21 Co 135/2025 - 1003

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o 428 656,90 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o 18 820 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. února 2025, č. j. 9 C 14/2021-967, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že se zamítá vzájemná žaloba, aby žalobkyně byla povinna zaplatit žalované částku 18 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 31. 12. 2020 do zaplacení.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení o žalobě před soudy obou stupňů ve výši 5 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů o vzájemné žalobě ve výši 41 379 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 428 656,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 447 476,90 Kč od 18. 6. 2019 do 5. 1. 2021 a z částky 428 656,90 Kč od 6. 1. 2021 do zaplacení (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit žalované částku 18 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 31. 12. 2020 do zaplacení (výrok II) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 5 200 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 428 656,90 Kč s příslušenstvím jako zvláštní odměny obchodního zástupce podle § 2514 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“) s tvrzením, že pro žalovanou vykonávala činnost tzv. vázaného pojišťovacího zprostředkovatele podle smlouvy o výhradním obchodním zastoupení ze dne 16. 12. 2013 (dále též „Smlouva“ či „předmětná Smlouva“). Smlouva byla ukončena dne 2. 4. 2019. Zvláštní odměnu požadovala žalobkyně podle čl. X. Smlouvy ve výši 10 % z ročního průměru odměn získaných žalobkyní během let 2014 až 2018 po odečtení částky 18 820 Kč, která představovala pohledávku žalované za žalobkyní z titulu vrácení provizí a kterou žalobkyně jednostranně započetla oproti své pohledávce za žalovanou, jejíhož zaplacení se domáhala podanou žalobou.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznávala. Sporovala, že žalobkyni nárok na zvláštní odměnu vznikl. Namítla, že nebyly splněny podmínky čl. X. Smlouvy, neboť k ukončení obchodního zastoupení došlo proto, že se žalobkyně rozhodla neuzavřít s žalobkyní další spolupráci pro její neuspokojivé výsledky (dlouhodobě evidovala pokles pojistného kmene), žalobkyně dále porušila své povinnosti ze Smlouvy, pro které by byla žalovaná oprávněna od ní odstoupit.

4. Žalovaná vznesla vzájemnou žalobu na zaplacení částky 18 820 Kč s příslušenstvím, jež představovala nárok na vrácení provizí v důsledku storen klientů (čl. VIII. bod 1 Smlouvy).

5. Žalobkyně nárok vznesený vzájemnou žalobou sporovala s argumentací, že není řádně doložen vznik nároku na storno u jednotlivých pojistných smluv, vznesla též námitku promlčení.

6. Soud prvního stupně rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když jeho rozsudek ze dne 8. 12. 2022, č. j. 9 C 14/2021-365, kterým žalobu taktéž zamítl a vyhověl vzájemné žalobě, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2023, č. j. [spisová značka].

7. Odvolací soud ve zmíněném zrušovacím usnesení učinil dílčí závěr, že v projednávané věci nepřichází v úvahu aplikace § 2517 písm. a) o. z., neboť žalovaná jako zastoupený formálně se žalobkyní jako obchodním zástupcem smlouvu o obchodním zastoupená neukončila pro takové porušení povinnosti žalobkyní, které by žalovanou opravňovalo od smlouvy odstoupit. K zániku Smlouvy došlo zánikem oprávnění žalobkyně vykonávat činnost vázaného zástupce pro žalovanou, která využila skutečnosti, že namísto zákona č. 38/2004 Sb. začal platit zákon č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění, který stanovil pro osoby, které byly oprávněny provozovat zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví podle zákona č. 38/2004 Sb. povinnost, aby byly do 1. 4. 2019 registrovány v registru ČNB, a to na základě oznámení zastoupeného, což žalovaná neučinila. Odvolací soud dále učinil dílčí závěr, že ustanovení čl. X. Smlouvy se odchyluje od § 2514 odst. 1 o. z. v neprospěch obchodního zástupce, a proto se k němu podle § 2519 odst. 2 o. z. nepřihlíží.

8. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby žalobkyni vyzval podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, že žalované získala nové zákazníky či významně rozvinula obchod s dosavadními zákazníky a že právě z těchto obchodů má žalovaná dosud podstatné výhody, a dále že placení zvláštní odměny je spravedlivé ve smyslu § 2514 odst. 1 písm. b). Teprve následně se měl zabývat též výší požadované zvláštní odměny.

9. Soud prvního stupně se měl dále znovu zabývat vzájemnou žalobou a vyzvat žalovanou postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení, z čeho sestává částka 18 820 Kč, z kterých konkrétních pojistných smluv mají vyplývat jednotlivé dílčí nároky, o jaké smlouvy se jednalo, kdy byly uzavřeny, kdy a z jakého důvodu došlo k jejich ukončení, jaká je doba tzv. odpovědnosti za storno.

10. Soud prvního stupně v souladu se závazným pokynem odvolacího soudu vyzval žalobkyni i žalovanou k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Doplněná skutková tvrzení žalobkyně popsal v odst. 10 svého rozsudku, doplněná skutková tvrzení žalované popsal v odst. 11 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

11. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 15 až 33 svého rozsudku, na něž odvolací soud opět v zájmu stručnosti odkazuje.

12. V odst. 34 a 35 vysvětlil, proč některé důkazy neprovedl, zejména proč neprovedl důkaz „fasciklem“ listin předloženým žalobkyní a proč nevyzval žalovanou v rámci vysvětlovací povinnosti k předložení sestavy aktivních klientů včetně finančního ohodnocení kmene po žalobkyni od roku 2018 a sestavy storno provizí od roku 2018.

13. Učinil skutkový závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 16. 12. 2013 uzavřena smlouva o výhradním obchodním zastoupení č. [číslo], kterou se žalobkyně jako vázaný pojišťovací zprostředkovatel zavázala pro žalovanou vyhledávat zájemce o pojištění a uzavírat s nimi jejím jménem a na její účet pojistné smlouvy, za což žalobkyni náležela provize. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od[Anonymizováno]1. 1. 2014. Smlouva byla ukončena dne 2. 4. 2019. Žalobkyně uzavřela dne 1. 4. 2019 se společností [právnická osoba] smlouvu o spolupráci, v níž se zavázala jako vázaný zástupce podle zákona č. 170/1998 Sb., o distribuci pojištění a zajištění jednat jménem a na účet [právnická osoba] a realizovat dohodnuté činnosti při zprostředkování pojištění. Žalobkyně požadovala zvláštní odměnu ve výši 10 % z ročního průměru odměn získaných žalobkyní během let 2014 až 2018, a to podle článku X. Smlouvy. V období let 2017 až 2019 odevzdala žalobkyně žalované 11 pojistných smluv na povinné ručení později než 2 pracovní dny po jejich uzavření. Škodný průběh v kategorii majetkových pojistných smluv zprostředkovaných žalobkyní v období od dubna 2016 do března 2019 činil 76,06 %. Pojistný kmen žalobkyně na počátku spolupráce se žalovanou (v období let 2010 až 2015) konstantně rostl. Žalobkyni byla v roce 2010 dána do péče část pojistného kmene pana [FO2], jejího tehdejšího manžela, který dočasně, v souvislosti s přechodem na manažerskou pozici u žalované, nemohl uzavírat nové smlouvy jako obchodník, na počátku roku 2014 činila hodnota kmene 11 460 502 Kč, v září 2015 kmen dosahoval hodnoty 12 748 742 Kč, po rozdělení kmene mezi žalobkyni a [FO2] v říjnu 2015 činila hodnota pojistného kmene cca 7 000 000 Kč. Od té doby docházelo k soustavnému poklesu hodnoty pojistného kmene žalobkyně, v prosinci 2018 dosahovala hodnota pojistného kmene žalobkyně 3 784 134 Kč. Ke konci spolupráce spadla hodnota pojistného kmene žalobkyně až na 2 200 000 Kč, což byl problém. Po odchodu žalobkyně byl kmen předán na tzv. fiktiv.

14. Žalobkyni v průběhu spolupráce se žalovanou „přivedla“ klienty [společnost] a [společnost 2]. Klienty [jméno FO] ([právnická osoba] a [jméno FO]), [jméno FO], [právnická osoba], [právnická osoba]., [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] získal pan [FO2], který se o ně také staral, i když smlouvy podepisovala žalobkyně. Pojistná smlouva s klientem [jméno FO] byla uzavřena již v roce 2008 panem [FO2]. V řízení nebylo prokázáno, že by v souvislosti s rozvodem manželů [jméno FO] začalo docházet k přepracování pojistných smluv žalobkyně či že by p. [FO2] obcházel její tipaře a nabízel jim dvojnásobnou odměnu.

15. Pokud se jedná o vzájemnou žalobu, vzal soud prvního stupně za prokázané, že nárok na vrácení provizí v důsledku storna pojistných smluv žalované vznikl u 29 pojistných smluv a výše dluhu je dána součtem záporných a kladných provizí dle předloženého výstupu ze získatelského účtu [název] generovaného vnitřním systémem žalované.

16. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2514, § 2515, § 2517 písm. a), § 2519 odst. 2 o. z., dále podle § 609 a § 610 o. z., a také podle zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění (dále „zákon o distribuci pojištění“).

17. Nejprve se zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro získání zvláštní odměny ve smyslu § 2514 odst. 1 o. z. Vyšel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že nelze aplikovat § 2517 písm. a) o. z. ani přihlížet k článku X. Smlouvy.

18. Uvedl, že principem zvláštní odměny obchodního zástupce podle § 2514 o. z. je, že zastoupený získává a opakuje výhody, které byly dosaženy spoluprací se zástupcem i po ukončení obchodního zastoupení. Obchodní zástupce tak musí prokázat, že zastoupenému získal nové klienty nebo významně rozvinul obchod se dosavadními klienty a současně, že zastoupený má dosud z těchto obchodů podstatné výhody. Současně musí být splněno, že placení zvláštní odměny je spravedlivé s ohledem na všechny okolnosti případu. Důkazní břemeno prokázání splnění všech výše uvedených podmínek nese obchodní zástupce.

19. Žalobkyně na výzvu soudu prvního stupně, aby doložila, že získala nové zákazníky nebo významně rozvinula obchod se stávajícími předložila „fascikl“ listin, sestav odměn/bonusů vyplacených v období let 2014–2018 na její účet s tím, že jde o kompletní přehled jejích aktivit pro žalobkyni. Soud prvního stupně shledal, že žalobkyně dostatečně konkrétně nespecifikovala svá tvrzení ve směru toho, že valná většina klientů, které získala u žalované zůstala i po jejím odchodu a utváří tak žalované nadále finanční prospěch, nedotvrdila ani, jaké konkrétní výhody zákazníci pro žalovanou generují. Odkaz žalobkyně na kompletní přehledy o aktivitě žalobkyně v rozhodném období považoval za nedostatečný, neboť v něm nebylo uvedeno, jaká konkrétní listina se má vztahovat ke konkrétnímu skutkovému tvrzení ohledně výhody pro žalovanou. Bez konkrétního označení klienta, smlouvy, pojistného objemu nelze pouhému porovnání storno provizí a sestav odměn/bonusů vyplacených žalobkyni v letech 2014-2018 přiznat vypovídací hodnotu. Žalobkyně sice označila řadu konkrétních klientů a seznam smluv, které byly uzavřeny a prokázala, že přivedla klienta [společnost] a [společnost 2], nicméně konkrétní výhodu plynoucí z toho pro žalovanou neprokázala. V řízení bylo naopak prokázáno, že k datu 27. 11. 2023 eviduje žalovaná 346 živých pojistných smluv z celkového počtu 3 874 smluv uzavřených žalobkyní, což v kontextu s poklesem hodnoty pojistného kmene a hranicí škodného průběhu v kategorii majetkových pojistných smluv nesvědčí o mimořádném přínosu žalobkyně, jež by zasluhoval přiznání zvláštní odměny.

20. Soud prvního stupně se zabýval i okolnostmi zahájení spolupráce žalobkyně se žalovanou, tedy tím, že od svého tehdejšího manžela převzala pojistný kmen v hodnotě cca 11,5 milionu Kč, u něhož nefigurovala jako získatel. Žalobkyně dále neprokázala, že by k poklesu hodnoty pojistného kmene po odchodu žalobkyně došlo v důsledku zavinění žalované. I po rozdělení kmene v roce 2015 zůstal žalobkyni kmen v hodnotě téměř 7 milionů Kč. Nadto si dle soudu prvního stupně žalobkyně protiřečila, pokud uváděla, že si za odchod klientů může žalovaná sama a současně, že většina klientů u žalované zůstala. Vysoké provize, které žalobkyně obdržela např. v březnu a dubnu 2010 byly nejenom získatelské, ale také pečovatelské ze smluv kmene, který v roce 2010 žalobkyně převzala od [FO2].

21. Soud prvního stupně shledal, že v projednávané věci nebyla naplněna ani podmínka spravedlivosti. Za podstatné v této souvislosti považoval, že žalovaná aktivně se žalobkyní jednala o ukončení spolupráce z důvodu snížení hodnoty pojistného kmene, pozdního odevzdávání smluv, zvýšené hranici škodního průběhu, a dále že žalobkyně byla k datu 3. 4. 2019 zapsána u ČNB jako vázaná obchodní zástupkyně společnosti [právnická osoba] a že nebyla vázána konkurenční doložkou.

22. Uzavřel, že tedy nebylo prokázáno, že by po ukončení zastoupení zůstaly žalované z obchodů uskutečněných žalobkyní podstatné výhody a že by placení zvláštní odměny bylo spravedlivé.

23. Soud prvního stupně naproti tomu shledal oprávněným nárok žalované uplatněný vzájemnou žalobou na vrácení provizí v částce 18 820 Kč v důsledku tzv. storen pojistných smluv. Za věrohodný považoval důkaz printscreenem z informačního systému žalované s tím, že jeho pravost ani pravdivost nebyla žalobkyní napadena a důkaz k vyvrácení údajů v něm obsažených nebyl žalobkyní navržen. Námitku promlčení nepovažoval za důvodnou, neboť všech 29 smluv bylo stornováno v roce 2019, přičemž vzájemná žaloba byla podána 26. 3. 2021, tedy před uplynutím obecné tříleté promlčecí lhůty.

24. O nákladech řízení o žalobě i o vzájemné žalobě rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci.

25. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o.s.ř. Rozhodnutí soudu prvního stupně považovala nejen za nesprávné, ale i za velmi tvrdé. Měla za to, že předložila dostatek důkazů k prokázání důvodnosti svého návrhu. Soud prvního stupně dle jejího názoru kladl nadměrný důraz na procesní aktivitu žalobkyně, který nebyl nezbytný. Žalobkyně spolupracovala s velkým množstvím klientů, s nimiž uzavřela velké množství smluv, a bylo tedy komplikované předat soudu podklady, které by byly dostatečně srozumitelné. Skutečnosti o výplatě provizí v letech 2010, 2011 uvedla žalobkyně ještě před rozhodnutím odvolacího soudu, což je jí soudem prvního stupně vyčítáno v odst. 55 napadeného rozsudku.

26. Žalobkyně poukázala na znění ustanovení § 2514 o. z., o které svůj nárok opřela. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že neprokázala, že pro žalovanou získala nové zákazníky nebo významně rozvinula obchod s dosavadními zákazníky. Předložila seznam klientů, o které se starala a uvedla, jaké pojistné smlouvy uzavřela a jaké finanční plnění bylo těmito zákazníky placeno, tedy uvedla, jaké výhody přinášela činnost žalobkyně pro žalovanou. Žalobkyně svou činností rozšířila objem realizovaných obchodů, za což jí byly vypláceny provize. Výše vyplacených provizí svědčí o tom, že žalobkyně má nárok na zvláštní odměnu. Zopakovala, že v roce 2013 měla příjem 1 969 155 Kč, v roce 2014 1 600 044 Kč, v roce 2015 1 549 125 Kč s tím, že v září 2015 došlo k rozdělení pojistného kmene, v roce 2016 478 119 Kč, v roce 2017 477 996 Kč a v roce 2018 369 485 Kč. Dále doložila, že např. v březnu 2015 jí byla vyplacena provize ve výši 207 027 Kč, v dubnu 2015 ve výši 298 730 Kč, přičemž jde o nadstandardní částky. Z předloženého plánovacího protokolu vyplývá, že žalobkyně své povinnosti k plnění výkonů dodržovala, když koeficienty kmene byly 100,3 %, 101,2 %, 103,4 % atd.

27. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že soud prvního stupně měl přihlédnout nejen k provizím získatelským, ale také k provizím pečovatelským, neboť bylo třeba zkoumat nejen, zda žalobkyně získala nové zákazníky, ale také zda významně rozvinula obchod se stávajícími zákazníky. Soud prvního stupně ovšem posuzoval pouze, zda žalobkyně přivedla klienty nové, a to svou výhradní činností. Omezil se pouze na posouzení skutečnosti, kdo pojistnou smlouvu uzavřel, avšak nikoli na skutečnost, jakým způsobem bylo s klienty dále pracováno. Nezabýval se tím, že získání zákazníka je jen jedním krokem v celém procesu, kdy je nezbytné o klienty dále pečovat po dobu trvání smluvního vztahu. Jeho posouzení je tedy z hlediska ustanovení § 2514 o. z. nedostatečné.

28. Žalobkyně zopakovala, že v oboru je běžnou praxí využívání tzv. „tipařů“, kteří obchodním zástupcům dávají tipy na nové klienty, které pak pro společnost získá obchodní zástupce. Domnívala se, že jí nelze přičítat k tíži, že smlouvu uzavřel např. pan [FO2], pokud se žalobkyně nadále o takového zákazníka starala. Běžnou praxí je, že pokud obchodní zástupce ukončí činnost, je jeho kmen rozdělen v rámci společnosti. Bylo by tedy absurdní uvažovat tak, že pokud obchodní zástupce klienta sám nezíská, nemůžou z něj společnosti plynout výhody. Na pana [FO2] lze touto optikou nahlížet jako na „tipaře“, neboť v určité období smlouvy sám uzavírat nemohl. Pokud by smlouvu s klientem neuzavřela žalobkyně, žalovaná by o takového zákazníka přišla. Této skutečnosti nepřikládal soud prvního stupně žádný význam.

29. Žalobkyně dále uvedla, že věrohodnost výpovědi svědka [FO2] je třeba hodnotit s ohledem na skutečnost, že byli v minulosti manželi a že jejich manželství bylo ukončeno nepříliš poklidnou formou. Žalobkyně nerozporovala všechno, co pan [FO2] uvedl při svém výslechu, ale podotkla, že pan [FO2] neměl zájem vypovídat v zájmu žalobkyně, a to i s ohledem na skutečnost, že dosud vykonává obchodní činnost pro žalovanou. Stejně tak by dle žalobkyně mělo být u výpovědi svědkyně [jméno FO] přihlédnuto k jejímu nedobrému psychickému rozpoložení u výslechu.

30. Žalobkyně soudu prvního stupně dále vytkla, že nevzal v úvahu, že po rozdělení kmene s panem [FO2] zákazníci nadále zůstali u žalované, i když pod vedením jiného obchodního zástupce. Je zřejmé, že pokud se žalobkyně o klienty starala, přinášela žalované výhody a rozvinula tím její obchod.

31. Žalobkyni nebylo zřejmé, jakým způsobem měla prokázat, že pro žalovanou získala nové zákazníky a že významně rozvinula obchod s dosavadními zákazníky než listinnými důkazy, které předložila. Skutečnost, že žalobkyně odváděla pro žalovanou nadstandardní práci vyplynula i ze svědeckých výpovědí, nejen z tabulkových údajů, jež sloužily jako podklady pro výpočet provizí.

32. Pro žalobkyni bylo v podstatě nemožné získat podklady svědčící o tom, že žalované plynou výhody i po ukončení činnosti žalobkyně. Žalobkyně nemá přístup do klientské zóny, v jejímž rámci by bylo možno zjistit, zda klienti, o které se starala jsou stále klienty žalované. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně neuložil žalované vysvětlovací povinnost k poskytnutí sestavy aktivních klientů včetně finančního ohodnocení od roku 2018 a sestavy storno provizí od roku 2018, neboť zůstával názor, že žalobkyně nepředložila dostatečně označené smlouvy/klienty, které pro žalovanou získala a kteří u ní zůstali, neuvažoval vůbec o klientech, o které žalobkyně pečovala. Žalobkyně poskytla dostatečné podklady pro to, aby bylo zřejmé, jaké klienty získala a o jaké pečovala, tj. kteří byli v jejím kmeni a soud měl vyzvat žalovanou k předložení těchto sestav. Vzhledem k tomu, že žalované nebyla uložena vysvětlovací povinnost, nemohl se soud prvního stupně řádně vypořádat ani s tvrzením žalobkyně, že po ukončení spolupráce ztratila žalovaná pojistný kmen vlastním zaviněním. Žalované nicméně po odchodu žalobkyně zůstal pojistný kmen v hodnotě kolem 4 mil Kč, který tedy po odchodu žalobkyně generuje ročně 4 miliony Kč a byl patrně převeden na tzv. fiktiv.

33. K požadavku spravedlivosti placení zvláštní odměny uvedla, že její spolupráce se žalovanou byla pozitivní, se stabilní výší provize pro žalobkyni. Žalobkyni nebylo nikdy vytknuto žádné pochybení. Komplexně mělo být posouzeno, o které provize žalobkyně přišla, pokles provizí, k němuž došlo, způsob a dobu spolupráce, dlouhodobé výkony žalobkyně či vztahy mezi žalobkyní a žalovanou.

34. Žalobkyně nesouhlasila s důvody, které soud prvního stupně uvedl v odst. 57 jako důvody nenaplnění podmínky spravedlivosti vyplacení zvláštní odměny. Měla za to, že skutečnosti uvedené pod body 1) až 3) nebyly v řízení prokázány, nadto se nejedná o skutečnosti natolik závažné, aby vylučovaly přiznání zvláštní odměny a zastínily dlouholetou práci žalobkyně pro žalovanou. Žalobkyně nebyla nikdy informována o tom, že by naplnila podmínku škodního průběhu dle článku X. písm. a) i b) Smlouvy. Prokazovala, že celkový škodní průběh byl ve výši 30,91 %. Žalobkyně řádně plnila povinnost odevzdávat pojistné smlouvy do jednoho měsíce, kterýžto termín byl opakovaně na poradách kanceláře uveden. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k výraznému poklesu kmene pojistných smluv. K jedinému poklesu došlo v důsledku rozdělení pojistného kmene. Skutečnost, že ve Smlouvě nebyla sjednána konkurenční doložka ani to, že po ukončení spolupráce se žalovanou začala vykonávat činnost pro jiného zastoupeného nelze klást k tíži žalobkyně. Jelikož spolupráci ukončila žalovaná, bylo nutné, aby si žalobkyně zajistila jiný příjem, přičemž je pochopitelné, že si jej zajistila v oboru, který ovládala. Žalobkyně nemohla ovlivnit ukončení smluvního vztahu ze strany žalované, přičemž je zřejmé, že tím došlo k poklesu jejího příjmu. Soud prvního stupně nedostatečně zohlednil také vzájemné postavení žalobkyně a žalované, která je v postavení zřetelně silnější smluvní strany.

35. Žalobkyně setrvala na svém stanovisku, že žalovaná řádně nedoložila vznik nároku na vrácení provizí. Vycházela toliko ze strojových výstupů ze svého systému bez prokázání informací o zdroji těchto výstupů. Výpovědní hodnota předložených excelových tabulek je nulová.

36. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby jej změnil, podané žalobě vyhověl, vzájemnou žalobu zamítl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

37. Žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem souhlas. Navrhla, aby byl odvolacím soudem potvrzen a aby jí byly přiznány náklady odvolacího řízení. Souhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla ve sporu své důkazní břemeno ohledně prokázání podmínek vzniku nároku na zvláštní odměnu podle § 2514 o. z. Žalobkyně neprokázala získání nových zákazníků ani významné rozvinutí obchodu se stávajícími klienty. Obchodní výsledky žalobkyně plynuly převážně z pojistného kmene převzatého od jejího tehdejšího manžela pana [FO2], který zůstal s klienty ve styku i nadále a podle svědeckých výpovědí to byl v podstatě on, kdo dojednával i pozdější pojistné smlouvy. Žalobkyně pojistné smlouvy uzavírala formálně a o obchodní přínos žalované se sama nezasloužila. V letech 2016-2019 došlo k výraznému poklesu hodnoty pojistného kmene žalobkyně, což svědčí o tom, že její obchodní činnost upadala a žalovaná neměla důvod pokračovat v obchodním vztahu se žalobkyní. Žalovaná setrvala na svém stanovisku, že nebyla naplněna ani podmínka spravedlnosti zvláštní odměny, a to proto, že žalobkyně měla vysoký škodní průběh (až 76 %) a v několika případech porušila smluvní povinnost (např. povinnost včasného odevzdávání smluv). Po ukončení spolupráce se žalovanou začala bezprostředně působit pro makléřskou společnost spolupracující se žalovanou, a to v místě svého původního působiště. Část pojistného kmene byla převedena do správy této makléřské společnosti a je pravděpodobné, že tento kmen či jeho část obdržela žalobkyně opět do péče.

38. Žalovaná měla dále za to, že prokázala svůj nárok uplatněný formou vzájemného návrhu na zaplacení částky 18 820 Kč z titulu dlužných provizí, na jejichž výplatu žalobkyni zanikl nárok v důsledku storna pojistných smluv. Žalovaná ke svému nároku doložila všechny pojistné smlouvy, kterých se dlužné provize týkaly a printscreen z informačního systému [název], dále smlouvu o obchodním zastoupení a provizní přílohy. Žalobkyně proti dlužným provizím v předsoudním stadiu ani po zahájení soudního řízení nevznesla žádnou věcnou připomínku. Žalovaná poznamenala, že další dlužné provize, které v průběhu času vznikly a které byly vypočteny totožným způsobem žalobkyně žalované zaplatila. Žalobkyně zpochybnila pouze generované excelové tabulky, nikoli pravdivost daných výpočtů.

39. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek podle § 212 a § 212a o.s.ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím závěrům:

40. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně tak, jak je stručně rekapitulován shora.

41. K nároku na zvláštní odměnu obchodního zástupce:

42. Odvolací soud neshledal důvod (při nezměněném skutkovém stavu) odchýlit se od svých závěrů, jež vyjádřil ve svém předchozím kasačním usnesení, a to ohledně ukončení smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou, tedy že na způsob, jakým k ukončení smluvního vztahu došlo nelze vztáhnout ustanovení § 2517 písm. a) o. z., a dále ohledně článku X. Smlouvy, který shledal jako odchylující se v neprospěch obchodního zástupce, a proto se k němu podle § 2519 odst. 2 o. z. nepřihlíží.

43. Soud prvního stupně se v souladu s pokyny, které mu byly odvolacím soudem dány v předchozím kasačním usnesení znovu zabýval naplněním podmínek pro vznik nároku na zvláštní odměnu obchodního zástupce podle § 2514 odst. 1 o. z., tedy tím, zda žalobkyně získala pro žalovanou nové zákazníky nebo významně rozvinula obchod s dosavadními zákazníky a zda žalovaná má dosud z těchto obchodů podstatné výhody, a současně tím, zda placení zvláštní odměny je s ohledem na všechny okolnosti případu spravedlivé (§ 2514 odst. 1 písm. b) o. z.).

44. Vznik práva na zvláštní odměnu obchodního zástupce je totiž podmíněn současným splněním všech výše uvedených podmínek. K tomu lze odkázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, např. rozsudek sp. zn. 23 Cdo 113/2023 či judikaturu vztahující se k § 669 odst. 1 obchodního zákoníku, která je použitelná i pro novou právní úpravu podle o. z. (např. rozsudky sp. zn. 23 Cdo 2374/2021, 32 Cdo 3359/2011, 32 Cdo 1605/2017 a další).

45. Bylo tedy na žalobkyni, aby prokázala, že pro žalovanou získala nové zákazníky či významně rozvinula obchod se stávajícími zákazníky, současně že žalovaná má dosud z těchto obchodů podstatné výhody, a zároveň že placení zvláštní odměny je spravedlivé.

46. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal, že žalobkyně v řízení prokázala, že pro žalovanou po dobu trvání Smlouvy získala nové zákazníky, čímž byla naplněna jedna z podmínek vzniku práva na zvláštní odměnu podle § 2514 odst. 1 písm. a) o. z. Žalovaná nepopírala, že žalobkyně po dobu trvání obchodního zastoupení uzavírala v její prospěch pojistné smlouvy, sama tvrdila, že žalobkyně uzavřela či se podílela na uzavření 3 874 smluv (viz č. l. 108 spisu). Získání nových zákazníků přitom není dle dikce zákona podmíněno jejich kvalitou či počtem, na rozdíl od rozvinutí obchodu s dosavadními zákazníky, které musí být významné. Odvolací soud má za to, že získání nových zákazníků znamená, že žalobkyně s novými zákazníky uzavírala pojistné smlouvy, bez ohledu na to, že některé zákazníky mohl „přivést“ či vytipovat někdo jiný, např. pan [FO2]. Podstatné je v tomto smyslu, kdo pojistnou smlouvu uzavřel. Přisvědčil tak argumentu žalobkyně, že za situace, kdy její bývalý manžel nemohl v určitém období sám za sebe pojistné smlouvy uzavírat, nedošlo by bez spolupráce se žalobkyní k získání nového zákazníka pro žalovanou.

47. Odvolací soud v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí tento názor účastníkům předestřel u odvolacího jednání.

48. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně pro žalovanou získala nové zákazníky, bylo třeba se zabývat jednak tím, zda žalovaná má dosud právě z těchto obchodů podstatné výhody, a dále tím, zda ve smyslu § 2514 odst. 1 písm. b) o. z. je placení zvláštní odměny spravedlivé s ohledem na všechny okolnosti případu.

49. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že placení zvláštní odměny není v případě žalobkyně spravedlivé, i když částečně z jiných důvodů.

50. Při posouzení, zda je placení zvláštní odměny spravedlivé je třeba zohlednit všechny okolnosti případu, zejména provize, kterou obchodní zástupce ztrácí a která vyplývá z obchodů uskutečněných s těmito zákazníky a případné ujednání nebo neujednání konkurenční doložky.

51. Odvolací soud nepovažoval na rozdíl od soudu prvního stupně z hlediska naplnění požadavku spravedlivosti zvláštní odměny za podstatné, že žalobkyně v několika případech odevzdala uzavřené pojistné smlouvy později než do dvou dnů od jejich uzavření, když se mělo jednat pouze o 11 pojistných smluv z celkových cca 3 800 smluv a ani zvýšenou hranici škodního průběhu, když byl doložen zvýšený škodní průběh pouze u jednoho typu pojištění v určitém období (viz odst. 19 napadeného rozsudku).

52. Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně považoval za podstatné, že ve Smlouvě nebyla ujednána konkurenční doložka, přičemž žalobkyně obratem začala vykonávat činnost vázaného zástupce pro společnost [právnická osoba], a to ve stejném oboru, ve stejném regionu, nadto v roce 2021 byla část pojistného kmene po žalobkyni převedena do správy [právnická osoba], žalobkyně tedy v podstatě pokračuje v činnosti, kterou vykonávala jako vázaný zástupce pro žalovanou.

53. Stejně jako soud prvního stupně pak považoval za důležité okolnosti tvorby pojistného kmene. V řízení byl prokázáno, že žalobkyni byla převedena část pojistného kmene, který vybudoval její tehdejší manžel pan [FO2] a že ačkoli sám nemohl sjednávat nové pojistné smlouvy, nadále se ve prospěch žalobkyně podílel na získávání zákazníků i péči o ně. V řízení pak byl prokázán také setrvalý pokles hodnoty pojistného kmene od jeho rozdělení v roce 2015, kdy měla část ponechaná žalobkyni hodnotu 6 997 804 Kč (k 30. 9. 2015) a ke konci roku 2018 činila jeho hodnota 3 784 134 Kč.

54. Žalobkyně byla v řízení soudem prvního stupně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby doplnila skutková tvrzení a důkazní návrhy, a to rovněž k otázce spravedlivosti zvláštní odměny (viz výzva u jednání soudu prvního stupně dne [datum], č. l. 512 spisu). K tomu žalobkyně v podstatě žádná konkrétní tvrzení neuvedla, pouze opakovala, že její přínos pro žalovanou byl pozitivní se stabilní výší provize pro žalobkyni, žalovaná žalobkyni nikdy nevytkla žádná pochybení, pro žalovanou byly přínosem stabilní výkony žalobkyně, žalobkyně nemohla ovlivnit ukončení vztahu se žalovanou. Až v odvolání uvedla, že mělo dojít k poklesu jejího příjmu, což ovšem nijak nedoložila. Z těchto tvrzení dle odvolacího soudu nevyplývá, že by placení zvláštní odměny bylo v případě žalobkyně spravedlivé. Naopak v řízení byly prokázány skutečnosti svědčící o tom, že placení zvláštní odměny v případě žalobkyně spravedlivé není.

55. Za této situace již bylo nadbytečné zabývat se splněním podmínky, že žalovaná má dosud podstatné výhody z obchodů uzavřených žalobkyní. Zároveň bylo bezpředmětné zabývat se odvolací námitkou žalobkyně, že soud prvního stupně nevyzval žalovanou ke splnění vysvětlovací povinnosti ve vztahu k tomu, že z obchodů uzavřených žalobkyní má i po ukončení činnosti žalobkyně výhody, tedy že klienti získaní žalobkyní u žalované i nadále zůstali a čerpají její služby.

56. Ze všech důvodů vysvětlených shora dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že nárok žalobkyně na zaplacení zvláštní odměny není důvodný.

57. Proto napadený rozsudek ve výroku I potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.).

58. K vzájemné žalobě:

59. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně neshledal, že by žalovaná prokázala oprávněnost nároku uplatněného vzájemnou žalobou, tedy že by byly prokázány skutečnosti uvedené v odst. 60 napadeného rozsudku.

60. V rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí na tuto skutečnost žalovanou u odvolacího jednání upozornil. Žalovaná k tomu uvedla, že další důkazní návrhy ve věci nemá a setrvala na svém stanovisku, že svůj nárok na vrácení provizí v důsledku storen pojistných smluv prokázala.

61. Žalovaná byla v řízení opakovaně vyzývána podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tomu, aby doplnila skutková tvrzení a důkazní návrhy k uplatněnému nároku, naposledy u jednání soudu prvního stupně dne [datum], u něhož byla vyzvána k doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem dospěla k výpočtu jednotlivých provizí i storen provizí v celkové částce 18 820 Kč a aby navrhla ke svým tvrzením důkazy, doložila jednotlivé smlouvy, případně podklady, na jejichž základě dospěla ke svému výpočtu. Zároveň byla poučena o následcích nesplnění výzvy.

62. Na to žalovaná reagovala podáním ze dne 30. 10. 2024 (č. l. 838 a násl. spisu), v němž zopakovala svá dosavadní skutková tvrzení, specifikovaná zejména ve vyjádření ze dne 11. 1. 2024. K prokázání svých tvrzení doložila jednotlivé pojistné smlouvy, jichž se storna týkala a opět tabulku s uvedením čísel jednotlivých pojistných smluv, datem jejich uzavření, datem účinnosti storna a důvodem storna, platností provize, jejího zúčtování a výplaty, datem dokdy platilo storno, výpočtem stornoprovize.

63. Žalobkyně po celou dobu řízení uvedenou tabulku sporovala, sporovala údaje v ní i výpočet dlužných provizí.

64. Jelikož se jednalo o listinu soukromou, kterou předložila žalovaná bylo na ní, aby prokázala její pravost a správnost (§ 565 o. z.), aby prokázala správnost údajů v ní uvedených. Žalovaná sice doložila 29 pojistných smluv, z nichž požadovala tzv. stornoprovize, již však kromě uvedené sporné tabulky nedoložila podklady, z nichž by bylo možno ověřit správnost údajů uvedených v tabulce, tedy podklady, z nichž by bylo zřejmé, kdy došlo k ukončení jednotlivých pojistných smluv, důvod ukončení (nedoložila např. výpověď smlouvy, dohodu), konkrétně netvrdila, jak dlouhé byly u jednotlivých typů pojistných smluv doby tzv. odpovědnosti za storno, k této skutečnosti pouze odkazovala na ustanovení smlouvy.

65. Pokud soud prvního stupně odkazoval na výpověď svědka [jméno FO], je třeba uvést, že tento svědek byl vyslechnut před předchozím kasačním usnesením odvolacího soudu a předtím, než byla žalovaná znovu poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., k této konkrétní tabulce se svědek nevyjadřoval.

66. Žalovaná byla odvolacím soudem v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí upozorněna na odlišné posouzení důvodnosti nároku uplatněného vzájemnou žalobou, nicméně žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení neoznačila.

67. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neprokázala opodstatněnost svého nároku uplatněného vzájemnou žalobou.

68. K otázce tvrzeného uznání dluhu tím, že žalobkyně tuto pohledávku žalované započetla oproti své pohledávce na zvláštní odměnu se odvolací soud vyjádřil v předchozím kasačním usnesení a na svých závěrech nemá důvod ničeho měnit.

69. Pro posouzení opodstatněnosti nároku není relevantní, že (podle tvrzení žalované) žalobkyně jí zaplatila stornoprovize, které žalovaná vyúčtovala později.

70. Ze všech důvodů uvedených shora odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II změnil tak, že vzájemnou žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

71. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř.

72. Pokud soud ve společném řízení (§ 112 o.s.ř.) projednává žalobu a vzájemnou žalobu (§ 97 odst. 1 o.s.ř.), považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá ze spojených věcí za samostatnou. Proto odvolací soud rozhodl zvlášť o náhradě nákladů řízení o žalobě a o vzájemné žalobě a samostatně posoudil úspěch a neúspěch stran.

73. V řízení o žalobě byla plně úspěšná žalovaná, proto má vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů, které vynaložila účelně.

74. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem. Proto měla podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. právo na paušální náhradu ve výši 300 Kč za každý úkon učiněný v řízení. Žalovaná učinila v řízení o žalobě celkem 17 účelných úkonů, tedy úkonů, jež se týkaly žaloby (vyjádření k žalobě ze dne 26. 3. 2021, písemná podání ve věci samé ze dne 8. 5. 2022, 6. 7. 2022, 2. 11. 2022, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu prvního stupně po zrušení jeho předchozího rozsudku ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], písemná podání ve věci samé ze dne 11. 1. 2024 a ze dne 24. 2. 2025. V tomto odvolacím řízení učinila celkem dva úkony (vyjádření k odvolání ze dne 15. 7. 2025, účast u odvolacího jednání dne [datum]).

75. Celkem tak žalované náleží paušální náhrada ve výši 5 100 Kč (17 x 300 Kč).

76. Na základě výše uvedeného odvolací rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

77. V řízení o vzájemné žalobě byla naopak plně úspěšná žalobkyně.

78. Žalobkyni v řízení o vzájemné žalobě vznikly náklady na právní zastoupení advokátem.

79. Při určení výše odměny advokáta bylo třeba vycházet z tarifní hodnoty 18 820 Kč, tedy částky, jež byla předmětem vzájemné žaloby (§ 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“). Sazba mimosmluvní odměny zajeden úkon tak činila 1 860 Kč.

80. Jako účelné bylo třeba posoudit pouze ty úkony, které se týkaly také nároku uplatněného vzájemnou žalobou. Odvolací soud shledal jako účelné následující úkony: převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne 10. 5. 2021 a ze dne 13. 10. 2022, účast u jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum], [datum], odvolání ze dne 20. 1. 2023, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum], účast u jednání soudu prvního stupně po zrušení jeho předchozího rozsudku ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], písemné podání ze dne 27. 1. 2024, odvolání ze dne 12. 5. 2025, účast u jednání odvolacího soudu dne [datum].

81. Úkony vyjádření k žalobě ze dne 10. 5. 2022, vyjádření ze dne 12. 2. 2024, 16. 4. 2024 a účast u jednání soudu prvního stupně dne [datum] se netýkaly vzájemné žaloby.

82. Odměna advokáta za 14 účelných úkonů právní služby činí 26 040 Kč (14 x 1 860 Kč). Součástí nákladů právního zastoupení je také paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za úkon učiněný do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za úkon učiněný od 1. 1. 2025 (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025). Advokát by měl nárok na paušální náhradu hotových výdajů v celkové výši 4 650 Kč (11 x 300 Kč + 3 x 450 Kč), nicméně vzhledem ke skutečnosti, že se shora uvedené úkony týkaly nejen nároku uplatněného vzájemnou žalobou, ale v převážné míře nároku uplatněného žalobou, shledal odvolací soud jako účelný náklad pouze z celkové částky paušální náhrady hotových výdajů, tj. částku 2 325 Kč.

83. Za cesty k jednáním soudu prvního stupně i odvolacího měl advokát nárok na náhradu cestovného osobním automobilem na trase [místo] – [místo] a zpět, jelikož jeho sídlo je v [místo] (§ 13 odst. 5 o.s.ř.). Ve vztahu k vzájemné žalobě bylo uskutečněno celkem 8 cest, vzdálenost [místo] – [místo] a zpět činí 130 km, spotřeba paliva (motorová nafta) 6,3 l/100 km.

84. V roce 2022 byly uskutečněny cesty ke dvěma jednáním. V době jednání konaného dne [datum] činila dle vyhlášky cena paliva 36,10 Kč a sazba základní náhrady 4,70 Kč = cestovné ve výši 906,65 Kč. V době jednání konaného dne [datum] činila dle vyhlášky cena paliva 47,10 Kč a sazba základní náhrady 4,70 Kč = cestovné ve výši 996,74 Kč.

85. V roce 2023 byly uskutečněny cesty ke dvěma jednáním. V době jednání konaného dne [datum] činila dle vyhlášky cena paliva 44,10 Kč a sazba základní náhrady 5,20 Kč = cestovné ve výši 1 037,17 Kč. V době jednání konaného dne [datum] činila dle vyhlášky cena paliva 34,40 Kč a sazba základní náhrady 5,20 Kč = cestovné ve výši 957,73 Kč.

86. V roce 2024 byly uskutečněny cesty ke dvěma jednáním ([datum] a [datum]). Cena paliva činila dle vyhlášky 38,70 Kč a sazba základní náhrady 5,60 Kč = cestovné za každé jednání 1 044,95 Kč, celkem za dvě jednání 2 089,90 Kč.

87. V roce 2025 byly uskutečněny cesty ke dvěma jednáním ([datum] a [datum]). Cena paliva činila dle vyhlášky 34,70 Kč a sazba základní náhrady 5,80 Kč = cestovné za každé jednání 1 038,19 Kč, celkem za dvě jednání 2 076,38 Kč.

88. Na náhradě cestovného by advokátovi žalobkyně náleželo celkem 8 064,57 Kč, po zaokrouhlení 8 065 Kč. Jelikož uvedená soudní jednání se vždy týkala též nároku uplatněného žalobou, shledal odvolací soud jako účelný náklad pouze z celkové částky cestovného, tj. částku 4 032,50 Kč.

89. Podle § 14 odst. 3 a. t. je součástí nákladů na právní zastoupení advokátem rovněž náhrada za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokáta k soudnímu jednání a zpět. Náhrada za promeškaný čas k jednáním konaným do 31. 12. 2024 činila 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu, k jednáním konaným po 1. 1. 2025 150 Kč za každou i jen započatou půlhodinu. Cesta [místo] – [místo] trvá jednu hodinu, tj. zpáteční cesta dvě hodiny, tj. 4 půlhodiny. Náhrada za promeškaný čas k jednáním konaným do 31. 12. 2024 činila 400 Kč, přičemž se jednalo o šest jednání, tj. celkem 2 400 Kč. Náhrada za promeškaný čas k jednáním konaným od 1. 1. 2025 činila 600 Kč, přičemž se jednalo o dvě jednání, tj. celkem 1 200 Kč.

90. Na náhradě za promeškaný čas by tedy advokátovi žalobkyně náleželo celkem 3 600 Kč. Jelikož uvedená soudní jednání se vždy týkala též nároku uplatněného žalobou, shledal odvolací soud jako účelný náklad pouze z celkové částky náhrady za promeškaný čas, tj. částku 1 800 Kč.

91. Advokát žalobkyně je plátcem DPH, proto mu náleží podle § 137 odst. 3 o.s.ř. rovněž náhrada za 21% DPH z výše uvedených nákladů, tj. částka 7 181,50 Kč (21 % z částky 34 197,50 Kč).

92. Odvolací soud tedy uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě v celkové výši 41 379 Kč (26 040 + 2 325 + 4 032,50 + 1 800 + 7 181,50) ve standardní třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení