21 Co 130/2025 - 266

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 369 893 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti výrokům I, III, IV a V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. února 2024, č. j. 20 C 231/2021-143, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I, III a IV potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V mění jen tak, že výše soudního poplatku, který je žalovaný povinen zaplatit České republice činí 3 699 Kč, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 24 757 Kč do tří dnů od jeho právní moci k rukám advokáta [Jméno advokáta A].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 369 893 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 22. 7. 2019 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do částky 27 112 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 78 062,50 Kč (výrok III), uložil žalovanému zaplatit České republice prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3 náhradu nákladů řízení ve výši 7 904 Kč (výrok IV) a uložil žalobci zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 soudní poplatek ve výši 18 495 Kč (výrok V).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 397 005 Kč s příslušenstvím jako nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění, jež žalobci vznikla tím, že jej žalovaný dne 7. 5. 2017 napadl opakovanými údery pěstí a částí nábytku, kopy do zad a břicha, hrudníku a obličeje, v důsledku čehož utrpěl žalobce polytrauma. Žalovaný byl za popsané jednání odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 39 T 105/2017, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2017. V důsledku utrpěného polytraumatu se u žalobce začaly projevovat další zdravotní obtíže, a to [diagnóza], [diagnóza], [diagnóza], které žalobce omezují v životě a práci, změnily jeho dosavadní aktivity, zejména v oblasti sportu, každodenních fyzických aktivit, zvedání těžkých břemen, výšlapu do schodů apod. Žalobce si nechal nemajetkovou újmu vyčíslit znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], který ji ohodnotil částkou 397 005 Kč.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že žalobci uhradil částku 50 000 Kč, kterou považoval za dostatečné odškodnění utrpěných újem na zdraví. Dále měl za to, že bolesti, jež se u žalobce dostavují jsou způsobeny nadměrnou fyzickou zátěží, svůj zdravotní stav by si žalobce mohl vylepšit např. rehabilitacemi či cvičením. Vznesl námitku promlčení žalovaného nároku s tím, že podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce dne 7. 5. 2018, přičemž žaloba byla podána až dne 11. 5. 2021.

4. Soud prvního stupně vzal za prokázaná skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 4 až 14 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

5. Ze zásadních skutečností lze shrnout, že žalovaný způsobil žalobci újmu na zdraví svým jednáním, jehož se dopustil dne 7. 5. 2017 a za které byl pravomocně odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 39 T 107/2017 pro [podezřelý výraz] podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu pěti let, žalovanému bylo dále trestním rozsudkem uloženo zaplatit žalobci na bolestném částku 97 157 Kč, a to po zohlednění částky 50 000 Kč, kterou žalovaný žalobci zaplatil. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] ohodnotil ztížení společenského uplatnění žalobce podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a stanovil je ve výši 1 500 bodů. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], který byl k podání znaleckého posudku ustanoven soudem prvního stupně, poté, co žalobce vyšetřil dne 24. 10. 2023, a dále podle dostupných lékařských zpráv ohodnotil ztížení společenského uplatnění žalobce částkou 369 893 Kč podle metodiky Nejvyššího soudu. Za datum ustálení žalobcova zdravotního stavu určil den 7. 5. 2018 v souladu s metodikou Nejvyššího soudu, tedy v době ročního výročí úrazu. Na kardiologický nález nebral znalec [tituly před jménem] [jméno FO] zřetel, neboť ten nesouvisel s utrpěným úrazem. Utrpěné zranění omezilo žalobce v možnosti věnovat se sportům tak, jak činil dříve, žalobce může mít problémy se zvedáním, nošením těžkých břemen, má problémy s dušností v důsledku snížené schopnosti [diagnóza]. Tento stav již nyní není možno podstatně zlepšit cvičením či jinými úkony.

6. Dle [tituly před jménem] [jméno FO] bylo v případě hodnocení trvalých poúrazových následků potřeba udělat verifikaci po roce, a to kontrolní vyšetření RTG, plicní vyšetření. Žalobci tento znalec sdělil, že vyšetření je potřeba udělat do roka, neboť se předpokládá, že se jeho stav může stabilizovat. Dle zdravotního záznamu [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] byl t. č. zdravotní stav žalobce stabilizován. Dle záznamu o vyšetření plic [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [datum] byla u žalobce zjištěna lehká kombinovaná [diagnóza], malé úsilí, snížen transfer faktor. Dle zprávy o ambulantním vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 6. 11. 2018 byly shledány zhojené [diagnóza]. Dle zprávy o ambulantním vyšetření [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 1. 2019 byl žalobce na toto vyšetření poslán na doporučení [právnická osoba] ke zhodnocení stavu po 1,5 roce od rozsáhlého traumatu hrudníku, byla mu doporučena plicní kontrola v místě bydliště, dechová rehabilitace, postupné zvyšování zátěže.

7. Soud prvního stupně věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), a to podle § 2910, § 2951 odst. 2, § 2956, § 2957, § 2958. Otázku promlčení posoudil podle § 619, § 620 odst. 1 a § 629 odst. 1 o. z. Námitku promlčení neshledal důvodnou. Uvedl, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] určil datum ustálení zdravotního stavu žalobce k ročnímu výročí po předmětném úrazu, nicméně v úvahu bylo třeba vzít i skutečnost, že žalobce byl podle zprávy o ambulantním vyšetření ze dne 11. 1. 2019 na toto vyšetření poslán na doporučení [právnická osoba] ke zhodnocení stavu po 1,5 roce od traumatu, lékař v této zprávě doporučuje ještě plicní kontrolu, dechovou rehabilitaci, postupné zvyšování zátěže. Z této zprávy je patrné, že zdravotní stav žalobce nebyl ještě ani po 1,5 roce od úrazu plně stabilizován. Promlčecí lhůta nemohla proto počít běžet dříve než 11. 1. 2019 a pokud byla žaloba podána 11. 5. 2021, není žalovaný nárok promlčen.

8. Pokud se jedná o věcné posouzení nároku, uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný způsobil žalobci těžkou újmu na zdraví, přičemž následky utrpěných zranění se u žalobce projevují dosud, žalobce je omezen v pracovních a volnočasových aktivitách. Vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který uzavřel, že následkem úrazu došlo u žalobce ke ztížení společenského uplatnění, které znalec ohodnotil částkou 369 893 Kč a v posudku podrobně specifikoval dopad do jednotlivých domén. Znalec ztížení společenského uplatnění ohodnotil podle metodiky Nejvyššího soudu. Částka 50 000 Kč, kterou žalovaný žalobci zaplatil byla zohledněna na bolestné, tudíž již nemohla být znovu zohledněna na nárok na náhradu újmy za ztížení společenského uplatnění. Úrok z prodlení žalobci přiznal podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. O nákladech řízení státu vynaložených na znalecké zkoumání rozhodl podle § 148 odst. 1 o.s.ř. a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (výši určil podle položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku poplatků).

10. Proti výroku I tohoto rozsudku a souvisejícím výrokům o nákladech řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek podal žalovaný včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Nepovažoval za správné posouzení námitky promlčení.

11. Znovu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2724/2020, v němž Nejvyšší soud mimo jiné vyjádřil, že o škodě se poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení jeho společenského uplatnění; není tedy rozhodný okamžik reálného vyhotovení lékařského posudku, nýbrž okamžik, kdy je lékařský posudek za účelem bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění objektivně možné provést. Tento svůj právní názor opřel Nejvyšší soud o svou předchozí judikaturu, zejména o rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1169/2000.

12. V řízení bylo znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] prokázáno, že zdravotní stav žalobce byl ustálen k datu 7. 5. 2018. Žalovaný odmítl, že by se jednalo toliko o datum vycházející z obecného časového období, které je uvedeno v metodice Nejvyššího soudu a že by ze znaleckého posudku nebylo možno určit objektivní datum, kdy skutečně došlo k relativnímu ustálení zdravotního stavu žalobce. Jelikož určení data ustálení zdravotního stavu je otázkou znaleckou, a nikoli právní, nebyl nalézací soud kompetentní k tomu, aby si o této otázce utvořil vlastní skutkový závěr. Zpráva o ambulantním vyšetření od [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 11. 1. 2019 nijak neprokazuje, že zdravotní stav žalobce nebyl ustálen. V řízení nebylo prokázáno, že by po 1,5 roce od zranění žalobce došlo ke zdravotním komplikacím či zhoršení jeho zdravotního stavu, a i pokud by tomu tak bylo, jednalo by se o nový nárok, který by neměl vliv na běh promlčecí lhůty. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn 25 Cdo 1711/2022, v němž Nejvyšší soud uvedl, že „ustálení zdravotního stavu je třeba spojovat s momentem, v němž lze objektivně seznat přetrvávající nepříznivé následky poškození zdraví na další život poškozeného, aniž by se však muselo jednat o okamžik, v němž již lze vyloučit vznik případných dalších komplikací dále jeho zdravotní stav ztěžujících a prohlubujících jeho újmu“. Jelikož zdravotní stav žalobce byl ustálen k datu 7. 5. 2018 a žaloba byla podána dne 11. 5. 2021, je žalovaný nárok promlčen. Žalobce byl již od 31. 1. 2019 zastoupen advokátem, měl k dispozici znalecký posudek vypracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 6. 2. 2019. K opožděnému podání žaloby tak neexistoval žádný objektivní důvod.

13. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I změnil, žalobu i v tomto rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

14. Žalobce považoval rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu za věcně správný, navrhl jeho potvrzení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Žalobce souhlasil s tím, jak otázku promlčení posoudil soud prvního stupně. Měl za to, že znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil datum ustálení zdravotního stavu žalobce zcela mechanicky. Ještě dne 11. 1. 2019 podstoupil žalobce ambulantní vyšetření u [tituly před jménem] [jméno FO], které mu bylo doporučeno ke zhodnocení stavu po 1,5 roce od rozsáhlého traumatu hrudníku, které bylo nejzásadnějším zraněním, jež žalobce v důsledku činu žalovaného utrpěl. Pokud tedy mělo vyšetření podle odborníků proběhnout po 1,5 roce od způsobení zranění, dalo se očekávat, že právě na takovém vyšetření mohlo být konstatováno případné ustálení zdravotního stavu žalobce. Žalobce měl za to, že ustálení zdravotního stavu je třeba posuzovat komplexně a vycházet i z dostupných lékařských zpráv. Ze strany lékařů nebylo konstatováno ustálení zdravotního stavu, žalobce byl posílán na další vyšetření. Po žalobci nelze požadovat, aby sám vyhodnotil okamžik ustálení zdravotního stavu tak, aby „náhodou“ neuplatnil svůj nárok opožděně. Datum ustálení zdravotního stavu ze strany znalce [tituly před jménem] [jméno FO] bylo konstatováno poprvé až šest let od zranění.

15. Žalobce v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 774/18, v němž Ústavní soud mimo jiné vyjádřil, že po pacientovi jako medicínském laikovi nelze důvodně požadovat, aby setrvale zkoumal otázku ustálení svého zdravotního stavu, aby ještě v průběhu neukončené léčby tuto otázku vyhodnocoval a aby v pochybnostech podával žalobu o náhradu škody; naopak platí, že by v pochybnostech mělo být postupováno ve prospěch poškozeného pacienta. Dále zmínil rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1697/2007, v němž Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil je závislé na vyjádření lékaře. Žalobce do zpracování posudku [tituly před jménem] [jméno FO] neměl od lékaře informaci o tom, že by se jeho zdravotní stav ustálil a jako laik se řídil lékařskými doporučeními, vycházel ze zpráv lékařů a výsledků vyšetření.

16. Nakonec žalobce upozornil na praktiky žalovaného, kterými se snažil řízení protahovat a na skutečnost, že související nároky žalobce vůči žalovanému musejí být vymáhány exekučně.

17. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalovaného rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

18. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně a jak je stručně shrnut výše.

19. V řízení zůstala v podstatě spornou pouze otázka, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce, a tedy zda došlo k promlčení žalovaného nároku. Žalovaný v odvolání nebrojil proti ostatním závěrům soudu prvního stupně, tedy že na straně žalobce došlo v důsledku jednání žalovaného, kterým mu způsobil těžkou újmu na zdraví, ke ztížení společenského uplatnění, kdy žalobce je omezen ve všednodenních i volnočasových aktivitách oproti stavu před poškozením zdraví v doménách dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a ani proti výši ztížení společenského uplatnění dle ohodnocení tohoto znalce.

20. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 cit. ust. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

21. Podle § 620 odst. 1 o. z. u práva na náhradu škody zahrnují okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

22. Podle § 629 odst. 1 o. z. je promlčecí lhůta tříletá.

23. Pro posouzení případného promlčení nároku bylo stěžejním zjistit, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce natolik, aby bylo možno posoudit, jaký má dopad do sféry jeho rodinného, společenského, kulturního, sportovního, pracovního života, tedy jeho dalšího uplatnění v životě, zhoršení kvality života poškozeného. Jak je totiž konstantně judikováno, nárok na ztížení společenského uplatnění vzniká v době, kdy je možno zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený tak, aby bylo možno posoudit dopad do jednotlivých sfér jeho života. Nejde však o ustálení zdravotního stavu jako takového obecně, ale o ustálení relativní, tedy takový okamžik, kdy již lze ztížení společenského uplatnění zhodnotit.

24. K tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 642/2003, podle něhož ztížení společenského uplatnění vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci z povolání nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, považovat za ustálený, a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a přistoupit k jeho bodovému ohodnocení.

25. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 752/2010 při úvaze o tom, kdy se poškozený dozví o škodě spočívající ve ztížení společenského uplatnění, je třeba zaměřit pozornost nikoli abstraktně na ustálení zdravotního stavu obecně jako takového, nýbrž na to, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil natolik, aby bylo možno poprvé konkrétně hodnotit ztížení společenského uplatnění a kdy tedy bylo lze na základě skutkových okolností, které měl poškozený k dispozici objektivně provést jeho ohodnocení.

26. Odvolací soud dále uvádí, že k vědomosti o škodě se Nejvyšší soud vyjádřil v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1200/2022, v němž uvedl následující: občanský zákoník počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody (újmy) váže k okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. „Vědomost" o škodě je subjektivní kategorie – vychází však z objektivního stavu a nemůže mu časově předcházet; v této souvislosti ze zdravotního stavu, který musí být natolik ustálený (neměnný), aby bylo možné hovořit o vědomosti o újmě. Poškozený musí mít povědomí o svém zdravotním stavu natolik nepochybné, aby si mohl utvořit závěr, že mu vznikla újma na zdraví, aby tak mohla začít běžet promlčecí lhůta. Nejvyšší soud uvedl, že je třeba se zabývat i tím, kdy se poškozený dozvěděl podstatné informace o svém zdravotním stavu, z kterých by mohl i jako laik učinit závěr, že se jeho zdravotní stav ustálil; nejen v tzv. medicínských sporech platí, že pacient – medicínský laik – se v průběhu léčení může nacházet v psychickém stavu, v němž od něj nelze důvodně požadovat, aby setrvale zkoumal otázku ustálení svého zdravotního stavu. Pacient se upíná k tomu, že jeho zdravotní stav není dobrý (což nepochybně platí tehdy, je-li třeba více operačních zákroků), i k naději, že se zlepší. Nelze od něj zpravidla spravedlivě žádat, aby ještě v průběhu neukončené léčby průběžně vyhodnocoval, zda je jeho zdravotní stav ustálen, a aby v pochybnostech podával žalobu o náhradu újmy. Vědomost o svém zdravotním stavu může poškozený nabýt teprve tehdy, když byl léčebný proces definitivně ukončen, nebo tehdy, když se na ustálenosti zdravotního stavu jednoznačně shodli lékaři a v tomto ohledu mu podali jasnou a srozumitelnou informaci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 774/18).

27. Žalovaný se dopustil jednání, kterým poškodil zdraví žalobce dne 7. 5. 2017. Žalobce podal žalobu dne 11. 5. 2021.

28. Žalobce si nechal k posouzení ztížení společenského uplatnění zpracovat znalecký posudek. Posudek byl znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] zpracován dne 6. 2. 2019. V tomto posudku znalec neuvedl, kdy byl dle jeho odborného názoru zdravotní stav žalobce ustálen.

29. Soud prvního stupně nechal v řízení zpracovat znalecký posudek znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento znalec posudek zpracoval dne 30. 10. 2023. V něm stanovil jako datum ustálení žalobcova zdravotního stavu datum 7. 5. 2018 „v souladu s Metodikou NS roční výročí předmětného úrazu“.

30. Při svém výslechu u jednání před soudem prvního stupně dne [datum] znalec uvedl, že k ustálení žalobcova zdravotního stavu skutečně mohlo dojít dne [datum], tj. zhruba rok po úrazu, což odpovídá metodice Nejvyššího soudu.

31. Ve spise jsou založeny dvě lékařské zprávy ze dne 6. 11. 2018 (zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] – neurologie [adresa], v níž se mimo jiné uvádí, že pacient udával stále [podezřelý výraz], t. č. stav stabilizován, zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] – [adresa], v níž se mimo jiné uvádí, že jsou [diagnóza], setrvalý stav, chirurgický somatický nález v rámci normy), lékařská zpráva z pneumologické ambulance o funkčním vyšetření plic z prosince 2018, a dále zpráva ze dne 11. 1. 2019 od [tituly před jménem] [jméno FO] – [adresa], v níž se mimo jiné uvádí, že pacient přišel na doporučení [právnická osoba] ke zhodnocení stavu po 1,5 roce.

32. O tom, že k ustálení zdravotního stavu žalobce mohlo dojít již ke dni 7. 5. 2018, tj. k datu ročního výročí od úrazu, se vyjádřil poprvé až znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci znaleckého zkoumání ztížení společenského uplatnění žalobce. Do té doby měl žalobce k dispozici pouze výše uvedené lékařské zprávy z listopadu a prosince 2018 a z ledna 2019 a znalecký posudek z února 2019.

33. Odvolací soud shledal, že žalobce se o tom, že mu vznikla škoda v podobě ztížení společenského uplatnění, tedy že jeho zdravotní stav by již mohl být objektivně ustálen nemohl dovědět dříve, než absolvoval kontroly svého zdravotního stavu. Na poslední doloženou lékařskou kontrolu, kterou žalobce podstoupil dne 11. 1. 2019 byl žalobce na doporučení lékařů poslán po 1,5 roce od úrazu.

34. V souladu se shora citovanou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu bylo třeba se z hlediska posouzení počátku běhu promlčecí lhůty zabývat nejen tím, kdy objektivně došlo k ustálení žalobcova zdravotního stavu ve výše uvedeném smyslu, ale zejména tím, kdy se poškozený žalobce dozvěděl podstatné informace o svém zdravotním stavu, z nichž mohl i jako medicínský laik učinit závěr, že se jeho zdravotní stav ustálil. Bylo nutno vzít v úvahu, že od poškozeného zpravidla nelze spravedlivě žádat, aby ještě v průběhu neukončené léčby průběžně vyhodnocoval, zda je jeho zdravotní stav ustálen, a aby v pochybnostech podával žalobu o náhradu újmy.

35. V daném případě žalobce ještě v lednu 2019 podstoupil kontrolu na interním oddělení, a to na lékařské doporučení. Dříve než tohoto data (11. 1. 2019) tedy neměl vědomost o škodě ve výše uvedeném smyslu, tedy o tom, že jeho zdravotní stav je natolik ustálen, že si mohl utvořit závěr, že mu vznikla újma na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění. O vědomosti o újmě na zdraví právě k tomuto datu svědčí i následný postup žalobce, který si nechal za účelem ohodnocení újmy na zdraví zpracovat znalecký posudek.

36. Teprve od data 11. 1. 2019 tedy mohla počít běžet tříletá promlčecí lhůta, jak správně uzavřel soud prvního stupně. Pokud žalobce podal žalobu dne 11. 5. 2021, podal ji před uplynutím promlčecí lhůty.

37. Odvolací soud tedy shledal rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, i když se plně neztotožnil s jeho úvahami o ustálení zdravotního stavu. Je totiž třeba přisvědčit žalovanému, že okamžik ustálení zdravotního stavu je otázkou odbornou, k jejímuž zodpovězení nebyl soud prvního stupně kompetentní.

38. Posouzení počátku běhu promlčecí lhůty je však otázkou právní, a nikoli odbornou.

39. Odvolací soud tedy ze všech důvodů uvedených shora dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobcův nárok není promlčen.

40. Odvolací soud pak považoval za zcela správný závěr soud prvního stupně o tom, že na straně žalobce vznikla újma na zdraví v podobě ztížení společenského uplatnění. V tomto směru odvolací soud při absenci konkrétních odvolacích námitek odkazuje na podrobná zjištění a přiléhavé úvahy soudu prvního stupně o tom, v jakých aktivitách došlo u žalobce ke změnám oproti stavu před poškozením. Závěry soudu prvního stupně se opírají o znalecké zkoumání, v jehož rámci byl žalobce vyšetřen a jež žalovaný nezpochybnil a lékařské zprávy.

41. Stejně tak souhlasil s jeho závěrem o výši ztížení společenského uplatnění, která je rovněž podložena znaleckým posudkem zpracovaným v souladu s metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví.

42. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř.

43. Jako věcně správný potvrdil odvolací soud rovněž výrok III o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. a správně vyčíslil též jejich výši a výrok IV o náhradě nákladů řízení státu za znalečné vyplacené znalci [tituly před jménem] [jméno FO], o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. včetně správného vyčíslení jejich výše.

44. Jelikož žalobce byl v řízení osvobozen od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích a jeho návrhu bylo vyhověno, rozhodl soud prvního stupně správně o povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek (§ 2 odst. 3 věta první zákona o soudních poplatcích). Nesprávně však určil jeho výši. Výše poplatku se totiž v daném případě určí z přiznané částky podle Položky 3 Sazebníku poplatků, a nikoli podle Položky 1 bod 1 písm. b) Sazebníku, neboť se jednalo o nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Výše soudního poplatku, který je žalovaný povinen zaplatit proto činí 3 699 Kč (tj. 1 % z částky 369 893 Kč zaokrouhlené podle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích).

45. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku V podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil co do výše soudního poplatku, který je žalovaný povinen zaplatit státu, jinak jej podle § 2019 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

46. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, proto mu náleží vůči žalovanému právo na jejich náhradu.

47. Žalobci vznikly náklady na právní zastoupení advokátem. Advokát má nárok na odměnu za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) po 9 780 Kč podle § 7 bod 6. a. t., z tarifní hodnoty 369 893 Kč podle § 9a odst. 1 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále „a. t.“), tj. odměnu ve výši 19 560 Kč, a dále na paušální náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., tj. 900 Kč. Advokát je plátcem DPH, a proto má nárok též na náhradu 21% DPH podle § 137 o.s.ř. ve výši 4 296,60 Kč (z odměny a paušální náhrady hotových výdajů).

48. Celkem činí účelně vynaložené náklady žalobce v odvolacím řízení částku 24 757 Kč po zaokrouhlení (19 560 + 900 + 4 297), kterou je mu žalovaný povinen zaplatit ve standardní třídenní lhůtě k rukám jeho právního zástupce.

49. Výrok II nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.