21 Co 166/2022-394

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobců: a) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] 2. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy o odvolání žalobců i žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 15. března 2022, č.j. 13 C 44/2021-336, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. se rozsudek soudu I. stupně mění v rozsahu částky 110 000 Kč tak, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci a) částku 110 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbývající části výroku IV. se potvrzuje.

III. Ve výroku V. se rozsudek soudu I. stupně mění v rozsahu částky 65 000 Kč tak, že žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci b) částku 65 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbývající části výroku V. se potvrzuje.

IV. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V. Ve vztahu mezi žalobci a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. důvodnění:

1. Ve shora označené věci se žalobce a) žalobou doručenou soudu I. stupně dne [datum] a vedenou pod sp. zn. 13 C 44/20221, domáhal, aby 1. žalovanému byla uložena povinnost zdržet se setkávání s žalobcem a), zdržet se jeho nežádoucího sledování a obtěžování, jakož i jeho kontaktování, a to jakýmkoliv způsobem, zdržet se vstupu do budovy na adrese [adresa], a jejího bezprostředního okolí, jakož i zdržování se tam, zdržet se vstupu do budovy na adrese [adresa], a jejího bezprostředního okolí, jakož i zdržování se tam, zdržet se přibližování se k žalobci, jeho manželce nebo jeho dětem na vzdálenost kratší 100 metrů, a aby oběma žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci a) společně a nerozdílně částku 1 000 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Podle jeho žalobních tvrzení byl od listopadu 2020 do února 2021 sledován jak fyzicky, tak za použití monitorovacího zařízení, které bylo umístěno na jeho služební vůz. Sledování prováděl 1. žalovaný za použití prostředků 2. žalované. Žalobce a) je ženatý a má dvě dcery školního věku, s nimiž žije v rodinném domě v [obec]. Je členem představenstva [právnická osoba] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO], která provozuje kolektivní systém zpětného odběru elektrozařízení. Je bezúhonným běžným občanem, není si vědom žádných činů, které by v komkoliv mohly vyvolat potřebu jej sledovat. 1. žalovaný je bývalým policistou, jenž si po odchodu do civilu založil bezpečnostní agenturu [právnická osoba] (2. žalovanou), kde působí jako jeden z jednatelů. Na internetových stránkách 2. žalované se o 1. žalovaném (a o osobě druhém ze zakladatelů) uvádí:„ Zakladatelé společnosti [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [jméno] a [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] jsou bývalí příslušníci policejních a vojenských speciálních ozbrojených složek. Zkušenosti z operativní činnosti ve zpravodajské službě; detekci a likvidaci nevybuchlé vojenské munice včetně řešení incidentů s nástražnými výbušnými systémy [anonymizováno]; práci ve prospěch ochrany zahraničních ambasád, pyrotechnických preventivních a bezpečnostních prohlídek (osob, vozidel, objektů); účasti v klíčových bezpečnostních operacích na území [anonymizováno] a především v zahraničí, jsou pro lidskou společnost a všechny klienty respektovaným základem pro spolupráci.“. 2. žalovaná je bezpečnostní detektivní agenturou, která se na svých internetových stránkách prezentuje takto:„ Jsme mladá a moderně fungující společnost s reálnými zkušenostmi a znalostmi. V oboru bezpečnostní problematiky a výcviku se pohybujeme od roku 1996 a maximálně podporujeme bezpečný život obchodních společností a obyvatel nejen v [anonymizováno], ale i v zahraničí. Specializujeme se na ozbrojenou ochranu osob a majetku, fyzickou ostrahu objektů, ochranu tzv. ‚měkkých cílů‘ (škol, nemocnic), BOZP (bezpečnost a ochranu zdraví při práci) a dalších činností spojených s bezpečnostní problematikou. Nedílnou součástí našeho portfolia služeb je výcvik sebeobrany a střelby z ručních zbraní.“.

3. Na podzim 2020 žalobce a) pojal podezření, že může být sledován. To se zintenzivnilo v listopadu 2020, když se na recepci budovy, kde se účastnil schůzky, o níž nikdo z jeho kolegů nevěděl, po něm sháněl neznámý člověk vydávající se za jeho kolegu. Během servisní prohlídky služebního vozidla žalobce a) bylo nalezeno GPS monitorovací zařízení. [právnická osoba] mu v reakci na toto zjištění zajistila osobní ochranu, v jejímž rámci byl monitorován jeho pohyb a prohledáváno okolí míst, v nichž se on a jeho rodina nacházela. Tato osobní ochrana byla poskytována od [datum]. Hned [datum] bylo zjištěno, že žalobce a) muž ve vozidle [anonymizováno] [registrační značka] dopoledne následoval a fotil si místa, která navštívil. Dne [datum] bylo stejné vozidlo spatřeno na čerpací stanici [anonymizováno] v blízkosti sídla [právnická osoba] V 9:45 hod. z něho vystoupil muž, odešel k adrese kanceláří [právnická osoba] a za budovou kotelny něco fotil. V 9:50 hodin odjel. Totéž vozidlo žalobce a) sledovalo i dopoledne dne [datum]. V 7:31 hod. žalobce a) zastavil na parkovišti u supermarketu [příjmení] v ulici [ulice] v [obec], aby vysadil své děti do školy. Bezprostředně poté u jeho vozidla stála [anonymizováno] [registrační značka]. V 7:41 hod. žalobce a) odjel směrem k sídlu [právnická osoba] a uvedené vozidlo jej následovalo. Žalobce a) záhy odjel na další schůzku a v 8:12 hodin parkoval v areálu [anonymizována dvě slova]. V 8:32 hodin bylo vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] spatřeno na čerpací stanici [příjmení] naproti sídlu [anonymizována dvě slova]. [příjmení], který z [anonymizováno] vystoupil, zamířil k vozidlu žalobce a), pořídil snímky a vrátil se do vozidla. V 9:47 hod. žalobce a) vyjel směrem k tunelu [jméno] a dále do [obec]. Podezřelé vozidlo se ihned rozjelo za ním, v tunelu však ukončilo sledování a sjelo směrem na [část obce]. Dne [datum] ráno bylo vozidlo žalobce a) kontrolováno, aby bylo zjištěno, zda je i nadále elektronicky monitorováno. Během kontroly bylo nalezeno sledovací GPS zařízení vybavené SIM kartou, které bylo z vozu vyjmuto a nafoceno. Téhož dne po příjezdu žalobce a) do areálu [právnická osoba] byl 1. žalovaný spatřen na čerpací stanici [anonymizováno], kde zaparkoval a vstoupil do areálu [právnická osoba], kde si fotografoval vozidlo žalobce a) a okolí. Stejné vozidlo žalobce a) sledovalo i během dopoledne dne [datum]. Ráno měl žalobce a) schůzku v [anonymizováno] v ulici [adresa]. I když jej během cesty nikdo fyzicky nesledoval, v 8:54 hod. do této ulice dorazila [anonymizováno] [registrační značka] a zaparkovala poblíž vozidla žalobce a). Poté, co žalobce a) odjel, 1. žalovaný vystoupil z vozu a šel si vyfotit vývěsky a zvonky na budově, před kterou žalobce a) parkoval. Následně se žalobce a) vrátil do [obec] a v 9:37 hod. zastavil v ulici [ulice], aby zašel na poštu. I na tomto místě jej následovala [anonymizováno] [registrační značka], která zastavila v ulici [ulice]. Z vozidla vystoupil muž a odešel směrem k poště. V 10:04 hod. stejné vozidlo se stejným mužem zaparkovalo v ulici [ulice], a to ihned poté, co zde zastavil žalobce a). Dne [datum] žalobce a) sledovala neznámá osoba ve vozidle [anonymizována dvě slova] [registrační značka]. Poté, co žalobce a) v 9:12 hod. zaparkoval u obchodu [příjmení] v ulici [ulice], zde v 9:15 hod. zaparkoval neznámý muž v brýlích, vystoupil, vyfotil si vozidlo žalobce a) a monitoroval okolí. Poté, co žalobce a) v 9:41 hod. z parkoviště odjel, tento muž jej následoval až na parkoviště u [příjmení] [jméno] v ulici [ulice], kam žalobce a) dojel v 10:01 hodin a neznámý muž o 4 minuty později. Opět vyfotil vozidlo žalobce a) a monitoroval okolí.

4. Sledování má zásadní dopad na každodenní život žalobce a), který ví, že byl sledován a že dost možná ještě sledován je a bude. Co však neví, je to, jak dlouho byl sledován, a zejména, za jakým účelem. Dále ví, že jej sledoval 1. žalovaný, který vlastní detektivní kancelář. Ví tedy, že 1. žalovaný takřka jistě jednal pro někoho za peníze, neví ale pro koho. Konkrétně jednání 1. žalovaného na život žalobce a) mělo zejména tyto dopady: a) permanentní strach o fyzické bezpečí rodiny, b) permanentní pocit ohrožení, c) obava z fyzického napadení možného únosu členů rodiny a z vydírání, d) oslabení důvěry v cizí osoby a zvýšená podezřívavost, e) neustálé zabývání se pronásledováním a shora popsanými otázkami v myšlenkách a f) zhoršená koncentrace, zvýšená nervozita a s tím spojená nižší pracovní výkonnost. Bylo mu doporučeno bezpečnostními experty, kteří mu poskytují osobní ochranu, aby na čas opustil [anonymizována dvě slova]. Ze zahraniční dovolené se žalobce a) vrátil [datum]. Jednání 1. žalovaného poškodilo i [právnická osoba] [anonymizováno], neboť byla nucena žalobci a) obstarat fyzickou ochranu, provést komplexní bezpečnostní audit a investovat do technologií posilující fyzickou bezpečnost jejího sídla. To vše přineslo [právnická osoba] nemalé náklady.

5. Žalobce a) se kromě zdržovacích nároků domáhá i přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť výše popsaný zásah je natolik závažný, že pouhé morální zadostiučinění není dostatečné. Je zjevné, že míra intenzity zásahu do osobnostních práv žalobce a) je značná, neboť jednání 1. žalovaného může mít i trestněprávní relevanci. Jak dovodil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1378/2011, sledování je v zásadě vždy objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu oběti o její život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jí blízkých. Proto se žalobce a) domáhá také přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč.

6. Žalobce b) se žalobou doručenou soudu I. stupně dne [datum] a vedenou pod sp. zn. 13 C 45/20221, domáhal, aby 1. žalovanému byla uložena povinnost zdržet se setkávání se žalobcem b), zdržet se jeho nežádoucího sledování a obtěžování, jakož i jeho kontaktování, a to jakýmkoliv způsobem, zdržet se vstupu do budovy na adrese [ulice a číslo], [obec a číslo] a jejího bezprostředního okolí, jakož i zdržování se tam, zdržet se vstupu do budovy na adrese [adresa] a jejího bezprostředního okolí, jakož i zdržování se tam, zdržet se přibližování se k žalobci na vzdálenost kratší 100 metrů, a aby oběma žalovaným byla uložena povinnost žalobci b) zaplatit společně a nerozdílně částku 1 000 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

7. Podle jeho žalobních tvrzení byl od listopadu 2020 do února 2021 sledován jak fyzicky, tak za použití monitorovacího zařízení, které bylo umístěno na jeho služební vůz. Sledování prováděl 1. žalovaný za použití prostředků 2. žalované. Žalobce b) žije s partnerkou v bytě na [obec a číslo]. Je předsedou představenstva [právnická osoba] [anonymizováno]. Je bezúhonným a běžným občanem, není si vědom žádných činů, které by v komkoliv mohly vyvolat potřebu jej sledovat. Na podzim 2020 pojal podezření, že může být sledován. To proto, že jeho kolega, žalobce a), objevil ve svém služebním voze GPS sledovací zařízení. Poté, co žalobce b) nechal prověřit i svůj služební vůz, zjistil, že i jeho pohyb je monitorován GPS sledovacím zařízením. Poté, co se podezření potvrdilo, [právnická osoba] zajistila žalobci b) osobní ochranu, v jejímž rámci byl touto ochrankou monitorován jeho pohyb a prohledáváno okolí míst, v nichž se on a jeho rodina nacházela. Tato osobní ochrana byla poskytována od [datum]. Dne [datum] bylo vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] spatřeno na čerpací stanici [anonymizováno] v blízkosti sídla [právnická osoba] Vozidlo zde zastavilo v 9:45 hodin, vystoupil z něho muž, který odešel k adrese kanceláří [právnická osoba] a za budovou kotelny něco fotil. V 9:50 hodin odjel. Dne [datum] v ranních hodinách sledoval žalobce b) 1. žalovaný na adresu [adresa]. Zde v 8:13 hod. žalobce b) zastavil se svým služebním vozem ([anonymizováno] [registrační značka]). Ihned poté zde bylo spatřeno vozidlo [anonymizováno] [registrační značka]. V 8:15 hodin toto vozidlo odjelo a bylo nahrazeno vozidlem [anonymizováno] [registrační značka]. Dne [datum] ráno bylo vozidlo žalobce b) kontrolováno, aby bylo zjištěno, zda je i nadále elektronicky monitorováno. Během kontroly bylo nalezeno sledovací GPS zařízení vybaveně SIM kartou, které bylo z vozu vyjmuto a nafoceno. Téhož dne krátce před 10. hodinou bylo vozidlo 1. žalovaného spatřeno na čerpací stanici [anonymizováno] na křižovatce ulic [ulice] a [ulice], kde zaparkoval, vstoupil do areálu [právnická osoba] a.s., kde si fotografoval vozidlo žalobce a) a okolí a následně odjel. Stejné vozidlo žalobce b) sledovalo i dne [datum]. Po zastávce na stanici technické kontroly v [obec] žalobce b) v 7:34 hod. krátce zastavil v ulici [ulice a číslo], [obec]. Při odjezdu kolem jeho vozidla projela [anonymizováno] [registrační značka] a sledovala ho celou cestu až do [anonymizováno] [část obce], kam dojelo po 8. hodině. Zastavilo za rohem u vchodu. V 8:30 hod. 1. žalovaný vyrazil za vozidlem žalobce b) do podzemních garáží obchodního centra. V 8:35 hod. toto vozidlo následovalo žalobce b), když z parkoviště odjížděl. Později toho dne v 11:57 hod. žalobce b) zastavil na adrese [adresa]. Ihned dorazila [anonymizováno] [registrační značka]. 1. žalovaný zde zastavil a sledoval vozidlo žalobce b). Poté, co žalobce b) ve 13:37 hod. odjel, odjela i [anonymizováno] [registrační značka]. Ta žalobce b) sledovala i dne [datum]. V 8:45 hod. žalobce b) zastavil na adrese [ulice a číslo] v [obec]. V 8:55 hod. na stejné místo dorazil 1. žalovaný ve voze [anonymizováno] a poté, co žalobce b) odešel, z vozidla vystoupil a vyfotil si vývěsky na budově a poté ze svého vozu monitoroval okolí až do 11:08 hod., kdy žalobce b) odjel a 1. žalovaný jej ve svém voze následoval. Ve 12:53 hod. žalobce b) zaparkoval v ulici [ulice]. I zde jej 1. žalovaný ve svém voze sledoval až do 13:33 hod., kdy žalobce b) odjel. 1. žalovaný jej sledoval až do ulice [anonymizována dvě slova], kam oba dorazili ve 13:43 hod.

8. Sledování má zcela zásadní dopad na každodenní život žalobce b), který ví, že byl sledován a že dost možná ještě sledován je a bude. Co však neví, je to, jak dlouho byl sledován, a zejména, za jakým účelem. Dále ví, že jej sledoval 1. žalovaný, který vlastní detektivní kancelář. Ví tedy, že 1. žalovaný takřka jistě jednal pro někoho za peníze, neví ale, pro koho. Konkrétně jednání 1. žalovaného na život žalobce b) mělo zejména tyto dopady: a) permanentní strach o fyzické bezpečí rodiny, b) permanentní pocit ohrožení, c) obava z fyzického napadení možného únosu členů rodiny a z vydírání, d) oslabení důvěry v cizí osoby a zvýšená podezřívavost, e) neustálé zabývání se pronásledováním a shora popsanými otázkami v myšlenkách a f) zhoršená koncentrace, zvýšená nervozita a s tím spojená nižší pracovní výkonnost. Bylo mu doporučeno bezpečnostními experty, kteří mu poskytují osobní ochranu, aby na čas opustil [anonymizována dvě slova], což učinil. Jednání 1. žalovaného poškodilo i [právnická osoba] [anonymizováno], neboť byla nucena žalobci b) obstarat fyzickou ochranu, provést komplexní bezpečnostní audit a investovat do technologií posilující fyzickou bezpečnost jejího sídla.

9. Žalobce b) se kromě zdržovacích nároků domáhá i přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť výše popsaný zásah je natolik závažný, že pouhé morální zadostiučinění není dostatečné. Je zjevné, že míra intenzity zásahu do osobnostních práv žalobce b) je značná, neboť jednání 1. žalovaného může mít i trestněprávní relevanci. Jak dovodil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 9. 11. 2011, sp. zn. 3 Tdo 1378/2011, sledování je v zásadě vždy objektivně způsobilé vzbudit důvodnou obavu oběti o její život nebo zdraví nebo o život a zdraví osob jí blízkých. Proto se žalobce b) domáhá také přiměřeného zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč.

10. Žalovaní proti žalobě namítli, že 1. žalovaný je nezávislým novinářem. V rámci své žurnalistické činnosti se zabývá převážně investigativní žurnalistikou zaměřenou na otázky veřejného zájmu, zejména spojené s odpadovým hospodářstvím, ochranou životního prostředí, nakládáním s veřejnými prostředky, případy korupce aj. Je současně členem [anonymizována tři slova] a fotografů [anonymizována tři slova] ([anonymizováno]), které je mezinárodní částí německého sdružení [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ([anonymizováno]). Svou profesionální činnost, tj. žurnalistiku, vykonává samostatně a nezávisle a 2. žalovaná s ní nemá nic společného. 2. žalovaná působí v oboru bezpečnostní problematiky a výcviku. Žalobci ji nepravdivě označují za detektivní agenturu a detektivní kancelář. V rámci své novinářské činnosti 1. žalovaný mj. prováděl vyšetření činnosti [právnická osoba] [anonymizováno]. Je tedy sice pravdou, že se ve v žalobě uvedených dnech skutečně nacházel se svým vozidlem na zmíněných místech, nicméně se jednalo výlučně o výkon jeho profesionální činnosti v rámci zpravodajské licence. Za účelem vytvoření uceleného obrázku o tom, jak [právnická osoba] postupuje při zpracování elektroodpadu a následného sepsání novinářského článku 1. žalovaný několikrát sledoval členy jejího statutárního orgánu, aby zjistil, s kým se v rámci výkonu funkce setkávají. Nicméně nezasáhl do soukromí žalobců, protože předmětem jeho profesionálního novinářského zájmu byla činnost [právnická osoba], nikoliv osobní život žalobců. Žalovaní kategoricky popírají, že mají jakýkoliv vztah k instalování GPS sledovacího zařízení do služebního vozu žalobce. 1. žalovaný při své novinářské činnosti nikdy obdobné zařízení nepoužívá, a dokonce s ním ani neumí zacházet. Svoji investigativní činnost ve vztahu k [právnická osoba] zastavil a k publikaci plánovaného článku nedojde. K tomu jej vedly obavy o vlastní bezpečí a bezpečí své rodiny. Ty byly vyvolány jednak konfrontací žalovaného se dvěma neznámými osobami, k níž došlo v únoru 2021 Tyto osoby přistoupily k žalovanému na parkovišti a vyhrožovaly mu trestním stíháním, pokud jim nesdělí, pro koho pracuje. Z jejich chování bylo patrné, že to má spojitost s jeho investigací ve vztahu k činnosti [právnická osoba] K dalšímu nátlaku a zastrašování došlo dne [datum], kdy do poštovní schránky 1. žalovaného byla vhozena obálka, na níž bylo uvedeno jeho jméno, s vloženou kopií 1. stránky žaloby. Na obálce nebylo žádné podací razítko ani jméno odesílatele, tudíž někdo musel přijít k domu 1. žalovaného, aby vhodil do jeho poštovní schránky tuto obálku. Účelem těchto jednání bylo přinutit 1. žalovaného, aby ve své novinářské činnosti ve vztahu k [právnická osoba] nepokračoval.

11. Soud I. stupně usnesením ze dne 22. 10. 2021, č. j. 13 C 44/2021-149 řízení vedená pod sp. zn. 13 C 44/2021 a 13 C 45/2021 spojil ke společnému řízení s tím, že budou nadále pod sp. zn. 13 C 44/2021.

12. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu zamítl v rozsahu, aby byla 1. žalovanému uložena byl povinen a) zdržet se setkávání s žalobci, jejich nežádoucího sledování a obtěžování, jakož i jejich kontaktování, a to jakýmkoliv způsobem, b) zdržet se vstupu do budovy na adrese [adresa] a jejího bezprostředního okolí, jakož i zdržení se tam, c) zdržet se vstupu do budovy na adrese [ulice a číslo], [obec a číslo] a jejího bezprostředního okolí, jakož i zdržování se tam, d) zdržet se vstupu do budovy na adrese [anonymizována dvě slova] [rok], [obec a číslo] a jejího bezprostředního okolí, jakož i zdržování se tam, e) zdržet se přibližování k žalobci a), jeho manželce nebo jeho dětem na vzdálenost kratší než 100 m, f) zdržet se přibližování k žalobci b) na vzdálenost kratší než 100 m (výrok I.), 1. žalovanému uložil povinnost do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci a) částku 40 000 Kč (výrok II.) a žalobci b) částku 35 000 Kč (výrok III.), žalobu zamítl v části, aby 1. žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobci a) částku 960 000 Kč a 2. žalovanému částku 1 000 000 Kč (výrok IV.) a v části, aby 1. žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobci b) částku 965 000 Kč a 2. žalovanému částku 1 000 000 Kč (výrok V.) a rozhodl, že žalobci a 1. žalovaný nemají nárok na náhradu nákladů řízení (výrok VI.) a že žalobci jsou povinni uhradit 2. žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 40 460,54 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 2. žalované (výrok VII.).

13. Podle odůvodnění tohoto rozsudku provedenými důkazy zjistil soud I. stupně následující skutečnosti. Podle čestného prohlášení [jméno] [příjmení], zaměstnance společnosti [právnická osoba], ze dne [datum] ve spojení s přiloženou fotodokumentací proběhly v autoservisu uvedené společnosti prohlídky vozů užívaných žalobci a dalšího zaměstnance [právnická osoba] pana [příjmení] se zaměřením na přítomnost nestandardních zařízení. Dne [datum] byla uskutečněna prohlídka vozu žalobce a) [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. Při ní byla nalezena černá krabička připevněná na podvozku v zadní části vozu. Dne [datum] byla uskutečněna prohlídka vozu žalobce b) [anonymizováno], [registrační značka]. Při ní byla nalezena černá krabička ve shodné podobě jako u vozu užívaném žalobcem a) připevněná rovněž na podvozku v zadní části vozu. Poté bylo ještě prohlédnuto vozidlo pana [příjmení] [jméno] [příjmení], [registrační značka], na němž nebylo nalezeno nic nestandardního. Zprávou o provedené službě ze dne [datum] zpracovanou [právnická osoba] [anonymizováno] . ve spojení s výslechem svědka [příjmení] a tvrzeními žalobců bylo prokázáno, že si tuto společnost najala [právnická osoba] poté, co byla na vozidlech obou žalobců nalezena monitorovací zařízení. Úkolem [právnická osoba] (dále i jako„ ochranné služby“) bylo poskytnout osobní ochranu oběma žalobcům, zejména monitorovat jejich pohyb a sledovat, zda nedochází k podezřelým aktivitám v jejich okolí, a to v návaznosti na nález GPS sledovacích zařízení. Činnost byla vykonávána sledováním fyzického pohybu obou žalobců, okolí míst, kde se zdržovali a jimi užívaných vozidel. Činnost ochranné služby spočívající v kontrasledování byla realizována od [datum] do [datum]. Podle zprávy včetně přiložené fotodokumentace ochranná služba zaznamenala sledování žalobců nejméně ve dnech [anonymizováno 7 slov] a [datum], v jehož průběhu byl ztotožněn 1. žalovaný, který při sledování užíval [značka automobilu], [registrační značka]. Bylo ztotožněno i jeho zaměstnání, tedy činnost pro 2. žalovanou. Zařízení nalezená v prosinci 2020 na vozidlech žalobců byla dne [datum] z vozidel sňata, vyfocena včetně do v nich vložených SIM karet, bylo ověřeno, že zařízení jsou i nadále aktivní (vysílají data) a následně byla opět připevněna na vozidla. Ve zprávě jsou popsány a dokumentovány trasy a místa, na nichž se pohybovali v uvedeném období oba žalobci, zároveň je v ní uvedeno, kdy bylo ochrannou službou pozitivně identifikováno sledování vozidel žalobců a činnost osob v jejich okolí. Ze zprávy rovněž vyplývá, že není výjimkou, pokud se 1. žalovaný objevil na místě o několik minut až desítek minut později než některý z žalobců, tedy že je vyloučené, aby je na místo přímo sledoval. Byla zachycena situace, kdy byl 1. žalovaný spatřen v 8:13 hod. na adrese [adresa]), odkud odjel v 8:15 hod., a v 8:32 hod. přijel na adresu [adresa], na niž již dříve v 8:12 hod. přijel žalobce a). Dokumentován je rovněž případ, kdy vozidlo 1. žalovaného sledovalo vozidlo žalobce b) ve všední den v ranní špičce od náhodné adresy v [obec] (tam dojel žalobce b/ ze svého bydliště) . 1. žalovaný přijel na adresu v 7:34 hod. a poté sledoval žalobce b) přes [část obce] a [anonymizována dvě slova] až do [anonymizováno] [část obce]. Při odjezdu žalobce b) z podzemních garáží za ním odjíždělo i vozidlo 1. žalovaného. Žalobce b) následně odjel do místa svého bydliště. Po více než 2 hodinách odjel žalobce b) ze svého bydliště na adresu [adresa], kam vzápětí přijel 1. žalovaný. Vozidlo 1. žalovaného na místě zůstalo až do odjezdu žalobce b), tj. cca 1,5 hodiny, kdy rovněž odjelo. Obdobná situace nastala i dne [datum], kdy byl 1. žalovaný zachycen na místech cílů cest žalobce a), aniž by ho fyzicky sledoval. Nejprve na adrese v [anonymizováno], kam 1. žalovaný přijel o cca 40 minut později než žalobce a), cca o hodinu později byl 1. žalovaný pozorován, jak sleduje žalobce a) na poštu v ulici [ulice] na [obec a číslo], a to přesto, že než odjel 1. žalovaný z adresy v [anonymizováno], vystoupil ze svého vozu a fotil si zvonky a vývěsky, tedy nemohl fyzicky sledovat žalobce. Téhož dne byl 1. žalovaný, opět s časovým odstupem, zachycen na adrese sídla [právnická osoba] [anonymizováno]. Obdobných situací je ve zprávě zachyceno více.

14. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že pracuje pro [právnická osoba] a že pracoval jako koordinátor na zakázce, kterou obdrželi od [právnická osoba] U něho se sbíhaly výsledky šetření, sám se účastnil některých částí realizace zakázky a sestavoval zprávu. K zahájení spolupráce došlo v prosinci 2020. Prvotním impulsem bylo podezření ze sledování žalobců. Úkolem bylo zjistit rozsah sledování, kdo ho provádí, popř. důvod sledování, ochranu firmy a žalobců. Na vozidlech žalobců byla nalezena zařízení, která byla identifikována jako GPS lokátory. Šlo o poloprofesionální zařízení s vlastním zdrojem energie, vlastní baterkou, která však nemá dlouhou životnost. Byla aktivní, tedy vysílala údaje o své poloze. I z této skutečnosti lze usuzovat na dražší, profesionálnější typ, neboť amatérská zařízení vydrží v provozu méně dní. Zařízení zůstala aktivní i po vyndání a následném vložení SIM karet. Nejprve byla prověřena slabá místa ve firmě, vyloučena existence dalších sledovacích zařízení či softwarů v telefonech, počítačích, umístění odposlouchávacích zařízení v prostorách firmy. Bylo vyloučeno, že by důvodem sledování byly osobní důvody (např. manželky, milenky), stejně jako interní personální vztahy. Za účelem ověření, zda jsou žalobci sledováni, byly naplánovány tzv. slepé jízdy. Za současného provozu již není reálně možné sledovat pohyb auta ve městě tzv. plech na plech, pokud by k tomu nebylo využito několik vozidel zároveň, což není finančně realizovatelné po delší dobu. Již v 90. letech počítaly manuály policie s tím, že tento způsob sledování je možné realizovat pouze při současném nasazení nejméně 3 vozů a 5 osob. Od té doby provoz značně zhoustl. Ke ztrátě kontaktu sledovaného vozidla dochází během průjezdu několika semafory. Proto se k ověření sledování volí slepé jízdy. Jde o naplánování tras, cílů a průjezdů předem určenými body, přičemž jsou voleny náhodně, nemají mít vztah k činnosti osob, u nichž je podezření na sledování, a rovněž nejsou sdíleny s žádnou třetí osobou (sekretářkou, kolegy, rodinnými příslušníky). Na této trase při průjezdu předem dohodnutými body, na místech dohodnutých zastávek a cílů je pak zajištěna kontrola okolí pohybu. Tímto způsobem bylo u žalobců ověřeno, že jsou sledováni, přičemž na místě se nejčastěji nacházel 1. žalovaný se svým vozidlem [anonymizováno] [registrační značka]. Ten si rovněž fotil místa, kam žalobci šli (zvonky, vývěsky), jejich vozidla apod. Že jde o 1. žalovaného, svědek zjistil náhodně, neboť jej poznala jedna z osob podílejících se na činnosti, která v minulosti s 1. žalovaným sloužila, a poznala ho na fotografii a sdělila jeho jméno a skutečnost, že dříve sloužil u [obec] [anonymizováno]. Další informace o 1. žalovaném pak svědek zjistil z veřejných zdrojů. Svědek vyloučil, že by 1. žalovaný mohl sledovat žalobce sám v jediném vozidle, jak ze shora uvedených důvodů, tak i proto, že se na místa náhodně volených cílů cest žalobců (nemajících vztah k jejich činnosti) dostavil běžně s časovým odstupem. Stejně tak ukončil sledování jednoho žalobce bezprostředně poté, kdy druhý žalobce započal v jiné části [obec] svoji cestu a dojel na místo slepého cíle. Svědek uzavřel, že k rozsahu pohybu 1. žalovaného na náhodně vybraných místech pohybu a pobytu žalobců a četnosti těchto výskytů je vyloučeno, aby šlo o náhodná setkání (i s ohledem na to, že si fotil místa pobytu žalobců), jediným možným způsobem, jak by mohl být na těchto místech, bylo mít průběžně přístup k výstupům sledovacích zařízení. Svědek rovněž potvrdil, že při kontrasledování zachytili více podezřelých vozů a osob, které vykonávaly shodnou činnost jako 1. žalovaný. Šlo však o ojedinělé záchyty, pravidelně byl zachycen pouze 1. žalovaný a jím užívané vozidlo. Z pohybu a činnosti 1. žalovaného svědek uzavřel, že jeho úkolem bylo zjistit pohyb žalobců, kam jezdí, s kým se mohou stýkat. Svědek popsal situaci ze dne [datum], kdy s kolegou konfrontovali 1. žalovaného s tím, že byl„ odkopán“, a chtěli znát informace o klientovi, který si ho najal výměnou za GPS lokátory. První kontakt s 1. žalovaným byl bezprostřední, žalovaný byl překvapen, že o lokátorech vědí, chtěl vědět, jak dlouho se o sledování ví, zda lokátory z vozidel sejmuli. Měl výslovně uvést„ Tak vy jste je našli?“. Ohledně svého klienta uvedl, že si musí vyžádat souhlas, s někým telefonoval a pak odjel s tím, že se vrátí. Po návratu uvedl, že ten den nic již nevyřeší a že se sejdou následujícího dne. Druhý den přijel na dohodnuté místo u sídla [právnická osoba] a sdělil svědkovi a jeho společníku, že s ním mají jet jeho vozidlem do [anonymizována dvě slova] v [část obce]. To svědek odmítl, neboť neměl zájem na setkání s neznámou osobou na neveřejném místě (byla aktivována protikoronavirová opatření a [anonymizována dvě slova] byl uzavřen). Svědek uvedl, že vyloučili, že by důvodem sledování byl terorizmus, manželky, milenky či boj společníků. Nezaznamenali, že by někdo sledoval manželky, děti či jiné rodinné příslušníky žalobců. Potvrdil, že součástí prvních doporučení, které žalobcům dali, bylo vycestování do zahraničí. Vyslovil překvapení, že poté, co policie obdržela podání o podezření na nezákonné sledování žalobců, nezajistila příslušná technická data, např. kam jsou odesílána data z GPS lokátorů prostřednictvím SIM karet v nich umístěných, data o pohybu 1. žalovaného a jeho telefonické kontakty bezprostředně poté, kdy byl konfrontován s tím, že byl svědkem odhalen, či nezajistila stažení záznamů z parkoviště před autoservisem, kde ke konfrontaci došlo, když těmito úkony, k nimž je oprávněna pouze policie, mohla být nezpochybnitelně ověřena totožnost sledujících osob i objednatele služby. 15. 1. žalovaný na podporu svého tvrzení, že pracoval jako nezávislý novinář, předložil svůj novinářský průkaz, z něhož vyplývá, že je organizován v [anonymizováno 6 slov] pro rok 2021. Ze zprávy této organizace ze dne [datum] soud zjistil, že 1. žalovaný podal přihlášku do sdružení dne [datum] přes online registraci s tím, že jde o členství předběžné, kdy sdružení akceptuje, aby podklady osvědčující novinářskou činnost byly doloženy do 1 roku. Doklady do doby vydání zprávy 1. žalovaným sdružení nepředložil. Podle webových stránek sdružení ke vzniku členství postačuje pouze vyplnění registračního formuláře s osobními údaji žádajícího člena. Z e-mailové zprávy tiskového mluvčího [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizována tři slova] nezná seriózní organizaci s názvem„ [anonymizováno 6 slov]“. Z e-mailové zprávy předsedy [anonymizována dvě slova] [země] ze dne [datum] se podává, že„ [anonymizováno 5 slov]“ je organizace, která svým členům slibuje celou řadu výhod, vydání národních i mezinárodních novinářských průkazů, avšak na stránkách nelze dohledat, kdo jsou její představitelé a jaké jsou její stanovy. Předloženým novinářským průkazem tak 1. žalovaný neprokázal, že pracoval či měl v úmyslu pracovat jako nezávislý novinář. Naopak bylo prokázané, že požádal o vydání průkazu od nikoliv uznávaného sdružení až poté, kdy byl konfrontován svědkem [jméno] [příjmení], že sleduje žalobce. Nebylo prokázáno, že by se 1. žalovaný zabýval novinářskou činností ani z nakladatelské smlouvy ze dne [datum] předložené žalovaným, neboť na základně této smlouvy udělil jako autor publikace„ Ruční a puškové granáty“ souhlas s jejím vydáním, přičemž jde o odbornou publikaci zaměřenou na uvedené zbraně. 16. 1. žalovaný ve svém účastnickém výslechu, kdy zároveň vypovídal i jako jednatel 2. žalované, potvrdil, že byl několikrát na stejném místě jako některý z žalobců. Rozhodně je nesledoval a na místa, kam přijel, dostal tipy od svého informátora s tím, že by zde mělo dojít k zajímavé schůzce mezi žalobci a blíže nespecifikovanou osobu či osobami. O žalobce se zajímal výlučně jako o osoby reprezentující [právnická osoba] Když odešel od policie, založil s kolegou 2. žalovanou. Vypracovali program ochrany měkkých cílů, který nabízeli např. školám, zdravotnickým zařízením. S ohledem na koronavirovou epidemii jej však nemohli realizovat. 1. žalovaný proto hledal možnost jiných příjmů. V listopadu 2020 narazil na články týkající se likvidace elektroodpadu v [anonymizováno] v týdeníku [anonymizováno], na webu [anonymizováno] a [anonymizováno]. Z nich vyplývalo, že v uvedené oblasti má monopolní postavení [právnická osoba] Zároveň mu přišlo, že popis chování [právnická osoba] vůči autorovi článku v týdeníku [anonymizováno] je nestandardní, že se jej [právnická osoba] snažila zastrašit. Získal tak pocit, že jde o téma, k němuž by mohl něco více zjistit a své poznatky prodat nějakému renomovanému novinářskému domu. S žádným předem nejednal. Začal shromažďovat informace o historii a vývoji sběru elektroodpadu v [anonymizováno]. Dospěl k závěru, že již v roce 2006 se řešila otázka monopolu na likvidaci elektroodpadu, proto měla být zřízena komise, avšak neměla být přijata žádná opatření. To u něj vzbudilo zájem, shodně jako jeho zjištění, že na trhu působí jen dvě společnosti, kdy historicky snad na trhu působila ještě jedna. V době, kdy narazil na uvedené články, se setkal s novinářem, který se dříve zabýval shodným tématem. Ten mu sdělil, že jde o téma, které odložil, protože na něj byl vyvíjen nátlak, ale pokud má zájem, že mu předá své podklady a dá mu tipy na osoby, které se v dané věci pohybují, a na schůzky, které mají proběhnout, a již jen z jejich účastníků bude jasné, o co jde. Zároveň se měl dozvědět, že [právnická osoba] se snaží převzít dominantní postavení na trhu a za tím účelem měly probíhat v lednu a únoru 2021 schůzky žalobců s politiky, lobbisty apod. Hovořil-li 1. žalovaný o monopolu, měl tím na mysli, že na trhu působí dvě [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba], které spolu bojují o dominantní postavení na trhu. Pro začátek své rešerše si vybral [právnická osoba] Z uvedených důvodů sledoval žalobce asi 14 dnů v lednu. Od této činnosti upustil v návaznosti na konfrontaci s ochranou službou žalobců. Potvrdil, že se nacházel na místech popsaných v žalobě, ale žalobce sledoval pouze jedinkrát, a to zcela náhodně, když při cestě z domova do [obec] zvolil objízdnou trasu mimo D5. Tato trasa má vést přes [územní celek], kde náhodně zachytil vozidlo žalobce a). To se mu sice ztratilo, ale zkusil ho v dané oblasti hledat, což se mu povedlo. Zastavil a chtěl zjistit, co tam žalobce a) dělá, zda tam není nějaký zájmový bod spojující žalobce a) s jeho tématem. Měl pocit, že při této příležitosti zahlédl vozidlo ochranné služby. Nevysvětlil, na základě jakých informací se přesunoval mezi místy sledování jednotlivých žalobců, a to bezprostředně za sebou (např. dne [datum]). Pokud měl vysvětlit, proč byl opakovaně zachycen na parkovišti u obchodního domu [příjmení], kde žalobce a) parkoval, když odvážel děti do školy či je vyzvedával, uvedl, že šlo o náhodu. Věděl, že v okolí jsou školy, a tak si myslel, že tam jezdí pravidelně právě kvůli škole, a to přesto, že uvedl, že nevěděl, že žalobce má děti. K adrese na [anonymizováno] uvedl, že tam byl náhodně, sledoval žalobce a) a zaujalo ho, že jel směrem, který nezná. Dojel za ním až do [obec], kde zjistil, že adresa, kam dojel, není pro jeho činnost validní. Pokud byl dotazován, co zjistil o [právnická osoba] [anonymizováno], její činnosti, postavení na trhu, dalších hráčích trhu, způsobu sběru a likvidace elektroodpadu, tedy jaké konkrétní informace měl před tím, než se zaměřil na žalobce, uváděl údaje velmi povrchně, často zaměňoval pojmy, účastníky. Uváděl údaje z novinových článků bez bližší souvislosti a propojení informací, včetně údajů, které se v článcích objevili až v době, kdy již sledování neprobíhalo. Nevěděl, že ministerstvo životního prostředí publikuje každý rok zprávu o odpadovém hospodářství. Uvedl, že v rámci rešerší a přípravy podkladů nehovořil s autory článků, jež ho vedly k jeho činnosti, nekontaktoval žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] ani další zájmové osoby, společnost [právnická osoba] či [právnická osoba] s žádostí o poskytnutí údajů apod. Měl za to, že ve sporu [právnická osoba], [anonymizováno] a [právnická osoba] šlo o získání [právnická osoba] jako klienta, jehož spotřebiče představují 1/3 trhu, a tedy, kdo získá tohoto klienta, ovládne trh s recyklací. Nebyl schopen rozlišit mezi jednotlivými typy elektrospotřebičů, které jsou sbírány různým způsobem a na jejichž sběru se podílí různé společnosti kolektivního odběru. Potvrdil, že se v minulosti novinářskou činností nezabýval, nepublikoval žádný článek. Zájem o elektroodpad byl jeho první snahou o novinářskou činnost vyvolanou výlučně situací na trhu práce. Popřel, že by měl přístup ke sledovací technice. Sám s takovou technikou pracovat neumí. Uvedl, že 2. žalovaná žádnou takovou techniku nemá, pokud na svých stánkách nabízí doprovod cenným zásilkám, zajišťovali by ho osobně, pokud by byla od klienta poptávka na využití sledovacího zařízení, museli by ji odmítnout. 2. žalovaná se činnosti spojené s přípravou článku a sledování neúčastnila. Neposkytla mu žádnou technickou ani personální činnost. Společnost nemá žádné zaměstnance. Na její činnost stačí on se svým společníkem, pro případ potřeby si najímají jednorázově spolupracovníky. Společnost nemá vozidla. On i kolega využívají při své práci soukromá vozidla. 17. 1. žalovaný předložil novinové články, jež měly být v listopadu 2020 zdrojem jeho zájmu o žalobce, a to článek publikovaný na serveru [anonymizováno] dne [datum]„ Samsung nesmí do sběrného dvora kvůli změněn firmy pro likvidaci odpadu“, který byl vytištěn dne [datum], článek z internetového týdeníku [anonymizováno] s názvem„ Dva kohouti na šrotišti“ publikovaný dne [datum], další článek týdeníku [anonymizováno]„ Válka o elektroodpad“, který byl publikován až dne [datum], tj. až v průběhu soudního řízení, resp. prověřování policií, a článek publikovaný [anonymizováno] dne [datum] pod názvem„ Sběrné dvory skončí s odběrem elektroniky [anonymizováno]“, který byl vytištěn nejdříve dne [datum]. Tedy články, jimiž se žalovaný brání, byly vytištěny až 2 měsíce poté, kdy se 1. žalovaný objektivně dozvěděl o podání žaloby. Jediný článek, který vyšel na podzim 2020, byť již v říjnu 2020 a nikoliv v listopadu, jak tvrdil 1. žalovaný, byl článek týdeníku [anonymizováno] ze dne [datum], jenž reaguje na vývoj kauzy řešené na přelomu července a srpna 2020 způsobené [právnická osoba], která od ledna 2020 změnila společnost, jíž hradila příspěvek na kolektivní sběr elektroodpadu v segmentu televizorů a monitorů [značka automobilu] (nikoliv však jiných výrobků [anonymizováno]). Z článků vyplynulo, že podstatou sporu bylo, že každý člen kolektivního sběru má vytvořena či nasmlouvána svá sběrná místa. V případě [právnická osoba] jsou jimi sběrné dvory v obcích. [právnická osoba] s níž [anonymizováno] uzavřela novou smlouvu, však v průběhu 6 měsíců nevytvořila svá sběrná místa ani neuzavřela smlouvy se sběrnými dvory provozovanými obcemi. V červenci sdělila [právnická osoba], že nadále nebude svážet televizory a monitory [značka automobilu], a to s ohledem na to, že již není [anonymizováno] pověřenou organizací k jejich sběru a likvidaci. Jediným článkem, který hovoří o širším segmentu trhu než televizorech a monitorech, a to o veškerých elektrospotřebičích výrobce [anonymizováno]„ … od telefonů po pračky,… jde o třetinu každoročně sebraného elektroodpadu…“, je článek v týdeníku [anonymizováno] s názvem„ Dva kohouti na šrotišti“ publikovaný [datum]. Odkazuje na to, že je sepsán na základě ověřených informací, jejichž zdroj však není nikde uveden. Celá řada informací je uvozena slovy např.„ podle dostupných indicií“,„ dobře informovaný zdroj“. Části článku jsou údajnými vzájemnými obviněními společností [právnická osoba] a [právnická osoba] Pod ním je zveřejněna reakce [právnická osoba] na v článku tvrzené obvinění společnosti [právnická osoba] ohledně daňových úniků. Údaje uvedené v článku nebyly ověřeny z žádného veřejného zdroje. Nelze přehlédnout, že první článek publikovaný o tomto tématu v týdeníku [anonymizováno] dne [datum] byl sepsán [jméno] [jméno], představitelem společnosti [právnická osoba], tedy společnosti, která je přímým účastníkem popisovaného sporu.

18. Soud I. stupně provedl důkaz dalšími články k ověření, jaké údaje bylo možné v listopadu 2020 zjistit o tvrzeném sporu o zpětný sběr elektroodpadu [značka automobilu] či sporu uvedených dvou společností. Z nich zjistil, že tématu se na přelomu července a srpna věnoval deník [anonymizováno], který publikoval několik článků, včetně článku„ Zkusili jsme se zbavit výrobku [anonymizováno]. Od srpna je to nemožné“ ze dne [datum]. Jeho předmětem byl pokus odnést do sběrného dvora televizor [anonymizováno] a reálná možnost postupovat podle návodu [právnická osoba] při zpětném odběru televizoru. Již z tohoto článku vyplynulo, že celá záležitost je řešena na úrovni ministerstva a že je svolávána schůzka jak se zástupci [anonymizováno 5 slov], tak [právnická osoba], [anonymizováno]. a [právnická osoba] V téže době byly publikovány další články s obdobným obsahem např. na webu [webová adresa]. Již dne [datum] vyšla tisková zpráva [stát. instituce] o vyřešení problému, když se [právnická osoba] zavázala k odvozu spotřebičů, které budou občany umístěny do sběrných dvorů. Obdobně dne [datum] informuje o výsledcích jednání i [anonymizována tři slova] na svém webu. Článek týkající se uvedené záležitosti vyšel např. i dne [datum] na webu [webová adresa]. Tématu se pak delší dobu nevěnoval žádný článek kromě shora uvedeného článku týdeníku [anonymizováno] ze dne [datum], který však výsledky schůzky na [stát. instituce] nereflektoval. Následně se tématu sběru vysloužilých televizorů a monitorů věnuje článek v [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], v němž je široce referováno o změně partnera kolektivního systému [právnická osoba] a následný vývoj situace, včetně způsobu, jímž měla [právnická osoba] vyřešit svůj závazek k zpětnému odběru televizorů a monitorů [značka automobilu], a to prostřednictvím [právnická osoba] a.s. Z webu ministerstva životního prostředí soud zajistil výroční zprávu odboru odpadů – Vybrané ukazatele odpadového hospodářství v oblasti odpadních elektrických a elektronických zařízení za rok 2018, publikovanou v lednu 2020, z níž lze mj. zjistit, že největším kolektivním systémem na sběr elektrozařízení je [právnická osoba] [anonymizováno]. s podílem cca 44 % zpětně odebraných spotřebičů podle jejich hmotnosti. Na 2. a 3. místě jsou [právnická osoba] [anonymizováno]. s 20 % a [právnická osoba] s 18 %. Na trhu působí dalších 14 kolektivních systémů. Podíl jednotlivých společností na trhu se liší podle segmentu elektrospotřebičů.

19. Žalobce a) v účastnické výpovědi uvedl, že je členem představenstva [právnická osoba] Na podzim 2020 začal mít pocit, že se okolo něj něco děje. Ten byl objektivizovaný v den, kdy byl na soukromé schůzce v bance [ulice], kde parkoval v neveřejném podzemním parkovišti v objektu, v němž měl schůzku. Při odjezdu mu ostraha sdělila, že se na něj vyptával neznámý muž, který chtěl vědět, kam a proč šel a jak dlouho tam je, a měl ostraze tvrdit, že je kolegou žalobce a). Podle popisu ostrahy však žalobce neidentifikoval žádnou sobě známou osobu. Později, když byl ztotožněn 1. žalovaný jako osoba, která ho sleduje, zjistil, že na ni sedí popis osoby, o níž hovořila ostraha. O schůzce v bance nikdo z kolegů nevěděl, neexistoval důvod, proč by se na něj a jeho schůzku měl kdokoliv vyptávat. Tuto událost probíral se žalobcem b) a poté požádali o radu právního zástupce [právnická osoba]. [jméno] [příjmení]. Výstupem bylo doporučení nechat zkontrolovat vozidlo žalobce a), k čemuž došlo v servise [anonymizována dvě slova] [část obce]. Při této prohlídce bylo nalezeno GPS sledovací zařízení, které nebylo sňato. Následně byla prověřena další vozidla vedení společnosti, shodné zařízení bylo nalezeno na vozidle žalobce b). Právní zástupce doporučil obrátit se na ochranou službu. Na policii se neobrátili, protože měli obavu, že by jim nebyla schopna poskytnout okamžitou ochranu, na rozdíl od ochranné služby. Kontakt s ochranou službou navázali v prosinci 2020. Ta nejprve potvrdila, že zařízení nalezená na vozidlech žalobců jsou GPS lokátory a že jsou aktivní. Poté došlo k prověření vozidel, firmy, telefonů, IT techniky, prostor společnosti, zda tam nejsou umístěna další zařízení, s negativním výsledkem. Před vánoci dostali od ochranné služby různá doporučení, jedním z nich bylo kontrasledování, které probíhalo v lednu. Jeho průběh, zadávání slepých cest a cílů popsal žalobce a) shodně jako svědek [příjmení], popsal i některá z míst, která byla vybrána (např. finanční úřad, bydliště tchýně apod.), s tím, že byly převážně voleny bytové domy, veřejné instituce a místa, která nemají žádnou spojitost s podnikáním [právnická osoba] Cíle, trasy a časy neznal nikdo jiný, než on a ochranná služba. V průběhu kontra sledování dostával zprávy, že se potvrdilo, že je sledován, a to i při cestách s rodinou, když veze děti do školy, na kroužky, a později i to, že byl ztotožněn jeden ze sledujících, a to 1. žalovaný. Poté, co se nalezlo sledovací zařízení na vozidle, byl znepokojen, pořád se ohlížel, podezříval všechny okolo sebe, ale zároveň se nechtěl se svými obavami komukoliv svěřit. Vše řešil výlučně se žalobcem b) a právním zástupcem, následně i s ochrannou službou. Obával se, že důvodem sledování může být i plánovaný útok na jeho rodinu, děti, vydírání apod. Špatně spal, byl podrážděný, měl strach o rodinu. Ten se zvýšil poté, kdy na zjistil, že je sledován 1. žalovaným, který je podstatně jiné tělesné konstituce než žalobce a), a kdy zjistil údaje o jeho předchozích pracovních nasazeních u policie, sportovních aktivitách (bojových sportech), zkušenostech s výbušninami i informace z webových stránek 2. žalované, kde je popisován výcvik, který poskytuje, včetně zacházení se zbraní. Vše na něm zanechalo takové psychické stopy, že byl nucen vyhledat odbornou pomoc a od července 2021 dosud absolvuje terapie. Avšak i nadále se ohlíží, zda ho někdo nesleduje, činí různá opatření ve firmě apod. Důvodem stále se nezklidňujícího stavu a možnosti návratu k normálu je, že nezná důvod, proč byl sledován. Tvrzení 1. žalovaného, že chystal článek o boji firem v odpadovém hospodářští, je nedůvěryhodné. Poukázal na celou řadu nepřesností, či skutečnému stavu odporujícím tvrzením žalovaného o organizaci a průběhu sběru vysloužilých elektrospotřebičů, účastnících tohoto trhu i zapojení [právnická osoba] do některých segmentů odpadového hospodářství. Zdůraznil, že žalovaný nerozlišuje mezi jednotlivými segmenty vysloužilých elektrospotřebičů, když sběr jednotlivých skupin je organizován samostatně a [právnická osoba] působí pouze ve sběru některých těchto segmentů a v žádném z nich nemá majoritní podíl a objektivně ho ani nemůže získat za situace, kdy rozhodující podíl má [právnická osoba], jejíž existenci 1. žalovaný ani nezmínil. Ochranou službou jim bylo doporučeno na nějaký čas odjet s rodinou do zahraničí, což učinil v únoru 2021, kdy odjel na 14 dnů. K dotazu soudu proč, pokud měl obavu, že se sledování dotýká i jeho rodiny, neučinil žádné opatření, jímž by snížil možnost jejího napadení, uvedl, že nechtěl manželku znepokojovat. Děti chodí do školy, nevěděl, jak by odůvodnil nenadálý odjezd v průběhu školního roku, změnu rytmu chodu rodiny. Ochranná služba byla najata i za účelem zajištění jejich bezpečnosti. [právnická osoba] má své PR oddělení, které komunikuje s novináři a je autorem některých článků. Běžně publikují zprávy o sběru elektroodpadu, výsledcích sběru, část článků je edukativních. Toto oddělení rovněž monitoruje standardní tiskoviny. Tématem sběru odpadu se průběžně zabývají jednotky novinářů. Pokud zaznamenali historicky problematické články, snažili se o nápravu jejich vyznění pořadem práva, s tím, že pokud se jim nepovedlo zajistit opravu informace, věc předali své advokátní kanceláři k dalšímu právnímu řešení.

20. Žalobce b) ve svém účastnickém výslechu uvedl, že se o možném sledování dozvěděl od žalobce a) způsobem, který popsal žalobce a). Nálezy na vozidlech konzultovali s právní kanceláří, která pracuje pro [právnická osoba], a bylo jim doporučeno najmutí ochranné služby. Ta měla v první fázi identifikovat, jaká zařízení byla na vozidlech nalezena, zda jde o zařízení aktivní a podle výsledku navrhnout další postup. Uvažovali i o nahlášení policii, to jim však právní zástupce vymluvil s tím, že je nejprve třeba, aby věděli, jaká zařízení byla nalezena a k čemu či komu slouží. S ochranou službou jednal žalobce a). Došlo k prověření prostor společnosti, IT techniky, mobilních telefonů, výsledek byl negativní. Obdobné šetření bylo provedeno i v bydlištích obou žalobců. Následně bylo žalobcům doporučeno kontrasledování spočívající v naplánování slepých cest, tras a cílů. Trasy, které měl absolvovat on, byly domlouvány pouze mezi ním a ochranou službou. O jejich realizaci nikomu neřekl, nikdo neznal čas, trasu ani cíl. Při nich ochranná služba sledovala, zda jsou sledováni. Od žalobce a) ví, že se poměrně rychle potvrdilo, že jsou sledováni a že jedna ze sledujících osob byla identifikována jako 1. žalovaný. Jeho osobu si goooglil a z toho, co zjistil o jeho pracovní činnosti v současnosti i v minulosti, po zhlédnutí jeho veřejného facebookového profilu, na němž vystupuje jako militantní osoba, jde o profil plný zbraní, výbušnin, boje, se začal velmi bát, obával se o život svůj i svých blízkých. Byl rovněž informován, že před koncem sledování ochranná služba 1. žalovaného konfrontovala ve snaze zjistit důvod sledování, ale byla neúspěšná. Krátce na to došlo k ukončení kontrasledování. Někdy po tom byly sňaty i GPS lokátory z vozidel a poté ještě jezdili asi 1 měsíc s vozy do servisu na kontrolu, zda na ně nebyly umístěny lokátory nové. Po ukončení kontrasledování, které nepřineslo poznatky o objednateli sledování a jeho důvodu, jim bylo doporučeno, aby odjeli na nějakou dobu do zahraničí, neboť pro ně nemusí být v [země] bezpečno. Žalobce b) proto odjel na začátku března 2021 asi na měsíc do zahraničí. Pokud jde o projevy obav, žalobce b) se cítil velmi špatně, neustále pozoroval okolí, ohlížel se. Aktivoval doma zabezpečovací zařízení, ve firmě učinili celou řadu bezpečnostních opatření, a to i značně nákladných. Skutečnost, že se nepodařilo objasnit důvod sledování a to, kdo si ho objednal, i nadále vytváří psychický tlak na oba žalobce. Neustále řeší zabezpečení firmy. V době, kdy celá věc gradovala, se obával o sebe, o rodiče. Sledování nedávalo smysl, šlo o období restrikcí, omezení setkávání, byla nařizována práce z domova. V té době se nic nedělo ani v oblasti jejich podnikání, nepřipravovala se žádná zásadní legislativní změna. Je pravdou, že se setkávají v rámci svého podnikání i s představiteli veřejného života a ministerstva, jde však o úroveň úřednickou, do úrovně náměstka. Rovněž poukázal na rozpory výsledků tvrzených rešerší žalovaného o kolektivním systému sběru vysloužilých elektrospotřebičů, v rámci něhož má působit [právnická osoba], se skutečností. Zdůraznil, že největším hráčem uvedeného systému je [právnická osoba] [anonymizováno], která má cca 50% podíl na trhu. V tomto segmentu působí ještě pět či čtyři větší společnosti, které se dělí o převážný zbytek trhu. Se společností [právnická osoba] jsou konkurenti, jejich postavení na trhu je obdobné a objektivně žádná z nich není schopna aspirovat na nějaký rozhodující podíl na trhu.

21. Podle výpisu z veřejného rejstříku [právnická osoba] je předmětem činnosti společnosti, jejímiž členy představenstva jsou oba žalobci, provozování kolektivního systému zpětného odběru odpadních elektrozařízení. Podle výpisu z veřejného rejstříku 2. žalované byla zapsána dne [datum]. Jejím společníkem je s obchodním podílem o velikosti 49 % 1. žalovaný, který je zároveň jejím jednatelem. Předmětem podnikání je mj. ostraha majetku a osob, pořizování střelnic a výuka ve střelbě se zbraní. Podle výpisu z jejího živnostenského rejstříku pro ni pracuje kromě 1. žalovaného a druhého společníka a jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], a to jako odpovědný zástupce pro koncesovanou živnost – [anonymizována čtyři slova]. Na webových stránkách 2. žalované se 1. žalovaný prezentuje jako„ bývalý příslušník policejních a vojenských speciálních ozbrojených složek. Zkušenosti z operativní činnosti ve zpravodajské službě ….“ . 2. žalovaná nabízí mj. bezpečnostní doprovody a převoz cenných zásilek, přičemž zdůrazňuje, že její postupy jsou plně akceptovány a poskytují maximální formu jistoty i v případě pojistné události.

22. Ze zprávy [stát. instituce] ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že se ode dne [datum] zabývaly orgány činné v trestním řízení podezřením ze sledování žalobců, a to pro podezření ze spáchání přečinu nebezpečného pronásledování, které bylo dne [datum] odloženo. Důvodem odložení věci byla obrana 1. žalovaného, že svoji činnost vykonával jako novinář, tedy že rozsah oprávněného zásahu do soukromí v případě využití zákonné licence má řešit prvotně civilní soud. Zároveň z usnesení Okresního státního zastupitelství v Příbrami ze dne 31. 8. 2021, č. j. 4 ZN 177/2021-20, vyplynulo, že se policii nepodařilo zjistit majitele GPS lokátorů ani určit osobu, jíž byly prostřednictvím vložených SIM karet zasílány lokační údaje, ani osobu, která předplacené SIM karty dobíjela. Z žádosti téhož státního zastupitelství ze dne [datum] soud zjistil, že probíhá přezkum rozhodnutí o odložení věci. Otiskem elektronické letenky bylo prokázáno, že žalobce a) objednal dne [datum] letenky pro sebe a svoji rodinu na [země] s termínem cesty [datum] až [datum], přičemž část pobytu připadala na termín jarních prázdnin dětí žalobce. Ze zprávy Městského úřadu Beroun ve spojení s kartou vozidla bylo zjištěno, že vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] je ve vlastnictví 1. žalovaného a poprvé bylo uvedeno do provozu dne [datum]. Další vozidla uvedená ve zprávě ochranné služby, a to [anonymizována dvě slova], [registrační značka] a [anonymizováno] [registrační značka], jsou vozidla neevidovaná na žádného ze žalovaných či jinou osobu spjatou s 2. žalovanou. Zároveň soud zjistil, že [registrační značka] nebyla přidělena vozidlu [anonymizováno], ale vozidlu [anonymizována dvě slova].

23. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle článků 7, 10 a 17 Listiny základních práv a svobod a podle ust. § 86, § 88, § 90, § 82, § 2956, § 2957 a § 2951 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“).

24. Nejprve se soud I. stupně zabýval tím, zda došlo k zásahu do soukromí žalobců a zda se tohoto zásahu dopustili právě žalovaní. Dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že 1. žalovaný sledoval oba žalobce nejméně od [datum] do [datum] včetně. Byl opakovaně zachycen na místech, kam dříve dojeli žalobci. Byl zaznamenán jeho příjezd na tato místa, jeho pobyt na nich, kde se zdržel pouze po dobu, kdy byli na místě i žalobci, zajistil informace o místě jejich pobytu a údaje o tom, kdo v uvedeném místě bydlí či sídlí. Jinou činnost na takových místech nevykonával. Uvedené je prokázáno nejen zprávou [právnická osoba] [anonymizováno] a výslechem svědka [příjmení], ale i samotným 1. žalovaným, který v řízení připustil, že na místech, kde byl ochranou službou zachycen, skutečně byl, a že tam byl právě kvůli žalobcům. Soud neuvěřil obraně 1. žalovaného, že na těchto místech byl pouze na základě tipu třetí osoby proto, že tam mělo docházet ke konspiračním schůzkám mezi žalobci a třetími osobami za účelem ovlivnění trhu kolektivního sběru elektrozařízení. Oba žalobci i svědek [příjmení] totiž shodně popsali, jak byly za účelem ověření, zda a kým dochází ke sledování žalobců, nastaveny slepé trasy a cíle, že šlo o adresy nemající žádný vztah k podnikatelské činnosti žalobců, že šlo o adresy veřejných míst, jako je pošta či finanční úřad, nebo naopak adresy soukromé, jako je bydliště tchýně, rodičů, přátel. I ze zprávy ochranné služby a tam obsažené fotodokumentace vyplynulo, že 1. žalovaný byl zachycen na adresách zjevně nesouvisejících s podnik. Sám 1. žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že žalobce sledoval. Soud neuvěřil 1. žalovanému, že uvedená místa navštívil na základě tipu třetí osoby i proto, že bylo prokázáno, že cíle byly plánovány pouze mezi žalobci, a to s každým samostatně, a koordinátorem kontrasledování, a že jiné osoby o čase, trase a místu cíle informovány nebyly. Bylo tak prokázáno, že 1. žalovaný musel mít k dispozici výstupy z GPS lokátorů vozidel či jiného zařízení monitorujícího pohyb vozů žalobců. O tom svědčí i skutečnost, že se do cíle tras žalobců dostavoval s několikaminutovým zpožděním, mnohdy i 10 či 20 minut. Tento závěr je podporován i situací ze dne [datum], kdy byly ochranou službou naplánovány dvě slepé trasy, pro každého z žalobců jedna, které se časově překrývaly, přičemž 1. žalovaný se pohyboval mezi trasami a cíli obou žalobců průběžně, z jednoho místa sledování odjížděl na druhé v době, kdy se vůz druhého z žalobců dal do pohybu ve zcela jiné části [obec] a do zastávky či cíle druhého z žalobců dojel s časovým zpožděním. Soud též neuvěřil tvrzení 1. žalovaného o náhodném zachycení a následném sledování žalobce a) v obci [obec], neboť obec s tímto názvem se nikde poblíž D5 na trase [obec] - [obec] nenachází.

25. Naopak v řízení nebylo prokázáno, že by do sledování žalobců byla zapojena i 2. žalovaná. Byť se tato skutečnost může jevit s ohledem na shora uvedené velmi pravděpodobnou, důkaz, který by spojil činnost 1. žalovaného s využitím materiálního či personálního vybavení 2. žalované předložen nebyl. Ke spojení žalovaných nepostačuje sama skutečnost, že 1. žalovaný je společníkem a jednatelem 2. žalované. Komu patřily GPS lokátory, prokázáno nebylo, nebylo ani policií zjištěno, komu odcházela data z těchto lokátorů, když šlo o předplacené karty a nebyl ztotožněn ani nikdo, kdo by je nabíjel. Ochranné službě se nepodařilo ztotožnit žádnou další osobu, jež se podílela na sledování žalobců, a pokud jde o vozidla, která se podílela na jejich sledování, žádné nebylo evidováno na 2. žalovanou. Ani závěr soudu, že 1. žalovaný musel při sledování žalobců využívat technické nástroje, nedává jistotu, že patřily či byly ovládány právě 2. žalovanou. Soud proto žalobu vůči 2. žalované v celém rozsahu zamítl.

26. Dále se soud I. stupně zabýval otázkou, zda sledováním žalobců 1. žalovaným došlo k zásahu do jejich soukromí, a dospěl k závěru, že ano. Soukromí osoby je základním osobnostním právem, které je chráněno na ústavní rovině. Jeho narušení je přípustné pouze na základě zákonné licence. Jedním z rámců zákonné licence vztahující se k oprávněnému narušení soukromí osoby je licence upravená v čl. 17 Listiny, a to právo svobodně vyhledávat a šířit informace. Tato licence je však ohraničena ochranou práv a svobod druhých. Uvedené teze jsou rozpracovány v ustanoveních občanského zákoníku, zejména v ust. §§ 86, 88 a 90. Soukromým životem se rozumí nejen internum, nýbž i externum, které se vztahuje k obchodním, pracovním nebo i sociálním aktivitám (srov. nález sp. zn.

I. ÚS 1586/09). Ze soukromí nelze vyjmout ani obchodní aktivity člověka či místo, kdy vykonává svoji práci. Soukromím je tak i právo člověka nebýt sledován, právo, aby o jeho pohybu a místu pobytu nebyly zjišťovány a shromažďovány žádné informace, a to bez ohledu, zda je pohyb v užším slova smyslu soukromý či pohyb spojený s pracovními či obchodními aktivitami. Zásah do soukromí osoby v podobě sledování je možný výlučně na základě zákonné licence, kterou jsou např. ustanovení trestního řádu. 1. žalovaný se bránil zákonnou licencí spočívající v právu na svobodné vyhledávání a šíření informací. Zpravodajstvím je třeba rozumět informování veřejnosti o věcech oprávněného veřejného nebo obecného zájmu, a to v mezích nastavených čl. 7 a 17 Listiny. I zde je rozhodující účel a povaha činností, při které k zásahu do osobnosti dochází. Při výkladu zákonné licence se použije restriktivní výklad, neboť jde o výjimku z absolutního osobnostního práva. Avšak ani využití zpravodajské licence není bezbřehé a je ohraničeno právě osobnostními právy jednotlivce. V řízení ovšem bylo prokázáno, že si 1. žalovaný žádnou rešerši k jím označenému tématu nedělal, předložené články byly vytištěny až po zahájení soudního řízení, resp. až poté, kdy 1. žalovaný v soudním spise zjistil, že žaloba byla podána. Pokud měl sdělit, jaké konkrétní informace o tématu zjistil, co ví o kolektivním sběru odpadu, o hráčích na trhu, uváděl jen povšechné a neurčité informace, jež měly původ v jím zmiňovaném článku z týdeníku [anonymizováno]„ Dva kohouti na šrotišti“, který vyšel nikoliv v listopadu, jak uváděl 1. žalovaný, ale již v říjnu 2020. Bylo zjevné, že si nevyhledal ani jiné zdroje informací, neboť pokud by tak učinil, musel by zjistit, že článek v [anonymizováno] je zavádějící. Prvním zcela zjevným rozporem je, že ve všech ostatních článcích na téma sporu ohledně odběru vysloužilých zařízení [právnická osoba] jsou zmiňovány jen televizory a monitory, nikoliv již další výrobky, jak tvrdí [anonymizováno]. Tedy že údaj o 1/3 veškerého elektroodpadu v [země], o jehož sběr a následnou recyklaci má jít, je nepravdivý. Rovněž by zjistil, že problém se zpětným odběrem, který vznikl ke dni [datum] a o němž sdělovací prostředky informovaly koncem července 2021, byl již dne [datum] po schůzce zainteresovaných subjektů na [stát. instituce] vyřešen. Za situace, kdy podle svého tvrzení narazil na článek v listopadu a až do poloviny ledna, kdy se zajímal o místa pobytu žalobců, shromažďoval informace, je zarážející, že nenarazil na další z článků, např. z prosince 2020 publikovaném v ekonomickém deníku, který celou záležitost poměrně podrobně zmapoval, že neznal další hráče kolektivního sběru, že si neopatřil žádné informace z veřejných zdrojů. Na základě shora uvedeného dospěl soud I. stupně k závěru, že ze strany 1. žalovaného došlo k neoprávněnému zásahu do soukromí žalobců.

27. Poté se soud I. stupně zabýval tím, zda sledování žalobců 1. žalovaným i nadále trvá či bezprostředně hrozí. Žalobci netvrdili, že by byli v průběhu řízení žalovanými sledováni, měli však za to, že hrozba sledování nebyla odstraněna, neboť 1. žalovaný neučinil nic, aby tuto možnost aktivně eliminoval, že s ohledem na jeho obranu, že se zajímal o činnost žalobců z důvodu jejich postavení ve [právnická osoba] [anonymizováno], i nadále působí jako kolektivní systém sběru elektroodpadu a oni jsou i nadále v jejím vedení, mohou být kdykoliv vystaveni dalšímu sledování. Měli tedy za to, že by soud měl rozhodnout o zdržovacím nároku žalobců jako nároku preventivním. Podle soudu I. stupně žalobci citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ke zdržovacím výrokům v případě ochranných známek či jiných nekalosoutěžních praktik nejsou v případě ochrany soukromí přiléhavá. Předpokladem pro vydání zdržovacího výroku v osobnostní rovině je, že tento zásah stále trvá nebo bezprostředně hrozí (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR sp. zn. Cpj 59 či Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3729/2009). Soud nemá za to, že by jen na základě nezměněného postavení žalobců, jako statutárních zástupců soutěžitele v oblasti zpětného odběru vysloužilého elektroodpadu a nezměněného předmětu podnikání žalovaných bezprostředně hrozil další zásah do soukromí žalobců. Z uvedených důvodů zdržovací nároky zamítl (výrok I.).

28. Žalobci se rovněž domáhali odčinění nemajetkové újmy způsobené zásahem do soukromí formou finanční satisfakce. Soud I. stupně souhlasí se žalobci, že zásah do jejich soukromí jako přirozeného práva byl podstatný a nepřípustný, a že k jeho odčinění není dostačující pouhé konstatování, že k zásahu došlo, a že je tedy namístě poskytnout jim satisfakci. Každý ze žalobců se domáhal satisfakce ve výši 1 000 000 Kč. Soud I. stupně nemá pochybnost o tom, že jakékoliv zjištění o sledování zasáhne podstatným způsobem do integrity člověka a vyvolá celou řadu negativních pocitů a obav, a to i o rodinu. Proto dospěl k závěru, že žalobcům náleží i finanční náhrada. Pokud jde o její výši, posuzoval, jaký konkrétní dopad do konkrétní sféry žalobců tento zásah měl. Vycházel přitom zejména z jejich výpovědí. Žalobce a) uvedl, že poté, co byl na jeho vozidle objeven GPS lokátor, vyhledal pomoc právní kanceláře [právnická osoba] [anonymizováno], která doporučila s ohledem na rychlost zajištění ochrany žalobců nasazení ochranné služby před [anonymizována dvě slova]. Této úvaze soud rozumí. Proč však byla police informována až na přelomu dubna a května 2021, v řízení nevyplynulo. Žalobce a) uvedl, že se obával únosu dětí, vydírání, přesto od [datum] neučinil žádné opatření směřující k jejich ochraně, jako např. nastavení kontrolních systémů mezi dětmi, rodinu, školou, kroužky směřující k nemožnosti odchodu dětí s jakoukoliv třetí osobou, změně místa jejich pobytu, odcestování apod. Žalobci se neshodli, kdy a z jakého důvodu měli dostat od ochranné služby doporučení k odcestování. Žalobce a) uvedl, že to bylo na začátku spolupráce, což odpovídá i obsahu výpovědi svědka [příjmení], žalobce b), že bylo navázáno na ukončení kontrasledování. Žalobce a) odcestoval až v období jarních prázdnin, a to poté, co bylo ukončeno kontrasledování. Žalobce b) odcestoval asi po měsíci od ukončení kontrasledování. Tomu, že žalobci neměli bytostnou, bezprostřední obavu o své rodiny, nasvědčuje i to, že souhlasili, aby slepé cesty byly naplánovány i do místa bydliště tchýně či rodičů, aniž by zároveň zajistili jejich ochranu.

29. Soud I. stupně uzavřel, že již samotné zjištění, že je člověk sledován, je schopno objektivně vyvolat obavy o život jeho a jeho blízkých, to vše umocněno situací, kdy není známa osoba, jež se sledování dopouští, a důvod sledování. Popsané chování žalobců však nesvědčí o jejich akutní obavě, že by důvodem sledování měl být jejich osobní a rodinný život, bezprostřední obava o život manželky, dětí či rodičů, či obava z únosu nebo vydírání spojeného s rodinným životem. Zároveň však nedali souhlas se svým sledováním, nebylo prokázáno, že by jakkoliv vyprovokovali zájem 1. žalovaného o jejich osoby, a to ani v postavení členů statutárního orgánu [právnická osoba] [anonymizováno], naopak byla vyvrácena obrana 1. žalovaného, že by měl takové informace, které zakládaly obavu z jednání žalobců proti veřejnému zájmu.

30. Výši satisfakce soud I. stupně stanovil s ohledem na to, že jakékoliv sledování vyvolává obavy, a to i obavy vztahující se k dalším příslušníků užší rodiny, avšak v řešeném případě tyto obavy nepřerostly do změny chodu rodiny, do opatření na jejich aktivní ochranu. Soud vzal rovněž v úvahu, že v řízení nebylo prokázáno, že by získané údaje byly předány třetí osobě nebo dány ve veřejnou známost (publikovány). Výši částky soud korigoval i výší částek přiznávaných v případě zveřejnění informací ze soukromí dotčených osob, které se pohybují v řádech desítek tisíc korun, a to i tehdy, jsou-li získány v důsledku neoprávněného sledování (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 149/2020, kdy byla žalobcům přiznána satisfakce ve výši 250 000 Kč za situace, kdy o nich byly zveřejněny informace o tvrzeném mimomanželském poměru doprovozené tajně pořízenými fotografiemi žalobců, a to na základě dlouhodobého sledování a pořizování snímků přímo žalobců). Rozdílnost částky u obou žalobců je dána rozdílností jejich rodinného zázemí, kdy žalobce a) má děti, ochranou službou bylo potvrzeno, že je sledován i při svých cestách s nimi, což je objektivně schopno vyvolat obavu, zda se sledování nemůže ohrozit bezpečí dětí. Žalobci a) soud I. stupně přiznal vůči 1. žalovanému satisfakci ve výši 40 000 Kč a žalobci b) ve výši 35 000 Kč.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud I. stupně podle ust. § 142 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), a to mezi žalobci na straně jedné a samostatně vůči 1. žalovanému a samostatně vůči 2. žalované na straně druhé. Předmětem řízení byly 2 nároky žalobců. Prvním byl zdržovací nárok zákazu přiblížení se 1. žalovaným, druhým nárokem byl požadavek na odčinění zásahu do přirozených práv žalobců. Proti 1. žalovanému byli žalobci úspěšní z poloviny nároků, tedy byli úspěšní a neúspěšní ve shodném poměru a žádnému z nich nárok na náhradu nákladů nevznikl. V případě 2. žalované se žalobci domáhali pouze finančního zadostiučinění. Zde byla zcela úspěšná 2. žalovaná, které soud přiznal náklady řízení ve výši 40 460,54 Kč. Ty sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle ust. § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarifu (dále jen„ AT”) z tarifní hodnoty 50 000 Kč, právní zástupce v řízení zastupoval oba žalované, tedy výše odměny byla ponížena dle § 12 odst. 4 AT z částky 3 100 Kč na 2 480 Kč za zastoupení každého z nich. Za zastoupení 2. žalované náleží advokátu odměna za 11 úkonů právní služby po 2 480 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne [datum], když podání ve věcech sp. zn. 13 C 44/2021 a 13 C 45/2021 byla obsahově shodná /soud však za tento úkon přiznal 2 režijní paušály, neboť toto obsahově shodné podání bylo podáno do v té době dvou samostatných řízení/, a ze dne [datum] a účast na jednání soudu ve dnech [datum] od 9:00 do 11:40 hod. /2 úkony/, [datum] od 9:00 do 15:35 hod. /4 úkony/ a [datum] od 9:30 do 12:15 hod. /2 úkony/), 12 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, tj. 3 600 Kč, cestovné ve výši 2 558,46 Kč a 21% DPH z částky 33 438,46 Kč ve výši 7 022,08 Kč.

32. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání oba žalobci a 1. žalovaný.

33. Žalobci svým odvoláním brojí proti výrokům I., IV., V., VI. a VII. a uvádějí, že vady rozsudku lze rozdělit do kategorií: i) zdržovací nároky, ii) účast 2. žalované na sledování, iii) výše zadostiučinění a iv) náklady řízení.

34. Ad i) Žalobci se neztotožňují se závěrem soudu I. stupně, že jim opakování zásahu nehrozí a že jimi citované rozsudky z oblasti nekalé soutěže nejsou přiléhavé pro oblast ochrany soukromí. Naopak mají za to, že tyto rozsudky jsou plně použitelné, neboť neexistuje podstatný rozdíl mezi právem člověka, jehož osobnost byla dotčena, domáhat se, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek podle ust. § 82 o.z. a mezi právem osoby, jejíž právo bylo nekalou soutěží ohroženo nebo porušeno, požadovat proti rušiteli, aby se nekalé soutěže zdržel nebo aby odstranil závadný stav podle ust. § 2988 o.z., pokud jde o posouzení otázky, zda hrozí opakování protiprávního zásahu. 1. žalovaný od sledování údajně upustil poté, co byl vyzrazen. Nelze tedy hovořit o dobrovolném upuštění od protiprávního jednání. Nelze tedy předpokládat, že hrozba opakování protiprávního zásahu odpadla a zdržovací nároky zamítnout jen proto, že ke sledování žalobců ke dni vyhlášení rozsudku již nedocházelo. Z žalobkyní citované judikatury (rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2939/2011, 23 Cdo 4532/2011 a 23 Cdo 5843/2017) plyne, že se soud I. stupně měl zabývat tím, co protiprávní zásah způsobilo, zda od něho bylo upuštěno dobrovolně a zda lze v chování 1. žalovaného vysledovat změnu, na jejímž základě by bylo možné dovodit, že v zásazích do soukromí žalobců již nebude pokračovat. K žádné změně na straně žalovaných však nedošlo, žalovaní se podle zápisů ve veřejných rejstřících věnují stále stejným činnostem. Indicií k tomu, že opakování závadného jednání nehrozí, může být podle Nejvyššího soudu to, zda se závadného jednání žalovaná strana zdržela ještě před podáním žaloby a zavázala se v něm již nepokračovat. Ani k tomu nedošlo. Z uvedeného je zřejmé, že další zásah do soukromí žalobců důvodně hrozí a že zdržovacím nárokům mělo být vyhověno.

35. Ad ii) Provedené důkazy postačují k závěru o účasti 2. žalované na protiprávním sledování žalobců. Jako míra důkazu měla postačovat i„ velká pravděpodobnost“, k níž soud I. stupně dospěl. Jak vyplývá z výpovědi svědka [příjmení], 1. žalovaný věděl, že na vozidlech žalobců jsou umístěna GPS sledovací zařízení, avšak neumí s ním zacházet. 2. žalovaná s takovými zařízeními nutně umět zacházet musí a musí je mít k dispozici, když nabízí služby převozu cenných zásilek. Z toho je zřejmé, že i 2. žalovaná se na sledování žalobců podílela. Krom toho je zjevné, že na sledování žalobců se podílely i další osoby, které musely být organizovány. K tomu muselo docházet prostřednictvím 2. žalované. V této souvislosti žalobci odkazují na nález ze dne [datum], sp. zn.

I. ÚS 173/13, kde Ústavní soud shledal trvání na příliš vysoké míře důkazu k prokázání skutečnosti za protiústavní. Jak dále Ústavní soud uvedl v bodu 40. nálezu ze dne [datum], sp. zn.

I. ÚS 668/15, samotná skutečnost, že okolnost je prokázána pouze s určitou mírou pravděpodobnosti, není v občanskoprávním řízení na závadu a neznamená, že soud má takovou okolnost považovat za neprokázanou. Žalobci tak mají za to, že lze nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že 2. žalovaná se sledování žalobců účastnila, aniž by o tom mohly být rozumné pochybnosti, a že tedy předmětnou skutečnost je třeba považovat za prokázanou.

36. Ad iii) Žalobci nesouhlasí s tím, že by uveřejnění informací získaných nezákonným sledováním mělo hrát zásadní roli při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Takový přístup totiž účinnou ochranu poskytuje pouze mediálně známým osobám (a i těm jen do jisté míry) a je tak v rozporu se zásadou rovnosti osob. Výše zadostiučinění, která byla žalobcům přiznána, je zcela nepřiměřená významu, který právu každého člověka na soukromí přikládá právní řád, skutečnosti, že 1. žalovaný v součinnosti s 2. žalovanou oba žalobce trvale sledoval nejméně v období od [datum] do [datum] včetně, a to za využití sledovací techniky, a tomu, že sledování dopadalo jak na profesní, tak i na soukromý život žalobců a jeho předmětem byli jejich rodinní příslušníci.

37. Ad iv.) 2. žalované neměla být náhrada nákladů řízení přiznána ani v případě plného úspěchu ve věci, neboť zde jsou důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu ust. § 150 o.s.ř. Ty spočívají v tom, že žalobci v době podání žaloby nemohli vědět, zda 1. žalovaný při své protiprávní činnosti jednal sám za sebe nebo jako jednatel 2. žalované. I soud I. stupně dospěl k závěru, že je přinejmenším pravděpodobné, že do sledování žalobců byla zapojena i 2. žalovaná. Podání žaloby vůči ní tedy nelze hodnotit jako zjevně bezdůvodné. Situace je obdobná případu, kterým se zabývalo usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. 5. 2008, č. j. 69 Co 307/2008-166, a následně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn.

I. ÚS 1919/08, kdy se žalobce domáhal po lékařce a zdravotnickému zařízení náhrady škody způsobené v důsledku smrti jeho manželky zapříčiněné non lege artis postupem lékařky. Přestože nesprávný postup byl prokázán, žaloba byla vůči oběma žalovaným zamítnuta. Ve vztahu k lékařce z důvodu nedostatku pasivní legitimace, neboť byla zaměstnána u 2. žalované, v případě 2. žalované nebyla shledána příčinná souvislost mezi postupem lékařky a smrtí. Žalovaným však nebyla s odkazem na ust. §150 o.s.ř. přiznána náhrada nákladů řízení. K tomu se Ústavní soud vyjádřil tak, že„ sdílí přesvědčení odvolacího soudu, že podaná žaloba nebyla od počátku bezúčelná, neboť její neúspěch závisel na prokázání objektivní příčinné souvislosti mezi postupem lékařky a smrtí její pacientky, což je věcí velmi obtížnou, kterou nemohl laik v příslušném lékařském oboru na počátku odhadnout (…). Jinak řečeno, skutečnost, že jednání (lékařky) bylo shledáno jako protiprávní, byla dle přesvědčení Ústavního soudu v daném případě dostatečným důvodem pro použití moderačního oprávnění a nepřiznání náhrady nákladů řízení.“. Žalobci jsou v obdobné situaci. Úspěch jejich žaloby vůči 2. žalované závisel na prokázání toho, že 1. žalovaný při sledování žalobců používal zdroje, které patří 2. žalované, resp. že při sledování vystupoval jako její jednatel. Na druhém místě uvedenou skutečnost je problematické zjistit a prokázat, neboť oba žalovaní mají podle okolností zájem na zastření rozhodných okolností. Přitom žalobci předložená tvrzení a provedené důkazy vedly soud I. stupně k tomu, že tato skutečnost je pravděpodobná, avšak nikoliv prokázaná. Žalobci tedy byli nuceni žalobu směřovat proti oběma žalovaným, neboť pokud by žaloba směřovala jen vůči jednomu z nich, mohl by účelově namítat absenci své pasivní legitimace. Skutečnost, že v řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že 1. žalovaný se vůči žalobcům dopustil protiprávního jednání, a že je přinejmenším pravděpodobné, že se na tomto jednání podílela i 2. žalovaná, představuje důvod hodný zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení 2. žalované.

38. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil napadené části rozsudku tak, že v zamítnutém rozsahu žalobě vyhové a žalovaným uloží povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobcům náklady řízení před soudy obou stupňů, případně, aby rozsudek v rozsahu napadených částí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

39. Odvolání 1. žalovaného směřuje proti výrokům II., III. a VI. a odvolatel soudu I. stupně vytýká, že při hodnocení výslechu svědka [příjmení] nevzal v úvahu, že on sám se na sledování 1. žalovaného nepodílel, ale celou akci organizoval. Při výpovědi před soudem odmítl uvést osobu, která označila 1. žalovaného, a proto k jeho ztotožnění došlo nezákonným způsobem. Rozhodně nelze uvěřit tvrzení svědka [příjmení], že jím neoznačená osoba 1. žalovaného poznala. Ochranná služba neměla žádné svolení ke sledování 1. žalovaného, výstupy z něho představují nezákonný důkaz, a navíc jsou neprůkazné, když svědek [příjmení] odmítl označit jejich pramen. Soud I. stupně dále nevzal v potaz tvrzení odvolatele, že k monitorování žalobců došlo v souvislosti s legální novinářskou licencí. 40. 1. žalovaný popírá, že by umístil GPS zařízení do vozů žalobců a že by disponoval výstupy z těchto zařízení. Soud I. stupně svůj závěr založil pouze na domněnkách svědka [příjmení]. Tento svědek však byl najat [právnická osoba] [anonymizováno], a proto je nutno jeho výpověď hodnotit s přihlédnutím ke vztahu mezi ním a žalobci. Ve zprávě ochranné služby není jakýkoliv důkaz o lokaci míst ani datu uskutečnění. Soud jako důkaz o tom, že měl informace o výstupech z GPS zařízení, použil sledování ze dne [datum]. V tento den měl 1. žalovaný sledovat oba žalobce, kteří se nacházeli na jiných místech. V 7:41 žalobce a) odjíždí následovaný 1. žalovaným a parkuje na parkovišti [právnická osoba] V 8:04 odjíždí směr [část obce] a v 8:12 parkuje v areálu [ulice] [anonymizováno] v ulici [ulice], [obec a číslo]. Nejrychlejší cesta ze sídla [právnická osoba] na adresu [adresa]. Odtud měl odjet v 8:15 a v 8:32 mělo být jeho vozidlo spatřeno v ulici [ulice]. Nejrychlejší cesta vozem z ulice [ulice] do ulice [ulice] trvá podle stránek [webová adresa] 20 minut. 1. žalovaný se tak měl v plném provozu údajně dostat na konečnou adresu za 17 minut. Zpráva obsahuje i řadu dalších nesrovnalostí. Byla zpracována velice hanebně a mnohdy účelově. Soud I. stupně měl trvat na výslechu osoby, která se kontrasledování účastnila, a nespokojit se s odvozeným důkazem v podobě svědka [příjmení]. Pokud ovšem nedošlo k uvedení osoby, nemohl 1. žalovaný konfrontovat tuto osobu s reálným stavem věci. To ovšem nemůže jít k jeho tíži, když důkaz vznikl na objednávku žalobců. Soud I. stupně v odůvodnění mnohdy odkazuje na výpověď svědka [příjmení], kterého pravděpodobně považuje za odborníka na sledování. Byl ovšem vyslechnut pouze jako svědek, a nikoliv znalec. Navíc je jeho výpověď v rozporu se zprávou. 41. 1. žalovaný nerozumí tvrzení soudu I. stupně, že neprováděl rešerši k případu, neboť předložené články byly vytištěny až po zahájení řízení. 1. žalovaný měl články samozřejmě k dispozici dříve, ale vytiskl je až později, neboť byly požadovány pro účely soudního řízení. Soud I. stupně se též mýlí, pokud dochází k závěru, že 1. žalovaný měl provádět podrobnou rešerši a případně se na nějaké informace zeptat. Soud zapomíná, že 1. žalovaný nebyl profesionál v oboru, ale teprve nováček, tedy nebyl ve vyhledávání informací zběhlý. Disponoval údaji z novinových článků a chtěl si informace ověřit na vlastní oči. Pracoval jako nezávislý novinář. Novinářská činnost nepředstavuje volnou živnost, ale jedná se toliko o výkon činnosti podle autorského zákona. K jejímu výkonu tedy nepotřeboval jakékoliv povolení, přesto se rozhodl organizovat u [anonymizováno]. Jelikož se jedná toliko o soukromoprávní spolek, nebylo rozhodné, kdy k členství došlo, a bez jakékoliv relevance je pohled ostatních subjektů na tuto organizaci, které si vyžádal soud.

42. Z dokazování tedy bylo zjištěno, že se 1. žalovaný v pár případech nacházel na místech totožných jako žalobci. Tato místa jsou veřejná, a proto 1. žalovaný stěží mohl zasáhnout do integrity žalobců. Ověřování pohybu žalobců na veřejných místech v době výkonu jejich práce nemůže představovat sledování soukromého života. Soud tedy pochybil, pokud žalobcům přiznal právní ochranu. 1. žalovaný nedal souhlas ke svému sledování ani k pořizování jeho obrazových záznamů. Ochranná služba bez jakéhokoliv souhlasu podle vlastního vyjádření monitorovala pohyb 1. žalovaného, a dokonce poskytla žalobcům údaje o jeho manželce. Soud tedy prováděl důkazy, které byly pořízeny v rozporu se zákonnými postupy. 1. žalovaný byl v důsledku žaloby nucen ukončit činnost v 2. žalované nejprve jako společník a následně i jako jednatel. Tím, že žalobci zcela bezdůvodně podali žalobu proti 2. žalované, způsobili 1. žalovanému nenapravitelnou škodu. 1. žalovaný dlouhodobě nesledoval soukromý život žalobců. Již to samo o sobě je důvodem pro zamítnutí žaloby. Soud ovšem pochybil i pokud rozhodoval o přiznání nemajetkové újmy. Peněžní náhrada imateriální újmy nastává až v případě, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Soud automaticky přistoupil k uložení peněžní náhrady, a ačkoliv se snažil o moderaci, nebyla dostatečná. Nelze odhlédnout od tvrzení žalobců o způsobených duševních útrapách, kterým ovšem soud správně neuvěřil. 43. 1. žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu proti němu zamítne a přizná mu náhradu nákladů před soudy obou stupňů.

44. K odvolání žalobců se vyjádřili oba žalovaní tak, že soud I. stupně rozhodl správně, když nevyhověl zdržovacím nárokům. V řízení bylo prokázáno, že k žádnému zásahu do práv žalobců nyní nedochází, a proto soud ani nemohl jinak než zdržovací nároky žalobců zamítnout. K účasti 2. žalované na sledování soud správně dovodil, že nebyla prokázána. Tvrzení žalobců, že 2. žalovaná dokonce činnost organizovala, je čistou spekulací. Shodně nebylo prokázáno, že by 2. žalovaná disponovala GPS lokátory, neboť její činnost se zaměřuje jiným směrem. Zcela správný shledávají žalovaní též nákladový výrok. Důvod pro postup podle ust. § 150 o.s.ř. není dán, neboť nenastaly žádné mimořádné okolnosti. Důvodem nemůže být tvrzení žalobců, že nemohli postupovat jinak, když na začátku sporu nevěděli, zda 1. žalovaný nejednal jako zástupce 2. žalované. Procesní předpisy upravují institut záměny účastníka, který slouží k překlenutí nedostatku pasivní legitimace. Žalobci tedy mohli učinit návrh na záměnu účastníka, příp. přistoupení účastníka, což neučinili. Místo toho zcela nedůvodně podali žalobu i na 2. žalovanou, aniž by předložili jakýkoliv důkaz o jejím zapojení do jejich monitorování.

45. Podle vyjádření žalobců k odvolání 1. žalovaného jeho zpochybňování zprávy ochranné služby a jeho tvrzení o údajných rozporech jsou nepřípustnými novotami. Pokud jde o zpochybnění údajů o fyzické přítomnosti 1. žalovaného na místech, o kterých je to ve zprávě uváděno, je třeba odkázat na bod 4 vyjádření žalovaných ze dne [datum], kde sám 1. žalovaný uznává pravdivost zprávy v této otázce. Věrohodnost zprávy jako celku dále podporuje výslech svědka [příjmení]. Žalobci nikdy netvrdili, že tento svědek je znalec, ani nezastírali jeho vztah k nim. Skutečnost, že svědek [příjmení] není znalcem, je irelevantní, výslech svědka je stejně hodnotným důkazem jako výslech znalce, resp. důkaz znaleckým posudkem, a ostatně i jako výslech účastníka (což je jediný důkaz, který na svou obranu poskytl žalovaný 1/). Klíčová je věrohodnost těchto důkazů. Zatímco svědek [příjmení] je dlouholetým expertem v dané oblasti, vypovídal v pozici svědka a jeho výpověď potvrzují další důkazy, výpověď 1. žalovaného další důkazy vyvracejí. Tvrzení 1. žalovaného, že žalobce nesledoval, bylo provedenými důkazy zcela vyvráceno. Sledování bylo prokázáno nejen zprávou ochranné služby a výpovědí svědka [příjmení], ale i vyjádřením samotného 1. žalovaného, resp. jeho právního zástupce při jednání dne [datum], kde k dotazům soudu, proč se 1. žalovaný vyskytoval na určitých místech, odpověděl, že se tam vyskytoval proto, že se tam vyskytovali žalobci. 1. žalovaný dále tvrdil, že je novinářem a zabývá se problematikou nakládání s elektroodpadem, ač z jeho účastnického výslechu plyne, že o právní úpravě ani o praktickém fungování trhu s elektroodpadem, resp. o fungování kolektivních systémů, nic neví. Účelově lhal, když tvrdil, že je novinářem. Tvrdil, že je členem spolku novinářů, nicméně přihlášku do něj podal až poté, co byl odhalen. Jak soud I. stupně správně konstatuje, ani zpravodajská licence není bezbřehá a nepochybně by 1. žalovaného ani v případě, že by skutečně byl novinářem, neopravňovala ke stalkingu žalobců. K 1. žalovaným tvrzenému zásahu do jeho soukromí nedošlo. Žalobci, ani jimi najatá ochranná služba, ho nesledovali. Ochranná služba sledovala žalobce, aby zjistila, zda je někdo nesleduje, a byla žalobcům obstarána poté, co na svých vozidlech našli GPS sledovací zařízení. Nadto podle ust. § 88 odst. 1 o.z. svolení objektu pořizovaného záznamu není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob. Uvádí-li 1. žalovaný, že zpráva ochranné služby žalobcům poskytovala nějaké informace o jeho manželce, jde jednak o nepřípustnou novotou a jednak jde o tvrzení nepravdivé. Pokud se ve zprávě ochranné služby manželka 1. žalovaného vyskytuje, je tomu tak jen v rámci novinových článků, resp. fotografií k nim přiložených, které jsou veřejně dostupné a které byly použity při identifikaci 1. žalovaného. Tvrdí-li 1. žalovaný, že žalobci mohli využít institutu záměny účastníka, pomíjí, že je vázán na souhlas měněného účastníka. V uvažovaném případě by tak 1. žalovaný (původní účastník), který byl zároveň jednatelem 2. žalované (potenciálně nového účastníka), měl souhlasit s tím, aby byl nahrazen 2. žalovanou. Poskytnutí takového souhlasu je iluzorní; bez takového souhlasu by žalobci byli v totožné situaci, jako jsou nyní.

46. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

47. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

48. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav správně posoudil podle ust. § 81 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., účinného od 1. 1. 2014, neboť k posuzovanému jednání došlo za jeho účinnosti.

49. Podle ust. § 81 odst. 1 o.z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

50. Podle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

51. Podle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

52. Podle ust. § 86 o.z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

53. Podle ust. § 88 o.z. svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo použijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.

54. Podle ust. § 90 o.z. zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k použití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být využit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

55. Podle ust. § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

56. V přezkoumávaném případě se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že se 1. žalovaný dopustil protiprávního jednání, a to velmi závažného zásahu do práv na soukromí žalobů, když je nejméně od [datum] do [datum] bez jejich vědomí, natož souhlasu, sledoval. Tato skutečnost byla prokázána nejen zprávou ochranné služby a výslechem svědka [příjmení], ale potvrdil ji opakovaně i sám 1. žalovaný (ve vyjádření k žalobě a ve své účastnické výpovědi) a své jednání obhajoval zpravodajskou licencí. Soudu I. stupně lze přisvědčit i v jeho závěru, že z monitoringu pohybu 1. žalovaného učiněného při kontrasledování a z jeho bezprostřední reakce při odhalení, je nepochybné, že musel mít k dispozici výstupy z GSP monitorovacích zařízení umístěných na vozidlech žalobců. Jednalo se o zásah velké intenzity, neboť jakékoliv sledování vyvolává nutně obavy o život a zdraví vlastní a svých rodinných příslušníků, ale v tomto případě jsou tyto obavy umocňovány tím, že 1. žalovaný nikdy nesdělil, pro koho a za jakým účelem tento nepřípustný stalking žalobců (neomluvitelný ani zpravodajsou licencí v případě, že by byl skutečně novinářem) prováděl.

57. Soud I. stupně správně neuvěřil 1. žalovanému, že je novinářem a že jeho činností je investigativní žurnalistika zaměřená na otázky spojené s odpadovým hospodářstvím, neboť 1. žalovaný nikdy žádný článek nenapsal, v odpadovém hospodářství se vůbec neorientuje, nezná ani základní informace zjistitelné z veřejných zdrojů, nebyl schopen sdělit, případně doložit, žádné informace, relevantní jemu údajně zamýšlenému novinovému článku týkajícího se činnosti [právnická osoba], které měl údajně svým sledováním zjistit. Jeho tvrzení, že žalobce sledoval v rámci své žurnalistické činnosti, je tudíž nepravdivé.

58. Soud I. stupně postupoval rovněž správně, pokud zamítl všechny žalobou uplatněné zdržovací nároky, neboť žalobci ani netvrdili, natož aby prokázali, takové okolnosti, z nichž by bylo lze usoudit, že i nadále dochází k jejich sledování a obtěžování, a to v místě jejich bydliště, sídla jejich společnosti a k přibližování se k manželce a dětem žalobce a), byť byli o své nouzi tvrzení a nouzi důkazní v tomto směru řádně poučeni v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. při jednání konaném dne [datum]. Nezbytnou podmínkou pro úspěšné domáhání se upuštění (zdržení se) od neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby přitom je, aby neoprávněný zásah trval, popř. aby existovalo bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Z toho plyne, že právní prostředek tohoto druhu nemá místo tam, kde neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby byl již ukončen (dokonán) a netrval, popř. kde neexistuje žádné bezprostřední nebezpečí (hrozba) jeho uskutečnění či opakování v budoucnu. Tím tento občanskoprávní prostředek, který směřuje k tomu, aby žalovaný upustil od neoprávněného zásahu, a tak bylo zabráněno újmě na osobnosti fyzické osoby, nabývá výrazně preventivního charakteru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 1997, sp. zn. 23 C 3/97, a též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3729/2009). Žalobci poukazované rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2939/2011 (týkající se zaměnitelnosti obalů pšeničných a rýžových chlebíčků), sp. zn. 23 Cdo 4532/2011 (týkající se zaměnitelného označení sýrů) a sp. zn. 23 Cdo 5843/2017 (týkající se poštovní licence), které řeší nároky z nekalé soutěže (jednání v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům), nejsou aplikovatelné na nároky vyplývající z ochrany osobnosti (právo člověka na ochranu jeho života a důstojnosti, jeho zdraví a práva žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnosti, cti, soukromí a jeho projevů osobní povahy).

59. Odvolací soud se soudem I. stupně souhlasí i v jeho závěru, že vzhledem k závažnosti zásahu do soukromí žalobců jim po právu náleží vůči 1. žalovanému právo na finanční satisfakci. I odvolací soud je však toho názoru, že požadovaná částka 1 000 000 Kč pro každého ze žalobců je nepřiměřeně vysoká a neodpovídá postavení účastníků a částkám, které jsou soudy dotčeným osobám přiznávány v obdobných případech, a které činí řádově desítky tisíc korun. Částky, které soud I. stupně žalobcům přiznal, ovšem odvolací soud shledává s ohledem na konkrétní okolnosti tohoto případu nepřiměřeně nízkými. Je třeba přihlédnout k tomu, že se žalobci zjištěním, že jsou sledováni, cítili ohroženi, zejména za situace, kdy jim 1. žalovaný dosud odmítá sdělit skutečný důvod sledování. Odvolací soud shledává přiměřenou finanční satisfakci pro žalobce a) ve výši 150 000 Kč a pro žalobce b) ve výši 100 000 Kč. Stejně jako soud I. stupně odvolací soud přiznal žalobci a) vyšší částku s ohledem na jeho rozdílné rodinné zázemí (je ženatý a má dvě děti), přičemž bylo prokázáno, že žalobce a) byl sledován i při cestách s dětmi, což logicky vyvolalo důvodnou obavu o jejich bezpečí. Úvahy soudu I. stupně o tom, že by žalobce a) nečinil žádná opatření směřující k jejich ochraně, odvolací soud nesdílí, neboť ochranná služba byla najata i za účelem jejich ochrany. Výše uvedené částky jsou srovnatelné s částkami přiznávanými v obdobných případech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 149/2020 a v něm uvedená judikatura).

60. Odvolací soud se se soudem I. stupně ztotožňuje rovněž v závěru, že v řízení nebylo prokázáno (přes poskytnuté poučení podle ust. § 118a o.s.ř.), že by do sledování žalobců byla jakkoliv zapojena 2. žalovaná. Veškeré úvahy žalobců k této otázce jsou pouhými, ničím nepodloženými spekulacemi.

61. K odvolacím námitkám 1. žalovaného týkajícím se obsahu a kvality zprávy zpracované ochrannou službou a k námitce, že tato zpráva poskytovala žalobcům údaje o manželce 1. žalovaného, odvolací soud nepřihlédl, neboť se jedná o námitky uplatněné v rozporu s ust. § 205a o.s.ř., tedy o tzv. nepřípustné novoty. Nedůvodnou je odvolací námitka založená na argumentaci, že 1. žalovaný měl být sledován ochrannou službou bez svého souhlasu, neboť ochranná služba jej nesledovala, ale sledovala žalobce, aby zjistila, zda a kým jsou sledováni.

62. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. ve výrocích I., II. a III. potvrdil a ve výrocích IV. a V. jej podle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen způsobem uvedeným ve výrocích II. a III. tohoto rozsudku.

63. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek částečně změnil, rozhodoval podle ust. § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu o nákladech řízení před soudem I. stupně a podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. o nákladech řízení odvolacího.

64. Ve vztahu mezi žalobci a 1. žalovaným odvolací soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ani před soudem odvolacím, neboť oba byli procesně úspěšní v polovičním rozsahu.

65. Ve vztahu mezi žalobci a 2. žalovanou odvolací soud aplikoval ust. § 150 o.s.ř. a procesně úspěšné 2. žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ani před soudem odvolacím, když důvody zvláštního zřetele hodné shledal ve skutečnosti, že 1. žalovaný v řízení vystupoval zároveň jako jednatel 2. žalované a pro žalobce bylo v podstatě nemožné zjistit, zda je sledoval jako fyzická osoba nebo jako jednatel 2. žalované.

Odůvodnění

Poučení