21 Co 215/2024 - 214

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Michala Kadlečka a soudců Mgr. Kláry Cáskové a JUDr. Leoše Nováka ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] b) [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B] bytem [adresa] [adresa] [adresa] [adresa] c) [Jméno advokáta C], narozená [Datum narození advokáta C] bytem [adresa] Lindewold, [adresa]. 08021 [adresa] d) [Jméno advokáta E], narozený [Datum narození advokáta E] bytem [adresa] [adresa] [adresa] [adresa] žalobci b), c), d) zastoupeni advokátem [jméno FO] sídlem [adresa] [adresa] proti zúčastněným osobám: 1) [právnická osoba], IČO [číslo] sídlem [adresa] 2) [právnická osoba] – [právnická osoba], IČO [číslo] sídlem [adresa] 3) [právnická osoba]., IČO [číslo] sídlem [adresa] 4) [právnická osoba], IČO [číslo] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta J] sídlem [Adresa advokáta J] o znovu projednání rozhodnutí správního orgánu o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2024, č. j. 41 C 81/2023-168, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I, II a III potvrzuje.

II. Ve výroku IV se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce a) je povinen zaplatit zúčastněné osobě 3) na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 1080 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výroku V se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobce a) je povinen zaplatit zúčastněné osobě 4) na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 11 880 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce zúčastněné osoby 4).

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích VI, VII, VIII a X potvrzuje.

V. Ve výroku IX se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobci b), c) a d) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně zúčastněné osobě 3) na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 720 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Ve vztahu mezi žalobcem a) a zúčastněnými osobami 1) a 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VII. Žalobce a) je povinen zaplatit zúčastněné osobě 2) na nákladech odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalobce a) je povinen zaplatit zúčastněné osobě 4) na náhradě nákladů odvolacího řízení 4 012,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce zúčastněné osoby 4).

IX. Ve vztahu mezi žalobci b), c) a d) a zúčastněnými osobami 1), 3) a 4) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

X. Žalobci b), c) a d) jsou povinni zaplatit zúčastněné osobě 2) na nákladech odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu žalobce a) na zrušení rozhodnutí [právnická osoba] ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno], č. j.: [číslo], [číslo] a nahrazení novým výrokem tak, že žalobci a) a b) každý ideální jednou čtvrtinou a žalobci c) a d) každý ideální jednou osminou jsou vlastníky: pozemku p. č. PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], nyní části pozemků katastru nemovitostí p. č. KN [Anonymizováno] – vše zastavěná plocha a nádvoří, p. č. KN [Anonymizováno] – oba ostatní plocha, ostatní komunikace, p. č. KN [Anonymizováno] – ostatní plocha - silnice, p. č. KN [Anonymizováno] – ostatní plocha, jiná plocha, p. č. KN [Anonymizováno] – vše ostatní plocha, zeleň, vše v k. ú. [adresa] a dále části pozemků p. č. KN [Anonymizováno] – vše zastavěná plocha a nádvoří, p. č. KN [Anonymizováno] – vše zahrada, p. č. KN [Anonymizováno] – oba ostatní plocha, ostatní komunikace, p. č. KN [Anonymizováno] – vše ostatní plocha, zeleň a p. č. KN [Anonymizováno] – ostatní plocha, jiná plocha a p. č. KN [Anonymizováno] – ostatní plocha, sportovní a rekreační plocha, vše v k. ú. [adresa] (vše výrok I), rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a) a zúčastněnou osobou 1) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobce a) zavázal zaplatit zúčastněné osobě 2) na náhradě nákladů řízení 2 100 Kč (výrok III), žalobce a) zavázal zaplatit zúčastněné osobě 3) na náhradě nákladů řízení 450 Kč (výrok IV) a žalobce a) zavázal zaplatit zúčastněné osobě 4) k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 36 877 Kč (výrok V), dále zamítl žalobu žalobců b), c) a d), podle které měl zrušit výrok II rozhodnutí zn. [Anonymizováno] v části týkající se pěti vydatelných částí čtyř současných KN pozemků v k. ú. [adresa] nebo k. ú. [adresa], oslovených rozhodnutím [právnická osoba] zn. [Anonymizováno] ze dne [datum] a nahradit je novým výrokem tak, že žalobci c) a d) oba jednou osminou a žalobce b) jednou čtvrtinou, jsou vlastníky z bývalých pozemků (PK) p. č. [Anonymizováno] vzniklého z pozemku KN p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha – zeleň, k. ú. [adresa], odděleného geometrickým plánem č. [Anonymizováno] z části pozemku KN p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha – zeleň, k. ú. [adresa], pozemků KN p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno], oba ostatní plocha – ostatní komunikace v k. ú. [adresa], oddělených geometrickým plánem č. [Anonymizováno] z části pozemku KN p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha – ostatní komunikace v k. ú. [adresa], pozemku KN p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha – ostatní komunikace v k. ú. [adresa], odděleného geometrickým plánem č. [Anonymizováno] z části pozemku p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha – ostatní komunikace, a části pozemku KN p. č. [Anonymizováno] (dříve p. č. [Anonymizováno], ostatní plocha – jiná plocha, oba v k. ú. [adresa], neboť vydání těchto nemovitostí nebrání překážka § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (vše výrok VI), ve vztahu mezi žalobci b), c) a d) a zúčastněnou osobou 1) žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII), žalobce b), c) a d) zavázal společně a nerozdílně zaplatit zúčastněné osobě 2) na náhradě nákladů řízení 0 Kč, obdobně zúčastněné osobě 4) (výroky VIII a X) a žalobce b), c) a d) zavázal zaplatit společně a nerozdílně zúčastněné osobě 3) k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 1 350 Kč (výrok IX).

2. Shora uvedeným (zamítavým) způsobem rozhodl ve spojeném řízení o dvou žalobách /žalobce a) a také žalobců b), c) a d)/ podle části páté občanského soudního řádu směřujících proti rozhodnutí správního orgánu – [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [číslo].

3. Proti rozsudku, a to jeho výrokům I až V, podal odvolání žalobce a), který namítl nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně. Podle soudu nezastavěné zelené plochy tvoří se sídlišti jeden funkční celek a veřejný zájem převyšuje zájem restituentů. S tímto názorem nesouhlasil. Poukázal na to, že místním šetřením bylo prokázáno, že alespoň části dotčených pozemků jsou nezastavěnými zelenými plochami a podstatná část z nich se nachází na okraji sídliště. Zdůraznil, že jednotlivé pozemky dotčené restitučním nárokem musí být u hlediska vydatelnosti posuzovány individuálně, případně musí být prověřeno, zda podmínky pro vydání nesplňuje alespoň část z nich. Soud sice zdůraznil funkční souvislost nezastavěných pozemků se stavbami, ale nezabýval se druhým zákonným kritériem, tedy nezbytnou nutností nezastavěného pozemku či jeho části k provozu související stavby, tato podle něj prokázána nebyla. Vydatelnost pozemků je dána jeho charakterem, nikoli charakterem pozemků sousedních. Minimálně část pozemků či jejich částí (blíže vymezená žalobci [jméno FO]) je jednoznačně vydatelná, soud by měl rozhodnout ve prospěch zásady in favore restitutionis. Neztotožnil se se závěrem soudu, že veřejný zájem užívání obyvateli sídliště převažuje nad individuálním zájmem restituentů. Poukázal na judikaturu soudu Nejvyššího a Ústavního. Ve vztahu k výroku V měl za to, že [právnická osoba] disponuje dostatečným personálním a odborným zázemím, aby byl schopen své nároky hájit před soudem sám. Soud nijak neodůvodnil, proč náklady advokáta považoval v této konkrétní věci za účelně vynaložené. Má za to, že v dané věci jsou namístě důvody aplikace § 150 o. s. ř. Na straně povinných osob stojí především občanskoprávní korporace, jež se do jisté míry zasloužily o současný stav. K vyhovujícímu rozhodnutí je třeba geometrického plánu vymezujícího konkrétní vydatelné části pozemků, ten dosud nebyl vyhotoven. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, pokud by shledal rozhodnutí o věci samé správným, pak změněn ve výrocích o nákladů řízení tak, že žádné ze zúčastněných osob nebude jejich náhrada přiznána.

4. Proti rozsudku podali odvolání i žalobci b), c) a d), uvedli, že směřuje proti výrokům VII a IX. Opakovali procesní historii sporu. Poukazovali na skutečnost, že byli účastníky jen té části řízení, týkající se výlučně výroku II napadeného správního rozhodnutí a jen proti němu podali žalobu. Ta se týkala pouze 4 ze 27 pozemků, o nichž bylo správním orgánem rozhodnuto a také 2 ze 4 zúčastněných osob vůbec nežalovali. Sloučení obou žalob postihlo řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (spojení řízení o žalobách proti rozdílným výrokům správního rozhodnutí). Sloučením žalob byli nuceni účastnit se řízení o dalších 23 pozemcích, které nenárokovali a byli tím vtaženi do řízení s dalšími dvěma zúčastněnými osobami, které nežalovali, což mimochodem zdvojnásobilo jejich vlastní náklady (bez náhrady). Rozsudek soudu vztáhl ke všem pozemkům, které byly oslovené správním rozhodnutím s jednou identickou překážkou vydatelnosti, byť u pozemků p. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] se nejedná o vnitřní plochu areálu. V obou případech se jedná o zelené plochy na jedné straně nepojmenované průjezdové ulice, která je odděluje od obytných budov rozkládajících se mezi ní a ulicí [Anonymizováno]. K rozhodnému datu ([datum]) byly zastavěny výjezdem na výpadovou silnici [Anonymizováno], ale tento výjezd byl během 90. let odstraněn. Soud I. stupně přehlédl princip individuálního posouzení jednotlivých pozemků, případně i jejich samotných částí, nerespektoval smysl a účel restitučního zákonodárství ani jím dané rozhodné datum. nevzal v úvahu precedenční judikaturu vyšších soudů a nezohlednil princip in favore restutionis. K tomu připomněli nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2896/09. K posouzení věci soudem I. stupně uvedli, že nejde o jeden sídlištní areál, oddělený čtyřproudovou výpadovou silnicí. Jedná se o expansivní aplikaci výjimečné překážky. Z praktického hlediska je nemožné považovat dva oddělené obytné soubory v jiných územních městských celcích za jeden sídlištní areál. propojenost zelených ploch s plochami zastavěnými je nutno vykládat restriktivně, její podmínkou je souvislost bez přerušení. Zmínili aktuální judikaturu k otázce vydatelnosti. Dodali, že současné užití pozemku jako psího výběhu překážkou vydání není, neboť se jedná o nově zřízené využití a v případě vydání částí zelených ploch tyto budou i nadále užívány stejným způsobem tak, jak to určuje územní plán. K nákladům řízení zúčastněné osoby 3) uvedli, že nesouhlasí s výpočtem poměrné části, protože vůči této zúčastněné osobě žalovali pouze dva pozemky, zatímco žalobce a) pozemky tři. Na žalobce a) tak připadá 60 % nákladů, na zbylé žalobce b) až d) 40 % nákladů. Poměrná část nákladů vzniklá [právnická osoba] ze strany žalobce a) se rovná 1 080 Kč, ze strany žalobců b), c) a d) pak 720 Kč. Dále navrhli, aby výrok VI byl zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, eventuálně změněn tak, že odvolací soud sám rozhodne o vydání předmětných pozemků parc. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] žalobcům b) až d).

5. Zúčastněná osoba 1) ([právnická osoba]) ve vyjádření k odvoláním uvedla, že soud I. stupně na věc správně aplikoval ustálenou tzv. areálovou judikaturu, neboť součástí sídliště jsou nejen stavby, ale též příslušné komunikace, chodníky, jakož i zatravněné plochy a venkovní a sadové úpravy a správně dospěl k závěru, že v daném případě veřejný zájem, týkající se obecného užívání nárokovaných ploch neurčitým počtem osob, významně převyšuje nad individuálním zájmem jednotlivých restituentů, kterým je možné poskytnout zákonem předvídanou náhradu v podobě náhradního pozemku či finanční kompenzace. Argument žalobců, že sídliště ve dvou katastrálních územích, oddělená komunikací, netvoří jeden funkční celek, je lichý, na daném území se nachází vzájemně provázaná souvislá zástavba, což je patrné z ortofotomap daného území i z existence technických sítí, jež navzájem propojují obě sídliště. Skutečnost, že obytným souborem prochází rušná komunikace [Anonymizováno], nebo že se formálně nachází na území dvou městských částí, na existenci vzájemně propojeného obytného souboru nic nemění. I kdyby se v případě nárokovaných ploch jednalo o tzv. okrajové pozemky, přítomnost rušné komunikace umocňuje nezbytnost existence zelených ploch (co by integrálních součástí sídliště) mezi předmětnou komunikací a pozemky zastavěnými obytnými domy. Pokud jde o části nárokovaných pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], nachází se na nich v současnosti zatravněný psí výběh, coby součást občanské vybavenosti sídliště, která nahrazuje funkci zahrádek u rodinných domů. Nárokované plochy se staly integrální součástí obytného souboru, každý plní konkrétní a specifickou funkci. Případné rozkouskování těchto pozemků na části by tak bylo v rozporu s veřejným zájmem na bezproblémovém fungování sídliště a vydání jakékoli části pozemku by snížilo komfort při užívání daného území. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

6. Účastník 2) ([právnická osoba]) ve vyjádření k odvolání uvedl, že soud při skutkových zjištěních dospěl ke správnému závěru, že žaloba není důvodná, žalobou dotčené pozemky, resp. jejich části nelze vydat, neboť u všech existuje překážka vydatelnosti ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákon o půdě. Soud vyšel z odpovídající a přiléhavé judikatury o tom, co představuje „areál“, zejména jde-li o sídliště. Ve vztahu k zúčastněné osobě 2) a pozemkům, které se jí týkají, jsou závěry soudu I. stupně zcela správné, souladné s úpravou restitučního zákona a judikatorními závěry soudů. Nevyjadřuje se k odvolání žalobců b) až d), ale k otázce spojení dvou samostatných žalob tak, že bylo namístě tyto spojit, neboť řešené pozemky se zčásti překrývají. Soud I. stupně spojením řízení nepochybil a nezatížil v tomto směru řízení vadou. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

7. Účastník 4) [právnická osoba]) ve vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutím byly respektovány obecné závěry vyslovené v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14 a II. ÚS 536/14. Restituentům nemůže být umožněna plná realizace vlastnického práva, jež předpokládá možnost výkonu všech vlastnických oprávnění. Individuální užívání veřejně přístupné travnaté plochy nepřipadá v úvahu, obdobně držba – ta by byla vzhledem k veřejné přístupnosti pozemku permanentně rušena. Není reálné ani právně přípustné, aby restituenti pozemky využívali jen k právnímu obchodu, šlo by o převod spekulativní, příčící se dobrým mravům. Ohledně nákladů řízení zopakoval, že daná věc je právně složitá, s veřejnoprávními přesahy. I když má vlastní právní oddělení, nelze předpokládat, že jeho zaměstnanci jsou schopni věnovat náležitou odbornou péči všem sporům. Navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

8. Zúčastněná osoba 3) se k odvoláním písemně nevyjádřila.

9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a jsou přípustná (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadený rozsudek, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání, u kterého dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

10. Odvolací soud neshledal potřebu opakovat nebo doplňovat dokazování. Účastníci, vyjma dříve uplatněných, v řízení před odvolacím soudem žádné nové důkazy nenavrhli, ani neuplatnili žádná nová tvrzení.

11. Soud I. stupně věc projednal v režimu části páté o. s. ř., tj. ustanovení § 244 a následujících o. s. ř. Správně přitom vycházel ze závěru, že obě žaloby (žalobce a/ i žalobců b/, c/ a d/) byly podány včas (srov. § 247 odst. 1 o. s. ř.). Obě po provedeném dokazování (blíže viz odstavce 9–16 odůvodnění napadeného rozsudku) zamítl, když dospěl k závěru o jejich nedůvodnosti a správnosti rozhodnutí správního orgánu.

12. Z judikatury Nejvyššího soudu plyne i to, že v řízení podle části páté o. s. ř. mají žalobci postavení samostatných společníků (§ 91 odst. 1 o. s. ř.) a že v tomto společenství jedná každý z nich jen sám za sebe a jeho úkony nemohou mít vliv na práva a povinnosti ostatních společníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1383/2005, ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1649/2014, nebo ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5922/2016). Žalobce a) jako osoba dotčená rozhodnutím správního orgánu tak je oprávněn k podání žaloby pouze za svoji osobu, v rozsahu úpravy svých práv a povinností, nikoli již za žalobce b), c) a d), kteří ostatně podali svoji žalobu samostatně. Ve zbylém rozsahu byla legitimace účastníků řízení dána (srov. § 250a odst. 1 o. s. ř. a také odstavec 9 odůvodnění napadeného rozsudku).

13. Pokud jde o posouzení věci samé (zamítavé výroky I a VI), považuje odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně za věcně správné, řádně a přiléhavě odůvodněné tak, že na něj lze pro stručnost odkázat. Odvolací soud se proto následně bude zabývat především odvolacími námitkami žalobců.

14. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 89/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákona o půdě“, pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

15. Podle správního orgánu i soudu I. stupně je třeba pozemky zastavěné komplexní stavbou sídelního útvaru (sídlištěm) chápat jako celek, a to nejen včetně pozemků zastavěných obytnými objekty, ale i pozemků funkčně navazujících na bytové útvary. S tímto posouzením se odvolací soud ztotožňuje. Pod výluku z naturální restituce z důvodu zastavěnosti pozemku (§ 11 odst. 1 písm. c/ zákona o půdě) je třeba analogicky podřadit i situaci, kdy by oprávněná osoba naturální restitucí získala vlastnické právo „vyprázdněné“ z důvodu převažujícího veřejného zájmu. Není ani účelem naturální restituce, aby docházelo k vydávání pozemků, u nichž by bylo vyloučeno nebo omezeno jejich využití ze strany restituentů za původním účelem. V této věci se jedná vydání pozemků, případně jejich částí, tvořících v současnosti (i k rozhodnému datu) dvě sídliště města [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] a v katastrálním území [adresa], vystavěná ještě dávno před rozhodným obdobím, oddělená páteřní čtyřproudovou komunikací silnicí vystavěnou v 70. letech minulého století, která se již k rozhodnému datu nacházely v uzavřené a zastavěné části obce – města [Anonymizováno] (blíže rovněž odstavec 10 a 23 odůvodnění napadeného rozsudku). Uvedené platí i pro pásy zeleně mimo plochy zastavěné domy, včetně těch u protihlukové stěny, resp. silnice. Otázku jejich vydatelnosti soud I. stupně (a předtím i správní orgán) posoudil správně. Účel restitučního zákona při naturální restituci, spočívající v tom, že restituovaný pozemek má nadále sloužit především k zemědělské činnosti, tak již nemůže být naplněno. To je stav zcela odlišný, než při odnětí pozemků v roce 1945, kdy se v podstatě jednalo o krajové části města [Anonymizováno]. Zde si uvedené nelze představit s ohledem na umístění pozemků v již hustě zastavěné části města [Anonymizováno], na žádný z nich nenavazují pozemky zemědělské. Je třeba dodat, že v případě překážky bránící naturální restituci obnovením vlastnického práva k původně vlastněnému pozemku, má oprávněná osoba právo na náhradu (srov. § 13 odst. 1 zákona o půdě). Lze tedy zopakovat, že účelu restitučního zákona tak nelze dosáhnout vydáním pozemků trvale užívaných veřejností, jejichž individuální využití oprávněnou osobou by bylo značně omezené nebo zcela nemožné – uvedené je typické v případě zeleně a různých druhů obslužných komunikací. Oprávněná osoba by získala vyprázdněné vlastnické právo z důvodu převažujícího veřejného zájmu, který by jí v praxi realizaci žádné ze složek vlastnického práva neumožňoval.

16. Za vadu, jež by měla bránit potvrzení rozhodnutí, případně podle odvolatelů vést k jeho zrušení, odvolací soud nepovažuje procesní postup soudu I. stupně, kdy spojil dvě žaloby (žalobce a/ a žalobců b/, c/ a d/) do řízení jednoho, uvedený postup na věcné správnosti napadeného rozhodnutí nic nemění.

17. V zájmu ekonomie řízení, kdy stav dotčených pozemků byl na základě technické dokumentace, geometrických plánů, ortofoto map a místního šetření, již zjevný, pak obstojí i postup soudu, při kterém nebyly zpracovány příslušné geometrické plány vymezující části původních odňatých pozemků. Uvedené se jeví jako nadbytečné, neúčelné, neboť ani tak by nárokům žalobců na jejich naturální restituci ze shora zmíněných důvodů nemohlo být vyhověno. To platí i pro odvolací námitky a požadavek na individuální posouzení jednotlivých nárokovaných pozemků.

18. Ze všech těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I o věci samé – žalobě žalobce a), II a III – závislých nákladových výrocích, jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Ve výroku IV o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně ve vztahu mezi žalobcem a) a zúčastněnou osobou 3) změnil tak, že žalobce a) je povinen zaplatit zúčastněné osobě 3) na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 1 080 Kč a ve výroku, když v tomto směru měl za důvodné odvolání žalobců b), c) a d) a výši náhrady vůči tomuto subjektu stanovil podle počtu požadovaných pozemků. Ke změně došlo i ve výroku V tak, že žalobce a) je povinen zaplatit zúčastněné osobě 4) na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 11 880 Kč. To za situace, kdy zastoupení [právnická osoba] v tomto řízení advokátem nepovažoval za účelné, neboť ačkoli se jedná o věc rozsáhlou a složitou, předmět jejího posouzení tvoří jednu z hlavních činností tohoto subjektu, a proto by k jejímu posouzení měl být sám dostatečně personálně a odborně vybaven. Zúčastněné osobě 4) pouze náhradu nákladů ve výši, které by jí vznikly jako účastníku nezastoupenému, tedy za 6 úkonů po 300 Kč náhrady nezastoupeného účastníka (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a také náklady cestovného osobním automobilem k jednáním a místnímu šetření soudu I. stupně, kdy při úvaze o jejich výši převzal tu, kterou vyúčtoval zástupce žalovaného 4) (blíže odstavec 47 odůvodnění napadeného rozsudku).

19. Rozsudek soudu I. stupně byl dále jako ve výroku věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrzen ve výrocích VI o věci samé – žalobě žalobců b), c) a d), VII, VIII a X jako správný. Ve výroku IX pak byl změněn tak, že žalobci b), c) a d) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně zúčastněné osobě 3) na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně 720 Kč (viz odůvodnění výroku II shora).

20. Dále bylo vysloveno (výroky VI a IX tohoto rozsudku), že mezi žalobci a zúčastněnými osobami 1) a 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť náhrady nákladů odvolacího řízení se úspěšné zúčastněné osoby vzdali (nepožadovaly ji). Obdobně bylo rozhodnuto i ve vztahu mezi žalobci b), c) a d) a zúčastněnou osobou 4), které se jejich odvolání netýkalo.

21. Náklady odvolacího řízení zúčastněné osoby 2) za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) nezastoupeného účastníka byl žalobce a) a žalobci b), c) a d) zavázáni zaplatit rovným dílem, každý 300 Kč.

22. Neúspěšný žalobce a) pak byl dále zavázán zaplatit zúčastněné osobě 4) na nákladech odvolacího řízení 3 412,50 Kč, tedy ve výši, ve které by jí vznikly jako subjektu nezastoupenému advokátem 2 x po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.) a cestovné z [adresa] a zpět osobním automobilem k jednání odvolacího soudu ve výši 3 412,50 Kč (základní náhrada 420 km x 5,80 Kč a náhrada pohonných hmot 420 km x 6,7 l/100km x 34,70 Kč/l motorové nafty – podle vyhlášky č. 475/2024 Sb.).

Poučení