21 Co 137/2025 - 1713

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Hany Lojkásková a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Zuzany Hemelíkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], IČO: [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného A], narozený dne [Datum narození žalovaného A] bytem [Adresa žalovaného A] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 72 000 Kč o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu [Anonymizováno] ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 28 000 Kč, ve zbývajícím rozsahu o zaplacení částky 4 000 Kč se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 118 447 Kč.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 72 000 Kč. Podle jejích žalobních tvrzení se žalovaný přihlásil ke studiu u žalobkyně, která je soukromou vysokou školou, byl přijat a ke studiu se zapsal. Dne [datum] se prohlášením, které je svou povahou smlouvou, zavázal k úhradě studijních a administrativních poplatků v souvislosti se studiem, které žalobkyně stanovila ve svých vnitřních předpisech v souladu se zákonem č. [Anonymizováno] Sb., o vysokých školách (dále jen „ZoVŠ“). Jejich výše a splatnost byly stanoveny jednak ve vnitřních předpisech a jednak v nařízeních rektora, která jsou součástí vnitřních předpisů. Žalovaný si zvolil cenovou úroveň Standard, v rámci níž činily studijní poplatky 40 000 Kč ročně. Tato cenová úroveň je podmíněna dosažením studijního průměru 2,0 ze 100 % zkoušek, nebo absolvováním 50 % docházky, nebo dosažením 50 % kreditů za rok, a dále studijními a studentskými mimoškolními aktivitami. Při nesplnění podmínek cenové úrovně Standard studentovi vznikla povinnost doplatit cenový rozdíl cenové úrovně Standard a cenové úrovně Premium ve výši 20 000 Kč a současně zaplatit administrativní poplatek ve výši 10 000 Kč za každý ročník studia, v němž nebyly podmínky cenové úrovně splněny. Žalovaný v akademickém roce 2022/2023 nesplnil podmínky sjednané cenové úrovně Standard, o čemž byl žalobkyní vyrozuměn. Ke dni [datum] studium písemným prohlášením o zanechání studia ukončil. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení doplatku do cenové úrovně Premium za 2. a 3. ročník studia ve výši 40 000 Kč, administrativních poplatků za nesplnění podmínek cenové úrovně Standard za 2. a 3. ročník studia ve výši 20 000 Kč a administrativních poplatků v souhrnné výši 12 000 Kč za posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti. Tato částka se skládá ze 3 poplatků za posunutí splatnosti studijního poplatku v rozsahu 1–30 dní po 2 000 Kč (tj. 6 000 Kč), neboť žalovaný byl v prodlení po dobu kratší než 30 dnů s úhradou částky 40 000 Kč za rok 2022/2023, splatné dne [datum] a uhrazené dne [datum], částky 40 000 Kč za rok 2023/2024, splatné dne [datum] a uhrazené dne [datum] a doplatku do cenové úrovně Premium ve výši 20 000 Kč, splatného dne [datum], který žalovaný neuhradil, a ze 2 poplatků za posunutí splatnosti studijního poplatku v rozsahu 31–60 dní po 3 000 Kč (tj. 6 000 Kč), neboť žalovaný byl po dobu delší než 31 dnů v prodlení s úhradou částky 40 000 Kč za rok 2022/2023, splatné dne [datum] a uhrazené dne [datum] a doplatku do cenové úrovně Premium ve výši 20 000 Kč, splatného dne [datum], který žalovaný neuhradil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně doplatek a administrativní poplatek za rok 2022/2023 zesplatnila ke dni [datum] a celý dluh byl zesplatněn nejpozději dne [datum] podle doručení předžalobní výzvy.

2. Žalovaný proti žalobě namítl, že mu nikdy nevznikl status studenta, po celou dobu byl pouze uchazečem o studium. Žalobkyně totiž nikdy nevydala ani žalovanému nedoručila rozhodnutí o přijetí ke studiu. Žalovaný nikdy neudělil souhlas s elektronickým způsobem doručování písemností a vnitřní předpisy žalobkyně navíc tuto možnost doručování neupravují. Rozhodnutí o přijetí tak žalovanému nemohlo být doručeno prostřednictvím elektronického informačního systému žalobkyně. Proto mu nevzniklo právo na zápis ke studiu. Navíc dne [datum] ještě nesplňoval podmínku dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou, proto nemohl být účinně přijat ke studiu v roce 2021. Aby mohl být zapsán ke studiu, se navíc vyžadovala jeho prezenční účast u zápisu; nepostačí, pokud žalobkyně uchazeče automaticky jednostranně zapisuje. Protože se žalovaný nestal studentem žalobkyně, nemohla mu vzniknout povinnost platit školné ani administrativní poplatky. Žalobkyně závažně porušuje zákon o vysokých školách, když podmiňuje přijetí ke studiu vyplněním elektronického dotazníku a předchozím podpisem smlouvy ke studiu, nevydává správná rozhodnutí o přijetí ke studiu, rozhodnutí správně nedoručuje a neumožňuje uchazečům realizovat právo na zápis ke studiu v souladu se zákonem o vysokých školách. Jednání žalobkyně je proto absolutně neplatné pro rozpor se zákonem, veřejným pořádkem a dobrými mravy. Nadto zanechání studia nemůže být sankcionováno. Nadto ke dni uzavření smlouvy o studiu mezi účastníky nebyla na statutu žalobkyně ani jejích jiných vnitřních předpisech vyznačena registrační doložka Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“). Žalobkyně tak v době vzniku právního vztahu mezi účastníky neměla platné a účinné vnitřní předpisy. Pokud MŠMT její vnitřní předpisy registrovalo, stalo se tak v rozporu se zákonem. Poplatky spojené se studiem musí mít žalobkyně upravené ve vnitřních předpisech. Statut žalobkyně však úpravu poplatků neobsahuje a odkazuje na neexistující vnitřní předpis. Nařízení rektora totiž není podle zákona o vysokých školách vnitřním předpisem, MŠMT jej neregistruje ani neschvaluje. Účinnost nařízení rektora č. 01/2015 a č. 9/2013, která upravují žalobkyní uplatňované administrativní poplatky, navíc předchází zápisu žalobkyně do obchodního rejstříku. Činnost žalobkyně je od počátku její existence nelegální, neboť státní souhlas, který jí MŠMT udělilo, je nicotný. Žalobkyně byla založena jediným zakladatelem a akcionářem, společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a vznikla [datum]. Podle obchodního rejstříku je nástupnickou organizací [právnická osoba], IČO: [IČO] (dnes [právnická osoba]). Od založení do vzniku žalobkyně nebyl nikdo, kdo by mohl vykonávat její působnost. Statutární ředitelka žalobkyně a správkyně vkladů [tituly před jménem] [jméno FO] ani jediný člen správní rady [tituly před jménem] [jméno FO] nebyli oprávněni do [datum] žalobkyni zastupovat, neboť účinnost čl. 12 stanov žalobkyně byla podmíněna úplným splněním vkladové povinnosti. Pokud tedy žalobkyně prostřednictvím statutární ředitelky podala žádost o udělení státního souhlasu a akreditaci, její jednání nemohlo mít právní účinky. MŠMT nicméně ve správním řízení zahájeném [datum] jednalo se žalobkyní jako s účastníkem řízení. Žádost o státní souhlas však mohl podle zákona o vysokých školách podat pouze zakladatel společnosti, tedy [právnická osoba]. Přeměna z obecně prospěšné společnosti na akciovou společnost nebyla právně možná a ke změně právní formy z [právnická osoba] na žalobkyni proto nemohlo dojít. [právnická osoba] navíc stále existuje, pouze změnila název na [právnická osoba] MŠMT tedy vydalo rozhodnutí o udělení státního souhlasu v nezahájeném správním řízení a žalobkyně nikdy nezískala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola. Právní vztah mezi účastníky je přitom vztahem spotřebitelským. Žalobkyně je právnickou osobou soukromého práva a současně podnikatelem. Vztah mezi účastníky je soukromoprávním vztahem, který upravuje poskytování soukromé služby (vysokoškolského vzdělání) za úplatu. I pokud by žalobkyně finanční prostředky využívala na provoz školy, neznamená to, že by v budoucnu nemohla zisk rozdělit mezi své akcionáře.

3. Soud I. stupně napadeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od jeho právní moci částku 40 000 Kč (výrok I.) a poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 13 260 Kč (výrok II.) a v rozsahu částky 32 000 Kč žalobu zamítl (výrok III.).

4. Podle odůvodnění tohoto rozsudku soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl soud k těmto skutkovým závěrům: A. Ke studiu žalovaného 5. Žalovaný u žalobkyně podal dne [datum] přihlášku ke studiu bakalářského studijního programu se zaměřením Web development v kombinované formě. Dne [datum] byla na základě jeho žádosti změněna forma studia na distanční. Dne [datum] mu žalobkyně sdělila, že splnil podmínky pro podmínečné přijetí ke studiu pro bakalářský studijní program v cenové úrovni Standard v oblasti Technologie v distanční formě. Informovala ho, že na základě podpisu smluvního prohlášení studenta a doložení dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání bude zapsán ke studiu. Informovala ho též o poplatcích za cenovou úroveň Standard, o jejích podmínkách a o povinnosti doplatit rozdíl do cenové úrovně Premium a administrativní poplatek při jejich nesplnění, i o tom, že pro zápis do studia je povinen nahrát podepsané smluvní prohlášení do studijního informačního systému. Žalovaný do něho dne [datum] nahrál smluvní prohlášení studenta, jímž stvrdil, že se seznámil s podmínkami cenové úrovně Standard a s povinností doplatit rozdíl do cenové úrovně Premium při nesplnění těchto podmínek, zavázal se k úhradě studijních poplatků, a to i při neúčasti na výuce, a stvrdil, že se seznámil s vnitřními předpisy a administrativními pokyny žalobkyně. Téhož dne nahrál do studijního informačního systému profilovou fotografii a po e-mailové komunikaci se žalobkyní fotografii maturitního vysvědčení. Uhradil školné pro cenovou úroveň Standard za 3 akademické roky (ve dnech [datum], [datum] a [datum]). Neabsolvoval předepsané zápočty ani zkoušky a nebyl registrován v docházkovém systému žalobkyně. Dne [datum] ho žalobkyně informovala, že v akademickém roce 2022/2023 nesplnil podmínky pro cenovou úroveň Standard a vyzvala ho k úhradě doplatku ve výši 20 000 Kč a administrativního poplatku ve výši 10 000 Kč do [datum]. Dne [datum] žalovaný zaslal žalobkyni žádost o zanechání studia, kterou žalobkyně akceptovala. Dne [datum] ho vyzvala k úhradě částky 72 000 Kč. Dne [datum] ho vyrozuměla o ukončení studia a opětovně jej vyzvala k úhradě částky 72 000 Kč. K její úhradě ho vyzvala též v předžalobní výzvě, kterou mu odeslala dne [datum]. Žalovaný ničeho neuhradil. B. K vnitřním předpisům žalobkyně 6. Podle Statutu je žalobkyně soukromou vysokou školou neuniverzitního typu a právní nástupkyní [právnická osoba] Studium ve svých akreditovaných programech uskutečňuje za úplatu. Podmínkou přijetí ke studiu je dosažení úplného středního vzdělání a splnění podmínek přijímacího řízení. Uchazeč se ke studiu přihlašuje elektronickou přihláškou na internetových stránkách žalobkyně. Její součástí je profilová fotografie a doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání. Uchazeč je povinen absolvovat přijímací řízení ve formě elektronického dotazníku. Rozhodnutí o splnění podmínek přijímacího řízení se mu zveřejní ve studijním informačním systému žalobkyně. Jeho součástí je vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a smluvní prohlášení studenta. Uchazeč se stává studentem po splnění podmínek podle právních předpisů a vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení, podmínky a způsob zápisu určuje rektor. Průběh a administrace studia jsou archivovány ve studijním informačním systému žalobkyně, který musí studenti a uchazeči o studium pro komunikaci s žalobkyní využívat. Zanechání studia je možné na základě oznámení o zanechání studia zaslaného studentem prostřednictvím studijního informačního systému žalobkyně s tím, že student je poté povinen uhradit všechny finanční závazky vůči žalobkyni. Výše studijních poplatků je vymezena ve smluvním prohlášení studenta, které žalobkyně s uchazečem uzavírá před zápisem do studia. Konkrétní výši školného určuje nařízení rektora. Cenová úroveň Standard je součástí stipendijního programu žalobkyně a jejím cílem je motivovat aktivní studenty sníženou výší školného. Výběr cenové úrovně provádí uchazeč v rámci přijímacího řízení. Podmínky plnění této cenové úrovně jsou splnění buď 50 % kreditů, studijního průměru 2,0 či 50 % docházky. Student je povinen uhradit cenu za celou standardní dobu studia a při nesplnění podmínek této cenové úrovně je povinen za každý rok doplatit poplatky do cenové úrovně Premium s administrativním poplatkem podle administrativního ceníku. Výše studijních poplatků při zahájení studia od ledna 2019 činila pro cenovou úroveň Standard 40 000 Kč ročně. Při nedodržení splatnosti byl student povinen uhradit administrativní poplatky ve výši 2 000 Kč při prodlení v rozsahu 1-30 dnů a 3 000 Kč při prodlení v rozsahu 31-60 dnů. Za nesplnění podmínek cenové úrovně Standard v ročníku byl dále stanoven administrativní poplatek ve výši 10 000 Kč. Pro věc relevantní vnitřní předpisy žalobkyně, tj. Statut, Studijní a zkušební řád a Stipendijní řád, mají registrační doložku z [datum]. Nařízení rektora nemají registrační doložku. Nařízení rektora o elektronickém zápisu předvídá Studijní a zkušební řád, nařízení o platbách a rozdělení studijních poplatků a nařízení o posunutí splatnosti studijních poplatků předvídá [jméno FO] žalobkyně a Stipendijní řád. Stipendijní řád rovněž předvídá administrativní ceník. C. K podnikatelské povaze žalobkyně 7. Žalobkyně v letech 2017-2023 pravidelně dosahovala zisku. Jejím hlavním příjmem byly poplatky za studium. Zisk žalobkyně byl zpravidla převáděn na účet nerozděleného zisku minulých let. O hospodářském výsledku za rok 2020 bylo rozhodnuto tak, že zatím podíl na zisku jedinému akcionáři vyplacen nebude, což však nebrání pozdějšímu odlišnému rozhodnutí. Z hospodářského výsledku za rok 2021 byl jedinému akcionáři vyplacen podíl na zisku ve výši 20 000 000 Kč a z hospodářského výsledku minulých let ve výši 30 000 000 Kč. Z hospodářského výsledku za rok 2023 byl jedinému akcionáři vyplacen podíl na zisku ve výši 30 000 000 Kč a současně byl vytvořen rezervní fond. Žalobkyně využila finanční prostředky ke krytí investičních výdajů, zejm. na pořízení a rekonstrukci budovy, kde probíhá výuka, a na financování sociálního projektu seniorského bydlení, na což byly použity i podíly na zisku vyplacené jedinému akcionáři. D. Ke státnímu souhlasu 8. Žalobkyně byla založena dne [datum] jediným zakladatelem [právnická osoba] Statutární ředitelkou a správkyní vkladů byla [tituly před jménem] [jméno FO], jediným členem správní rady byl [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Žalobkyně vznikla dne [datum]. Jejím předmětem činnosti je uskutečňování akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů. Je nástupnickou organizací [právnická osoba], a s účinností ode dne [datum] od ní smlouvou o prodeji závodu nabyla [právnická osoba] [právnická osoba] jako zakladatelka žalobkyně měla od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] v obchodním rejstříku zapsán jako předmět podnikání působení soukromé vysoké školy pro určené bakalářské studijní programy. Jednatelem společnosti je [jméno FO]. [právnická osoba] byla rovněž založena společností [právnická osoba] a poskytuje mj. vzdělávací, výzkumnou, vývojovou a další činnost v akreditovaných bakalářských studijních programech. Statutární ředitelkou byla od [datum] do [datum] [tituly před jménem] [jméno FO]. Od [datum] zní obchodní firma společnosti [právnická osoba] Dne [datum] bylo u MŠMT zahájeno řízení o udělení státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola pro žalobkyni jakožto nástupnickou společnost [právnická osoba] a o udělení akreditací, žádost podepsala [tituly před jménem] [jméno FO] jako statutární ředitelka žalobkyně. O udělení státního souhlasu pro žalobkyni požádala [Anonymizováno], správní poplatek za žádost zaplatila [právnická osoba]. Rozhodnutím ze dne [datum] udělilo MŠMT žalobkyni státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola neuniverzitního typu, akreditaci šesti studijním programům a registrovalo její statut a studijní a zkušební řád. Rozhodnutí bylo doručeno [adresa] a nabylo právní moci dne [datum].

9. Takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle zákona o vysokých školách ve znění od [datum] do [datum] (s ohledem na datum uzavření smlouvy o studiu [datum] a datum ukončení studia žalovaného [datum]), zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech ve znění do [datum] (dále jen „ZoOPS“) a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“). Soud aplikoval též Smlouvu o fungování Evropské unie a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES ze dne [datum], o službách na vnitřním trhu. A. K nicotnosti státního souhlasu s působením žalobkyně jako soukromé vysoké školy 10. Soud I. stupně dospěl k závěru, že státní souhlas byl žalobkyni platně udělen a že je oprávněna na základě něho působit jako soukromá vysoká škola. Při posuzování vad rozhodnutí je totiž třeba rozlišovat nezákonnost, věcnou nesprávnost a nicotnost rozhodnutí. Civilní soudy přitom nemají pravomoc přezkoumávat zákonnost a věcnou správnost rozhodnutí ani jako předběžnou otázku (srov. rozsudek Krajského [Anonymizováno] v Praze ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Jedinou vadou správního rozhodnutí, k jejímuž posouzení je oprávněn i civilní soud, je nicotnost, která způsobuje, že se na rozhodnutí hledí, jako by nebylo vydáno. Není-li rozhodnutí nicotné, soud z něho podle ust. § 135 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vychází (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Podle ust. § 77 odst. 1 s.ř. je nicotné rozhodnutí, které vydal věcně nepříslušný správní orgán, které je zjevně vnitřně rozporné nebo právně či fakticky neuskutečnitelné. V řízení bylo prokázáno, že rozhodnutí o udělení státního souhlasu žalobkyni vydalo MŠMT jako věcně příslušný orgán. Jasně z něho plyne, že státní souhlas byl udělen žalobkyni. Rozhodnutí tak nelze považovat ani za vnitřně rozporné, ani za právně či fakticky neuskutečnitelné. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v době, kdy bylo o udělení státního souhlasu žádáno, žalobkyně ještě nebyla zapsána v obchodním rejstříku. Postup, podle něhož lze požádat o udělení státního souhlasu již založenému, ale ještě nevzniklému subjektu, výslovně předvídá ust. [Anonymizováno]. Bylo též prokázáno, že dne [datum] byla MŠMT doručena žádost žalobkyně o udělení státního souhlasu, o registraci vnitřních předpisů a o udělení akreditace, kdy o projednání této žádosti požádala [Anonymizováno] MŠMT žádosti o udělení státního souhlasu žalobkyni vyhovělo. Z uvedeného je zřejmé, že [Anonymizováno] jednala za žalobkyni v době, kdy byla založena, ale ještě nevznikla. Jménem založené, ale dosud nevzniklé, právnické osoby přitom může podle ust. § 127 o.z. jednat kdokoliv s tím, že z těchto jednání je oprávněn a zavázán sám. Pokud společnost toto jednání po svém vzniku do 3 měsíců schválí, je z něho oprávněna a zavázána od počátku. Bylo prokázáno, že [právnická osoba] jako jediný akcionář žalobkyně schválila veškerá právní jednání učiněná (mimo jiné) [právnická osoba], jimiž byly vytvořeny podmínky pro získání oprávnění žalobkyně k podnikání či k působení jako vysoká škola. Žalobkyně je tak od počátku oprávněna a zavázána z jednání, které za ni učinila [Anonymizováno], tedy i jednáními vedoucími k udělení státního souhlasu.

11. K argumentaci žalovaného, že podle zákona o vysokých školách měl za žalobkyni žádost o udělení státního souhlasu podat její zakladatel, tj. [právnická osoba], a že pokud žádost podala [Anonymizováno], je rozhodnutí na základě této žádosti vydané nicotné, soud I. stupně uvedl, že i pokud o státní souhlas nepožádal subjekt předvídaný zákonem o vysokých školách, nejedná se o vadu způsobující nicotnost rozhodnutí. Podstatné je, že o udělení státního souhlasu bylo požádáno a že žalobkyně po svém vzniku toto jednání schválila. Pokud jde o námitky týkající se doručení rozhodnutí, v řízení bylo prokázáno, že bylo doručeno [právnická osoba], která za žalobkyni požádala o vydání státního souhlasu, neboť žalobkyně v době doručování rozhodnutí ještě nevznikla. Žalobkyně se s rozhodnutím seznámila a převzala veškerá jednání učiněná [právnická osoba] k získání státního souhlasu. Rozhodnutí tak bylo materiálně doručeno i žalobkyni, nabylo právní moci dne [datum], přičemž doložka právní moci je vyznačena na písemném rozhodnutí obsaženém ve správním spise. Doručenka, která v písemném správním spisu chybí, je součástí elektronického správního spisu. Namítal-li žalovaný, že [Anonymizováno] jako obecně prospěšná společnost nemohla mít obchodní závod a nemohla jej tak ani převést na žalobkyni smlouvou o prodeji závodu, soud uzavřel, že vlastnit a provozovat obchodní závod mohla. Definičním znakem obchodního závodu podle ust. § 502 o.z. je, že byl vytvořen podnikatelem a slouží k provozování jeho činnosti. Obecně prospěšná společnost být podnikatelem může, a to za podmínek ust. § 17 ZoOPS (DVOŘÁK, T. § 17. In: Obecně prospěšná společnost. Wolters Kluwer, 2011.). Obecně prospěšné společnosti je pouze zapovězeno se účastnit na podnikání jiných osob, a contrario tedy vlastním jménem podnikat může, pokud podnikání představuje jinou (doplňkovou) činnost ve smyslu ust. § 17 odst. 1 ZoOPS. Z toho vyplývá, že obecně prospěšná společnost může vlastnit a provozovat obchodní závod, a tedy ho také může převést na jinou osobu. Bylo prokázáno, že [Anonymizováno] obchodní závod převedla na žalobkyni, což mělo důsledky mj. na smluvní vztahy se zaměstnanci či studenty. Žalobkyně těmto subjektům tuto změnu sdělila a její rektor vydal oznámení, že veškeré dokumenty uzavřené s [právnická osoba] zůstávají v platnosti. B. Ke studiu žalovaného 12. Soud I. stupně shledal, že vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu splňovalo všechny zákonné náležitosti, ačkoliv nebylo výslovně označené jako rozhodnutí. Z jeho obsahu však bylo jasně patrné, že na základě výsledků přijímacího řízení a rozhodnutí rektora žalovaný splnil podmínku pro podmínečné přijetí ke studiu v cenové úrovni Standard, přičemž školné činí 120 000 Kč za standardní dobu studia a jeho roční splátka činí 40 000 Kč. Na základě vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení vzniklo žalovanému právo zapsat se ke studiu s tím, že studentem žalobkyně se mohl stát pouze za předpokladu, že doloží úspěšné ukončení středoškolského vzdělání s maturitní zkouškou. Vyrozumění bylo žalovanému doručeno v souladu se statutem žalobkyně prostřednictvím studijního informačního systému. Je přitom zřejmé, že žalovaný se s vyrozuměním seznámil.

13. Soud I. stupně se neztotožnil s argumentací žalovaného, že zápis ke studiu může být proveden pouze za osobní přítomnosti uchazeče. Podle ust. § 51 ZoVŠ se uchazeči zapisují ke studiu ve lhůtě a formou stanovenou vysokou školou nebo její součástí s tím, že zápis se koná na vysoké škole nebo její součásti, která uskutečňuje příslušný studijní program. Z tohoto ustanovení nevyplývá, že by zápis musel proběhnout fyzicky za osobní přítomnosti žalovaného. K jeho zápisu ke studiu u žalobkyně bylo pouze nezbytné jeho osobní jednání, z něhož by byl patrný projev vůle se ke studiu zapsat. To bylo splněno, neboť žalovaný se v souladu s čl. 36 Statutu a čl. 2 Studijního a zkušebního řádu (ve formě stanovené žalobkyní) ke studiu zapsal prostřednictvím studijního informačního systému, kam nahrál mj. vlastnoručně podepsané smluvní prohlášení studenta. Způsob elektronického zápisu byl přitom upraven nařízením rektora č. 04/2016. Žalovaný si musel být vědom, že se tímto svým jednáním stane studentem žalobkyně. Skutečnost, že nahráním studijního prohlášení a dokladu o složení maturitní zkoušky do studijního informačního systému žalobkyně se stane jejím studentem, byla jasně a srozumitelně popsána ve vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu. V řízení bylo navíc prokázáno, že žalovaný se žalobkyní komunikoval ohledně toho, co je třeba učinit k zápisu do studia, a o podmínky zápisu do studia se tedy aktivně zajímal, že se chtěl stát studentem žalobkyně a ke studiu se také zapsal formou, kterou žalobkyně v souladu se svými vnitřními předpisy stanovila. Studentem žalobkyně se stal. C. K uzavření smlouvy o studiu a jejímu charakteru 14. Nároky, kterých se žalobkyně po žalovaném domáhá, vyplývají též ze smlouvy o studiu, která je tzv. inominátní smlouvou podle ust. [Anonymizováno], a vedle obecných ustanovení občanského zákoníku o závazcích podléhá též ustanovením zákona o vysokých školách. Bylo prokázáno, že se žalovaný přihlásil ke studiu u žalobkyně. Žalobkyně mu doručila rozhodnutí o přijetí, v němž bylo uvedeno, do jakého studijního programu, v jaké cenové úrovni a za jakých podmínek je přijat, a žalovaný v něm byl vyzván k podpisu smluvního prohlášení a k jeho nahrání do studijního informačního systému žalobkyně. Rozhodnutí o přijetí ve spojení se smluvním prohlášením lze považovat za nabídku uzavření smlouvy. Žalovaný nabídku žalobkyně na uzavření smlouvy o studiu akceptoval tím, že se podle ní zachoval a podepsané smluvní prohlášení a doklad o dosaženém středoškolském vzdělání nahrál do studijního informačního systému žalobkyně. Smlouva o studiu mezi účastníky tak byla řádně uzavřena. Na základě ní byla žalobkyně povinna umožnit žalovanému studium ve studijním programu, do něhož byl přijat, a žalovaný byl povinen žalobkyni hradit studijní poplatky za podmínek sjednaných ve smluvním prohlášení. Tento závazkový vztah mezi účastníky trval až do zanechání studia žalovaným dne [datum]. Bylo prokázáno, že žalovaný se výuky u žalobkyně neúčastnil a neplnil studijní povinnosti. To však neznamená, že by došlo k zániku závazků sjednaných ve smlouvě o studiu či k zániku studia u žalobkyně a žalovaný nic takového ani nemohl rozumně předpokládat. Žalovaný byl až do zanechání studia studentem žalobkyně a po celou dobu studia tak trvala jeho povinnost hradit studijní poplatky, stejně jako povinnost žalobkyně mu umožnit studium (srov. rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] či rozsudek Krajského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]).

15. Soud I. stupně téže uzavřel, že smlouva o studiu je smlouvou spotřebitelskou. Žalobkyně je akciovou společností a považuje se tak za podnikatele ve smyslu ust. § 421 odst. 1 o.z. Předmětem její činnosti je poskytování vysokoškolského vzdělávání. Smlouva o studiu byla uzavřena v rámci takové činnosti. Žalovaný při jejím sjednávání nebyl v postavení podnikatele. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že příjmy žalobkyně z veřejných zdrojů, tj. od MŠMT, se omezují toliko na ubytovací a sociální stipendia, a nejsou tak určeny na zajištění její činnosti. Nadto od [datum] nemůže být vzdělávání na soukromých vysokých školách financováno ze státního rozpočtu. Žalobkyně je tak povinna si zajistit prostředky pro svou činnost sama, což plyne i z ust. § 40 odst. 1 ZoVŠ. S tím počítá i výčet příjmů v čl. 30 Statutu žalobkyně, podle něhož žalobkyně ke své činnosti využívá příjmů získaných z předmětů své činnosti a předmětu podnikání. Podle jejích účetních závěrek její příjmy pocházejí převážně ze studijních poplatků hrazených studenty. V takovém případě však studijní poplatky představují protiplnění za poskytnuté vzdělávání a vzdělávání poskytované žalobkyní je v souladu s judikaturou Soudního dvora EU službou ve smyslu unijního práva. K závěru, že smlouva o studiu na soukromé vysoké škole je spotřebitelskou smlouvou, dospěl po vyhlášení tohoto rozhodnutí též Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. D. K registraci, obsahu a vztahu vnitřních a interních předpisů 16. Pro posouzení věci je rozhodné znění vnitřních předpisů platných a účinných v době studia žalovaného. Těmi jsou vnitřní předpisy s registrační doložkou k [datum]. V řízení bylo prokázáno, že Statut, Studijní a zkušební řád i Stipendijní řád byly MŠMT registrovány a jsou opatřeny registrační doložkou. Tyto vnitřní předpisy tak byly v době jejich registrace v souladu se zákonem o vysokých školách (§ 36 odst. 3 a contrario). Podle ust. [Anonymizováno] musí být povinnost k hrazení poplatků za studium na soukromé vysoké škole stanovena v jejím vnitřním předpisu. Tak tomu v případě žalobkyně bylo, neboť ve svém [jméno FO] upravila, že se studium v jejích studijních programech uskutečňuje za úplatu s tím, že konkrétní výši studijních poplatků a způsob a termín jejich splatnosti vymezuje smluvní prohlášení studenta a nařízení rektora. Statut žalobkyně navíc předvídal, že cenová úroveň Standard je podmíněna splněním podmínek stanovených nařízením rektora. Výši studijních poplatků přitom soukromá vysoká škola nemusí stanovit vnitřním předpisem a výše poplatku na soukromých školách ani nepodléhá veřejnoprávní regulaci (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a rozsudek Krajského soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka]). Konkrétní výše studijních poplatků mohla být upravena i smluvně (rozsudek Městského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

17. K námitkám žalovaného, že nařízení rektora nebyla registrována MŠMT, soud uvedl, že registrována být ani nemusela. Nařízení rektora totiž vnitřními předpisy ve smyslu zákona o vysokých školách nejsou. To plyne též z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], který byl vydán po vyhlášení rozsudku, a který zrušil jako nesprávný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým žalovaný argumentoval na podporu závěru, že strany nesjednaly poplatky obsažené v nařízení rektora, neboť toto nařízení nebylo registrováno MŠMT. Nadto vnitřní předpisy žalobkyně příslušná nařízení rektora předvídaly (nařízení rektora o elektronickém zápisu předvídá čl. 2 Studijního a zkušebního řádu; nařízení rektora o platbách a rozdělení studijních poplatků předvídá čl. 37 Statutu). Základ pro úpravu obsaženou v těchto nařízeních je tak obsažen ve vnitřních předpisech, které byly registrovány MŠMT, přičemž zákonnost či věcnou správnost této registrace není civilní soud oprávněn přezkoumávat. E. K jednotlivým nárokům požadovaným žalobkyní 18. Žalobkyně se předně domáhala doplatku studijních poplatků do cenové úrovně Premium za akademický rok 2022/2023 a 2023/2024, neboť žalovaný v těchto letech nesplnil podmínky cenové úrovně Standard. To, že cenová úroveň Standard je podmíněna splněním studijních a mimo studijních povinností a že při jejich nesplnění je žalovaný povinen doplatit rozdíl do cenové úrovně Premium, byla jednoznačně a srozumitelně vyjádřena ve vyrozumění o přijetí a splnění podmínek ke studiu, ve smluvním prohlášení studenta i ve vnitřních předpisech žalobkyně registrovaných k [datum]. Podle Stipendijního řádu je cenová úroveň Standard součástí jejího stipendijního programu a slouží jako motivační podpora aktivních studentů sníženou výší školného. Podmínky plnění cenové úrovně upravuje nařízení rektora. Takový záměr žalobkyně nepředstavuje zneužití práva, rozpor s dobrými mravy ani lichvu; závazek žalovaného byl srozumitelně vyjádřen v několika dokumentech a nelze jej považovat za zneužití nezkušenosti či lehkomyslnosti žalovaného. Lze přitom předpokládat, že žalovaný jako uchazeč o studium vysoké školy má dostatečné rozumové schopnosti, aby seznal, že se přihlašuje ke studiu na soukromé vysoké škole, které je podmíněno úhradou studijních poplatků. Měl-li pochybnosti, zda je schopen uvedené podmínky splnit, mohl cenovou úroveň změnit na úroveň Premium či nemusel smlouvu o studiu vůbec uzavírat. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný po změně formy studia studoval v distanční formě, neboť docházka byla pouze jednou z možností, jak podmínky cenové úrovně Standard splnit (mohl je splnit získáním potřebného počtu kreditů, dosažením potřebného průměru či účastí na studentských aktivitách). Ujednání o podmínkách cenové úrovně Standard a o povinnosti doplatit rozdíl do cenové úrovně Premium v případě jejich nesplnění jsou tak platná. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný podmínky cenové úrovně Standard nesplnil ani za akademický rok 2022/2023, ani za akademický rok 2023/2024. Přitom ukončil studium až po zahájení akademického roku 2023/2024. Povinnost hradit školné za tento akademický rok tak není projevem smluvně sjednané povinnosti hradit studijní poplatky za celou dobu studia i při jeho předčasném ukončení. Žalovaný naopak hradil studijní poplatky v cenové úrovni Standard za všechny 3 roky studia a pro zanechání studia se rozhodl až v průběhu posledního roku standardní doby studia. Soud se proto ani nezabýval platností ujednání, podle něhož byl žalovaný při předčasném ukončení studia povinen uhradit studijní poplatky za celou dobu studia. Žalobkyně totiž po něm požadovala doplatky studijních poplatků pouze za akademické roky, v nichž byl prokazatelně jejím studentem. Žalovanému tak vznikla povinnost doplatit rozdíl do cenové úrovně Premium za 2 roky studia. Nárok žalobkyně je tak v rozsahu částky 40 000 Kč důvodný.

19. Jinak je tomu podle soudu I. stupně v případě žalobkyní požadovaných administrativních poplatků a poplatků za prodlení. Oba tyto poplatky svou povahou představují smluvní pokutu podle ust. § 2048 o.z.

20. Poplatek za prodlení s úhradou studijních poplatků, je smluvní pokutou za prodlení s úhradou. Smluvní pokuta je obecně možná i ve spotřebitelských vztazích. Nesmí však být sjednána v rámci obchodních podmínek, ale pouze ve spotřebitelské smlouvě samotné (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V řízení bylo prokázáno, že povinnost žalovaného v případě porušení povinnosti uhradit studijní poplatky řádně a včas poplatek za prodlení byla stanovena toliko nařízením rektora, které lze v rámci spotřebitelského smluvního vztahu mezi účastníky považovat za obdobu obchodních podmínek (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Závazek nebyl obsažen v samotném smluvním prohlášení. Smluvní pokuta v podobě poplatku za prodlení tak naplňuje znaky zneužívajícího ujednání podle ust. § 1814 odst. 1 písm. f) o.z. a v souladu s ust. § 1815 o.z. se k ní nepřihlíží. Soud proto nárok žalobkyně na poplatky za prodlení v celkové výši 12 000 Kč zamítl. Nadto žalobkyně prodlení s úhradou částky 40 000 Kč za akademický rok 2022/2023, která byla splatná [datum], a žalovaný ji uhradil až [datum], a s úhradou doplatku do cenové úrovně Premium ve výši 20 000 Kč, který byl splatný [datum], a který žalovaný neuhradil, sankcionovala 2x, neboť u téhož porušení požadovala jak zaplacení poplatku ve výši 2 000 Kč za prodlení v rozsahu 1–30 dní, tak poplatek ve výši 3 000 Kč za prodlení v rozsahu 31–60 dní. V případě prodlení s úhradou jednoho dluhu by mohla žalobkyně požadovat jen jeden poplatek, a to v závislosti na délce prodlení.

21. Poplatek za změnu cenové úrovně ve výši 10 000 Kč za jednu změnu je sankcí za využití práva. Poplatek nelze považovat za paušalizovanou náhradu nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s administrací změny cenové úrovně, neboť náklady, které žalobkyni skutečně mohly vzniknout, nemohou zdaleka dosahovat 10 000 Kč. Pro případ, že by žalovaný nedodržel podmínky pro zvýhodněné školné v cenové úrovni Standard, byla žalobkyně oprávněna požadovat doplatek do nezvýhodněné cenové úrovně Premium. Na druhou stranu ale nelze konstatovat, že by žalovaný tím, že nedodržel podmínky cenové úrovně Standard, porušil smluvní povinnost, kterou by bylo možné utvrdit smluvní pokutou. Studium v cenové úrovni Standard bylo jeho právem, nikoliv povinností. Administrativní poplatek za změnu cenového programu ho však sankcionuje za to, že využil práva studovat ve zvýhodněné cenové úrovni, avšak podmínky této cenové úrovně nedodržel (rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Soud proto uzavřel, že se jedná o zneužívající ujednání ve smyslu ust. [Anonymizováno], v souladu s ust. § 1815 o.z. k němu nepřihlížel a nárok na zaplacení 20 000 Kč zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná z 56 %, žalovaný ze 44 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu 12 % účelně vynaložených nákladů řízení (56 % - 44 %). Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna ve výši 75 620 Kč podle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT”) za 19 úkonů po 3 980 Kč. Úkony právní služby, za které soud přiznal žalobkyni odměnu, jsou převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, replika ze dne [datum], vyjádření ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na jednání ve dnech [datum], [datum] (3 úkony, jednání trvalo déle než 4 hodiny), [datum] (3 úkony, jednání trvalo déle než 2 hodiny), [datum] (2 úkony, jednání trvalo déle než 2 hodiny) a [datum] (2 úkony, jednání trvalo déle než 2 hodiny). Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za vyjádření ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], neboť k nim žalobkyně nebyla soudem vyzvána a soud je nepovažoval za účelné. Účastníci se totiž často a velmi rozsáhle vyjadřovali, aniž by to po nich soud žádal, opakovaně k podáním přikládali listiny, které již byly součástí spisu, aniž by to bylo odůvodněno konkrétními okolnostmi, ve svých vyjádřeních často opakovali již dříve vyslovenou argumentaci, popř. polemizovali s tvrzeními a argumenty protistrany, kdy se poté k věci obšírně vyjadřovali též v průběhu soudních jednání. Je zajisté právem účastníků zvolit si svůj přístup k vedení soudního sporu, včetně četnosti a rozsahu jejich vyjádření, nicméně náklady s těmito nikoli nezbytnými úkony nepovažoval soud za účelně vynaložené. Soud dále žalobkyni přiznal 19 režijních paušálů po 300 Kč za 15 úkonů právní služby učiněných do [datum] podle ust. § 13 odst. 1 a 4 AT ve znění platném do [datum] a po 450 Kč za 4 úkony právní služby učiněné po [datum] podle téhož ustanovení ve znění platném od [datum], tj. celkem ve výši 6 300 Kč. Konečně žalobkyni přísluší náhrada 21% DPH ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku ve výši 17.203,20 Kč (21 % z 81 920). Celkem náhrada nákladů činí 102 003,20 Kč, 12 % z této částky je 13 260 Kč.

23. Proti tomuto rozsudku soudu podaly odvolání obě sporné strany.

24. Žalobkyně svým odvoláním brojí proti výrokům II. a III. rozsudku soudu I. stupně. Namítá nesprávné právní posouzení poplatků za prodlení i administrativních poplatků. Tvrdí, že žalovaný se zavázal hradit studijní i administrativní poplatky a dodržovat vnitřní předpisy žalobkyně, což bylo mezi účastníky nesporné. Soud podle ní mylně aplikoval nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno], který nevylučuje sjednání smluvních pokut v obchodních podmínkách, ale pouze stanoví podmínky jejich platnosti. V posuzovaném případě žalovaný měl možnost se s poplatky seznámit a jejich úprava nebyla překvapivá. Žalobkyně zdůraznila, že od [datum] je otázka překvapivých ujednání výslovně upravena v ust. § 1753 o. z., který umožňuje i taková ustanovení obchodních podmínek, pokud byla výslovně přijata. Proto nelze automaticky přejímat závěry judikatury vzniklé za dřívější právní úpravy. Další argumentace žalobkyně směřuje k tomu, že nárok na poplatky vyplývá nejen ze smlouvy, ale též z vnitřních předpisů a nařízení rektora vydaných podle zákona o vysokých školách (§ 17, [Anonymizováno], § 63). Tato nařízení představují vnitřní předpisy ve smyslu ust. § 17 odst. 1 písm. k) ZoVŠ (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]) a jejich závaznost není podmíněna registrací ministerstvem. Na veřejnoprávní rámec přitom nelze aplikovat spotřebitelskou ochranu podle občanského zákoníku. Administrativní poplatek ve výši 10 000 Kč za nesplnění podmínek cenové úrovně Standard není nepřípustnou sankcí, ale o motivačním nástrojem stipendijního systému, nezbytným pro odlišení zvýhodněné cenové úrovně od nezvýhodněné. Žalovaný měl podle smlouvy povinnost plnit studijní podmínky a v případě jejich nesplnění uhradit poplatek. Soud I. stupně bez opory v dokazování dovodil nepřiměřenost a spotřebitelskou nepoctivost tohoto ujednání. Povinnost doplatku i administrativního poplatku přitom vyplývá rovněž ze Stipendijního řádu registrovaného MŠMT a příslušných nařízení rektora, s nimiž byl žalovaný prokazatelně seznámen. Soud však nezohlednil dualitu právního základu – soukromoprávního i veřejnoprávního – a aplikoval spotřebitelskou ochranu tam, kde se neuplatní.

25. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II. změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit jí částku 32 000 Kč, a rovněž náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

26. Odvolání žalovaného směřuje proti výrokům I. a III. napadeného rozsudku. Žalovaný namítá především nicotnost státního souhlasu žalobkyně. Tvrdí, že správní řízení o jeho udělení bylo stiženo závažnými vadami – chybějícími originály doručenek, pochybnostmi o pravosti podpisů, neurčitostí samotného rozhodnutí či nedodržením zákonných podmínek řízení. Šlo o nepřípustný převod státního souhlasu a akreditací z [adresa]. na žalobkyni, případně o právně nepřípustné jednání za právnickou osobu, která tehdy neexistovala. K zákonem zakázanému převodu státního souhlasu a akreditací již uděleného [adresa] z [Anonymizováno] na žalovanou sloužil též institut prodeje podniku, kterým mělo dojít k zakázanému převodu závodu z nepodnikatele na podnikatele. Podle názoru žalovaného se při postupu podle ust. [Anonymizováno] postup podle soukromoprávních norem neuplatní. Zákon o vysokých školách je totiž striktně pramenem veřejného práva. Přitom veřejnoprávní norma, která má aplikační přednost před soukromoprávní normou, je kogentní a nepřipouští jakékoli interpretační odchylky či autonomii vůle pomocí aplikace soukromoprávní normy (§ 127 o.z.). Neprokázalo se ani řádné doručení vydaného souhlasu. Z toho dovozuje nicotnost státního souhlasu. Dále namítá nezákonnost a neurčitost registrace vnitřních předpisů žalobkyně. Uvádí, že nelze zjistit, které předpisy byly v roce 2016 a 2017 skutečně registrovány, že předpisy vykazují rozpory se zákonem a že neobsahují povinnou úpravu poplatků podle ust. [Anonymizováno]. Nařízení rektora a administrativní ceníky podle něj nejsou registrovanými vnitřními předpisy a nemohou zavazovat studenta ani uchazeče. Odvolává se na judikaturu, která dovodila absenci úpravy poplatků u žalobkyně a z toho plynoucí neplatnost smlouvy o studiu. Žalovaný se nikdy nestal studentem. Nebylo vydáno rozhodnutí o přijetí ke studiu, nebylo řádně doručeno a žalovaný neprovedl zákonem vyžadovaný osobní zápis. Pouhé nahrání smlouvy či kopií listin do systému žalobkyně podle něj postrádá právní účinky. Smlouva byla uzavřena v rozporu s kogentní veřejnoprávní úpravou přijímacího řízení a zápisu, žalovaný nikdy nezahájil studium, nečerpal žádné plnění a žalobkyně jej pouze automaticky zapisovala do dalších období. Žalovaný rovněž tvrdí neplatnost (event. nicotnost) smlouvy o studiu. Smlouva podle něj nemůže nahradit povinné veřejnoprávní tituly, zejména úpravu poplatků ve vnitřních předpisech. Bez splnění podmínek zákona o vysokých školách a existence řádných registrovaných předpisů nemůže smlouva založit povinnost hradit školné či sankce. Žalovaný rovněž namítá zneužívající a nepřiměřená spotřebitelská ujednání, spočívající zejména v povinnosti platit školné i při nenastoupení či při zanechání studia. Odvolává se na judikaturu, která analogická ujednání označila za neplatná či zdánlivá. Argumentuje, že žalobkyně neměla právní titul k vymáhaným poplatkům, neboť je neměla upraveny v registrovaných vnitřních předpisech, a žalovaný nebyl studentem. V porovnání se zákonem a vnitřními předpisy je smlouva o studiu (soukromoprávní titul) „právní nedochůdče“, „zhola nic“, zákon s ní nepočítá jako s hlavním právním titulem. Z pohledu kogentních norem veřejného práva je smlouva o studiu irelevantní. Práva a povinnosti uchazeče o studium i studenta upravuje pouze zákon. Žalobkyně jednostranně a protiprávně rozšiřuje podmínky přijímacího řízení a přenáší své podnikatelské riziko na uchazeče. Žalovaný totiž na školu žalobkyně nikdy nenastoupil, nenavštěvoval ji, nestudoval ji (neplnil jakékoli studijní povinnosti), nečerpal a neobdržel od žalobkyně jakékoli protiplnění, ačkoli si za to zaplatil školné v celkové výši 120 000 Kč. Žádnou využitelnou službu za tuto částku od žalobkyně neobdržel. Přitom smlouva o studiu je smlouvou spotřebitelskou a adhezní. Žalobkyně zneužívá svého postavení a o svoje „studenty“ se nezajímá, jinak by žalovaného za to, že nestudoval, ze studia dávno vyloučila. Ačkoliv žalovaný žádný semestr nedokončil, nesplnil jediný zápočet, nezískal žádné kredity, neudělal jedinou zkoušku, žalobkyně ho jednostranně opakovaně zapisovala do dalších semestrů a ročníků, a to se zjevným úmyslem vystavovat další faktury a vydělat tak na žalovaném „podle smlouvy“ školné a administrativní poplatky za další období.

27. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích změnil tak, že se žaloba o stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč zamítá, a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

28. Žalobkyně podle svého vyjádření k odvolání považuje námitky žalovaného týkající se nicotnosti státního souhlasu za nedůvodné a založené na směšování nesprávného postupu správního orgánu, nezákonnosti a nicotnosti správních aktů. Uvádí, že civilní soudy mohou přihlížet pouze k nicotnosti zjevné z výroku rozhodnutí, nikoliv přezkoumávat průběh správního řízení či jeho spis. Namítané procesní nedostatky (doručování, podpisy, úhrada poplatku apod.) by mohly být relevantní jen ve správním soudnictví, nikoliv jako důvod nicotnosti. Státní souhlas byl vydán žalobkyni, je materiálně vykonatelný a byl využíván k poskytování vzdělávání od roku 2016. O zakázaný převod souhlasu nešlo; převod závodu mezi obecně prospěšnou společností a akciovou společností byl čistě soukromoprávní, zatímco státní souhlas byl žalobkyni udělen originárně. Nebylo třeba „přebírat“ správní rozhodnutí soukromoprávním úkonem, protože státní souhlas nabyl účinnosti vznikem žalobkyně podle ust. [Anonymizováno]. Vnitřní předpisy žalobkyně byly registrovány v roce 2016 a znovu v roce 2017 a ty jsou pro tento spor rozhodné. Soukromá vysoká škola může mít i další, neregistrované vnitřní předpisy (např. nařízení rektora), což potvrzuje nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno]. Statut žalobkyně přitom výslovně umožňuje delegovat úpravu školného na nařízení rektora. Žalovaný byl přijat ke studiu, rozhodnutí mu bylo sděleno a poté sám nahrál podepsanou smlouvu a stal se studentem. Způsob zápisu byl v souladu se Statutem a zákon nevyžaduje osobní přítomnost. Judikatura považuje uchazeče v analogických případech za řádně zapsané studenty. Žalobkyně odmítá tvrzení o neplatnosti či nicotnosti smlouvy o studiu. Poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno], který potvrzuje možnost soukromých vysokých škol uzavírat smlouvy o studiu a vymezuje autonomii soukromého práva vůči veřejnoprávní regulaci. Absence registrace některých předpisů nezpůsobuje neplatnost smlouvy o studiu. Poplatky spojené se studiem lze upravit i v dokumentech odlišných od statutu, včetně nařízení rektora nebo administrativního ceníku. Nejde o spotřebitelsky zneužívající ujednání, zejména protože ujednání o výši úplaty tvoří hlavní předmět smlouvy, jenž je výslovně vyňat z kontroly přiměřenosti podle ust. [Anonymizováno] Doplatky za nesplnění podmínek cenové úrovně Standard vyplývají z volby žalovaného využít stipendijního zvýhodnění a nepředstavují sankci za ukončení studia. Žalobkyně odkazuje na konzistentní judikaturu odvolacích soudů, která obdobné úpravy cenových úrovní označila za legitimní. Nález Ústavního soudu sp. zn. [Anonymizováno] na projednávanou věc nedopadá, protože řešil jinou soukromou vysokou školu a odlišné skutkové okolnosti. Ani v tomto nálezu však Ústavní soud nepopřel oprávněnost soukromých vysokých škol vybírat školné či doplatky.

29. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně svoji argumentaci shrnula tak, že žalobní nárok má oporu v platně uzavřené smlouvě o studiu i v ministerstvem registrovaných vnitřních předpisech. K problematice státního souhlasu a registrace vnitřních předpisů poukázala na konstantní judikaturu odvolacích soudů i vyjádření MŠMT, z nichž vyplývá, že státní souhlas z roku 2016 byl udělen řádně, není nicotný a dosud platí. Rovněž registrace vnitřních předpisů z roku 2017 byla opakovaně soudy potvrzena jako řádná. Argumenty žalovaného o jejich neexistenci či vadách jsou v rozporu jak s obsahem spisu, tak s dřívějšími pravomocnými rozhodnutími. Ke statusu žalovaného jako studenta žalobkyně uvedla, že žalovaný byl přijat ke studiu, rozhodnutí mu bylo doručeno, žalovaný sám nahrál podepsané smluvní prohlášení do studijního informačního systému a tím se stal studentem. Tento závěr opakovaně potvrdily soudy v jiných řízeních se shodnými skutkovými okolnostmi. Tvrzení žalovaného, že se studentem nikdy nestal, jsou účelová. Pokud jde o platnost smlouvy o studiu, žalobkyně odkázala na rozsáhlou judikaturu, podle níž je smlouva o studiu platnou nepojmenovanou smlouvou podle ust. [Anonymizováno] Její uzavření smlouvy bylo výsledkem svobodné vůle žalovaného a jejím obsahem nejsou žádná zakázaná či zneužívající ujednání. Ústavní soud v nálezu sp. zhn. [Anonymizováno] potvrdil autonomii soukromoprávního vztahu mezi školou a studentem a nezávislost soukromého práva na případných nedostatcích veřejnoprávní oblasti. K poplatkům spojeným se studiem žalobkyně zdůraznila, že žalovaný dobrovolně zvolil cenovou úroveň Standard, jejíž podmínky jsou stanoveny ve Stipendijním řádu a nařízeních rektora. Povinnost doplatku do úrovně Premium i povinnost uhradit administrativní poplatek při nesplnění podmínek byly řádně sjednány a odpovídají motivačnímu charakteru stipendijního systému, který byl soudy opakovaně označen za legitimní. Poplatky za prodlení soud I. stupně nesprávně považoval za zneužívající ujednání. Žalovaný se zavázal hradit studijní a administrativní poplatky i dodržovat vnitřní předpisy, měl plnou možnost se s jejich obsahem předem seznámit. Ujednání nejsou překvapivá ani nepřiměřená. Poplatky mají rovněž veřejnoprávní základ (§ 63 ZoVŠ), a nelze na ně bez dalšího aplikovat spotřebitelská ustanovení. Soudy v řadě jiných případů mezi týmiž účastníky či při totožné právní argumentaci potvrdily: a) platnost smlouvy o studiu, b) platnost státního souhlasu a registraci vnitřních předpisů, c) že se uchazeči stali studenty, d) že ujednání o doplatcích do vyšší cenové úrovně a administrativních poplatcích nejsou neplatná ani zneužívající. V tomto případě byl žalovaný přijat ke studiu a stal se studentem, smlouva o studiu byla platně uzavřena, nároky žalobkyně vyplývají ze smlouvy i z vnitřních předpisů, poplatky nejsou v rozporu se zákonem, dobrými mravy ani ochranou spotřebitele.

30. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení založil do spisu rozsáhlý soubor judikatury Ústavního soudu, Nejvyššího soudu ČR i soudů nižších stupňů, kterou považuje za podporu svých tvrzení o neplatnosti smlouvy o studiu, absenci studijního statusu žalovaného a spotřebitelské povaze vztahu. Ve své argumentaci o spotřebitelské povaze smlouvy o studiu odkazal na několik nálezů Ústavního soudu z roku 2025 (sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]), v nichž Ústavní soud výslovně označil smlouvy o studiu na soukromých vysokých školách za spotřebitelské smlouvy. Smluvní ujednání je proto podle žalovaného nutno podrobit testu nepřiměřenosti podle ust. § 1800 a [Anonymizováno] Skutečnost, že se žalovaný nestal studentem žalobkyně, dovozuje z absence řádného zápisu, přičemž poukazuje na rozhodnutí nižších soudů, např. Okresního soudu v [adresa] č. j [spisová značka], Okresního soudu v [adresa] č. j. [spisová značka], Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka], či Městského soudu v [Anonymizováno] č. j. [Anonymizováno], podle nichž musí být zápis ke studiu osobním úkonem uchazeče. Pokud totiž škola provede zápis sama, bez projevu vůle uchazeče nebo před nabytím právní moci rozhodnutí o přijetí, nemůže se uchazeč stát studentem. Stejně jako v citovaných případech nebyl ani žalovaný platně přijat a zapsán, protože mu rozhodnutí o přijetí nebylo řádně doručeno, zápis byl proveden jednostranně školou, neproběhla lhůta pro odvolání podle ust. § 50 odst. 6 ZoVŠ a nedošlo k osobnímu zápisu, jak vyžaduje ust. § 51 ve spojení s ust. § 61 ZoVŠ. Žalovaný shledává smlouvu o studiu absolutně neplatnou pro rozpor s kogentními ustanoveními zákona o vysokých školách, zejména pokud podmiňuje zápis podpisem smlouvy, adhezní povahou a nerovností stran a absencí úpravy poplatků spojených se studiem ve vnitřních předpisech, která je podle ust. [Anonymizováno] nezbytná. Opírá se o rozhodnutí Krajského soudu v [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], a shora označená rozhodnutí Okresního soudu v [adresa], Okresního soudu v [adresa] či Obvodního soudu pro [adresa], v nichž byla smlouva o studiu pro tyto důvody označena za neplatnou, popř. obsahující zneužívající ujednání. Žalovaný tvrdí, že žalobkyně neměla registrovaný vnitřní předpis, který by určoval druhy a výši poplatků, určovala školné pouze smlouvou nebo nařízením rektora, které nejsou vnitřními předpisy podle ust. § 36 a [Anonymizováno]. Zdůrazňuje, že soudy v jiných věcech označily obdobná ujednání (povinnost hradit školné i při nenastoupení, sankční povinnost za ukončení studia, automatický zápis, smluvní pokuty) za zneužívající[Anonymizováno]([Anonymizováno]), zvlášť nevýhodná (§ 1800 odst. 2 o.z.), nebo dokonce zdánlivá (§ 1815 o. z.). Tvrdí, že stejná ujednání obsahuje i jeho smlouva se žalobkyní. Nemohly vzniknout ani poplatkové povinnosti, protože žalovaný nebyl studentem, smlouva je absolutně neplatná, poplatky nebyly stanoveny v řádném vnitřním předpisu, případná sankční ujednání jsou zneužívající a škola nemůže přenášet podnikatelské riziko na uchazeče.

31. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu I. stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.

32. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

33. Soud I. stupně na zjištěný skutkový stav správně aplikoval zejména občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákona č. [Anonymizováno] Sb., o vysokých školách. 34. [Anonymizováno] 35. [Anonymizováno] 36. [Anonymizováno]

37. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

38. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 39. [Anonymizováno] 40. [Anonymizováno] 41. [Anonymizováno] 42. [Anonymizováno]. 43. [Anonymizováno] 44. [Anonymizováno]. 45. [Anonymizováno]

46. Podle ust. § 40 odst. 1 ZoVŠ je právnická osoba, která získala oprávnění působit jako soukromá vysoká škola, povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost. 47. [Anonymizováno]. 48. [Anonymizováno].

49. Podle ust. § 36 odst. 1 ZoVŠ vnitřní předpisy veřejné vysoké školy podléhají registraci ministerstvem. Žádost o registraci podává ministerstvu rektor.

50. Podle ust. § 17 odst. 1 ZoVŠ vnitřními předpisy veřejné vysoké školy jsou a) statut veřejné vysoké školy, b) volební řád akademického senátu veřejné vysoké školy, c) jednací řád akademického senátu veřejné vysoké školy, d) vnitřní mzdový předpis, e) jednací řád vědecké rady veřejné vysoké školy, f) řád výběrového řízení pro obsazování míst akademických pracovníků, g) studijní a zkušební řád, h) stipendijní řád, i) disciplinární řád pro studenty, j) pravidla systému zajišťování kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností a vnitřního hodnocení kvality vzdělávací, tvůrčí a s nimi souvisejících činností veřejné vysoké školy, k) další předpisy, pokud tak stanoví statut veřejné vysoké školy.

51. Podle ust. § 48 odst. 1 věty prvé ZoVŠ podmínkou přijetí ke studiu v bakalářském nebo v magisterském studijním programu je dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou.

52. Podle ust. § 50 odst. 1 ZoVŠ se přijímací řízení zahajuje doručením přihlášky ke studiu vysoké škole nebo její součásti, která uskutečňuje příslušný studijní program. V přihlášce uchazeč vždy uvede jméno, popřípadě jména, příjmení, rodné číslo, bylo-li přiděleno, a adresu místa trvalého pobytu na území [Anonymizováno], popřípadě bydliště mimo území [Anonymizováno]; cizinec uvede též datum narození, pohlaví, bydliště v [Anonymizováno] a státní občanství. Účastníkem přijímacího řízení je pouze uchazeč, o jehož přihlášku ke studiu jde.

53. Podle ust. § 50 odst. 3 ZoVŠ na soukromých vysokých školách rozhoduje o přijetí ke studiu orgán určený vnitřním předpisem.

54. Podle ust. § 51 odst. 1 ZoVŠ vzniká sdělením rozhodnutí o přijetí ke studiu uchazeči právo na zápis do studia. Uchazeči se zapisují ve lhůtě stanovené vysokou školou nebo její součástí.

55. Podle ust. § 51 odst. 2 ZoVŠ se zápis se koná na vysoké škole nebo její součásti, která uskutečňuje příslušný studijní program.

56. Podle ust. § 56 odst. 1 písm. a) ZoVŠ studium se dále ukončuje zanecháním studia.

57. Podle ust. § 56 odst. 2 věty prvé ZoVŠ dnem ukončení studia podle odstavce 1 písm. a) je den, kdy bylo vysoké škole nebo fakultě, kde je student zapsán, doručeno jeho písemné prohlášení o zanechání studia. 58. [Anonymizováno].

59. Podle ust. § 61 odst. 1 ZoVŠ se uchazeč stává studentem dnem zápisu do studia.

60. Podle ust. § 63 odst. 1 ZoVŠ vyplývají studijní povinnosti studenta ze studijního programu a studijního a zkušebního řádu.

61. Podle ust. § 63 odst. 2 ZoVŠ je student povinen dodržovat vnitřní předpisy vysoké školy a jejích součástí.

62. Podle ust. § 63 odst. 3 ZoVŠ je student dále povinen a) hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši, b) hlásit vysoké škole nebo její součásti, na které je zapsán, adresu určenou pro doručování nebo adresu svojí datové schránky, c) hlásit vysoké škole ztrátu zdravotní způsobilosti ke studiu, pokud byla tato způsobilost podmínkou pro přijetí ke studiu podle § 49 odst. 1, d) dostavit se na předvolání rektora, děkana nebo jimi pověřeného zaměstnance vysoké školy k projednání otázek týkajících se průběhu studia nebo ukončení studia.

63. Podle ust. § 69a odst. 1 ZoVŠ vysoká škola v řízeních podle § 50 doručuje písemnosti uchazečům o studium sama nebo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. Je-li rozhodnutím vydaným v řízení podle § 50 vyhověno žádosti uchazeče o přijetí ke studiu, je možno rozhodnutí uchazeči doručit prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy a uchazeč s tímto způsobem doručení předem na přihlášce souhlasil; za den doručení a oznámení rozhodnutí se v takovém případě považuje první den následující po zpřístupnění rozhodnutí v elektronickém informačním systému uchazeči.

64. Podle ust. § 69b ZoVŠ stanoví-li tak vnitřní předpis vysoké školy, může činit uchazeč o studium, student nebo osoba, které bylo studium přerušeno, podání k vysoké škole pouze v elektronické podobě prostřednictvím elektronického informačního systému vysoké školy, přičemž takové podání se považuje za podepsané. Podání je učiněno jeho potvrzením v elektronickém informačním systému vysoké školy. Pokud vnitřní předpis vysoké školy stanoví takovéto činění podání k vysoké škole pro uchazeče o studium, vysoká škola nebo fakulta zveřejní informaci pro uchazeče o způsobu činění podání společně se skutečnostmi zveřejňovanými podle § 49 odst. 5.

65. Především je třeba zdůraznit, že v přezkoumávaném případě žalovaný založil svou argumentaci na závěrech celé řady rozhodnutí, které však vycházely z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jenž byl zrušen nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], a tedy v nich uvedená argumentace již byla překonána. Žalovaný rovněž argumentoval soudními rozhodnutími, která se týkala jiné vysoké školy, a to [právnická osoba], tedy rozhodnutími vydanými na jiném skutkovém základě, než je skutkový stav zjištěný v tomto řízení.

66. Dosavadní rozhodovací praxe byla založená na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož za vnitřní předpis ve smyslu ust. [Anonymizováno], jímž soukromá vysoká škola stanoví poplatky spojené se studiem, je třeba rozumět vnitřní předpis registrovaný MŠMT podle ust. § 36 ZoVŠ. V případě, že předpis nebyl registrován, nenabyl podle ust. § 36 odst. 4 ZoVŠ platnosti a nevyplývají tudíž z něho práva a povinnosti k úhradě poplatků za studium. Tato argumentace byla překonána nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], v němž Ústavní soud vyložil, že právní poměr sjednaný smluvně mezi soukromou vysokou školou (akciovou společností) a studentem, jehož předmětem je poskytování vzdělávání za úplatu, je především vztahem mezi dvěma osobami v soukromoprávním styku (obchodní korporací a fyzickou osobou). To zároveň nevylučuje existenci jejich vzájemných veřejnoprávních vztahů majících základ v zákoně o vysokých školách (a případně dalších právních předpisech). Soukromé a veřejné právo jsou ale relativně svébytné části jednotného právního řádu. S ohledem na nezávislost uplatňování soukromého práva na právu veřejném ([Anonymizováno]) je třeba při posuzování neplatnosti soukromoprávního jednání pro rozpor s předpisy veřejného práva zohlednit, zda smysl a účel zákona vyžaduje, aby mělo porušení veřejnoprávní povinnosti za následek i neplatnost soukromoprávního jednání (§ 580 o.z.). Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi upřednostňuje svobodnou vůli jednajících a základní koncepční přístup preference platnosti právních jednání před jejich neplatností ([Anonymizováno]). Zákon o vysokých školách pouze zakotvuje v ust. [Anonymizováno], že vnitřní předpisy soukromé vysoké školy stanoví, které orgány vykonávají působnost podle zákona o vysokých školách a že pro jejich registraci platí obdobně § 36. Zákon o vysokých školách nicméně obsahuje legální definici „vnitřních předpisů veřejné vysoké školy“ (které vyjmenovává v § 17). A jsou to právě jen tyto, pro fungování vysoké školy „nejdůležitější“, vnitřní předpisy, u kterých je dána povinnost registrace MŠMT (§ 36 odst. 1 ZoVŠ). Je tedy zřejmé, že ne každý vnitřní předpis (ve smyslu předpisu interního/vnitřního), který je vydán v rámci organizace a řízení struktury veřejné vysoké školy (např. nařízení rektora či jiné předpisy organizačního typu), je vnitřním předpisem podléhajícím registraci. Kromě vyjmenovaných vnitřních předpisů zákon umožňuje vysoké škole samostatně určit i další vnitřní předpisy, pokud tak stanoví statut veřejné vysoké školy (§ 17 odst. 1 písm. k/ ZoVŠ). Uvedené závěry lze podle Ústavního soudu vyslovit s argumentem a simili i pro vnitřní předpisy soukromé vysoké školy. Ve vztahu k následkům nedodržení veřejnoprávní povinnosti registrace pro soukromoprávní poměr založený smlouvou mezi soukromou vysokou školou a studentem Ústavní soud zdůraznil, že je třeba brát v úvahu primát smluvní volnosti v soukromém právu a preferenci platnosti právního jednání před jeho neplatností. Konstatování Nejvyššího soud ČR ve zrušovaném rozsudku č. j. [spisová značka], že nařízení rektora stěžovatelky nebylo registrováno, a proto nelze dovodit, že strany sjednaly smluvně poplatky, je samo o sobě vnitřně rozporné a už s ohledem na dualitu soukromého a veřejného práva neudržitelné. K charakteru právního poměru mezi soukromou vysokou školou a studentem, včetně jeho posouzení v souladu s principem ochrany slabší smluvní strany a vyváženosti práv a povinností smluvních stran, je podle Ústavního soudu třeba zdůraznit materiální podstatu úplaty sjednané mezi smluvními stranami. Soukromé vysoké školy si jsou totiž povinny (na rozdíl od veřejných vysokých škol) zajistit finanční prostředky pro vzdělávání a tvůrčí činnost samy, což činí právě zejména vybíráním úplaty za poskytování vzdělání („školného“ či „poplatků za studium“). Stát jim aktuálně na vzdělávací činnost v zásadě nepřispívá. Mimo to, pokud smlouva uzavřená mezi soukromou vysokou školou a uchazečem (studentem) obsahuje odkaz na vnitřní předpis, který stanoví výši poplatků za studium (popř. na jiné vnitřní předpisy upravující práva a povinnosti smluvních stran), lze na takový vnitřní předpis zřejmě nahlížet materiálně i jako na (quasi) „obecné obchodní podmínky“ ve smyslu občanskoprávním. Není proto vyloučeno, aby byla smluvní povinnost hradit úplatu za studium určena i odkazem na od smlouvy odlišný dokument (zde „administrativní ceník“). V takovém případě by pak nebylo pro platnost (soukromoprávní) smlouvou založených závazků smluvních stran rozhodující, zda byl tento dokument, na který smlouva pro stanovení výše úplaty za studium odkazuje, registrován MŠMT.

67. V nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], Ústavní soud objasnil základní koncepční přístup k postavení spotřebitele a podnikatele v platném českém právu (§ 419 a § 420 o.z.), stejně jako závěry související judikatury Soudního dvora EU (viz argumentace v bodech 31. – 41. nálezu). Spotřebitelskou smlouvou se rozumí taková smlouva, kterou mezi sebou uzavírají spotřebitel a podnikatel (§ 1810 o.z.). Zákon vymezuje spotřebitelské smlouvy na základě vlastností smluvních stran, které mají původ v jejich faktické (ekonomické) nerovnosti. V souladu se závěry judikatury Soudního dvora EU je třeba, aby vnitrostátní soudy vždy zkoumaly, zda smluvní klausule, která je předmětem sporu, spadá do působnosti směrnic upravujících spotřebitelské právo (srov. např. rozsudek SDEU ze dne [datum], [Anonymizováno], [Anonymizováno], bod 49; dále rozsudek ze dne [datum], [Anonymizováno], [Anonymizováno] - [Anonymizováno], bod 30). Vzájemné postavení smluvních stran je nutné zkoumat nikoli pouze „formálně“ (zda je některá ze smluvních stran per se podnikatelem), ale i „materiálně“ či „funkčně“, tj. zejména zda byla smlouva uzavřena v souvislosti s ekonomickou činností jedné ze stran, přičemž žádný konkrétní druh takové činnosti není výslovně vyloučen z působnosti unijního spotřebitelského práva (srov. též stanovisko generální advokátky [Anonymizováno] ze dne [datum], ve věci [Anonymizováno], [Anonymizováno]).

68. Ústavní soud dále v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], uzavřel, že v odůvodnění pro věc relevantního nálezu Ústavního soudu, sp. zn. [Anonymizováno], se zdůrazňuje, že Nejvyšším soudem v jeho judikatuře vyzdvihovaná povaha činnosti vysoké školy (zprostředkování vzdělání) nemůže mít pro posouzení toho, zda vztah mezi studentem (uchazečem o studium) a vysokou školou má povahu vztahu ze spotřebitelské smlouvy, výlučně určující charakter. Ústavní soud nezpochybňuje, že podnikatelská činnost v oblasti vzdělávání je v obecném zájmu a přispívá tak k plnění veřejných úkolů, což ale neznamená, že vysoká škola nemůže být podnikatelem ve smyslu spotřebitelského práva (stejně tak pro posouzení této otázky není významné, zda vzdělání poskytující vysoká škola je v tomto ohledu zisková či nikoliv). Nedostačující je v této souvislosti rovněž Nejvyšším soudem zdůrazňované východisko, že poplatky spojené se studiem na vysokých školách nejsou přímým (adresným) protiplněním za poskytnuté služby (výuku), ale že jde toliko o podíl studenta na nákladech za vysokoškolské studium, přičemž smyslem těchto poplatků není vytvářet sociální překážku přístupu ke vzdělání. Z uvedeného totiž nelze usuzovat na to, zda jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy nebo nikoliv, neboť podmínka, že poplatky za studium nemají vytvářet překážku pro přístup ke vzdělání, platí v prvé řadě pro veřejné vysoké školy, které za zákonem specifikovaných podmínek takové poplatky vybírají. Uvedené na druhou stranu neplatí (nemusí platit) pro vysoké školy soukromé. Na povahu soukromých vysokých škol podle Ústavního soudu v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie nemá vliv ani to, že takový subjekt je za splnění zákonem stanovených podmínek oprávněn udělovat vysokoškolské diplomy, neboť samotná tato skutečnost není znakem výkonu veřejné moci. V souladu s uvedenými závěry Ústavní soud i v nyní posuzované věci shledal, že stěžovatelka měla postavení spotřebitelky a vedlejší účastnice měla postavení podnikatelky, a proto mezi nimi uzavřená smlouva o studiu měla povahu smlouvy spotřebitelské.

69. V přezkoumávané věci se odvolací soud plně ztotožňuje s právním závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli tzv. nepojmenovanou smlouvu podle ust. [Anonymizováno], která má povahu spotřebitelské smlouvy. Její obsah, včetně vymezení práv a povinností stran, byl zachycen ve smluvním prohlášení studenta ze dne [datum], v němž se zavázal k úhradě studijních a administrativních poplatků v souvislosti se studiem na vysoké škole, ke kterému se přihlásil v bakalářském studijním programu v cenové úrovní Standard v oblasti Technologie v distanční formě se standardní dobou tříletého studia. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že se žalovaný studentem žalobkyně v souladu se zákonem o vysokých školách a vnitřními předpisy žalobkyně stal. Odvolací soud neshledal důvodnými jeho námitky, že nebyl řádně přijata ke studiu u žalobkyně, že ke studiu nikdy nenastoupil, školu nenavštěvoval a nestudoval a že na školném zaplatil celkem 120 000 Kč, aniž by za tuto částku čerpal od žalobkyně jakoukoli „adekvátní“ protislužbu, že žalobkyně dlouhodobě a závažným způsobem porušuje zákon o vysokých školách, a s ohledem na její protiprávní postup žalovanému nikdy nevznikl status studenta.

70. Především okolnost, zda žalovaný dal předem souhlas žalobkyni s elektronickým způsobem doručování rozhodnutí o přijetí ke studiu a zda mu bylo tímto způsobem formálně správně takové rozhodnutí doručeno, nemůže mít vliv na vznik a platnost soukromoprávního vztahu mezi stranami založeného platně uzavřenou smlouvou, pokud bylo zjištěno, že žalovaný o přijetí ke studiu požádal, projevil vůli stát se studentem žalobkyně a uzavřel tomu odpovídající smlouvu. Žalovaný byl s rozhodnutím žalobkyně o přijetí seznámen, neboť se mu příslušné listiny dostaly do dispozice a nastaly tak materiální účinky jejich doručení. Žalovaný takto obdržel vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne [datum], v němž mu žalobkyně sdělila, že splnil podmínku pro podmínečné přijetí ke studiu pro bakalářský studijní program v oblasti Technologie a zaměření v cenové úrovni Standard v distanční formě studia a byl přijat ke studiu podmínečně s tím, že studijní poplatky za příslušný studijní program v rámci cenové úrovně Standard činí 120 000 Kč za standardní dobu studia (tj. 3 roky) a roční splátka školného činí 40 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k nahrání dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání a byl informován, že na základě podpisu smluvního prohlášení studenta a doložení dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání je zapsán do studia a stává se studentem žalobkyně. Dále byl informován o podmínkách cenové úrovně Standard s tím, že při jejich nesplnění je povinen doplatit cenový rozdíl mezi cenovými úrovněmi Standard a Premium a zaplatit administrativní poplatek podle administrativního ceníku pro příslušný akademický rok. Žalovaný jednoznačně projevil zájem studovat u žalobkyně za těchto podmínek a dále v něm pokračovat, o čemž svědčí, že do infomačního systému žalobkyně nahrál svoji fotografii, vysvědčení za školní rok 2014/2015 a vysvědčení o maturitní zkoušce ze dne [datum] a dále se žalobkyní aktivně komunikoval (viz e-mail ze dne [datum], kterým se dotazoval žalobkyně, co je třeba učinit pro zahájení studia). Smluvním prohlášením studenta, které podepsal dne [datum], se zavázal dodržovat závazky a povinnosti vyplývající z platné právní úpravy, vnitřních předpisů žalobkyně a rozhodnutí orgánů vysoké školy. Jak vyplývá z výše uvedené judikatury, smluvní vztah v případě takových smluvních závazků není synallagmatický, neboť vysokou školou je poskytována služba odpovídající možnosti studovat (zprostředkovat možnost vzdělání), kterou žalovaný měl, a nikoliv bez dalšího povinnost studenta využívat všechny možnosti, které využívat mohl, pokud není školou stanovena povinná účast studentů.

71. Nelze souhlasit ani s dalšími „veřejnoprávními“ námitkami žalovaného, že žalobkyně neměla platný státní souhlas a akreditaci k poskytování vysokoškolského studia, neboť rozhodnutí MŠMT mělo být nicotné, a že neměla právně platné a účinné vnitřní předpisy, v nichž by měla upraveny požadované poplatky spojené se studiem. Z provedených důkazů, zejména z rozhodnutí MŠMT ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], se podává, že MŠMT žalobkyni udělilo státní souhlas působit jako soukromá vysoká škola neuniverzitního typu a udělilo jí akreditaci pro 4 bakalářské programy a 2 navazující studijní programy magisterské. Zároveň uvedeným rozhodnutím zaregistrovalo vnitřní předpisy žalobkyně, a to Studijní a zkušební řád [adresa] a Statut [adresa]. Ze Statutu žalobkyně vyplývá, že výši školného, která je zveřejněna na internetových stránkách žalobkyně, stanovuje rektor. Výši školného, způsob a termíny úhrady, tzv. splátkový kalendář, a podmínky vrácení školeného při zanechání studia určuje příslušný vnitřní předpis [adresa]. Přezkum správních aktů náleží především soudům ve správním soudnictví a soud v občanskoprávním řízení je oprávněn přihlédnout k nicotnosti správního aktu, pokud je takový akt natolik excesivní, že je jeho nicotnost zjevná, není však na něm, aby přezkoumával správní spis a jednotlivé kroky správního orgánu, tj. přezkoumával správní řízení. Pokud žalovaná spatřovala pochybení správního řízení v chybějících originálech doručenek, pravosti podpisů osob na jednotlivých listinách založených ve správním spisu, chybějící souhlas s podnájmem pro žalobkyni, v absenci zaplacení správního poplatku apod., nejednalo se o okolnosti, pro které by mohlo být vydané správní rozhodnutí posouzeno v občanskoprávním řízení jako nicotné. Případné nesprávnosti v úředním postupu či nezákonnost správního aktu nemají bez dalšího za následek nicotnost správního rozhodnutí a je třeba vycházet ze zásady presumpce správnosti vydaných správních aktů. Z uvedeného rozhodnutí MŠMT je patrné, že žalobkyně byla adresátem výroku správního aktu o udělení státního souhlasu, a nikoliv převedení státního souhlasu z jiné osoby, a proto námitky žalovaného týkající se toho, že rozhodnutím „fakticky neuděluje státní souhlas, popř., že z obsahu státního souhlasu nelze dovodit, zda šlo o originární nabytí, anebo o odvozené nabytí“, jsou neopodstatněné. Jak bylo výše zdůrazněno v nálezech Ústavního soudu, veřejné právo a soukromé právo se uplatňují nezávislé na sobě a pokud [právnická osoba] prodala závod (majetek sloužící k poskytování vzdělávání) žalobkyni, šlo o převod majetku v rámci soukromého práva, nikoliv o přechod státního souhlasu, který žalobkyně získala vydáním uvedeného rozhodnutí MŠMT, o který požádala. Pokud uvedený závod sloužil k naplňování účelu [Anonymizováno], byla o.p.s. oprávněna vlastnit i prodat takový majetek a nelze dovodit žalovanou namítaný zákaz prodeje.

72. Ústavní soud zdůraznil, že pouze pro fungování soukromé vysoké školy nejdůležitějších vnitřních předpisů je dána povinnost registrace MŠMT (§ 36 odst. 1 ZoVŠ) a nikoliv každý vnitřní předpis, který byl vydán v rámci organizace a řízení struktury veřejné vysoké školy (např. nařízení rektora či jiné předpisy organizačního typu) je vnitřním předpisem podléhajícím registraci. Kromě vyjmenovaných vnitřních předpisů zákon umožňuje vysoké škole samostatně určit i další vnitřní předpisy, pokud tak stanoví statut veřejné vysoké školy (§ 17 odst. 1 písm. k/ ZoVŠ). V řízení bylo prokázáno, že vnitřní předpisy žalobkyně, které registraci vyžadují, mimo jiné statut, byly registrovány MŠMT a byly opatřeny jeho registrační doložkou. Registrovaný statut žalobkyně pak umožňoval delegaci rozhodování o výši školného na nařízení rektora žalobkyně, která nevyžadovala ke své platnosti registraci MŠMT. Námitka žalovaného, že vnitřní předpisy žalobkyně nebyly řádně registrovány MŠMT a nemohly tak zakládat jeho povinnost k úhradě školného, není důvodná, když z provedeného dokazování plyne, že žalobkyně vykonávala činnost soukromé vysoké školy na základě státního souhlasu podle ust. [Anonymizováno] a její vnitřní předpisy byly řádně registrovány MŠMT již v roce 2017 a byly účinné v době uzavření smluvního vztahu mezi účastníky.

73. Na základě shora uvedeného odvolací soud, shodně se soudem I. stupně, uzavřel, že nárok žalobkyně na zaplacení částky 40 000 Kč za doplatek do cenové úrovně Premium za 2. a 3. ročník studia, je důvodný, proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

74. V dalším se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že předmětná smlouva o studiu je spotřebitelskou smlouvou ve smyslu ust. § 1810 o.z., ale na rozdíl od něho neshledal, že by obsahovala nepřípustná a zneužívající ujednání, zejména ve vztahu k uplatněným nárokům. Žalovaný se seznámil či mohl seznámit s vnitřními předpisy žalobkyně při podání přihlášky, při uzavření smlouvy o studiu, která obsahuje odkaz na vnitřní předpisy žalobkyně, jež stanoví poplatky za studium. Ústavní soud konstatoval, že lze na takový vnitřní předpis zřejmě nahlížet materiálně i jako na (quasi) „obecné obchodní podmínky“ ve smyslu občanskoprávním. Není proto vyloučeno, aby byla smluvní povinnost hradit úplatu za studium určena i odkazem na od smlouvy odlišný dokument (administrativní ceník). Z citované judikatury se též podává, že smluvní ujednání o úhradě školného soukromých vysokých škol nejsou sama o sobě nepřípustná ani zneužívající a ani v tomto konkrétním případě nebyla taková povaha konkrétních ujednání zjištěna, když smluvní vztah mezi účastníky neobsahuje ujednání, která by bylo možno hodnotit jako nepřiměřená či představující významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch slabší strany tedy pro žalovanou jako slabší stranu smlouvy zvláště nevýhodná ([Anonymizováno], § 1814 o.z.). Ujednání o předmětu plnění a ceně (školném), pak byla žalované jako spotřebiteli poskytnuta jasným a srozumitelným způsobem.

75. Žalobou uplatněný nárok na zaplacení administrativních poplatků odvolací soud, na rozdíl od soudu I. stupně, nehodnotí jako smluvní pokutu, ale jako nárok vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi účastníky založeného na základě jimi uzavřené smlouvy, ale též z norem veřejného práva, jimiž jsou zákon o vysokých školách a vnitřní předpisy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto poplatky nezaplatil, shledal odvolací soud důvodným nárok žalobkyně na zaplacení administrativních poplatků za nesplnění podmínek cenové úrovně Standard za 2. a 3. ročník studia ve výši 20 000 Kč a rovněž administrativních poplatků za prodlení, avšak pouze ve výši 8 000 Kč. Příslušného nařízení rektora žalobkyně stanoví poplatek za posunutí nebo nedodržení řádného termínu splatnosti platby ze strany studenta za vymezená období. Nevyplývá z něho, že by se mělo jednat o jednotlivé poplatky, které by se měly sčítat, pokud prodlení s úhradou trvá do dalšího období. Samotná výše poplatků v následujícím období prodlení se navyšuje oproti předchozímu období, tj. poplatek za první měsíc prodlení činí 2 000 Kč a za druhý měsíc již 3 000 Kč. Pokud v projednávané věci bylo prodlení žalované s platbou částky 40 000 Kč za rok 2023/2024 v rozsahu 1-30 dní a částek 40 000 Kč za rok 2022/2023 a 20 000 Kč v rozsahu 31-60 dní, odpovídá tomu poplatek ve výši 8 000 Kč a v tomto rozsahu byla žaloba podána důvodně. V rozsahu 4 000 Kč proto odvolací soud shledal žalobu nedůvodnou.

76. Proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) ve výroku II. změnil způsobem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku.

77. Důkaz nově označený žalobkyní v odvolacím řízení (osvědčení MŠMT ze dne [datum]) nebyl odvolacím soudem proveden, neboť byl navržen v rozporu se zásadou koncentrace a neúplné apelace, o kterých byli účastníci řádně poučeni (§ 118b a § 119a o.s.ř.), když nesplňuje žádnou z výjimek z těchto zásad (§ 205a o.s.ř.). Sice byl vyhotoven po vyhlášení rozsudku soudu I. stupně, nicméně se týká skutečností existujících již před jeho vyhlášením, tudíž žalobkyně nic nebránilo jej navrhnout a předložit již v řízení před soudem I. stupně.

78. Jelikož odvolací soud rozsudek soudu I. stupně částečně změnil, rozhodl podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu o nákladech řízení před soudem I. stupně a podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. o nákladech odvolacího řízení. Žalobkyně byla procesně neúspěšná jen v nepatrné části, proto jí odvolací soud za řízení před soudy obou stupňů přiznal podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. plnou náhradu účalně vynaložených nákladů řízení.

79. Náklady žalobkyně za řízení před soudem I., které odvolací soud shledal účelně vynaloženými, sestávají z odměny jejího zástupce (advokáta) podle ust. § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen“AT“) z tarifní hodnoty 72 000 Kč za 18 úkonů právní služby po 3 980 Kč, z toho 13 úkonů za účinnosti AT ve znění do [datum] (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem, podání žaloby, vyjádření ve věci ze dnů [datum], [datum] a [datum] a účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum] /3 úkony, neboť jednání přesáhlo 4 hodiny/ a [datum] /3 úkony, neboť jednání přesáhlo 4 hodiny/) a 5 úkonů učiněných za účinnosti AT po [datum] (vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání soudu ve dnech [datum] /2 úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny/ a [datum] /2 úkony, neboť jednání přesáhlo 2 hodiny/), 13 režijních paušálů po 300 Kč a 5 režijních paušálů po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT, 21% DPH ve výši 16 335,90 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 880 Kč, celkem (po zaokrouhlení) 97 006 Kč 80. Odvolací soud neshledal (stejně jako soud I. stupně) účelně vynaloženým nákladem za vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť se jednalo o nadbytečné, soudem nevyžádané vyjádření.

81. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení sestávají z odměny jejího zástupce (advokáta) stanovené podle ust. § 7 odst. 5 AT ve znění účinném od [datum] z tarifní hodnoty 71 000 Kč po 3 980 Kč za 4 úkony právní služby, které lze považovat za účelně vynaložené, a to odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednání odvolacího soudu ve dnech dnech [datum] a [datum], 4 režijní paušály po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 AT a 21% DPH ve výši 3 721 Kč, celkem (po zaokrouhlení) 21 441 Kč.

82. Jako účelně vynaložený úkon nebylo posouzeno vyjádření žalobkyně ze dne [datum], které obsahovalo pouze opakování již mnohokrát přednesené argumentace.

83. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 118 447 Kč odvolací soud uložil žalovanému zaplatit v obecné pariční lhůtě podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť ke stanovení jiné (delší) lhůty již nebyl shledán důvod, když od rozhodnutí soudu I. uběhl více než rok a žalovaný se tedy mohl s ohledem na rozhodnutí soudu I. stupně na úhradu této platby připravit. Nebyl shledán žádný důvod k odepření náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně podle ust. § 150 o.s.ř. Místo plnění náhrady nákladů řízení bylo stanoveno podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.