21 Co 16/2025 - 389

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika – [orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] za níž jedná [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o 749 011,63 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. září 2024, č. j. 45 C 85/2020-335, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v napadeném rozsahu co do částky 107 774,65 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14. 9. 2020 do zaplacení potvrzuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 188,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14. 9. 2020 do zaplacení a částku 239 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14. 9. 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 25 007 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 122 585,05 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 14. 9. 2020 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 626 426,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 20. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 122 585,05 Kč od 20. 5. 2020 do 13. 9. 2020 (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 408,86 Kč (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované původně zaplacení částky 982 514,19 Kč s příslušenstvím jako jednak přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 339 500 Kč, a dále majetkové škody ve výši 643 014,19 Kč, jež jí vznikly v důsledku nezákonného trestního stíhání, které bylo proti žalobkyni vedeno u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Trestní stíhání žalobkyně (a dalších [číslo] osob) bylo zahájeno usnesením [orgán] ze dne 28. 8. 2015, č. j. [číslo] pro přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku a skončilo usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 7. 8. 2019, č. j. [spisová značka], jímž byl ve vztahu k žalobkyni zrušen rozsudek soudu prvního stupně a její trestní stíhání bylo zastaveno podle § 223 odst. 1 tr. řádu a § 11 odst. 1 písm. m) tr. řádu, jelikož za skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, byla již žalobkyně potrestána ve správním řízení.

3. Majetková škoda představovala náklady na obhajobu, které žalobkyně v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vynaložila, a to za zastupování advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 24 520 Kč a za zastupování advokátem [Jméno advokáta], který ji zastupoval ode dne 16. 1. 2017. Náhradu nákladů na obhajobu [tituly před jménem] [jméno FO] požadovala žalobkyně ve výši jedné poloviny zaplacené částky, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] zastupoval kromě žalobkyně ještě dalšího obžalovaného [jméno FO] ([rodina] žalobkyně). Náklady na obhajobu [tituly před jménem] [jméno FO] zahrnovaly smluvní hodinovou odměnu, smluvní režijní paušál, cestovné, náhradu za promeškaný čas, parkovné, nocležné, stravné, vše za jednotlivě specifikované cesty, dále náklady vynaložené na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 15 000 Kč a na odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 50 000 Kč.

4. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Potvrdila, že žalobkyně u ní dne 13. 3. 2020 uplatnila nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy. Žalovaná nárok projednala dne 11. 11. 2020. Konstatovala, že ve vztahu k žalobkyni bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a poskytla jí odškodnění majetkové škody ve výši 138 953,16 Kč představující náhradu nákladů na obhajobu. Nahradila v plné výši náklady na obhajobu [tituly před jménem] [jméno FO] v částce 24 520 Kč vč. DPH. U [tituly před jménem] [jméno FO] přiznala částku 103 939 Kč vč. DPH za 39 úkonů právní služby po 1 840 Kč a dva půl úkony po 920 Kč, 41 režijních paušálů po 300 Kč a 21% DPH. Dále přiznala na cestovném částku 4 456,71 Kč vč. DPH, za promeškaný čas částku 4 356 Kč vč. DPH, parkovné v částce 211,45 Kč vč. DPH, cestovné vlakovou dopravou a nocležné v částce 1 470 Kč vč. DPH, což odpovídalo polovině celkových částek, neboť advokát obhajoval dvě osoby. Náklady na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO] nepovažovala za účelně vynaložené.

5. Žalovaná měla za to, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, neboť trestní stíhání bylo zastaveno pouze z procesního důvodu, pro překážku ne bis in idem. Žalobkyně byla uznána vinnou ze spáchání správního deliktu, a proto jí odškodnění nemajetkové újmy nenáleží, jeho poskytnutí by bylo v rozporu s dobrými mravy. Konstatování, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí považovala žalovaná za dostatečnou satisfakci.

6. Řízení bylo částečně zastaveno co do částky 138 953,16 Kč s příslušenstvím, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět s ohledem na zaplacení této částky žalovanou (usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 4. 2021, č. j. [spisová značka]).

7. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když jeho předchozí rozsudek ze dne 18. července 2023, č. j. [spisová značka], kterým žalobě vyhověl co do částky 82 768,20 Kč (z toho částka 75 000 Kč představovala přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu a částka 7 768,20 Kč doplatek nákladů na obhajobu) s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši od 14. 9. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 138 953,16 Kč od 14. 9. 2020 do 12. 11. 2020, a žalobu zamítl co do částky 760 792,83 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 5. 2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení v zákonné výši z částky 138 953,16 Kč od 20. 5. 2020 do 13. 9. 2020, byl částečně zrušen rozsudkem zdejšího odvolacího soudu ze dne 28. února 2024, č. j. [číslo], a to co do nároku žalobkyně na zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 339 500 Kč s příslušenstvím a co do nároku na zaplacení nákladů na obhajobu ve výši 409 511,63 s příslušenstvím a v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Předmětem dalšího řízení tak zůstal nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 339 500 Kč s příslušenstvím a nárok na doplatek nákladů na obhajobu ve výši 409 511,63 Kč s příslušenstvím.

9. Pokud se jedná o náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání bylo soudu prvního stupně uloženo, aby znovu provedl srovnání s jinými obdobnými případy, zejména těmi, které označila žalobkyně.

10. Pokud se jedná o doplatek nákladů na obhajobu, měl se soud prvního stupně zabývat argumentací žalobkyně, že bylo namístě přistoupit k navýšení mimosmluvní odměny až na trojnásobek, neboť vyjmenované úkony právní služby byly mimořádně obtížné, komplikované s ohledem na rozsah trestní věci (počet obžalovaných, specifická odborná matérie, tragický následek apod.), dále účelností úkonů spočívajících v účasti advokátní koncipientky u hlavních líčení společně s advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] a v této souvislosti též opodstatněností nákladů na cestovné vlakem, ztrátu času, nocležné a stravné včetně stravného ve výši 200 Kč za období od 31. 10. 2017 do 2. 11. 2017, případně měl znovu posoudit účelnost dalších uskutečněných úkonů právní služby. V této souvislosti měl vyzvat žalovanou, aby sdělila, které úkony odškodnila dobrovolně.

11. Žalovaná k výzvě soudu prvního stupně doplnila, které úkony obhajoby odškodnila (viz její podání ze dne 19. 8. 2024 na čl. 319 spisu). Jednalo se celkem o 41 úkonů právní služby, z toho dva půl úkony.

12. Žalobkyně upřesnila úkony, za které žádala navýšení mimosmluvní odměny v podání ze dne 25. 2. 2024 (viz čl. 223-230 spisu).

13. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a z provedených důkazů činil skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 5 až 61 svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti odkazuje.

14. Lze shrnout, že úkony trestního řízení ve věci [nazev] ve [adresa] byly zahájeny dne [datum]. Trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno usnesením [orgán], [orgán] kraje [adresa], [nazev] [adresa], [nazev] ze dne 28. 8. 2015 pro podezření ze spáchání trestného činu obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b) a odst. 4 trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.). Dne 2. 12. 2016 byla ve věci podána obžaloba. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 8. 11. 2018, č. j. [spisová značka] byla žalobkyně společně s dalšími [číslo] obžalovanými obžaloby zproštěna. Usnesením Krajského soudu v [adresa] – pobočka v [adresa] ze dne 7. 8. 2019, č. j. [spisová značka] byl ve vztahu k žalobkyni rozsudek soudu prvního stupně zrušen podle § 257 odst. 1 písm. c) trestního řádu a její trestní stíhání bylo zastaveno podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. m) trestního řádu. Usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 17. 9. 2019. Oblastní inspektorát práce pro [adresa] a [adresa] svým rozhodnutím ze dne 3. 12. 2015 rozhodl ve věci [nazev] ve [adresa] tak, že se žalobkyně dopustila správního deliktu neplnění povinností [funkce], když během přípravy stavby nezajistila, aby plán při realizaci stavby zpracovaný v [datum] obsahoval přiměřeně povaze a rozsahu stavby a místním provozním podmínkám staveniště postupy týkající se [nazev] ve [adresa] a uložil jí pokutu ve výši 96 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí potvrdil [právnická osoba] svým rozhodnutím ze dne 26. 5. 2016. Pokuta byla zaplacena dne 22. 12. 2016.

15. Žalobkyně byla v trestním řízení nejprve zastoupena advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], který oznámil ukončení obhajoby dne 13. 3. 2017. Poté byla žalobkyně v trestním řízení zastoupena advokátem [tituly před jménem] [jméno FO], který oznámil převzetí obhajoby dne 7. 2. 2017. Skutková zjištění ohledně uskutečnění jednotlivých úkonů právní služby soud prvního stupně popsal v odst. 14., 18., 19., 20., 21., 23., 56. až 60. svého rozsudku. Skutková zjištění ohledně uplatněného cestovného a souvisejících výdajů (parkovné, nocležné, stravné) jsou popsána v odst. 15., 16., 17., 41., 42. a skutková zjištění ohledně úhrady nákladů na obhajobu v odst. 29. až 40., 43. až 46. jeho rozsudku.

16. Případ [nazev] ve [adresa] byl značně medializován, o kauze psala různá média v řadě článků a zpráv, o kauze bylo informováno i prostřednictvím televize (viz odst. 48. a 49. napadeného rozsudku). Trestní stíhání mělo dopad do rodinného života žalobkyně, do jejích majetkových poměrů (nutnost hradit náklady obhajoby i s pomocí finančních prostředků původně určených pro [rodina] žalobkyně), do jejího profesního života (ukončení účasti žalobkyně v [funkce] na [činnost] a [činnost] [funkce] na staveništi, problémy při získávání zakázek v oboru apod.), na její psychiku, pověst (v podrobnostech viz odst. 50. až 55. a 61. napadeného rozsudku).

17. Žalovaná zaplatila žalobkyni částku 138 953,16 Kč (část nákladů na obhajobu) dne 12. 11. 2020.

18. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále „OdpŠk“), a to podle §§ 1, 2, 3 odst. 1, 5, 7, 8, 13, 14 odst. 1 a 3, 15 odst. 2, 26, 31 a 31a.

19. Pokud se jedná o stanovení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, hodnotil povahu trestní věci, délku trestního stíhání a dopady do osobnostních sfér žalobkyně. Vyšel z toho, že žalobkyně byla stíhána spolu s dalšími [číslo] osobami, a to za přečin obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku. Trestní stíhání trvalo 3 roky a 11 měsíců. Bylo velmi medializováno. Trestní stíhání žalobkyně bylo zastaveno z důvodu, že již byla rozhodnutím správního orgánu potrestána za správní delikt neplnění povinností [funkce] a byla jí uložena pokuta. Žalobkyně musela trestní stíhání tajit před svými staršími rodiči, ukončila činnost v [funkce] Nejednalo se nicméně o její jedinou pracovní aktivitu, naopak musela pracovat více, aby byla schopna hradit náklady obhajoby, a to i za svého [rodina]. Rodina ani přátelé se od žalobkyně neodvrátili, stáli při ní.

20. Soud prvního stupně akcentoval funkci zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání, tedy že nemá funkci sankční, ale jde o nápravu pochybení státu, které však nebylo vedeno snahou po zisku či senzaci, ale je spojeno s povinností příslušných orgánů vykonávat určité činnosti, které jsou jim svěřeny. [orgán] při zahájení trestního stíhání vycházejí z toho, zda prověřováním zjištěné a odůvodněné skutečnosti nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, naproti tomu trestní soudy musí vycházet z toho, zda provedenými důkazy byly zjištěny a prokázány okolnosti svědčící o spáchání trestného činu bez pochybností. Tyto skutečnosti je třeba reflektovat při stanovení výše odškodnění.

21. Soud prvního stupně provedl srovnání případu žalobkyně s několika obdobnými případy, které popsal v odst. 80. až 85. svého rozsudku a odvolací soud na toto srovnání pro stručnost odkazuje. Jedním z případů, které soud prvního stupně hodnotil, byl i případ [rodina] žalobkyně [jméno FO] (věc byla vedena o Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], u odvolacího Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]), kterému bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 150 000 Kč.

22. Na tomto základě shledal jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nezákonným trestním stíháním částku 100 000 Kč.

23. Pokud se jedná o uplatněné náklady na obhajobu, zabýval se pouze spornými úkony a tím, zda je namístě přiznat za jednotlivé úkony odměnu zvýšenou. Vycházel totiž ze skutečnosti, že žalovaná již žalobkyni na obhajném plnila, uhradila plně náklady advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] a částečně náklady advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] (39 úkonů po 1 840 Kč, 2 půl úkony po 920 Kč, 41x režijní paušál po 300 Kč, 21% DPH, cestovné osobním automobilem ve výši 4 456,71 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 4 356 Kč, parkovné ve výši 211,45 Kč, cestovné vlakem a nocležné ve výši 1 470 Kč), přičemž se vždy jednalo o polovinu nákladů, neboť [tituly před jménem] [jméno FO] obhajoval dvě osoby.

24. Zopakoval, že výše odměny advokáta se podle OdpŠk určuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále „a. t.“), bez ohledu na to, že si žalobkyně s advokátem sjednala odměnu hodinovou. Výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby za jeden úkon právní služby a podle počtu vykonaných úkonů právní služby. Sazba odměny za jeden úkon se stanoví z tarifní hodnoty, která je pro obhajobu v trestní řízení stanovena v § 10 odst. 2 a 3 a. t. Pro daný případ činila tarifní hodnota 30 000 Kč (§ 10 odst. 3 písm. c) a. t.) a výši odměny za jeden úkon právní služby bylo nutno snížit o 20 % podle § 12 odst. 4 a. t., neboť se jednalo o společné úkony při obhajobě více osob (advokát [tituly před jménem] [jméno FO] obhajoval nejen žalobkyni, ale i pana [jméno FO]). Odměna za jeden úkon právní služby proto činila 1 840 Kč. Advokátovi dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a. t. Náklady přitom musí být vynaloženy přímo na odstranění nezákonného rozhodnutí a lze je považovat za odškodnitelné pouze tehdy, pokud byly vynaloženy účelně.

25. Soud prvního stupně nepřisvědčil žalobkyni, že by odměna měla být navýšena na trojnásobek u veškerých úkonů právní služby. Podle § 12 odst. 1 a. t. lze odměnu navýšit jen u úkonů mimořádně obtížných nebo časové náročných ve srovnání s úkony běžnými. Žalobkyně podmínky pro navýšení odměny u všech úkonů právní služby spatřovala paušálně v tom, že celé trestní řízení bylo mimořádně obtížné a že obhájce po celou dobu vyvíjel mimořádnou aktivitu. Dle soudu prvního stupně však aktivita obhájce nijak nevybočovala za rámce běžné obhajoby (k tomu v podrobnostech viz odst. 90. jeho rozsudku). Nicméně shledal důvod pro navýšení odměny u některých úkonů, a to u převzetí právního zastoupení, neboť věc skutečně vyžadovala široké znalosti z oblasti práva i jiných oborů (zejména fyzikální a technické), a dále u nahlížení do spisu ve dnech 15. 2. 2017, 23. 2. 2017 a 5. 4. 2018, která bylo třeba provést několikrát.

26. Soud prvního stupně seřadil úkony právní služby, které zůstaly předmětem řízení do přehledné tabulky (viz odst. 91 jeho rozsudku), v níž každý úkon specifikoval slovně, datem jeho uskutečnění, výší odměny, která za něj náleží a zdůvodněním, zda za něj odškodnění náleží či ne, včetně toho, zda shledal důvod pro mimořádné navýšení odměny. Odvolací soud opět v zájmu stručnosti na uvedenou tabulku odkazuje. Rekapituluje pouze, že soud prvního stupně nově (nad rámec tří úkonů, které shledal jako odškodnitelné ve svém předchozím rozsudku ze dne 18. 7. 2023, tj. poradu s klientkou dne 25. 10. 2017, nahlížení do spisu dne 5. 4. 2018 a písemný závěrečný návrh ze dne 5. 6. 2018) přiznal odměnu ve výši za úkon žádost o opravu protokolu ze dne 19. 9. 2017 a odměnu v plné výši za nahlížení do spisu dne 15. 2. 2017 a 23. 2. 2017. Navýšil odměnu u úkonů převzetí a příprava zastoupení (trojnásobek), nahlížení do spisu dne 15. 2. 2017 (dvojnásobek), nahlížení do spisu dne 23. 2. 2017 (dvojnásobek), nahlížení do spisu dne 5. 4. 2018 (dvojnásobek). Takto dospěl k závěru, že na nákladech advokáta [tituly před jménem] [jméno FO] náleží odměna za 48 úkonů po 1 840 Kč, 2 půl úkony po 920 Kč, 46 x režijní paušál po 300 Kč, 6 x náhrada promeškaného času po 100 Kč, stravné ve výši 136,50 Kč za období od 31. 10. 2017 do 2. 11. 2017, kdy se hlavního líčení účastnila pouze koncipientka [tituly před jménem] [jméno FO], vše spolu s 21 % DPH. Uzavřel, že tedy žalobkyni na nákladech obhajoby advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] náležela celkem částka 126 517,60 Kč. Jelikož žalovaná za jeho právní služby zaplatila žalobkyni částku 103 939 Kč, přiznal jí rozdíl ve výši 22 585,05 Kč. Nárok na úrok z prodlení shledal důvodným až po uplynutí lhůty šesti měsíců od uplatnění nároku u žalované, a to s odkazem na § 15 OdpŠk.

27. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu a neúspěchu ve věci, když žalovaná byla ve sporu poměrně úspěšnější.

28. Proti výroku I tohoto rozsudku v rozsahu částky 7 774,65 Kč s příslušenstvím, tedy co do části přiznaných nákladů na obhajobu, podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Předně namítla, že při výpočtu částky, kterou žalobkyni z tohoto titulu soud prvního stupně přiznal (22 585,05 Kč) učinil početní chybu, neboť rozdíl částek 126 517,60 Kč a 103 939 Kč činí 22 578,60 Kč. Žalovaná však nesouhlasila zejména s tím, že soud prvního stupně od částky nákladů na obhajobu, která podle něj žalobkyni náleží (celkem 126 517,60 Kč) neodečetl částku 7 768,20 Kč, která jí byla přiznána předchozím rozsudkem ze dne 18. 7. 2023. Jednalo se o náklady za tři úkony právní služby (poradu s klientem dne 25. 10. 2017, závěrečný návrh ze dne 5. 6. 2018 a nahlížení do spisu dne 5. 4. 2018). Tyto úkony tak byly napadeným rozsudkem přiznány opětovně. Podle žalované měl být správný výpočet částky, která měla být žalobkyni ještě na nákladech obhajoby přiznána učiněn takto: 126 517,60 – 103 939 – 7 768,20 = 14 810,40 Kč. Pokud tedy soud prvního stupně přiznal žalobkyni na těchto nákladech napadeným rozsudkem částku 22 585,05 Kč, měla být dle žalované žaloba správně zamítnuta co do částky 7 774,65 Kč.

29. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. změnil a žalobu v uvedeném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

30. Žalobkyně podala včasné a přípustné odvolání proti výrokům II a III napadeného rozsudku. Měla za to, že soud prvního stupně opětovně nepřihlédl ke složitosti trestní věci žalobkyně, což mělo posléze význam i z hlediska úkonů právní služby, jež byly vykonány, nevzal v úvahu, že odměna nepředstavuje vlastní příjem advokáta, je třeba z ní hradit např. provozní náklady a že výše nákladů na obhajobu přiznaná žalobkyni by nemohla řádnou obhajobu v takto složité kauze zabezpečit.

31. Výši přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu považovala za velmi nízkou, neodpovídající specifikům věci. Soudu prvního stupně konkrétně vytkla, že neuznal medializaci případu jako hledisko mající vliv na výši zadostiučinění, ačkoli z předložených srovnávacích případů vyplývá, že medializace je soudy při stanovení výše odškodnění zohledňována. Příčinou medializace je trestní stíhání, a pokud je nezákonné, je třeba k ní přihlížet jako k zátěži, kterou daná osoba musela bezdůvodně snášet. Masivní medializace v projednávaném případě byla v řízení prokázána, včetně hlavních zpráv ještě v roce [datum] ([nazev]), což vyvolávalo dojem, že žalobkyně je nadále trestně stíhána. Žalobkyně nesouhlasila ani s tím, že by na výši přiznaného zadostiučinění měl mít vliv údajný rozšiřující výklad Nejvyššího soudu, za který soud prvního stupně považoval skutečnost, že za nezákonné rozhodnutí je třeba považovat také usnesení o zahájení trestního stíhání. Tento názor soudu prvního stupně nemá oporu v judikatuře. Žalobkyně měla za to, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil skutečnost, že žalobkyni byla uložena pokuta za správní delikt, nedostatečně přihlédl k závažnosti její trestní věci z hlediska tragických následků ([Anonymizováno]), některé zátěže spojené s trestním stíháním nezohlednil vůbec. Jednalo se např. skutečnost, že obhajoba byla finančně náročná a bylo nutno na ni použít peněžní prostředky, které byly původně určeny pro [rodina] žalobkyně, žalobkyně musela mimořádně intenzivně pracovat, hradila obhajobu i svému [rodina], který ji na stavbě toliko zastoupil. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že zásahy do jejího osobního a rodinného života byly méně intenzivní než ve srovnávaných případech. Z hlediska zásahů do profesního života opomněl soud prvního stupně zmínit, že čelila obavám ze ztráty práce a zakázek, dostávala méně dílčích zakázek. Nebyly zohledněny dopady na její zdraví, a to, že trpěla dlouhodobým stresem a obavami, horší soustředěností, nespavostí. Žalobkyně čelila civilnímu řízení o náhradu nákladů [Anonymizováno]. Žalobkyně znovu rozebrala jednotlivé srovnávané případy. Shrnula, že částka 339 500 Kč, kterou požaduje je zcela adekvátní utrpěným zásahům a souladná i z hlediska předložené srovnávací judikatury.

32. K nákladům na obhajobu v podstatě zopakovala svou dosavadní argumentaci. Měla za to, že soud prvního stupně tento nárok neposoudil v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu vyjádřeným v předchozím rozsudku ze dne 28. 2. 2024. Akcentovala, že je dlouhodobě kritizováno nedostatečné odměňování advokátů dle advokátního tarifu o mimosmluvní odměně. Znovu se vyjádřila k jednotlivým neuznaným úkonům a úkonům, za něž požadovala navýšení mimosmluvní odměny. Tabulka, již soud prvního stupně vyhotovil obsahuje chyby, jež ovlivnily konečný výpočet. Z odůvodnění rozsudku lze seznat, že žalobkyni byla nově přiznána odměna za dalších 14 úkonů a 1 půl úkon, 9x režijní paušál po 300 Kč a 1x po 150 Kč, 6x náhrada promeškaného času po 100 Kč, stravné ve výši 136,50 Kč, což spolu s 21 % DPH činí celkem částku 36 622,465 Kč. Rozdíl mezi tím, co soud prvního stupně žalobkyni na nákladech obhajoby napadeným rozsudkem přiznal a částkou, kterou měl podle správného výpočtu přiznat činí 6 269,215 Kč. Pokud žalovaná v odvolání tvrdila, že žalobkyni již zaplatila 3 z těchto úkonů, měla by to doložit. Soud prvního stupně opomněl u nově přiznaných úkonů nahlížení do spisu přiznat žalobkyni též náhradu za ztrátu času a cestovní náklady, resp. jejich . Žalobkyně setrvala na své argumentaci, že se jí mělo dostat odměny navýšené, přičemž rozebrala jednotlivé úkony, u nichž navýšení požadovala (viz strana 14 až 26 jejího odvolání). Vyjádřila se také k náhradě cestovních nákladů a ztráty času, stravnému (cesty koncipientky).

33. Žalobkyně navrhla, aby jí odvolací soud přiznal za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ještě částku 239 500 Kč s příslušenstvím, a dále aby výrok II napadeného rozsudku co do výše nákladů na obhajobu změnil tak, že žalobkyni tyto náklady přizná dle jejího výpočtu. Konečně navrhla, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů.

34. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně a žalované rozsudek v napadeném rozsahu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

35. Předmětem odvolacího přezkumu zůstal nárok žalobkyně na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání ve výši 339 500 Kč s příslušenstvím a nárok na náhradu nákladů na obhajobu ve výši 394 701,23 Kč s příslušenstvím (409 511,63 – 14 810,40).

36. Odvolací soud předně uvádí, že neshledal opodstatněnými námitky žalobkyně, že se soud prvního stupně při opětovném posouzení jejích nároků neřídil závazným právním názorem odvolacího soudu, jenž vyjádřil ve svém předchozím rozsudku ze dne 28. 2. 2024. Soud prvního stupně se oběma uplatněnými nároky zabýval v intencích toho, co mu bylo odvolacím soudem uloženo. U nároku na nemajetkovou újmu se jednalo o provedení náležitého srovnání s jinými obdobnými případy tak, jak je vyžadováno již ustálenou judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1747/2014). U nároku na náhradu škody majetkové se jednalo primárně o posouzení důvodnosti požadavku na navýšení mimosmluvní odměny podle a. t., a dále o posouzení účelnosti dalších uplatněných úkonů, jež nebyly žalovanou odškodněny a v souvislosti s tím důvodností nákladů na cestovné, promeškaný čas, stravné za cesty, jež byly uskutečněny advokátní koncipientkou.

37. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v napadeném rozsudku tak, jak je stručně rekapitulován výše.

38. Odvolací soud se nicméně s jeho skutkovými ani právními závěry neztotožnil v plném rozsahu, a to, jak pokud se týkalo výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, tak pokud se týkalo výše škody majetkové (nákladů na obhajobu).

39. Proto podle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování výslechem žalobkyně jako účastnice řízení a některými listinnými důkazy (vlakové jízdenky na trase [adresa] a zpět dne 23. 2. 2017 (dvě osoby) dne 15. 2. 2017 (jedna osoba), záznam o poradě s klientem uskutečněné v [adresa] dne 10. 5. 2018).

40. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení zjistil následující skutečnosti:

41. Žalobkyně měla za to, že trestní stíhání její osoby nemělo vůbec začít vzhledem k tomu, že byla odsouzena ve správním řízení (inspektorát práce neuposlechl výzvy [orgán]). Žalobkyně pracovala a nadále pracuje v oboru poskytování služeb v oblasti [činnost]. Uvědomila si, že v době, kdy probíhalo trestní stíhání nebyla k dispozici své [rodina], která tehdy měla [věk] let a potřebovala ji. Vzhledem k vysokým nákladům na obhajobu musela pracovat intenzivněji, aby je byla schopna zaplatit. Vzhledem ke složitosti kauzy bylo potřeba využít obhajoby kvalifikovaného advokáta. Pracovala po nocích, o víkendech, a tudíž se nemohla věnovat rodině, nebyla tam pro svou rodinu. Snažila se věc utajit před svými rodiči, kterým bylo v té době přes [věk] let, protože její otec ji uvedl do oboru, byl si vědom, co znamená trestní stíhání. Po dobu správního řízení se jí podařilo záležitost před rodiči utajit, ale po zahájení trestního stíhání již nikoli. Oba rodiče žili na [adresa] a o to byla celá situace pro ně horší. Žalobkyně se dotýkalo také to, že byl trestně stíhán i její [rodina], [rodina] jejích rodičů, [jméno FO]. Její rodiče měli obavy také o něj, neboť měl tehdy malé dítě. Žalobkyně se dotýkala také výrazná medializace případu. Uvědomovala si, že se jednalo o závažnou kauzu, o které média informují, ale vadila jí skutečnost, že bylo stíháno celkem [číslo] lidí, ale vždy když se v médiích hovořilo o předmětném případu, byla žalobkyně výslovně jmenována, přičemž ne o všech stíhaných se takto jmenovitě referovalo. Výrazný zásah pro ni představovalo také to, že v roce [datum] se ona i její [rodina] znovu objevili v televizi v souvislosti s touto kauzou, a to v hlavním vysílacím čase v televizních novinách na [právnická osoba]. Následně jim volali lidé a ptali se, zda jejich trestní stíhání stále trvá, jak to je, přičemž jejich trestní stíhání již bylo cca 4 roky skončeno. Žalobkyně úkorně vnímala také to, že zatížila rodinný rozpočet, a tím víceméně i svou [rodina], resp. svého [rodina], protože [rodina] zdědila nějaké peníze ze stavebního spoření, které bylo nutno využít na náklady na obhajobu.

42. Pokud se týká profesního života, žalobkyně byla v době zahájení trestního stíhání profesně na vrcholu. Jako žena v oboru, v němž se tehdy mnoho žen neobjevovalo, se snažila být vždy napřed, aby se vyrovnala mužům v oboru. Prestižní záležitostí pro ni byla účast v [orgán] (spolupráce s [právnická osoba]) pro [činnost], znamenalo to pro ni hodně. V souvislosti se zahájením trestního stíhání musela v [orgán] skončit a už se do ní nikdy nevrátila, neboť si místo ní museli vybrat někoho jiného. Pro účast ve zkušební [orgán] je nutná [činnost], zkušenosti, znalosti. Postih ve správním řízení nebyl pro činnost v [orgán] na překážku. Správní řízení bylo ukončeno daleko dříve, než začalo trestní stíhání. [jméno FO] ze zmíněné [orgán] jí volal až v návaznosti na zahájení trestního stíhání, že dostal pokyn z [orgán], které uděluje [Anonymizováno], že žalobkyně musí v [orgán] skončit. V té době pracovala žalobkyně pro jednu společnost jako [funkce], s níž uzavírala rámcové smlouvy, měla obavy, zda s ní rámcová smlouva bude uzavřena, zakázek měla méně. Pokud by byla odsouzena a měla záznam v trestním rejstříku, nemohla by se účastnit výběrových řízení. Pracovala léta pro [právnická osoba], pro který by nadále pracovat nemohla, pokud by byla odsouzena. Kolegové se jí různě ptali na tuto kauzu, na což si zvykla.

43. Žalobkyně měla psychické problémy, ale pravděpodobně díky svému vnitřními nastavení, podpoře svého [rodina] je zvládla bez lékařské či jiné odborné pomoci. Důležitá pro žalobkyni byla podpora jejího [rodina]. Žalobkyně se cítila ve stresu, neboť např. tři dny seděla u soudu, pak musela po nocích dohánět práci.

44. Porady s advokátem tak, jak byly fakturovány se skutečně konaly. Probíhaly nejen osobně, ale i telefonicky či na jiných médiích, proběhlo jich i více, než bylo fakturováno. Porady se konaly také v [adresa]. Bez porad by obhajobu vést nešlo.

45. Cesta vlakem na trase [adresa] a zpět dne 15. 2. 2017 stála 365 Kč pro jednu osobu, dne 23. 2. 2017 na stejné trase studentské zpáteční jízdné 164 Kč, pro dospělou osobu 2x 169 Kč (vlakové jízdenky na čl. 265, 266, 267 spisu). Dne 10. 5. 2018 proběhla porada s klientkou v [adresa] od 11:45 do 12:50 hod (záznam o poradě s klientem ze dne 10. 5. 2018).

46. K zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním:

47. Mezi účastníky nebylo sporným, že předmětné trestní stíhání bylo nezákonné ve smyslu § 5 písm. a), § 7 odst. 1 a § 8 odst. 1 OdpŠk, neboť neskončilo pravomocným odsouzením žalobkyně. Základ odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je tedy dán.

48. K otázce, zda žalobkyni náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a OdpŠk v penězích se odvolací soud vyjádřil ve svém předchozím rozsudku ze dne 28. 2. 2024 v odst. 49 až 51 a na svých závěrech nemá důvod ničeho měnit.

49. Jednalo se tak již jen o otázku, jaká výše zadostiučinění v penězích je v případě žalobkyně přiměřená utrpěné nemajetkové újmě.

50. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

51. Ve svém rozsudku sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud vyslovil: I. Zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. II. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, též z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat.

52. Obdobně se Nejvyšší soud vyslovil též např. v rozhodnutích sp. zn. 30 Cdo 611/2016, 30 Cdo 441/2020 či Ústavní soud např. ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2175/16.

53. Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 přijal závěr, že výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna.

54. Ze shora citované a již ustálené judikatury vyplývá, že ve vztahu k úvaze o tom, jaká výše zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy je v případě žalobkyně přiměřená je třeba hodnotit skutečnost, pro jakou trestnou činnost byla stíhána (zde pro obecné ohrožení z nedbalosti s následkem [Anonymizováno], tedy trestnou činnost obecně nebezpečnou, avšak s tragickým následkem), že jí hrozil trest odnětí svobody v délce až deseti let, po jakou dobu trestní stíhání trvalo (3 roky a 11 měsíců), a dále pak dopady do jejích osobnostních sfér.

55. Soud prvního stupně se v souladu s výše citovanou judikaturou těmito skutečnostmi zabýval.

56. Přiznané zadostiučinění odvolací soud nicméně shledal zejména s ohledem na povahu trestní věci a následky v osobnostní sféře žalobkyně a ve srovnání s jinými obdobnými případy jako příliš nízké.

57. Odvolací soud předně nesouhlasil s úvahami soudu prvního stupně, jež uvedl v odst. 79 svého rozsudku, že by na výši odškodnění mělo mít vliv, že výklad odškodňovacího zákona, jenž považuje za nezákonné rozhodnutí usnesení o zahájení trestního stíhání, je dle soudu prvního stupně rozšiřující. Podstatné je, že trestní stíhání žalobkyně, i když bylo zahájeno v souladu s příslušnými ustanoveními trestních předpisů a podle tehdejších poznatků [orgán], neskončilo odsouzením žalobkyně. Přisvědčil mu však, že odškodnění nemajetkové újmy nemá sankční povahu.

58. Odvolací soud měl za to, že z hlediska intenzity nemajetkové újmy byla v případě žalobkyně podstatná zejména povaha trestní věci, tedy že byla stíhána pro obecné ohrožení z nedbalosti s následkem [Anonymizováno], ke kterým došlo při [nazev] ve [adresa] v rámci jeho [Anonymizováno], přičemž žalobkyně na stavbě vykonávala funkci [funkce]. Byla tedy stíhána pro trestnou činnost sice nedbalostní povahy, avšak s mimořádně tragickým následkem, které se měla dopustit v souvislosti s výkonem svého zaměstnání, povolání nebo funkce. Zároveň jí hrozil trest odnětí svobody v trvání až deseti let, přičemž dosud byla žalobkyně osobou bezúhonnou.

59. V řízení byly prokázány zásahy do osobnostních sfér žalobkyně. Odvolací soud vzal z výslechu žalobkyně za prokázané, že trestní stíhání mělo dopad do jejího profesního života. Žalobkyně sice nepřišla zcela o možnost živit se v oboru [funkce], v důsledku trestního stíhání však přišla o pro ni prestižní funkci v [funkce], dostávala méně pracovních zakázek. Skutečnost, že pracovala intenzivněji by jí neměla být přičítána k tíži. Naopak, to že musela pracovat intenzivněji, aby měla dostatek finančních prostředků na zaplacení obhajoby kvalifikovaným a schopným obhájcem pro ni znamenalo zvýšený stres, nemožnost věnovat se v odpovídajícím rozsahu své rodině, zejména [věk] [rodina]. Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že ačkoli rodina při žalobkyni stála, podporovala ji, mělo trestní stíhání negativní dopad i do rodinné sféry, a to právě tím, že se žalobkyně musela věnovat své trestní kauze a neměla proto čas a kapacitu věnovat se rodině. Z jejího opakovaného výslechu před odvolacím soudem vyplynulo, že skutečnost, že v době trestního stíhání zde tzv. nebyla pro svou rodinu, [rodina], [rodina], je pro žalobkyni stále určitým způsobem traumatizující. Trestní stíhání zasahovalo žalobkyni také ve vztahu k jejím rodičům, kteří měli v té době přes [věk] let a žalobkyně se snažila je před informací, že je trestně stíhána uchránit, což se jí nepodařilo. Dopad do psychické sféry žalobkyně měla také skutečnost, že trestně stíhán byl i její [rodina] [jméno FO].

60. Odvolací soud vzal za prokázané také dopady do psychické sféry žalobkyně tak, jak je popsala při svém výslechu. Za nerozhodné přitom považoval, že žalobkyně nevyhledala odbornou pomoc. Skutečnost, že odbornou pomoc nevyhledala neznamená, že se jí trestní stíhání po psychické stránce nedotýkalo. Nemělo by jí být z hlediska výše odškodnění kladeno k tíži, že celou věc zvládla bez odborné pomoci díky své povaze, potažmo podpoře [rodina].

61. Soud prvního stupně provedl v souladu se shora zmíněnou judikaturou Nejvyššího soudu srovnání s některými obdobnými případy, které s případem žalobkyně byly srovnatelné zejména z hlediska povahy trestné činnosti a jejích následků, hrozící trestní sazby ([Anonymizováno] – v podrobnostech viz odst. 81, 83 napadeného rozsudku – přiznáno odškodnění 500 000 Kč a 300 000 Kč), obecné ohrožení – viz odst. 84 napadeného rozsudku – přiznáno 100 000 Kč, [Anonymizováno] – viz odst. 80 napadeného rozsudku – přiznáno odškodnění 439 000 Kč, zneužití pravomoci veřejného činitele, pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě, poškozování finančních zájmů Evropského společenství – viz odst. 82 napadeného rozsudku – přiznáno 228 000 Kč). [rodina] žalobkyně bylo přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 150 000 Kč – v podrobnostech viz odst. 85 napadeného rozsudku.

62. Vzhledem k tomu, že odvolací soud narozdíl od soudu prvního stupně shledal, že došlo k výraznějším zásahům do osobnostních sfér žalobkyně (viz výše odst. 59, 60), dospěl k závěru, že žalobkyni by se mělo dostat vyššího odškodnění nemajetkové újmy než 100 000 Kč, které přiznal soud prvního stupně. Odvolací soud měl současně za to, že žalobkyni by se nemělo dostat nižšího odškodnění než jejímu [rodina] [jméno FO], neboť zásahy do profesního života žalobkyně byly intenzivnější s ohledem na její mnohem delší profesní kariéru v oboru, úsilí, s jakým se oboru věnovala, skutečnosti, že přišla o prestižní funkci [funkce]. Zároveň žalobkyně nesla po psychické stránce také tíhu toho, že v podstatě její [rodina] byl obviněn proto, že se na stavbě účastnil v jejím zastoupení (po dobu její dovolené). Dopady do osobnostních sfér žalobkyně byly umocněny značnou medializací případu. Ze strany orgánů činných v trestním řízení sice nedošlo ve vztahu k medializaci případu k žádným excesům, ale medializace byla bezpochyby zapříčiněna trestním stíháním a újmu žalobkyně, jejíž jméno se v mediálním prostoru velice často vyskytovalo, zvyšovala. Státu nicméně nemůže být přičitatelná skutečnost, že se žalobkyně objevila v hlavních večerních zprávách na [právnická osoba] ještě v roce [datum] v souvislosti s ukončením případu, i když v té době již bylo její trestní stíhání několik let skončeno. Případná odpovědnost za zásah do osobnostních práv by zde mohl být dána jedině na straně příslušného média, které zprávu uveřejnilo, ačkoli již žalobkyně trestního stíhání účastna nebyla.

63. Vzhledem ke shora popsaným dopadům do osobnostních sfér žalobkyně, tragickým následkům, hrozící vysoké trestní sazbě měl odvolací soud za to, že by se výše odškodnění měla spíše blížit vyšším částkám, které byly přiznány poškozeným ve srovnávaných případech.

64. Dospěl k závěru, že výše odškodnění požadovaná žalobkyní 339 500 Kč je povaze trestní věci, zejména s ohledem na rozsah tragických následků, hrozící trestní sazbu a dopady do osobnostních sfér žalobkyně zcela adekvátní.

65. Pokud se jedná o srovnávané případy, poznamenává odvolací soud, že nikdy nelze nalézt naprosto shodný případ a vždy je třeba každou věc posoudit individuálně a srovnávané případy vzít jako jakési orientační vodítko. V každé trestní věci jsou totiž okolnosti případu a zejména dopady do osobnostních sfér poškozených individuální.

66. Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že za přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou žalobkyni nezákonným trestním stíhání lze považovat částku 339 500 Kč, kterou žalobkyně podanou žalobou požadovala.

67. Ke škodě spočívající v nákladech na obhajobu:

68. Odvolací soud přisvědčil námitkám obou stran ohledně nepřesností ve výpočtu částky nákladů na obhajobu, které by se žalobkyni mělo dostat a nepřehlednosti v úkonech, jež byly odškodněny v předchozím rozsudku soudu prvního stupně a těch, jež byly uznány v nyní napadeném rozsudku.

69. Soud prvního stupně, ačkoli zvolil vhodnou formou srovnání požadovaných úkonů právní služby do přehledné tabulky, se dopustil určitých nepřesností a nepřehledností v tom, za jaké úkony a v jaké výši přiznal na nákladech vynaložených na obhajobu [tituly před jménem] [jméno FO] odměnu a další související nároky ve srovnání s těmi, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto jeho předchozím rozsudkem ze dne 18. 7. 2023. Jinak řečeno, není zcela zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl právě k částce 22 585,05 Kč jako doplatku majetkové škody (nákladů na obhajobu), neboť výpočet není v souladu s tím, co konkrétně u jednotlivých úkonů soud prvního stupně uvedl.

70. Lze však dovodit, že soud prvního stupně shledal jako účelně vynaložené ještě následující úkony právní služby: nahlížení do spisu ve dnech 15. 2. 2017 a 23. 2. 2017, žádost o opravu protokolu ze dne 19. 9. 2017 (jako půl úkon), (kromě tří úkonů, jež shledal opodstatněnými a o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto jeho předchozím rozsudkem ze dne 18. 7. 2023, tj. nahlížení do spisu dne 5. 4. 2018, porada s klientkou dne 25. 10. 2017 a písemný závěrečný návrh ze dne 5. 6. 2018).

71. Odvolací soud souhlasí s jeho úsudkem, že úkony nahlížení do spisu ve dnech 15. 2. a 23. 2. 2017 byly uskutečněny účelně, stejně jako žádost o opravu protokolu ze dne 19. 9. 2017, což soud prvního stupně posoudil v souladu s a. t. jako půl úkon.

72. Opodstatněná je však námitka žalobkyně, že k úkonům nahlížení do spisu dne 15. 2. 2017 a dne 23. 2. 2017 měla být přiznána náhrada za ztrátu času a cestovné vlakovou dopravou, stejně jako tomu bylo u nahlížení do spisu dne 5. 4. 2018. Cestovné vlakem k těmto nahlížením činilo celkem 867 Kč (365 + 164 + 169 + 169), z toho = 433,50 Kč. Náhrada za promeškaný čas činila za jednu zpáteční cestu 800 Kč (8 půlhodin á 100 Kč) + 21% DPH = 168 Kč, tj. celkem 968 Kč: 2 = 484 Kč za jednu zpáteční cestu, za dvě cesty k nahlížení = 968 Kč. K úkonům nahlížení do spisu ve dnech 15. 2. a 23. 2. 2017 tak žalobkyni náleží na cestovném a náhradě za promeškaný čas částka 1 401,50 Kč.

73. Odvolací soud dále na rozdíl od soudu prvního stupně shledal jako účelné úkony porad s klientem, jejichž provedení bylo v řízení prokázáno. Žalovaná sama dobrovolně odškodnila dvě porady ve dnech 3. 5. 2017 a 26. 9. 2017, předchozím rozsudkem soudu prvního stupně byla jako účelná uznána porada dne 25. 10. 2017. Žalobkyně žádala náhradu nákladů ještě za dalších šest porad, a to ve dnech 4. 10. 2017, 9. 1. 2018, 11. 1. 2018, 12. 4. 2018, 10. 5. 2018 a 8. 11. 2018. Uskutečnění všech těchto porad bylo v řízení prokázáno, všechny se konaly vždy v souvislosti s konanými hlavními líčeními, tudíž je lze považovat za účelné.

74. Za porady proto žalobkyni náleží ještě odměna 6x 1 840 Kč = 11 040 Kč, režijní paušál 6x 300 = 1 800 Kč a k tomu 21 % DPH = 2 696,40 Kč.

75. Pokud se jedná o stravné za dobu od 31. 10. 2017 do 2. 11. 2017, kdy se hlavních líčení účastnila pouze advokátní koncipientka, přisvědčil odvolací soud argumentaci žalobkyně, že by jí požadovaná částka 226,27 Kč měla náležet celá, neboť požadovala méně, než na co by dle příslušných předpisů měla nárok. Podle § 2 vyhlášky 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad byl nárok zaměstnance na stravné při pracovní cestě delší než 18 hodin ve výši 171 Kč denně, tj. 4x 171 Kč + DPH = 827,64 Kč: 2 = 413,82 Kč.

76. K navýšení mimosmluvní odměny podle § 12 a. t.:

77. K navýšení mimosmluvní odměny podle § 12 a. t. shledal soud prvního stupně důvod pouze u úkonu příprava a převzetí obhajoby (na trojnásobek, tj. navýšená odměna = 3x 1 840 Kč) a u úkonů nahlížení do spisu ve dnech 15. 2. 2017, 23. 2. 2017 a 5. 4. 2018 (u každého nahlížení na dvojnásobek, tj. u každého nahlížení odměna = 2x 1 840 Kč). Odvolací soud považoval úvahy soudu prvního stupně ohledně opodstatněnosti navýšení odměny jen u těchto úkonů právní služby za zcela správné a v zájmu stručnosti na ně odkazuje. Měl tedy ve shodě s ním za to, že jako mimořádně obtížný lze hodnotit úkon převzetí zastoupení, kdy bylo třeba, aby se advokát s kauzou podrobně seznámil a k tomu bylo uskutečnit časově náročná nahlížení do spisu. U ostatních úkonů, za něž bylo navýšení požadováno odvolací soud stejně jako soud prvního stupně podmínky pro mimořádně navýšení odměny neshledal.

78. Je třeba zdůraznit, že náhradu nákladů řízení vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí lze podle § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk žádat jen byly-li vynaloženy účelně a ve výši podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je v daném případě vyhláška č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Při stanovení výše nákladů obhajoby proto soud prvního stupně zcela správně vycházel z této vyhlášky. Podle advokátního tarifu nelze přiznat všechny úkony obhajoby, které byly ve prospěch žalobkyně jejím obhájcem uskutečněny, ale pouze takové úkony, které byly účelné a které lze přiznat podle ustanovení advokátního tarifu. Mimořádné navýšení odměny až na trojnásobek je podle § 12 a. t. možné pouze u úkonů právní služby mimořádně obtížných, zejména je-li k nim třeba použití cizího práva nebo cizího jazyka nebo u úkonů časově náročných. Výši odměny nelze navyšovat proto, že základní sazba se může jevit jako nepřiměřeně nízká ani proto, že odměna není čistým příjmem advokáta. Jinými slovy řečeno, žalobkyni by se na náhradě škody v podobě vynaložených nákladů na obhajobu nemělo dostat více, než kolik by mohl účtovat advokát ustanovený ex offo.

79. Na základě výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že ze strany obhájce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] bylo účelně uskutečněno celkem 53 úkonů právní služby, z toho odměna za 50 úkonů náležela v plné výši (á 1 840 Kč) a za 3 úkony v poloviční výši (á 920 Kč) = celkem 94 760 Kč (50x 1 840 Kč + 3x 920 Kč). Jednalo se o 41 úkonů, které již odškodnila žalovaná + další tři úkony přiznané soudem prvního stupně v jeho předchozím rozsudku + další tři úkony přiznané soudem prvního stupně v nyní napadeném rozsudku a 6 úkonů, jež shledal účelnými odvolací soud v nynějším odvolacím řízení. Za jeden úkon pak náležela odměna ve výši trojnásobku a za tři úkony odměna ve výši dvojnásobku, tj. k tomu žalobkyni náleží dalších 9 200 Kč (2x 1 840 Kč + 3x 1 840 Kč). Na odměně advokáta tak náleží částka v celkové výši 103 960 Kč. Součástí nákladů na advokáta je dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon (tj. 14 100 Kč) a náhrada za 21 % DPH z odměny a paušálu (tj. 24 792,60 Kč).

80. Na nákladech obhajoby [tituly před jménem] [jméno FO] (odměna, režijní paušál + DPH) obdržela žalobkyně od žalované částku 103 939 Kč, po předchozím vydání rozsudku soudu prvního stupně bylo žalobkyni žalovanou zaplaceno ještě 7 768,20 Kč s příslušenstvím (dne 4. 10. 2023 – viz oznámení o platbě na čl. 218 spisu). Dle výše uvedeného výpočtu se jí tedy mělo dostat 142 852,60 Kč, rozdíl činí 31 145,40 Kč (142 852,60 – 103 939 – 7 768,20 Kč).

81. Z náhrad za cestovné a stravné žalobkyni náleží ještě částky 226,27 Kč (stravné) + 433,50 Kč (vlak) + 968 Kč (promeškaný čas) – viz odst. 73 a 76 tohoto rozsudku).

82. Pokud tedy soud prvního stupně přiznal napadeným rozsudkem ve výroku I žalobkyni na nákladech obhajoby ještě částku 22 585,05 Kč a měl jí dle výše uvedeného výpočtu přiznat částku 32 773,37 Kč (31 145,60 + 226,27 + 433,50 + 968), činí částka, které by se mělo žalobkyni ještě dostat 10 188,32 Kč.

83. Zcela správné jsou též závěry soudu prvního stupně ohledně nároku na úrok z prodlení opřené o ustanovení § 15 odst. 1 OdpŠk. Žalobkyni náleží úrok z prodlení až ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, co svůj nárok uplatnila u žalované postupem podle § 14 OdpŠk. V tomto konkrétním případě tedy ode dne 14. 9. 2020.

84. Na základě shora uvedeného tedy odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I v napadeném rozsahu potvrdil jako věcně správný (§ 219 o.s.ř.). Ve výroku II jej změnil tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech obhajoby ještě částku 10 188,32 Kč s příslušenstvím a na náhradě nemajetkové újmy ještě částku 239 500 Kč s příslušenstvím (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu jej ve výroku II jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

85. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 2 o.s.ř.

86. Při výpočtu míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve sporu bylo třeba vycházet z toho, že žalobkyně v řízení uplatnila dva nároky se samostatným skutkovým základem (nemajetkovou újmu a majetkovou škodu) a při určování poměru úspěchu a neúspěchu vyjít ze vzájemného poměru tarifních hodnot (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015).

87. U nároku žalobkyně na zadostiučinění za vzniklou nemajetkové újmu za nezákonné trestní stíhání činí tarifní hodnota podle § 9a odst. 2 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025 přiznanou náhradu, tedy 339 500 Kč a u nároku na majetkovou škodu (náklady obhajoby) žalovanou částku, tedy 643 014,19 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. Celková tarifní hodnota tak činila částku 982 514,19 Kč (339 500 + 643 014,19).

88. Žalobkyně byla ve věci úspěšná u nároku s tarifní hodnotou 339 500 Kč (zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání) a u nároku na náhradu nákladů obhajoby co do částky 204 667,72 Kč, celkem tedy měla úspěch co do tarifní hodnoty ve výši 544 168 Kč (po zaokrouhlení). Za úspěch žalobkyně je třeba považovat i částečné zpětvzetí žaloby, neboť žalobu vzala zpět z důvodu poskytnutí plnění ze strany žalované. Neúspěšná byla co do tarifní hodnoty ve výši 438 346 Kč. V procentuálním vyjádření byla úspěšná z 55 % (544 168 : 982 514 x 100) a neúspěšná ze 45 %.

89. Žalobkyně byla tedy ve sporu poměrně úspěšnější a má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % (55 % – 45 %).

90. Náklady řízení sestávaly z nákladů na právní zastoupení advokátem a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 000 Kč.

91. Náklady na právní zastoupení v řízení před soudem prvního stupně do vydání předchozího rozsudku ze dne 18. 7. 2023:

92. Advokát žalobkyně učinil následující úkony právní služby, které odvolací soud považuje za účelné: převzetí a příprava zastoupení, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 15. 4. 2021, a to v sazbě odměny za jeden úkon 11 100 Kč (z tarifní hodnoty 693 014,19 Kč podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024), písemné podání ze dne 20. 2. 2023, účast u jednání dne 28. 2. 2023, písemné podání ze dne 15. 3. 2023, účast u jednání dne 21. 3. 2023, písemné podání ze dne 17. 4. 2023, účast u jednání dne 18. 7. 2023, a to v sazbě odměny za jeden úkon 10 540 Kč (z tarifní hodnoty 554 061,03 Kč podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024).

93. Odměna advokáta tedy činila 33 300 Kč (3x 11 100) + 63 240 Kč (6x 10 540) = 96 540 Kč. K nákladům advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024, tj. 2 700 Kč (9x 300) a náhrada za 21 % DPH z odměny a paušálu = 20 840,40 Kč.

94. Celkem v této fázi řízení vznikly žalobkyni náklady na právní zastoupení ve výši 120 080,40 Kč.

95. Náklady na právní zastoupení v předchozím odvolacím v řízení:

96. Advokát žalobkyně učinil následující úkony právní služby, které odvolací soud považuje za účelné: odvolání, písemné vyjádření k odvolání žalované ze dne 27. 10. 2023, účast u odvolacího jednání dne 21. 2. 2024, písemné podání ze dne 25. 2. 2024, účast u odvolacího jednání dne 28. 2. 2024, a to v sazbě odměny za jeden úkon 10 500 Kč (z tarifní hodnoty 546 292,83 Kč podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024).

97. Odměna advokáta činila 52 500 Kč (5x 10 500), paušální náhrada hotových výdajů 1 500 Kč (5x 300 a náhrada za 21 % DPH z odměny a paušálu = 11 340 Kč.

98. Celkem v této fázi řízení vznikly žalobkyni náklady na právní zastoupení ve výši 65 340 Kč.

99. Náklady na právní zastoupení v řízení před soudem prvního stupně po částečném zrušení jeho předchozího rozsudku ze dne 18. 7. 2023:

100. Advokát žalobkyně učinil následující úkony právní služby, které odvolací soud považuje za účelné: účast u jednání dne 27. 6. 2024, písemné podání ze dne 9. 8. 2024, účast u jednání dne 10. 9. 2024, a to v sazbě odměny za jeden úkon 10 140 Kč (z tarifní hodnoty 459 511,63 Kč podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024).

101. Odměna advokáta činila 30 420 Kč (3x 10 140), paušální náhrada hotových výdajů 900 Kč (3x 300) a náhrada za 21 % DPH z odměny a paušálu = 6 577,20Kč.

102. Celkem v této fázi řízení vznikly žalobkyni náklady na právní zastoupení ve výši 37 897,20 Kč.

103. Náklady na právní zastoupení v nynějším odvolacím řízení:

104. Advokát učinil následující úkony právní služby, které odvolací soud považuje za účelné: odvolání ze dne 4. 12. 2024 v sazbě odměny za jeden úkon 10 100 Kč (z tarifní hodnoty 444 701,23 Kč podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném do 31. 12. 2024) a účast u odvolacího jednání dne 12. 3. 2025 v sazbě odměny za jeden úkon 11 260 Kč (z tarifní hodnoty 734 201,23 Kč podle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025).

105. Odměna advokáta činila 21 360 Kč (10 100 + 11 260), paušální náhrada hotových výdajů 750 Kč (300 + 450 - podle § 13 odst. 4 a. t. ve znění platném a účinném od 1. 1. 2025) a náhrada za 21 % DPH z odměny a paušálu = 4 643,10 Kč.

106. Celkem v této fázi řízení vznikly žalobkyni náklady na právní zastoupení ve výši 26 753,10 Kč.

107. Před soudy obou stupňů vznikly žalobkyni náklady řízení v celkové výši 250 070,70 Kč (120 080,40 + 65 340 + 37 897,20 + 26 753,10). Z toho 10 % = 25 007 Kč (po zaokrouhlení).

108. Odvolací soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 25 007 Kč ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

109. Výrok I v rozsahu částky 14 810,40 Kč s příslušenstvím nebyl odvoláním napaden, tudíž v něm zůstal nedotčen.

Poučení