41 C 81/2023 - 168

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobců: proti zúčastněným osobám: [Anonymizovaná tabulka] 2) ČR-[Jméno advokáta H], IČO: [Anonymizováno], sídlem [Adresa advokáta H] 3) [Jméno advokáta I]., IČO: [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta I] 4) ČR-[Jméno advokáta J], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Adresa advokáta J] zastoupený advokátem [Jméno advokáta K] Ph.D. sídlem [Adresa advokáta K] o znovuprojednání rozhodnutí správního orgánu takto:

Výrok

I. Žaloba a) žalobce, podle které měl Městský soud v Brně rozhodnout tak, že rozhodnutí [právnická osoba], [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne [datum], spis zn.: 1RP3253/2011-130754, 3239/92, č.j.: SPU 173428/2023, 3239/92/113-RNP, se zrušuje a nahrazuje novým výrokem nadepsaného soudu, že [Jméno žalobce] a [Jméno advokáta B] každý id. jednou čtvrtinou () a [jméno FO] [právnická osoba]. [jméno FO] a [jméno FO] P. [jméno FO] každý ideální jednou osminou (1/8) jsou vlastníky: pozemku p.č. PK [hodnota] role o výměře 2274 m2 v k.ú. [adresa], nyní části pozemků katastru nemovitostí p.č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota] - vše zastavěná plocha a nádvoří (bytové domy č. p. [hodnota], [hodnota], [hodnota]), p.č. KN [hodnota], [hodnota]- oba ostatní plocha, ostatní komunikace, p.č. KN [hodnota] - ostatní plocha, silnice, p.č. KN [hodnota] – ostatní plocha, jiná plocha, p.č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – vše ostatní plocha, zeleň, vše v k. ú. [adresa] a dále části pozemků p.č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota] – vše zastavěná plocha a nádvoří (bytové domy č.p. [hodnota], [hodnota], [hodnota]), p.č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – vše zahrada, p.č. KN [hodnota], [hodnota] – oba ostatní plocha, ostatní komunikace, p.č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – vše ostatní plocha, zeleň, p.č. KN [hodnota] – ostatní plocha, jiná plocha a p.č. KN [hodnota] – ostatní plocha, sportovní a rekreační plocha, vše v k.ú. [jméno FO], se zamítá.

II. Ve vztahu mezi a) žalobcem a 1) zúčastněnou osobou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.

III. A) žalobce je povinen zaplatit 2) zúčastněné osobě na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. A) žalobce je povinen zaplatit 3) zúčastněné osobě na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. A) žalobce je povinen zaplatit 4) zúčastněné osobě na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 4) zúčastněné osoby.

VI. Žaloba b), c) a d) žalobců, podle které měl Městský soud v Brně rozhodnout tak, že se výrok II. rozhodnutí zn. 3239/92/113-RNP zrušuje a jeho pasáž týkající se v úvodu tohoto žalobního petitu specifikovaných pěti (5) vydatelných částí čtyř (4) současných KN pozemků, v k.ú. [jméno FO] pole nebo k. ú. [adresa], obě obec [adresa], oslovených rozhodnutím Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj zn. 3239/92/113-RNP ze dne dne [datum], prohlašující o nich, že nárokovatelé nejsou vlastníky,… neboť pozemky nelze vydat dle ustanovení § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě, se v tomto rozsahu nahrazuje novým výrokem II. nadepsaného soudu, že [jméno FO]. [právnická osoba]. [jméno FO] i [jméno FO] P. [jméno FO], oba jednou osminou (1/8) a [právnická osoba]. [jméno FO], jednou čtvrtinou (), jsou vlastníky z bývalých pozemků (PK) p.č. [hodnota] vzniklého pozemku KN p.č. [Anonymizováno], ostatní plocha - zeleň v k.ú. [jméno FO] pole, odděleného geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno] z části pozemku KN p.č. [hodnota], ostatní plocha – zeleň, k.ú. [jméno FO], pozemků KN p.č. [Anonymizováno] a p.č. [Anonymizováno], oba ostatní plocha – ostatní komunikace, oba v k.ú. [jméno FO], oddělených geometrickým plánem č. [hodnota] z části pozemku KN p.č. [hodnota], ostatní plocha – ostatní komunikace v k.ú. [jméno FO], pozemku KN p.č. [Anonymizováno], ostatní plocha – ostatní komunikace v k.ú. [adresa], odděleného geometrickým plánem č. [hodnota] z části pozemku p.č. [hodnota], ostatní plocha – ostatní komunikace a části pozemku KN p.č. [hodnota] (dříve p.č. [Anonymizováno]), ostatní plocha – jiná plocha, oba v k.ú. [adresa], neboť vydání těchto nemovitostí nebrání překážka ustanovení § 11 odst. 1, písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. [tituly před jménem] seq. Celková rozloha nevydaných ploch nárokovaných nemovitostí je xxxx m2, se zamítá.

VII. Ve vztahu mezi b), c), d) žalobci a 1) zúčastněnou osobou nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. B), c), d) žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 2) zúčastněné osobě na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

IX. B), c), d) žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 3) zúčastněné osobě na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. B), c), d) žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně 4) zúčastněné osobě na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 4) zúčastněné osoby.

Odůvodnění

1. A) žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by po znovuprojednání věci ze strany soudu bylo rozhodnutí pozemkového úřadu sp. zn.: 1RP3253/2011-130754, 3239/92, č. j.: SPU 173428/2023, 3239/92/113-RNP nahrazeno tak, že a) a b) žalobci jsou každý vlastníky id. a [Jméno advokáta C] a [Jméno advokáta E] jsou každý vlastníky id. 1/8 pozemku p. č. PK [hodnota] role o výměře 2274 m2 v k. ú. [adresa], nyní tvořené částmi pozemků zapsaných v katastru nemovitostí jako p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota] - vše zastavěná plocha a nádvoří (bytové domy č. p. [hodnota], [hodnota], [hodnota]), p. č. KN [hodnota], [hodnota]- oba ostatní plocha, ostatní komunikace, p. č. KN [hodnota] - ostatní plocha, silnice, p. č. KN [hodnota] – ostatní plocha, jiná plocha, p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – vše ostatní plocha, zeleň, vše v k. ú. [adresa] a dále částí pozemků p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota] – vše zastavěná plocha a nádvoří (bytové domy č.p. [hodnota], [hodnota], [hodnota]), p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – vše zahrada, p. č. KN [hodnota], [hodnota] – oba ostatní plocha, ostatní komunikace, p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – vše ostatní plocha, zeleň, p. č. KN [hodnota] – ostatní plocha, jiná plocha a p. č. KN [hodnota] – ostatní plocha, sportovní a rekreační plocha, vše v k. ú. [jméno FO].

2. A) žalobce v odůvodnění žaloby zdůraznil, že pokud pozemkový úřad ve svém rozhodnutí č. j.: SPU 173428/2023, 3239/93/113-RNP rozhodl tak, že žádný z žalobců není vlastníkem pozemku p. č. PK [hodnota] a odkázal žalobce na náhradu ve smyslu ustanovení § 16 zákona o půdě, když jejich nárok měl být v řízení prokázán, tak takové rozhodnutí správního orgánu je vadné a neodpovídá zákonu. Křivda se předkům žalobců v minulosti stala a současní žalobci jsou aktivně věcně legitimovanými subjekty k uplatnění nároku jak u správního orgánu, tak u soudu. Primárním účelem restituce je zmírnění majetkových křivd, tedy vydání nárokovaných pozemků. Správní orgán pochybil, pokud měl za to, že uvedené pozemky není možné vydat, byť pro výstavbu, která na některých z nich před rokem 1991 proběhla. Své rozhodnutí pozemkový úřad řádně neodůvodnil. To je nepřezkoumatelné. Přestože je uvedené PK zatížené tam zbudovaným sídlištěm, tak je možné vydat alespoň jeho zelené plochy, oplocený výběh pro psy, tedy všechny reálně nezastavěné pozemky. O vydatelnosti většiny z nich svědčí i provedené místní šetření. Jakékoliv nevydání pozemků je nezbytné vykládat restriktivně, jak to má na mysli rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 821/2007. Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3714/12 je vůdčím principem restitucí naturální vydání nemovitostí oprávněným osobám. Protože je valná většina dotčených pozemků nezastavěná a správní orgán nepořídil oddělovací geometrické plány, byl jeho postup v řízení chybný, každá jednotlivá plocha měla být posuzována individuálně.

3. B) až d) žalobci v odůvodnění své žaloby uvedli, že žalobou také brojí proti rozhodnutí pozemkového úřadu č. j.: SPU [č. účtu], 3239/93/113-RNP, který proti smyslu ustálené judikatury a samotné podstaty restitučního zákonodárství žádnou část pozemků z původního p. č. PK [hodnota] v k. ú. [adresa] nevydal. Sami ve vztahu k této věci postupovali velmi rozumně, když navrhli vydat jen části čtyř pozemků, které jsou vydatelné. Jde o pozemky okrajové, které mohou být vydány, aniž by bylo zasaženo do celkového konceptu sídliště. Restituční zákonodárství obecně umožnilo napravit křivdy, které se v minulosti staly. V této věci pozemkový úřad nepostupoval správně, neboť sice konstatoval, že je nárok žalobců oprávněný, ale odkázal je jen na finanční kompenzaci. Nesprávně aplikoval právní normu na zjištěný skutkový stav věci. Jasné je, že pozemek p. č. [hodnota] je ostatní plochou – zelení, která se nachází v k. ú. [jméno FO] a je na něm zřízený jen výběh pro psy. Právě ten je možné restituentům vydat. Co se týká pozemku p. č. [hodnota], také ten je zelení v k. ú. [jméno FO] a je možné jej vydat, neboť tvoří plochu kolem psího výběhu. Co se týká pozemku p. č. [hodnota], který je svým charakterem ostatní plochou v k. ú. [adresa], tak ten je zelení stojící mimo protihlukovou stěnu, která lemuje silnici Hradecká. Pozemek p. č. [hodnota], dříve p. č. 2375/384 je ostatní plochou v k. ú. [adresa]. Jde o zeleň nacházející se podél chodníku v k. ú. [adresa]. Jimi předložené geometrické plány jsou způsobilé k tomu, aby soud pozemky na jejich základě vydal, ať již se v současné době nazývají či jsou označované jakkoliv. Co se týká argumentace strany žalované ve vztahu k rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 581/14, tak ta se odchyluje od standardní judikatury a je spíše rozhodnutím atypickým. [jméno FO] se křivda stala, a to hned dvakrát. Poprvé v souvislostí s arizací židovského majetku. Podruhé o svůj majetek přišli v rámci znárodnění. Dané území je třeba vnímat tak, že v minulosti šlo o pozemky zemědělské. Šlo o zemědělskou roli, která je z principu vydatelná, a to minimálně v rozsahu, který uvedli ve své žalobě. Není pravdou, že by bylo možné argumentovat tak, že dotčené PK je součástí nějakého funkčního celku či tím, že jednotlivé pozemky jsou vzájemně propojené. Při uplatnění takového výkladu by bylo k problematice restitucí přistoupené velmi tvrdě a restituentům by nebylo možné nic vydat. Ani žádný tvrzený veřejný zájem nemůže bránit tomu, aby pozemky nemohly být žalobcům vydány. Územní plán města bude i nadále závazně určovat jejich charakter. 4. 1) na řízení zúčastněná osoba ([adresa]) k věci uvedla, že s žalobou nesouhlasí, když se plně ztotožňuje s rozhodnutím pozemkového úřadu. Ten řešenou problematiku v území/v původním PK posoudil řádným způsobem. V souladu s reálně zjištěnou situací žalobcům nic nevydal. Nikdo z žalovaných nezpochybňuje, že by se rodině [jméno FO] v minulosti nestala křivda. Ovšem v mezidobí se poměry v území výrazně změnily. Jasné je, že žalobou dotčené PK je součástí sídlišť v k. ú. [adresa] a v k. ú. [jméno FO] a přes žalobou dotčené pozemky je vedená hlavní dopravní komunikace. Jak sama sídliště, tak dopravní komunikace byly zbudované před 24. 6. 1991. Tím bylo naplněno ustanovení § 11, odst. 1, písm. c) zákona o půdě a restituentům nelze žádný pozemek vydat. Všechny pozemky tvoří jeden funkční celek. Jeden areál sídliště. 1) na řízení zúčastněná osoba zdůraznila, že byť v sídlišti existují zelené plochy a plochy osazené keři či stromy, tak i ty patří do bytové zástavby sídlišť. Byly budované společně se sídlištěm v rámci komplexní bytové výstavby. Sídliště netvořily jen samotné budovy, ale i jejich infrastruktura, chodníky, zeleň a místa určená k odpočinku. Existovaly i propočty stran množství nezbytné zeleně na jednoho obyvatele sídliště připadající. Tudíž nejenom domy samotné, ale i terénní a sadové úpravy byly a jsou jeho součástí. V daném případě je možné vzniklé křivdy řešit vydáním náhradních pozemků, anebo finanční kompenzací. Dále jmenovaný účastník odkázal na velké množství judikatury, která se dané problematiky týká. Ve vztahu k pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [jméno FO] pak uvedl, že na se něm nachází protihluková stěna. Na pozemku p. č. [hodnota] v k. ú. [jméno FO] se nachází zeleň, která zjevně náleží k bytové zástavbě. Nejedná se o okrajovou část bytové zástavby, neboť na ni za ulicí Hradeckou navazuje další bytová zástavba. Zároveň je na nich umístěný psí výběh, který je veřejně přístupný. I ten je součástí sídliště. I podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2655/15 či sp. zn. III. ÚS 1961/15 je nezbytné vnímat dané území jako jeden celek, který se dynamicky rozvíjí, a který vydatelný není. Všechny pozemky tvoří komplex sídliště. Ortofoto mapy z roku 1976 a 1990 jasně ukazují, jak území vypadalo v minulosti či před rokem 1991. Všechny přímo nezastavěné pozemky tvoří zeleň v bytové zástavbě. Jsou veřejně přístupné a jsou veřejným statkem. Vydáním, byť jen části z nich, by nebyl naplněný smysl a účel restitucí podle zákona o půdě, neboť je není možné zemědělsky ani lesnicky užívat. O tom svědčí i vyjádření Odboru územního plánování a rozvoje MMB jako příslušného orgánu územního plánování. 5. 2) na řízení zúčastněná osoba (ČR-[Jméno advokáta H]) k věci uvedla, že s žalobou nesouhlasí a navrhla, aby byla jako nedůvodná zamítnuta, a to jak stran nároku a) žalobce, tak i stran nároku uplatněného b) až d) žalobci, byť ve vztahu k 2) zúčastněné osobě je nárok uplatňovaný fakticky jen a) žalobcem. Co se týká pozemků, které má ve svém vlastnictví Česká republika, a se kterými hospodaří 2) na řízení zúčastněná osoba, tak ty jsou zastavěné, ať již stavbami bytových domů, anebo dopravní komunikací Hradecká. Jde o stavby, které byly zbudované před 24. 6. 1991. Tudíž je jasné, že je vydat nelze. O tom do spisu založili důkazy prokazující výstavbu uvedených objektů. Rozhodnutí pozemkového úřadu je věcně správné. V území navíc došlo ke změnám, takže pozemky žalobou dotčené jsou v současné době v katastru nemovitostí jinak označené, než jak tomu bylo v době, kdy rozhodoval pozemkový úřad, resp. v době, kdy měl správní orgán k dispozici srovnávací sestavu parcel. Zastavěnost pozemků (p. č.: [hodnota], [hodnota] a [hodnota] v k. ú. [adresa]) je mimo jiné prokazována výpisy z katastru nemovitostí, snímkem katastrální mapy, ale i ortofoto mapou. Co se týká pozemků p. č. [hodnota], [hodnota], [hodnota], v k. ú. [adresa], tak ty jsou zastavěné silnicí a pozemek p. č. [Anonymizováno] je pokrytý silniční vegetací, když jde o vnitřní dělící pás situovaný uvnitř silničního tělesa. I části pozemků p. č. [hodnota] a [Anonymizováno] v k. ú. [jméno FO] jsou zastavěné dopravní komunikací. To je zjevné z ortofoto mapy, ze snímku katastrální mapy i vlastního místního šetření. Dále 2) na řízení zúčastněná osoba odkázala na četnou judikaturu vyšších soudů, ze které vyplývá, že restituční předpisy by měly vést ke zmírnění majetkových křivd, které se v minulosti staly. Naturální restituce je ovšem vyloučená tam, kde by restituce vedla k situacím, že by restituenti nemohli plně realizovat svá vlastnická práva, tedy užívat vydaný majetek způsobem odpovídajícím účelu restituce vyjádřené v preambuli a v § 1 zákona půdě. Na uvedené dopadá jak rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 581/14, tak i rozhodnutí dovolacího soudu např. ve věcech sp. zn. 28 Cdo 4086/13 a sp. zn. 28 Cdo 1831/2016. Právě ty pro svoji argumentaci dávají obsahu rozhodnutí pozemkového úřadu za pravdu. 6. [Jméno advokáta I]., jako 3) na řízení zúčastněná osoba k věci uvedlo, že ani pozemky, které mají ve svém vlastnictví, a které drží, nemohou být v řízení vydané, neboť jde o pozemky zastavěné dopravní komunikací. Bylo tomu tak již před rokem 1991, o čemž svědčí geometrické plány a založené ortofoto mapy. Z nich vyplývá, že přes žalobou dotčené [právnická osoba] komunikace vedla již v 70. letech 20. století. V roce 1990-1991 byla situace obdobná. Pozemky vydatelné nejsou. To se předně týká jejich pozemků p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota]. Posledně uvedený pozemek již v současné době nemá tvar, jaký měl v minulosti. Místním šetřením bylo zjištěno, že je toho času tvořený zatravněnou plochou a rozhodně již není součástí původního PK. Pozemek p. č. [hodnota] byl v mezidobí dotčený také změnou. Dále účastník řízení odkázal na rozhodnutí týkající se provedení velké opravy, tehdy komunikace Leningradská, nyní Hradecká, která byla realizovaná již v průběhu 70. let. Výstavba dopravní komunikace před rozhodným datem je jasnou zákonnou výjimkou z naturální restituce. Pozemkový úřad ve věci rozhodl správně. Ze situace na místě samém je jasné, že prostor cokoliv restituentům vydávat v této věci dán není. To by bylo v rozporu se smyslem zákonné úpravy a judikatury. Účastník též odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14, ve kterém byl užit test proporcionality, a ve kterém Ústavní soud porovnal význam veřejného zájmu se zájmy individuálními, tedy se zájmy konkrétního restituenta. 7. 4) na řízení zúčastněná osoba (ČR-[Jméno advokáta J]) k věci uvedla, že v daném případě se u nezastavěných pozemků vždy jedná o veřejná prostranství, ať jde o ryze zelené plochy či plochy psího výběhu či komunikace, anebo jde o pozemky zastavěné silnicemi či jednotlivými bytovými domy, což obecně neumožňuje provést restituci. Právě veřejný zájem zde zcela viditelně dominuje a převažuje nad zájem restituenta i jeho objektivní možností pozemky zemědělsky užívat. To se týká nejen jejich pozemku, který ČR-[Jméno advokáta J] drží, ale i všech ostatních žalobou dotčených pozemků, kterých se a) žalobce či ostatní žalobci domáhají. Individuální užívání veřejně přístupné travnaté plochy nepřipadá v úvahu. Restituentům by nikdy nebylo umožněno realizovat své vlastnické právo plným způsobem. Žaloby by měly být zamítnuté. Všechny stavby a stavební úpravy byly provedené před účinností zákona o půdě, a to již v 50. a 60. letech minulého století (bytové domy na [adresa] a Dobrovského), anebo v 70. a 80. letech minulého století (bytové domy na [adresa] a celý tamní obytný soubor a silnice Hradecká). To vyplývá jednak z povolení, která dohledal pozemkový úřad, tak z ortofoto map z let 1953, 1976 a 1990.

8. Soud ve věci provedl dokazování obsahem spisu pozemkového úřadu, ze kterého byl zjištěný následující skutkový stav věci.

9. Z rozhodnutí ze dne 5. 5. 2023 č. j. SPU 173428/2023, 3239/92/113-RNP bylo zjištěno, že pozemek p. č. PK [hodnota] role o výměře 2274 m2 v k. ú. [adresa], nebyl a) až d) žalobcům vydán, neboť pozemek nelze vydat podle ustanovení § 11, odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Nárok oprávněných osob však byl ve správním řízení prokázán, když náhrada za daný pozemek bude oprávněným osobám poskytnuta v souladu se zákonem o půdě. Pozemkový úřad v rámci odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že právní předchůdce žalobců [jméno FO] v minulosti pozemek vedený jako p. č. PK [hodnota] - role vlastnil, ale z důvodu arizace židovského majetku o něj přišel. Po roce 1945 byl pozemek předmětem znárodnění, byť tomu tak ve skutečnosti být nemělo, neboť [jméno FO] měl české státní občanství a majetek mu měl být vrácený. Dále se pozemkový úřad zabýval právním nástupnictvím oprávněných osob/žalobců, když dovodil, že nárok a) žalobce je odvozený od nároku paní [jméno FO]. Nárok b) žalobce [Jméno advokáta B] od [jméno FO] a nároky c) žalobkyně [Jméno advokáta C] a d) žalobce [Jméno advokáta E] jsou odvozené od nároku [jméno FO]. Pro úmrtí [jméno FO] by mělo být o jeho části nároku ve výši id. rozhodnuto samostatně.

10. Pozemkový úřad dále v rozhodnutí konstatoval, že dne [datum] provedl místní šetření, u kterého zjistil, že pozemky jsou zastavěné stavbami bytových domů na [adresa], 17 a 19, anebo na nich je sídlištní zeleň, přístupové chodníky a obslužné komunikace (KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] v k. ú [adresa]). Dále se na nich nachází čtyřproudová komunikace na [adresa] (dříve Leningradská), včetně zatravněných silničních svahů a protihlukové zdi (KN [hodnota], [hodnota], [Anonymizováno] [nyní [hodnota]] v k. ú. [adresa] a části KN [hodnota], [hodnota] v k. ú. [jméno FO]). Stavbami bytových domů na [adresa],14 a [adresa], včetně příjezdové komunikace, parkovacími stáními, pěší komunikace s přístupy do domů, oploceným výběhem pro psy, veřejným parkem a zatravněnou plochou v okolí bytových domů jsou zatížené pozemky (KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], část [hodnota], část [hodnota] v k. ú. [jméno FO]). Pozemkový úřad pro obsah ortofoto map a stavebních povolení i pro závěry učiněné z místního šetření uzavřel, že celé území bylo zastavěné/dotčené komplexní výstavbou sídliště [adresa] a sídliště [jméno FO], když výstavba sídlišť byla dokončená již před rokem 1991. Zbytek původního PK byl zastavěný dopravní komunikací Hradecká (dříve Leningradská) také zbudovanou před rokem 1991.

11. Z listiny založených do soudního spisu bylo po provedeném dokazování zjištěno.:

12. Z ortofoto map vyplývá, že žalobou dotčené území zachycující pohledem leteckého snímkování/náhledů let 1953, 1976, 1990 a 1991, a že v 50. letech 20. století bylo v původním PK (nyní části k. ú. [jméno FO] a k. ú. [adresa]) mnoho dílčích polností. V roce 1976 již bylo uvedené území zastavěné. Z ortofoto mapy z roku 1990 bylo zjištěno, že je na ní patrná modernizovaná komunikace Hradecká. V místě psího výběhu se nacházelo přímé napojení místní komunikace na komunikaci Hradeckou, tzn. nájezdová rampa (ad/ č. l. 25 spisu), která byla následně odstraněná a uvedená část území byla zatravněná. Ortofoto mapa zachycující území pohledem roku 1990 (např. na č. l. 35) jen potvrdila, že podoba obou sídlišť podél komunikace Hradecká (v k. ú. [jméno FO] a v k. ú. [adresa]) se již zásadně nezměnila, a že žalobou dotčená původní zemědělská role byla zastavěná komplexem obou sídlišť a ve svém zbytku dopravní komunikací.

13. Z územního rozhodnutí z roku 1975 založeného 3) na řízení zúčastněnou osobou (CD nosič na č. l. 154 spisu) je patrné, že ulice Leningradská/Hradecká procházela rekonstrukcí.

14. Z výpisů z LV listů založených v příloze spisu je seznatelné, kdo z účastníků řízení na straně žalované vlastní či hospodaří s pozemky tvořící původní PK. [adresa] č. l. 69-71 spisu je jasné, že dané PK, resp. území, které je dotčené touto žalobou, je silně v okolí dopravní komunikace Hradecká zasíťované, a to jak na straně k. ú. [adresa], tak i na straně k. ú. [jméno FO]. Technické sítě (podzemní kanalizace, kabeláž apod.) jsou vedené i v místě, kde se v současné době nachází psí výběh.

15. Z místního šetření provedeného soudem dne 2. 2. 2024 se podává, že pochůzkou (se současným pořízením fotografií na č. l. 105-116 spisu) po žalobou dotčeném PK, směrem od částí pozemků nacházejících se v k. ú. [jméno FO] až po koncové pozemky nacházející se v k. ú. [adresa], je celé původní PK zastavěné, a to bytovými domy. Případně, že se jedná o travnaté plochy mezi bytovými domy, které jsou povětšinou osázené keři či stromy, které tvoří vnitřní plochy sídlišť v k. ú. [adresa] a v k. ú [jméno FO], anebo dopravní komunikace. Zároveň bylo na místě samém zjištěno, jaký je mezi jednotlivých pozemky, ať již zastavěnými, anebo nezastavěnými vzájemný vztah či provázanost.

16. Z identifikace pozemků do spisu založené na č. l. 140–144 a vyhotovené katastrálním úřadem k objednávce soudu, bylo soudem zjištěno, že pozemek původního PK [hodnota] - role o výměře 2 274 m2 je v současné době tvořený částmi pozemků v k. ú. [adresa], která patří: 1) [Anonymizováno] [jméno FO], a to: p. č. [hodnota] – ostatní plocha, p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] - vše ostatní plocha, 2) ČR-[právnická osoba], a to: pozemky p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] – vše zastavěná plocha a nádvoří, p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] – vše ostatní plocha, 3) [právnická osoba]., a to: p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] a p. č. 2375/463 – ostatní plocha. Původní role PK [hodnota] je dále v rámci k. ú. [jméno FO] tvořená částmi pozemků, které vlastnicky náležejí: 1) [Anonymizováno] [jméno FO], a to: p. č. [Anonymizováno], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota] - vše ostatní plocha, p. č. [hodnota] – ostatní plocha, p. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, p. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, p. č. [hodnota] – zahrada, p. č. [hodnota] – ostatní plocha, p. č. [hodnota] – ostatní plocha, p. č. [hodnota] – ostatní plocha, p. č. [hodnota] – zastavená plocha a nádvoří, p. č. [hodnota] – zahrada, p. č. [hodnota] – zahrada, 2) ČR – [právnická osoba], a to: p. č. 3706/38 – ostatní plocha a p. č. [hodnota] – ostatní plocha. Pozemek p. č. [hodnota] – zahrada pak náleží [Anonymizováno] – [Anonymizováno]

17. Na tomto místě soud uvádí, že toto řízení je pohledem zákona o soudních poplatcích od úhrady soudního poplatku osvobozené. Dále, že bylo žalováno u místně a věcně příslušného soudu /ustanovení § 250 odst. 1, písm. c) a ustanovení § 250 odst. 2 o. s. ř./, a že žaloba byla podána řádně a včas /ustanovení § 247 o. s. ř./a k tomu oprávněnými subjekty /ustanovení § 250a o. s. ř./, když účastníky řízení jsou všichni, kdo jimi byli v řízení před správním orgánem /ustanovení § 250a odst. 1 a § 250b odst. 2 o. s. ř./.

18. Dále platí, že byť byly podány stran jednoho správního rozhodnutí dvě žaloby, tak ty jsou ex lege projednány v jednom/v tomto společném řízení. To odpovídá obsahu ustanovení § 250b odst. 1 o. s. ř.

19. Soud se tak mohl věcí zabýval meritorně, když pohledem ustanovení § 250e o. s. ř. vzal za svá i skutková zjištění učiněná správním orgánem, neboť ta byla logická, odůvodněná a měla oporu v důkazech do správního spisu založených. Z nich nevyplývá, že by ve vztahu k provedené arizaci majetku, znárodnění majetku rodiny [jméno FO], procesního nástupnictví na straně oprávněných osob pohledem vedených dědických řízení a ustanovení § 4 zákona o půdě (zákona č. 229/1991 Sb.) došlo k nějakému pochybení. Nadto mezi stranami sporu nebylo sporné, že by oprávněné osoby neměly být procesními nástupci původních restituentů, anebo že by restituční nárok neměl být uplatněný důvodně.

20. Mezi stranami sporu bylo naopak sporné, jakou formou má být důvodně uplatněný nárok odškodněný. V tom se procesní stanoviska stran lišila, když žalobci preferují restituci in rem, tedy vrácení původních pozemků a žalovaná strana spatřuje vhodné odškodnění v poskytnutí finanční kompenzace či vydání náhradních pozemků, neboť v této věci měla být stran celého původního PK naplněná výluka ustanovení § 11, odst. 1 písm. c) zákona o půdě.

21. Po provedeném dokazování soud žalobní nároky zamítnul, když žaloby důvodnými neshledal.

22. Soud v této věci předně posuzoval, zda je možné části pozemků tvořících původní PK žalobcům vydat, anebo je vydat nelze. O úplné vydání, tedy restituci všech částí pozemků tvořících původní PK žalobou usiloval a) žalobce. B) až d) žalobci svůj nárok směřovali jen na vydání částí čtyř pozemků, a to p. č. [hodnota], [hodnota] v k. ú. [jméno FO] a p. č. [hodnota], [hodnota] v k. ú. [adresa], které jsou z jejich pohledu vydatelé, neboť mělo jít o okrajové části sídlištních celků, nadto nezastavěné.

23. V řízení před soudem vedeném bylo prokázané, a to jednotlivými rozhodnutími o umístění stavby sídliště, přípojek i technickou dokumentací a geometrickými plány, že již v průběhu 60. až 80. let 20. století byla v místě původního PK zbudovaná sídliště v k. ú. [adresa] a v k. ú. [jméno FO], ale i dopravní komunikace Leningradská, nyní Hradecká. Ta v 70. letech 20. století procházela zásadní rekonstrukcí. Uvedené prokazovala jak technická/projektová dokumentace, ortofoto mapy, tak i závěry místního šetření provedeného v celé délce a celé šíři původního PK. Pokud soud ve věci nařídil ohledání na místě samém/místní šetření, mohl důvodně uzavřít, že zjištění učiněná správním orgánem byla učiněná v souladu s realitou daného území. Soudem provedeným místním šetřením a srovnávací sestavou parcel bylo také postavené na jisto, že původní části pozemků evidovaných v katastru nemovitostí již jsou co do výměry a označení dílem jiné, než jak tomu bylo v době, kdy o věci rozhodoval pozemkový úřad. Tudíž, že výrok rozhodnutí pozemkového úřadu, týkající se původního PK, má toho času již jiný výčet pozemků, než jaké jsou zapsané a vedené aktuálně v katastru nemovitostí.

24. Pro četné odkazy účastníků řízení na judikaturu vyšších soudů a její význam pro tuto právní věc soud uvádí, že podle preambule zákona o půdě, tedy zákona č. 229/91 Sb. platí, že: Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky ve snaze zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989, dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a upravit vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí, se usneslo na tomto zákoně.“ 25. Zároveň podle ustanovení § 1 citovaného zákona platí zákon se vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, (dále jen "půda") b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, d) jiný zemědělský majetek uvedený v § 20.

26. Podle ustanovení § 11, odst. 1, písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

27. S ohledem na znění zákona o půdě, je jasné, že původní PK, resp. části pozemků tvořících původní PK, na kterých stojí bytové domy, není možné vydat. Stejné závěry platí stran částí pozemků zastavěných páteřní komunikací Hradecká. Uvedené stavby tam byly prokazatelně realizované již dlouho před rozhodným datem 24. 6. 1991 a bez jakýchkoliv pochybností naplňují výluku ustanovení § 11, odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Vydány tak být nemohou. Jejich výčet pohledem zamítavého výroku soudu i zjištění učiněných pozemkovým úřadem vyplývá z 10. odstavce odůvodnění tohoto rozhodnutí, při zohlednění obsahu jednotlivých LV listů a ve spisech založených srovnávacích sestav parcel/identifikací pozemků.

28. Co se týká jednotlivých částí pozemků, které tvoří zelené či travnaté plochy sídliště, plochy osázené stromy, zbudovanými parkovišti či místní komunikace (výčet opět uvedený mimo jiné v odstavci 10. tohoto odůvodnění), tak jejich existence byla prokázaná jak srovnávací sestavou parcel, tak výsledky místního šetření. Jakož i výpisy (LV listy) z katastru nemovitostí, k té, které parcele se vztahující. Z podstaty samotné funkce sídliště není možné oprávněným osobám jejich části vydávat /§ 11, odst. 1, písm. c) zákona o půdě/, neboť ty se v této posuzované věci přímo a bezprostředně váží k budovám vystavěným v rámci komplexní bytové výstavby. V uvedeném ohledu soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 883/2017, který ve své právní větě mimo jiné uvedl, že: „Jsou tu překážky bránící vydání pozemků, když jde o pozemky, které představují plochy zeleně mezi obytnou budovou a komunikací, nacházející se v bezprostřední blízkosti obytných domů, které jsou dotčené veřejným užíváním, a jsou tedy veřejným statkem, k nímž by restituenti nemohli plně realizovat své vlastnické právo a užívat je způsobem odpovídajícím účelu restitucí vyjádřenému v preambuli a v § 11 zákona o půdě. Takové pozemky vydat nelze.“ Soud při hodnocení výsledků dokazování vyšel z toho, že sídliště v k. ú. [jméno FO] v k. ú. [adresa] vytváří ucelený areál. Sídliště v k. ú. [jméno FO] pole i v k. ú. [adresa] bylo zbudované za účelem kolektivního/společného funkčního využívání celého území sídliště, které je vytvářené jak obytnými budovami/domy, tak i plochami určenými k relaxaci, k odpočinku.

29. Soud nepopírá, že předním účelem restituce je reálné vydání nemovitostí, tedy faktické vydání všech v pozemků v mantinelech zákona o půdě, který je na danou věc, pro charakter původního zemědělského pozemku, nezbytné aplikovat. Ovšem to lze jen za situace, kdy je to podle zákona a zjištěného stavu možné. Zcela pravdivá je argumentace 1) zúčastněné osoby spočívající v tom, že v rámci sídlišť, nadto sídlišť ve velkých městech, je faktické vydání pozemků komplikované, neboť s přihlédnutím k tomu, jak byla sídliště projektovaná a jak se postupně mění a rozvíjí, existuje jen velmi malý prostor pro reálné vydání konkrétních pozemků či jejich oddělených částí. Protože znění zákona o půdě stanovuje jako časový limit k posouzení možného vydání den účinnosti zákona o půdě, kterým je 24. 6. 1991, tak právě k uvedenému datu soud příslušné území a změny v něm posuzoval. Ovšem s přihlédnutím ke všemu, co v průběhu řízení vyšlo najevo. Podle zákonné úpravy platí, že je možné pozemek vydat jen tehdy, nebrání-li tomu výluky uvedené v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě. Právě ty ve svém obsahu akcentovaly hodnoty, na kterých je nezbytné trvat. Zákonodárce jimi rozumně vymezil situace, ve kterých není možné oprávněným nárokované pozemky vydat, ať již jde o zřízenou chatovou osadu, sportoviště či zastavěnou část pozemku před 24. 6. 1991, případně zřízené pohřebiště apod. Výlukami ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě dal zákonodárce jasně přednost konkrétnímu veřejnému zájmu, tedy právu třetích osob před případnou restitucí a právy restituentů či jejich právních nástupců.

30. V této věci se u nezastavěných pozemků jedná o veřejná prostranství, tedy prostory/pozemky přístupné všem obyvatelům sídliště, jakož i jakýmkoliv dalším osobám. Ty jsou jednoznačně pro obyvatele sídliště prospěšné, když činí bydlení a využití celé oblasti sídliště lepším a pohodlnějším a ve své podstatě jsou i nezbytné ke standardnímu užívání sídliště jako celku. V dané věci a při testu proporcionality mezi jednotlivými právy, tedy právem vlastnickým, představovaným právem na vydání pozemků původním oprávněným (jejich právním nástupcům) a právem, týkajícím se veřejného užívání žalobou dotčených pozemků, je nezbytné preferovat zájem významnější. Tím je v této věci právo veřejného užívání celé žalobou dotčené oblasti v místech, které nejsou zastavěná. V uvedeném ohledu lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2021/2005, ve kterém se Nejvyšší soud zabýval tím, zda je možné vydat plochy v rámci sídliště, byť mělo jít o obslužné objekty či inženýrské sítě, veřejné osvětlení apod. Nejvyšší soud tehdy dovodil, že „V rámci komplexní bytové výstavby bylo budováno sídliště, nikoliv jenom obytné domy. Na sídliště je nezbytné nahlížet komplexně, a přestože se po dokončení a po kolaudaci staly obytné domy věcmi v právním slova smyslu, tak by bylo v rozporu s účelem a smyslem zákona o půdě vyjádřeným v jeho preambuli, vyložit uvedené pojmy jiným způsobem.“ Prakticky již v tomto citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu došlo k porovnávání významu a důležitosti zájmu na vydání pozemku s právem veřejného užívání prostoru, na kterém bylo sídliště vybudované. Nejvyšší soud dovodil, že právo veřejného zájmu je silnější. Tedy, že je možné omezit právo restituenta, kterému je ale možné poskytnout zákonem předvídanou náhradu v podobě náhradního pozemku či finanční kompenzace.

31. Řádným posouzením a náležitou pečlivostí při střetu práva vlastnického a konkrétního veřejného zájmu na užívání pozemku se zabývalo i rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1831/2016, které dovodilo, že „Při posouzení toho, zda převáží konkrétní veřejný zájem nad zájmem restitučním, je nezbytné zohlednit poměr výměr pozemků nárokovaných a celkové plochy sídliště. Dále je třeba zvažovat, zda vydání konkrétního pozemku, s ohledem na jeho umístění v areálu sídliště, brání nebo podstatně omezuje skutečné využití pozemku vlastníkem. Tedy, zda fakticky vylučuje údržbu, potažmo realizaci vlastnického práva v širším slova smyslu.“ Uvedené hledisko soud uplatnil i při rozhodování v této věci. Posledně uvedené rozhodnutí, obsah zákona i judikatura Ústavního soudu vedly nalézací soud v této věci k závěru, že vnitřní plochy sídlišť, které spojují jednotlivé domy, ať již jde o chodníky, zelené plochy, které vytváří komfort uživatelům a obyvatelům sídliště, nemohou být vydány a mají přednost před restitucí. Opak by byl v rozporu se smyslem restitučního zákonodárství a směřoval proti veřejnému zájmu. S ohledem na zbudování sídliště před rozhodným datem 24. 6. 1991 jsou chráněné zájmy třetích osob oproti zájmům jednotlivých restituentů (§ 11, odst. 1, písm. c) zákona o půdě). Soud v této věci dovodil, že jakýkoliv pozemek, anebo část takového pozemku mající svůj původ v PK [hodnota] (v současné době nacházejících se buď v k. ú. [jméno FO], anebo v k. ú. [adresa]), který je vnitřní částí uvedeného sídliště, anebo je zastavěný místní komunikací, která vznikla dávno před rokem 1991, činí pozemek/jeho část nevydatelnou.

32. Lze dodat, že ani dílčí zelené plochy uprostřed sídliště nejsou „ryze zelenou plochu“ určenou k zemědělským činnostem. Ani sídlištění plochy zpevněné, tzv. ostatní plocha, chodníky a místní komunikace nejsou samoúčelné a nebyly budované jen proto, aby zamezily restituentům v možnosti dostat se ke svému „historickému“ majetku. Na tom nemění nic ani argumentace, na kterou bylo odkazováno ze strany žalobců, tedy např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 747/2000, ve kterém bylo mimo jiné dovozené, že byť zákon o půdě počítá se zajištěním lesního a zemědělského využívání pozemků jako jeden z cílů, tak zároveň je z preambule zjevné, že tento cíl musí být podřízený požadavku zmírnění majetkových křivd, když zlepšení péče o půdu je podmiňováno obnovením původních vlastnických vztahů.

33. Ve vztahu k tzv. „okrajovým pozemkům“ sídliště, zde stran pozemků přináležejících k dopravní komunikaci Hradecká, tedy těch, které ve svém petitu označili jak a) žalobce, tak i b) až d) žalobci, si je soud vědom judikatury vyšších soudů, týkající se vymezení areálu, např. rozhodnutí ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2518/2006. I ve vztahu k němu nalézací soudu porovnával obecně veškeré nezastavěné „okrajové pozemky“ žalobou dotčené a z nich předně ty části pozemků vymezené v žalobním návrhu ze strany b) až d) žalovaných (což byly p. č. [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota]). Konkrétně tedy, zda v místě psího výběhu např. neodpadla překážka bránící možnému vydání, když tzv. příjezdová rampa byla odstraněná. Zda tedy není vhodné, za využití ustanovení § 11, odst. 6 zákona o půdě, tuto část území vydat. Po zohlednění velikosti sídliště, jeho komplexnosti a vzájemné provázanosti jeho jednotlivých částí, soud opětovně dospěl k závěru, že tu není žádný důvod tyto jednotlivé/okrajové části původního PK vydávat, když ty jsou vůči sobě navzájem (pohledem zbudovaných sídlišť a dopravní komunikace) ve funkčním vztahu. Fakticky nejde o tzv. „okrajové“ pozemky ležící bez povšimnutí či o nevyužitá místa, ale o integrální součásti sídlišť. Jde o pozemky zasíťované různorodou kabeláží, kanalizací, které při realistickém náhledu např. na ortofoto mapu z roku 1976 a 1990, ve spojení s výsledky místního šetření, nemohly soud vést k závěru, že by zvažoval jejich vydání. Soud na danou problematiku nahlížel tak, že jde o území dvou sídlišť, která jsou rozdělená páteřní komunikací Hradecká. Účelové sepětí všech pozemků vůči sobě navzájem je dané, když ty tvoří přímou součást tělesa dopravní komunikace, resp. jsou součástí náspu komunikace, který vytváří vlastní těleso pozemní komunikace (p. č. [hodnota], [hodnota] v k. ú. [adresa]). V tomto ohledu má význam i argumentace 3) na řízení zúčastněné osoby, se kterou se soud ztotožňuje, a která spočívá v tom, že silniční svahy, příkopy, povrchové odvodňovací zařízení, silniční zeleň, ochranné zelené pásy se považují za součást silnic, včetně protihlukových zdí, protihlukových valů (§ 8 odst. 2 vyhláška č. 35/1984 Sb. provádějící zákon č. 135/1961 o pozemních komunikacích). V uvedeném ohledu i do spisu založené inventární karty jasně dosvědčují, že již v roce 1980 byly provedené investice za účelem zbudování protihlukových opatření a zdí, a které byly v daném území realizované již před rokem 1991, a které jsou součástí tělesa pozemní komunikace. Hypotetické reálné vydání „okrajových částí“ by nedávalo žádný smysl zdůrazněný v preambuli zákona o půdě, tedy možné zemědělské využití.

34. Při vzájemné argumentaci stran sporu soud zvážil i argumentaci uvedenou v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 217/17, na kterou odkazovali na ni b) – d) žalobci, a které se zabývalo možností vydání pozemku tvořícího tzv. okrajovou část v k. ú. [adresa]. [adresa] skutkového stavu v soudem zmiňované věci řešené Ústavním soudem a podmínek a skutkových okolností v této nalézacím soudem řešené věci, nebylo možné dovodit, že by šlo o situaci zcela shodnou, a že by okrajová část pozemků v této věci byla shodná s okrajovou částí pozemku v k. ú. [adresa], neboť v této věci jde o pozemky/části pozemků, které jsou zjevnou součástí sídlišť, a které jsou z jedné strany vymezené obytnými domy a k nim přilehlými pozemky a z druhé strany dopravní komunikací Hradecká (např. p. č. [hodnota], [hodnota] v k. ú. [jméno FO]), se kterými tvoří jeden funkční celek, a to pohledem minimálně posledních 50 let.

35. Dále je vhodné dodat, že soud nemá ani za to, že by v uvedeném ohledu mělo mít na věc vliv rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1034/2023, a to i přes jeho nespornou kvalitu. Uvedený nález reálně akcentuje možnost vydání pozemku i přes to, že nebude moci být zemědělsky využíván, neboť cíl - zajištění lesního, zemědělského využívání podle bodu 40. jeho odůvodnění má být podřazený pod požadavek zmírnění majetkových křivd. Nalézací soud se však pro skutkové okolnosti v jím posuzované věci ztotožňuje s rozhodnutím Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 3266/2019, které racionálně a neemociálně vychází z toho, že je předně nezbytné dát důraz na možnost řádného komfortního užívání sídliště a jeho vnitřních a okolních ploch, neboť jde o naplnění principu užívání pozemku ve veřejném zájmu, který je v dané věci umocněný tím, že jde o dlouhodobě jasně vymezené a přehledné území a vydání jakékoliv části pozemku by snížilo komfort při užívání daného území, což není ani účelem restitučního zákonodárství. Vše je nezbytné vnímat i pohledem toho, že nárok žalobců byl v řízení prokázán, a to i v řízení vedeném před zdejším soudem, a že žalobcům náleží náhrada, na kterou ve svém obsahu zákon o půdě pamatuje.

36. Pro širší argumentaci soud dále uvádí, a to předně k pozemkům p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] v k. ú. [jméno FO], že v této věci bylo zcela namístě přidržet se i žalovanou stranou několikrát zmiňovaného rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 581/14 s tím, že individuální užívání veřejně přístupné travnaté plochy s porostem nepřipadá v úvahu, neboť se nachází v areálu sídliště a byť pohledem argumentace žalobců mají být v jeho „okrajové části“, tak soud dovodil pravý opak, když danou oblast pojímá komplexně, a to i logikou výstavby obou sídlišť, nacházejících se v k. ú. [adresa] v k. ú. [jméno FO]. Ty od jejich výstavby fakticky rozděluje dopravní komunikace Hradecká. Ta byla součástí zamýšlené a prováděné výstavby v dané oblasti. Pokud jde o nájezdovou rampu patrnou na ortofoto mapě z roku 1990 (např. č. l. 81 spisu), tak ta sloužila jako přivaděč na komunikaci Hradeckou. To, že byla následně zrušená, a že úhlem pohledu zákona o půdě by mělo dojít k opadnutí překážky (§ 11 odst. 6 zákon a o půdě), tak to ve skutečnosti nezvadalo žádný důvod k jejímu vydání, neboť jde o pozemek, který je, jak již bylo řečeno, dlouhodobě součástí sídliště. Soud pohledem posledně zmiňovaného rozhodnutí preferoval zájem veřejný nad zájmem individuálním, neboť i podle sdělení [Anonymizováno] [jméno FO], odboru plánování není v tomto ohledu počítáno s tím, že by zde mohla být rozvinutá jakákoliv zemědělská či lesnická výroba. Jde o veřejně přístupnou zeleň, která v rámci areálu sídliště má svůj význam. Je součástí sídlišť či k jednomu z nim přiléhá. Jde o plochu jasně vymezenou z jedné strany tělesem dopravní komunikace a z druhé strany sídlištěm, což samo o sobě brání jakémukoliv individuálnímu užití. Jak již bylo shora uvedené, tak individuální užívání veřejné přístupné travnaté plochy nepřipadá v úvahu, když držba by v tomto ohledu byla rušená. Obě části zmiňovaných pozemků jsou součástí veřejného statku, když jsou situované v místě tvořící přirozenou hranici mezi významnou dopravní komunikací a místní komunikací, resp. sídlištní zelení, užívanou obyvateli sídliště. Lze též připomenout i míru spekulací popsanou v bodě 31. odůvodnění posledně citovaného rozhodnutí. I uvedeným úhlem pohledu a při porovnání malé plochy případně žalobcům vydávané z oblasti „psího výběhu“ je nezbytné preferovat veřejný zájem a právo veřejného užívání pozemků nad právem restituentů na jejich vydání. I pro reálnou nemožnost využití území restituenty soud žaloby zamítnul, když dal jednoznačnou přednost výluce ustanovení § 11, odst. 1, písm. c) před naturální restitucí předmětných pozemků.

37. Soud závěrem jen opakuje, že po zvážení všech výsledků dokazování mohl důvodně dospět k závěru, že vydání jakékoli části žalobou dotčených pozemků brání buď: 1) přímá zastavěnost původního pozemku stavbami zřízenými před 24. 6. 1991, anebo jde o plochy, které 2) tvoří s oběma sídlišti a dopravní komunikací Hradecká jeden funkční celek, když veřejný zájem, týkající se jejich obecného užívání neurčitým počtem osob, významně převyšuje nad individuálním zájmem jednotlivých restituentů.

38. Pro úplnost soud uvádí, že v tomto řízení vedeném podle části V. o. s. ř. nebyl shledán žádný důvod pro vyhotovení oddělovacích geometrických plánů. Přestože oddělovací geometrický plán má v soudním řízení svůj význam, tak je předně vyhotovován tehdy, pokud se stává součástí výroku rozsudku soudu a uvedený výrok se následně propisuje do údajů vedených v katastru nemovitostí. V takovém případě je namístě oddělovací geometrické plány vyhotovit. Jelikož soud nároky žalobců zamítnul, tak v duchu ekonomie řízení i racionálního postupu soudu, bylo zcela nadbytečné jakékoliv geometrické plány v řízení vyhotovovat. Dále platí, že b) – d) žalobci předložené geometrické plány nejsou, podle sdělení katastrálního úřadu, do katastru nemovitostí (pro změny v území) již zapsatelné. Soud dále uvádí, že přestože se původní PK „rozdrobilo“ do nových parcel, když na místo rozhodnutím pozemkového úřadu dotčeným 26 částí pozemků, tehdy zapsaných v katastru nemovitostí, jich bylo v době rozhodnutí soudu již v katastru nemovitostí evidovaných 32, tak důvod pro objednání geometrických plánů dán nebyl. Ani odkaz na možnou náhradu za nevydané pozemky není důvodem pro vyhotovení geometrických plánů, neboť náhradu neposkytuje soud, ale jiný orgán státu a náhrada je navíc poskytována za celé nevydané PK.

39. Z důvodu jistoty a pro zpřehlednění i přezkoumatelnost soudního rozhodnutí je vhodné uvést, že za situace, kdyby soud v řízení rozhodl tak, že by žalobě/žalobám zcela vyhověl, tak by se výrok soudního rozhodnutí, při využití nově vyhotovené srovnávací sestavy parcel z [datum], dotýkal zemského povrchu označeného jako pozemek p. č. PK [hodnota] - role o výměře 2274 m2 v k. ú. [adresa], nyní části pozemků katastru nemovitostí p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří (bytové domy č.p. [hodnota], [hodnota], [hodnota]), p. č. KN [hodnota], [hodnota] – ostatní plocha, p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – ostatní plocha, p. č. KN [hodnota], [Anonymizováno], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – ostatní plocha, vše v k. ú. [adresa] a dále části pozemků p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří (bytové domy č.p. [hodnota], [hodnota], [hodnota]), p. č. KN [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota] – zahrada, p. č. KN [hodnota] – ostatní plocha, p. č. KN [hodnota], [hodnota] – ostatní plocha, p. č. KN [hodnota], 5378/1, [hodnota], [hodnota] – ostatní plocha, p. č. [Anonymizováno], [hodnota], 3706/38 – ostatní plocha, vše v k. ú. [jméno FO].

40. Soud dále podotýká, že předmět řízení byl žalobci také řádně vymezený, a to právě původním PK, resp. původním PK ve spojení s jednotlivými částmi pozemků, jak byly v době rozhodnutí pozemkového úřadu v KN vedené. Při takto formulovaném výroku bylo a je jasné, o čem bylo ve správním řízení i v řízení před soudem jednáno, tedy o jaké konkrétní části zemského povrchu soud rozhodoval.

41. Co se týká náhrady nákladů řízení, tak o nich bylo ze strany soudu rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že byly přiznány ve věci procesně úspěšné straně žalované, a to s přihlédnutím k tomu, co který žalovaný na náhradě nákladů řízení nárokoval. Jelikož žalobci iniciovali dvě soudní řízení, která se týkala jednoho správního rozhodnutí a jejich procesní návrhy byly jiné, rozhodoval soud také odděleně o jednotlivých nákladech řízení.

42. Konkrétně ve vztahu mezi 1) na řízení zúčastněnou osobou, která byla ve věci procesně úspěšná, ale náhradu nákladů řízení naúčtovala, mohl soud rozhodnout tak, že ve vztahu mezi a) žalobcem a 1) zúčastněnou osobou, ale i ve vztahu mezi b) až d) žalobci a 1) zúčastněnou osobou si každý z nich ponese své náklady ze svého (výroky II. a VII. rozsudku).

43. Co se týká nákladů řízení ve vztahu mezi 2) na řízení zúčastněnou osobou a žalobci, tak 2) zúčastněná osoba náhradu nákladů řízení účtovala jen ve vztahu k a) žalobci. Jelikož ve věci byla procesně úspěšná, přiznal jí soud podle počtu úkonů ze spisu patrných a za využití vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhradu po 300 Kč za: vyjádření se k věci ze dne 21. 8. 2023, ze dne 8. 9. 2023 a ze dne 23. 2. 2024, za účast při místním šetření a za dvojí účast u jednání soudu, ale i při vyhlášení soudního rozhodnutí. Cekem tedy 2 100 Kč. Tomu odpovídá výrok III. rozsudku. Jelikož 2) zúčastněná osoba náhradu nákladů řízení neúčtovala ve vztahu k b) až d) žalobcům, soud ve vztahu k nim rozhodl tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. Tomu odpovídá výrok VIII. rozsudku.

44. Co se týká 3) zúčastněné osoby, tak ta účtovala náhradu nákladů řízení vůči k procesně neúspěšné straně žalobců. Jelikož a) žalobci, ale i b) až d) žalobci zpochybňovali její vlastnické právo a nebyli v řízení procesně úspěšní, uložil soud každému z nich zaplatit poměrnou část 3) zúčastněné osobně vzniklých nákladů řízení. Ty představuje paušální náhrada ve výši 300 Kč (vyhláška č. 254/2015 Sb.) za: vyjádření se ze dne 16. 8. 2023, ze dne 24. 8. 2023 a ze dne 23. 2. 2024, za účast u dvou soudních jednání a u místního šetření. Celkem 1 800 Kč. Při poměrném rozdělení mezi procesně neúspěšné žalobce uložil soud povinnosti a) žalobci zaplatit 3) na řízení zúčastněné osobě částku 450 Kč a b) – d) žalobcům částku 1 350 Kč. Tomu odpovídají výroky IV. a IX. rozsudku.

45. Co se týká 4) na řízení zúčastněné osoby, tak ta byla pohledem výsledku řízení ve věci procesně úspěšná. Soud přihlédnul k tomu, že ve vztahu k 4) na řízení zúčastněné osobě bylo její vlastnické právo zpochybňované jen a) žalobcem. Proto možnost přiznat 4) zúčastněné osobě právo na náhradu nákladů řízení vůči b) až d) žalobcům za důvodnou neshledal. Proto výrokem X. tohoto rozsudku rozhodl tak, že se 4) na řízení zúčastněné osobně vůči b) až d) žalobcům přiznává částka 0 Kč.

46. Naopak vůči a) žalobci vzniklo 4) zúčastněné osobě právo na náhradu nákladů řízení, spočívajících v odměně za účelně vynaložené náklady řízení. V souladu s ustanovením § 9 odst. 4), písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna za jeden úkon právní služby částku 3 100 Kč. Zástupci uvedeného účastníka, tak náleží odměna za: převzetí věci, vyjádření ze dne 30. 8. 2023, vyjádření ze dne 26. 10. 2023, za účast u jednání dne 24. 1. 2024, za účast na místním šetření dne 2. 2. 2024 a za účast u jednání dne 29. 4. 2024. Celkem 18 600 Kč. Žalobci také náleží 6 paušálů po 300 Kč (§ 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tytéž úkony právní služby. Dále zástupce 4) zúčastněné osoby účtoval 3x jízdné po 3 360 Kč + DPH za cesty k soudním jednání či k místnímu šetření, vždy vykonané vozidlem škoda kodiaq, reg. zn. [SPZ], a to na trase [adresa], při ujeté vzdálenosti 410 km a spotřebě 6,7 litru nafty na 100 km.

47. Při zohlednění vyhláškové ceny 38,70 Kč za 1 litr nafty a koeficientu 5,6 Kč (vyhláška č. 398/2023 Sb.) soud uvádí, že náhrada za spotřebované pohonné hmoty na trase o délce 410 km činí 1 063 Kč. Za opotřebení vozidla na stejné trase žalobci náleží částka 2 296 Kč. Celkem jde za jednu cestu o částku 3 359 Kč. Za trojí cestu k procesnímu soudu jde o částku 10 077 Kč (3x 3 359 Kč). S připočtením DPH ve výši 21 %, vypočteného z ceny poskytnutých právních služeb a cestovného, které dosáhlo částky ve výši 6 400 Kč, bylo žalobci na jemu vzniklých nákladech řízení celkem přiznáno 36 877 Kč. Tomu odpovídá výrok V. rozsudku.

Poučení