21 CO 148/2022 - 1507

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] 2) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva, o odvolání žalobce a žalovaných proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 11. února 2022, č.j. 5 C 217/2014-1443 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud Praha – východ (dále jen soud I. stupně) rozhodl rozsudkem ze dne 11.2.2022 č.j. 5 C 217/2014-1443 určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], okres [okres], určených v k. ú. [část obce] geometrickým plánem [číslo] vypracovaným dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s nímž vyslovil souhlas [stát. instituce], [stát. instituce], dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Geometrický plán [číslo] tvoří nedílnou přílohu rozsudku (výrok I). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha-východ na nákladech státu částku 88.067,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III) a žalobci uložil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Praha-východ na nákladech státu částku 88.067,27 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně z provedených důkazů zjistil, že ve vytyčovacím náčrtu z [datum] vyhotoveném panem [příjmení] bylo uvedeno, že jihovýchodní délka hranice pozemku parc. [číslo] činí 2,90 metru. Z předávacího protokolu [číslo] z [datum] vyhotoveného panem [příjmení] bylo zjištěno, že zde bylo uvedeno, že dne [datum] bylo provedeno zaměření vytyčení pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Nové hranice byly označeny obetonovanými železnými trubkami, přičemž jihovýchodní délka hranice pozemku parc. [číslo] činí 2,00 metru. Z geometrického plánu [číslo] vyhotoveného dne [datum] panem [příjmení] bylo zjištěno, že byl vypracován pro oddělení pozemků parc. č. st. [číslo] a parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Z pozemku parc. č. st. [číslo] o původní výměře 772 m2 byl oddělen pozemek parc. [číslo] o výměře 229 m2. Pozemek parc. [číslo] o původní výměře 100 m2 byl rozdělen na pozemky parc. č [číslo] o výměře 76 m2 a parc. [číslo] o výměře 24 m2. Nové hranice v terénu byly označeny obetonovanými trubkami. Ze záznamu podrobného měření změn [číslo] z [datum] bylo zjištěno, že mezi nově vytvářenými pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] v k.ú. [část obce] je hranice vedena po spojnici bodů [číslo] [číslo]. Z bodu [číslo] vychází současně i hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo]. Z předávacího protokolu [číslo] [rok] z [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] provedl dne [datum] pro právní předchůdkyni žalovaných kontrolní zaměření vlastnických hranic mezi pozemky parc. [číslo] to dle geometrického plánu [číslo] polního náčrtu [číslo] z [datum] a katastrálních map. Bylo zde uvedeno, že jihovýchodní délka hranice pozemku parc. [číslo] činí 2,01 metru. Z odborného vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum] bylo zjištěno, že tento znalec v oboru geodezie a kartografie uvedl, že základním podkladem pro vytyčení hranice pozemku je jeho geometrické a polohové určení evidované v souboru geodetických informací. Je-li geometrické a polohové určení dáno jen zobrazením hranic pozemků v katastrální mapě podle původního výsledku zeměměřické činnosti, využije se pro vytyčení také tento původní výsledek zeměměřické činnosti. Pro vytyčení se mohou využít i údaje jiného výsledku zeměměřických činností, není-li zjištěn jejich rozpor s platným geometrickým a polohovým určením. Katastrální mapa v k.ú. [část obce] je vedena analogově (kresbou na plastové fólii). Podkladem pro vytyčení jihovýchodního bodu hranice mezi pozemky parc. [číslo] je záznam podrobného měření změn (ZPMZ) [číslo]. Podkladem pro vytyčení severozápadního bodu hranice mezi předmětnými pozemky je pouze její zobrazení v katastrální mapě. Jiným výsledkem zeměměřičských činností může být ohlašovací list [číslo] z roku 1902. Vytyčovací náčrt z [datum] a předávací protokol z [datum] nejsou součástí ZPMZ [číslo] nejsou tedy podkladem pro vytyčení vlastnické hranice. V těchto podkladech je odlišná vzdálenost mezi bodem [číslo] rohem budovy na pozemku parc. č. st. [číslo], která činí cca 0,90 m. Bod [číslo] byl v ZPMZ [číslo] určen zřejmě na základě ohlašovacího listu [číslo] z roku 1902. Tento ohlašovací list vyznačoval novou hranici budovy na pozemku parc. č. st. [číslo]. Vzdálenost 2 m byla měřena pouze kontrolně. Tato vzdálenost neměla být použita, neboť vytváří na původně rovné hranici pozemku parc. [číslo] lomový bod. Původní hranici lépe interpretoval vytyčovací náčrt z [datum]. Z technické zprávy [číslo] [rok] [právnická osoba], resp. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], úředně oprávněné zeměměřické inženýrky, ze dne [datum], bylo zjištěno, že dne [datum] proběhlo kontrolní měření hranice mezi předmětnými pozemky účastníků. Ing. [příjmení] souhlasí s odborným vyjádřením [anonymizována dvě slova]. Ve vytyčovacím náčrtu z [datum] je vzdálenost mezi rohem domu na pozemku parc. č. st. [číslo] a hranicí pozemku parc. [číslo] okótována mírou 2,90 m. V předávacím protokolu z [datum] je míra mezi rohem domu na pozemku parc. č. st. [číslo] a bodem [číslo] na hranici pozemku parc. [číslo] m. Hranice pozemku parc. [číslo] by měla vycházet z rohu domu na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a dále vést k bodu styku parcel [číslo] (PK) 509 v přímé spojnici bez vložených lomových bodů. Hranice dle interpretace pana [příjmení] neodpovídá plotu v terénu ani průběhu hranice dle mapového podkladu, ale je rovnoběžná s hranicí mapového podkladu. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalcem v oboru geodezie a kartografie, bylo zjištěno, že tento znalec dospěl k závěru, že všechny dosavadní snahy o vytyčení předmětné hranice vycházely z mylného předpokladu, že hranice mezi pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] končí na rohu budovy na pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Tento předpoklad nebyl správný. Katastrální mapa stabilního katastru (císařský otisk) vykazující stav k roku [číslo] je méně vhodná jako podklad pro vytyčení předmětné hranice z důvodu tiskařské techniky (litografie), resp. z důvodu, že tisk bylo nutné provádět na mokrý papír, čímž docházelo k deformacím kresby vytištěné mapy oproti originálům těchto map. Nejvhodnějším podkladem pro vytyčení předmětné hranice je archivní stejnotisk mapy z roku [číslo], která vznikla překreslením předchozí mapy zobrazující stav vlastnických hranic k roku [číslo] a původních předloh. Po roce [číslo] byl již tisk na papír prováděn suchou cestou a nedocházelo k deformacím kresby vytištěné mapy oproti originálům těchto map. Předmětný tisk byl uložen jako archivní a proto nebyl nikterak poškozen běžným používáním.

3. Znalec [příjmení] [příjmení] při svém výslechu dne [datum] uvedl, že digitalizace v ČR probíhala tak, že se katastrální mapy z papírové formy převáděly do souřadnic do počítačové formy. Domnívá se, že pozemek parc. [číslo] (PK) je v tuto chvíli zapsán v katastru nemovitostí a určitě má jiné číslo. Pravděpodobně došlo k tomu, že katastrální úřad vzal jeho znalecký posudek jako podklad pro digitalizaci předmětné hranice, neboť při provádění digitalizace bere katastrální úřad v potaz všechny podklady, které by se mohly týkat vytýčení hranic. Při doplňujícím výslechu dne [datum] Ing. [příjmení] uvedl, že hranice mezi pozemky č. st. [anonymizována dvě slova] a pozemky [číslo] vznikla zaměřením v rámci původního mapování stavebního katastru před rokem [číslo]. Tato hranice se od doby původního zaměření nezměnila. Podle císařského otisku z roku [číslo] byla budova spalná, čili dřevěná. Na situaci mapy z roku [číslo] je tato budova vyznačená jako zděná. To znamená, že muselo dojít k přestavbě uvedené budovy. Při této přestavbě evidentně došlo ke zmenšení půdorysu uvedené budovy, resp. k zúžení a zkrácení budovy. Tato změna rozměrů ovšem nebyla do katastrální mapy zanesena. Z tohoto důvodu se v okamžiku, kdy se zaměřil přístavek uvedeného domu a zakreslil do mapy, došlo k pochybení. Jinými slovy řečeno, celý problém nastal tím, že z dřevěného domu byl přestaven dům, který je užší a kratší. To, že původní spalná budova předchůdců žalobce byla při přebudování na budovu zděnou zkrácena, usoudil z indicií, kterými jsou například zákres z roku 1934, který je přílohou [číslo] posudku. Bod [číslo], jak jej označila [anonymizováno] [příjmení], je na samé hranice dopustných odchylek pro testování na identické body. Souhlasil s tím, že původní síla čáry v mapě podle původního katastru nemovitostí je zhruba cca 0,5 metru šíře. Při doplňujícím výslechu dne [datum] [anonymizováno] [příjmení] uvedl, že původním výsledkem zeměměřické činnosti je to, co bylo zaměřeno metodou tzv. měřičského stolu, zaměřeno v terénu a uloženo v archivech. V dané věci je pracováno s císařským otiskem z roku [číslo] a mapou stabilního katastru z roku [číslo]. Obě mapy vznikly z původního obrazu, který vznikl přímo v terénu a tento byl potom pomocí tzv. pantografů litografickou kresbou přenesen na papír. Mapa z roku [číslo] je podstatně méně přesná, neboť k výslednému tisku byla použita metoda mokré litografie, zatímco u mapy z roku [číslo], již byla použita metoda suché litografie. Jak mapa z roku [číslo], tak mapa z roku [číslo] vycházely ze stejného podkladu. Vytyčením hranice se nemění geodetické a polohové určení, resp. nevzniká nová hranice. Kvalita bodu je 8, tj. pracuje se s odchylkou +/ - jeden metr, resp. přípustná odchylka je až 2,8 metru. To vede k tomu, že skutečná hranice může být odchýlená od zobrazené hranice. Budova na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] není totožná s jejím obrazem v mapě. O tom, že v mezidobí mezi roky [číslo] a [číslo] došlo ke změně půdorysu předmětné stavby, svědčí dva důkazy, které již uváděl v přílohách [číslo] a [číslo] posudku.

4. Z technické zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum] bylo zjištěno, že je v něm uvedeno, že znalec [příjmení] [příjmení] ve svém posudku ignoroval a zjevně nedůvodně přenesl chybnou délku hranice v mapě PK mezi body [číslo] [číslo]. Následkem toho je v mapě KMD čára hranice posunuta o 1,5 m jihozápadním směrem.

5. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], znalcem v oboru geodezie a kartografie, bylo zjištěno, že nesouhlasil se závěry [anonymizováno] [příjmení], že nejvhodnějším podkladem pro vytyčení předmětné hranice je archivní stejnotisk mapy z roku [číslo]. Namítal, že se nejedná o původní výsledek zeměměřičské činnosti, když tímto výsledkem je originální mapa stabilního katastru, která vznikla v roce [číslo] jako výsledek přímého měření v terénu a byla předána k dalšímu zpracování do [anonymizována tři slova] [obec]. Vlastní výsledky vytyčení byly hrubě zkresleny tím, že nebyla akceptována skutečnost, že budova na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a především jeho jihozápadní štítová stěna sousedící s pozemkem žalobce parc. [číslo] na něj navazující hranice nikdy nikým nezměněné s pozemkem parc. [číslo] jsou dodnes nejspolehlivějšími původními objekty s hranicemi zobrazenými ve všech katastrálních mapách. Při výslechu dne [datum] [anonymizována dvě slova] uvedl, že původní výsledek zeměměřické činnosti pochází z roku [číslo]. Jedná se o mapu v měřítku 1: [číslo]. Od roku [číslo], kdy byla zaměřena původní spalná budova obdélníkového půdorysu, došlo k přestavbě této budovy do podoby nespalné budovy, nicméně půdorys původní budovy byl zachován, což byla v dané lokalitě běžná praxe. Při obnově katastrálního operátu došlo ke změnám nově vzniklých parcel. Existuje tak zásadní spor, co se týče současného stavu evidovaného v KN a v poměrech dosavadní držby. [anonymizována dvě slova] předložil grafické znázornění - soutisk barevné mapy původního výsledku zeměměřické činnosti s mapou bývalého pozemkového katastru. Poukazoval na to, že z tohoto grafického znázornění je zcela zřejmé, že původní hranice jsou naprosto shodné a že od roku [číslo] prakticky až do obnovy katastrálního operátu se s průběhem hranic, resp. nemovitostí, nic nedělo. Změna nastala až při obnově katastrálního operátu. Zakreslení budovy a pozemků v mapě z roku [číslo] a z roku [číslo] jsou shodná. Jednoznačnými identickými body jsou v daném případě rohy stavby na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], což je ověřeno oměrnými mírami i vlastní geometrií stavebního objektu.

6. Vzhledem k tomu, že ani výslech znalců [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] při jednání dne [datum] neodstranil rozpory mezi znaleckými posudky těchto znalců, přistoupil soud I. stupně v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu, ke zjištění průběh hranice mezi pozemky účastníků prostřednictvím posudku zpracovaného znaleckým ústavem. Z revizního znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného dne [datum] [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec], [anonymizována dvě slova], bylo zjištěno, že dnešní stav operátu katastru nemovitostí je dán katastrální mapou v digitální podobě (tzv.„ KMD“), jež nabyla účinnosti ke dni [datum]. Tento stav však představuje pouze přepracování, resp. digitalizaci grafické mapy. Z protokolu na str. [číslo] posudku se podává, že u kódu kvality bodu (tzv.„ KK“) bylo vždy uvedeno číslo 8, tj. že souřadnice lomových bodů byly určeny z grafické mapy v měřítku 1: 2880. Důsledkem jsou rozdíly mezi fyzickým stavem v terénu a deklarovanými souřadnicemi s kódem kvality bodu 8. Rozdíl ve fyzické poloze a tím, co bylo určeno s kódem kvality bodu 8, může být až 2,82 metru, aniž by se jednalo o chybu operátu katastru nemovitostí.„ Lokalizace v terénu“ je geometrickým (tvar a rozměr pozemku), případně geometrickým a polohovým (vztah – vzdálenost k sousedním nemovitostem) určením nemovitosti. Pokud je možno zrekonstruovat staré geometrické plány, je geometrickým určením přímé měření (byť i pásmem). Pokud není k dispozici přímé měření, je geometrickým určením stav v rovině příslušné katastrální mapy. První mapy pro potřeby katastru nemovitostí vznikly v roce [číslo]. Jednalo se o tzv. Stabilní katastr (tzv.„ mapa SK“). Tyto mapy vznikly měřením v terénu, nicméně metodou tzv. měřického stolu (grafické protínání). Výsledkem tak byla grafická mapa bez jediné zaznamenané číselné hodnoty. Originál sloužil současně jako tzv. pracovní mapa, byly do ní (červeně) zakreslovány změny charakteru dělení parcel a výstavba nových domů. Pro rekonstrukci předmětné hranice nelze použít další„ mutace“ mapy SK jako např.„ skizza“ či Císařské otisky, neboť se jedná o kopie originálu. Kopie nikdy nemůže být v celém rozsahu stejná jako originál, a to s ohledem na lidský faktor. Přednost pro rekonstrukci původního geometrického určení by proto měla mít originální mapa SK. Práce s mapou SK spočívá v hledání identity na této mapě a v terénu, tzv.„ identické body“. Může se jednat např. o rohy staveb, staré kamenné mezníky, oplocení a omezeně i komunikace. Přednost by měly mít stavby nespalné, neboť u spalných staveb je pochybnost o stejném půdorysu. Povinným počtem jsou tři identické body, které se nenachází na přímce. Druhou podmínkou je, aby hodnota M0 byla blízká zvolené hodnotě. Při hledání identity jde o individuální přístup. Volba identických bodů je hodně subjektivní. V závislosti na názoru toho či onoho geodeta či znalce je možná variabilita. Z mapy SK je patrné, že stavba na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] byla původně dřevěná (spalná), což značí žlutá kolorace, a následně došlo ke změně stavu do nespalné (kámen, pálené cihly apod.), což značí červené šrafování. I u stavby na pozemku parc. č. st. [číslo] došlo ke změně ze stavby dřevěné na stavbu nesplanou. Jako původní (ve vztahu k mapě SK) se jeví pouze stavba na pozemku parc. [číslo]. S ohledem na tuto okolnost je třeba identitu hledat přednostně na rozích této stavby. Znalecký ústav se dále vyjádřil k posudku [anonymizováno] [příjmení] v tom směru, že názor, že se při mapování v roce [číslo] zaměřovaly přesahy střešních plášťů, je spekulací. Občanský zákoník z roku [číslo] stanovoval stavby stejně jako ten z roku 2019, tedy průnikem zdiva s terénem. Toto však představuje právní hodnocení, které znaleckému ústavu nepřísluší. Názor, že velká část původních zákresů staveb zůstala nezměněna, je rozhodně nesprávný. Z výsledků zeměměřičské činnosti je patrné, že prakticky až na stavbu na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a část stavby na pozemku parc. č. st. [číslo], jsou ostatní stavby v předmětném prostoru zcela přestavěny a tedy nepoužitelné pro hledání identity. Nesprávný je i názor [anonymizováno] [příjmení] o preferování mapy z rou [číslo] (viz výše); sám [anonymizováno] [příjmení] správně hodnotí postupnou degradaci původní mapy SK u pozdějších„ mutací“. I pokud je originál opotřebován (poškozena původní kresba), nemůže být„ překreslenina“ lepší. Znalecký ústav v základních rysech souhlasil s nálezem doc. [příjmení]. Vytkl mu pouze, že se z textu jeho posudku nepodává, že by provedl samostatnou měřickou činnost. Znalecký ústav uzavřel, že předmětná hranice vznikla v roce [číslo] a od té doby není k dispozici žádný výsledek zeměměřické činnosti, jenž by tuto hranici měnil. Pokud by existoval, musel by být příslušný zápis do Pozemkové knihy. Za tohoto stavu je úkolem každého výsledku zeměměřické činnosti tuto hranici rekonstruovat. Pro rekonstrukci geometrického určení je jednoznačně zapotřebí využít grafickou mapu. Vhodným identickým bodem jsou rohy stavby na pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Posudky [anonymizováno] [příjmení] i [anonymizováno] [příjmení] jsou obhajitelné, nicméně znalecký ústav se kloní k „ verzi“ [anonymizováno] [příjmení], tj. že část předmětné hranice se nacházela jako průnik zdiva přibližně jižní strany stavby na pozemku parc. č. st. [anonymizováno].

7. Při výslechu dne [datum] zástupce znaleckého ústavu uvedl, že mapa pro potřeby katastru nemovitostí vznikla na základě měření z roku [číslo]. Jednalo se o metodu tzv. grafického protínání. Výsledkem byla grafická mapa. Výhodou použití originálu této grafické mapy je, že pokud se tato mapa umístí proti světlu, jsou na ní patrné vpichy - místa vzniklá při měření. Pokud by došlo k nějaké změně, muselo by se to projevit zápisem v pozemkové knize. V pozemkové knize není vůbec žádný zápis, že by se měnily parcely. Geometrické měření je dáno zákresem z roku [číslo]. Neexistuje žádná číselná hodnota, která by měnila tuto hranici. Pokud by mělo dojít k rekonstrukci původního geometrického určení, tj. tvar a rozměr, nezbývalo by, než v terénu fyzicky provést rekonstrukci tvaru a velikosti. Pokud jde o polohové určení, pokud by například byly dva rohy a vzdálenost mezi nimi činila 100 metrů, i v roce 2020 by taková vzdálenost měla činit 100 metrů, respektive v přesnosti 0,16 mm by se jednalo o odchylku 0,5 metru. Originál mapy stabilního katastru složil jako pracovní mapa. Zakreslovaly se do něj všechny změny, které proběhly, a to červenými liniemi, či byly červeným šrafováním vyznačeny změny, kdy došlo ke změně stavby na pozemku [číslo] z podoby spalné na nespalnou. Podstatné je, že pokud by došlo ke změně obvodu, muselo by toto být zapsáno záznamem v pozemkové knize. Žádný takový záznam však není a současně by zápis do pozemkové knihy musel být povolen rozhodnutím soudu. I kdyby zápis v pozemkové knize nebyl, muselo by se to projevit v mapě, což nestalo. Když došlo k obnově katastrální operátu v roce [číslo], došlo za použití mechanických pomůcek k překreslení obsahu mapy, tj. přemístily se linie, které nebyly přeškrtnuté. Při tomto procesu je nicméně podstatný lidský faktor, který vnáší značnou chybovost, tj. mezi mapami z roku [číslo] a [číslo] vždy bude chyba, kterou není možné jakkoli kvantifikovat. Proto je na místě využít originál mapy stabilního katastru, a to i přesto, že obecně platí, že je nutné pracovat pouze s těmi podklady, které jsou uloženy na místě příslušném katastrálním pracovišti, přičemž archiválie tam uloženy nejsou, ale pro účely soudu lze využití originálu mapy stabilního katastru doporučit. Digitalizovaná mapa katastru nemovitostí je tak v lepším případě již čtvrtým překreslením originálu. Nelze se tak ztotožnit s tím, že [anonymizováno] [příjmení] preferuje mapu z roku [číslo]. Pokud jde o výsledek zaměření z roku 1902 ve spise [anonymizováno] [příjmení] je tento pouze černobílý. Zde je problém, že pokud se pořizuje kopie z barevného provedení do provedení černobílého, je veliká šance, že určité linie nebudou vidět, např. modré linie. Podstatné je, zda a do jaké míry se měnila parcela [číslo]. Na měření z roku 1902 je hodnota 5,7 metru. Znalecký ústav změřil při měření 5,65 metru. Je zde tak velká pravděpodobnost, že se předmětná stavba od roku 1902 nezměnila, když je málo pravděpodobné, že by se tato stavba posunula a zůstal by stejný rozměr. Je zde vysoká pravděpodobnost, že stavba na pozemku parc. [číslo] v jižní linii nezměnila svou podobu. Pokud se soud ztotožní s tím, že stavba je dána průnikem zdiva s terénem, je možné uzavřít, že podoba budovy se nezměnila. Je třeba mít minimálně tři identické body, které nebudou v rovině a budou dohledány jak v mapě, tak i fyzicky v terénu. Znalecký ústav se zabýval všemi výsledky zeměměřické činnosti, přičemž všechny měly dostatek identických bodů. Výsledky se liší podle toho, jaký byl zvolen výběr identických bodů. Volba identických bodů je značně subjektivní. Je poměrně nešťastným, že [anonymizováno] [příjmení] vycházel z předchozích výsledků zeměměřické činnosti, aniž by překontroloval, zda nedošlo k nějakému pochybení. Doc. Čada nemá fyzická měření, resp. v terénu přebírá měření, aniž by je ověřil. V posudku sice má nějaké číselné hodnoty, ale ty nejsou z jeho měření. Z leteckých snímků by bylo možné s přesností cca 0,5 metru zjistit, kde se v minulosti nacházelo původní oplocení. Z předmětných zjištění, by se dalo uvažovat o případném vydržení, resp. byla by zjištěna tzv. klidná držba. Pokud by zástupce znaleckého ústavu prováděl zaměření vytyčení předmětné hranice, dospěl by k jiným závěrům než [anonymizováno] [příjmení], resp. hranice by byla rekonstruována jiným způsobem.

8. Z dodatku [číslo] revizního znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného dne [datum] [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec], [anonymizována dvě slova], bylo zjištěno, že pro jeho vypracování byly použity Letecké měřičské snímky (dále jen„ LMS“) z let 1949, 1962, 1972, 1982, 1989, 1992, 1994, 2004, 2007 a 2010. Znalecký ústav dospěl k závěru, že oplocení dané podrobnými body [číslo] (jihozápadní roh stavby na pozemku parc. č. st. [anonymizováno]) a dále stojky oplocení podrobné body [číslo] se nacházelo minimálně od roku 1972 v poloze ověřené LMS z let 1949, 1962 a 1972, což bylo postupně potvrzeno i LMS z let 1982, 1989, 1992, 1994, 2004, 2007 a 2010.

9. Při výslechu dne [datum] zástupce znaleckého ústavu uvedl, že LMS byly poskytnuty od dvou institucí. Historické snímky byly poskytnuty Českou armádou, resp. Vojenským geografickým a hydrometeorologickým úřadem a novodobé letecké snímky byly poskytnuty [anonymizováno 5 slov]. Ke každému leteckému snímku je v dodatku [číslo] protokol, ve kterém je uvedeno, kolik existovalo identických bodů a kolik činila základní souřadnicová chyba. Ztotožnění v terénu je více než obhajitelné. Oplocení je fyzicky vidět. Každá hmotná překážka, vč. stavby, vrhá stín. Byly zaměřeny kovové stojky oplocení, resp. dřevěné oplocení. Bylo možné zjistit hranici, v jaké byla v tom konkrétním datu. Stávající oplocení s největší pravděpodobností odpovídá tomu, jak to bylo v minulosti užíváno, resp. celá desetiletí od roku 1949. To potom eventuálně směřuje k případné otázce vydržení, která je nicméně otázkou právní a tuto otázku nepřísluší znalci posuzovat. Zelená linie, která vede mezi body, znázorňuje hranici, která je minimálně hranicí užívání. V mezidobí od vypracování geometrického plánu [číslo] [rok] [anonymizováno] [příjmení] došlo ke změně v katastrální mapě a je velice pravděpodobné, že katastr nemovitostí odmítne zapsat změnu dle rozsudku, jehož nedílnou součástí bude geometrický plán [anonymizováno] [příjmení] [číslo] [rok], na který odkazuje žalobce. S ohledem na to, že je předmětný geometrický plán v rozporu s dnes platnou katastrální mapou, je vysoce pravděpodobné, že nebude možné, aby katastr nemovitostí zapsal změnu bez souhlasu všech účastníků.

10. Z dodatku [číslo] revizního znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného dne [datum] [příjmení] [anonymizována tři slova] [obec], [anonymizována dvě slova], bylo zjištěno, že znalecký ústav vypracoval kompletní výsledek zeměměřičské činnosti a současně byl vyhotoven geometrický plán [číslo] pro průběh hranic určené soudem. Při výslechu dne [datum] zástupce znaleckého ústavu uvedl, že pokud jde o dodatek [číslo] pracovali s LMS – není tam rozpor mezi fyzickým stavem oplocení. Pokud jde o dodatek [číslo] ten na základě požadavků žalobce představuje výsledek kmenového posudku. Bylo primárně pracováno s mapami stabilní katastru i výsledky zeměměřické činnosti. Rozdíl je daný zpracováním odlišných důkazních materiálů. Na 60 % území České republiky jsou katastrální mapy, které jsou v digitalizované verzi a nejsou výsledkem přímého měření k roku 2002. Mapy v daném případě vznikly někdy v roce [číslo]. Od té doby došlo k archivaci výsledků zeměměřické činnosti na místně příslušném katastrálním pracovišti. Jsou to mapy na papírové podložce, či folii. Z mapy bývalého pozemkového katastru vznikla digitalizovaná mapa, a to mechanickým překreslením. Když se původní mapa stala archiválií, obnovená již nevznikla novým měřením. Překreslil se původní stav. Digitalizovaná mapa nabyla účinnosti [datum]. Při překreslování docházelo k chybám. Pokud jde o LMS, je to nezpochybnitelný důkazní materiál. Lze s tím pracovat, ale úkolem bylo pracovat s originální mapou stavebního katastru. Výsledek zeměměřičské činnosti spadá pod povolenou odchylku. Katastrální úřad kontroluje tzv. výměnný formát, který je třeba připojit. Pokud by tam byly rozpory, katastrální úřad by výsledek činnosti vrátil. V katastru nemovitostí jsou čtyři závazné údaje, je to zejména parcelní číslo a geometrické určení. Výměra je odvozený, resp. informativní údaj, který vznikl v roce [číslo] s technickými pomůckami, které byly v té době k dispozici. Výměra je informativní údaj katastru nemovitostí, resp. údaj pro vyměření daně, který není závazný. Například v případě pozemku obdélníkového tvaru s délkou 300 m a šířkou 10 m, u něhož by výměra měla činit 3.000 m, je v mezích přípustné odchylky, že se bude jednat o výměru 2.700 m až 3.300 m. Zakreslení hranice vychází z výsledků měření a výpočtů, tak jak je uvedeno v posudku.

11. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávajícími, a žalobcem jako kupujícím. Předmětem prodeje byly pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. č. st. [číslo] (o celkové výměře 817 m2) a budova [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], vše v k.ú. [část obce].

12. Z odůvodnění rozsudku se dále podává, že soud I. stupně učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba, budova [adresa] (rodinný dům), parc. [číslo], parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce]. Žalobce pozemky nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] s manželi [příjmení], kteří v domě [adresa] žili od roku 1987 a v roce 1996 se stali výlučnými vlastníky předmětných nemovitých věcí. Žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky (každý v rozsahu id. ) nemovitých věcí zapsaných na LV [anonymizováno] [rok], a to mimo jiné pozemků parc. [číslo] parc. [osobní údaje žalobce] [číslo] vše v k.ú. [část obce]. Žalovaná 1) je výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba, budova [adresa] (objekt k bydlení) v k.ú. [část obce]. Žalovaný 2) je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žalovaní nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 12. 2018, č.j. 32 D 79/2018-69, jež nabylo právní moci dne [datum], kterým byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti po matce žalovaných, [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum]. Právní předchůdkyně žalovaných, [jméno] [příjmení], nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem na základě usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 12. 2008, č.j. 25 D 458/2008-63, o potvrzení nabytí dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemř. [datum], usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 10. 2008, č.j. 25 D 125/2008-84, o potvrzení nabytí dědictví po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemř. [datum], a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 7. 2002, č.j. D 550/2001-45, o schválení dědické dohody. Právní předchůdkyně žalovaných se v místě narodila a později se odstěhovala do [obec]. Nemovité věci užívali její rodiče spolu s bratrem [jméno] [příjmení], který zemřel v roce 2008. Právní předchůdkyně žalovaných se poté stala výlučnou vlastnicí předmětných nemovitých věcí. Oplocení mezi sousedícími pozemky historicky tvořil plaňkový plot, toto oplocení bylo od roku 1949 neměnné. Pochybnosti o průběhu hranice mezi předmětnými pozemky vyvolal geometrický plán [číslo] vyhotovený dne [datum] [jméno] [příjmení] pro oddělení pozemků parc. č. st. [číslo] (oddělen pozemek parc. [číslo]) a parc. [číslo] (rozdělen na pozemky parc. [číslo]). Manželé [příjmení] upravili kolem roku 2000 spodní část plotu tak, aby mohli vjíždět na svůj dvůr automobilem (jednalo se o plot tvořený ocelovými sloupky potaženými pletivem); za tímto účelem zde položili panely. [jméno] [příjmení] provedl dne [datum] pro právní předchůdkyni žalovaných kontrolní zaměření hranic mezi pozemky a právní předchůdkyně žalovaných pak dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobce k vyklizení části jejích pozemků parc. [číslo] parc. [číslo]; opakovaně jej k vyklizení pozemků vyzývala dopisy z [datum]. Žalobce v dopise z [datum] trval na tom, že plot z pletiva nezpochybnitelně vymezuje hranici pozemků. Právní předchůdkyně žalovaných začala v roce 2013 stavět nový plot, k jeho dokončení však s ohledem na spory o průběh hranice nedošlo. V letech 2011 a 2013 došlo k vypracování odborného vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a technické zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V průběhu řízení, v letech 2014 a 2015 pak byly vypracovány znalecké posudky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]. Postupně vyhotovené geometrické plány, odborná vyjádření a znalecké posudky [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] si odporovaly.

13. Dále z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že soud I. stupně měl zato, že provedenými důkazy byl dostatečně zjištěn skutkový stav pro rozhodnutí ve věci a proto návrhy na provedení dalších důkazů zamítl. Neprováděl tak žalobcem navržené důkazy rozhodnutím [stát. instituce], [stát. instituce] ze dne 9. 4. 2015, [číslo jednací], rozhodnutím [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 19. 8. 2015, [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [číslo] [rok] [anonymizováno] [datum], [anonymizováno] [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], [anonymizováno] žalobou na zrušení rozhodnutí [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 4. 5. 2016, [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [číslo], když žalobce v podání ze dne [datum] uvedl, že na provedení těchto důkazů netrvá. Současně nebyl prováděn ani žalovanými navrhovaný důkaz rozhodnutím [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 4. 5. 2016, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], když předmětem tohoto správního řízení byla obnova katastrálního operátu přepracováním analogové katastrální mapy vyhotovené v měřítku 1: [číslo] do digitální podoby, přičemž vymezení parcely je jen evidenční záležitostí a změna katastrálního operátu nemůže ničeho změnit na vlastnickém právu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2271/2006). Neprováděl rovněž navržený účastnický výslech žalobce, který byl navrhován za účelem objasnění rozsahu užívání pozemků, když bylo přihlédnuto k tomu, že důkaz výslechem účastníka může podle § 131 o. s. ř. soud nařídit tehdy, nelze-li prokazovanou skutečnost dokázat jinak (důkaz má tedy subsidiární charakter). Žalobce v daném případě netvrdil, proč nemohou být tvrzené skutečnosti prokázány jinak (o čemž byl poučen při jednání dne [datum]). Současně bylo zohledněno, že historický průběh oplocení mezi předmětnými pozemky byl popsán v dodatku [číslo] revizního znaleckého posudku [číslo] [rok]. Soud I. stupně pro nadbytečnost (zjištění průběhu hranice, vč. historického oplocení, mezi pozemky ze znaleckého posudku znaleckého ústavu a jeho dodatků) neprováděl ani žalovanou stranou navržený důkaz protokolem o vytyčení pozemků [číslo] z [datum], výslechem geodeta [jméno] [příjmení], který vyhotovil tuto a další výše uvedené listiny, výslechem [anonymizováno]. [příjmení], majitele stavební firmy, která pro právní předchůdce žalovaných prováděla opravy, fotografiemi, výpisem z Pozemkového katastru, identifikace parcel, [územní celek] z [datum], dopisem z [datum], katastrální mapou, výpisem z knihovní vložky [číslo] pro [územní celek], rozhodnutím [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. [číslo] [spisová značka], [číslo jednací], o umístění stavby oplocení pozemků parc. [číslo] ([anonymizována dvě slova]) v k.ú. [část obce].

14. Po právní stránce posuzoval soud I. stupně věc podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) a s ohledem na vznesenou námitku vydržení vzal v úvahu i právní úpravu této otázky podle zák. č. 946/1811 Sb., obecného zákoníku občanského (ve znění účinném do 31.12.1950), zákona č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku (ve znění účinném od 1.1.1951 do 31.3.1964) a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník).

15. Nejprve se zabýval otázkou naléhavého právního zájmu na požadovaném určení v souladu s ustanovením § 80 o.s.ř. Dospěl k závěru, že na straně žalobce je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, když z ustálených judikaturních závěrů vyplývá, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovité věci je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4593/2010).

16. Dále se soud I. stupně zabýval zjištěním průběhu hranice mezi pozemky. Uvedl, že v daném případě nebyly dány podmínky pro určení hranice mezi pozemky soudním rozhodnutím podle § 1028 občanského zákoníku, neboť hranice mezi pozemky je mezi účastníky sporná pouze subjektivně, nikoliv objektivně. Stěžejní proto bylo jako předběžnou otázku zjistit správný průběh hranice mezi pozemky žalobce a pozemky právní předchůdkyně žalovaných. Žalobce také v souladu s tím po pravomocně částečném zamítnutí jeho žaloby a po úpravě žaloby požaduje nyní určit jeho vlastnictví ke sporným pozemkům, vytyčeným geometrickým plánem.

17. Při určení správného průběhu hranice vyšel soud I. stupně ze závěrů revizního znaleckého posudku a znaleckým ústavem vyhotoveného geometrického plánu. Pokud jde o závěry revizního znaleckého posudku, má soud I. stupně za to, že znalecký ústav svůj posudek obhájil. Vysvětlil, jakým způsobem postupoval a vypořádal se s námitkami žalovaných. Z předmětného posudku a jeho dodatků je zřejmé, ze kterých zjištění znalecký ústav vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru. Závěry posudku byly náležitě odůvodněny a toto odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení.

18. Pokud žalovaní poukazovali na údaj o výměře pozemků v kupní smlouvě, na jejímž základě nabyl žalobce vlastnické právo, je třeba zohlednit, že dle ustanovení § 20 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2013, jsou pro právní úkony týkající se nemovitostí vedených v katastru závazné údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území. Dle ustanovení § 51 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů jsou pro právní jednání týkající se nemovitostí vedených v katastru závazné údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území. Z uvedeného je zřejmé, že výměra parcely není závazným údajem ve smyslu § 51 katastrálního zákona (resp. § 20 dříve platného katastrálního zákona; srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1172/2020).

19. Je třeba vnímat nejen rozdíl při (deklaratorním) určení vlastnického práva (již dle hmotného práva vzniklého na základě některého zákonem předpokládaného právního titulu) k určité sporné části pozemku, kdy se vychází z toho, že hranice mezi dvěma pozemky je objektivně zjistitelná, ale mezi účastníky (jen) subjektivně sporná, na straně jedné a při (konstitutivním) určení hranice soudem na straně druhé, kteroužto možnost žalobního žádání zavedl s účinností od 1. 1. 2014 až občanský zákoník ve svém § [číslo], podle něhož může soud (konstitutivně) určit hranici mezi pozemky, v těch případech, kdy je tato objektivně pochybná a neznatelná. Současně je nutno vnímat také rozdíl mezi pozemkem a parcelou. Zatímco pozemek je věcí v právním slova smyslu, parcela je zobrazením pozemku do katastrální mapy. Vymezení parcely je sice jen evidenční záležitostí a nemůže nic měnit na vlastnickém právu k pozemku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2271/2006), má však významnou roli při převodu či přechodu vlastnického práva. Pro nabytí vlastnického práva je totiž rozhodný stav katastrálního operátu účinný ke dni vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pro právní jednání týkající se pozemku je závazné jeho parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti a název a geometrické určení katastrálního území (viz § 51 katastrálního zákona, případně § 20 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky, ve znění účinném do 31. 12. 2013). Pokud někdo učinil předmětem převodu vlastnictví pozemek označený parcelním číslem podle zápisu v katastru nemovitostí, nabyl jej v hranicích a geometrickém určení dle katastru nemovitostí ke dni účinnosti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Není-li pozemek v převodní smlouvě příslušným číslem parcelním označen, nemůže ho nabyvatel smluvně nabýt, nebo pokud by převodce vlastnil ve skutečnosti více, než odpovídá ve smlouvě vymezenému pozemku v podobě parcely, nestává se nabyvatel vlastníkem tohoto většího (avšak smluvně nereflektovaného) rozsahu. Chtějí-li se účastníci smlouvy od geometrického určení v katastru nemovitostí odchýlit, musejí nejprve dosáhnout potřebné změny v určení parcely v katastru nemovitostí. Uvedený závěr platí i pro přechod vlastnického práva děděním (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1996/2013 aj.).

20. Soud I. stupně se dále zabýval otázkou vznesené námitky vydržení, kterou žalovaní vznesli v průběhu řízení. Jednalo se z jejich strany o obecnou (přes výzvu soudu dle § 118a o. s. ř.) blíže nevymezenou námitku vydržení. Dle soudu I. stupně mělo být ze strany žalovaných za účelem unesení břemene tvrzení alespoň rámcově tvrzeno, kdy a kým mělo dojít k vydržení. Kromě toho z posudku znaleckého ústavu je zřejmé, že historický průběh hranice (oplocení) se neshoduje s rekonstruovanou hranicí dle geometrického plánu [číslo].

21. Soud I. stupně zdůraznil, že vydržení dovršené před 1. 1. 2014 se posoudí výhradně podle občsndkého zákoníku i když soud rozhoduje za účinnosti NOZ (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 823/2016). Občanský zákoník v původním znění vydržení neznal. Bylo zavedeno s účinností k 1. 4. 1983 novelou č. 131/ 1982 Sb., ale jen v omezeném rozsahu. Připadalo v úvahu jen u movitých věcí v osobním užívání nebo u pozemků či jejich části (do určité výměry), k nimž by mohlo být zřízeno právo osobního užívání, a naopak bylo vyloučeno u věcí v socialistickém a státním vlastnictví (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 771/2015). Do vydržecí doby se započítávala i držba před 1. 4. 1983; k vydržení však mohlo dojít nejdříve za rok po uvedeném datu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5074/2015 a PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-807400 -747-7, k § 3066). Do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, je třeba pro účely vydržení započíst i dobu, po kterou věc držel před 1. 1. 1992, a to i v případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1998, sp. zn. 22 Cdo 2273/98, uveřejněný pod číslem 50/ 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). Mimořádné vydržení nebylo v poměrech obč. zák. možné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 826/2013). Pokud nedošlo k mimořádnému vydržení před 1. 1. 1951, poté k němu mohlo dojít nejdříve za účinnosti NOZ.

22. Při posuzování dobré víry držitele v době po roce 1948 i později je třeba podle soudu I. stupně přihlédnout k tomu, že se ujal držby nemovitosti v době, kdy byla závažným způsobem narušena stabilita vlastnických vztahů, kdy nebyly uznávány některé tradiční principy soukromého práva, právní úprava vlastnických vztahů byla nepřehledná (týkaly se jí často i odvozené normy) a konečně kdy správní orgány (národní výbory) měly široká faktická i právní oprávnění zasahovat do vlastnických vztahů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1479/2012). Dle ustálené judikatury si oprávněný držitel může započítat do držby nezbytné k vydržení věci či práva dobu oprávněné držby svého právního předchůdce jen, pokud ten sám věc či právo nevydržel. Jestliže věc vydržel již právní předchůdce držitele uplatňující své vlastnictví k věci z titulu vydržení, může držitel nabýt vlastnictví k věci vydržením jen její oprávněnou držbou po celou vydržecí dobu; zápočet doby právního předchůdce je v takovém případě logicky vyloučen (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 2128/2005, 22 Cdo 4282/2009, 22 Cdo 53/2012, 22 Cdo 3767/2014, 22 Cdo 1066/2015 aj.).

23. Žalovaní nabyli vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 12. 2018, č.j. 32 D 79/2018-69, jež nabylo právní moci dne [datum]. Vzhledem k tomu, že již probíhalo předmětné řízení o určení vlastnického práva, nemohlo v případě žalovaných dojít k řádnému či mimořádnému vydržení vlastnického práva dle NOZ. Právní předchůdkyně žalovaných nabyla vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 12. 2008, č.j. 25 D 458/2008-63, usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 27. 10. 2008, č.j. 25 D 125/2008-84, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 7. 2002, č.j. D 550/2001-45. Vzhledem k tomu, že si v roce 2010 nechávala provést kontrolní zaměření vlastnických hranic a vyzývala žalobce k vyklizení části pozemku, nebylo možné, aby byla v dobré víře ve smyslu § 130 odst. 1 občanského zákoníku, když již probíhal spor o průběh hranice mezi pozemky. I kdyby nějakou část pozemků parc. [číslo] či [číslo] vydrželi předchůdci právní předchůdkyně žalovaných (s ohledem na nerušenou držbu v rozsahu a mezích daných oplocením od roku 1949), jak vyplývá z konstantní judikatury,i v případě přechodu vlastnického práva děděním platí, že předmětem převodu vlastnictví je pozemek označený parcelním číslem podle zápisu v katastru nemovitostí. Nabyvatel nabývá pozemek v hranicích a geometrickém určení dle katastru nemovitostí ke dni účinnosti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.

24. S ohledem na vše shora uvedené soud I. stupně proto žalobě na určení vlastnického práva vyhověl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Vycházel přitom z toho, že žalobce se původně podanou žalobou domáhal 1) určení hranice mezi předmětnými pozemky účastníků postupem podle § 1028 NOZ a současně 2) určení jeho vlastnického práva k pozemkům označeným v žalobě. Jednalo se tak o kumulaci dvou žalobních nároků. Tarifní hodnota je u obou nároků stejná (50 000 Kč v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Pokud jde o nárok na určení hranice mezi předmětnými pozemky, byla úspěšná žalovaná strana, neboť žaloba byla ohledně tohoto nároku zamítnuta. Žalobce byl naopak úspěšný ve vztahu k nároku na určení vlastnického práva. Poměr úspěchu a neúspěchu obou stran tak byl stejný a soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

26. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak žalobce, tak žalovaní.

27. Odvolání žalovaných směřovalo proti výrokům I a III rozsudku soudu I. stupně. Ve svém odvolání namítali, že rozsudek soudu I. stupně je opřen výlučně o závěry revizního znaleckého posudku a jeho dodatků, zpracovaného [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] Ani tento revizní znalecký posudek však v kontextu závěrů obou dodatků nevyznívá přesvědčivě. Ze závěrů dodatku [číslo] k tomuto posudku vyplývá, že lze spolehlivě určit hraniční body mezi dotčenými pozemky, kterými jsou body [číslo] dle stojek oplocení, které se v daném místě nacházelo od roku 1972. Průběh vlastnické hranice dle dodatku [číslo] revizního posudku v návaznosti na zakreslení této hranice v geometrickém plánu [číslo] je však v rozpory se závěry přijatými v dodatku [číslo] zakreslená hranice mezi dotčenými pozemku nekoresponduje se zjištěnými hraničními body. Domnívají se, že hranice mezi pozemky ve vlastnictví žalobce a žalovaných nebyla v geometrickém plánu zakreslena a zachycena správně. Rozpory spolehlivě neodstranil ani výslech znalce. Dle geometrického plánu došlo také ke změně výměry parcel. Podle jejich názoru by bylo namístě zvážit otázku vypracování nového geometrického plánu, neboť tento neodpovídá závěrům revizního znaleckého posudku. Soudu I. stupně ve svém odvolání dále vytýkali, že se nezabýval otázkou kdo, od kdy a jakým způsobem a v jakém rozsahu předmětné pozemky užíval. Žalovaní z opatrnosti vznesli námitku vydržení a požádali soud o poskytnutí lhůty k doplnění tvrzení. Soud I. stupně jim nevyhověl, avšak v odůvodnění napadeného rozsudku přijímá závěry o takové námitce. Zdůrazňovali, že z výpovědi právní předchůdkyně žalovaných bylo prokázáno, že v původním rozsahu byly pozemky užívání právními předchůdci žalovaných po takovou dobu, že je možné aplikovat institut mimořádného vydržení.

28. Pokud jde o nákladový výrok, pak se žalovaní domnívají, že spor vyvolal žalobce, oni v průběhu řízení navrhovali smírné řešení, které nebylo žalobcem přijato, a ten trval na dalším řízení. Za takové situace by náklady na revizní znalecký posudek měl nést výlučně žalobce. Navrhovali, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a žalobu zamítl s tím, že náklady státu ponese žalobce, popř. aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

29. Odvolání žalobce směřovalo proti nákladovým výroku II a IV. Žalobce v něm namítal, že soud I. stupně uzavřel, že žalobce a žalovaní byli stejnou měrou procesně úspěšní i neúspěšní. Pokud se žalobce domáhal určení průběhu vlastnické hranice, jež byla odvozana právě od vlastnictví k žalovaným pozemkům, domáhal se dvakrát téhož, přičemž po věcné stránce svůj nárok obhájil. Žaloba totiž byla ohledně nároku na určení vlastnické hranice zamítnuta z procesních důvodů. Náklady řízení navíc vznikly v podstatné míře až poté, kdy se vedlo řízení pouze o nároku na určení vlastnictví ke sporným pozemkům. Tyto náklady byly převážně vynaloženy na vypracování znaleckých posudků. Tyto náklady měly být odděleny od nákladů dosud vzniklých a mělo o nich být rozhodováno podle žalobcova úspěchu ve věci. Navrhoval, aby odvolací soud změnil výrok II tak, že přizná žalobci náhradu nákladů řízení a výrok IV a zprostředkovaně i výrok III změní tak, že žalovaným uloží povinnost nést veškeré náklady vzniklé státu.

30. Ve vyjádření k odvolání žalovaných žalobce především zdůraznil, že skutkový základ sporu je založen na posouzení odborné otázky, kterou je průběh vlastnické hranice mezi spornými pozemky. Určení průběhu této vlastnické hranice zároveň vymezuje jednotlivé pozemky, resp. jejich polohopisné určení, které je mezi účastníky sporné. Průběh této vlastnické hranice proto byl zjišťován několika znaleckými posudky, z nichž poslední, zpracovaný [příjmení] [anonymizována tři slova] [obec], měl povahu revizního znaleckého posudku. Domáhají-li se žalovaní v odvolání zpracování dalšího znaleckého posudku, resp. namítají-li v této souvislosti nedostatečné zjištění skutkového stavu v důsledku toho, že jiný znalecký posudek nebyl již zpracován, považuje žalobce tuto námitku za nedůvodnou, neboť je zjevné, že jiná odborná autorita by k věci nemohla nic jiného uvést. Zpracovaný znalecký posudek podléhá hodnocení ze strany soudu, který jej vyhodnotil jako věcně správný (bod 69. odůvodnění rozsudku). Soud I. stupně správně připomněl, že odborné závěry jako takové není oprávněn přezkoumávat, a proto se zaměřil na hodnocení postupu znalce z hlediska pravidel logického myšlení, konzistentnosti jím použitých metod, jednotlivých kroků při postupu znalce apod. Skutkový stav ohledně průběhu vlastnické hranice je proto potřeba považovat za řádně a dostatečně zjištěný.

31. Žalobce shodně se soudem prvního stupně neshledává v posudku rozpory, které mu žalovaní vytýkají ve vztahu k jeho dodatku [číslo] k dodatku [číslo]. Zpracovatel posudku k němu podal opakovaně vysvětlení při svých výsleších; naposledy se tak stalo na jednání dne [datum]. Zdůvodnění postupu znalce a jeho závěry byly vždy konzistentní a logické. Průběh vlastnické hranice se odvíjí od původních identických bodů, které znalecký ústav identifikoval na základě historických map tak, že výchozím bodem je západní roh budovy na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [část obce]. Naopak dosavadní znázornění sporných pozemků v mapě na základě změny provedené v roce 2014 umisťovalo tento výchozí bod chybně do vzdálenosti cca 1 metru od uvedeného rohu budovy západním směrem, tj. k budově [adresa], jež je ve vlastnictví žalobce. Znalecký ústav důvody takto chybného umístění klíčových identických bodů v posudku popsal a vysvětlil. Podstata odvolací námitky žalovaných v této souvislosti spočívá v tom, že se v důsledku správného vytýčení vlastnické hranice„ zmenšila“ výměra pozemkových parcel žalovaných, avšak toto zmenšení se nepromítlo do údajů katastru nemovitostí, neboť parcely žalovaných jsou co do evidované výměry stále stejné. Bylo však správně připomenuto, že výměra pozemkové parcely je pouze pomocný, nikoliv závazný údaj katastru nemovitostí. Zároveň je také možno připomenout, že ke změně výměry pozemků žalovaných nedošlo ani poté, kdy byla katastrálním úřadem nově vyznačena vlastnická hranice na základě záznamu podrobného měření změn [číslo] který zpracoval v říjnu 2014 [anonymizováno]. [příjmení]. Z nezměněné evidované výměry pozemků žalovaných nelze dovodit nic ohledně údajné nesprávnosti závěrů posudku, resp. v návaznosti na něj zpracovaného geometrického plánu. Podstata závěrů revizního znaleckého posudku spočívá jednoduše v určení průběhu historické vlastnické hranice, přičemž právě tato hranice nebyla respektována v roce 2014, kdy byla prováděna obnova katastrálního operátu při jeho digitalizaci. Znalecký posudek, resp. na jeho základě vypracovaný geometrický plán, proto pouze napravuje chybně vyznačený stav údajů v katastru nemovitostí z roku 2014, resp. chybné zakreslení průběhu vlastnické hranice, které bylo tehdy provedeno.

32. Pokud jde o odvolací námitky žalovaných, týkající se námitky vydržení, žalobce připomněl, že revizní znalecký posudek (bez dodatků) byl vypracován ke dni [datum]. Již zde byl vysloven závěr o průběhu vlastnické hranice, přičemž tento závěr byl oběma dodatky k posudku pouze potvrzen. Žalovaní tak měli téměř dva roky na to, aby námitku vydržení konkretizovali. Právní zástupce žalovaných se účastnil ústního jednání dne [datum], které bylo odročeno, neboť se nedostavil zástupce znaleckého ústavu. Poslední jednání ve věci se konalo [datum]. Žalovaní tedy měli, v té době již právně zastoupeni advokátem, tři týdny na to, aby námitku vydržení konkretizovali, což neučinili. Postup soudu, který umožnil právnímu zástupci žalovaných konkretizovat námitku vydržení přímo při posledním ústním jednání, aniž by byla poskytnuta další lhůta, byl tedy z hlediska procesní ekonomie správný. Navíc námitka vydržení by neměla naději na úspěch pro zjevné nesplnění zákonných podmínek pro vydržení vlastnického práva.

33. Z hlediska chronologie jednotlivých událostí žalobce uvedl, že znalecké závěry [anonymizována dvě slova] [obec] revidují současný stav zakreslení pozemků v katastrální mapě, a tedy i jejich polohopisné určení, které bylo do katastrálního operátu zaneseno až v roce 2014 na základě záznamu podrobného měření změn (ZPMZ) [číslo] zpracovaného [anonymizováno] [příjmení] v říjnu 2014, a to v souvislosti s obnovou katastrálního operátu přepracováním dosavadní analogové mapy do digitální podoby. Do té doby byl spor o průběh vlastnické hranice dotčených pozemků účastníky vyvolán zejména snahou druhého žalovaného zbudovat oplocení mezi domy (resp. pozemky) účastníků takovým způsobem, že toto oplocení v rozporu s dosavadním stavem zasahovalo do tehdejšího způsobu užívání žalobcova pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Nejednalo se ovšem o první zpochybnění žalobcova vlastnického práva k pozemku. Soud prvního stupně v této souvislosti správně připomněl i skutečnost, že původní žalovaná vyzývala žalobce již dříve k vyklizení části žalobcova pozemku, a to v návaznosti na kontrolní měření, které si nechala v roce 2010 zpracovat. Pak ovšem nemohla pozemek držet a užívat, protože kdyby jej držela a užívala, nemusela by žalobce vyzvat k jeho vyklizení. Ačkoliv nijak rozsah, ve kterém se vydržení žalovaní dovolávají, oni sami nevymezují (tj. není uvedeno, které části sporného pozemku měli v minulosti držet a užívat, jakým způsobem a v jakém rozsahu), je přesto z postupu druhého žalovaného (v té době nikoliv účastníka řízení), který se pokusil spornou část pozemku oplotit, zřejmé, že do té doby užíval sporné části pozemku parc. [číslo] žalobce, resp. jeho právní předchůdci. Shodný závěr plyne i z postupu původní žalované. Pokud by tomu tak nebylo a pozemek či jeho části by užívali žalovaní, resp. jejich matka jako původní účastnice řízení, nemuseli by takto postupovat a bránit žalobci v užívání pozemku, resp. se snažit mu v užívání pozemku bránit. Z toho žalobce dovozuje, že námitku vydržení vznášenou žalovanými, byť je tato námitka zcela nekonkrétní, mohl soud odmítnout již na základě uvedených zjištění, neboť nebyla splněna ani základní podmínka pro vydržení, tj. držba jako taková. Návrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a změnil jej pouze v nákladových výrocích tak, jak uváděl ve svém odvolání.

34. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 občanského soudního řádu - dále jen o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že odvolateli uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody (ust. § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení a neshledal důvodným ani odvolání žalobce ani odvolání žalovaných.

35. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se žalobou podanou dne [datum] u soudu I. stupně proti původní žalované [jméno] [příjmení], narozené [datum], domáhal určení, že hranice mezi pozemkem parc. [číslo] pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], vede po spojnici bodů [číslo] tak, jak jsou vyznačeny v geometrickém plánu [číslo] 2014 vyhotoveném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], s nímž vyslovil souhlas [stát. instituce] dne [datum], a dále určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], které jsou vyznačeny ve výše uvedeném geometrickém plánu. V žalobě tvrdil, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] který má část společné hranice s pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] ([anonymizováno]), vše v k.ú. [část obce], které vlastnila právní předchůdkyně žalovaných. Žalobce pozemky nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Mezi účastníky je průběh vlastnické hranice sporný. Spor o průběh vlastnické hranice vyvolal geometrický plán geodeta [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne [datum]. V tomto geometrickém plánu byl chybně umístěn bod [číslo] který měl být posunut od 0,9 metru do pozemku parc. [číslo]. Chybné vyznačení průběhu sporné hranice [jméno] [příjmení] potvrzují odborné vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Faktická hranice mezi pozemky je tvořena plotem, který neodpovídá hranici, která by měla být v katastru nemovitostí vymezena, ani hranici vyplývající z geometrického plánu geodeta [jméno] [příjmení], ale kopíruje stav terénu – mezi pozemky je terénní sráz. Žalobce dále tvrdil, že má na požadovaných určeních naléhavý právní zájem, neboť rozhodnutí soudu se odrazí ve stavu zápisu v katastru nemovitostí, ale i proto, že právní předchůdkyně žalovaných užívá část pozemku žalobce, která je chybně zapsána v katastru nemovitostí.

36. Právní předchůdkyně žalovaných s žalobou nesouhlasila. Průběh společné hranice mezi předmětnými pozemky je podle ní jiný než, jak tvrdí žalobce. Předmětné nemovité věci nabyla naposledy děděním po bratrovi [jméno] [příjmení], který zemřel [datum], a dále děděním po [jméno] [příjmení], [datum narození], který zemřel [datum]. Právní předchůdkyně žalovaných v osadě [část obce] od narození žila a poté, co se vdala a odstěhovala do [obec], do rodného domu pravidelně jezdila. Předci právní předchůdkyně žalovaných zde žili již před 300 lety. Majetek přecházel z generace na generaci. Po roce 1948 byli rodiče právní předchůdkyně žalovaných postupně donuceni sdružit veškeré své pozemky do užívání [anonymizováno] [část obce]. Jejich majetek obhospodařovaný družstvem pak byl převeden jako dar do užívání státu. Do doby, než se žalobce přistěhoval, nebyla hranice mezi pozemky rozporována. Žalobce zde po nastěhování našel plechový plot, který stál na místě původního dřevěného plotu a na místě hranice, jež do té doby nikdo nerozporoval. Předložila žalobci veškeré doklady o vlastnictví pozemků a jelikož je žalobce stále nepovažoval za dostatečně průkazné, nechala na vlastní náklady v roce 2010 sporný pozemek vytyčit [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne [datum] obdržela právní předchůdkyně žalovaných povolení ke stavbě plotu. Jeho dokončení ale bylo žalobcem znemožněno, protože zde žalobce umístil různý materiál. Geometrický plán [anonymizováno] [příjmení] byl vypracovaný bez vědomí právní předchůdkyně žalovaných. Právní předchůdkyně žalovaných novým vytyčením přišla o 45 m2 pozemku. Právní předchůdkyně žalovaných konečně namítala, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaných určeních.

37. Soud I. stupně ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 28. 6. 2017, č.j. 5 C 217/2014-312, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhá určení, že hranice mezi pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], vede po spojnici bodů [číslo] tak, jak jsou vyznačeny v geometrickém plánu [číslo] [rok], vyhotoveném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], s nímž vyslovil souhlas [stát. instituce] dne [datum] (výrok I.), dále byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], které jsou vyznačeny na geometrickém plánu [číslo] [rok] vyhotoveném [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne [datum], s nímž vyslovil souhlas [stát. instituce], [stát. instituce], dne [datum] (výrok II.), a žalobci byla uložena povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalovaných náklady řízení (výrok III.). Doplňujícím usnesením ze dne 28. 6. 2017, č.j. 5 C 217/2014-324, Okresní soud Praha-východ rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha-východ náklady na znalečné.

38. K odvolání žalobce byl předmětný rozsudek, ve spojení s doplňujícím usnesením, potvrzen ve výroku I. Ve výrocích II., III. a ve výroku I. doplňujícího usnesení byl předmětný rozsudek zrušen a vrácen k dalšímu řízení, a to rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2017, č.j. 28 Co 382/2017-357, 28 Co 383/2017-357, jež nabyl právní moci dne [datum] Odvolací soud uvedl, že žalobce nezpochybňuje skutečnost, že v podkladech katastru nemovitostí je„ zakreslena“ hranice mezi předmětnými pozemky,„ pouze“ průběh této hranice nepovažuje za správný. Žalobce se považuje za vlastníka pozemků vyznačených na geometrickém plánu [anonymizováno] [příjmení] proto, že je podle svého názoru nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. V důsledku chybného zakreslení hranice tyto pozemky užívá právní předchůdkyně žalovaných. Odvolací soud uvedl, že v daném případě nejsou dány podmínky pro určení hranice mezi pozemky soudním rozhodnutím podle § 1028 NOZ Hranice mezi pozemky je mezi účastníky sporná pouze subjektivně, nikoliv objektivně. V žádném případě se nejedná o situaci předpokládanou uvedeným ustanovením, kdy by hranice musela být neznatelná nebo pochybná. Hranice je v katastrální mapě jednoznačně vyznačena, pouze žalobce s takto zaznamenaným průběhem nesouhlasí. Žalobce se sice výslovně domáhá určení hranic mezi pozemky, avšak zároveň tvrdí, že je vlastníkem pozemků, které jsou vyznačeny geometrickým plánem, a požaduje určit, že je jejich vlastníkem. Žalobce se tak de facto oběma návrhy domáhá téhož (což není přípustné), a to určení vlastnictví. Žalobce od počátku tvrdí, že pozemky nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Naopak právní předchůdkyně žalovaných neuvedla žádné tvrzení, z něhož by bylo seznatelné, z jaké skutečnosti ona dovozuje, že je vlastníkem předmětných pozemků. Pro posouzení otázky určení vlastnictví k pozemkům vyznačeným geometrickým plánem je stěžejní zjistit správný průběh hranice mezi pozemky žalobce a pozemky právní předchůdkyně žalovaných. Bude třeba vyslechnout [anonymizováno] [příjmení] jako znalce při jednání k jeho znaleckému posudku a zejména k rozporům se závěry znalce [příjmení] [příjmení]. Neodstraní-li výslech tohoto znalce rozpory mezi znaleckými posudky obou znalců, bude zřejmě třeba vzhledem k množství již existujících odporujících si geometrických plánů, odborných vyjádření a znaleckých posudků zjistit průběh hranice mezi pozemky účastníků prostřednictvím posudku zpracovaného znaleckým ústavem. Bude-li prokázáno, že předmětné pozemky žalobce nekoupil od právních předchůdců kupní smlouvou ze dne [datum], bude namístě žalobu zamítnout. V opačném případě bude namístě žalobě vyhovět, nebude-li žalovaná tvrdit a neprokáže jí svědčící právní důvod nabytí vlastnictví.

39. V mezidobí původní žalovaná paní [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela. Usnesením ze dne 27. 4. 2018, č.j. 5 C 217/2014-372, jež nabylo právní moci dne [datum], bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení pozůstalostního řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 12. 2018, č.j. 32 D 79/2018-69, jež nabylo právní moci dne [datum], byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, dle níž žalovaná 1) z pozůstalosti převezme mimo jiné pozemků parc. [osobní údaje žalobce] [číslo] parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno], vše v k.ú. [část obce] a žalovaný 2) z pozůstalosti převezme mimo jiné pozemků parc. [osobní údaje žalobce] [číslo] parc. [číslo] parc. č. st. [anonymizováno], vše v k.ú. [část obce]. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 21. 12. 2018, č.j. 5 C 217/2014-394, které nabylo právní moci dne [datum], pak bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně žalované pokračováno s žalovanými 1) a 2).

40. Podáním ze dne [datum] žalobce s ohledem na to, že v průběhu řízení byl vypracován nový geometrický plán [anonymizováno] [jméno] [příjmení], navrhl změnu žaloby a požadoval, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], okres [okres], určených v k. ú. [část obce] geometrickým plánem [číslo] vypracovaným dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s nímž vyslovil souhlas [stát. instituce], [stát. instituce], dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací]. Geometrický plán [číslo] tvoří nedílnou přílohu rozsudku. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 14. 1. 2022, č.j. 5 C 517/2014-1404, jež nabylo právní moci dne [datum], byla připuštěna změna žaloby, navržená žalobcem v podání ze dne [datum].

41. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je soud I. stupně ve svém rozhodnutí správně a podrobně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně. Základní skutková zjištění soudu I. stupně jsou stručně shrnuta shora.

42. Rovněž po právní stránce shledal odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně správným.

43. Podle ustanovení § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 1992 do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník) je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

44. Podle ustanovení § 130 odst. 1 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

45. Podle ustanovení § 985 zákona č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen NOZ) není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

46. Podle ustanovení § 989 odst. 1 NOZ vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

47. Podle ustanovení § 1028 NOZ jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.

48. Podle ustanovení § 1095 NOZ uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

49. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 NOZ se tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

50. Podle ustanovení § 3066 NOZ se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

51. Podle ustanovení § 2 písm. i) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ katastrální zákon“) se pro účely tohoto zákona rozumí katastrální mapou polohopisná mapa velkého měřítka s popisem, která zobrazuje všechny pozemky, které jsou předmětem katastru, katastrální území a další prvky polohopisu; pozemky se v katastrální mapě zobrazují průmětem svých hranic do zobrazovací roviny, označují se parcelními čísly a značkami druhů pozemků.

52. Podle ustanovení § 8 katastrálního zákona musí být v listinách pro zápis práv do katastru nemovitosti označeny údaji katastru, a to a) pozemek parcelním číslem s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a v případě, že jsou v katastrálním území pozemky vedeny ve dvou číselných řadách a jde o stavební parcelu, též údajem o této skutečnosti, jinak se má za to, že jde o pozemkovou parcelu, b) pozemek, který je evidován zjednodušeným způsobem, parcelním číslem podle dřívější pozemkové evidence s uvedením, zda se jedná o parcelní číslo podle pozemkového katastru, přídělového operátu, scelovacího operátu nebo evidence nemovitostí, s uvedením názvu katastrálního území, ve kterém leží, a s uvedením názvu původního katastrálního území, pokud byl pozemek dotčen změnou hranice katastrálního území, c) budova, která není součástí pozemku ani práva stavby, označením pozemku, na němž je postavena, číslem popisným nebo evidenčním a příslušností budovy k části obce, pokud je název části obce odlišný od názvu katastrálního území, v němž se nachází pozemek, na kterém je budova postavena, d) budova, která není součástí pozemku ani práva stavby a číslo popisné ani evidenční se jí nepřiděluje, je hlavní stavbou na pozemku a nejedná se o drobnou stavbu, označením pozemku, na němž je postavena, a způsobem využití, e) jednotka označením budovy, v níž je vymezena, pokud není součástí pozemku ani práva stavby, nebo označením pozemku nebo práva stavby, jehož součástí je budova, v níž je vymezena, číslem jednotky a jejím pojmenováním, f) rozestavěná jednotka označením budovy, v níž je vymezena, pokud není součástí pozemku ani práva stavby, nebo označením pozemku nebo práva stavby, jehož součástí je budova, v níž je vymezena, číslem jednotky a označením, že se jedná o rozestavěnou jednotku, g) právo stavby označením pozemku, ke kterému je zřízeno, h) nemovitost evidovaná v katastru podle jiného zákona označením pozemku, na kterém je postavena, a způsobem využití.

53. Podle ustanovení § 51 katastrálního zákona údaje katastru, a to parcelní číslo, geometrické určení nemovitosti, název a geometrické určení katastrálního území, jsou závazné pro právní jednání týkající se nemovitostí vedených v katastru.

54. Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), se pro účely této vyhlášky obvodem budovy rozumí průnik vnějšího obvodu budovy s terénem nebo u netypických budov svislý průmět vnějšího obvodu budovy na terén.

55. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

56. Soud I. stupně správně uzavřel, že na straně žalobce je naléhavý zájem na požadovaném určení neboť v případě vyhovění žalobě by došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí a sjednocení stavu faktického se stavem právním. Kromě toho bez tohoto určení by bylo postavení účastníků řízení nejistým.

57. Soud I. stupně také správně posoudil, a to v souladu se závěry usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byl zrušen jeho původní rozsudek ve věci, že v daném případě nelze na věc aplikovat ustanovení § 1028 NOZ Hranice mezi pozemky je mezi účastníky sporná pouze subjektivně, nikoliv objektivně. V žádném případě se nejedná o situaci předpokládanou uvedeným ustanovením, kdy by hranice musela být neznatelná nebo pochybná. Jde o stav, kdy je hranice v katastrální mapě jednoznačně vyznačena, pouze žalobce s takto zaznamenaným průběhem nesouhlasí. Žaloba na„ určení sporné hranice“ mezi pozemky, o které žalobce tvrdí, že ji lze objektivně zjistit, avšak existuje spor o její průběh mezi účastníky řízení, je zvláštním případem žaloby na určení vlastnického práva žalobce; soud za použití pravidel pro dokazování ve sporném řízení zkoumá, kudy vede sporná hranice, a pokud zjistí, že žalobcova tvrzení jsou správná, žalobě vyhoví, jinak ji zamítne. V případě určení průběhu hranice podle ustanovení § 1028 NOZ se žaloba opírá o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se o její nové vymezení či stanovení. Každá z uvedených žalob se tak opírá o jiný skutkový stav a o jiné zákonné ustanovení. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4071/2016).

58. Žalobce své vlastnické právo ke sporným pozemkům odvozuje z toho, že tyto pozemky nabyl na základě kupní smlouvy ze dne [datum], která byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávajícími, a žalobcem jako kupujícím. Předmětem prodeje byly pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. č. st. [číslo] (o celkové výměře 817 m2) a budova [adresa] stojící na pozemku parc. č. st. [číslo], vše v k.ú. [část obce]. Uzavření této kupní smlouvy bylo v řízení před soudem I. stupně prokázáno jak samotnou kupní smlouvou, tak svědeckými výpověďmi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

59. V některých řízeních o určení vlastnictví je nejprve nutné jako předběžnou otázku vyřešit skutečný průběh hranice (např. na základě rozdílného zobrazení ve dvou různých geometrických plánech) a až následně se zabývat určením vlastnického práva k uvedeným pozemkům. Tak je tomu i v projednávané věci. I v případech, ve kterých je hranice mezi pozemky objektivně zjistitelná a soud určuje vlastnické právo ke sporné části pozemku, nemá obnova katastrálního operátu vliv na hmotněprávní vztahy k nemovitostem a rozhodnutí soudu deklaruje vlastnické právo účastníků řízení vyplývající z hmotněprávních vztahů (srovnej PETROV, Jan. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2019. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400 -747-7, str. 1100 a 1101).

60. Soud I. stupně při řešení této předběžné otázky vycházel z revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu, včetně jeho dodatků a geometrického plánu. V předmětné věci bylo v minulosti vypracováno několik znaleckých posudků, včetně geometrických plánů a vydána i odborná vyjádření různých znalců, jejichž závěry se lišily a nesrovnalosti se nepodařilo v řízení před soudem I. stupně odstranit ani výslechem znalců. Proto soud I. stupně postupoval správně, když přistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku, a to posudku vypracovaného znaleckým ústavem. Z jeho závěrů, včetně závěrů obsažených ve dvou doplňcích (potvrzených opakovaným výslechem zástupců znaleckého ústavu), pak při svém rozhodování vycházel. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že znalecký ústav svůj posudek obhájil. Vysvětlil, jakým způsobem postupoval a vypořádal se s námitkami žalovaných. Z předmětného posudku a jeho dodatků je zřejmé, ze kterých zjištění znalecký ústav vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah dospěl ke svému závěru. Závěry posudku byly náležitě odůvodněny a toto odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení. K tomuto závěru se odvolací soud připojuje.

61. Zjištění správného průběhu hranic je otázkou skutkovou, při jejímž posouzení se soud neobejde bez provedení důkazu znaleckým posudkem, neboť soud nemá příslušné odborné znalosti. Jedná se o otázku odbornou, kterou právě vyřešil soudem ustanovený znalec v zadaném revizním znaleckém posudku. Žalovaní měli proti závěrům znaleckého posudku výhrady, proto soud I. stupně správně přistoupil k vypracování doplňků ke znaleckému posudku, ale zejména k výslechu znalce (jeho zástupce), což bylo pro objasnění sporných otázek nezbytné (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. p. zn. 21 Cdo 2458/2009, či 22 Cdo 4452/2010). Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně i v tom, že znalec objasnil sporné otázky, vysvětlil závěry, k nimž směřovaly námitky žalovaných, a to dostatečně podrobně a přesvědčivě.

62. Odvolací soud zdůrazňuje, že soud není oprávněn přezkoumávat odborné závěry znalce. Soud je oprávněn přezkoumat pouze způsob, jakým znalec ke svým závěrům dospěl, přesvědčivost a také úplnost znaleckého posudku ve vazbě na zadání soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015). Závěry znaleckého posudku byly náležitě odůvodněny jak v písemném vyhotovení revizního znaleckého posudku, tak výpověďmi zástupce znalce při jeho opakovaných výpovědích. Znalec se vypořádal přesvědčivě a úplně i s námitkami ze strany žalovaných, svůj postup náležitě vysvětlil.

63. Není tak důvodná námitka žalovaných, že soud I. stupně vyšel pouze z revizního znaleckého posudku (za tím účelem byl znalecký posudek na základě rozhodnutí soudu vypracován) ani námitka, že znalecký posudek obsahuje rozpory, které znalec neobjasnil. Zástupce znalce se ke všem namítaným rozporům ve svých výpovědích vyjádřil a logicky je zdůvodnil. Kromě toho zástupce žalovaných po poučení soudem I. stupně podle ustanovení § 119a o.s.ř. uvedl, že nemá další návrhy na doplnění dokazování, tedy nepožadoval ani vypracování dalšího znaleckého posudku.

64. Důvodná není ani odvolací námitka žalovaných, týkající se jimi vznesené námitky vydržení. Vydržení je originárním způsobem nabytí vlastnického práva, kdy dojde ke sjednocení faktického stavu - kvalifikované nevlastnické držby cizí věci a uplynutí zákonem stanovené doby. Elementární podmínkou vydržení je poctivost, o které zákon hovoří hned v úvodním ustanovení. Poctivost je naprosto nezbytná jak pro vydržení řádné, tak i mimořádné.

65. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalovaní vznesli námitku vydržení až při posledním jednání, po poučení soudem I. stupně podle ustanovení § 119a o.s.ř., a to pouze s odkazem na ustanovení § 1095 či § 1091 NOZ. Předtím v průběhu celého řízení, které probíhalo od roku 2014, žádná taková namítka ani tvrzení o vydržení nezazněly. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že pokud někdo tvrdí, že vlastnictví nabyl na základě vydržení, měl by uvěst alespoň základní skutková tvrzení o tom, jakým způsobem došlo k vydržení, tedy uvést skutkové okolnosti o držbě sporné věci a poctivosti této držby a o uplynutí dostatečné doby vydržení. Ze strany žalovaných tak mělo být za účelem unesení břemene tvrzení alespoň rámcově tvrzeno, kdy a kým mělo dojít k vydržení. Soud pak jejich skutkové tvrzenou námitku vydržení právně posoudí. Proto také soud I. stupně po vznesení námitky vydržení poučil žalované podle ustanovení § 118a o.s.ř. o nutnosti doplnit tato základní tvrzení a označit k nim důkazy. Soud I. stupně podle názoru odvolacího soudu nepochybil, když na žádost právního zástupce žalovaných neposkytl žalovaným dodatečnou lhůtu pro doplnění tvrzení a označení důkazů v souladu s výše uvedeným poučením. Je pravdou, že řízení probíhalo velice dlouhou dobu a v jeho průběhu nikdy skutková tvrzení o vydržení nezazněla. Pokud k vznesení námitky vydržení přistoupili žalovaní až na samém konci řízení (po poučení doudem podle ustanovení § 119a o.s.ř.), měli dostatek času připravit si alespoň základní skutková tvrzení a označení základních důkazů pro jejich tvrzení. Proto ani odvolací soud neshledal poskytnutí další lhůty žalovaným pro doplnění tvrzení a označení důkazů důvodným.

66. Jelikož žalovaní svá tvrzení o vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku nedoplnili ani neoznačili důkazy, které by vydržení prokazovaly, neunesli břemeno tvrzení a v závislosti na tom i břemeno důkazní a s ohledem na poskytnuté poučení soudem I. stupně tak je namístě jejich obranu spočívající v námitce vydržení zamítnout vzhledem k neunesení břemene tvrzení. Soud I. stupně se již tak dále nemusel vznesenou námitkou vydržení zabývat. Proto odvolací soud se již nezabýval závěry soudu I. stupně o možném vydržení, když žalovaní neunesli břemeno tvrzení ohledně vznesené námitky vydržení.

67. Soud I. stupně podle závěru odvolacího soudu rovněž správně rozhodl výrokem II o nákladech řízení. Je třeba připomenou, že původně podanou žalobou se žalobce domáhal určení průběhu hranic mezi pozemky a dále určení vlastnictví ke sporným pozemkům. Jednalo se tak o dva nároky. Ohledně prvního nároku byl žalobce neúspěšný, když tento jeho nárok byl již rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23.11.2017 č.j. 28 Co 382/2017-357, 28 Co 383/2017-357, zamítnut. Úspěšný byl žalobce pouze s uplatněním druhého nároku.

68. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se na prvém místě upravuje pravidlo nerozlučně spjaté s civilním soudním řízením sporným, totiž že procesně neúspěšný účastník řízení nahrazuje (hradí) náklady řízení procesně úspěšné protistrany. Totéž platí i v případě částečného procesního úspěchu. Procesně více úspěšný účastník ve vztahu k předmětu řízení obdrží od protistrany náhradu nákladů řízení určenou ve výši odpovídající míře jeho procesního úspěchu. Úspěch a neúspěch se posuzují z čistě procesního hlediska. Procesní úspěch se určuje ve vztahu k předmětu řízení. Je tak správný závěr soudu I. stupně, že žalobce byl úspěšný v řízení z jedné poloviny a z poloviny byl neúspěšný. Proto také soud I. stupně správně aplikval ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

69. Obdobnou zásadu aplikoval i na rozhodnutí o nákladech státu podle ustanovení § 148 o.s.ř. Vzhledem k částečné úspěšnosti každého z účastníků povinnost uhradit náklady státu také správně rozdělil mezi stranu žalující a žalovanou.

70. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud rovněž podle ustanovení § § 142 odst. 2 o.s.ř. a za poučití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. Odvolání podaly obě procesní strany a ani jedna z nich nebyla se svým odvoláním úspěšná. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.