21 Co 151/2025 - 228

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudců Mgr. Lucie Markové a Mgr. Zdeňka Váni ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované A], insolvenční správkyně dlužníka [Jméno žalované B]., IČO [IČO žalované B] sídlem [Adresa žalované B] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o vystavení a doručení faktur, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. února 2025, č. j. 39 C 321/2022-154, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 673 Kč do tří dnů od jeho právní moci k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná byla povinna vystavit a doručit dvě faktury – daňové doklady o specifikovaném obsahu a s předmětem plnění u faktury 1) „opční cena předmětu [číslo], předmět Autočerpadlo [Označení] na podvozku [Vozidlo - název], VIN [VIN kód]“ a s cenou bez daně „1 781 737 Kč“ a u faktury 2) „opční cena předmětu LS 144291009, předmět Autočerpadlo [Označení] na podvozku [Vozidlo - název], VIN [VIN kód]“ a s cenou bez daně „822 995 Kč“ (výrok I) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 386,64 Kč (výrok II).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované uložení výše uvedené povinnosti. Uvedený nárok vznesla žalobkyně dne 15. 11. 2021 formou vzájemné žaloby v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „věc sp. zn. [spisová značka]“) a řízení o vzájemné žalobě bylo vyloučeno k samostatnému projednání (usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 10. 2022, č. j. [spisová značka]).

3. Ve věci sp. zn. [spisová značka] se [tituly před jménem] [Jméno žalované A], insolvenční správkyně dlužníka [Jméno žalované B]. domáhala proti společnostem [právnická osoba] a [Jméno žalobkyně]. jako žalovaným vydání movitých věcí, a to čerpadla betonové směsi na podvozku zn. [Vozidlo - název] (dále jen „čerpadlo [název]“) a čerpadla betonové směsi na podvozku zn. [Vozidlo - název] (dále jen „čerpadlo [název]“) do majetkové podstaty dlužníka. Movité věci byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka dne 4. 2. 2013. V rámci insolvenčního řízení byl veden incidenční spor o vyloučení těchto movitých věcí z majetkové podstaty u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [incidenční spisová značka] k žalobě společnosti [právnická osoba] Před soupisem majetkové podstaty byly movité věci v držení společnosti [Jméno žalobkyně]. Insolvenční správkyně uzavřela s [právnická osoba] smlouvu, na jejímž základě bylo umožněno užívání obou čerpadel společnosti [Jméno žalobkyně]. Smlouva byla ukončena výpovědí ke dni 31. 1. 2018, avšak k vrácení čerpadel nedošlo.

4. Vzájemnou žalobu odůvodnila žalobkyně (v původním řízení žalovaná 2)) tím, že do majetkové podstaty dlužníka [Jméno žalované B]. byly sepsány movité věci (čerpadlo [název] a čerpadlo [název]), které byly předmětem leasingu (mezi žalobkyní jako leasingovým nájemcem a společností [právnická osoba] jako leasingovým pronajímatelem byly dne 19. 10. 2009 uzavřeny dvě smlouvy o zpětném leasingu, jejichž předmětem bylo čerpadlo [název] a čerpadlo [název]). Účinkem soupisu věci, jež je předmětem leasingu je dle ustálené judikatury skutečnost, že insolvenční správce vstupuje po dobu účinků soupisu do postavení leasingového pronajímatele. V obou leasingových smlouvách bylo ujednáno, že po řádném skončení leasingové smlouvy je nájemce oprávněn koupit předmět leasingu, pro případ využití opčního práva bylo ujednáno, že k uzavření kupní smlouvy a převodu vlastnického práva z pronajímatele na nájemce dojde v den, kdy nájemce uhradí pronajímateli kupní cenu předmětu leasingu na základě zálohové, popř. konečné faktury vystavené pronajímatelem. Žalobkyně tvrdila, že splnila své závazky z leasingové smlouvy, proto vůči žalované (insolvenční správkyni, která vstoupila do postavení leasingového pronajímatele) uplatnila právo opce na převod předmětů leasingu do svého vlastnictví. Žalovaná byla dle leasingových smluv povinna vystavit fakturu na kupní cenu obou předmětů leasingu a umožnit tak žalobkyni nabýt vlastnické právo k předmětům leasingu, což neučinila.

5. Žalovaná se bránila tím, že není oprávněna vystavit daňové doklady podle požadavku žalobkyně. Od žalované nikdy neobdržela žádné finanční plnění, nemá informace o smluvních vztazích žalobkyně, nebyla jich účastna.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami, které vyjmenoval v odst. 17 svého rozsudku. Vyšel z nesporných skutečností, že na základě objednávky žalobkyně ze dne 21. 9. 2009 uzavřel dlužník [Jméno žalované B]. (dále též „dlužník“) jako prodávající se žalobkyní jako kupující dvě kupní smlouvy, jejichž předmětem byl prodej čerpadla [název] a čerpadla [název]. Společnost [právnická osoba] uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupila na žalobkyni své pohledávky za dlužníkem a žalobkyně provedla dne 12. 10. 2009 zápočet postoupené pohledávky na kupní cenu z výše uvedených kupních smluv do výše kupní ceny přesahující částku 3 175 759,21 Kč. Dvěma smlouvami na zpětný leasing s opcí převedla žalobkyně čerpadla na společnost [právnická osoba] Dlužník dne 21. 12. 2009 od obou kupních smluv odstoupil. Krajský soud v [adresa] ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] dospěl k závěru o neplatnosti jednostranného započtení pohledávky žalobkyně za dlužníkem ze dne 12. 10. 2009 a tomuto závěru přisvědčil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. [spisová značka].

7. Vzal dále za prokázané, že v obou kupních smlouvách uzavřených mezi dlužníkem a žalobkyní bylo sjednáno, že celá kupní cena bude zaplacena po předání předmětu koupě kupujícímu na základě faktury prodávajícího se splatností 14 dnů ode dne jejího vystavení. Prodávající předal kupujícímu čerpadla a vystavil dvě faktury (dne 9. 10. 2009 a dne 21. 9. 2009). Obě čerpadla náleží do majetkové podstaty dlužníka.

8. Po právní stránce věc posoudil podle právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, a to na základě ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“), a to podle zákona č. 513/1999 Sb., obchodního zákoníku (dále „obch. zák.“). Aplikoval § 269 odst. 2, § 345, § 349 odst. 1, § 351 odst. 1 a § 446 obch. zák. Dále použil též zákon č. 186/2006 Sb., insolvenční zákon (dále „InsZ“), a to § 217, § 225 a § 246.

9. Dospěl k závěru, že jelikož žalobkyně nikdy nezaplatila kupní cenu za čerpadla dlužníkovi (ani zápočtem), nestala se jejich vlastníkem. Nemohla tak převést vlastnické právo k čerpadlům na [právnická osoba] ani platně sjednat leasingové smlouvy. Zápočet na kupní cenu byl neplatný pro neurčitost, v kupních smlouvách byla sjednána výhrada vlastnického práva. Žalovaná tedy není povinna vystavit žalobkyni daňové doklady a umožnit jí nabýt vlastnické právo k čerpadlům.

10. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

11. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Konkrétně namítla, že pro ni bylo rozhodnutí soudu prvního stupně překvapivé, neboť soud prvního stupně účastníky nevyrozuměl o svém právním názoru, pouze formálně provedl důkazy s tím, že rozhodne. Žalobkyně měla za to, že bude ve sporu úspěšná, neboť postupovala v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně si však z důkazů a tvrzení vybral pouze ty, které se mu hodily, aby ve sporu byla úspěšnou žalovaná, aniž respektoval průběh řízení a argumentaci žalobkyně, kterou se vůbec nezabýval. Žalobkyně se až z odůvodnění rozhodnutí dozvěděla právní názory soudu prvního stupně, které však zůstaly polovičaté, bez odpovídacích závěrů. Žalobkyně zopakovala své výhrady k rozhodnutím soudů ve věci vedené u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [incidenční spisová značka]. Tato rozhodnutí považovala za excesivní a vznesla otázku, zda se v takovém případě musí závěry soudních rozhodnutí promítnout do projednávané věci, pokud je zároveň povinností soudů rozhodovat nezávisle a spravedlivě.

12. V řízení bylo dle žalobkyně prokázáno, že žalobkyně uzavřela smlouvy o zpětném leasingu se společností [právnická osoba], na jejichž základě hradila leasingové splátky. Žalované byla od samého počátku tato skutečnost známa. Ve vztahu k žalobkyni žalovaná proti těmto smlouvám nebrojila, naopak požadovala, aby byly plněny. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3793/2010, v němž byl formulován závěr, že pokud je do konkursní podstaty sepsán majetek (ve vlastnictví leasingového pronajímatele), který je předmětem leasingové smlouvy, vstupuje správce konkursní podstaty po dobu trvání účinků soupisu do právního postavení leasingového pronajímatele, a dále že leasingový nájemce i po sepisu předmětu leasingu do konkursní podstaty je povinen hradit sjednané leasingové splátky; pouze je nehradí osobě, s níž uzavřel leasingovou smlouvu, ale správci konkursní podstaty úpadce, do jehož konkursní podstaty byl předmět leasingu zahrnut. Na základě těchto právních závěrů měla žalobkyně za to, že žalovaná vstoupila do právního postavení leasingového pronajímatele namísto společnosti [právnická osoba] Argumentaci žalované, že leasingové splátky neinkasovala považovala za právně nevýznamnou, neboť bylo pouze na žalované, aby upravila leasingové smlouvy ohledně toho, kam mají být leasingové splátky hrazeny. Žalobkyně byla leasingovou smlouvou vázána a byla povinna platit leasingové splátky na sjednaný bankovní účet.

13. Žalobkyně dále namítla, že se jí nedostalo poučení podle § 118a o.s.ř., přičemž dovozovala, že by k takovému poučení měl případně přistoupit odvolací soud. Žalobkyně v řízení prokázala, že splnila veškeré podmínky stanovené leasingovou smlouvou. Dobrou víru žalobkyně nemohlo narušit, že v roce 2013 dospěl soud k závěru o neplatnosti zápočtu, žalobkyně nemohla předvídat, že v roce 2012 bude zahájeno insolvenční řízení s dlužníkem, že předmět leasingu bude v roce 2013 sepsán do majetkové podstaty dlužníka a že společnost [právnická osoba] nebude v roce 2022 úspěšná se žalobou o vyloučení movitých věci z majetkové podstaty.

14. Za situace, kdy důsledkem soupisu věci, která je předmětem leasingové smlouvy do majetkové podstaty je pouze změna v osobě leasingového pronajímatele a žalobkyně prokázala splnění povinností z leasingové smlouvy, je na žalované jako leasingovém pronajímateli, aby splnila své povinnosti ze smlouvy a na žalobkyni převedla předmět leasingu.

15. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalovaná vyjádřila s napadeným rozsudkem souhlas, navrhla, aby byl odvolacím soudem jako věcně správný potvrzen a žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

17. Uvedla, že žalobkyně ve svém odvolání zpochybnila rozhodnutí soudů vydaná v jiném řízení. Zrekapitulovala obsah rozhodnutí soudů, jež byla vydána v insolvenčním řízení dlužníka. Zdůraznila, že žaloba společnosti [právnická osoba] o vyloučení movitých věcí, jež jsou předmětem tohoto sporu z majetkové podstaty byla pravomocně zamítnuta. Nárok uplatněný žalobkyní na vystavení daňových dokladů podle leasingových smluv je zcela nedůvodný. Žalobkyně se snaží dosáhnout změny stavu, který vyplývá ze soudních rozhodnutí a docílit uspokojení z majetku zahrnutého do majetkové podstaty dlužníka na úkor ostatních přihlášených věřitelů. Takovému postupu, který je rozporný s pravidly insolvenčního řízení nelze poskytnout právní ochranu, jedná se o zneužití práva. Žalovaná zopakovala svou argumentaci, jíž se bránila v průběhu řízení. Skutečnost, že movité věci (obě čerpadla) náležejí do majetkové podstaty vyplývá z citovaných rozhodnutí soudů. Proto k nim má dispoziční oprávnění žalovaná jako insolvenční správce dlužníka. Čerpadlo [název] již bylo v rámci insolvenčního řízení zpeněženo a čerpadlo [název] je nyní předmětem zpeněžení a bude zpeněženo v nejbližší době. Daňové doklady nelze vystavit vzhledem k neexistujícímu plnění. Požadavek žalobkyně je absurdní i vzhledem k tomu, že dle tvrzení žalobkyně by snad vystavením daňových dokladů mělo být docíleno umožnění nabytí vlastnictví k movitým věcem sepsaným do majetkové podstaty dlužníka na žalobkyni.

18. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř.

19. Vyšel ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a jak je stručně rekapitulován výše.

20. Zopakoval dokazování rozhodnutími soudů ve věci incidenční žaloby společnosti [právnická osoba], kterou se proti insolvenční správkyni domáhala vyloučení movitých věcí – čerpadla [název] a čerpadla [název] z majetkové podstaty dlužníka (§ 213 odst. 2, 3 o.s.ř.).

21. Jednalo se o rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne 13. ledna 2022, č. j. [spisová značka], rozsudek Vrchního soudu v [adresa] ze dne 17. října 2022, č. j. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2024, č. j. [spisová značka] a usnesení Ústavního soudu ze dne 15. října 2024, sp. zn. [spisová značka], z nichž zjistil, že žaloba, aby z majetkové podstaty dlužníka [Jméno žalované B]. byla vyloučena čerpadla [název] a [název] byla zamítnuta rozhodnutím soudu prvního stupně (Krajského soudu v [adresa]), které bylo potvrzeno odvolacím Vrchním soudem v [adresa], podané dovolání bylo odmítnuto a odmítnuta byla také Ústavní stížnost stěžovatelky [právnická osoba] Soudy shodně dospěly k závěru, že společnost [právnická osoba] nenabyla platně vlastnické právo k čerpadlům. Společnost [Jméno žalobkyně]., která měla čerpadla koupit od dlužníka [Jméno žalované B]. kupními smlouvami ze dne 29. 9. 2009 a ze dne 9. 10. 2009 totiž nebyla v době jejich prodeje společnosti [právnická osoba] jejich vlastníkem z důvodu sjednané výhrady vlastnického práva a neplatnosti zápočtu na kupní cenu. [Jméno žalobkyně]. tedy převáděla vlastnické právo k čerpadlům na [právnická osoba], aniž však k nim sama měla vlastnické právo. Zároveň bylo shledáno, že [právnická osoba] nebyla v dobré víře (§ 446 obch. zák.), jelikož jí byl obsah obou kupních smluv znám, prostřednictvím advokátní kanceláře se podílela na přípravě celého souboru smluv, včetně smlouvy o postoupení pohledávek a jednostranného započtení. Podané dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné s tím, že otázka dobré víry žalobkyně byla posouzena v souladu s ustanovením § 446 obch. zák. Ústavní stížnost byla odmítnuta jako zjevně neopodstatněná s tím, že postrádá jakýkoliv ústavněprávní rozměr.

22. Odvolací soud dále zopakoval dokazování rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 2013, č. j. [spisová značka], z něhož zjistil, že jím Nejvyšší soud rozhodl o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 13. dubna 2012, č. j. [spisová značka], kterým tento změnil rozsudek Okresního soudu v [adresa] ze dne 18. května 2011, č. j. [spisová značka] tak, že vyhověl žalobě dlužníka [Jméno žalované B]. proti společnosti [Jméno žalobkyně]. na vydání čerpadla [název] se závěrem, že zápočet společnosti [Jméno žalobkyně]. na úhradu části kupní ceny za čerpadlo byl neurčitý, a proto neplatný. Nejvyšší soud sice zmíněný rozsudek Krajského soudu v [adresa] zrušil, avšak aproboval jeho závěr o neplatnosti provedeného zápočtu. Rozsudek krajského soudu byl zrušen proto, že se krajský soud nezabýval tím, zda společnosti [Jméno žalobkyně]. skutečně vznikla povinnost předmětné čerpadlo dlužníkovi [Jméno žalované B]. vrátit s ohledem na jeho tvrzení, že vlastnické právo k čerpadlu mohla nabýt společnost [právnická osoba], tedy naplněním podmínek § 446 obch. zák.

23. Dále doplnil dokazování (§ 120 odst. 2 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř.) zprávou insolvenčního správce o stavu zpeněžení ze dne 16. 9. 2025 včetně kupních smluv ze dne 15. 7. 2025 a 23. 4. 2025, která byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Z této zprávy zjistil, že zástupcem věřitelů a insolvenčním soudem byl udělen souhlas se zpeněžením obou čerpadel mimo dražbu přímým prodejem nejvyšší nabídce a obě čerpadla již byla prodána.

24. Po takto zopakovaném a doplněném dokazování sdělil odvolací soud účastníkům svůj právní názor, že výše uvedená rozhodnutí řešila pro projednávanou věc stěžejní otázky a rozhodnutími soudů vydanými v insolvenčním řízení dlužníka [Jméno žalované B]., která jsou pravomocná, je odvolací soud vázán.

25. Žalobkyně k provedenému dokazování podotkla, že řízení ve věci vedené u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo posléze zastaveno. Žaloba o vyloučení věci z majetkové podstaty byla zamítnuta, a proto nastupuje situace, kterou judikoval Nejvyšší soud, že insolvenční správkyně vstoupila do postavení leasingového pronajímatele. V souladu se smlouvou požádala žalobkyně o právo opce a bylo tedy na leasingovém pronajímateli (insolvenční správkyni), jak se s tím vypořádá. Bez vystavení faktury se žalobkyně nemůže domoci získání čerpadel. Žalobkyni není znám obsah kupních smluv uzavřených v rámci insolvenčního řízení, nicméně skutečnost, že došlo ke zpeněžení dle jejího přesvědčení nemůže ovlivnit nárok žalobkyně uplatněný v projednávané věci.

26. Žalovaná uvedla, že žalobkyně po celou dobu řízení obě čerpadla užívala, aniž by do majetkové podstaty cokoli plnila. Není pravdou, že by splnila povinnosti z leasingových smluv ve vztahu k insolvenční správkyni, z její strany nebylo poskytováno insolvenční správkyni žádné plnění. Obě leasingové smlouvy jsou nadto neplatné.

27. Odvolací soud se po takto zopakovaném a doplněném dokazování v plném rozsahu ztotožnil se závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby.

28. Odvolací soud předně uvádí, že neshledal opodstatněné námitky žalobkyně týkající se procesního postupu soudu prvního stupně.

29. Žalobkyně soudu prvního stupně vytkla, že jeho rozhodnutí pro ni bylo překvapivé, že nebyla seznámena s jeho právním názorem, tudíž se domnívala, že bude ve sporu úspěšná. Nedostalo se jí žádného poučení podle § 118a o.s.ř.

30. Aby případné procesní pochybení bylo možno shledat jako způsobilý odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. je třeba, aby taková vada měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové situaci v projednávané věci nedošlo.

31. Soud prvního stupně sice účastníkům výslovně nesdělil, jaký je jeho právní názor na projednávanou věc, nicméně je třeba přihlédnout ke skutečnosti, že žaloba byla vznesena jako vzájemná ve sporu, který byl veden mezi [tituly před jménem] [jméno FO] jako žalobkyní a společnostmi [právnická osoba] a [Jméno žalobkyně]. jako žalovanými o vydání sporných čerpadel. Z obsahu skutkových tvrzení obou stran bylo zřejmé, jaké otázky bude třeba v řízení řešit. U jednání dne 17. 7. 2023 soud prvního stupně účastníkům sdělil, že bude třeba řešit námitku neplatnosti leasingových smluv, resp. námitku promlčení, následně řízení přerušil do skončení řízení o incidenční žalobě společnosti [právnická osoba] vedeného u Krajského soudu v [adresa] pod sp. zn. [incidenční spisová značka], resp. do skončení dovolacího řízení probíhajícího u Nejvyššího soudu vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Tím vyjádřil názor, že závěry soudů v incidenčním sporu budou pro jeho rozhodnutí klíčové. Nebylo povinností soudu prvního stupně účastníkům sdělovat, jak konkrétně ve věci rozhodne. Ve věci pak nebylo namístě poučovat žalobkyni podle § 118a o.s.ř., neboť závěry soudu prvního stupně nejsou založeny na nedostatku skutkových tvrzení či neunesení důkazního břemene.

32. Odvolací soud považoval ve shodě se soudem prvního stupně za stěžejní, že v rámci incidenčního sporu v insolvenčním řízení dlužníka [Jméno žalované B]. byla zamítnuta žaloba společnosti [právnická osoba], kterou se domáhala vyloučení obou čerpadel z majetkové podstaty dlužníka. Rozhodnutí je pravomocné a na tomto podkladě byla obě čerpadla zpeněžena. Tato informace je veřejně přístupná v insolvenčním rejstříku, v němž byla zveřejněna dne 19. 9. 2025.

33. V incidenčním sporu bylo postaveno najisto, že společnost [právnická osoba] se nestala vlastníkem čerpadel, neboť na společnost [Jméno žalobkyně]. (žalobkyni v projednávané věci) nepřešlo vlastnické právo k těmto čerpadlům pro nezaplacení kupní ceny z důvodu neplatnosti provedeného jednostranného zápočtu s tím, že zároveň společnost [právnická osoba] nebyla v dobré víře ve smyslu ustanovení § 446 obch. zák. Nemohlo tak dojít ani k platnému sjednání leasingových smluv. Žalobkyně tak nemohla na jejich podkladě uplatňovat žádná práva, natož právo opce na předmět leasingu.

34. Již jen z tohoto důvodu nemohla být žalobkyně se svou žalobou úspěšná.

35. Žalobkyně se dále na podkladě judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně rozsudku sp. zn. [spisová značka] dovolávala toho, že pokud byl předmět leasingu (zde obě čerpadla) sepsán do konkursní podstaty úpadce, který není leasingovým pronajímatelem, vstupuje správce konkursní podstaty po dobu trvání účinků sepisu do právního postavení pronajímatele. Z toho dovozovala, že pokud splnila sjednané podmínky, měla právo uplatnit opci vůči žalované a ta měla povinnost podle leasingové smlouvy postupovat.

36. Žalobkyně však přehlíží, že Nejvyšší soud v citovaném rozsudku vyjádřil, že leasingový nájemce i po sepisu předmětu leasingu do konkursní podstaty je povinen hradit sjednané leasingové splátky; pouze je nehradí osobě, s níž uzavřel leasingovou smlouvu, ale správci konkursní podstaty úpadce, do jehož podstaty byl předmět leasingu zahrnut.

37. Žalobkyně sama tvrdila, že leasingové splátky na účet insolvenční správkyně nehradila. Její argumentace, že nebyla žalovanou vyzvána k tomu, na jaký bankovní účet má splátky hradit nemůže obstát. Žalobkyně se na jednu stranu dovolává toho, že žalovaná by měla plnit povinnosti z leasingové smlouvy (vystavit a doručit faktury), na druhou stranu je sama ve smyslu citované judikatury neplnila.

38. Pokud navíc účinky soupisu věcí do podstaty již netrvají, neboť došlo k jejich prodeji, nemá argumentace žalobkyně již žádného opodstatnění.

39. Odvolací soud tedy uzavírá, že nárok žalobkyně na vystavení a předání faktur není důvodný.

40. Proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný, včetně výroku o nákladech řízení, o nichž soud prvního stupně rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a správně vyčíslil též jejich výši.

41. Odvolací soud dále na okraj poznamenává, že řízení, které bylo vedeno u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], tj. řízení o původní žalobě na vydání obou čerpadel, bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, neboť v průběhu sporu došlo k odnětí obou čerpadel žalobkyni zásahem [orgán].

42. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí náleží vůči žalobkyni právo na náhradu jeho nákladů. V odvolacím řízení učinila žalovaná jako nezastoupený účastník úkon písemné vyjádření k odvolání, za což jí náleží paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč podle vyhlášky 254/2015 Sb. Při odvolacím jednání již byla žalovaná zastoupena advokátkou. Za tento úkon vznikl advokátce nárok na mimosmluvní odměnu ve výši 2 300 Kč podle § 7 bod 5. vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále „a. t.“) ve spojení s § 9 odst. 1 a. t. (tarifní hodnota činí 30 000 Kč, neboť v projednávané věci nelze hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, odvolací soud nesouhlasí s názorem žalované, že by tarifní hodnotou měl být součet opčních cen předmětu leasingu, neboť předmětem sporu nejsou přímo samotné předměty leasingu, ale požadavek na vystavení faktur, které zcela jistě nemají hodnotu rovnou fakturované částce). Součástí nákladů řízení je dále paušální náhrada hotových výdajů za uvedený úkon ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Advokátka žalované cestovala k odvolacímu jednání z [adresa] osobním automobilem. Proto je součástí nákladů řízení rovněž cestovné na trase [adresa] – [adresa] a zpět ve výši 1 617,29 Kč (225 km, průměrná spotřeba 4 l/100 km, cena paliva dle vyhlášky 34,70 Kč/km a sazba základní náhrady 5,80 Kč/km) a náhrada za ztrátu času na cestě ve výši 900 Kč za šest půlhodin á 150 Kč podle § 14 odst. 4 a. t. Součástí nákladů řízení je též daň z přidané hodnoty, jež z odměny, režijního paušálu, cestovného a náhrady za ztrátu času činí částku 1 106,14 Kč.

43. Žalované tak vznikly náklady odvolacího řízení v celkové výši 6 673 Kč po zaokrouhlení (300 + 2 300 + 450 + 1 617,29 + 900 + 1 106,14), jež je jí žalobkyně povinna zaplatit ve standardní třídenní lhůtě k rukám její právního zástupkyně (§ 160 odst. 1 o.s.ř., § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení