21 Co 180/2024 - 600

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ladislavy Mentbergerové a soudkyň Mgr. Lucie Markové a Mgr. Andrey Lomozové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [adresa] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o 4 162 011,68 Kč s příslušenstvím, eventuálně odstranění vad díla, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. ledna 2024, č. j. 31 C 180/2019-522 a odvolání žalované proti doplňujícímu usnesení ze dne 13. května 2024, č. j. 31 C 180/2019-559, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 079 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 11. 7. 2018 do zaplacení, zamítá.

II. Žaloba se v rozsahu eventuálního petitu, kterým se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla povinna odstranit vady díla a) vadné provedení dilatace u nosných konstrukcí prvního podzemního podlaží budovy včetně odstranění těchto projevů dotčené vady v následujících místech budovy: - v dilatacích na ose AA poškození konzol sloupů na průsečíku os AA-B2, AA-B3, AA-B4, AA-B5, AA-B6, AA-B7 ve formě trhlin a prasklin, - prasklin různých rozměrů (0,3 – 0,8 mm) vzpěr průvlaků na osách AA-NA-B1-B13, - trhlin na nosných sloupech na průsečíku os AB-B2, - prasklina na vzpěrách sloupů na průsečíku os AE-A7, AE-A5, AE-A8, které se vyskytují na spojích monolitických a prefabrikovaných částí, - prasklin vzpěr sloupů na průsečíku os AE-A7 a AC-A8, - diagonálních prasklin na vzpěrách průvlaků (z rohu vzpěry), a to na průsečíku os AC-A5, AC-A6, AC-A7, AC-A8, - diagonálních prasklin ve vzpěrných zónách mnoha průvlaků, a to na průsečíku os AE-A3, AE-A4, AE-A5, AB-A3, AB-A4, AB-A5, AB-A6, AB-A7, - prasklin nosných sloupů ve spojích se stropem na průsečíku os AB-A5, - prasklin vzpěr sloupů u schodiště, - prasklin vzpěr příčných sloupů na průsečíku os AA-A5, -A6 a mezi osami A5 a A6, - prasklin vzpěr podpěr průvlaků na průsečíku os BB-B7, BF-B5, BH-B6, BH-B7, BH-B8, BH-B9, b) poškozené skleněné výplně budovy, a to dva kusy izolovaných skel na vstupním vestibulu mezi jednotlivými vstupy (směr Kaufland, směr parkoviště) do budovy pro zákazníky, zamítá.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. v napadeném rozsahu co do částky 1 962 149,68 Kč s příslušenstvím potvrzuje.

IV. Doplňující usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč zamítá.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 158 042,35 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 2 079 800 Kč s 9% úrokem z prodlení ročně z této částky od 11. 7. 2018 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 082 211,68 Kč s příslušenstvím (výrok II.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), uložil žalobkyni zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 částku 24 770 Kč (výrok IV.) a uložil žalované zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 částku 24 770 Kč (výrok V.).

2. Doplňujícím usnesením ze dne 13. května 2024, č. j. 31 C 180/2019-559 uložil žalované zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

3. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně původně domáhala na žalované zaplacení částky 4 347 406,48 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že je výlučným vlastníkem pozemku v k. ú. [adresa] parc. č. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. [číslo], obchod, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [správní orgán], Katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [číslo] (dále jen „Nemovitost“). Stavba č. p. [číslo] (dále jen „Budova“) byla postavena na základě smlouvy o dílo, která byla uzavřena mezi žalovanou jako zhotovitelem a společností [právnická osoba] jako objednatelem dne 9. 1. 2012. Vlastníkem díla byla od počátku společnost [p.o.2], IČO [IČO], od níž Nemovitost koupila žalobkyně dne [datum]. Objednatel díla, společnost [právnická osoba], zanikl fúzí sloučením do nástupnické společnosti [p.o.3] ke dni 30. 9. 2012. Dílo bylo předáno již společnosti [p.o.3], která později změnila obchodní firmu na [právnická osoba] [společnost], po vstupu do likvidace na bx [společnost] v likvidaci, jež ke dni 10. 8. 2017 zanikla po skončené likvidaci výmazem z obchodního rejstříku. Dílo bylo dokončeno a předáno objednateli dne 28. 2. 2013. Předmětem smlouvy o dílo bylo provedení všech prací, které jsou nutné pro zřízení novostavby – Prodejní haly včetně příslušenství a k prodejní hale náležejících parkovacích ploch, komunikací, inženýrských sítí, zpevněných ploch, přeložek inženýrských sítí, vybudování křižovatek a dalších staveb na adrese [adresa] (dále jen „Dílo“). Záruční doba na Dílo byla sjednána v délce 5 let a běžela ode dne předání celého Díla, záruční doba na funkční vlastnosti střešního pláště a skryté vady činila 10 let ode dne předání celého Díla. Budova č. p. [číslo] je užívána jako [Anonymizováno] nájemcem Budovy, kterým je společnost [žalobce] na základě nájemní smlouvy ze dne 16. 12. 2015 ve znění pozdějších dodatků.

4. Na Díle se vyskytly vady spočívající v tom, že zhotovitel neprovedl u nosných konstrukcí dilataci takovým způsobem, jaký určila projektová dokumentace, což vyústilo ve vznik trhlin v jejím suterénu, dále byly poškozeny skleněné výplně Budovy – dva kusy izolovaných skel na fasádě Budovy vedle jejího hlavního vchodu pro zákazníky. K existenci vad si žalobkyně nechala zhotovit znalecký posudek č. [číslo] od znaleckého ústavu [p.o.4] ze dne 14. 6. 2018. Jakmile žalobkyně zjistila, že se na Díle vyskytly vady nosných konstrukcí prvního podzemního podlaží projevující se prasklinami, nechala si zhotovit znalecký posudek k posouzení technického stavu této části Budovy. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že musí být neprodleně provedena nápravná opatření, jinak hrozí uzavření prodejny, v posudku bylo uvedeno, jaká dočasná opatření mají být provedena. Žalobkyně uvedená dočasná opatření realizovala tak, aby nevznikaly další škody. Žalobkyně uzavřela dne 15. 6. 2017 se společností [společnost] v likvidaci smlouvu o postoupení smlouvy o dílo ze dne 9. 1. 2012, čímž došlo k postoupení veškerých práv a povinností z této smlouvy plynoucích, vyjma veškerých případných dluhů. Žalobkyně uplatnila uvedené vady Díla u žalované ihned poté, co k tomu byla oprávněna podle smlouvy o postoupení smlouvy o dílo, a to dopisem ze dne 4. 7. 2017, v němž vytkla konkrétní vady díla a požadovala jejich odstranění. Žalovaná vzala uplatnění vad díla na vědomí, přičemž v rámci meritorního vyjádření k vadám neshledala oprávněnými vady spočívající ve nesprávně provedené dilataci v prvním podzemním podlaží Budovy, jež zapříčinily vznik prasklin a vady spočívající v poškození dvou skleněných výplní na fasádě Budovy a odmítla vady odstranit. Odmítla též uhradit žalobkyni náklady, které vynaložila v souvislosti s vadami Díla.

5. Žalovaná částka 4 347 406,48 Kč představovala jednak náklady ve výši 2 049 610,68 Kč, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s reklamovanými vadami na provedení zabezpečovacích opatření a související náklady (1 864 215,68 Kč + 185 395 Kč), dále slevu z ceny díla ve výši 2 120 061,80 Kč jako kompenzaci za pokles životnosti a snížení užitných vlastností suterénu Budovy, náklady na znalecký posudek [p.o.4] ve výši 97 934 Kč a slevu z ceny díla ve výši 79 800 Kč jako předpokládané náklady na opravu dvou prasklých izolovaných skel na fasádě Budovy.

6. Změnou žaloby, která byla připuštěna usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 10. 2020 žalobkyně uplatnila eventuální petit, kterým se domáhala jednak zaplacení částky 2 147 544,68 Kč (2 049 610,68 Kč + 97 934 Kč), a dále bezplatného odstranění vad díla spočívajících a) ve vadném provedení dilatace u nosných konstrukcí prvního podzemního podlaží budovy včetně veškerých trhlin a poškození nosných konstrukcí a b) poškozených skleněných výplní budovy, a to dvou kusů izolovaných skel na fasádě budovy vedle jejího hlavního vchodu pro zákazníky.

7. Žalovaná se bránila tím, že vady Díla spočívající ve vadném provedení dilatace na Díle neexistovaly, a pokud ano, byla to žalobkyně, kdo provedením výztuh v prvním podzemním podlaží znemožnila žalované případné vady Díla posoudit a případně odstranit. Provedenými úpravami bylo zcela zjevně zasaženo do zhotovené konstrukce. V průběhu provádění Díla nebylo ze strany objednatele namítáno jeho nesprávné provádění. Praskliny na stropech se řešily průběžně, řešení bylo odsouhlaseno projektantem a technickým dozorem investora. Vady spočívající v prasklých sklech mohly být způsobeny pohybem konstrukce Budovy v důsledku provádění nápravných opatření. Pokud žalobkyně zjistila vady na provedeném Díle, měla nejprve vyzvat žalovanou jako zhotovitele k provedení opravy. Reklamaci proto považovala za opožděnou. Zásah do provedeného Díla nelze považovat ze provizorní opatření a provedení výztuh za naplnění obecné prevenční povinnosti. Namítala rovněž vady projektu.

8. Soud prvního stupně ve věci rozhodl v pořadí druhým rozsudkem, když jeho předchozí rozsudek ze dne 13. října 2022, č. j. 31 C 180/2019-370, kterým podané žalobě vyhověl co do částky 1 962 149,68 Kč s příslušenstvím a co do nároku na bezplatné odstranění vad Díla, a dále žalobu zamítl co do částky 185 395 Kč s příslušenstvím, byl v napadených vyhovujících výrocích I., II. a v nákladových výrocích IV. a V. zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 24. května 2023, č. j. [spisová značka] a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Výrok III., kterým byla žaloba zamítnuta co do částky 185 395 Kč (jež v sobě zahrnovala náklady, které žalobkyně vynaložila na zpracování znaleckého posudku znalcem [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho doplnění, zpracování projektu posílení vzpěr podzemního parkoviště a jeho doplnění) nebyl odvoláním napaden, tudíž nabyl samostatně právní moci.

9. Odvolací soud předně shledal v řízení procesní vady spočívající ve vadě žalobního petitu po rozšíření žaloby o eventuální petit (k tomu v podrobnostech viz odst. 28. až 34. předchozího zrušovacího usnesení), a dále v nedostatku žalobních tvrzení týkajících se výše slevy z ceny Díla (viz odst. 37. předchozího zrušovacího usnesení).

10. K povaze uplatněných nároků se odvolací soud vyjádřil v odst. 36. předchozího zrušovacího usnesení tak, že nárok na slevu z ceny Díla, eventuálně na odstranění jeho vad je nárokem z odpovědnosti za vady a nárok na zaplacení nákladů vynaložených na sanační opatření a nákladů s nimi souvisejících by mohl být nárokem vyplývajícím z odpovědnosti za škodu.

11. Po věcné stránce se pak zabýval námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně v sporu, kterou neshledal důvodnou (v podrobnostech viz odst. 41. až 46. předchozího zrušovacího usnesení), dále námitkami ohledně pravosti smlouvy ze dne 15. 6. 2017, pravosti podpisů na ní a oprávněnosti osob, které ji uzavřely jednat za smluvní strany, které považoval za účelové (v podrobnostech viz odst. 48. předchozího zrušovacího usnesení). Zabýval se také stěžejní námitkou žalované, a to opožděností reklamace. V tomto směru považoval závěry soudu prvního stupně za neúplné a předčasné.

12. Zbývajícími námitkami žalované (nadbytečností provedených opatření, příčinou vad, ohledně znaleckých posudků) se v této fázi řízení z důvodu předčasnosti nezabýval. K tomu v podrobnostech viz odst. 58. předchozího zrušovacího usnesení.

13. Soudu prvního stupně bylo uloženo, aby nejprve postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. odstranil vady žaloby po jejím rozšíření ze dne 8. 6. 2020 (vady eventuálního petitu). Dále k nároku na zaplacení částky 1 864 215,68 Kč vynaložené na sanační opatření, aby se zabýval naplněním předpokladů odpovědnosti za škodu, která měla žalobkyni v souvislosti s tvrzenými vadami Díla vzniknout (v podrobnostech viz odst. 65. předchozího zrušovacího usnesení). K nároku na zaplacení přiměřené slevy z ceny Díla (2 120 061,80 Kč za vady vzniklé v suterénu Budovy, 79 800 Kč za dvě prasklá izolovaná skla na fasádě), aby se zabýval včasností vytčení vad z hlediska ustanovení § 562 odst. 2, 3 obch. zák. a příslušných ujednání smlouvy o dílo, s tím související námitkou žalobkyně, že žalovaná o vadách nosných konstrukcí věděla, následně tím, zda se vytčené vady na Díle vyskytují a jaká je jejich příčina, tedy zda za ně odpovídá žalovaná jako zhotovitel Díla, dále výší slevy z ceny Díla a námitkou žalované, že postupem žalobkyně jí bylo znemožněno vady Díla posoudit, případně opravit. K tomu odvolací soud v podrobnostech odkazuje na odst. 66. až 71. předchozího zrušovacího usnesení. K nároku na zaplacení částky 97 934 Kč jako nákladů na znalecký posudek [p.o.4] se vyjádřil v odst. 72. předchozího zrušovacího usnesení.

14. Předmětem řízení tedy zůstal nárok na zaplacení částky 4 162 011,68 Kč s příslušenstvím požadovaný primárním petitem (4 347 406,68 Kč – 185 395 Kč) a sestávající z částky 1 864 215,68 Kč jako nákladů, které žalobkyně vynaložila v souvislosti s reklamovanými vadami na tzv. nezbytná opatření k posílení nosných konstrukcí (961 957,53 Kč + 902 258,15 Kč), z částky 2 120 061,80 Kč jako přiměřené slevy z ceny Díla týkající se suterénu Budovy, z částky 97 934 Kč jako nákladů na znalecký posudek znaleckého ústavu [p.o.4] a z částky 79 800 Kč jako slevy z ceny Díla týkající se dvou prasklých izolovaných skel na fasádě Budovy, a nárok na bezplatné odstranění vad Díla požadovaný pro případ, že by nárok požadovaný primárním petitem nebyl shledán jako opodstatněný (eventuální petit).

15. Žalobkyně odstranila vady žaloby ve znění po jejím rozšíření o eventuální petit podáním ze dne 2. 8. 2023 (čl. 427-429 spisu) tak, že jako eventuální nárok k nároku na zaplacení slevy z ceny Díla v celkové výši 2 199 861,80 Kč (2 120 061,80 Kč + 79 800 Kč) navrhla, aby žalované bylo uloženo odstranit vady Díla, a to a) vadného provedené dilatace u nosných konstrukcí prvního podzemního podlaží Budovy včetně odstranění projevů dotčené vady v místech Budovy, která podrobně specifikovala v podání na čl. 428 p. v. a 429 spisu a b) poškozených skleněných výplní Budovy, a to dvou kusů izolovaných skel na vstupním vestibulu mezi jednotlivými vstupy (směr [Anonymizováno], směr parkoviště) do budovy pro zákazníky.

16. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění, která podrobně popsal v odst. 6. až 25. svého rozsudku a odvolací soud na ně v zájmu stručnosti v podrobnostech odkazuje.

17. Lze shrnout, že v řízení bylo prokázáno, že mezi společností [právnická osoba] jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla dne 9. 1. 2012 uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení novostavby – prodejní haly včetně příslušenství a náležejících parkovacích ploch, komunikací, inženýrských sítí apod. podle příloh smlouvy a projektové dokumentace (příloha č. 9 smlouvy). Záruční doba byla sjednána v délce 5 let, ohledně skrytých vad byla sjednána záruční doba v délce 10 let běžící od předání celého díla. Dále bylo sjednáno, že zhotovitel je povinen odstranit vady na díle, které se vyskytnou v záruční době podle požadavku zhotovitele, a to bez odkladu poté, co mu byla vada písemně oznámena. Pokud by zhotovitel vadu po obdržení výzvy v objednatelem požadovaném termínu neodstranil, byl objednatel oprávněn provést odstranění vady na náklad zhotovitele. Pokud by odstranění vady nesneslo odkladu (zejména narušovalo-li by běžný provoz v díle nebo by se jednalo o havarijní stav), byl zhotovitel povinen zahájit práce na odstraňování vady ihned, nejpozději do 24 hodin po písemném či telefonickém oznámení vady. Dílo bylo dokončeno a předáno dne 28. 2. 2013. Při přejímce byly zjištěny pouze drobné vady a nedodělky uvedené v jejich soupisu, přičemž tyto byly odstraněny ke dni 12. 3. 2013. Společnost [p.o.3], právní nástupce původního objednatele, dne 5. 3. 2013 písemně potvrdila mimo jiné, že žalovaná realizovala stavbu ve výborné kvalitě a při dodržení veškerých technických požadavků, stavební práce byly provedeny řádně a odborně.

18. Žalobkyně je vlastníkem všech nemovitostí zapsaných na LV [číslo] pro obec [adresa], k. ú. [adresa], mimo jiné i pozemku parc. č. [číslo], jehož součástí je stavba č. p. [číslo], a to na základě kupní smlouvy ze dne 15. 12. 2015.

19. Žalobkyně v roce 2016, poté, co zjistila, že se na Díle vyskytly vady, zadala odborné posouzení vzniklých vad znalci [tituly před jménem] [jméno FO], který pro ni vypracoval znalecký posudek k posouzení bezpečnosti nosné konstrukce a analýzy příčiny prasklin sloupů a nosníků v podzemní části parkoviště v Budově. Znalec konstatoval, že praskliny a trhliny jsou konstrukční vadou Budovy a musí být neprodleně odstraněny, pokud by odstraněny nebyly, mělo by to za následek uzavření objektu z důvodu ohrožení bezpečnosti uživatelů. Dále uvedl, že je nutné provést dočasná opatření k zesílení konstrukce podzemní části parkoviště tak, aby byla zajištěna volná dilatace v určených místech, že musí být prováděny kontroly celé konstrukce objektu s cílem odhalení případných dalších prasklin. Na provedení ocelové konstrukce posílení vzpěrných sloupů byla dána cenová nabídka na částku 153 251,16 zl bez DPH, tj. 961 957,53 Kč, práce byly provedeny a předány dne 30. 11. 2016 a žalobkyní zaplaceny. Na II. etapu prací k provedení ocelové konstrukce posílení vzpěrných sloupů podzemního parkoviště a k přípravě konstrukčních dílů, provedení injektáže a vylepení elementů na konstrukci byla dodavatelem dána cenová nabídka na částku 144 199,80 zl bez DPH, práce byly provedeny a předány dne 28. 2. 2017 a žalobkyně za ně zaplatila částku 144 199,80 zl, tj. 902 258,15 Kč.

20. Žalobkyně uzavřela dne 15. 6. 2017 se společností [společnost] v likvidaci (dříve pod obchodní firmou [p.o.3]) smlouvu o postoupení smlouvy o dílo ze dne 9. 1. 2012, což oznámila žalované dopisem ze dne 19. 6. 2017. Poté, dopisem ze dne 4. 7. 2017, uplatnila u žalované práva z vad Díla a vyzvala ji k jejich odstranění do 31. 8. 2017. Žalobkyně doplnila podrobný popis vad v dopise ze dne 26. 7. 2017 (k tomu v podrobnostech viz odst. 16. napadeného rozsudku).

21. Žalovaná některé vady uznala, výslovně odmítla odstranit vady spočívající v prasklinách u vstupu, vadné dilataci v ose A-A, travelátor s tím, že praskliny u vstupu vznikly v důsledku zásahu do konstrukce Budovy, reklamace byla uplatněna opožděně, v případě včasného uplatnění mohla být žalovanou provedena nápravná opatření, dodatečně provedené práce –osazení ocelových sloupů, nebyly žalované oznámeny a ani na ně nebyla uplatněna reklamace.

22. Žalobkyně si nechala zpracovat znalecký posudek znaleckým ústavem [p.o.4] k posouzení stavebních prací Budovy ke dni 28. 2. 2013. Znalecký ústav uvedl, že posuzované vady – trhliny na nosných konstrukcích systému, zatékání do suterénu a prasklá skla fasády Budovy nevznikly běžným opotřebením, ale v důsledku výstavby Díla (v podrobnostech viz odst. 21. napadeného rozsudku). Náklady na realizaci nosných konstrukcí ve výši 2 049 610,68 Kč považoval znalecký ústav za přiměřené.

23. Podle závěrů revizního znaleckého posudku provedeného znaleckou kanceláří [společnost 2] bylo Dílo žalovanou provedeno vadně a tato vadnost provedení se projevila poruchami a trhlinami v místě dilatace a u konzol železobetonových sloupů. Objektivní příčinou vzniku poškození nosné konstrukce je podle znalců nefunkčnost dilatace. Nefunkčnost dilatace se v době převzetí Díla neprojevila, protože se jednalo o vadu skrytou. Nefunkčnost dilatace se projeví až s odstupem času. Rozdílem mezi hodnotou Díla bez této vady a s touto vadou je dán náklady na odstranění vady a poruchy a náklady na zvýšenou údržbu nových ocelových prvků. Přiměřené náklady trvalého zesílení konstrukce by se pohybovaly v rozmezí od 1 400 000 Kč do 2 000 000 Kč. Způsob provedení opravy zjištěných vad pomocí ocelových prvků je způsob možný a v praxi běžně používaný. Opatření provedená žalobkyní se jeví jako dočasná s ohledem na to, že podpěry jsou osazeny na betonovou podlahu.

24. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále „obch. zák.) a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“). Dovodil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o dílo podle § 536 a násl. obch. zák. Na odpovědnost z vad díla aplikoval §§ 560 až 562 obch. zák., a dále ustanovení § 428 a násl. obch. zák.

25. Dospěl k závěru, že žalobkyně vady Díla uplatnila před uplynutím záruční doby (přede dnem 28. 2. 2023), a zároveň je uplatnila včas, a to dne 4. 7. 2017, poté, co na ni byla postoupena práva objednatele Díla. Vady Díla jsou důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání Díla. Žalovaná jako zhotovitel prováděla Dílo podle objednatelem odsouhlasené a žalovanou zhotovené prováděcí projektové dokumentace. Dílo provedla odchylně od této dokumentace, pročež je zřejmé, že o oznámených vadách v době předání Díla věděla. Nelze proto postupovat podle § 562 odst. 2 obch. zák. a žalobkyni práva z vad Díla z důvodu opožděnosti reklamace nepřiznat. Jestliže tedy žalobkyně včas, v záruční době uplatnila skryté vady Díla, vady byly prokázány a žalovaná jako zhotovitel je neodstranila, má žalobkyně právo na slevu z ceny Díla ve výši 2 079 800 Kč (2 000 000 Kč na sanaci vad železobetonové konstrukce, 79 800 Kč na výměnu dvou prasklých skel na fasádě Budovy). Výši slevy z ceny Díla opřel soud prvního stupně o znalecký posudek [společnost 2] ve výši rozdílu mezi hodnotou Díla bez vad a s vadami, který je dán náklady na odstranění vad a náklady na zvýšenou údržbu ocelových prvků.

26. Dále uvedl, že vady Díla byly žalobkyní zjištěny již v roce 2016. Žalobkyně bezodkladně učinila dočasná opatření k zesílení konstrukce objektu. Soud prvního stupně shledal, že žalobkyně v roce 2016 nebyla aktivně legitimována k uplatnění práv z odpovědnosti za vady Díla vůči žalované, neboť jí svědčilo pouze právo domáhat se práv z odpovědnosti za vady předmětu koupě na předchozím vlastníkovi Nemovitostí, s nímž uzavřela kupní smlouvu. Proto dovodil, že žalobkyni nenáleží nárok na zaplacení částky ve výši 2 082 211,68 Kč za provedená dočasná opatření na zesílení nosných konstrukcí objektu.

27. Námitky žalobkyně týkající se nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně nepovažoval za opodstatněné s ohledem na uzavřenou smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení práv objednatele z odpovědnosti za vady Díla. Stejně tak neshledal důvodnými námitky týkající se pravosti smlouvy, pravosti podpisů na ní a oprávněnosti osob, které ji uzavřely jednat za smluvní strany, přičemž odkázal na argumentaci odvolacího soudu vyjádřenou v předchozím zrušovacím usnesení.

28. Dále zmínil, že prováděcí projektovou dokumentaci Díla zhotovila žalovaná. Prováděcí projektová dokumentace proto byla součástí dodávky díla a žalovaná by tak odpovídala i za případné vady této dokumentace. Nicméně vady projektové dokumentace ani jeden znalecký ústav nezjistil. Znalecká kancelář [společnost 2] pouze konstatovala, že navržené řešení nosných konstrukcí bylo náročné na přesnost provedení a aby fungovalo bez jakýchkoli vad, musela být dodržena vysoká přesnost provedení a vysoká technologická kázeň. Žalovaná si musela být vědoma navrženého řešení konstrukcí a nutnosti dodržet technologickou kázeň a přesnost zhotovení, vzhledem k tomu, že zhotovila prováděcí projektovou dokumentaci.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle míry úspěchu a neúspěchu ve věci podle § 142 odst. 2 o.s.ř. O nákladech řízení státu rozhodl podle výsledku řízení podle § 148 odst. 1 o.s.ř.

30. Proti výrokům I., III. a V. tohoto rozsudku a proti doplňujícímu usnesení ze dne 13. 5. 2024 podala žalovaná včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o.s.ř. Nadále sporovala existenci vad Díla a jejich příčiny. Jediným důkazem podporujícím tvrzení žalobkyně byl znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který nebyl opatřen doložkou podle § 127a o.s.ř., a proto měl být hodnocen pouze jako listinný důkaz. Znalecký posudek [společnost 2] převzal co se týče vzniku a projevů řešených vad některé závěry posudku [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž zároveň konstatoval, že příčiny a projevy vad nemohl sám zkoumat, jelikož mu to současný stav (zakrytí konstrukcí), který zavinila žalobkyně, neumožňoval. Ani znalec [tituly před jménem] [jméno FO] neměl ze stejných důvodů možnost vady posoudit v reálu.

31. Soudu prvního stupně dále vytkla, že změnil právní argumentaci, když v napadeném rozsudku přiznal částku 2 079 800 Kč jakožto slevu z ceny Díla z důvodu existence skrytých vad. Původně však obdobnou částku přiznal z titulu vynaložených nákladů na opravu vad. Žalovaná nerozuměla tomu, jak soud prvního stupně dospěl právě k částce 2 079 800 Kč jako výši slevy. Podle posudku [společnost 2] by náklady na odstranění vad činily odhadem 1,4 – 2 mil. Kč. Soud prvního stupně přitom přiznal více než 2 mil. Kč, aniž vysvětlil, proč se přiklonil k horní hranici odhadnuté znalcem, resp. proč ji překročil.

32. Žalovaná měla dále za to, že se soud prvního stupně nesprávně vypořádal s její námitkou ohledně včasnosti a řádnosti reklamace, resp. s tím, že žalobkyně nejprve provedla nápravná opatření, a až poté vady vytkla, a nyní po žalované žádá plnění, jehož výši není možné relevantně přezkoumat. Žalovaná měla mít právo na provedení opravy vad, pokud za ně nesla odpovědnost. Postupem žalobkyně byla tohoto práva zbavena, což by mělo jít k tíži žalobkyně. Vady měly být u žalované uplatněny bez zbytečného odkladu po jejich zjištění, a zároveň předtím, než žalobkyně provedla na Díle opatření, jež jejich existenci znemožňují posoudit. V řízení dosud nebylo prokázáno, že se jednalo o havarijní stav, u něhož by si žalovaná dovedla představit, že žalobkyně nejprve konala, a až poté notifikovala. V daném případě příprava a samotná realizace zabezpečovacích opatření zabraly žalobkyni více než 6 měsíců, během kterých žalovaná nebyla o existenci vad notifikována.

33. Žalovaná doplnila, že znalecká kancelář [společnost 2] v posudku uvedla, že v projektu navržené řešení nosných konstrukcí bylo natolik náročné na přesnost provedení, že aby fungovalo bez jakýchkoli vad musela být dodržena vysoká technologická kázeň a přesnost zhotovení. Ze strany investora bylo vždy potvrzeno řádné provedení konstrukcí v souladu s projektem, takže pokud se na Díle vyskytly vady, byly zapříčiněny nevhodným technickým řešením nosných konstrukcí v projektu, za což žalovaná neodpovídá.

34. Soud prvního stupně se dále nevypořádal s výtkami znaleckého posudku [společnost 2] ke znaleckému posudku [p.o.4]. Tento posudek je podle žalované zcela nepoužitelný, neboť znalec [p.o.4] nekriticky převzal závěry posudku [tituly před jménem] [jméno FO], aniž provedl vlastní výpočty a posouzení stěžejních otázek. zároveň pokud posudek [tituly před jménem] [jméno FO] není pro toto řízení použitelný, není možné z něj přebírat jakékoli závěry či podklady.

35. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

36. Proti výroku II. v rozsahu částky 1 962 149,68 Kč s příslušenstvím a souvisejícím výrokům III. a IV. tohoto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně. Měla za to, že soud prvního stupně nárok v zamítnuté části co do částky 1 962 149,68 Kč nesprávně právně posoudil. Soudem prvního stupně nepřiznaná částka 2 082 211,68 Kč sestávala z nároku na zaplacení částky 1 864 215,68 Kč plynoucího z odpovědnosti za škodu v podobě náhrady nákladů vynaložených v rámci plnění prevenční povinnosti, dále z nároku na zaplacení nákladů na znalecký posudek [p.o.4] ve výši 97 934 Kč a z částky 120 061,80 Kč představující část nároku na slevu z ceny Díla (v tomto rozsahu žalobkyně výrok II. rozsudku nenapadla).

37. U nákladů na znalecký posudek ve výši 97 934 Kč šlo o nárok související s vadným plněním, který byl prokazatelně vynaložen až poté, co byly na žalobkyni postoupeny nároky ze smlouvy o dílo. Z napadeného rozsudku nelze zjistit, proč tento nárok nebyl žalobkyni přiznán.

38. K nároku na zaplacení částky 1 864 215,68 Kč žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 379/2001, kdy měla za to, že nebylo rozhodné, že v době vynaložení nákladů na dočasná opatření nebyla stranou smlouvy o dílo, neboť protiprávní jednání žalované (vadné provedení Díla) mělo dopad do právní sféry žalobkyně. Žalovaná od samého počátku věděla, že vlastníkem Díla je osoba odlišná od objednatele (bod 11.2.1. smlouvy o dílo). Připomenula též rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1479/2005, v němž Nejvyšší soud uvedl, že předpokladem nároku na náhradu škody podle § 420 obč. zák. není závazkový právní vztah mezi poškozeným a tím, kdo mu škodu způsobil, jde o mimo závazkovou odpovědnost za porušení právní povinnosti, založenou na principu presumovaného zavinění. K těmto závěrům se přihlásil Nejvyšší soud též v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 456/2022. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy nemusel existovat závazkový smluvní vztah k tomu, aby žalobkyně mohla uplatňovat proti žalované náhradu škody v podobě nákladů, které vynaložila na plnění prevenční povinnosti. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná provedla Dílo vadně a realizace dočasného zesílení konstrukce byla nezbytná k zabránění vzniku mnohem vyšších škod, pokud by Budova musela být uzavřena.

39. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku změnil tak, že uloží žalované zaplatit žalobkyni částku 1 962 149,68 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

40. Odvolání žalované nepovažovala žalobkyně za opodstatněné a navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. potvrzen jako věcně správný. Z provedených důkazů vyplynulo, že vady Díla existovaly a existují. Nesouhlasila s názorem žalované, že posudek [tituly před jménem] [jméno FO] nebyl jako důkaz použitelný. Byl použitelný minimálně jako listinný důkaz a bylo možno z něj vycházet. Žalobkyně neznemožnila znalci [společnost 2] reálně vady posoudit. Dočasná opatření je možné demontovat a vady posoudit, což znalecký ústav [společnost 2] sám potvrdil ve vyjádření ze dne 25. 7. 2022. Zároveň v něm však uvedl, že by demontáží ocelové konstrukce nebyly zjištěny žádné další skutečnosti, jež by vedly ke změně závěrů znaleckého ústavu.

41. Výše slevy vychází ze znaleckého posudku [společnost 2], jenž de facto potvrdil slevu určenou již v posudku [p.o.4] a je jasně odůvodněna v odst. 39. napadeného rozsudku. Interval uvedený znalcem [společnost 2] se týkal slevy za vadnou dilataci, nikoli za prasklá skla. Vyšší částka z intervalu uvedeného znalcem se dle něj použije, pokud bude vady odstraňovat jiná osoba než původní zhotovitel. Částka 79 800 Kč představuje slevu za prasklá skla ve výši nákladů na již provedenou opravu jednoho skla (jež není předmětem tohoto řízení). Interval vymezený znalcem tedy překročen nebyl. Skutečnost, že za vadu v podobě prasklých skel odpovídá žalovaná potvrdil i znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně zopakovala, že žalovaná měla možnost vady prověřit a odstranit. Žalobkyní provedená opatření jsou dočasného charakteru, u prasklých skel žalované žádná dočasná opatření v posouzení příčiny vady nebránila.

42. Dále nebylo prokázáno, že by vada Díla, pokud jde o dilataci spočívala v projektu. Z posudku [společnost 2] plyne, že projektem navržená dilatace měla být funkční. Žalovaná by nesla odpovědnost za případnou vadu projektu podle § 551 odst. 1 obch. zák., podle kterého měla na případnou vadu projektu upozornit. Pouze pokud by objednatel přes toto upozornění písemně trval na provedení Díla podle stejné projektové dokumentace, mohla se žalovaná zprostit odpovědnosti za vady Díla, k čemuž však v daném případě nedošlo.

43. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně a žalované rozsudek v napadeném rozsahu ve znění doplňujícího usnesení podle § 212 a § 212a o.s.ř., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k následujícím závěrům:

44. Odvolací soud předně konstatuje, že žalobkyně odstranila vady žaloby týkající se eventuálního petitu podáním ze dne 2. 8. 2023 (čl. 427-429 spisu), viz odst. 15. shora.

45. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, který byl zjištěn soudem prvního stupně tak, jak je stručně rekapitulován shora.

46. Skutkové závěry soudu prvního stupně považoval zčásti za neúplné. Proto doplnil dokazování výslechem zástupce znaleckého ústavu [společnost 2] [tituly před jménem] [jméno FO] (§ 213 odst. 4 o.s.ř.).

47. Z výpovědi zástupce znaleckého ústavu zjistil odvolací soud následující skutečnosti:

48. Při posouzení provedení dilatace v prvním podzemním podlaží Budovy vycházel znalecký ústav z podkladů uvedených ve znaleckém posudku. V době, kdy byl znalecký posudek zpracován, již byly konstrukce zakryty a byla provedena zabezpečovací opatření. Za situace, kdy konstrukce již byly zakryty sanačními pracemi, byl problém zjistit příčinu vady. Běžně se postupuje tak, že se ke zjištění příčiny vady využije např. radar či se provede osekání, aby se zjistila poloha výztuže, zda příslušný prvek je správně zhotoven. Za situace, kdy prvek již byl zabetonován, zakryt, byl problém využít ke zjištění příčiny vady např. radar. Pokud již byly sanační práce provedeny, nebylo možno pořádně zjistit stav dilatace či jaké konkrétně byly poruchy, neboť zde překážela následně zhotovená ocelová konstrukce.

49. Na vadu lze usuzovat z jejího projevu, neboť vada se projeví poruchou. Míru pravděpodobnosti, že projev v podobě prasklin konstrukce byl důsledkem vadné dilatace odhadl znalecký ústav na 50 %, tedy že příčinou vzniku prasklin konstrukce v prvním podzemním podlaží byla v míře 50 % vadně provedená dilatace. Dalšími příčinami popraskání konstrukce mohly být vada výrobku (výztuže konzole), tedy prvků použitých na stavbě, dále jejich špatné uložení, tedy vadná montáž. Příčinou popraskání fasádních skel mohl být pohyb v konstrukci. Způsob provedení dilatace navržený v projektu musí být na stavbě dodržen. Při navrženém způsobu dilatace pomocí pryžových trnů bylo třeba dodržet vysokou přesnost zpracování.

50. Zástupce znaleckého ústavu se vyjádřil ke kontrolnímu a zkušebnímu protokolu na čl. 447-448 spisu, který měl při znaleckém zkoumání k dispozici. Z protokolu lze zjistit, kde byla provedena zálivka, z jakého betonu. Pokud je u určitého prvku v tabulce uvedena pomlčka, znamená to, že tento prvek v místě není. Pokud má být v určitém místě uloženo pryžové ložisko, které nemá být zalito zálivkou a namísto toho tam pryžové ložisko uloženo není, a naopak je místo zalito zálivkou, dojde k tomu, že nebude umožněna dilatace. Zda byla použita pryžová ložiska nemusí být na výsledné konstrukci viditelné, nadto za situace, kdy byla provedena zabezpečovací opatření. Pokud došlo k odchýlení se od projektu, šlo o vadný postup, který se projevil vadou.

51. Znalci měli k dispozici dokumentaci stavu konstrukce tak, jak ji zachytil [tituly před jménem] [jméno FO], který byl na místě v době, kdy ještě nápravná opatření nebyla realizována. Znalec vyjádřil pochybnost, že [tituly před jménem] [jméno FO] měl k dispozici statický model navrženého zabezpečovacího řešení. Znalec nepovažoval za správné, že byly provedeny sanační práce, aniž byl proveden stavebně technický průzkum, a hlavně, aniž byl kontaktován zhotovitel stavby či statik, který navrhoval původní řešení konstrukce stavby. Pokud jsou navrhována sanační opatření, měl by se nejprve udělat stavebně technický průzkum, jehož součástí je i statický průzkum. Znalci byli překvapeni, že zabezpečovací opatření provedl někdo jiný než zhotovitel stavby, chyběl statik, který navrhl řešení konstrukce, měli za to, že byla chyba, že se nepostupovalo tak, jak se běžně postupuje, tedy že se po zjištění poruchy přivolá zhotovitel.

52. Znalecký ústav usuzoval, že Skanska, která prováděla ztužení konzol hned po realizaci Díla (dříve, než byla realizována vyztužení pomocí ocelových vzpěr, jež nechala provést žalobkyně), provedla zesílení proto, že pravděpodobně bylo špatně provedeno vyztužení v konzoli.

53. Realizovaná opatření [tituly před jménem] [jméno FO] sám označil jako trvalá. Znalec nepovažoval za zcela vhodné řešení, že sloupy jsou položeny přímo na betonové podlaze. Nicméně způsob, kterým byla nápravná opatření provedena jinak shledal jako reálný. Jeví se, že provedená opatření zamezila vzniku dalších trhlin. Pokud se provedená zabezpečovací opatření projevila jako funkční, nemělo by se již do nich zasahovat, zodpovídá za ně statik, který je navrhl. Znalec na místě viděl trhliny v konzolách, odkázal na obrazovou dokumentaci ve znaleckém posudku. Znalec usuzoval, že pokud se netvoří další trhliny, provedená opatření jsou funkční.

54. K otázce, zda při existenci poruch (trhlin), které v konstrukci vznikly se Budova dala užívat, zda se jednalo o havarijní stav a v jakém časovém horizontu bylo třeba situaci řešit zástupce znaleckého ústavu uvedl, že vždy je potřeba situaci řešit, a to již jen z hlediska psychického. Trhliny vznikly u konzol. Jako vhodné se jevilo udělat provizorní zabezpečení výdřevou, než by se navrhlo konečné řešení. Pokud v dané věci trvalo půl roku, než byla učiněna nápravná opatření, lze z toho usoudit, že bylo dost času situaci řešit, udělat průzkum.

55. Znalec konstatoval, že pokud se projeví trhliny v konstrukci, je porucha opravitelná levněji a rychleji, než pokud jsou nejprve realizována nějaká sanační opatření jiným subjektem, než který dílo zhotovil. Částka nákladů na opravu vadně provedené dilatace v rozmezí 1 400 000 Kč až 2 000 000 Kč znamená, že nižší částka by postačovala, pokud by práce provedl zhotovitel Díla, při horní hranici by se částka nákladů pohybovala, pokud by práce prováděl jiný subjekt.

56. Žalobkyně po doplnění dokazování výslechem zástupce znaleckého ústavu setrvala na svém odvolání a stanovisku k odvolání žalované. Uvedla, že z doplňujícího výslechu zástupce znaleckého ústavu vyplynulo, že příčinou poruch byla z 50 % vadná dilatace, další příčinou mohly být vady konstrukčních prvků (jež dodávala žalovaná) nebo neprovedení zcela přesné instalace jednotlivých konstrukčních prvků podle projektové dokumentace. Za všechny tyto příčiny přitom nese plnou odpovědnost žalovaná jako zhotovitel Díla. Žalobkyně dále odkázala na své vyjádření ze dne 4. 9. 2023, v němž specifikovala, jak bylo v projektové dokumentaci navrženo spojení průvlaků s nosnými sloupy. Pro průvlaky PR 10 a PR 11 bylo navrženo posuvné spojení průvlaků. Z kontrolních a zkušebních protokolů ze dnů 11. 6. a 12. 6. 2012, které byly u odvolacího jednání předloženy znalci plyne, že tyto dva průvlaky byly v rozporu s projektovou dokumentací zality zálivkou, a zároveň nebyla použita pryžová ložiska. Zástupce znaleckého ústavu přitom uvedl, že pokud došlo k použití zálivky tam, kde být neměla, znemožnilo to plánovaný posuv konstrukce při změně teplot. Z výslechu znalce podle ní vyplynulo, že nápravná opatření jsou dočasná, pokud měl znalec výhrady k uložení sloupů přímo na betonovou podlahu.

57. Žalovaná po doplnění dokazování výslechem zástupce znaleckého ústavu rovněž setrvala na svém odvolání a stanovisku k odvolání žalobkyně. Výslech zástupce znaleckého ústavu považovala za zmatečný s tím, že by neměl být podkladem pro rozhodnutí soudu. Nicméně z výpovědi zástupce znaleckého ústavu vyplynuly podstatné skutečnosti, a to, že vady konstrukcí nebyly v havarijním stavu (trvalo několik měsíců, než žalobkyně nechala posoudit stav konstrukcí a provést nápravná opatření – instalování svařenců a ocelových sloupů), dále že žalobkyní provedená opatření se u podobných vad provádějí a jsou trvalého charakteru, resp. je nelze považovat za opatření dočasná/provizorní (což dokládá i fakt, že byla provedena již v roce 2016), že příčina vad může spočívat v řadě důvodů (od vadného provedení přes vady materiálu po vady projektu, který dodávala žalobkyně), že opatření spočívající v podpěrných sloupech jsou nadbytečná a defacto mohou více škodit, jelikož neúměrně zatěžují podlahu garáží. Podle žalované nebyla prokázána příčina vad, nebylo prokázáno, že se nejednalo o stav havarijní, kdy by bylo nutné nejprve konat a pak až notifikovat.

58. Na základě takto doplněného dokazování učinil odvolací soud následující úvahy:

59. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v tom, že věc bylo třeba posoudit podle právní úpravy platné a účinné do 31. 12. 2013, a to v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, tedy podle příslušných ustanovení obchodního zákoníku (z. č. 513/1991 Sb.), jelikož se jednalo o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (§ 261 odst. 1 obch. zák.).

60. Odvolací soud neshledal důvod (při nezměněném skutkovém stavu) odchýlit se od svých závěrů, jež vyjádřil ve svém předchozím kasačním usnesení, jež se týkaly aktivní věcné legitimace žalobkyně ve sporu. Odvolací soud nepovažoval za nutné zde své závěry znovu opakovat a v podrobnostech odkazuje na odst. 39. až 47. předchozího kasačního usnesení.

61. Stejně tak neshledal důvod cokoli měnit na svých závěrech týkajících se námitek ohledně pravosti smlouvy o postoupení smlouvy o dílo ze dne 15. 6. 2017, jež jsou podrobně rozvedeny v odst. 48. předchozího kasačního usnesení a odvolací soud na ně opět v zájmu stručnosti odkazuje.

62. Námitky žalované týkající se znaleckých posudků [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [společnost 2] nepovažoval odvolací soud za opodstatněné.

63. Ačkoli posudek [tituly před jménem] [jméno FO] neobsahoval doložku podle § 127a o.s.ř., nebyl důvod nepřihlížet ke zjištěním, k nimž [tituly před jménem] [jméno FO] ve svém posudku dospěl, zejména těm, jež se týkala zjištění stavu konstrukce prvního podzemního podlaží v době jeho šetření (srpen 2016). S předloženým posudkem bylo třeba zacházet jako s kterýmkoli jiným listinným důkazem. Na skutečnosti, že znalec z [p.o.4] a zejména znalecký ústav [společnost 2] vycházeli ze stavu konstrukcí zachycených právě v posudku [tituly před jménem] [jméno FO], neshledává odvolacího soud ničeho závadného. Závěry znaleckého ústavu [společnost 2] nejsou založeny toliko na zjištěních [tituly před jménem] [jméno FO], ale na příčinu vad konstrukce usuzovali znalci i z projevů vady, tedy z toho, že v konstrukci vznikly trhliny a praskliny. Zástupce znaleckého ústavu pak při svém výslechu před odvolacím soudem odmítl, že by praskliny byly důsledkem zabezpečovacích opatření učiněných žalobkyní. Uvedl, že se při jím učiněném místním šetření jevilo, že zabezpečovací opatření jsou funkční a nové praskliny či trhliny se neobjevily.

64. Odvolací soud považoval ve věci za stěžejní právě znalecký posudek znaleckého ústavu [společnost 2], který byl zadán ke zpracování soudem jako revizní, znalecký ústav se kvalifikovaně vyjádřil i k závěrům odborného posouzení [tituly před jménem] [jméno FO], ke znaleckému posudku [p.o.4] a k posudku [tituly před jménem] [jméno FO]. Své závěry zástupce znaleckého ústavu náležitě obhájil, a to v rámci svého výslechu před odvolacím soudem. Tento znalecký posudek považoval odvolací soud za přesvědčivý. Tak, jak je uvedeno výše, znalecký ústav nepřevzal kompletně argumentaci [tituly před jménem] [jméno FO], ale vycházel toliko z jeho zjištění učiněných na místě samém v srpnu 2016 (stav konstrukcí zachycen fotodokumentací a popsán slovně), kdy konstrukce ještě nebyly zakryty provedenými sanačními opatřeními. Své závěry opřel dále o místní šetření provedené dne 29. 9. 2021 mimo jiné za přítomnosti [tituly před jménem] [jméno FO], který provedl původní odborné posouzení. Dále měl k dispozici sanační projekt, listy stavebního deníku z 11. 6. 2012 k průvlaku PR 10. Vyjádřil se i k hypotéze [tituly před jménem] [jméno FO], který svá tvrzení opíral o zápis v kontrolních protokolech z 11. 6. 2012 a 12. 6. 2012, kdy při montáži průvlaku PR 10 nebylo zaznamenáno uložení pryžových ložisek a zároveň zapsáno provedené zalití [Anonymizováno] a zalití betonem [Anonymizováno] s tím, že se jeví jako potenciálně správná. K záznamům ve stavebním deníku z předmětných dnů se zástupce znaleckého ústavu vyjádřil v rámci své výpovědi před odvolacím soudem, kdy vysvětlil, že ze záznamů lze zjistit, kde byla provedena zálivka, z jakého betonu, pokud je u určitého prvku v tabulce uvedena pomlčka, znamená to, že tento prvek v místě není, pokud má být v určitém místě uloženo pryžové ložisko, které nemá být zalito zálivkou a namísto toho tam pryžové ložisko uloženo není, a naopak je místo zalito zálivkou, dojde k tomu, že nebude umožněna dilatace. Zástupce znaleckého ústavu dále vysvětlil, že na příčinu vady lze usuzovat z jejího projevu.

65. Odvolací soud rovněž neměl důvod ničeho měnit na svém posouzení povahy uplatněných nároků.

66. Předmětem řízení (po částečném pravomocném zamítnutí žaloby) byly dva nároky, jež bylo třeba po právní stránce posoudit odlišně.

67. Předně se jednalo nárok na zaplacení nákladů na tzv. nezbytná, dočasná opatření k zesílení nosné konstrukce v prvním podzemním podlaží Budovy (částka 1 864 215,68 Kč), který nevyplýval z práv z odpovědnosti za vady Díla, ale jednalo se o nárok z odpovědnosti za škodu, jež na straně žalobkyně měla vzniknout v důsledku vad Díla.

68. Druhým nárokem byl nárok na zaplacení slevy z ceny Díla (částka 2 120 061,80 Kč + 79 800 Kč), eventuálně na odstranění vad Díla a nákladů vynaložených na znalecký posudek [p.o.4] v souvislosti s uplatněním nároků z odpovědnosti za vady Díla (částka 97 934 Kč), což byl nárok vyplývající z práv z odpovědnosti za vady Díla.

69. K nároku na zaplacení částky 1 864 215,68 Kč:

70. Částka 1 864 215,68 Kč sestávala ze dvou zaplacených faktur ve výši 961 957,53 Kč a ve výši 902 258,15 Kč, které žalobkyně zaplatila za opatření k posílení nosné konstrukce v prvním podzemním podlaží na základě doporučení [tituly před jménem] [jméno FO], která vyjádřil ve svém znaleckém posudku.

71. Posouzení od [tituly před jménem] [jméno FO] si nechala žalobkyně zhotovit poté, co v prvním podzemním podlaží Budovy zjistila existenci poruch v konstrukci, a to prasklin a trhlin na různých místech konstrukce.

72. Odvolací soud nepovažoval za správné právní posouzení tohoto nároku soudem prvního stupně, který svůj závěr o jeho nedůvodnosti založil na tom, že žalobkyně nebyla v době, kdy opatření ke zpevnění konstrukce provedla stranou smlouvy o dílo, tou se stala až později, mohla se tedy domáhat pouze práv z odpovědnosti za vady předmětu koupě vůči prodávajícímu, od něhož Nemovitosti koupila, což neučinila (viz odst. 38. napadeného rozsudku).

73. V tomto směru odvolací soud přisvědčil námitkám žalobkyně, která odkazovala na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, která je ustálena v závěru, že porušení smluvní povinnosti je protiprávním úkonem i ve vztahu k poškozenému, který není účastníkem smlouvy (k tomu srovnej rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 379/2001 či sp. zn. 25 Cdo 1417/2006). Žalobkyně se tak vůči žalované mohla domáhat náhrady škody bez ohledu na to, zda byla stranou smlouvy o dílo. Žalobkyně samozřejmě měla možnost domáhat se práv z odpovědnosti za vady předmětu koupě na prodávajícím. Bylo však zcela na jejím uvážení, zda tak učiní či ne.

74. Žalobkyně svůj nárok opírala o § 384 obch. zák. a tvrdila, že provedení opatření na posílení konstrukce bylo nezbytné, neboť hrozilo ohrožení uživatelů Budovy, Budova by musela být uzavřena. Kroky k posílení nosné konstrukce v prvním podzemním podlaží Budovy proto činila v rámci své prevenční povinnosti. Provedená opatření nebyla opatřeními trvalými, ale jen dočasnými, sloužícími jen k zabránění dalšího zhoršování stavu Budovy a ohrožení jejích uživatelů.

75. Podle § 384 odst. 1 obch. zák. je osoba, které hrozí škoda povinna s přihlédnutím k okolnostem případu učinit opatření potřebné k odvrácení škody nebo k jejímu zmírnění. Podle odst. 2 cit. ust. má povinná strana povinnost nahradit náklady, které vznikly druhé straně při plnění povinnosti podle odstavce 1.

76. V tomto směru tedy bylo třeba se zabývat otázkou, zda skutečně bylo nutno předmětná opatření učinit bezodkladně, k odvrácení hrozící škody (§ 384 odst. 1 obch. zák.), zda se tedy jednalo o havarijní stav, tak, jak tvrdila žalobkyně (poškozená), a dále zda se jednalo o opatření dočasného či trvalého charakteru.

77. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se stala vlastníkem Nemovitostí na základě kupní smlouvy uzavřené v prosinci 2015. Žalobkyně zjistila výskyt trhlin a prasklin konstrukce v prvním podzemním podlaží budovy někdy v polovině roku 2016, neboť na prodávajícího se obrátila dne 29. 7. 2016 a znalecké posouzení znalci [tituly před jménem] [jméno FO] zadávala v srpnu 2016. Nápravná opatření k zesílení konstrukce však byla provedena až v listopadu 2016 (1. etapa) a v únoru 2017 (2. etapa).

78. Mezi odborným posouzením stavu konstrukce a realizací sanačních opatření uplynuly do realizace první etapy opatření 3 měsíce a druhé etapy opatření dokonce 6 měsíců.

79. Z výpovědi zástupce znaleckého ústavu [společnost 2] vyplynulo, že standardně se při zjištění vad konstrukce postupuje tak, že se přivolá zhotovitel stavby a subjekt, který řešil statiku stavby. V případě, že se jedná o trhliny či praskliny v konstrukci, je vždy třeba učinit nějaká zabezpečovací opatření, a to již jen z psychologického hlediska. V daném případě přicházelo v úvahu například provedení provizorního zabezpečení výdřevou, než by se navrhlo konečné řešení. Znalec usoudil, že pokud byly sanační práce provedeny až v horizontu tří měsíců až půl roku od odborného posouzení, bylo dost času na to situaci řešit, udělat statický průzkum.

80. V řízení nebylo žalobkyní tvrzeno, že by Budova byla pro zákazníky uzavřena v době, než se provedla zabezpečovací opatření či že by např. nejprve bylo provedeno zabezpečení výdřevou a byl kontaktován zhotovitel Stavby či statik, který připravoval statické posouzení.

81. Zástupce znaleckého ústavu při svém výslechu před odvolacím soudem potvrdil, že sám [tituly před jménem] [jméno FO] při místním šetření, které se konalo v září 2021 sdělil, že provedená opatření považuje za trvalá. Znalecký ústav při svém zkoumání dospěl k závěru, že provedená opatření mají v podstatě trvalý charakter, že zvolené řešení je možné (i když s drobnými výhradami). Vzhledem k tomu, že se v prvním podzemní podlaží netvoří další, nové trhliny či praskliny, se zvolené řešení jeví jako funkční a znalecký ústav nepovažoval za vhodné opatření demontovat.

82. Z provedených důkazů podle odvolacího soudu vyplývá, že se nejednalo o stav havarijní, který by bylo nutno okamžitě řešit. Než byla provedena zabezpečovací opatření, uplynulo několik měsíců, nadto opatření byla provedena takovým způsobem, který v podstatě nahradil trvalé řešení. Provizorně mohlo být zvoleno řešení podepřením konstrukce pomocí výdřevy, jehož provedení by jistě bylo méně nákladné a bylo by možno jej snadněji odstranit.

83. Žalobkyně měla dostatek času, aby např. ve spolupráci z prodávajícím Nemovitostí kontaktovala zhotovitele stavby a vyzvala jej k řešení. Jak sama uvedla, v případě, že se mělo jednat o hrozící škodu, nebylo třeba, aby byla stranou smlouvy o dílo.

84. Jak je uvedeno výše, provedená opatření mají trvalý charakter, cena za jejich provedení je v podstatě totožná, ne-li vyšší než částka nákladů na odstranění vad Díla odhadnutá znaleckým ústavem. Zástupce znaleckého ústavu zároveň uvedl, že by jako provizorní řešení postačovalo provést zabezpečení pomocí výdřevy, které by bylo s nejvyšší pravděpodobností podstatně levnější než řešení pomocí ocelových nosníků a sloupků.

85. Nejen že tedy žalobkyně pomocí zabezpečovacích opatření v podobě zesílení konstrukce pomocí dodatečně osazených ocelových prvků neodvracela hrozící škodu, ale jí vynaložené náklady ani nelze považovat za přiměřené, neboť se v podstatě rovnají částce, která by musela být vynaložena na trvalé odstranění zjištěných vad tak, jak odhadl znalecký ústav [společnost 2], přičemž dle znalce by jako provizorní opatření postačovalo provedení podepření výdřevou. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobkyně žalovanou o vzniklých poruchách nosné konstrukce a provedení zabezpečovacích opatření vyrozuměla až v rámci uplatnění práv z odpovědnosti za vady dopisem ze dne 4. 7. 2017, tedy až téměř rok poté, co měla k dispozici odborné posouzení [tituly před jménem] [jméno FO], a cca půl roku po provedení opatření. Lze tedy přisvědčit žalované, že pokud o vadách konstrukce nebyla informována, těžko mohla přistoupit k jejich posouzení, případně odstranění.

86. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně nemá nárok na zaplacení částky nákladů, jež vynaložila na předmětná zabezpečovací opatření.

87. K nároku na zaplacení slevy z ceny Díla (2 120 061,80 Kč + 79 800 Kč), eventuálně odstranění vad Díla a souvisejících nákladů:

88. Podle § 560 odst. 1 obch. zák. má dílo vady, jestliže jeho provedení neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Podle odst. 2 věty druhé cit. ust. za vady díla, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky.

89. Nebylo sporu o tom, že záruční doba na skryté vady Díla byla mezi stranami sjednána v délce 10 let a běžela od předání celého Díla (čl. 11.3.1. smlouvy o dílo). Rovněž tak nebylo sporu o tom, že Dílo bylo předáno a převzato objednatelem dne 28. 2. 2013.

90. Odvolací soud byl ve shodě se soudem prvního stupně v závěru, že vady, jež se na Díle projevily v podobě prasklin a trhlin v konstrukci v prvním podzemním podlaží Budovy vznikly v důsledku vadného postupu zhotovitele. Ať už byla příčinou vadně provedená dilatace tak, jak uzavřel znalecký ústav [společnost 2], jehož zástupce při jednání odvolacího soudu vypověděl, že s pravděpodobností v míře 50 % byla příčinou vzniku prasklin konstrukce právě vadně provedená dilatace, či vada výrobku (výztuže konzole), tedy prvků použitých na stavbě či jejich špatné uložení, tedy vadná montáž, je všechny tyto příčiny třeba přičítat zhotoviteli díla, který odpovídá za správné provedení konstrukce v souladu s projektem, i když byl projekt náročný na přesnost provedení.

91. Ve smlouvě o dílo bylo sjednáno, že zhotovitel provede Dílo podle projektové dokumentace stavby pro stavební povolení, která byla nedílnou součástí smlouvy o dílo, v čl. 3.6. se zhotovitel nadto zavázal, že zpracuje a předloží objednateli realizační projektovou dokumentaci stavby a provede dílo podle ní. Podle ustanovení § 551 odst. 1 obch. zák. byl zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu pokynů daných mu objednatelem k provedení díla. Pokud by tedy zhotovitel zjistil, že projektová dokumentace pro stavební povolení obsahuje nesprávné řešení konstrukcí, byl povinen na to objednatele upozornit, což žalovaná ani netvrdila.

92. Jelikož vady dilatace jsou vadami skrytými, jak uzavřel znalecký ústav [společnost 2], vztahovala se na tyto vady desetiletá záruční doba. Pokud příčinou popraskání skleněných tabulí byl pohyb konstrukce či pokles povrchu terénu způsobeným nejspíše konsolidací zásypu vně obvodové stěny podzemního podlaží (dle znalce [tituly před jménem] [jméno FO]), tedy skla popraskala v důsledku skryté vady, vztahovala by se na tyto rovněž vady desetiletá záruční doba.

93. Nebylo sporu o tom, že žalobkyně zmíněné vady uplatnila v desetileté záruční době.

94. V projednávané věci bylo v řízení prokázáno a ani nebylo sporné, že žalobkyně práva z odpovědnosti za vady uplatnila dopisem ze dne 4. 7. 2017. Tedy sice v desetileté záruční době sjednané pro skryté vady díla, avšak zároveň až téměř po roce od jejich zjištění a až poté, co již provedla sanační opatření podle odborného posouzení [tituly před jménem] [jméno FO]. Právě z těchto důvodů odmítla žalovaná vady Díla, které jsou předmětem žaloby, odstranit.

95. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla v řízení námitku opožděnosti reklamace právě s ohledem na to, že žalobkyně jí vady Díla oznámila s prodlevou téměř jednoho roku a současně až poté, co provedla sanační opatření, bylo třeba se touto námitkou náležitě zabývat s ohledem na níže uvedená ustanovení obchodního zákoníku.

96. Podle § 562 odst. 2 písm. a) obch. zák. soud nepřizná objednateli právo z vad díla, jestliže objednatel neoznámí vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistí. Podle odst. 3 cit. ust. se obdobně použijí ustanovení § 428 odst. 2 a 3.

97. Dle těchto ustanovení výše citované účinky nenastanou, jestliže vady jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel vědět v době dodání zboží (zde díla).

98. Soud prvního stupně dovodil, že se § 560 odst. 2 písm. a) obch. zák. ve spojení s § 428 odst. 2 obch. zák. v projednávané věci neuplatní, neboť vady Díla byly důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání díla, což podle něj plyne z toho, že zhotovitel prováděl Dílo podle objednatelem odsouhlasené a zhotovitelem dodané prováděcí projektové dokumentace a pokud práce provedl odchylně od této dokumentace, je zřejmé, že o vadách Díla musel vědět. Žalobkyně nadto vady oznámila včas, a to poté, co na ni byla postoupena práva objednatele Díla.

99. Lze přisvědčit žalobkyni, že práva z odpovědnosti za vady Díla mohla vůči žalované uplatnit až poté, co je získala. Objednatelem Díla totiž žalobkyně nebyla, nebyla tedy smluvní stranou smlouvy o dílo. Tato práva získala až na základě smlouvy, kterou s původním objednatelem Díla uzavřela dne 15. 6. 2017 (k povaze této smlouvy se odvolací soud vyjádřil v odst. 46. svého předchozího zrušovacího usnesení, na který v zájmu stručnosti odkazuje). Až poté tedy mohla vůči žalované uplatnit práva z odpovědnosti za vady Díla podle smlouvy o dílo.

100. Nelze však přehlédnout, že mezi okamžikem, kdy žalobkyně zjistila, že se na Díle vyskytly vady a okamžikem, kdy si pro sebe zajistila možnost tyto vady Díla u zhotovitele reklamovat uplynul téměř jeden rok. Téměř roční prodlevu mezi zjištěním vady a jejím oznámením zhotoviteli nelze považovat za dobu „bez zbytečného odkladu“, jak předpokládá obchodní zákoník (§ 562 odst. 1 písm. a)). Je přitom zcela nerozhodné, z jakých důvodů žalobkyně získala práva z odpovědnosti za vady od původního objednatele s takovouto prodlevou. Bylo možno postupovat i jiným způsobem. Pokud prodleva vznikla v důsledku toho, že původní objednatel vstoupil do likvidace, nemůže jít tato skutečnost k tíži zhotovitele. Skutečnosti, pro které objednatel nemohl vady zhotoviteli oznámit, jsou právně bezvýznamné (k tomu srovnej rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 2 Cmo 242/99).

101. Odvolací soud však ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se v projednávané věci ustanovení § 562 odst. 2 písm. a) obch. zák. neuplatní, tedy že žalobkyni nelze práva z odpovědnosti za vady nepřiznat pouze proto, že vady Díla neoznámila zhotoviteli bez zbytečného odkladu poté, co je zjistila.

102. V řízení bylo prokázáno, že vady Díla, jež se projevily vznikem trhlin a prasklin v nosné konstrukci v prvním podzemním podlaží jsou důsledkem nesprávného provedení dilatace. Za situace, kdy měla žalovaná Dílo zhotovit podle projektové dokumentace pro stavební povolení a sama připravit prováděcí projektovou dokumentaci a dilataci provedla od této projektové dokumentace odchylně (buď tím, že v některých místech průvlaků namísto pryžových prvků použila zálivku, což znemožnilo dilataci v konstrukci či dilataci provedla nepřesným způsobem či za použití vadného výrobku), lze dovodit, že se jednalo o skutečnost, o které žalovaná jako zhotovitel věděla nebo musela vědět v době předání Díla. Tomu, že o problému s dilatací žalovaná věděla či musela vědět nasvědčuje i skutečnost, že v době po předání Díla subdodavatel žalované, společnost Skanska, provedla v některých místech zesílení konstrukce, že se v průběhu provádění Díla řešily praskliny konzol v prvním podzemním podlaží (k tomu viz např. záznamy ze stavebního deníku – kontrolní dny – např. čl. 433, 434, 435 – vždy bod 5.28.1).

103. K otázce aplikace § 562 odst. 2 a 3 a § 428 odst. 3 obch. zák. se konstantním způsobem vyjadřovala judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu tak, že součástí posouzení, zda jsou splněny předpoklady, za nichž nemůže být právo objednatele z vad díla, přiznáno v soudním řízení (§ 428 odst. 1, 2 obch. zák., § 562 odst. 3 obch. zák.), musí být též vždy úvaha, zda vzhledem k tomu, co vyšlo v řízení najevo, nejsou tyto vady důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel, věděl nebo musel vědět v době předání díla (§ 428 odst. 3 obch. zák., § 562 odst. 3 obch. zák.). Jsou-li vady díla důsledkem skutečností, o kterých zhotovitel věděl nebo musel vědět v době předání předmětu díla, nebrání přiznání práv z odpovědnosti za vady díla v soudním řízení uplynutí lhůty stanovené v § 562 odst. 2 obch. zák. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2290/2014, 32 Cdo 2422/2014, 32 Odo 1604/2006 či nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1052/10.

104. Již v rozsudku sp. zn. III Odon 20/96 Nejvyšší soud vyjádřil názor, že pokud zhotovitel provedl dílo (stavební práce) odchylně od dokumentace, je zřejmé, že o této oznámené vadě v době předání díla věděl.

105. V rozsudku sp. zn. 32 Odo 1387/2005 Nejvyšší soud obdobně uvedl, že jestliže zhotovitel dodal vědomě vadné dílo (např. použil pro výrobu díla materiál jiných vlastností, než určovala smlouva, aniž by došlo ke změně smlouvy), tj. o vadách musel vědět nebo věděl, je jeho odpovědnost posuzována přísněji a nemůže uplatnit námitku, že objednatel neoznámil vady včas.

106. Soud prvního stupně se však dostatečně nezabýval podstatnou argumentací žalované, že jí postupem žalobkyně bylo znemožněno vady Díla posoudit a případně opravit. Do svých závěrů skutečnost, že žalobkyně nechala provést opatření k zesílení konstrukce již v listopadu 2016 a v únoru 2017, aniž předtím o tom vyrozuměla žalovanou nepromítl.

107. Postup při uplatnění nároků z vad díla a nároky objednatele byly v obchodním zákoníku upraveny v ustanovení § 436 ve spojení s § 564.

108. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1508/2008 je právo na odstranění vady základním nárokem objednatele a umožňuje mu domáhat se bezplatného, včasného a řádného odstranění vady. Vadnost poskytnutého díla je napravitelná jen v rámci odpovědnosti žalovaného za vady. Právo z odpovědnosti za vadu nelze suplovat právem na náhradu škody.

109. V rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2206/98 Nejvyšší soud dovodil, že obchodní zákoník neumožňuje, aby objednatel bez dohody se zhotovitelem sám odstranil nebo nechal odstranit vady díla. Takový postup je možný jen pokud objednatel uplatnil právo na slevu z ceny anebo pokud odstoupil od smlouvy. Uvedl, že pokud objednatel odstranil bez dohody se zhotovitelem vady díla, aniž dříve řádně reklamoval a uplatnil právo na přiměřenou slevu, anebo aniž řádně odstoupil od smlouvy a tímto postupem znemožnil zhotoviteli odstranění vad díla mohlo by to mít za následek ztrátu jeho nároku z odpovědnosti za vady.

110. V usnesení sp. zn. 23 Cdo 2577/2015 obdobně uvedl, že objednatel díla má právo odstranit sám vady díla nebo nechat si je odstranit jiným a domáhat se po zhotoviteli úhrady nákladů takového odstranění jen tehdy, byl-li takový způsob vypořádání práv z odpovědnosti za vady sjednán. Neuplatnil-li objednatel nároky z odpovědnosti za vady díla, nemůže se domáhat náhrady škody vzniklé mu z vadného plnění zhotovitele v rozsahu, ve kterém se mohl domoci uspokojení uplatněním práv z odpovědnosti za vady (§ 440 odst. 2 obch. zák.). Mohl by se však domáhat náhrady další (následné) škody, vzniklé mu v důsledku vadného plnění zhotovitele.

111. V projednávané věci si postup při uplatnění práv z odpovědnosti za vady Díla, jež se vyskytnou v záruční době strany sjednaly v čl. 11.3.7. smlouvy o dílo tak, že zhotovitel se zavázal odstraňovat záruční vady podle požadavku objednatele bez odkladu poté, kdy mu byla vada objednatelem písemně oznámena. Pokud by zhotovitel po obdržení písemné výzvy tuto povinnost v objednatelem požadovaném termínu nesplnil, byl objednatel oprávněn provést odstranění závady na náklady zhotovitele. Dále bylo sjednáno, že pokud odstranění vady na díle pro svoji povahu nesnese odkladu (zejména porušuje-li běžný provoz v díle nebo jde o havarijní stav), byl zhotovitel povinen zahájit práce na odstraňování vady ihned, tedy nejpozději do 24 hodin po písemném či telefonickém oznámení vady a provést odstranění vady v co nejkratším termínu.

112. Z citovaného ujednání vyplývá, že zhotovitel byl primárně oprávněn (a současně povinen) přistoupit k odstranění případné vady Díla, jež se vyskytla v záruční době. Objednatel byl oprávněn přistoupit sám k odstranění vady na náklady zhotovitele pouze tehdy, pokud vada nebyla odstraněna zhotovitelem v požadovaném termínu.

113. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla na Díle opatření k posílení nosné konstrukce již předtím, než uplatnila u žalované práva z odpovědnosti za vady Díla (vadně provedené dilatace). Opatření k posílení nosné konstrukce prvního podzemního podlaží jsou přitom opatřeními trvalé povahy, jak vyplynulo z provedeného dokazování, zejména výpovědi zástupce znaleckého ústavu [společnost 2] Provedená opatření jsou funkční, neboť po jejich instalaci se v místě nové trhliny a praskliny netvoří. Zároveň znalec nepovažoval za vhodné, aby tato opatření byla demontována. Žalobkyně svým postupem v podstatě vady Díla, spočívající ve vadné dilataci, sama, bez dohody se zhotovitelem, odstranila, resp. trvalým způsobem zamezila vzniku dalších prasklin konstrukce, čímž zhotoviteli znemožnila, aby postupoval podle smlouvy o dílo, sám vady posoudil a případně přistoupil k jejich opravě.

114. Významná je také skutečnosti, že k tomu, aby žalovaná mohla v současné době případně přistoupit k odstranění vad Díla, muselo by nejprve dojít k demontáži již provedených opatření, která jsou od své montáže funkční. Odstranění vad dilatace by za této situace tedy bylo rovněž značně neekonomické. Posouzení příčin vad Díla (vadné dilatace) bylo postupem žalobkyně nadto významně ztíženo.

115. Příčina popraskání skleněných tabulí nebyla jednoznačným způsobem prokázána. Podle znaleckého ústavu [společnost 2] mohl být příčinou pohyb v konstrukci. Podle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] pokles povrchu terénu způsobený nejspíše konsolidací zásypu vně obvodové stěny podzemního podlaží. Popraskané skleněné tabule nebyly předmětem reklamace dopisem ze dne 4. 7. 2017, jsou zmíněny v dopise ze dne 9. 11. 2017. Pokud znalec shledal, že po provedených opatřeních k dalšímu pohybu v konstrukci nedochází, nelze mít za prokázané, že skla popraskala právě v důsledku pohybu v konstrukci z důvodu vadně provedené dilatace. Jinými slovy řečeno nebyl důvodný ani nárok žalobkyně na zaplacení částky 79 800 Kč jako slevy z ceny Díla týkající se dvou prasklých izolovaných skel na fasádě Budovy. Příčina poklesu terénu nebyla zjištěna natolik jednoznačně, aby bylo možno dovodit, že k němu došlo v důsledku činnosti žalované jako zhotovitele Díla.

116. Ze všech důvodů uvedených shora považoval odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení slevy z ceny Díla za nedůvodný. Za této situace již nebylo třeba se zabývat výší této slevy. Ze stejných důvodů považoval za nedůvodný eventuální nárok na odstranění vad Díla.

117. Jelikož nárok z odpovědnosti za vady Díla nebyl žalobkyní uplatněn oprávněně, nemůže být důvodným ani její nárok na zaplacení nákladů na znalecký posudek [p.o.4], které souvisely právě s uplatněním práv z odpovědnosti za vady Díla.

118. Odvolací soud tedy z důvodů podrobně vysvětlených shora napadený rozsudek ve výroku I. a doplňující usnesení podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil a žalobu v tomto rozsahu zamítl. Žalobu zamítl rovněž v rozsahu eventuálního petitu, neboť neshledal důvodným primární petit, a proto musel o eventuálním petitu sám rozhodnout.

119. Rozsudek soudu prvního stupně dále ve výroku II. v napadeném rozsahu co do částky 1 962 149, 68 Kč podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný.

120. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 211 o.s.ř.

121. Žalovaná byla v řízení plně úspěšná, proto má vůči žalobkyni právo na náhradu jeho nákladů, které vynaložila účelně.

122. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem. Proto má podle § 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. právo na paušální náhradu ve výši[Anonymizováno]300 Kč za každý úkon učiněný v řízení. Žalovaná učinila v řízení do doby vydání nyní přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně celkem 17 úkonů (příprava procesní obrany, písemná podání ve věci samé ze dne 17. 5. 2019, 18. 9. 2019, 30. 10. 2020, 20. 6. 2022, 5. 9. 2023, 25. 10. 2023, účast na jednání před soudem prvního stupně ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na místním šetření dne 29. 9. 2021 (ke znaleckému zkoumání), sepis odvolání ze dne 29. 11. 2022 proti předchozímu rozsudku soudu prvního stupně, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]). V tomto odvolacím řízení učinila celkem 5 úkonů (sepis odvolání ze dne 2. 2. 2024 proti rozsudku, sepis odvolání ze dne 20. 5. 2024 proti doplňujícímu usnesení, účast u odvolacích jednání ve dnech [datum] a [datum], písemný závěrečný návrh ze dne 21. 11. 2024. Celkem tak žalované náleží paušální náhrada ve výši 6 600 Kč (22 x 300).

123. Žalovaná dále zaplatila zálohu na znalecký posudek ve výši 20 000 Kč, která byla spotřebována na výplatu znalečného znaleckému ústavu [společnost 2] a zaplatila celkem 28 961,35 Kč za znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a související úkony (účast na místním šetření dne 29. 9. 2021). Za účelně vynaložený náklad je třeba též považovat soudní poplatek za odvolání ve výši 102 481 Kč, který žalovaná zaplatila za odvolání proti předchozímu rozsudku soudu prvního stupně.

124. Celkem tak žalovaná účelně vynaložila v souvislosti s bráněním práva náklady ve výši 158 042,35 Kč a odvolací soud proto uložil žalobkyni tuto částku žalované zaplatit ve standardní třídenní lhůtě plynoucí od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

125. Odvolací soud neshledal důvod pro uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení znaleckému ústavu za jednání odvolacího soudu dne [datum], jak navrhovala žalobkyně (§ 147 odst. 1 o.s.ř.), neboť zástupce znaleckého ústavu se sice opomněl dostavit k tomuto jednání, ačkoli k němu byl řádně a včas předvolán, avšak odvolací jednání by proběhlo i bez jeho účasti, přičemž nebyl předpoklad, že by ve věci bylo rozhodnuto při jediném odvolacím jednání.

126. Výrok II. v rozsahu částky 120 061,80 Kč s příslušenstvím nebyl odvoláním napaden, tudíž zůstal nedotčen.

Poučení