21 CO 215/2022 - 287

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Lojkáskové a soudců JUDr. Blaženy Škopkové a Mgr. Vladimíra Soukupa ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 150 000 Kč o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 23. března 2022, č.j. 20 C 30/2019-262 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobu původně domáhal zaplacení částky ve výši 500 000 Kč z titulu vzniklé nemajetkové újmy. Svůj nárok odůvodnil tak, že žalovaná tím, že neoprávněně vybrala peníze bez svolení jeho manželky od klientů společnosti [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a od pana [příjmení] v celkové výši 207 000 Kč dne [datum], ačkoliv nebyla oprávněna peníze vybírat. Vybranou částku nepředala ani jeho manželce ani [anonymizováno] [příjmení] ani sdružení ani žalobci. Žalovaná nebyla pracovnicí ani zaměstnankyní sdružení. Sdružení nebylo právnickou osobou a nemohlo tak nikoho zaměstnávat. Manželka žalobce je atakována osobami, které předaly peníze žalované, že se obohatila. Osočován je i sám žalobce, protože s manželkou žije. Byla na něj nařízena exekuce, manželka spadla do insolvence a nemůže vykonávat svou činnost, což se dotklo i žalobce. Žalobce také přišel o práci v důsledku jednání žalované a nyní se celá věc rozšířila i na jeho dceru. Dle žalobce jednání žalované zapříčinilo to, že žalobci byl zablokován jeho soukromý účet, čímž je poškozen na právech a po morální stránce, nemůže dostat v bance ani úvěr. Má ostudu před rodinou a známými. Žalobce se tedy žalobou domáhá 500 000 Kč jakožto zadostiučinění za morální újmu vzniklou zablokováním soukromých účtů. K dotazu soudu žalobce upřesnil návrh tak, že jeho morální újma je v příčinné souvislosti se zablokováním účtu č. [bankovní účet] [anonymizována tři slova] dle exekučního příkazu ze dne [datum] a účtu č. [bankovní účet] [anonymizováno] [právnická osoba] dle exekučního příkazu ze dne [datum].

2. Žalovaná nárok žalobce neuznávala. Především uvedla, že s manželkou žalobce měla uzavřenou smlouvu o zpracování administrativy, na základě které vykonávala zpracování advokátních spisů. Předtím pracovala u [anonymizována dvě slova]. Ten přibral ke spolupráci manželku žalobce a založili sdružení. Ona podepsala smlouvu a její práce pokračovala. Úkoly jí zadával jak [anonymizováno] [příjmení], tak žalovaná. Během pracovní činnosti se běžně stávalo, že klienti složili úhradu za služby hotově v kanceláři, ona je pak předala panu [příjmení] nebo manželce žalobce. Popírala, že by prostředky vybrala neoprávněně, či je neodevzdala. Jednání ani není v příčinné souvislosti, neboť nezavinila, že jsou na žalobce vedeny exekuce. Nebylo ani prokázáno, že újma žalobci vznikla, kdy a zda stále trvá, což je nezbytné pro posouzení promlčení, ani není zřejmé, že právě žalovaná žalobce ponížila po morální stránce. U Obvodního soudu pro Prahu 6 probíhalo řízení ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti manželce žalobce a žalobkyně v tomto řízení byla úspěšná. Manželka žalobce podala žalobu o zaplacení částky 207 000 Kč proti žalované, řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 40/2017 a žaloba byla zamítnuta. Manželé [příjmení] podali rovněž trestní oznámení, které však bylo shledáno nedůvodným.

3. Při jednání dne [datum] žalobce vzal svou žalobu částečně zpět v rozsahu 350 000 Kč, soud I. stupně usnesením ze dne 31. 3. 2021, č.j.: 20 C 30/2019-122 v tomto rozsahu řízení zastavil.

4. Okresní soud v Kladně (dále jen soud I. stupně) po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 23.3.2022, č.j. 20 C 30/2019-262 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit 150 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce (výrok II). Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování k tomuto skutkovému závěru: Žalovaná v roce 2011 pracovala na základě faktického pracovního poměru u [jméno] [příjmení]. Založením sdružení dne [datum] [anonymizováno]. [příjmení] převzala tento pracovní vztah a dále žalované přidělovala práci. Dne [datum] žalovaná vybrala částku 16 000 Kč od společnosti [právnická osoba], částku 11 000 Kč od [jméno] [příjmení] a částku 180 000 Kč od [jméno] [příjmení], vystavila příjmový doklad a částku odevzdala do rukou [jméno] [příjmení] ve vedlejší kanceláři. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 7. 2017, č.j.: 13 C 274/2014 – 212, podle kterého je žalovaná povinna uhradit [jméno] [příjmení] částku 180 000 Kč z titulu předaných finančních prostředků v advokátní kanceláři [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Exekučním příkazem vydaným [exekutorský úřad] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [číslo jednací] byly postihnuty účty žalobce jakožto manžela povinné.

5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) ve znění účinném ke dni vzniku tvrzené újmy. Nárok žalobce soud I. stupně posoudil jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout tím, že žalovaná v roce 2011 vybrala neoprávněně finanční prostředky od klientů manželky žalobce, přičemž následkem tohoto jednání byl vydaný exekuční příkaz na účet žalobce jakožto manžela povinné, čímž vznikla nemajetková újma žalobci z důvodu poškození osobní pověsti u známých, poškození zdraví, ztráty zaměstnání a z důvodu nemožnosti žádat banku o půjčku. Žalobce opakovaně v řízení upozornil na nepravost smlouvy o administrativě, zpochybnil pravost příjmových dokladů a nevěrohodnost výpovědi [anonymizováno]. [příjmení] a trval na tom, že žalovaná si prostředky ponechala. Z provedených důkazů ovšem plyne závěr opačný, tedy že žalovaná předmětné finanční prostředky převzala, což bylo i mezi stranami nesporné, a následně je odevzdala do rukou [anonymizována dvě slova]. Toto opakovaně potvrdil [anonymizováno]. [příjmení], sama žalovaná a rovněž [anonymizováno]. [příjmení] připustil převzetí některých prostředků, trval ovšem na tom, že je žalovaná předala také [anonymizováno]. [příjmení]. K závěru, že si žalovaná finanční prostředky neponechala, ostatně dospěl pravomocně i soud a rovněž orgány činné v trestním řízení prověřováním nezjistily existenci podezření z trestného činu. Skutečnost, že si žalovaná prostředky neoprávněně ponechala, tedy plyne pouze z tvrzení žalobce, naopak důkazy, které opakovaně zkoumaly nezávislé orgány veřejné moci, ve svém souhrnu hovoří o opaku, přičemž soud nemá důvod se odchýlit od již dříve vysloveného skutkového závěru. Již z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět, neboť ve věci absentuje tvrzené jednání žalované, které mělo být příčinou nemajetkové újmy žalobce.

6. Soud I. stupně neshledal ani případnou příčinnou souvislost mezi údajným jednáním žalované a následkem spočívajícím v nemajetkové újmě žalovaného. Mezi jednáním a následkem uběhlo 7 let, přičemž po tuto dobu měla paní [jméno] [příjmení] dostatek prostoru uzpůsobit své majetkové poměry tak, aby mohla dostát všem závazkům a předmětná pohledávka by tak nebyla předmětem výkonu rozhodnutí, nadto postihnutí majetku na účtu žalobce je důsledek uzavření a trvání manželství, jakožto svobodného svazku dvou lidí včetně právních důsledků v případě finanční nepřízně jednoho z nich. Exekuční postih účtu žalobce je v bezprostřední příčinné souvislosti s pravomocným exekučním titulem a rozhodnutím věřitele vymáhat svoji pohledávku, dále spočívá v existenci manželství bez smluvního majetkového režimu a konečně v pasivitě a nemajetnosti [jméno] [příjmení] v roce 2018, přičemž údajné jednání žalované v roce 2011 má být spojeno pouze s nemajetností povinné. Z obecné lidské zkušenosti přitom plyne, že důvody a příčiny majetkových poměrů jsou velice komplexní a čas (bezprostřednost) v tomto hraje zásadní roli. V dané věci se o bezprostřední příčině nemajetnosti nedá ani zdaleka uvažovat.

7. Ve vztahu k následku soud I. stupně konstatoval, že žalobce i přes poučení setrval na obecných tvrzeních, konkretizoval pouze újmu vzniklou vedením exekučního řízení. Exekučním řízením jistě vzniká újmu na straně povinného či jiných subjektu (manžela povinného), ovšem tato újma je státem aprobovaná a přípustná, neboť vzniká v důsledku nekonání povinného. V dané věci přitom není tvrzen šikanózní výkon práva ani není tvrzeno, že by tento výkon práva prováděla samotná žalovaná. Na základě výše uvedeného proto byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, náhradu nákladů řízení.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítal, že není pravdou, že by žalovaná byla zaměstnancem manželky žalobce. Žalovaná předložila smlouvu o administrativě, kterou uzavřela údajně se Sdružením advokátů s názvem [příjmení] [anonymizována dvě slova] Sdružení však nemohlo mít zaměstnance. Žalovaná tak nemohla za sdružení vybírat peníze. Žalovaná nepředložila potvrzení, že by peníze předala manželce žalobce nebo [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaná nemohla předat peníze jeho manželce, neboť tato dne [datum] ani nebyla v kanceláři v [obec a číslo]. [anonymizováno] [příjmení] sice uváděl, že mu pan [příjmení] předal nějaké peníze, ale jeho tvrzení je značně zavádějící a vzhledem k jeho osobě nedůvěryhodné. Zavádějící je tvrzení i pana [příjmení]. Kdyby žalovaná nejednala tak jak jednala, nevznikla by žalobci taková újma, kterou ve svém návrhu i vysvětlení soudu popisoval. Příčinnou souvislost spatřuje v tom, že žalovaná svévolně vybrala peníze jménem Sdružení advokátů, někomu je snad předala, ale ne jeho manželce či [anonymizováno] [příjmení]. Kdyby peníze nevybrala, nevznikl by závazek Sdružení advokátů. Nejednalo se o klienty jeho manželky, ale o klienty [anonymizována dvě slova]. Žalovaná nikdy nepředala žádnou částku, kterou vybrala jeho manželce, ta je proto také nemohla vrátit klientům [anonymizována dvě slova]. Žalobce dále namítal, že jeho účet byl postižen exikucí právě v důsledku toho, že došlo k vybrání popisovaných peněz, které nedostal ani on ani jeho manželka. Je neustále očerňován z toho, že se obohatil. Postihlo ho to finančně, morálně, psychicky i zdravotně. Musel si dokonce půjčit od svého bratra, aby společně s manželkou uhradil odměnu advokátní koncipientce. Kdyby žalovaná nevybrala peníze, nestalo by se to. Soud I. stupně nedostatečně vyhodnotil celou situaci a nevyhodnotil všechny důkazy objektivně. Řízení je navíc postiženo vadou. Předposlední jedání se nemělo konat, jelikož bylo třeba počkat na vyřešení odvolání ve věci jeho podání na podjatost soudce. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

10. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, včas a obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 201, § 202, § 204 odst. 1, § 205 o.s.ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, podle ust. § 212, § 212a odst. 1, 3, 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Žalovaná ani její právní zástupce se k jednání před odvolacím soudem nedostavili, nepřítomnost neomluvili ani nepožadovali odročení jednání. Proto odvolací soud podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti.

12. Odvolací soud shledal, že soud I. stupně provedl v řízení potřebné podrobné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu I. stupně, tak jak je ve svém rozhodnutí správně popsal, a pro stručnost na rozhodnutí soudu I. stupně v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011, podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem I. stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí„ na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu I. stupně.

13. Odvolací soud pouze stručně shrnuje, že mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná vybrala dne [datum] částku 16 000 Kč od společnosti [právnická osoba], částku 11 000 Kč od [jméno] [příjmení] a částku 180 000 Kč od [jméno] [příjmení]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 7. 2017, č.j. 13 C 274/2014-212, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018, č.j. 55 Co 153/2018-275 byla [jméno] [příjmení] pravomocně k [datum] uložena povinnost k zaplacení částky 180 000 Kč [jméno] [příjmení], přičemž ke splnění povinnosti byla nařízena exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného žalobce č. [bankovní účet] a č. [bankovní účet], a to [exekutorský úřad] [anonymizováno] pod sp. zn. [spisová značka]. Z kopie smlouvy o zpracování administrativy bylo zjištěno, že tato dohoda měla být uzavřena mezi [anonymizována dvě slova] [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] a žalovanou dne [datum], podpisy nejsou již čitelné, předmětem smlouvy mělo být zajištění administrativy. [jméno] [příjmení] se domáhala u Okresního soudu v Kladně po žalované zaplacení částky 207 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, neboť měla neoprávněně vybrat od klientů advokátní kanceláře tuto částku dne [datum] Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 9.2.2021, č.j. 21 C 40/2017-383, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23.11.2021, č.j. 23 Co 187/2021-413 byla žaloba zamítnuta. Okresní soud v Kladně dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaná byla od dubna 2008 zaměstnaná u [anonymizována dvě slova] na pozici asistentky, včetně přijímání finanční hotovosti. V této činnosti de facto žalovaná pokračovala i po ukončení pracovního vztahu dohodou dne [datum], nadále přijímala pokyny [anonymizována dvě slova]. Po vzniku sdružení [příjmení] [anonymizováno] [příjmení] dne [datum] bylo v polovině října pracovníkům kanceláře oznámeno, že vzniklo sdružení a kancelář bude fungovat pod vedením [anonymizováno]. [příjmení], která přebírá kmenové klienty. Činnost zaměstnanců se neměnila, [anonymizováno]. [příjmení] zde fakticky vykonávala advokacii, dávala pokyny zaměstnancům, pracovní náplň žalované se po příchodu [anonymizováno]. [příjmení] nezměnila. V listopadu [anonymizováno]. [příjmení] složil v kanceláři částku zhruba 200 000 Kč přímo žalované, která odešla do vedlejší kanceláře, kde byl [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], nahlédl dovnitř a ujistil se, že je vše v pořádku, oba odpověděli, že ano. Okresní soud v Kladně dospěl k právnímu závěru o faktickém pracovním vztahu mezi žalovanou a [anonymizováno]. [příjmení]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

14. Z výslechu [jméno] [příjmení] v protokolu ze dne 9. 1. 2020 Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 21 C 40/2017 bylo zjištěno, že žalovaná převzala v listopadu hotovost zhruba 200 000 Kč od [jméno] [příjmení] na pokyn [anonymizováno]. [příjmení] nebo [anonymizována dvě slova], už si nepamatuje, s kým přesně jednal, ale v den předání v kanceláři byli oba. Žalovaná následně odešla do kanceláře za [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova], neví, komu peníze předala, poté vystavila příjmový doklad. Svědek se ujistil u [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], že je vše v pořádku. Z výslechu žalované v protokolu ze dne 2. 7. 2020 Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 21 C 40/2017 bylo soudem I. stupně zjištěno, že tato pracovala u [anonymizována dvě slova] jako asistentka na základě pracovní smlouvy z [datum], přebírala od klientů peníze, vystavovala příjmové doklady, vyhotovovala zápisy. Ukončila pracovní poměr dohodou [datum] a uzavřela smlouvu o zpracování administrativy s nadací [příjmení] [příjmení], kde byl [anonymizováno]. [příjmení] ředitelem, přičemž dále de facto vykonávala stejnou práci pro [anonymizována dvě slova]. Jednoho dne [anonymizováno]. [příjmení] sdělil žalované, že bude fungovat ve sdružení s [anonymizováno]. [příjmení], představil ji a ta začala působit v jejich kanceláři. Dále žalované sdělil, že její činnost se nemění a dále bude vykonávat, co bude paní doktorka potřebovat. Vše probíhalo stejně jako předtím, včetně vybírání záloh na soudní poplatky a právní služby. Vybrané peníze předávala buď [anonymizováno]. [příjmení] nebo [anonymizováno]. [příjmení]. Smlouvu o zpracování administrativy podepisovala s [anonymizováno]. [příjmení], ale nepamatuje si, zda to bylo současně či zda podepsala smlouvu jedna strana a pak druhá. Dne [datum] [anonymizováno]. [příjmení] složil peníze v hotovosti, komunikoval při tom přes otevřené dveře s [anonymizována dvě slova]. Peníze a doklady k založení do spisu následně předala [anonymizováno]. [příjmení]. Po zatčení [anonymizována dvě slova] sdělila žalované [příjmení]. [příjmení], že ji přebírá, sdružení následně fungovalo jen pár měsíců. Žalovaná od [anonymizováno]. [příjmení] ani přes sliby neobdržela žádnou mzdu. Z výslechu [jméno] [příjmení] v protokolu dožádaného soudu ze dne 1. 10. 2020 založeném ve sp. zn. 21 C 40/2017 vedené u Okresního soudu v Kladně bylo zjištěno, že žalovaná pracovala u svědka na pozici asistenty a rovněž přebírala hotovost. Po založení sdružení byla s [anonymizováno]. [příjmení] dohoda, že veškeré pracovněprávní vztahy přejdou na [anonymizováno]. [příjmení], on sám byl svědkem uzavření smlouvy mezi žalovanou a [anonymizováno]. [příjmení] na pozici asistenty. Dle svědka [příjmení]. [příjmení] předal dne [datum] peníze žalované a ta je předala [anonymizováno]. [příjmení]. Z úředního záznamu [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 2. 8. 2012, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [číslo] o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že svědek nevyloučil převzetí určitých prostředků od [anonymizováno]. [příjmení] za účelem úhrady plateb sdružení, např. za telefon, leasing a jiné náklady. Vše by mělo být vedeno v účetnictví. Potvrdil, že žalovaná vždy přijaté finanční prostředky předávala.

15. Z vyrozumění [anonymizována tři slova] – [anonymizováno] [obec] – [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], č.j.: [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že podané trestní oznámení na žalovanou, která měla zpronevěřit finanční prostředky vybrané od [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] a zástupce společnosti [právnická osoba], bylo odloženo, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení. Z vyrozumění [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] ze dne [datum], č.j.: [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo] bylo zjištěno, že podané trestní oznámení na žalovanou, [anonymizována tři slova]. [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] ve věci společného obohacení o částku 207 000 Kč, bylo odloženo, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení úkonů trestního řízení. Z usnesení [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], č.j.: [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, že policie odložila trestní věc podezření ze spáchání zločinu zpronevěry a přečinu pomluvy, kterého se měl dopustit [jméno] [příjmení], tím že mimo jiné od M. [příjmení] převzal částku 108 000 Kč, kterou nepředal na účet sdružení, ale použil je pro svou potřebu. V dané věci dospěl orgán k závěru, že nejde o podezření ze zločinu a není na místě věc vyřídit jinak. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [část Prahy] [anonymizováno] [datum rozhodnutí], [anonymizováno] [spisová značka] tak, že stížnost byla zamítnuta.

16. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 7. 2017, č.j.: 13 C 274/2014 – 212 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018, 55 Co 153/2018 – 275 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] částku 180 000 Kč. Soud vyšel ze zjištění, že od [datum] [anonymizováno] [datum] fungovalo sdružení [příjmení] [anonymizováno] [příjmení], smlouvou o sdružení [anonymizováno]. [příjmení] převzala do pracovního poměru advokátní koncipienty a další zaměstnance za stejných pracovních podmínek a stejného pracovního zařazení, dále byla seznámena s rozsahem pracovněprávních a smluvních vztahů ke dni uzavření smlouvy. Dne 10. 11. 2011 advokátní kancelář přijala od [anonymizováno]. [příjmení] celkem částku 180 000 Kč, jako právně nevýznamné soud hodnotil skutečnost, zda se prostředky dostaly do fyzické dispozice [anonymizováno]. [příjmení].

17. Z obsahu spisu bylo odvolacím soudem dále zjištěno, že žalobce byl soudem I. stupně opakovaně poučován podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Při ústním jednání před soudem I. stupně dne [datum] byl žalobce poučen o tom, že v řízení nedostatečně tvrdí jednak příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem a jednak následek, který by odůvodňoval přiznání přiměřeného zadostiučinění. Žalobce doplnil, že příčinná souvislost spočívá v tom, že pokud by žalovaná nevybrala peníze, nedošlo by k exekuci a peníze by se neztratily. Při ústním jednání dne [datum] byl žalobce poučen o tom, že soud I. stupně nemá v řízení za prokázané, že částky byly vybrány neoprávněně a že tyto částky žalovaná nepředala v rámci svých pracovních povinností. Žalobce pouze zopakoval svá skutková tvrzení a navrhl provést důkazy protokolem o výslechu pana [příjmení] a dalších svědků v řízení vedeném pod sp. zn. 21 C 40/2017 a výsledky řízení z prověřování trestné činnosti. Dále byl při tomto ústním jednání žalobce poučen o tom, že soud nemá v řízení za prokázaný následek jednání žalované, který měl spočívat v morální újmě žalobce a že rovněž nemá za prokázané, že existuje příčinná souvislost mezi zahájením exekučního řízení vůči žalobci a příjmem prostředků žalovanou. Žalobce navrhl pouze provedení výslechu [jméno] [příjmení] a odborným posouzením pravosti smlouvy o administrativě. Tyto dva návrhy na doplnění dokazování byly soudem I. stupně zamítnuty.

18. Rovněž po právní stránce soud I. stupně správně posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník).

19. Podle ustanovení § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

20. Podle ustanovení § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

21. Podle ustanovení § 82 odst. 1 citovaného zákona člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

22. Podle ustanovení § 2894 odst. 2 občanského zákoníku, nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

23. Podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

24. Podle ustanovení § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

25. Podle ustanovení § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

26. Tradičně je právní teorií i praxí dovozováno, že pro vznik zvláštních soukromoprávních odpovědnostních nároků z ochrany osobnosti musí být dány tyto obecné hmotněprávní předpoklady: existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení osobnosti člověka, neoprávněnost, resp. protiprávnost tohoto zásahu, existence příčinné souvislosti mezi zásahem a jeho neoprávněností. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem.

27. Nemajetková újma přísluší v případech, stanoví-li to výslovně zákon nebo je-li to mezi stranami ujednáno (§ 2894 odst. 2 o.z.). Zadostiučiněním zákonodárce označuje plnění osoby, která je zavázána nemajetkovou újmu napravit, vůči postiženému, přičemž toto plnění je nezávislé na náhradě škody. Nemajetkovou újmu nelze přesně vyčíslit, proto není ani účelem zadostiučinění její vyrovnání. Jeho smyslem je výhradně zmírnění následků vzniklé nemajetkové újmy na osobnosti fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1154/2010). Již z lingvistického hlediska je zřejmé, že postiženému má být učiněno zadost. Má být přesvědčen, že jeho újma byla uznána, že ten, kdo ji způsobil, se určitým způsobem kaje (morální satisfakce), případně má získat peníze, aby si zpříjemnil život, aby tím zmírnil pocit křivdy, kterou utrpěl, a případně utišil touhu po odplatě (peněžní satisfakce). Morální satisfakce může mít podobu omluvy, odvolání difamujícího výroku, uveřejnění soudního výroku v tisku a tím uvedení věci veřejně na pravou míru, soudní konstatování porušení subjektivního práva apod.

28. Možnost přiznání peněžité satisfakce předpokládá, že se přiměřené morální zadostiučinění jako primární forma zadostiučinění ukazuje v konkrétním případě prokazatelně jako nepostačující, takže ztrácí svou účinnost a funkčnost. Tato nedostatečnost morální satisfakce musí být z hlediska intenzity, trvání, rozsahu a ohlasu nepříznivých důsledků na postavení dotčené fyzické osoby v rodině či v oblasti podnikání vždy bezpečně zjištěna, zejména došlo-li neoprávněným zásahem ke snížení lidské důstojnosti fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře.

29. Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě. Tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi takovým zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, ze které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti, pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.

30. Soud I. stupně správně posoudil nárok žalobce jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout tím, že žalovaná v roce 2011 vybrala neoprávněně finanční prostředky od klientů manželky žalobce, přičemž následkem tohoto jednání byla nařízená exekuce a v rámci ní i exekuční příkaz, kterým byl postižen účet žalobce jakožto manžela povinné, čímž podle jeho tvrzení mu vznikla nemajetková újma z důvodu poškození jeho osobní pověsti u známých a rodiny, poškození zdraví, ztráty zaměstnání a z důvodu nemožnosti žádat banku o úvěr. V řízení však nebylo prokázáno ani přes opakovaná poučení žalobce tvrzení žalobce, že žalovaná vybrala neoprávněně finanční prostředky. Soud I. stupně správně uzavřel, že v řízení byl prokázán opak tohoto tvrzení. Bylo prokázáno, že žalovaná finanční prostředky převzala jakožto pracovnice [ulice] advokátů a tyto finanční prostředky si neponechala. Žalovaná pracovala jako asistentka [anonymizována dvě slova]. Od [datum] do [datum] fungovalo sdružení [příjmení] & [příjmení], smlouvou o sdružení [anonymizováno]. [příjmení] převzala do pracovního poměru advokátní koncipienty a další zaměstnance za stejných pracovních podmínek a stejného pracovního zařazení, dále byla seznámena s rozsahem pracovněprávních a smluvních vztahů ke dni uzavření smlouvy. Žalovaná tak byla oprávněna peněžní prostředky od klientů Sdružení vybírat. Byl tak prokázán opak žalobcova tvrzení o neoprávněnosti výběru finančních prostředků žalovanou. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaná si vybrané peněžní prostředky neponechala, ale odevzdala je, ať již manželce žalobce či [anonymizováno] [příjmení]. S ohledem na to neexistuje tvrzený neoprávněný zásah ze strany žalované, který by mohl zasáhnout do osobnostních práv žalobce. Již to samo je důvodem pro zamítnutí žaloby. Je třeba zdůraznit, že k obdobným závěrům dospěl již Okresní soud v Kladně, Krajský soud Praha, Obvodní soud pro Prahu 6 i Městský soud Praha a orgány činné v trestním řízení. S ohledem na zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí odvolací soud přihlédl rovněž k jejich závěrům, když neměl důvod se od nich odlišovat.

31. Odvolací soud se ztotožňuje i se závěrem soudu I. stupně, že ze strany žalobce nebyl prokázán ani tvrzený následek, tedy újma žalobce, která měla být způsobena v důsledku jednání žalované. Tvrzení o vzniklé újmě, ať již morální či zdravotní, zůstalo pouze v rovině tvrzení žalobce, a to i přes opakované poučení soudem I. stupně podle ustanovení § 118a o.s.ř.

32. Proto soud I. stupně správně žalobu žalobce zamítl.

33. Pokud žalobce namítal, že soud I. stupně zatížil řízení vadou, když pokračoval v řízení i po vznesení námitky podjatosti soudce I. stupně a nevyčkal rozhodnutí o ní, pak je třeba zdůraznit, že námitka podjatosti rozhodujícího soudce vznesená žalobcem, byla soudu I. stupně doručena [datum]. Rozhodnuto o ní bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19.7.2021, č.j. 31 Nc 1220/2021-182, a to tak, že tato námitka byla odmítnuta jako opožděná. Okresní soud v řízení vydal další rozhodnutí až dne [datum], kdy vydal usnesení o nepřipuštění přistoupení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do řízení, což bylo až poté, co bylo rozhodnuto o vznesené námitce podjatosti. V mezidobí proběhl pouze výslech [anonymizována dvě slova] dožádaným soudem a Okresní soud v Kladně v té době žádné úkony neprováděl. Tato námitka žalobce tak není důvodná.

34. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil, včetně výroku o nákladech řízení, když ani zde neshledal pochybení.

35. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v něm úspěšné žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. V průběhu odvolacího řízení však žalované žádné náklady nevznikly. Proto předsedkyní senátu byla tato zřejmá nesprávnost opravena podle ustanovení § 164 o.s.ř. v písemném vyhotovení rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení