21 CO 208/2022-390

Rubrum

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Šárky Petrové a soudců JUDr. Jiřího Petržálka a JUDr. Igora Pařízka ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka: [osobní údaje účastníka] o zaplacení 231 391 Kč s příslušenstvím k odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 16. června 2022 č. j. 63 C 1/2020-332 takto:

Výrok

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích pod body I a III potvrzuje.

II. Ve výroku pod bodem II se rozsudek okresního soudu mění takto: Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit každému ze žalobců náklady řízení před okresním soudem v částce 149 251 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit každému ze žalobců náklady odvolacího řízení v částce 19 013 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

IV. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice náklady odvolacího řízení v částce 4 182,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou.

Odůvodnění

1. Okresní soud výrokem I rozsudku označeného v záhlaví uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 231 391 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení z částky 231 391 Kč od 23. prosince 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem II uložil žalované a vedlejšímu účastníku povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům náklady řízení ve výši 335 808,86 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců a výrokem III uhradit České republice – Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou náhradu nákladů řízení ve výši 4 555,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. V odůvodnění uvedl, že žalobci se po žalované domáhali náhrady škody ve výši 231 391 Kč a tvrdili, že dne 10. 1. 2017 došlo k havárii kanalizačního řadu žalované a v důsledku této havárie k průsaku odpadních vod do sklepních prostor domu [adresa] na [anonymizována dvě slova] v [obec] ve vlastnictví žalobců a žalobcům tak vznikla majetková újma v celkové výši 231 391 Kč. Žalovaná a vedlejší účastník po celou dobu řízení navrhovali zamítnutí žaloby a namítali, že žalobcům se nepodařilo prokázat příčinnou souvislost mezi havárií kanalizačního řadu a výskytem vlhkosti ve sklepě domu. Výši škody žalovaná nesporovala, neboť zastávala názor, že nebyla prokázána ani příčinná souvislost mezi havárií a vznikem škody. Po provedeném dokazování vzal okresní soud za prokázané, že žalobci jsou vlastníky domu [adresa] na pozemku [parcelní číslo], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeném u [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ dům“). Dne 10. 1. 2017 došlo k havárii kanalizačního řadu žalované na [anonymizována dvě slova] v [obec]. V příčinné souvislosti s touto havárií došlo k pronikání odpadních vod (tlakové vody) do domu a do současné doby jsou patrné důsledky havárie, a to zejména zápach a pronikání vlhkosti do zdiva domu. K pronikání vody dochází proto, že v důsledku havárie došlo k porušení zevního tělesa na vnější stěně nemovitosti a zároveň porušení jílové hydroizolace domu. V důsledku průniku odpadních vod do stavebního tělesa domu pak vznikla na domě škoda. Existenci příčinné souvislosti mezi vznikem škody a havárií kanalizačního řadu žalované okresní soud dovodil na základě závěrů znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], znalce z oboru stavebnictví, specializace poruchy staveb, vlhké zdivo objektů, ze dne 25. 2. 2022 [číslo] z výslechu tohoto znalce. Znalec konstatoval, že k masivnímu pronikání odpadních vod pod tlakem došlo právě z důvodu havárie. Vysoušení sklepních prostor a odvlhčování zdí je nutné, aby podstatným způsobem pokleslo vyplnění zdiva kapilární vodou a injektáž zdiva byla účinná. Znalec uvedl, že z fotodokumentace je zřejmé, že voda v mnoha místech stěny prýštila do objektu, přičemž vztlaková voda vzniká tím, že se za stěnou vytvoří vodní sloupec. Na rozdíl od gravitační vlhkosti se tlaková voda vyznačuje stopami po stékání vody po stěně. Působením tlakové vody z havárie došlo k porušení jílové hydroizolace domu. Hliněná malta, kterou je spojena cihlová a kamenná zeď ve sklepení domu, je nejvíce propustná. Spodní kamenná část zdiva je spojena cementovou maltou a lépe izoluje. Cihlová teď stojící na kamenné je napojena hliněnou maltou, která žádné izolační vlastnosti nemá. Znalec vyloučil, že stejný stav domu by byl, i kdyby k havárii nedošlo. Izolace jílovou vrstvou byla z hlediska historického běžně používána. Největší pronikání vlhkosti bylo v místě vodovodní přípojky, neboť ta je zásahem do zdiva i hydroizolace. Přítomnost dusičnanu ve stěně je důkazem, že došlo k pronikání splaškové vody. Největší intenzita přítomnosti dusičnanů byla znalcem zjištěna v okolí vodovodní přípojky, neboť v ostatních místech nedocházelo k průniku pod tak vysokým tlakem a mohlo dojít k jisté filtraci. Znalec uvedl, že je velmi nepravděpodobné, že by dusičnany pocházely z jiného zdroje, než z odpadních vod. Okresní soud pak, pokud jde o povahu a výši škody, uzavřel, že žalobcům v důsledku průniku odpadních vod do stavby domu vznikly následující škody. Náklady na nájemné za odvlhčovač ve výši 64 350 Kč, náklady na vyšší odběr elektrické energie ve výši 28 744 Kč, ztráta zisku z případného nájemného ve výši 22 275 Kč, předpokládané minimální účelně vynaložené náklady na opravu domu ve výši 150 000 Kč, náklady vynaložené na vypracování znaleckého posudku za účelem zjištění příčin stavu domu a vyčíslení škody ve výši 2 700 Kč, celkem 263 080 Kč. Žalobcům se dostalo pojistného plnění ve výši 31 689 Kč a zbývá tedy k náhradě škoda ve výši 231 391 Kč. Okresní soud věc po právní stránce posoudil především podle § 2095 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když dovodil, že kanalizaci je třeba považovat za zařízení zvlášť nebezpečné. Žalovaný proto odpovídá objektivně. Žalobci pak mají právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Okresní soud proto žalobě vyhověl a neúspěšné žalované spolu s vedlejším účastníkem uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobcům a České republice náklady řízení (§ 142 odst. 1, § 148 odst. 1 zákona číslo 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání. Okresnímu soudu vytýkala, že nesprávně dospěl k závěru o příčinné souvislosti mezi havárií kanalizačního řadu a škodě vzniklé na domu žalobců. Okresní soud z fotodokumentace sklepa domu před havárií nesprávně uzavřel, že na ní není patrna vlhkost na stěnách suterénu. Naopak z těchto fotografií je patrná určitá vlhkost zdiva před havárií a tuto vlhkost zmiňuje i znalec. Lze pochybovat o pravdivosti výpovědi svědka [příjmení], neboť není pravděpodobné, že by se sám svědek přiznal k tomu, že provozoval prodej zboží v potravinářství v prostorách, které vykazovaly určitou míru vlhkosti, nakonec [jméno] [příjmení] předal nebytové prostory řadu měsíců před havárií. Znalec, o jehož znalecký posudek se okresní soud opíral, své závěry při svém výslechu dostatečně a srozumitelně neobhájil. Znalec při odběrech vzorků zasaženého zdiva, při kterých konstatoval přítomnost dusičnanů výhradě z odpadních vod, pominul všeobecně známou skutečnost, že dešťová voda není destilovaná a obsahuje rozpuštěné oxidy, sírany a dusičnany, organické látky, prachové částice, rostlinné živiny, fosfor i amonné ionty způsobující degradaci zdiva. Sám znalec pak poukázal na pronikání dešťové vody přes deformovaný chodník. Je zřejmé, že sami žalobci neudržovali stav sklepních zdí ve stavu, kdy by byly schopny odolávat ať už jakýmkoliv příčinám vlhkosti a došlo tak ke spoluzavinění na vzniku škody samotnými žalobci. Znalec pouze spekuloval, že u obdobných objektů se prováděla v době výstavby hydroizolace zpravidla pomocí dusaného jílu, ale nezjistil, že by objekt citovanou hydroizolaci skutečně měl. Znalec ve svém posudku neuvedl podíl gravitační vlhkosti na celkové vlhkosti prostor, byť takovou gravitační vlhkost připustil. Nezabýval se možností, že pronikání vlhkosti může souviset s provozem vodovodní přípojky žalobců. S odstupem více jak 5 let od havárie není technicky možné obstarat takový důkaz, který by příčinnou souvislost mezi vznikem škody a její příčinou mohl osvětlit alespoň s mírou pravděpodobnosti. Příčin vlhkosti zdiva, která zde byla před havárií i po ní, může být mnoho. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k odvolání žalované rovněž navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne a žalované přizná náhradu nákladů řízení. Žalobci neunesli důkazní břemeno a nebyli schopni prokázat, že vznik škody, tedy současné vlhnutí sklepa, má příčinnou souvislost s havárií kanalizačního řadu, ke které došlo dne 10. 1. 2017. Závěry znalce [titul] [jméno] [příjmení] jsou jeho pouhými domněnkami. Pokud znalec založil své závěry na měření dusičnanů, pak z 8 vzorků se 6 blíží nárokům na pitnou vodu nebo je dokonce překračuje. Znalec dovodil bez dalšího původ dusičnanů v havárii kanalizace, ale jejich původ může být různý. Výsledky zpochybňuje sonda číslo 8, která byla provedena mimo obvodu zdi a vykazuje střední hodnotu, a je zřejmé, že dusičnany jsou ve sklepě běžné. Znalec neprovedl komparační měření nejen jinde ve sklepě, ale ani na zbývajících stěnách. Znalec nevyloučil poruchu vodovodní přípojky, i když nejvyšší vlhkost byla zjištěna právě nejblíže vodovodní přípojce. Zápach, který by odpovídal průniku splaškových vod, je přitom již aktuálně cítit jen slabě. Okresní soud tak nepodrobil důkaz znaleckým posudkem téměř žádnému hodnocení, neprovedl jej řádně ve vztahu k ostatním důkazům a tvrzením a bez dalšího jej aplikoval do svého rozhodnutí. Nevzal v potaz, že dům nemá jakoukoli izolaci, která by prostory pod úrovní terénu chránila proti vlhkosti. Již toto samo o sobě zadává liberační důvod pro zproštění odpovědnosti za předpokladu, že by původ vlhkosti byl skutečně v činnosti žalované. Kanalizační řad je opraven více jak 5 roků a není možné, aby nadále docházelo k vlhnutí sklepu od této havárie i po takto dlouhé době. Okresní soud pak nerozhodl správně i o náhradě nákladů řízení, neboť bez dalšího akceptoval vyčíslení nákladů žalobci. Nelze přitom akceptovat písemná podání číslo 2 a číslo 3 a další porady s klientem.

4. Žalobci ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované navrhli, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Vyjádřili přesvědčení, že okresní soud dospěl ke správným skutkovým závěrům. Opřel se o znalecký posudek, ve kterém znalec jednoznačně stanovil příčiny vlhkosti a zápachu v suterénních prostorách domu. Znalecký posudek obsahuje chemická i fyzikální šetření. Znalec uzavřel, že poruchou v kanalizačním řadu došlo prokazatelně ke vzniku tlakové vody v zemním násypu kolem domu v přední části na náměstí a byl tak hrubě narušen ustálený stav zemního tělesa. Sklep měl sice určitou přirozenou vlhkost již před havárií, avšak ta byla zcela nepodstatnou a nebránící v jeho užívání. To bylo prokázáno dlouhodobou nájemní smlouvou nájemce [jméno] [příjmení] a jeho svědeckou výpovědí. Není rozhodné, zda dům měl či neměl odizolované základy v optice současných stavebních předpisů, neboť dům pochází zřejmě z 18. nebo 19. století. Toho si musí být žalovaná vědoma při provozu kanalizace v lokalitě historického centra města. Okresní soud pak správně rozhodl i o náhradě nákladů řízení.

5. Zástupci účastníků a vedlejší účastník při jednání u odvolacího soudu odkázali na svá písemná podání.

6. Odvolací soud doplnil dokazování provedené okresním soudem doplňujícím výslechem znalce [titul] [jméno] [příjmení], ze kterého zjistil, že v prvé řadě znalec na závěrech svého znaleckého posudku trvá. Obvodová stěna sklepu domu již dříve určitou vlhkost obsahovala, protože na stěně se nacházely mapy. Tato vlhkost řádnému provozu ale nepřekážela, protože vytápěný prostor o této vlhkosti mohl být běžně provozován. Havárie se projevila masivním průnikem vody pod tlakem až tak, že ze zdi prýštila splašková voda. To, že se jednalo o vodu splaškovou, ověřil chemickým testem. Při úvaze o stavu stěn před havárií a po havárii znalec vycházel z fotodokumentace. I z poměrů na místě samém mohl dovodit, že po havárii došlo k velkému toku vody. Po havárii byly v omítce díry, z čehož je zřejmé, že výtok vody musel být velký nebo došlo k protržení a znehodnocení stěny. Stavba má historický způsob izolace. Srážková voda sice také obsahuje další přísady, např. uhličitany a sírany, ale dusičnany naprosto stopově. Svým testem však znalec zjistil obsah dusičnanů 1 800 miligramů na litr vody, přičemž běžná pitá voda obsahuje do 50 miligramů. Toto zjištění podle znalce vylučuje, že by se jednalo o pitnou nebo srážkovou vodu. Pokud jsou výsledky u různých vzorků různé, jde o to, že jsou různé i materiály stěny a ty se pak chovají jinak. Některé mohou být vůči dusičnanům rezistentní. Kontaminované zdivo pak vydává zápach.

7. Zástupci účastníků a vedlejší účastník na závěr jednání odvolacího soudu odkázali na své odvolací návrhy uvedené v písemných podáních.

8. Odvolací soud dospěl po doplnění dokazování a projednání odvolání k závěru, že odvolání směřující do merita věci není opodstatněné.

9. Okresní soud dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním, a pokud jeho rozhodnutí nespočívá na zcela přiléhavém právním posouzení věci, nemělo to za následek jeho věcnou nesprávnost.

10. Odvolací soud nesdílí právní závěr okresního soudu potud, pokud okresní soud dovodil, že škoda byla žalovanou žalobcům způsobena provozem zvlášť nebezpečným a odpovídá proto za ni podle § 2925 o. z., jinými slovy řečeno, že by provoz kanalizačního řadu byl provozem zvlášť nebezpečným. Odvolací soud sice ve svém předchozím kasačním rozhodnutí mimo jiné okresnímu soudu uložil, aby se zabýval právní otázkou, zda je provozování kanalizačního řadu provozem zvlášť nebezpečným ve smyslu § 2925 nebo„ prostou“ provozní činností ve smyslu § 2924 o. z., ale tím ovšem pochopitelně neřekl, jak má okresní soud na tuto otázku odpovědět. Podle § 2925 odst. 1 část věty první za středníkem provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče (§ 2925 odst. 3 o. z. na projednávanou věc nedopadá zcela zřejmě). Okresní soud sice v odůvodnění svého rozsudku v bodě 63 vyložil přesvědčivě a racionálně okolnosti, které jsou přirozeně spjaty s provozem kanalizace, a lze mu přisvědčit v tom, že provoz kanalizačního řadu jistě určité nebezpečí vzniku škody při havárii představuje, nicméně nejde o nebezpečí vyšší intenzity, které by mělo být provozu zvlášť nebezpečnému ve smyslu § 2925 o. z. vlastní. Nejde o činnost, při níž by byly využívány technické prostředky, nebezpečné suroviny a výrobky, popř. přírodní síly, které nejsou za daných podmínek vědy, techniky a hospodářství, a to ani při zachování veškeré opatrnosti, plně ovladatelné a kontrolovatelné, takže z procesu jejich použití hrozí pro okolí zvýšené a zpravidla přímé nebezpečí vzniku závažné újmy (viz Občanský zákoník VI, Hulmák a kolektiv, Velké komentáře, nakladatelství C. H. Beck, 1. vydání 2014, strana 1607).

11. Provoz kanalizačního řadu je tedy onou (jak bylo shora uvedeno)„ prostou“ provozní činností ve smyslu § 2924 o. z., a pokud při jejím provádění vznikla žalobcům škoda, žalovaná za tuto škodu odpovídá podle tohoto ustanovení.

12. Podle § 2924 o. z., kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem provozní činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

13. Judikatura (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3113/2006) dovozuje, že provozní činností se rozumí soustavně prováděná činnost, která je organizována právnickou či fyzickou osobou (podnikatelem) v určitém provozu, která – i když by nebyla vymezena v jejím předmětu činnosti – je součástí jejího provozu a faktické činnosti. Za provozní činnost ve smyslu § 420a odst. 1 občanského zákoníku z roku 1964 se považuje i činnost, která bezprostředně, objektivně a fakticky předchází či navazuje na činnost hlavní. Předpokladem odpovědnosti podle § 420a odst. 1 obč. zák. není protiprávní úkon, nýbrž určitá škodní událost, která byla příčinou vzniku škody. Jde o škodu způsobenou nejen přímo provozovatelem, případně osobou, kterou provozovatel k realizaci své činnosti použil, ale samou existencí provozního zařízení, které vyvíjí škodlivý vliv na okolí, a to bez ohledu na to, zda zařízení je v chodu či nikoliv. K této judikatuře odvolací soud připomíná, že je zcela použitelná i na ustanovení § 2924 o. z.

14. V projednávané věci šlo o případ škody z provozní činnosti, která byla důsledkem vlivu provozní činnosti na okolí (havárie s průnikem odváděných splaškových vod).

15. Jak bylo shora uvedeno, podmínkou vzniku tohoto typu odpovědnosti není protiprávní úkon, postačí existence škodní události, která má původ v provozní činnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi touto škodnou událostí a vznikem škody. V řízení bylo prokázáno a nestalo se ani sporným, že ke škodné události – havárii kanalizačního řadu – došlo a nelze mít jistě jakékoliv pochybnosti o tom, že tato škodná událost má původ v provozu žalované. Spor mezi účastníky spočíval v řešení otázky, zda mezi touto škodní událostí a škodou na domě žalobců existuje příčinná souvislost, resp. (jak to nastínil vedlejší účastník v odvolacím řízení), zda zjištěné okolnosti nelze po právní stránce posoudit také jako liberační důvody ve smyslu § 2924 věta druhá o. z.

16. Odvolací soud již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí stručně připomněl, že existenci příčinné souvislosti je povinen prokázat poškozený, tedy v projednávané věci žalobci. Okresní soud uzavřel, že žalobci existenci příčinné souvislosti mezi škodní událostí (havárií vodovodního řadu) a vznikem škody – poškozením domu způsobeným průnikem splaškových vod, prokázali a odvolací soud tento závěr okresního soudu považuje za správný a založený na správných a úplných skutkových zjištěních. Odvolací soud připomíná, že z judikatury Ústavního soudu ČR (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 1919/08) vyplývá, že není třeba absolutní jistoty, ale ve skutkově velmi složitých případech lze přijmout pro poškozeného příznivější způsob prokazování příčinné souvislosti než setrvání na absolutní jistotě o faktické kauzalitě. Tyto závěry neodmítá ve své judikatuře ani Nejvyšší soud (viz rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1062/2002). Při zjišťování kauzálního nexu tedy soud prověřuje, zda zkoumaný předpoklad je alespoň podmínkou nastalé újmy.

17. Okresní soud svůj skutkový závěr o věcné příčinné souvislosti vzniku škody a škodní události založil především na závěrech znaleckého posudku znalce [titul] [jméno] [příjmení] (viz shora). Odvolací soud výslech tohoto znalce zopakoval a i toto doplnění dokazování odvolací soud přesvědčilo o tom, že hodnocení důkazu znaleckým posudkem jako důkazu spolehlivého je správné a závěr okresního soudu obstojí. Znalec svůj závěr o existenci příčinné souvislosti mezi havárií kanalizačního řadu a průnikem splaškových vod do stavby domu přesvědčivě odůvodnil a obhájil. Provedl na místě příslušná fyzikální i chemická šetření a jejich výsledky vysvětlil a uvedl, z jakého důvodu jeho závěr podporují. Znalecký posudek dává odpovědi na všechny pochybnosti, které žalovaná zopakovala i ve svém odvolání a které rozvedl ve svém vyjádření i vedlejší účastník.

18. Znalec připustil, že sklepní prostor domu (jak plyne i z fotografií pořízených před havárií) byl zasažen určitou vlhkostí, ale byla to vlhkost pouze gravitačního původu, která se projevovala pouze„ vlhkými mapami na stěně“ a nikoliv přímým průnikem vody, jak se stalo po havárii. Míra vlhkosti před havárií přitom žalobce jako vlastníky v užívání sklepních prostor domu odpovídajícím způsobem nijak neomezovala. Odvolací soud se s těmito závěry zcela ztotožňuje. Sama skutečnost, že sklep byl zasažen vlhkostí již před havárií, nevylučuje nijak příčinnou souvislost mezi havárií kanalizačního řadu a průnikem splaškových vod. Tento průnik byl intenzivní, způsobený tlakovou vodou a v takové míře, že již ke škodním následkům došlo. Není důvod nevěřit výpovědi svědka [jméno] [příjmení], který provozoval v těchto prostorách vinotéku, že před havárií se v těchto prostorách žádný zápach, který by provoz znemožňoval, neprojevoval. Znalec ve své výpovědi před odvolacím soudem pak mimo jiné uvedl, že některé sondy ukázaly takové množství dusičnanů, že je vyloučené, aby se jednalo o pozůstatky vody dešťové nebo pitné. Lze přijmout názor znalce, že jistě s ohledem na různé vlastnosti zdiva v různých místech mohou být výsledky měření u různých sond různé. Podstatné je ovšem to, že některé sondy zvýšený obsah dusičnanů prokázaly, přičemž nebyly žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že původ tohoto chemického složení je jiný než ten, že do zdiva vnikla splašková voda po havárii. Znalec vysvětlil, že stopy na zdi svědčí o tom, že šlo o průnik tzv. tlakové vody, tedy vody pod tlakem, který je vyvolán vodním sloupcem, který se za zdí vytvořil. Okolnost, že hydroizolace domu odpovídá historicky stavebním postupům užívaným v době jeho vzniku, nelze k tíži žalobců přičítat. Havárie vodovodního řadu stále zůstává hlavní podmínkou vzniku škody, tedy průniku splaškových vod do stavby domu. Z hlediska fyzikálního jistě může existovat více příčin vzniklého stavu, přičemž tyto příčiny se různou měrou na vzniku a rozsahu škody podílejí, ale škodní událost mající původ v provozní činnosti žalované je rozhodně příčinou zcela převažující, bez které by ke vzniku škody nikdy nedošlo.

19. Okresnímu soudu nelze ani vytýkat, že by znalecký posudek nehodnotil v souvislosti s ostatními ve věci provedenými důkazy. Naopak závěr znaleckého posudku je s jinými důkazy v souladu. Zasažení zdiva zvýšenou vlhkostí je patrné z fotodokumentace pořízené po havárii, po které byl pořízen i zápis o poškození věci technikem [právnická osoba] s. r. o. s kontaktem na pojistitele, který zvýšenou vlhkost potvrdil a potvrdil i její vysoušení. Dokonce i pojistitel zčásti na tuto pojistnou událost plnil, když lze usuzovat rozumně na to, že by tak neučinil, pokud by sám nebyl původně přesvědčen o oprávněnosti nároku žalobců, tedy o tom, že žalovaná za vznik škody odpovídá. Mezi průnikem splaškových vod a havárií je i přiměřená časová souvislost. Pokud došlo na určitém místě blízkém domu žalobců k havárii kanalizačního řadu a následně na to k průniku splaškových vod do tělesa stavby jejich domu, pak je závěr o příčinné souvislosti mezi touto škodnou událostí a vznikem škody logický, když současně nebyly prokázány žádné skutečnosti, které by správnost takového úsudku vyvracely.

20. Ze stanoviska žalované je zřejmé, že se obává dále i toho, aby její povinnost hradit žalobcům škodu nebyla z hlediska časového neomezená, resp. aby nebyla rozprostřena do nepřiměřeně dlouhého časového období. K tomu uvádí odvolací soud následující. Pokud škoda z provozní činnosti vznikne vlivem provozní činnosti na okolí, není rozhodné, zda jde o vliv soustavný či krátkodobé působení, resp. zda škoda vznikne jednorázově nebo vzniká průběžně po určitou dobu. Nicméně vždy musí být prokázána v každém okamžiku příčinná souvislost mezi vznikem škody a škodní událostí (původ škody v provozní činnosti). Žalovaná poukazovala mimo jiného na stav domu žalobců v současné době, resp. v době ohledání znalcem. Soudy obou stupňů ovšem nyní rozhodovaly – stručně řečeno – o náhradě škod vzniklých v rozmezí let 2017 až 2019, nikoliv o náhradě škody, jež by vznikala i v současnosti, resp. v době blízké soudnímu rozhodnutí. Pokud by měli žalobci za to, že jim škoda v důsledku zmíněné škodní události vznikala i v dalším období a její náhrady by se domáhali u soudu, pak by se soud znovu existencí jednak škody (dále vznikající) a příčinné souvislosti mezi ní a škodnou událostí znovu zabýval, a to nejen po stránce právní, ale především po stránce skutkové. Vzhledem k období, za které žalobci náhradu žádají, ovšem skutkové závěry okresního soudu o podmínkách odpovědnosti žalované obstojí.

21. Žalovaná nebrojila explicitně proti závěrům soudu o rozsahu škody, a jak škoda vznikla (v čem spočívala). Odvolací soud v tomto bodě odkazuje na dostatečné odůvodnění rozsudku okresního soudu a jen poznamenává, že soud se jistě musí zabývat příčinnou souvislostí mezi škodnou událostí a vznikem jednotlivých škod diferencovaně. Okresní soud se ovšem touto otázkou dostatečně zabýval. Existenci příčinné souvislosti se škodnou událostí lze dovodit u všech jednotlivých škod, jejichž náhrady se žalovaní domáhali.

22. Podle § 2924 věta druhá o. z. povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Vedlejší účastník ve svém vyjádření k odvolání argumentoval tím, že okolnost, že dům nemá jakoukoli hydroizolaci, která by prostory pod úrovní terénu chránila proti vlhkosti, a stavba neodpovídá současným technickým požadavkům daným právními předpisy a státními normami, lze posoudit i jako liberační důvod pro zproštění odpovědnosti za předpokladu, že by původ vlhkosti skutečně byl v činnosti žalované. Již shora odvolací soud vyložil, že tuto okolnost nelze v prvé řadě vnímat jako relevantní pro vznik odpovědnosti žalované, resp. že nejde o okolnost, která by byla významná při úvaze o příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a vznikem škody. Nelze ji posoudit ani jako liberační důvod podle § 2924 o. z. věta druhá. Výrazem„ rozumně požadovat“ je vyjádřeno vše, co se v daném ohledu jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální. Pokud žalovaná provozuje kanalizační řad v historické části městské zástavby, musí ho udržovat a předcházet haváriím s přihlédnutím k tomu, že taková případná havárie může mít rozsáhlejší škodní důsledky právě proto, že domy v jejím okolí mají izolaci proti vlhkosti na úrovni stavebních možností a praxe doby, kdy vznikaly, tedy izolaci jistě méně odolnou, než stavby vystavěné v současnosti za stávající právní úpravy. Naopak není povinností vlastníka historické stavby, aby ji rekonstruoval jen proto, aby stavba odpovídala všem současným právním předpisům a normám. Taková povinnost ze žádného právního předpisu pro vlastníka nevyplývá. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že zmíněná okolnost by nebyla ani liberačním důvodem vymezeným jako„ způsobení škody vlastním jednáním poškozeného“, pokud by byla odpovědnost žalované posuzována jako odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným (viz § 2925 odst. 1 věta druhá o. z.).

23. Okresní soud pak správně rozhodl o povinnosti žalované nahradit státu náklady řízení podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

24. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu ve výrocích I a III jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

25. Částečně opodstatněným je naproti tomu odvolání žalované, pokud směřovalo do výroku II o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Okresní soud správně uložil neúspěšné žalované a vedlejšímu účastníku povinnost nahradit žalobcům náklady řízení ve smyslu § 142 odst. 1, § 93 odst. 3 věta první o. s. ř. Nesprávně však určil výši této náhrady.

26. Každý ze žalobců vynaložil v řízení před okresním soudem a v předcházejícím odvolacím řízení následující náklady. Odměnu za zastoupení advokátem v rozsahu 14 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 5. 4. 2020, závěrečné návrhy ze dne 5. 3. 2021 a ze dne 22. 4. 2022, vyjádření k prvému odvolání žalované, účast na jednáních u okresního soudu dne 12. 5. 2020, 14. 7. 2020, 3. 12. 2020, 25. 2. 2021, 25. 5. 2021 a dne 21. 4. 2022) v sazbě 7 408 Kč za každý (§ 7 bod 6, § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t.“), ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální částka ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), celkem 107 912 Kč. K nákladům řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 22 661,52 Kč, celkem odměna a náhrada výdajů advokáta spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty 130 573,52 Kč. Žalobci dále vynaložili společně náklady spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 11 570 Kč, v odměně realitní kanceláři za její vyjádření ve výši 2 420 Kč a znalečném znalci, jehož posudek objednali a soudu předložili, ve výši 23 365,10 Kč, celkem společné náklady žalobců činí 37 355 Kč a na každého ze žalobců připadá jedna polovina ve výši 18 677,50 Kč. Každý ze žalobců proto v řízení před okresním soudem a v předcházejícím odvolacím řízení vynaložil náklady v celkové výši 149 251,02 Kč. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni tyto náklady nahradit každému ze žalobců společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).

27. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Z tohoto ustanovení plyne mimo jiné zásada, že úspěšný účastník má právo na náhradu pouze těch nákladů, které byly potřebné k tomu, aby účelně uplatňoval nebo bránil své právo, tedy na náhradu nákladů účelných.

28. Odměna za zastupování advokátem patří dle zákona mezi základní typové náklady civilního řízení (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 2804/10 pak ale současně dovozuje, že je porušením ústavně zaručených práv účastníka v tom, že soud proti němu přizná náhradu nákladů druhému účastníkovi, aniž by se zabýval účelností takto vynaložených nákladů. Odvolací soud se proto zabýval i hlediskem účelnosti jednotlivých nákladů, které měli žalobci v řízení vynaložit, a jejichž náhrada jim byla okresním soudem přiznána, resp. a přesněji řečeno účelností jednotlivých úkonů právní služby, které jejich zástupce jako advokát při jejich zastoupení v řízení měl podle vlastního vyúčtování a následně podle odůvodnění rozsudku okresního soudu vykonat. Tuto povinnost měl odvolací soud úředně a nebylo třeba explicitního návrhu žalované, byť vedlejší účastník na neúčelnost některých úkonů právní služby, které vykonal zástupce žalobců, poukázal.

29. Zástupce žalobců jako advokát vykonal účelně v řízení úkony právní služby, které byly shora uvedeny. Jako úkony právní služby, jež ale nebyly„ účelné“, odvolací soud vyhodnotil další poradu advokáta se žalobci dne 24. 11. 2020 a sepis vyjádření ze dne 30. 11. 2020. Ve vyjádření žalobci především toliko zopakovali svá dosavadní stanoviska a tvrzení a vyjádřili se k vyjádření žalované k důkazu. Toto vyjádření ovšem mohl zástupce žalobců bez ohrožení jejich procesních práv provést např. přednesem při jednání. Podle § 11 odst. 1 písm. c/ a. t. mimosmluvní odměna náleží i za úkon právní služby spočívající v další poradě s klientem přesahující jednu hodinu. Obecně tedy náhrada za odměnu advokáta za tento úkon právní služby vyloučena jistě není. U tohoto typu právní služby je ovšem třeba zvláště pečlivě zvažovat její účelnost vzhledem k její povaze a problematice průkazu její existence. Tento úkon právní služby totiž není (nemusí být) ze spisu a z průběhu řízení zcela zjevný a prokazatelný, jako je tomu např. v případě účasti advokáta na jednání před soudem ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g/ a. t. a podobně. Soudní praxe se proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení k těmto úkonům právní služby staví (a musí stavět) zdrženlivě. Účelnost porady soud posuzuje s ohledem na povahu řízení a uplatněného nároku po stránce skutkové a právní, stanoviska účastníků a aktuální stav v řízení. Musí pak vždy jít o poradu přesahující jednu hodinu, nikoliv poradu kratší, které se mezi advokátem a jeho klientem v průběhu řízení realizují přirozeně běžně. V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že vycházejíc ze shora uvedených obecných kritérií nebyla v projednávané věci porada advokáta se žalobci, která by musela přesáhnout jednu hodinu, potřebná k účelnému uplatňování nebo bránění práva.

30. Žalobci byli zcela úspěšní i v odvolacím řízení, neboť k jejich návrhu byl rozsudek okresního soudu potvrzen. Mají proto proti žalované a vedlejšímu účastníkovi právo i na náhradu nákladů řízení odvolacího (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Každý ze žalobců vynaložil v odvolacím řízení následující náklady. Odměna za zastoupení advokátem v rozsahu dvou úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání u odvolacího soudu) v sazbě 7 408 Kč každý (§ 7 bod 6, § 12 odst. 4 a. t.), ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální částka náhrady výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), advokát má právo na náhradu výdajů vynaložených na cestu z jeho sídla k odvolacímu soudu a zpět při ujetí 80 km v celkové výši 594,40 Kč (§ 13 odst. 1 a. t.), na každého žalobce připadá polovina náhrady cestovních výdajů ve výši 297,20 Kč, celkem 15 713,20 Kč. K nákladům odvolacího řízení patří i náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 3 299,80 Kč Celkem každý ze žalobců vynaložil v odvolacím řízení náklady ve výši 19 013 Kč a žalovaná společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem jsou povinni jim je nahradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1, § 211, § 224 odst. 1 o. s. ř.).

31. Stát vynaložil v odvolacím řízení náklady na znalečné znalci [titul] [jméno] [příjmení] ve výši 4 182,50 Kč Tyto náklady je povinna státu nahradit žalovaná společně a nerozdílně s vedlejším účastníkem (§ 93 odst. 3, § 148 odst. 1, § 211, § 224 odst. 1 o. s. ř.).