21 Co 177/2024 - 167

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců Mgr. Vladimíra Soukupa a Mgr. Vladimíra Sommera ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO: [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] proti žalované: [Anonymizováno], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 8. dubna 2024, č. j. 7 C 209/2023–118, ve znění opravného usnesení ze dne 6. srpna 2024, č. j. 7 C 209/2023–149, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady odvolacího řízení ve výši 900 Kč.

Odůvodnění

1. Ve shora označené věci se žalobkyně žalobou podanou dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 88 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nepřiměřenou délkou správního a poté soudního řízení.

2. Podle jejích žalobních tvrzení obdržela od [adresa] (dále jen „správce daně“) vyrozumění o převedení přeplatku ze dne [datum]. Dne [datum] proti němu podala správci daně námitku. Proti rozhodnutí správce daně o námitce ze dne [datum] poté brojila žalobou, kterou [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum] odmítl, a toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Poté [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka] žalobu opět odmítl a [Anonymizováno] je usnesením opět zrušil rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], protože [Anonymizováno] nesplnil jeho závazný pokyn a žalobu neprojednal, ale odmítl. Napotřetí tedy [Anonymizováno] žalobu věcně projednal a zamítl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], který byl doručen dne [datum], zamítl (bod 2 žaloby).

3. Celková délka řízení tak podle žalobkyně činila (od [datum] do [datum]) 5 let a 2 měsíce. Protože jde o dobu nepřiměřeně dlouhou, požádala žalobkyně žalovanou dne [datum] o přiznání o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Jeho výši odvozuje ze stanoviska [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] ([Anonymizováno]), když je k základní částce odškodnění ve výši 15 000 Kč, která byla [Anonymizováno] určena v roce 2011, potřeba zohlednit, že kumulovaná inflace od té doby (2012 až 2022) činí 37,5 %, a proto je třeba vycházet alespoň z částky 18 000 Kč za rok délky řízení: 18 000 Kč za první 2 roky, 3 x 18 000 Kč za další 3 roky a 2 x 1 500 Kč za zbývající 2 měsíce. Takto vypočtené odškodnění ve výši 73 500 Kč zvýšila žalobkyně o 20 %, protože řízení před [Anonymizováno] bylo zatíženo mimořádným průtahem, když musel vydat 3 rozhodnutí, z čehož 2 byla nadřízeným soudem zrušena. Žalobkyně požadovala i zaplacení příslušenství ode dne [datum], protože žalovaná bude v prodlení s úhradou po uplynutí 6 měsíců od podání žádosti uplatňující nárok na zadostiučinění.

4. V bodu 11 žalobky žalobkyně uvedla, že globální řízení v tomto případě bylo průtažné, neboť rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], představuje tzv. kvalifikovanou kasaci, protože se [Anonymizováno] neřídil jeho předchozím závazným rozsudkem.

5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že zásadně nesouhlasí s průběhem posuzovaného řízení, jak jej žalobkyně popsala v žalobě, neboť v ní zjevně směšuje několik odlišných řízení. Proti rozhodnutí správce daně o námitce ze dne [datum] žalobkyně skutečně žalobu podala, tu však [Anonymizováno] neodmítl, ale zamítl, a nestalo se tak usnesením ze dne [datum], ale rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Pouze jeden byl rovněž rozsudek [Anonymizováno], a to ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. [Anonymizováno] jím zamítl kasační stížnost žalobkyně, kterou brojila právě proti výše uvedenému rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. K soudnímu „ping-pongu“, jak jej popisuje žalobkyně, tak v projednávané věci nedošlo. Shodné platí i o dalším tvrzení žalobkyně, že globální řízení bylo průtažné, neboť rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] představuje tzv. kvalifikovanou kasaci, protože se [Anonymizováno] neřídil předchozím závazným rozsudkem [Anonymizováno]. V posuzovaném řízení totiž nikdy nedošlo k vydání rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], neboť ten se vztahuje ke zcela odlišnému řízení, jehož byla žalobkyně účastníkem.

6. V dalším žalovaná připomněla, že správce daně je při vyřizování příslušných podání osob zúčastněných na správě daní vázán lhůtami podle [Anonymizováno] č. [Anonymizováno]. V posuzovaném případě je pro vydání rozhodnutí o námitce podle ust. § 159 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád [Anonymizováno] č. [Anonymizováno] stanovena lhůta 3 měsíců. Protože správce daně o námitce žalobkyně proti převedení přeplatku rozhodl ve lhůtě 30 dnů (25. 9. - [datum]), nedošlo jeho jednáním k žádnému průtahu. Žalovaná dospěla k závěru, že v řízení před správními soudy došlo k několika dílčím průtahům. Ty by samy o sobě neměly na vlastní délku soudního řízení zásadní vliv, v kontextu posouzení věci jako celku však v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk) a žalovaná žalobkyni za vzniklou újmu poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva. Rovněž se žalobkyni za způsobené obtíže omluvila. Žalobkyně je právnickou osobou a případné působení tvrzené újmy způsobené nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě do psychické sféry konkrétních fyzických osob je tedy pouze zprostředkované. Podle konstantní judiaktury smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění podle ust. § 31a odst. 3 OdpŠk je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené dlouho trvající nejistoty stran jeho právního postavení, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce řízení došlo (viz rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Je důležité zvážit, zda v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení došlo u osoby domáhající se kompenzace ke stavu úzkosti, nejistoty či jiné obtíži, u právnické osoby např. k ohrožení dobrého jména, k nejistotě při rozhodování, k zásahu do řízení společnosti a konečné též, i když v menší míře, v úzkosti a potížích způsobených členům společnosti, k jejíž reparaci celé odškodňovací řízení směřuje (viz rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a další v něm odkazovaná rozhodnutí). V předmětném řízení žalobkyně nesouhlasila s převedením části přeplatku na DPH na úhradu nedoplatku daně ve výši 47 583,43 Kč s tím, že zbývající část vratitelného přeplatku jí bude vrácena. Z pravomocných rozsudků soudů vyplynulo, že postup správce daně byl plně v souladu s platným právem, protože správce daně je při vyřizování žádosti o vymáhání finanční pohledávky podle ust. § 17 zákona č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek oprávněn postupovat podle ust. § 154 odst. 2 daňového řádu (ve spojení s ust. § 2 zákona č. 471/2011 Sb.), a tedy převést přeplatek na osobním daňovém účtu daňového subjektu na úhradu zahraničního nedoplatku. Žalobkyně neuhradila příslušnou částku daně a stala se tak daňovým dlužníkem. Převedení přeplatku ve výši 47 583,43 Kč na její úhradu tak nebylo ničím jiným než dodatečným splněním její zákonné povinnosti, kterou nesplnila dobrovolně. Postup daňových orgánů tak žádným způsobem nemohl zasáhnout do jejích veřejných subjektivních práv. Nemohla jí vzniknout v důsledku nepřiměřené délky posuzovaného řízení nemajetková újmy takové intenzity a nebylo zasaženo do jejích práv natolik, aby byla namístě finanční satisfakce (viz. nález [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]). Žalobkyně nemohla být v důsledku dlouhého řízení žádným způsobem ohrožena na dobrém jménu. Rovněž nemohlo dojít k případné nejistotě při rozhodování, resp. k zásahu do řízení společnosti, neboť primárním důvodem postupu správce daně bylo neplnění zákonných povinností žalobkyně a s tím spojená existence daňového nedoplatku. Konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění předpokládanou ustanovením § 31a odst. 2 OdpŠk, kterou není na místě žádným způsobem bagatelizovat (viz usnesení [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Naopak na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce (viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Zvolená forma zadostiučinění poskytnutá žalobkyni ve formě konstatování porušení práva spojená s omluvou je tedy dostatečná a plně odpovídá vážnosti případné újmy, kterou žalobkyně mohla reálně pociťovat.

7. Žalobkyně na obranu žalované reagovala podáním ze dne [datum], v němž uvedla, že opravuje bod 2 žaloby, který zní celý nově tak, že žalobkyně obdržela od správce daně vyrozumění o převedení přeplatku ze dne [datum]. Dne [datum] proti němu podala správci daně námitku. Nesouhlasila s evidencí částky 47 583,43 Kč označené jako zvláštní prostředky - mezinár. pohl. (z.č. 471/2011 Sb.). Dne [datum] brojila proti nesprávné evidenci svých daňových povinností zásahovou žalobou podle ust. § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), kterou [Anonymizováno] odmítl usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dne [datum] brojila žalobkyně z procesní opatrnosti proti téže nesprávnosti žalobou podle ust. § 65 a násl. s.ř.s., o které [Anonymizováno] rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], proti němuž brojila žalobkyně kasační stížností, kterou zamítl [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], doručeným dne [datum]. Žalobkyně opravuje rovněž bod 11 žaloby, který zní celý nově tak, že řízení sp. zn. [spisová značka] před [Anonymizováno] trvalo ode dne [datum] do dne [datum], takže svou délkou přesáhlo maximální roční lhůtu danou judikaturou. Řízení sp. zn. [spisová značka] před [Anonymizováno] trvalo ode dne [datum] do dne [datum], takže svou délkou přesáhlo maximální roční lhůtu danou judikaturou. Z těchto důvodů byla celková délka řízení nepřiměřená.

8. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost uhradit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč (výrok II.).

9. Podle odůvodnění tohoto rozsudku učinil soud I. stupně z provedených důkazů následující skutková zjištění: Žádostí o vymáhání a/nebo o předběžná opatření ze dne [datum] [Anonymizováno] ([jméno FO]) požádal [Anonymizováno] ([Anonymizováno]) o převedení přeplatku žalobkyně na dani ve výši 47 583,43 Kč na úhradu pohledávky německé finanční správy spočívající v nedoplatku daně. Námitkou ze dne [datum] žalobkyně brojila proti vyrozumění správce daně o převedení přeplatku ze dne [datum] s tím, že neměla nedoplatek ve výši 47 583,43 Kč, a proto správce daně nebyl na jeho úhradu oprávněn převést část jejího přeplatku na DPH. Žalobou proti nezákonnému zásahu ze dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby [Anonymizováno] zakázal správci daně evidovat na debetní straně osobního daňového účtu „Zvláštní prostředky – mezinár. pohl. (z.č. 471/2011 Sb.)“ žalobkyně částku 47 583,43 Kč. [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobu odmítl s odůvodněním, že se žalobkyně může domáhat ochrany proti převedení přeplatku žalobou proti rozhodnutí správního orgánu. Rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], [Anonymizováno] zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí správce daně ze dne [datum], jímž zamítl námitku žalobkyně proti vyrozumění ze dne [datum], kterým byla žalobkyně informována, že správce daně z úřední povinnosti podle ust. § 154 odst. 2 daňového řádu převedl její přeplatek na DPH ve výši 47 583,43 Kč (z přeplatku v celkové výši 4 047 133 Kč) na úhradu nedoplatku daně „zvláštní prostředky – mezinár. pohl. (z. č. 471/2011 Sb.)“ s tím, že zbývající část vratitelného přeplatku jí bude vrácena. [Anonymizováno] rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítl kasační stížnost žalobkyně, kterou napadla rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Žádostí podanou u [Anonymizováno] ze dne [datum] požádala žalobkyně žalovanou o odškodnění ve výši 122 000 Kč s odůvodněním, že globální řízení trvalo nepřiměřeně dlouho ([datum] až [datum]) a vystavilo ji stavu nejistoty, který jí způsobil nemajetkovou újmu. Vyrozuměním ze dne [datum] informovala žalovaná žalobkyni, že vyřízení její žádosti o přiznání odškodnění je částečně i v kompetenci [Anonymizováno], kterému byla žádost postoupena. Dopisem ze dne [datum] potvrdilo Ministerstvo spravedlnosti přijetí žádosti žalobkyně o odškodnění týkající se právní věci projednávané před [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Dopisem ze dne [datum] žalovaná právnímu zástupci žalobkyně sdělila, že učinila závěr, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk tím, že v řízení došlo k dílčím průtahům, a to v části řízení vedené před správními soudy. Žalovaná konstatovala porušení práva, žalobkyni se za dílčí průtahy v řízení omluvila a uvedla, že řízení bylo kvůli nim možné vnímat jako nepřiměřeně dlouhé.

10. Z ostatních provedených důkazů (výpis ze statistického zjišťování [Anonymizováno]) nebyly zjištěny žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí ve věci.

11. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud I. stupně skutkový závěr, podle něhož žalobkyně námitkou ze dne [datum] napadla vyrozumění správce daně ze dne [datum] o převedení přeplatku ve výši 47 583,43 Kč na úhradu nedoplatku zahraniční daně. Její námitce nebylo vyhověno. Proti postupu správce daně podala dne [datum] tzv. zásahovou žalobu ve správním soudnictví, která byla usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odmítnuta. Vedle zásahové žaloby podala žalobkyně dále žalobu na zrušení rozhodnutí správce daně ze dne [datum], jímž byla námitka žalobkyně zamítnuta. Tato žaloba byla zamítnuta rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Kasační stížnost žalobkyně proti tomuto rozsudku pak byla zmítnuta rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Dne [datum] požádala žalobkyně žalovanou o přiznání přiměřeného zadostiučinění ve výši 122 000 Kč. Ve sdělení ze dne [datum] žalovaná konstatovala, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu tím, že v něm došlo k dílčím průtahům, a to v části řízení vedené před správními soudy. Žalovaná konstatovala porušení práva, žalobkyni se za dílčí průtahy omluvila a uvedla, že řízení bylo kvůli nim možné vnímat jako nepřiměřeně dlouhé.

12. Soud I. stupně shrnul, že mezi stranami nebylo sporu o tom, že v předmětném řízení před orgány finanční správy a navazujícím soudním řízení správním došlo k nesprávnému postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk tím, že v řízení došlo k dílčím průtahům před správními soudy. Spornou zůstala otázka, zda je dostačující poskytnuté zadostiučinění ve formě omluvy a konstatování porušení práva ze strany žalované.

13. S poukazem na čl. 38 odst. 2 a 36 odst. 2, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a § 1 odst. 1, [právnická osoba] odst. 1 písm. a), § 5 písm. b), § 13 odst. 1, 2 a § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk soud I. stupně vyložil, že právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 LZPS, mají účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 Úmluvy, nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na daná správní řízení navazoval či nenavazoval soudní přezkum (viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2021). Daňové řízení včetně daňové kontroly jednak již ze své povahy představuje právním řádem legitimovaný zásah do vlastnictví, jednak se (mimo jiné) dotýká ústavním pořádkem garantovaného práva na informační autonomii jednotlivce. Jde tak o řízení, jehož předmětem je základní právo nebo svoboda, a tudíž jeho účastníku svědčí právo na přiměřenou délku tohoto řízení ve smyslu čl. 38 odst. 2 LZPS (viz rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Je tomu tak proto, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován; odškodňována je tedy újma způsobená nejistotou ohledně výsledku řízení a s ním souvisejícím právním postavením poškozeného (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2011, pod č. 2011). Nelze pochybovat o tom, že správní řízení a navazující soudní řízení je třeba z ústavněprávního hlediska považovat za řízení jediné. Rozhoduje-li obecný soud podle čl. 36 odst. 3 LZPS o zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem, přihlédne při stanovení celkové délky řízení, ve kterém mělo dojít k porušení čl. 38 odst. 2 LZPS, rovněž k délce správního řízení, které soudnímu řízení předcházelo (viz nález [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]).

14. V přezkoumávaném případě dospěl soud I. stupně k závěru, že zvolená forma zadostiučinění poskytnutá žalovanou žalobkyni ve formě konstatování porušení práva spolu s omluvou jako morální satisfakce je dostatečná a plně odpovídá vážnosti újmy, kterou žalobkyně mohla pociťovat. Soud zvážil průběh správního a především navazujícího soudního řízení před [Anonymizováno] a [Anonymizováno], předmět řízení, kdy žalobkyně nesouhlasila s převedením části přeplatku na DPH v celkové výši 4 047 133 na úhradu nedoplatku na dani ve výši 47 583,43 Kč, když zbývající část vratitelného přeplatku jí byla poukázána. Z pravomocných soudních rozhodnutí bylo zjištěno, že správce daně postupoval v souladu s právními předpisy. Ze žádosti žalobkyně vyplývá, že vymáhanou pohledávku v [Anonymizováno] nerozporovala a převedení přeplatku v předmětné výši na její úhradu bylo dodatečným splněním její zákonné daňové povinnosti. U žalobkyně tak v důsledku průtahů soudních řízení nemohlo dojít k ohrožení jejího dobrého jména (k tomu naopak mohlo dojít tím, že žalobkyně měla daňový nedoplatek), k nejistotě při rozhodování společnosti, k zásahu do řízení společnosti, k úzkosti a potížím způsobených některým členům společnosti, k jejichž reparaci směřuje odškodňovací řízení. Žalobkyně je přitom společností s ročním obratem v řádu miliardy korun, a ve světle výše uvedeného, včetně výše přeplatku na dani v řádu 4 miliónů, s přihlédnutím k povaze řízení, týkající se splnění daňové povinnosti žalobkyně, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.

15. Podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud I. stupně procesně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč sestávající z 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dnů [datum], [datum] a [datum] a účast na jednání ve dnech [datum] a [datum]) podle ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

16. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně a nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že u ní v důsledku průtahů soudních řízení nemohlo dojít k ohrožení jejího dobrého jména, k nejistotě při rozhodování společnosti, k zásahu do řízení společnosti, k úzkosti a potížím způsobených některým členům společnosti. Ohrožení svého dobrého jména totiž žalobkyně netvrdila, protože nejde o řízení o ochraně osobnosti, ale o zadostiučinění podle ust. § 31a OdpŠk, a ke stavu dobrého jména žalobkyně neprovedl soud žádné důkazy. Rovněž závěr, že nedošlo k nejistotě při rozhodování společnosti, je bez jakéhokoliv podkladu v provedených důkazech. Existence nemajetkové újmy, kterou soud I. stupně popírá, se podle stanoviska [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], presumuje a je na žalované, aby ji případně vyvrátila. To neučinila, když sama existenci nesprávného úředního postupu přiznala a žalobkyni odškodnila omluvou a konstatováním práva. Stejně nesprávný je závěr okresního soudu, že nedošlo k úzkosti a potížím způsobeným některým členům společnosti, když členové společnosti nebyli soudem vyslechnuti a z žádného z provedených důkazů neplyne, jaká byla jejich úzkost a potíže. Tím, že soud I. stupně popřel tvrzení žalované, že nemajetková újma vznikla a měla být odškodněna, excesivně překročil své kompetence, když mu nepřísluší posuzovat otázky mezi stranami nesporné (tj. že došlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobkyně, která byla žalovanou odškodněna). Naopak se nevypořádal s tím, že odškodnění formou konstatování práva je jen výjimečné, a neodůvodnil, v čem je dána výjimečnost případu žalobkyně, čímž se odchýlil od rozhodnutí [Anonymizováno] sp. zn. [spisová značka]. Správný není ani bagatelizační závěr, že žalobkyně má roční obrat v řádu miliard korun, když tento závěr nemá podklad v žádném z provedených důkazů. Žalobkyně přitom nejistotu z výsledku průtažného řízení odvozovala od toho, že na debetní straně osobního daňového účtu může být evidován jen odpis daní, kterým nemůže být nedoplatek na jakékoliv zahraniční dani. Je vyloučeno, aby správce daně bez předchozího seznámení žalobkyně s jednotným dokladem o vymahatelnosti finanční pohledávky o její vymahatelnosti provedl ničím nepodloženou srážku z osobního daňového účtu žalobkyně. Správce daně nebyl k vymáhání pohledávky německé daňové správy kompetentní, když toto pověření nespecifikoval. Ze všech těchto skutečností pociťovala žalobkyně intenzivní obavu z toho, jak celé řízení skončí.

17. Proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí žalobkyně namítla, že žalobu podala dne [datum] a žalovaný doručil omluvu až dne [datum], takže byla se svou žalobou úspěšná, a proto jí přísluší plná náhrada nákladů řízení, když jde o plnění podle úvahy soudu a poskytuje se tak podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. i při částečném úspěchu žaloby.

18. K nákladům odvolacího řízení žalobkyně uvedla, že v nálezu sp. zn. IV. ÚS 649/22 dospěl [Anonymizováno] k závěru, že priorita prokázání základu nároku nad určením jeho přiměřené výše (pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení) se uplatní i při rozhodování o nákladech odvolacího řízení, a rovněž tehdy, domáhá-li se žalobce v odvolacím řízení „pouze“ vyšší náhrady nemajetkové újmy, než mu přiznal soud I. stupně. Těchto závěrů se [Anonymizováno] přidržel ve skutkově i právně obdobných věcech v nálezech sp. zn. [Anonymizováno], sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] a sp. zn. [Anonymizováno] ze dne [datum].

19. Žalobkyně doplnila, že v jejím srovnatelném případě bylo rozhodnuto rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Srovnatelnost plyne z toho, že průtažné období (4 roky, 7 měsíců a 19 dnů vs. 5 let a 2 měsíce) bylo přibližně stejné, se stejným významem pro poškozeného a stejnou oblastí – řízení podle daňového řádu. Nadto se v posuzovaném případě vyskytla tzv. kvalifikovaná kasace. [Anonymizováno] v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno] rozhodl, že instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci ve smyslu ust. § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy, jež lze v konkrétní věci přičíst k tíži soudům. Žalobkyně proto namítá, že příčinou nepřiměřené délky řízení je tzv. ping-pong, který je potřeba zohlednit v rámci kritéria ust. § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. S ohledem na zásadu diskurzivní závaznosti podle ust. § 13. o.z. nevidí důvodu, proč by jí nemělo být přiznáno v tomto řízení menší odškodnění než v případě sp. zn. [spisová značka]. Naopak by mělo být vyšší z důvodu soudního ping-pongu.

20. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. napadeného rozhodnutí tak, že žalovanému bude uloženo žalobkyni zaplatit částku 88 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení, aby byl zrušen výrok II. napadeného rozhodnutí a aby odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

21. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že z průběhu řízení vyplynulo, že žalobkyně byla obeznámena s existencí vymahatelné pohledávky v dožadujícím státě a v průběhu správního řízení nerozporovala nejen její existenci, ale ani výši. Vždy se z její strany jednalo pouze o snahu zabránit, nebo alespoň oddálit splnění její zákonné povinnosti. Nemohla tak pociťovat nejistotu z výsledku řízení, neboť ten byl od počátku znám. Jinými slovy, ani v případě hypotetického úspěchu žalobkyně v řízení o žalobě proti rozhodnutí správce daně ze dne [datum] (rozhodnutí o zamítnutí námitky žalobkyně proti vyrozumění o převedení přeplatku) by nezanikla její povinnost dlužnou částku uhradit. Tato povinnost by žalobkyni tížila až do jejího splnění, dobrovolného či nikoliv. Jak dovodil [Anonymizováno] v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], samotný výsledek řízení, ve kterém mělo dojít k porušení práva poškozeného na projednání věci v přiměřené lhůtě, není pro posouzení, zda k porušení tohoto práva skutečně došlo (včetně úvahy o významu předmětu řízení pro poškozeného), a tedy i pro stanovení případného odškodnění, zásadně rozhodný. Výjimku by představovala jen situace, kdy účastníku řízení musel být negativní výsledek posuzovaného řízení již od počátku znám.

22. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalované přiznal náhradu nákladů řízení.

23. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal v napadeném rozsahu rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř.

24. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné dokazování a zjistil z něho skutečnosti pro rozhodnutí věci dostatečné. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením [Anonymizováno] ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

25. Soud I. stupně věc správně posuzoval podle zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl i ke správným závěrům právním.

26. Podle ust. § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

27. Podle ust. 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

29. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. V přezkoumávaném případě je třeba akcentovat, že skutečnost, že v soudním řízení následujícím po řízení správním došlo k dílčím průtahům, což lze hodnotit jako nesprávný úřední postup, byla mezi účastníky nesporná, tudíž ji soud I. stupně vzal za své skutkové zjištění, aniž k němu bylo třeba provádět dokazování (§ 120 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací námitka vytýkající soudu I. stupně, že údajně „popřel tvrzení žalované, že nemajetková újma vznikla a měla být odškodněna“, čímž „excesivně překročil své kompetence, když mu nepřísluší posuzovat otázky mezi stranami nesporné“, je tak nejen nepřípadná, ale i postrádající jakýkoliv smysl.

31. Spor mezi účastnicemi byl toliko o tom, jestli žalovanou poskytnutá satisfakce v podobě konstatování porušení práva a poskytnuté omluvy byla dostatečná či nikoliv. Odvolací soud, shodně se soudem I. stupně, dospěl k závěru, že uvedená satisfakce dostatečná byla, a to s ohledem na skutečnost, že průtahy v řízení byly pouze dílčí, že žalobkyně je právnickou osobou, tudíž případné působení tvrzené újmy způsobené nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě do psychické sféry konkrétních fyzických osob je pouze zprostředkované, žalobkyně nemohla být v nejistotě, jak předmětné řízení dopadne, neboť její neúspěch v něm byl předvídatelný, když skutečně byla u zahraničního daňového subjektu daňovým dlužníkem a byla si toho vědoma.

32. Přisvědčit nelze odvolací námitce založené na argumentaci, že odškodnění formou konstatování práva je jen výjimečné. Opak vyplývá z dikce ust. § 31a odst. 2 věty prvé OdpŠk, podle něhož zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. [Anonymizováno] v odvolatelkou poukazovaném rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], oproti přesvědčení odvolatelky, vyložil, že dospěje-li soud k závěru, že v konkrétním případě došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu podle ust. § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, je třeba, aby zvážil, zda v daném případě je dostatečné konstatování porušení tohoto práva či zda je třeba přiznat poškozenému přiměřené zadostiučinění v penězích. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] [Anonymizováno] výslovně uvedl, že na prvním místě přichází v úvahu poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva jako jedné z forem morální satisfakce. Pokud konstatování porušení práva stěžovatele nepředstavuje samo o sobě postačující a zároveň účinnou náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu, je na zvážení soudu, zda nemajetkovou újmu není možné nahradit jinak, např. formou omluvy, zmírněním uloženého trestu, a podobně. Peněžní satisfakce připadá v úvahu tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní.

33. K poukazu odvolatelky na rozsudek [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odvolací soud předesílá, že se jím necítí být vázán. Nadto se nejedná o srovnatelnou věc s věcí posuzovanou, protože v posuzované věci se nejednalo, i podle žalobních tvrzení žalobkyně ve znění jejího podání ze dne [datum], o délku řízení v trvání 5 let a 2 měsíců, ale o dobu podstatně kratší, a nevyskytla se v něm tzv. kvalifikovaná kasace neboli (terminologií odvolatelky) „ping-pong“. Došlo v něm totiž k vydání pouze jediného rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a pouze jediného rozsudku [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně proti shora označenému rozsudku [Anonymizováno]. Nedošlo tak k situaci, kdy by se [Anonymizováno] neřídil předchozím závazným názorem [Anonymizováno].

34. Zcela nepřípadná je odvolací námitka, podle níž byla žalobkyně se svojí žalobou úspěšná a svědčí jí tak právo na plnou náhradu nákladu řízení, neboť ji podala dne [datum] a žalovaná ji doručila omluvu s konstatováním porušení práva až dne [datum]. Především se žalobkyně domáhala zaplacení nikoliv jakéhokoliv zadostiučinění, ale zadostiučinění v penězích, a její žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta. Nadto byla žaloba podána předčasně, a to dne [datum] v běžící 6měsíční lhůtě k vyřízení žádosti o poskytnutí zadostiučinění, která skončila až dne [datum].

35. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

36. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalované jejich náhradu ve výši 900 Kč za 2 paušální náhrady po 300 Kč (vyjádření k odvolání, příprava na jednání odvolacího soudu a účast na něm) podle ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.

Poučení