem účelnosti jednotlivých úkonů právní služby, které zástupce žalobce jako advokát při jeho zastoupení v řízení měl podle vlastního vyúčtování vykonat. Odvolací soud dovodil, že shora uvedené úkony právní služby účtované žalobcem nelze za účelné náklady řízení považovat. V řízení byla skutková i právní stanoviska účastníků v zásadě neměnná. Obecně jistě nelze vyloučit, aby advokát jako zástupce účastníka vykonal v rámci řízení různé činnosti, které se úkonům právní služby ve smyslu a. t. blíží, ale přiznání odměny za tyto úkony je namístě pouze tam, kde taková činnost advokáta je přiměřeně významná pro další průběh řízení a uplatnění nebo bránění práva zastoupeného účastníka. Pokud jde o změnu žaloby, pak se jednalo pouze o její rozšíření co do kvantity na základě původních skutkových i právních argumentací. Nadto by v případě tohoto úkonu právní služby byla tarifní hodnotou částka, o níž byla žaloba touto změnou rozšiřována, nikoli částka celkově v žalobě uplatněná. Přeneseně tyto úvahy platí i o úkonu právní služby, který měl spočívat v nahlédnutí do spisu a s ním spojenými cestovními výdaji.

22. V odvolacím řízení vynaložil žalobce náklady spočívající v odměně za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (sepis odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) v sazbě 4 780 Kč za každý (§ 7 bod 5 a. t.), celkem 9 560 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální částka náhrady výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem 600 Kč. Advokát má právo na náhradu za čas promeškaný cestou ze svého sídla k odvolacímu soudu a zpět v trvání šesti půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 a. t.), celkem 600 Kč. Advokát má dále právo na náhradu cestovních výdajů vynaložených na cestu ze svého sídla k odvolacímu soudu a zpět při ujetí 110 km vlastním motorovým vozidlem s průměrnou spotřebou 7 l benzinu Natural 95 na 100 km a ceně 46,50 Kč za 1 l, celkem 358 Kč za spotřebované pohonné hmoty a základní náhradě 4,70 Kč za 1 km jízdy (§ 1 písm. b/ vyhlášky č. 511/2021 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad), celkem 517 Kč, celkem náhrada cestovních výdajů 875 Kč. Odměna a náhrada výdajů advokáta celkem 11 635 Kč. K nákladům řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 2 443 Kč Celkem žalobce v odvolacím řízení vynaložil náklady ve výši 14 078 Kč a žalovaný je povinen mu je nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 211, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

23. Povinnost nahradit žalobci náklady řízení odvolací soud vedlejšímu účastníkovi ve smyslu § 93 odst. 1 věta první o. s. ř. neukládal s přihlédnutím k tomu, že vzájemná práva a povinnosti mezi žalovaným a vedlejším účastníkem jsou dostatečně upravena hmotným právem (§ 6 z. č. 168/1999 Sb.).

Poučení